Olomouc & Kroměříž

Konec roku 2010 jsme strávili v hanácké metropoli a i přes třeskuté mrazy jsme neopomněli navštívit místní pivní zajímavosti. V samotné Olomouci se v současné době nacházejí dva funkční restaurační minipivovary - notoricky známý Moritz a staronový Svatováclavský pivovar .

Varna

Odborníci tvrdí, že chuťová paměť je značně krátkodobá záležitost, ovšem celkový dojem a vzpomínky naštěstí přetrvávají déle, proto jsem byl zvědav, jak a jestli vůbec se při naší v pořadí třetí návštěvě Moritz změnil. Pivo jsem v minulém roce hodnotil jako dobré, ale nevýrazné, kde se v chuti projevovala převážně pouze hořká koncovka. Prostě nic extra. S potěšením musím konstatovat, že celkově mi letos Moritz chutnal mnohem víc.

Polotmavá jedenáctka Moritz

Světlá 10° měla příjemně plnou, šťavnatou, osvěžující říznou chuť. Krásné pivo pro radost. Zklamáním se naopak stala světlá 12°, pivo sice hutnější, ovšem oproti desítce chuťově nevýrazné, takové nijaké. Poslední v sortimentu byla polotmavá 11° se světlou, lehce jantarovou barvou (jako polotmavou bych ji osobně neoznačil), chuťově bych ji popsal jako klasický světlý ležák se špetkou bavorského sladu. Pro mě osobně překvapivě dobré pivo, na kterém jsem si pochutnal.

Interiér

Ostatní zůstává při starém. Moritz má hřejivý a útulný interiér, lemovaný starými fotografiemi a kresbami, všude je čisto (což bohužel také nebývá všude zvykem) a obrovskou pochvalu dávám za kompletní nekuřácké prostředí. Příjemná hospůdka pro relaxaci, setkání s přáteli atd. Jenže všechno má své mouchy a Moritz má svoji masařku ve způsobu zacházení s pivem ze strany výčepu – od minula nezměněnou praxí zůstává několik napůl roztočených půllitrů pod pípou, které se tu dotáčejí z největší možné výšky (jak jinak...), tu se překydává pěna z jednoho do druhého, sem tam se slije několik roztočených dávek do jedné, to když není tolik fofr, tak aby pivo nezvětralo úplně. Raději nevidět! A protože je to rok co rok to samé, domnívám se, že se nejedná o nějaký individuální úlet, ale plánované prasáctví. Škoda, veliká škoda!

Polívka

Svatováclavský pivovar změnil majitele i prostory a z obskurní kombinace herna - minipivovar se stala regulérní restaurace s pivovarským provozem. Podnik se nyní nachází v ulici vybíhající z Náměstí Republiky, čímž má velkou šanci stát se zastávkou i pro zahraniční turisty. Nynější podobu hospody tvoří v podstatě jeden velký prostor, kde jediný výrazný prvek tvoří varna, samotný výčep&bar je zastrčen v pozadí. Nevím, co v oněch prostorách bylo předtím, dispozicí mi připomínají diskotéku, taneční sál s barem nebo něco podobného.

Interiér

Po rozmrznutí a rozkoukání se začínáme ochutnávat místní nabídku. Vašek 10°, stejně jako Svatováclavská 12° mi silně připomínají dobřanská piva, velmi výrazně je přítomna tatáž „surová obilnost“ (pocit po rozchroupání sladu a zapití vodou) potlačující všechny ostatní chuťové vjemy. Od pivně vzdělaného člověka se mi dostalo poučení, že se nejedná o chybu, ale vlastnost druhu piva. Tak či onak, tento styl není nic pro mě a ani jedno pivo mi příliš nechutnalo.

Přítelkyně si objednala Višňovou 13°, což je pšeničné pivo s umělým aroma, zde obohacené o kompotovanou višni plovající v pivu. Vypadá to divně, chutná to uměle, prostě o ničem. Já jsem zkusil klasickou 13° pšenici bez příchutě. Chutnala dobře, chuťový základ byl takový, jaký bych od pšenice očekával, pivo bylo ale úplně bez řízu a řekl bych, že až cukrově nasládlé. Jako sezónní speciál bylo avizované medové pivo a protože mám rád med i pivo a kombinace těchto chuťověk mě vždycky zajímá, neváhám a objednávám.

Tvar sklenice prozrazuje, že se v základu jedná o pšenici (u Svatého Václava servírují všechna pšeničná piva v odpovídajícím skle). Neznám žádné jiné české medové pivo, které by bylo postaveno na Hefe-weizenu. Už první doušek však prozrazuje, že tady je něco opravdu špatně. Je to hnusné, je to odporné, je v tom cítit tuna chemie. Přítelkyně se také ošklíbá a já vyjadřuji přesvědčení, že se jedná o umělé aroma, což je mi následně obsluhou bezelstně potvrzeno. Prý je to tak proto, že pivo s pravým medem by bylo obtížné vyrobit a mělo by, na rozdíl od ostatních piv, velmi krátkou trvanlivost (???). Zajímalo by mě, kdo tuhle „legendu“ vymyslel. Dále byla na čepu černá třináctka a řezané pivo, ale ani jedno jsme neochutnávali.

Jídlo

Musím zmínit obsluhu, která je přímo příkladná, příjemná, pohotová, informovaná o sortimentu, zde není co vytknout. Vzhledem k pokročilé době jsme se rozhodli dát si i jídlo, zde se jedná o českou klasiku aneb zázraky z prášku. Přítelkyni chutnalo víc než mně, proto bych úroveň kuchyně celkově neodsuzoval, spokojen však příliš nejsem. Úsudek nechť si udělá každý sám. Výrazné a nesmazatelné plus získává Svatováclavský pivovar za nekuřácké prostředí. Jen houšť!

Kroměřížský orel zvenku

Jeden z dalších dnů naší dovolené patřil výletu do Kroměříže. Protože panoval vysoce nepříjemný mráz a navíc jsme bohužel dorazili až za tmy, z prohlídky města sešlo a přímo z nádraží jsme zamířili na náměstí, kde se ve starobylém domě s bohatou historií nachází Pivovar, restaurace, penzion a hotel ČERNÝ OREL® . Restaurace byla zaplněná takřka do posledního místa, naštěstí se nám naskytla možnost přisednout ke stolu rezervovanému až na pozdější večer. S obavami se rozhlížíme, jak je to v „Orlovi“ s kouřením, naštěstí hlavní část je nekuřácká a kuřáci mají vyhrazený prostor na cestě k toaletám.

Interiér

Interiér je příjemný, vkusný a jednoduchý, bez přeplácané výzdoby, z materiálu převažuje kov, dřevo a kámen. Velkou část prostoru zabírá bar s výčepem a samozřejmě varna. U stolů se sedí pohodlně, člověk do nikoho nemusí vrážet lokty ani není oboucháván z uličky, opticky však prostor působí poněkud nahuštěně až stísněně. Na letní období je plánována zahrádka před restaurací směrem k náměstí, která má všechny předpoklady stát se velmi příjemným posezením.

Posezení

Po krátkém rozmýšlení si jako první dávám světlou 12°. Pivo je voňavé, hutné, dobře se pije, ale k dokonalosti mu chybí nějaká ta příslovečná tečka, něco po čem by si člověk mlasknul, jak se říká. Přítelkyně si objednává malou světlou jedenáctku, ovšem obsluha je zmatená a nestíhá, a tak slečně na stůl přistane velká dvanáctka. Inu, taková pivní ruleta. Mladý pan výčepní ve fofru dokonce sem tam čichem ověřoval, které že pivo vlastně natočil. Nutno ovšem říci, že pivo nám zaměnili jen jednou a po celý zbytek večera se to už nestalo, pročež to připisuji spíše návalu stresu, než nějaké nešikovnosti apod. Celková úroveň obsluhy byla bezproblémová, slečny byly slušné a hbité, v plném podniku doslova kmitaly mezi stoly, což jim opravdu nezávidím.

Zpět k pivu. Světlá 11° je oproti dvanáctce lehčího charakteru, není špatná, ale taková nijaká, dobrá spíše na letní žízeň. Jako další je na řadě světlý 15° speciál. Pivo je servírováno v objemu 0,25l v nezvyklé skleničce se „zalomenou“ nožičkou. Pivo je dle očekávání silné s plným a hřejivým aroma, charakterem mi trochu připomínalo dobřanského Sekáče. Na lístku nebyl nikde uveden objem alkoholu, tipoval jsem sedm procent a později mne potěšilo, že jsem se skoro trefil – tento speciál má 6,8% alkoholu.

Vánoční speciál

V nabídce byl dále blíže nespecifikovaný vánoční speciál, o kterém obsluha tvrdila, že je to pivo s příchutí anýzu a máty, ve skutečnosti se však jedná o lékořici a mátu. Na tomto speciálu mě nejvíc zaujala jeho nečekaná plnost, dle chuti bych odhadoval třinácti až čtrnáctistupňové pivo, je to ale „pouze“ jedenáctka. V chuti dominuje voňavá lékořice doprovázená výraznou svěžestí máty, chuť „piva jako takového“ je hodně potlačená, přesto se však jedná o chuťově perfektně vyrovnaný, zajímavý speciál, příjemné překvapení večera. Později ještě ochutnáváme tmavou 18°, která je překvapivě málo alkoholová, se sametovou chutí, ovšem já tmavá piva obecně moc nemusím, proto si nedovolím kroměřížskou osmnáctku zhodnotit.

Světlá jedenáctka

Poštěstilo se nám zastihnout sládka pana Martina Hrubeše, který se nám ochotně věnoval, za což mu tímto děkuji. V následujících řádcích uvedu technologické informace výroby kroměřížského piva, o které se s námi podělil. Černý orel je vařen v dvounádobové nerezové varně o objemu 6 hl. Všechna piva jsou vařena na dva rmuty, kromě jedenáctky, která je vařena infuzně.

Varna

Při přípravě vánočního speciálu nejsou používaná žádná umělá aromata a dávkování lékořicové a mátové suroviny začíná již na varně. Chmelí se dle potřeby celkem třemi druhy granulovaného chmelu, do některých piv se přidává do 1% chmelového extraktu. Spilka o celkovém objemu 12 hl je otevřená. Pan Hrubeš by rád rozšířil sortiment o pšeničné pivo, proto je v plánu pořízení malého CK tanku, který by měl sloužit jako uzavřená spilka.

Spilka

Pivo zraje v historických sklepních prostorách ze 14. století v horizontálních a vertikálních nerezových tancích. Pro prodej se plní do sudů o objemu 15, 30 a 50l, pro potřeby restaurace se točí přímo z ležáckých tanků. Pro uspokojení sběratelů je připraveno několik tvarů pivního skla v ceně do stovky (což se moc často nevidí, leckde chtějí za kus potisknutého skla dvakrát tolik) a několik vzorů triček.

Ležácký sklep

Do odjezdu vlaku nezbývá mnoho času, nedáváme si tudíž jídlo, proto se bohužel ke kuchyni Černého orla nemůžu vyjádřit. Součástí podniku je i hotel&penzion, takže o znaveného poutníka je kompletně postaráno. Zbytek času trávíme na baru příjemnou a přínosnou diskuzí s panem Hrubešem, který mě poprosil o autorizaci článku. Veškeré pivně-technologické informace v tomto článku jsou tedy ověřeny člověkem nejpovolanějším.

Naše první návštěva minipivovaru Černý orel dopadla velmi dobře, snad se nám podaří navštívit Kroměříž v příznivějším letním počasí. Město je to krásné a přítomnost dobrého piva z něj činí o to lákavější cíl.

P.S.: Protože můj obstarožní fotoaparát špatně zvládá zimní nápory počasí, použil jsem některé fotografie z webu uvedených podniků. Nebudu psát, které fotky konkrétně, je to myslím na první pohled jasné.

---

[Jiří Navrátil] [Zobrazeno 9463x] [27. leden 2011]
[Minipivovary] [comments: 30] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře