Co jste, hasiči, co jste dělali, že jste nám ten pivovárek shořet nechali, posteskli si zřejmě v minulosti hlučínští pivaři nad místním pivovarem, který byl od svého vzniku roce 1526 několikrát takto postižen nepřízní osudu a ničivým červeným kohoutem. Zatímco počátkem 20. století pivovarnictví v zemích českých, moravských, slezských i pruských jen kvetlo, provozovna v Hlučíně byla v oné době bez náhrady uzavřena.

Z objektu zbylo na dlouhá desetiletí jen nevzhledné torzo, které hyzdilo centrum města. Až počátkem 90. let se rozhodl místní podnikatel Leonard Plaček pivovar znovu postavit a pivovárečnou tradici v městě Hlučíně obnovit.

Elegantní podnik s vlastní restaurací byl vybudován v relativně krátkém čase a již v létě roku 1993 vyrobil prvou várku jedenáctistupňového Hlučínského Ležáku. Pivo bylo lahodné chuti, lehce klouzalo do krku a vonělo kombinací německého a žateckého chmele. Další historie pivního svatostánku mohla být hladká, kdyby ovšem vznikl o dobrých sto let dříve. Koncem 20. století již nevládly v pivovarnictví idylické vztahy jako v Hrabalově knize Postřižiny, kdy pan sládek a jeho okouzlující choť objížděli na motocyklu zavážené restaurace a kontrolovali kvalitu svého čepovaného moku.

Úctu k hostům a řemeslu mnohdy nahradila dýchavičná honba za rychlým ziskem. Hlučínské pivo se sice v některých ostravských hospodách dočasně vyskytlo, nekvalifikovaný restaurační personál s ním však vesměs zacházel macešsky, což mělo nesporný vliv na jeho výslednou chuť a potažmo na nedobrou pověst. Běžného konzumenta stěží přesvědčíte, že diletantský výčepní může hravě zkazit pečlivou práci pana sládka. Konzervativní český spotřebitel, jenž se často vlastním omylem považoval za pravověrného pivaře, neměl zpravidla zájem o ochutnání pivní značky, jejíž název mu do oblbnutí nepapouškovaly sdělovací prostředky. Navíc na bývalém německém území, kde je nový pivovar situován, je jakýkoliv podnikatelský úspěch považován za těžko odpustitelný zločin, takže se závistivé obyvatelstvo uchýlilo k mnohaletému spotřebitelskému bojkotu nového výrobku.

Přes negativní prognózy a očekávání pivních Jobů Hlučínský Starý Pivovar přežil až do dnešních dnů. Z původní jedenáctky se postupem času stala dvanáctka, produkt zesílil o jedno celé procento alkoholu, několikrát změnil název a díky nevyčerpatelné píli a energii majitele si našel stabilní odbytiště u nás i v zahraničí.

Hlučínský ležák v současné podobě je nejznámější v poněkud atypické půllitrové láhvi s tradičním keramickým uzávěrem, což je praktické řešení pro nejrůznější srkaly, kteří nedokáží lahváč vyžáhnout na první pokus. Šťastným nápadem je i současný název Avar, jež připomíná existenci středověkých nájezdníků. Navíc, když v hornaté krajině vykřiknete název konkurenční značky Ostravar, aktuální jméno hlučínského piva vám poslušně tlumočí moudrá ozvěna. (Morava 24)