MMX: industriální zajímavost

Mrazivý únor, na PI se vrší haldy glos a komentářů k novému letskému mini, Jenda zvědavý, lačný ochutnání a volná sobota, to jsou, řekl bych, nadějné ingredience pro velmi slušný Eintopf. A jakýže se mi vlastně povedl uvařit? No báječný, příjemný a príma. Úplný kotel plný barev, za šedivého dne!

Již ve čtvrtek jsem začal své dcerušky opatrně očkovat myšlenkou úžasného výletu s tatínkem, jakože „necháme maminku odpočinout, pojedeme vláčkem“ a takto podaná informace se i u té milé ženy setkala s pochopením. Ještě v pátek večer jsem svou pomyslnou kabinu nažhavil jak Vláďa Růžička před sedmým zápasem, aby nebyl problém se vstáváním, takže v sobotu v půl deváté už bez problémů vyrážíme. V batohu mám termosku s čajem a zbylé prázdné místo zaplňujeme v naší oblíbené večerce čerstvými houstičkami, dvěma čtvrtkami chleba a spoustou sladkých dobrůtek na doplnění energie pro malé turistky.

Z internetu vím, že v pivovaru MMX v Letech u Dobřichovic otvírají až v jedenáct a tak máme zdánlivě fůru času, ale my máme v plánu se ještě trošku zdržet na železničním mostě, takže k němu liduprázdným Vyšehradem míříme. Čerstvý, teplý chleba mě hřeje do zad a krásně voní, až se sliny sbíhají a já si říkám, jestli ho pro ty malé potvory není škoda. Samozřejmě nemám na mysli ty rozkošné bytůstky, jejichž tlapky mě hřejí každá v jedné dlani, ale racky, kterým je hodláme naházet.

Berounka v Dobřichovicích

Takto společně natěšeni se pak ocitáme na mostě, což má být trochu inovací, neboť před holuby a labutěmi jsme posledně z náplavky už museli prchat a taťka doufá, že s izolovanými racky bude větší prča. A je tomu skutečně tak, holky po počátečním ostychu získaly ty správné grify a užíváme si to, já chtě nechtě vzpomínám na milovanou útlounkou moudrou knížečku Richarda Bacha a říkám si, že i třeba mezi těmito pražskými „říčňáky“ je nějaký Jonathan, syn Velkého Racka, že „racek je neomezenou myšlenkou svobody“, že „svoboda je pravou podstatou bytí“, že „tou nejtěžší věcí je přesvědčit racka, že je svobodný“, když mi začne být kosa. Takže se přesouváme na Smíchovské nádraží a panťákem uháníme k Dobřichovicím.

To je on, MMX zvenku

Pokud poněkud zkrátím své vyprávění a přeskočím pochodovou část podél Berounky, znamená to, že přesně v jedenáct hodin a tři minuty dorážíme k pivovaru. Tak tak zvládáme fotobuňkový vstup a je tu první problém, totiž kam si sednout, výběr ze zhruba tří stovek prázdných židlí není jednoduchou záležitostí a spor se již začíná rozhořívat.

To je panečku lokál

Vzhledem k věku mých dcer se stále nacházím – i když už bohužel jen těsně – v první polovině stupnice mezi „tatínek je Bůh“ a „fotr je debil“ a tak jakous takous autoritu ještě mám a můj povel „k výčepu“ je tak akceptován. Mohu tedy i sledovat splnění své objednávky, totiž všechny vzorky najednou. Všechny znamená jedenáctka a dvanáctka světlé a čtrnáctka polotmavá v malých třetinkových krýglíčcích natočených z dominantní chromové osmipípy.

Pípa

Když jsem pak obsluhován těmito třemi nádobkami najednou, odtrhává to dcerušky od džusíků a na celou tu betonovou halu se rozezní ostrý hlásek, „Tati!! Tři piva? Najednou? Rychle nám řekni, do jaký jedem stanice než budeš opilej!“ Jsem si jist, že sociální pracovnice někde pod stolem schována není, tak hlásím Praha – Hlavní nádraží a vrhám se do degustačních prožitků. Rozdělil jsem si je do tří fází včetně té poslední, kdy žádám o ponechání prázdných sklenic pro doznívání buketu a moje zhodnocení je následující...

Letský triumvirát před, při a po

Polotmavá čtrnáctka – pěkná jiskrná, pěna však drží jen pár sekund, nijak zvlášť mě neoslovuje ani chutí ani vůní, nemůžu uvěřit, že tam není ani stopové množství nakuřovaného sladu, já ho tam cítím, naopak avizovaná káva zcela chybí.

Světlá dvanáctka: Úplně bez řízu, lehká, těžko identifikovatelná pachuť, mírně nasládlý buket a hodně sladká dochuť, skoro mi až připomíná hluboko prokvašená piva z DDR.

Světlá jedenáctka: Paradoxně s nejvýraznější vůní, na napití příjemně řídce klouzavá, jako jediná i se stopou hořkosti, opět lehce nasládlá dochuť, barva velmi výrazně světlá.

Jedenáctka MMX

V podstatě mi ovšem obě světlá piva chutnají a vzhledem k tomu, že jedenáctka o poznání více, dávám si ještě velkou a tentokrát se to obejde bez jakéhokoli potomčího komentáře. Můj celkový dojem je pak veskrze pozitivní. Nehodnotím MMX jako „nejlepší“, jak se ještě donedávna hodnotili sami, ale jako chutné, které pivomilcům rozhodně stojí za to vyzkoušet.

Dekorativní vzduchotechnika

Kratičké čekání na naplnění žaludku si krátím pokukováním po interiéru a musím říct, že se mi tu líbí. Nerozumím tomu, ale kombinaci beton&dřevo&sklo považuji za moderní trend současné architektury a říkám si, kde jinde by měl být použit, než zde v industriální zóně této dozajista satelitní oblasti. Celkem se mi i líbí i nijak nezakrytá vzduchotechnika a to vše pěkně koresponduje s výhledem na zalesněný vršek Skalice.

V jednoduchosti je síla

Je mi tu daleko příjemněji, než v lokále, do kterého si majitel nanosí a po stěnách rozvěsí, rakouskouherskou hasičskou helmu, esenbáckou uniformu, dřevěný pluh a novotou zářící jakoreklamu na mýdlo s jelenem a dělá tak hostům „útulno“. Tady si podle mě nikdo na nic nehraje, varna v předsálí nemarkýruje měď, klobouk pana starého je pouhou a vlastně jedinou ozdobnou rekvizitou a nakonec i záchody jsou moderně jednoduché a desingově jsem jimi uchvácen snad nejvíce.

Lahodný gulášek

To už se mi však nese gulášek a já konstatuji, že krásně vypadá a posléze, že i dobře chutná. Je vážně výborný, ale on také stojí kolem 130 korun, takže jistý standard už lze očekávat a toho se mi vskutku dostává.

Loučení

Když pak odcházíme do blízkých Řevnic na vlak, jsme všichni tři celkem spokojeni. Loučíme se s tím zajímavým a v mnoha ohledech jedinečným místem. Já si sám pro sebe vytvářím a zase zavrhuji teorie podnikatelského záměru tohoto podniku, jakož i scénáře budoucího vývoje a postupně docházím k přesvědčení, že ve střednědobé perspektivě může fungovat docela úspěšně. Mně se tu každopádně líbilo a návštěvu doporučuji, byť by to mělo být jen kvůli ochutnání piva MMX. To totiž, alespoň takový je zřetelně deklarovaný záměr, nikde jinde rozhodně nekoupíte.

---

[Jan Kejnovský] [Zobrazeno 8589x] [17. březen 2011]
[Minipivovary] [comments: 12] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře