David z Třebonic

Když mi loňská jarní Praha dovolila seznámit se z Eržikou a Davidem z Třebonic, začal jsem se na tento okamžik těšit. Ty dvě deci Eržiky tehdy jasně vysvětlily mým smyslům, proč to na Zvíkově vloni dopadlo, jak to dopadlo a Eržika ve své kategorii zvítězila. A také jasně volaly do světa zprávu, že Davida jako homebrewera, sobecky si vařícího toliko pro sebe a potěšení výhradně svých buněk chuťových, je rozhodně škoda přeškoda.

Minulost

Poté, co jsem jej v létě potkal v jedné nejmenované hospodě (nedaleko Náměstí bratří Synků) a co mi vysvětloval, jaký je dnes problém koupit varnu za normální cenu a poté, co jsem jej v téže hospodě potkal na podzim a už mi rovnou ukazoval plány svého rukodělného pivovárečku, byl tento okamžik jen otázkou času. Ještě že nikoliv dlouhého…

Minulost

Nu a jelikož v Táboře již bylo Davidovo pivo čepováno jako pivo někoho, kdo u celníků složil zálohu (jak tvrdé – ještě pivem nevydělal ani kačku a už musí platit!), bylo jasné, že je třeba se trochu starat. Není mnoho takových pivních věrozvěstů v luzích a hájích otčiny jako je pan David z Třebonic. Takže mu píšu SMS jako že to vím o těch celnících a odpověď byla, opisuji z Davidovy eSeMeSky: "To sedi! Zitra budu varit, tak urcite zavolej!"

Takže končim ve čtyři v openspace s dobýváním svého chleba vezdejšího v potu tváře a mažu na metro. Z 249 je před Třebonicemi na kopečku v zasněžených polích vidět osamocený kostelíček a tato vesnička na samých hranicích Velké Prahy má již nakročeno do tzv. venkova…

...v rohu je přímo malebno...

Statek je rozlehlý, veliký a krásný a tam, v rohu, kde je pivovárek, je vyloženě malebno! David, se svým typickým věrozvěstským vzezřením a nezbytnou čelenkou, mně nejprve ukazuje varnu a nabádá mě k focení toho, čemu říká chmelový koláč.

Chlazení mladiny

Varnu si nakonec nekoupil, nýbrž nechal vyrobit. A není to ledajaká varna, ač to nevypadá, je nejen zároveň rmutovací a vystírací pánví, ale navíc kombinovaná s výřivkou! Vypadá tak obyčejně, že? Ale vzhledem k tomu, že Eržiku vařil v obyčejném kuchyňském nádobí, co asi bude vznikat v tomto vysoce sofistikovaném zařízení? Mno, uvidíme!

Varna a to okolo...

David ještě vyjadřuje politování nad faktem, že jsem nepřišel alespoň o čtvrt hodiny dříve, to byl totiž chmelový koláč po víření ještě nadýchaný a kučeravý, ne jako tato splasklá měchuřina nikoliv nepodobná kravinci, že!

To není kravinec, to jsou v družném objetí mistr Sládek, mistr Premiant a mistr Žatecký červeňák

Sleduji, kterak David provádí chlazení mladiny a pak mi dovoluje foto nezakvašené a zakvašené mladiny. Rozdíl rozeznávám i já…

Nezakvašená a zakvašená mladina

Víte, když mi David vysvětloval, že se k němu nejlépe dostanu po okruhu, nabyl jsem nepříjemného dojmu, že mě má za až příliš romantického pisálka a že na vášeň pivního konzumu nedojde! Jet do Třebonic vozem, jsem snad blázen? Ne, ne, nejsem, David to správně vyhodnocuje a ukazuje mi konečně Třebonický výčep.

Výčep v Třebonicích

Vytapetován pivními etiketami! A to Vás dostane! Jsou jich stovky! Neudržíte se nevnímat v těch etiketách žalování posledních let! Tu jsou Litoměřice, tu Vary, tam je Jarošov a Brumov-Bylnice, onde skví se Břeclav či Tábor, Cheb nebo Domažlice a desítky jiných obětí šílící doby…

Dej pivařům, to ti povídám, dej pivařům ovsa!

David říká něco o tom, že tento malý soudek si chtěl vypít sám a to mě opět znervózňuje. Ale naráží toho drobečka, podává mi malinký skleněný bucláček a táže se mě, cože to asi je. Že to není ejl ale ležák, bylo jediné, co jsem poznal, tedy mi jeho rada: "je to ležák speciál, ale z netradičního obilí…“ není moc k čemu, ale kroužím bucláčkem, znalecky čichám a válím skvělé pivo na jazyku a vzpomínám, cože to ten David měl krom Eržiky loni k ochutnávce? Vřesový Ale, Ovesný ležák… ááá, to by mohlo být ono! Tedy dělám dramatický dlouhý hlt a doufám, že to může být ono. „Oves?“ hádám… „No!“

Etikety od malých umělců

David mi ukazuje etikety vyvedené dětskými umělci, jež motivováni k tvorbě byli stokorunou od ctěného otecka a pohání mě ke konzumaci. Dočkáváme se tak přeražení malinkého soudečku a dochází k dalšímu odlesku někdejší homebreweřiny, malinkatému soudku klasické nefiltrované dvanáctky - že byla dokonalé chuti ani nezmiňuji (vařil ji David) - kterou David pracovně nazval Malakinova touha.

Zde jsem trochu zalitoval, že nemám vlastnosti k tomu býti Enfant Terrible pivních webů, vždyť by mohly po mně býti pojmenovány takovéto dobroty či by mi z Varnsdorfu přišla nabídka k uvaření Ideální Rostikovy nefiltrované desítky, ale nakonec se omlouvám všemumíru, vždyť toto odpoledne v Třebonicích je zážitek, o němž se mi před třemi lety ani nesnilo. Tedy snilo, ale tajně a plaše, bez víry v uskutečnění. A tedy, jako sběratel zážitků, jsem emocionálně právě teď v ráji. Vlastně v Ráji…

Je libo Malakinovu touhu?

Piji Malakinovu touhu. Na těchto nefiltrech opravdu zbožňuji tu surovinovou syrovost ingrediencí a slyším kdesi z reproduktorů mé psýchy hudbu! Ano hudbu! V tomto případě tu starou noiseovku My Bloody Valentine, věc To Here Knows When z desky Loveless… A to jistě nikoliv, protože se blíží 14. únor, že…

A když David přinese v pětilitrovém soudku „Belgii“ a malinko mi cmrndne do jím vymytého bucláčku, přestává mě alespoň trochu trápit, že tuto hospůdku pan David otevře nejdříve na čarodějnice. „Belgie“ znamená kvasnice z Belgie a slady? To už si pan David nepamatuje! Při rukodělné vařbě patrně konzumoval výsledky předchozích snažení a tak se tato dobrota, mající lehoučký pepřový akcent, nedočká zanesení svého receptu do nějakých análů, že…

Etiket není nikdy dost

Je v tom dotyk starých magií, prastarých šelmích božstev, volání matičky přírody nebo něco takového! Aby se chlapík v nejlepším věku s vystudovanou vysokou ekonomickou a s nakročením ku skvělé kariéře v bankovním sektoru pojednou rozhodl, že ho to vlastně nebaví, že tohle vlastně nechce! A tedy kolem čtyřicítky schová ekonomický diplom do šuplíku a přihlásí se na potravinářskou průmyslovku!

Vloni zase maturoval! Žádná krize středního věku nebo tak! Vůbec ne! Za á na to nemá věk a za bé na krizi to s jeho entuziasmem tedy skutečně nevypadá! A tak ti, Davide, děkuji, že jsi vylezl ze své malovárečenské ulity a šel do toho! A tvého ekonomického vzdělání se nebojím! Já si to kupovat určitě budu, dost poslední roky šetřím na chemii, kterou jsem přestal kupovat, víš!

Pomalu pojedem

V jednom nejmenovaném článku jsem psal, že je charakter, čili se nemíním opakovat! Ale oznámit to musím: na cestu jsem dostal lahvovou pšenici s keramickým uzávěrem, čtrnáctku v tý tlustý lahvi, co v ní bylo pivo za totáče (ty má z Německa, že…) a v téže lahvi tmavou pšenici z osmi sladů. „Jsem zvědavej, co na ní řekneš!“ řekl David, a neváhal pro mne obstarat dopravu vozem svého kamaráda do jedné nejmenované hospody.

No, co jí říkám, co? Nevim… Jdu jí tedy otevřít, při psaní člověku vyschne v krku až se jazyk rozšustí… Trochu pění, proti světlu má barvu do červenohněda, vyloženě krásnou, stejně tak krásnou má také pěnu, která drží, možná tím, že pšenička je ještě dost nasycená, bublá a pěnu zespoda dovyrábí. No, tak já to ochutnám… Teda Davidééé!!! Je to zase tady! Hudba !

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 9585x] [14. únor 2010]
[Minipivovary] [comments: 23] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře