Kostelecký pivovar ožil pátým ročníkem akce zvané Kostelecké vykulení.

Již po páté mohli v pivovaru v Kostelci nad černými lesy zájemci z blízka sledovat práci dnes málo známého řemeslníka, bednáře. Plzeňský Láďa Bešťák se svými pomocníky při tradičním Kosteleckém vykulení předvedli náročnost práce s věcí jen zdánlivě jednoduchou, s dřevěným pivovarským sudem.

„To je až neuvěřitelné, co všechno musí takový bednař ovládat,“ uvažuje Jiří Rakovský z Mělníka. „Nejde jen o dřevo, oni zvládají i práci s železem, kapitola sama pro sebe je jak relativně snadno dokáží manipulovat se sudem na několik hektolitrů piva.“

Součástí vykulení sudů byly pivní slavnosti. Majitelé pivovaru sice zatím vlastní pivo nevyrábějí, ale návštevnící mohli ochutnat mnoho zajímavých druhů piva.

„Nejsme právě nakloněni velkovýrobě piva a tak udržujeme kontakty s malými výrobci,“ vysvětluje jeden z majitelů pivovaru Milan Starec. Nabízíme tak dnes na dvacet druhů nápoje z malých pivovarů a naprostou novinkou je Rampušák z pivovaru v Dobrušce.“

„Jezdíme sem pokaždé, když připravují nějakou akci“ svěřuje se Martin Janeček z Jaroměře. „Pivo je přece tradiční český nápoj a to co produkují veliké podniky je jako by sterilně stejné. V Kostelci je vždy možnost objevit a ochutnat nějakou novinku na kterou jinde jen těžko narazíte.“

K akcím v pivovaru patří bohatý nabídka občerstvení letos jí nazvali Staročeská žranice…

„Nejen chlebem a pivem živ je člověk,“ dodává další majitel Tomáš Vodochodský. „Ke každé akci připravujeme i nějaký kulturní program. Dnes jsme se zaměřili na hudební skupiny, odpoledne vystoupila místní skupina Naši Furianti, staropražské písničky představila kapela Třehusk a večerní zábava v nové pivovarské restauraci bude zasvěcena starým šlágrům, děti čeká skákací hrad, projížďky na čtyřkolkách a řada soutěží.“

Odpoledne na nádvoří přijelo dvacet historických automobilů, ctitelé staré techniky obdivovali nejen veterány, ale i historické exponáty v pivovarském muzeu, každou hodinu si mohli s výkladem projít nejzajímavější části pivovaru.

Fotografie zde...

Zdroj: Kolínský deník.cz | Autor: Pavel Pávek

Ojedinělý projekt vzniká v areálu bývalého pivovaru v Kostelci nad Černými lesy. Parta nadšenců sdružená ve společnosti nazvané podle pivovarnického motta „Dej Bůh štěstí!“ tady už několik let usiluje o vybudování pivovarnického muzea a funkčního pivovaru. „Máme rádi pivovarnictví,“ říká Milan Starec, jeden ze zakládajících členů společnosti.

Kdo přišel s nápadem vybudovat pivovarské muzeum?

Nápad pochází ode mě a mého společníka Tomáše Vodochodského. Oba máme rádi pivovarnictví, on navíc pochází přímo z rodiny pivovarníků. Společně jsme začali objíždět zrušené pivovary a sbírali předměty související s vařením piva. Pak jsme zjistili, že se nám už nechce přemísťovat získané předměty po stodolách, proto jsme se rozhodli najít objekt, kam bychom mohli vše umístit.

Proč padla volba právě na černokostelecký pivovar?

Chtěli jsme objekt, který by se časem dal využít komerčně. Proto jsme hledali pivovar, který by byl poblíž Prahy a hlavně se v něm nacházelo původní vybavení.

Jak vlastně váš pivovar vypadá?

Pivovar je z roku 1840. Pro nás bylo zajímavé, že v areálu není žádná nová zástavba. Část areálu se zachovala v originální klasicistní podobě poloviny 19. století a druhá část má industriální rysy parostrojního pivovaru z konce téhož století. Provoz zde skončil v roce 1994, pak začalo vše chátrat. Museli jsme vyřešit zastřešení a statiku zdiva.

Z kolika pivovarů jste vystavené předměty dovezli?

Zmapovali jsme asi 1500 pivovarů. Ty, z kterých jsme něco přivezli, se dají počítat na stovky.

Kdy k vám mohou lidé zavítat?

Zatím ještě nemáme pravidelnou otvírací dobu. O akcích v pivovaru informujeme na webových stránkách http//:pivovarkostelec.cz, případně se zájemci mohou s námi telefonicky domluvit, rád je provedu. Na podzim by se ale mělo vše změnit. Navíc bychom letos rádi otevřeli stylovou pivovarskou hospodu, kde budou využity některé z exponátů.

Zdroj: Mladá fronta DNES | Autor: Martin Stavěla

Shrnutí roku 2007 a začátku 2008

Ač se možná může na první pohled zdát, že se v posledních měsících v pivovaře nic neděje, tak pravý opak je pravdou. Mimo tradiční kulturní akce v pivováru (Vykulení, posvícení, jazzový koncert River Stream Blues, Mercedes Bend, Aga Pepe, Bílá Nemoc, Ticho de Pre Cupé Band, samozřejmě zábavy s Nominativem, Našimi Furianty a dalšími) jsme se podíleli na mnoha akcích na zámku, ve škole a v sokolovně. Dále u nás probíhala různá divadelní představení (Vítr z hor, Koza z Kozojed atd.), akce pro nejmenší ve spolupráci s o.s. Kolečko (Masopust a Dýňová slavnost), bednářské vystoupení, přednáška o nádražních restauracích a další. Co je ale zřejmě nejvýraznější událostí minulého roku. A to si myslím, že nejenom z našeho pohledu. Je podstatná záchranná akce na objektu bývalé správy hospodářského statku č.p. 15. V tomto úsilí chceme pokračovat i v letošním roce záchranou narušeného štítu.

V letošním roce bychom rádi konečně otevřeli naši vymazlenou restauraci dennímu provozu. Ano letos to opravdu myslíme vážně. A v plné parádě. Kdo viděl při nějaké akci nový výčep, tak tuší jakým směrem se ubíráme.Dále bychom chtěli připravit pivovár ku zkušebním várkám. To také slibujeme nějaký ten čas, ale vzhledem k situaci na pivní scéně jsme se rozhodli zprovoznit původní velký pivovar se všemi historickými technologiemi. Ano, přesně tak jak se vařilo kostelecké od nepaměti. Tím chceme obohatit město o další atrakci a posunout jej na žebříčku popularity. Zcela jistě jsme jediní s tímto záměrem v naší republice. Tyto myšlenky vychází z našeho hlubokého přesvědčení a praktického studia pivovarské historie. Tím jsem narazil na podstatu "zdlouhavého" postupu prací v pivováru. Prioritní vizí našeho pivovarského muzea je zmapování pivovarů Čech, Moravy a Slezska. A to především fyzicky! To s sebou přináší ale nesmírné nároky na čas a potažmo finance. Poslední dobou se v ohromné míře industriální objekty bourají a my nestíháme jezdit fotit a zachraňovat zbytky technologií. V roce 2007 jsme prozkoumali a zdokumentovali více jak 160 pivovarů, z nichž už mnohé byly nahrazeny obchodními středisky či moderními "ležatými paneláky". Podařilo se nám zachránit nespočet pivovarských technologií (hvozdový kotel Noback&Fritze, stáčecí aparát na čtyři sudy systém Windisch, stabilní motory, pivovarské vozy značky Czepel a S5T a mnoho dalších). To vše na vrub prací v pivováru. To je na delší povídání. Z dalších našich plánů bych rád vyzdvihl pokračování záchrany mlatu v pivováru, opravu pivovarských komínů a v neposlední řadě pivovarskou vlečku. Neděláme si srandu. Kostelec opravdu bude mít své koleje a nádraží. Nechte se překvapit.

A kdo nám hází klacky pod nohy či co se nám ve městě nelíbí. Nebudu opakovat oblíbené fráze. V našem případě to jsou především hledači barevných kovů a jiných pokladů a ti, kdo si myslí, že všude kolem pivovaru je smetiště. No a také např. Pivovary Bohemia a.s. (v konkurzu), po kterých nám zůstaly pěkné závazky. Náš právní systém je místy děravý...

Zdroj: Pivovar Kostelec.cz

Víte, odkud pochází hlavní základní kámen Národního divadla v Praze? Možná se domníváte, že z historicky i myticky „solidního“ místa, jako je Blaník nebo Říp. Na Černokostelecku, pár kilometrů na východ od Prahy, zjistíte, kde jej nakonec vylomili.

Černý Kostelec na Černokostelecku nehledejte, nachází se tady však Kostelec nad Černými lesy. Není ale ani "hlavním městem“ mikroregionu, kterému nejspíše dal jméno.

Nadšení pivovarských fanoušků

Zvenčí tovární omšelá budova z poloviny předminulého století o ničem zajímavém nevypovídá. Ale uvnitř rozsáhlého "účka“ je jiný svět. Nejnápadnější je polygonální mlat, kde kdysi dobytek otáčel žentourem. Budova má opravené unikátní krovy a konávají se tady různá posezení a slavnostní rauty.

Vařit zde pivo povolil v roce 1489 král Vladislav I., když městu udělil městská práva i právo várečné. Vlastní pivovar však vznikl až v roce 1742, kdy končila sláva vaření piva po domech. Na počátku 20. století tady přibyl Hostinský pivovar, který vydržel až do znárodnění. To byl soumrak kdysi vyhlášeného černokosteleckého moku. Před několika lety chátrající objekt koupila skupina nadšenců a začala ho ve spolupráci s památkáři i podporou odpovědných úřadů obnovovat.

Dvaatřicetiletý Milan Starec se svým o deset let starším kolegou Tomášem Vodochodským nemají rádi globalizovanou chuť "europiva“. Desítku let se zajímají o vše, co souvisí s pivem i jeho výrobou. Mají rozsáhlé sbírky pivovarských zařízení, získané ze starých zrušených pivovarů. S pomocí odborníků je znovu repasují. Mnohé z nich jsou funkční a mohou dál sloužit k výrobě moku dávnými metodami.

"Tady se ještě ve třicátých letech vařilo původní, klasickou technologií a my to chceme opět obnovit. Ve zbytku prostor by bylo pivovarské muzeum s expozicemi neobvyklých sbírek. Současně tady slouží restaurace a snahou je, aby typické zařízení navozovalo dávnou atmosféru pivovaru i hospody. Podobně jako existují vinařské stezky, tak by bylo možné pro cestovní kanceláře připravit program po zajímavostech souvisejících s pivem,“ plánuje Milan Starec ze společnosti Dej Bůh štěstí, která se snaží pivovarskou tradici v Kostelci obnovit.

V současné době si můžete po domluvě prohlédnout současný stav připravované expozice nebo si v malém pokusném pivovárku pod dohledem zkušeného sládka uvařit svou vlastní várku piva.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Richard Grégr | Kráceno

Historie pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy sahá do roku 1558. Poslední várka piva tu byla svařena 3. června 1987. Spilka a sklepy sloužily pro potřeby velkopopovického pivovaru do konce roku 1992. O dva roky později ukončila provoz i sladovna, objekty převzalo město. „Snažíme se tradici obnovit. Dáváme to dohromady tak, aby to vypadalo jako v roce 1933, kdy byla všechna původní technologie do pivovaru nainstalována,“ říká Milan Starec ze společnosti Dej bůh štěstí.

* Jak práce na obnově pivovaru pokračují?

Od roku 1994 objekt chátrá. Dáváme původní technologii do takového stavu, aby byla znovu funkční. Nebude tam nic nového, ale vše původní. Mělo by to fungovat jednak jako muzeum, jednak jako pivovar. Naše původní poslání je ale spíš muzejní činnost a sbírání informací o pivovarech.

* Kdy by se muzeum mohlo otevřít?

Rádi bychom, aby muzeum i pivovar začaly fungovat do konce roku. Letos v létě chceme otevřít restauraci. Ta zatím funguje jen na předem ohlášené akce. Lidé si mohou přijet pivo uvařit s námi. Sami si mohou vybrat, jaký druh chtějí. Původní pivovar nefunguje, takže vaříme v malém pivovárku na 120 litrů.

* Kde sháníte exponáty?

Jezdíme po celé republice a sbíráme věci tam, kde se pivovary bourají a ruší. Nikdo jiný to nedělá a většina věcí končí ve sběrnách. Zaplněnou starými stroji máme plochu o rozloze čtyři tisíce metrů čtverečních. Zatím to jen dáváme dohromady, bude potřeba exponáty roztřídit a sestavit expozici.

* Kolik piva plánujete vyrobit?

Rádi bychom vařili pivo pro restauraci a okolí.

* Jak jste se k pivovarnictví dostal?

K tomuto oboru jsem měl blízko už od školy, studoval jsem Vysokou školu chemicko-technologickou, obor výživa a stravování. Tam jsem se s pivem setkal.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Eva Kučerová

Pivovar v Kostelci nad Černými lesy je již několik let známý kulturním i společenskými akcemi, které jsou v jeho zdech připravovány. Do starých industriálních prostor se chodí za divadlem, výstavami, probíhají zde oslavy dne dětí a ve stylové krčmě si můžete uspořádat třeba i svatební hostinu. Na sobotu 15. září je pro zájemce připravené seznámení s téměř již zapomenutým řemesle. O komponovaném programu vypráví spolumajitel pivovaru Milan Starec.

Připravovaná akce je zaměřená na staré řemeslo, které s výrobou piva úzce souviselo. Jaký má ale smysl dnes v době nerezových sudů?

„Bednářské řemeslo patří neodmyslitelně k pivovarnické a sladovnické tradici našeho státu a čím jiným se můžeme chlubit před celým světem než pivem. Toto řemeslo je prakticky zmizelé a když nebudu počítat bednáře, co vyrábí vinné sudy, tak pivovarští bednáři by se jisto jistě nechali spočítat na prstech jedné ruky. V kosteleckým pivováru jsou zcela ojedinělé bednářské exponáty a dvě původní sklepní prostory byly opět naplněny původními dřevěnými sudy. A to se vším všudy. Tak jak to bývalo kdysi se všemi detaily. S používáním těchto dřevěných sudů se zatím nepočítá ve výrobě piva, a proto musí být každoročně tzv. vysklepeny a bednářsky ošetřeny. Z tohoto důvodu vznikla tradiční akce tzv. Vykulení ležáckých sudů. S tím jsou spojeny další atrakce a zábava. Nosným programem však zůstává bednářské a tradiční pivovarské řemeslo. Alespoň každý pochopí, proč se zpívá ´a já pořád kdo to tluče a on to bednář na obruče´. Názorně to předvedou bednářští mistři Láďa Bešťák a Jára Šesťák a jejich pumpauchové Tomáš, Karel a Zdeněk.“

Dá se, pochopitelně přibližně říci, kdy se bednáři oddělili od jiných řemeslníků, kteří pracovali se dřevem?

„No, asi když byly potřeba sudy. Dřív to byli bečváři. Nebyly železné obruče, ale rákosové. Muselo být něco strašného, jak to utěsnit.“

V kosteleckém pivovaře nejde o první tématickou akci. Připravujete ještě nějaké další?

„Akcí tady probíhá spousta s různým kulturním zaměřením. Takto tematická a zaměřená je však pouze tato. Nebudu počítat posvícení a podobné známé akce. Dále se tady snažíme pořádat akce spíše "obrozenecké" a ponouknout lidi k zamyšlení a vzpomenutí našich velikánů. Vloni jsme například udělali vzpomínkovou akci k příležitosti výročí 150 let od úmrtí našeho obrozence s velkým O Karla Havlíčka Borovského apod.“

Součástí vykulení bude tradiční hodokvas. Co všechno v pivovaře návštěvníky čeká? Pouze kulinářské zážitky?

„Zajímavostí je připraveno mnoho. Mimo prezentace bednářského řemesla na nádvoří čeká na děti staročeská střelnice, kolotoč a dětský skákací hrad. Přijede několik zajímavých autoveteránů, bude velkoplošné promítání filmů souvisejících s pivovary. Na diváky čeká pohádka Dařbuján a Pandrhola a hlavně kultovní Postřižiny. Snad již klasickou součástí podobných setkání je pivovarská tombola a bohatá nabídka občerstvení. Gurmáni jistě nepohrdnou pečenou krkovicí na ohni, buřty na černém pivu, pečeným selátkem, delikatesami z udírny, bramboráky, klobáskami, kuřecí stehny, kyselými pochutinami nebo vařenou kukuřicí.“

V Kostelci se dlouhé roky vařilo pivo. Pamětníci říkají, že bývalo velice kvalitní a pivovar nabízel na trhu několik druhů. Dočkáme se zase něčeho takového?

To je na dlouhé povídání, ale určitě ano. Vždy to byl náš prvotní záměr. Ale když se někde bourá nějaký pivovar a jsou tam zajímavé zbytky technologií, tak jdou všechny věci stranou a zachraňujeme. To jsou ta zdržování ohledně našeho vaření piva. Ono přivézt někde z dáli třeba parní stroj není sranda.

I ten, kdo kolem pivovaru jen prochází, si všimne, že je postupně opravován. Co je hotové a co ještě budete dělat? Podobné stavební úpravy nejsou právě laciné. Z čeho to vše vlastně financujete? Daří se vám získávat nějaké dotace?

Dotace se daří částečně získávat na polygonální mlat, protože to je památka chráněná státem. Na jiné dotace jsme zatím nedosáhli.

Klasické pivovarské řemeslo dýchá nostalgií zašlých časů, ale doba, ve které žijeme, je spíše o vydělávání peněz nebo budování profesního růstu. Kde se ve dvou ještě mladých majitelích Kosteleckého pivovaru bere nadšení, se kterým se zabývají snahou o záchranu starých tradic, zvyků a řemesel?

To je těžká otázka. Každý se ubírá nějakým směrem a záleží jen na síle jeho poslání, zálibách, práci či jak to nazvat. Bláznovství. Jak kdo chcete. Když člověk prošel více jak tisíc starých pivovarů, které třeba ukončily svou činnost i před třicetiletou válkou, a sleduje architekturu, zbytky technologií, um našich předků, tak nejde nechtít to ukázat i dalším lidem. (Neviditelný pes)