Pro Adolfa Zemana se stalo pivo, stejně jako pro mnoho jiných lidí, celoživotní vášní. Na rozdíl od břichatých pivařů však kvašený nápoj nepije po litrech, ale už ho více než šedesát let vaří.

V současnosti už čtyři roky vyrábí v rodném pivovaru v Medlešicích na Chrudimsku kvasnicovou dvanáctku. Celý svůj život ale strávil v cizině.

Pivo vařil na čtyřech kontinentech. "Po roce 1948 jsem utekl do Německa a odtud odešel za bratrem do Íránu," vypráví osmdesátiletý sládek. V íránském Teheránu vařil pivo osm let. "V Teheránu byly tehdy tři pivovary. Ke konci mého pobytu jsme denně vyrobili sedmdesát tisíc lahví piva, všechny končily v íránském hlavním městě. Přestože je to muslimská země, tehdy se tam pivo pilo běžně," říká Zeman.

Z Íránu potom odešel do Argentiny, kde strávil dalších osm let. "Také jsem se tam oženil a měl dvě dcery a syna. Z Jižní Ameriky jsem nakonec odešel do Spojených států a na Aljašce založil vlastní pivovar. Ten už dnes sice nefunguje, můj syn ale na Aljašce žije a živí se jako právník," říká světoběžník, který se v roce 1991 vrátil zpět do Československa.

Před čtyřmi lety v medlešickém pivovaru, který před válkou vlastnil jeho otec, obnovil výrobu tradičního medlešického piva. Ročně uvaří kolem čtyř set hektolitrů a pivo točí jen v přilehlé hospodě a v chrudimském muzeu.

"Je to nefiltrované a nepasterované pivo a tím má plnější až hutnější chuť. Nechutná každému, ale za těch několik let se vytvořila skupina lidí, která ho vyhledává. Ochutnejte," podává nám sklenici s chladným napěněným pivem.

Pivovarská hospoda v Medlešicích otvírá každý den a nouzí o hosty netrpí. "Chodí sem jak místní, tak i lidé z okolí. Často se tu například zastaví skupina cyklistů nebo sem lidé přijedou pro soudek, když něco slaví," říká zkušený sládek.

"Teď už to dělám spíš ze setrvačnosti a samozřejmě hlavně proto, že to mám rád," přiznává absolvent vyšší pivovarnické školy v Praze a vrací se zpět k várnicím. "Nezlobte se, ale musím se zase dát do práce," loučí se osmdesátiletý sládek. (MF Dnes)