Minipivovary v Ústeckém kraji III: Mostecký Kahan

Mostecký Kahan - pivo s tradicí

Ve starém městě Most mělo pivo tradici již za Přemyslovců. Zdejší pivovar roku 1906 patřil mezi největší v Čechách. Pivovar, který převážně vyráběl výčepní pivo, uvedl 10. 12. 1905 na trh světlý ležák Zlatopramen (Goldquell), vyráběný ze speciálních druhů sladu a rovněž vařil černé pivo. Zaměstnával 95 osob a vyráběl okolo 100 000 hl piva ročně.

Původní pivovar v Mostě

Nepěkný konec čekal tento krásný pivovar připomínající hrad v 70. a 80. letech 20. století, kdy téměř celé město bylo zbořeno kvůli těžbě uhlí. Ještě se tu natáčel válečný film Bitva u Remagenu - (spojenci) a sověti si natočili svůj film osvobození. Ostrou municí se nešetřilo. Konec mosteckého piva to však nebyl, vznikl totiž pivovar nový. V Sedleci začala výstavba supermoderního, plně automatizovaného pivovaru, který byl postaven jako moderní socialistický experiment, jenž podle expertů neakceptoval žádnou ze základních zásad při stavbě pivovaru. Jeho provoz byl spuštěn v roce 1976 a kromě několika druhů piv se tu vyráběla i celá řada nealkoholických nápojů. Vařil tmavé pivo Kahan, Mostecký Pramen atd… Pivovar byl ve vlastnictví státu. Od 12.2.1996 pivovar v rámci nošovické skupiny existoval pod názvem Pivovar Radegast Sedlec, a.s.. Po vyhlášení konkursu byl opět vrácen původní název a tedy od 11.9.1998 dožíval pod jménem Pivovar Most, a.s..

Rána z milosti přišla dne 30 října 1998, kdy pivovar ukončil výrobu. To znamenalo na dlouhých jedenáct let konec mosteckého piva, místní si museli trpce zvykat na pivo z dovozu. Rok 2009 znamenal změnu, když se otevřel mostecký minipivovárek Kahan a po dlouhé době tak navázal na bohatou mosteckou pivní tradici. Značka Kahan tak zažívá své znovuzrození. I když těžko někdy vyroste do podoby, velikosti a slávy někdejšího pivovaru, dává alespoň místním ochutnat poctivé pivo jako vzpomínku na dobré časy českého pivovarnictví.

Jak popsat pocity, které jsme z Mostu měli potom, co jsme opustili vyhřátý vlak? Pokud bych řekl, že nás zamrazilo až v morku kostí, nebyl bych daleko od pravdy. A nebylo to dané jen teplotním šokem. Město na vás vyrukuje se vší nádherou, co má hned od nádraží a člověku je jasné, že projektovat město od základu z rýsovacího prkna prostě nelze. Nejsme z těch, co by byli nějak zaskočeni komunistickou výstavbou, protože oba bydlíme na sídlišti, ale v Mostě to na vás chtě nechtě prostě musí padnout. Trochu kysele posíláme poslední pozdravy domů a vydáváme se podél čtyřproudé silnice k místnímu mauzoleu starého Mostu. Nevím jak lépe popsat bizardní sbírku toho, co se soudruzi zřejmě báli zničit a tak se radši rozhodli odvézt nějaké ty artefakty kousek dál za hypermoderní sen nové generace. Tato “sbírka”, která se tak trochu nedůstojně krčí za železniční tratí, obsahuje pár soch ze starého Mostu, především ale gotický kostel Nanebevzetí pany Marie (jaká to shoda :)).

Mostecký kostel

Tady se soudruzi zase jednou pořádně vytáhli, protože při likvidaci starého Mostu z důvodu důlní těžby kompletně přesunuli kostel o celých 841 m (je to i v Guinessově knize rekordů). Celou tuto monumentální akci si můžete prohlédnout ve fotografiích v barokním špitálu U svatého ducha, kam jsme museli neplánovaně zaskočit z důvodů střevních potíží. Dá se říci, že “mostecká sbírka” vám prohlídku města značně zjednoduší, vše máte pěkně pohromadě na jednom místě, pěkně vystavené a tak vám na ni stačí necelá půlhodina. Bohužel ani, pokud se to snažíte brát s nadsázkou jako my, neuniknete pocitu, že se někde stala chyba. Ostatně takový pocit asi budete mít z celého Mostu. V blízkosti mauzolea mají mostečtí jednu z mála možností, kde se odreagovat. Pěkný rybníček a umělý parčík, kdybychom nestihli vlak domů, určitě bychom se vyspali tam, pořád lepší vzít zavděk parkem, než spát v betonové džungli. Tu jsme se snažili hlavně co nejrychleji proběhnout a dostat se do Kahanu.

Popis podniku

Pivovárek je od nádraží poměrně daleko a my jsme se trošku ztratili mezi dálnicí, železnicí a řekou. Nakonec to skončilo nebezpečným přeběhnutím silnice 27. Cestou k podniku trošku bloudíme, tma nám to k tomu všemu trošku komplikuje. Nakonec však podnik nacházíme na dohled od mosteckých věžáků (pyramidové kloboučky na střechách) v nenápadně působící budově kina Kosmos, maskované menším parčíkem.

Budova typu kostka se žluto-oranžovou fasádou mně dosti připomíná pivovar na jižním městě v Praze. Jistotu, že jsme správně, nám dává svítící logo Mosteckého Kahanu a velký banner. Vedle se nachází konkurenční hospoda se zahrádkou, kde je kupodivu více lidí… Pivovarská restaurace je celkem maličká (cca 35-40 míst), rezervaci nemáme, ale je zde volno, zaplněnost se v podniku dost měnila - chvíli skoro prázdno, pak zase celkem plno, ale místo se myslím najde bez předchozí rezervace. Pivovarská restaurace je slušně zařízena v duchu piva a sladké nostalgie původního mosteckého pivovaru, do toho hraje veselá hospodská muzika.

Lokál a varny

Na stole je spousta reklamních materiálů, např. brožura, která informuje návštěvníka o tradici piva v Mostě a o pivovárku současném. Krásné barevné tácky působí retro dojmem, sklo se dá koupit za 99 Kč, ale logo je oproti tácku jednobarevné (zelené). Na stole je jako pozornost podniku pražený slad, který nám dělal příjemnou společnost (není nad to, najíst se zadarmo). Je tu stálý jídelní lístek, přes den hotovky, zpestřením jsou sklenice s domácími výpečky, sádlo, paštiky…

Na stole u Kahanu

Menší varna se nachází přímo v restauraci, stejně jako nerezové spilky, přehlédnout nejde logo Joe's Garage (p. Krýsl se podílel na technologii a poradenství). Na krásné měděné pípě je stálá nabídka tří dvanáctek - světlé, tmavé a polotmavé + vždy speciálek (v našem případě pepřová 14, tedy samé polotučné, žádné výčepáky nečekejte.

Obsluha je příjemná a rychlá, opět nemáme žádný problém. Další zajímavost, co stojí za zmínění, jsou místní toalety. Nerezový žlábek je totiž naplněn kousky čerstvých pomerančů a teplá moč z nich uvolňuje omamné citrusové aroma - je to zvrhlé, ale voňavé. Cestou Na WC si můžete prohlídnout krásnou hornickou uniformu ze starých časů.

Degustace piva

Světlá 12: chutné pivo, spíše převládá sladká chuť – pokud k tomu pojídáte slad (což jsme dělali ke všem pivům) zajímavě se to chuťově doplňuje. Pivo je plné a chlebnaté, opět dobře pitelné.

Tmavá 12: převládá kávová hořkost a připálená chuť ála Stout, hutné pivo.

Polotmavá 12: toto pivo je chuťově hodně různorodé - přišlo nám jakoby sladce ovocné (trošku možná jahodové) na závěr to v ústech příjemně hořklo.

Pepřová 14: hodně zvláštní pivo, pepř jsem sice příliš nevnímal, ale přišlo mi takové lehké a ovocné. Na danou stupňovitost dobře pitelné až osvěžující.

Pivo se lahvuje do PET láhví s original etiketami. Cena piva 29 Kč.

Mostecký výčep

Ochutnáváme tedy celý sortiment, pivní hlad ukojíme bramboráčky s masovou směsí bohatě sypanou sýrem. S trošku smutnou náladou musíme toto příjemné místo opustit a v duchu víme, že se sem nejspíš dlouho nepodíváme, neboť Most nám nemá příliš co jiného nabídnout. Odcházíme.

Barevné veselé místo s dobrým pivem se mění v drsnou realitu, když vcházíme do potemnělého sídliště, naštěstí se vyhýbáme parkům bez osvětlení. Z neprůhledného pláště tmy se ozývají cizokrajné přízvuky sociálně nepřizpůsobivých občanů. Napadají nás černočerné myšlenky, naše fantazie si s námi hraje. Co když nestihneme poslední vlak? Dlouhou cestu k nádraží však zvládáme. V místním marketu opět přemoženi pivním hladem kupujeme sklenici vepřových jater v kachním sádle a pečivo. Tato pochoutka nám dělá příjemnou společnost na 2,5hodinové cestě domů a vězte, že sádlo je lepší, než čumět do tmy.

Tvrdá realita Mostu

A to je vážení čtenáři vše, gratulujeme k dočtení toho obsáhlého článku (seriálu) a berte ho prosím s nadhledem.

Pivu zdar

Milan a Viktor

---

[Milan Mauler] [Zobrazeno 7830x] [5. prosinec 2010]
[Minipivovary] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře