Pivovar ve Vysokém Chlumci byl založen již roku 1466. Nejedná se o Chlumec nad Cidlinou, kde tak nešťastně dopadli reptající sedláci, nýbrž o obec na jihu Středočeského kraje. Tamní pivo Vysokochlumecký ležák bylo ještě v 80. letech 20. století mimo nevelký region takřka neznámé a neoplývalo ani mimořádnou kvalitou. Upadající pivovar byl však již počátkem 90. let navrácen původním majitelům, rodu Lobkowiczů, a začal psát novodobé kapitoly své existence.

Při projíždění okresu Opava jsem několikrát narazil na toto šlechtické logo. Pivovar nejen že zkvalitnil své výrobky a rozšířil svůj sortiment, ale v současnosti také klade důraz na obchodní a distribuční činnost. Tradičním stánkem vysokochlumeckého moku je v Opavě restaurace Uno. Rohová provozovna se navenek tváří jako legální studená pizzerie s lakonickým italským názvem, uvnitř však překvapí potenciálního zákazníka svou útulností.

Mezi předměty vkusné dekorace nechybí kupř. ani starožitné harmonium a několik kusů archaických rozhlasových přístrojů, z nichž dva slouží v současnosti jako bizarní reprobedny. Čepovaná dvanáctka Lobkowitz stojí v Unu 25 korun a je relativně kvalitně načepována. Jistým nedostatkem je snad přílišné nasycení CO2, ze dna půllitru unikají vzhůru čilé bublinky po celou dobu jeho vychutnávání, což může způsobit zjevné zpomalení konzumace tohoto nápoje. Nutno si však uvědomit, že Uno není typická pivnice. Hosté zde přicházejí zejména kvůli jídlu. Pizza již dnes v českých podmínkách naprosto zdomácněla a opavský podnik předkládá slušnou řádku jejich druhů, na jídelním lístku však můžete najít ještě mnoho dalších specialit italské a mezinárodní kuchyně. Vedle špaget jsou to tortelliny, ravioly, ryby i zeleninová jídla. Pokrm s názvem římská pánev stál bez jedné koruny celou stovku a strávník by se po jeho pozření určitě neodkutálel nacpaný k prasknutí. Avšak kombinace několika druhů přírodně smažené zeleniny jako například cukíny, artyčoku nebo kapiové papriky posypaná strouhaným parmezánem lahodí i zmlsanému pivařskému jazýčku a vyvolává chuť na další škopíček. Benediktinská polévka z mořských příšer je sice dostatečně lákavá, avšak porce za 59 korun je přemrštěně drahá, uvážíme-li, že se k přípravě používá mražené supermarketové zboží.

Uno disponuje dvěmi pípami. Ze druhé teče Lobkowctz tmavý, pivo barvy spíše okrové s poměrně vyváženou sladkohořkostí. Bohužel i v restauraci Uno se objevuje obvyklý nešvar známý z podobných podniků, které nesází nejvíce na pivní výtoč. Když po delší dobu neteče černé pivo ze svého kohoutku, zůstává v trubkách a nepříjemně kysne. Personál na tuto skutečnost zákazníka zpravidla neupozorní, buďto o problému neví nebo dělá mrtvého číšníka, neboť zboží se přece musí prodat! Z prostorů kvazi pizzerie Uno se zbloudivší pivař přesto navrací většinou slušně najeden a osvěžen, a to zejména faktem, že tento úhledný opavský lokál ještě nebyl napaden rychlokvašky koncernů InBev, SAB Miller či Heineken. (Morava 24)