Nepříznivá recenze Klášterního pivovaru Strahov, kterou jsme otiskli v rubrice Gourmet (E15, 29. 10. 2008, U suchého rohlíku), měla nečekaně razantní odezvu. O provedených opatřeních informoval manažer minipivovaru pan Marek Kocvera autora článku Václava Sochora. Ten mu na jeho dopis odpověděl. Otiskujeme z obou vyjádření.

Z reakce Marka Kocvery

Velice nás mrzí nepříjemná událost, kterou popisujete ve svém článku U suchého rohlíku v areálu Strahovského kláštera, a přijměte prosím naši dodatečnou omluvu. Personál popsaný v článku byl okamžitě propuštěn a přijali jsme opatření, která by měla v budoucnu zabránit případným trapasům podobného ražení. Po přečtení Vašeho článku jsem se zcela upřímně vyděsil a byla to ona pověstná poslední kapka. Chvíli jsem uvažoval o zavření pivovaru...

Pivovar vlastními silami budujeme již několik let, během kterých jsme zaznamenali mnoho úspěchů i neúspěchů, ale až doposud se jednalo o normální budování firmy a značky. Během posledního roku se čím dál častěji setkávám s problémy s personálem a věřte, že byly vždy radikálně řešeny... Praha obecně trpí nedostatkem kvalitního personálu, což se v nejméně vhodnou chvíli projevilo i u nás...

Po sérii úspěchů s pivem a kladných hodnocení, to je první negativní ohlas, který ale svým významem pro naše podnikání kalí všechny pozitivní ohlasy. Jdeme dál, máme nový personál, sám se vracím ze své kanceláře k obsluze...

Z reakce Václava Sochora

Byla by hrozná škoda, kdybyste kvůli jednomu článku svůj podnik zavíral. Pivo máte výtečné. Najít dobrý personál je téměř nadlidský úkol, říkají mi to všichni restauratéři. Bohužel právě obsluha tvoří klíčovou část dobré či špatné zkušenosti hosta s podnikem...

Moc Vám přeji, abyste podobných ohlasů měl co nejméně. Ideálním výsledkem by bylo, kdyby teď šlapalo vše perfektně. Moc bych Vám to přál - už jen kvůli tomu neobyčejnému e-mailu, který jste mi poslal...

Zdroj: E15.cz

Areál Strahovského kláštera jsem skoro neznal. Což je ostuda, kterou se mi v jednu slunnou sobotu podařilo napravit. Vrcholem výletu měl být oběd v Klášterním pivovaru. Do pivovaru vstupujeme ve 12.15. Nevelká útulná místnost má dvě dominanty: krásný výčep a především dva měděné kotle varny, které tu nejsou na ozdobu, ale v nichž se opravdu vaří. Místnost byla poloprázdná, na prázdných stolcích ale všude rezervačky.

Optal jsem se, zda se vejdeme, obsluha mi věcně, s úsměvem, odpověděla, že ne a ať jdeme naproti do restaurace, tam že místo určitě bude. Fajn, v pořádku, i když minimálně na jednom stole byl pod štítkem rezervačky lístek s nápisem 16.00.

Sem ne!

Míříme tedy přes dvůr do restaurace. Obrovský prostor, ani jediný host, žádný číšník. Polovina velkých stolů je prostřena - příbory, prostírání, pečivo. Usedáme k jednomu z nich, za chvíli je u nás postarší malý číšník. ,,Co to je?" pozdraví nás. ,,Dobrý den," odpovídám. ,,Jak si to představujete? Jste skupina? Nejste, to je pro skupinu, pryč, pryč," a ručkama nás odhání. ,,A jak to máme vědět? Kam nás tedy posadíte?" zajímá mne. ,,Sem ne!" Přemlouvám společnost (je nás celkem šest, čtyři dospělí, dvě děti), že jsme tu vlastně pracovně a že si sedneme k prázdným stolům na dvůr. Slunce už úplně ovládlo den. Uplynulo deset minut a nic se nedělo. Odkráčel jsem tedy do pivovaru požádat o jídelní lístek. ,,Na dvoře jídlo nepodáváme," dostalo se mi místo lístku ponaučení.

Na čepu s Budvarem

Do výčepu jsme vyslali dalšího sebevraha. Kamarád z Londýna česky zvládal maximálně Dobrý den, tak jsme byli víc než zvědavi, s jakou se potáže. Dlouho nešel. Nakonec se vynořil se třemi sklenicemi piva a s úsměvem na tváři. Výčepní na něj byla hodná.

Pivo se jmenuje Sv. Norbert podle zakladatele řádu premonstrátů a standardně je nabízeno jantarové, černé a weizen. Pivovar se chlubí tím, že při jeho vaření nepoužívá žádné koncentráty, polotovary ani cukr, ale jen vodu, slad, chmel a kvasnice. Sv. Norbert se nefiltruje ani nepasteruje. Všechna piva jsou nejen velmi zajímavá a poctivá, ale i dobrá: černé je díky výrobnímu postupu velmi suché, postrádá nasládlost klasických českých černých piv (což vítám), chutí připomíná spíš stout, konzistencí ovšem normální ležák. Nezklamal ani weizen - ti, kdo mají toto pivo rádi, musejí uznat, že jim tu jde. Vítězně z degustace vyšla jantarová třináctka připomínající bavorský Märzen. Hořké pivo plné chuti a charakteru. Všiml jsem si podivné věci: kromě sv. Norberta tu čepují i Budvar. A nejen to, dokonce tu mají vybavení a POS materiály z Budějic. Začali jsme diskutovat o tom, zda se i v německém autobusu, na který se tolik těšil vidličkový maniak v liduprázdné restauraci, už někdy našel nějaký turista, který byl schopen objednat si radši Budvar než hlavní atrakci, kvůli níž ho do klášterního pivovaru přivezli.

Opilí rohlíkem

,,Dad, I'm hungry!" přerušuje naši rozjetou degustaci jeden ze dvou malých abstinentů. Ještě jsme zdaleka neměli dopito. Dodal jsem si odvahy a odkráčel do pivovaru. Vrátil jsem se, pyšný na svůj úspěch, se dvěma suchými rohlíky. Dostal jsem je zadarmo!

Jelikož rohlíky byly jedinou kulinářskou specialitou, kterou nám v klášterním pivovaře dovolili ochutnat, pojďme si je zrecenzovat: spíše světlejší a měkčí, ne moc propečené, i když s mírně křupavou kůrčičkou. Tvar klasický, pravidelný, chuť mírně nasládlá, příjemná. Rohlíky v pivovaru podávají čerstvé, poprášené moukou. Dopíjíme a jdeme.

Za rohlík dostane pivovar jednu hvězdičku, za pivo další. Víc ze mě nevytlučou, ani kdyby mě mučili vidličkami. Možná je to ale celé naschvál. Pivovarská restaurace obohatila český slovník už v 19. století o slovo grobián (tehdy krobián), podle přezdívky číšníka, který svou nevymáchanou nevrlostí proslul po celé metropoli. Pokud je šokovaný host marketingovým záměrem, vychází dokonale.

Zdroj: E15.cz | Autor: Václav Sochor

Klášterní pivovar Strahov patří mezi nejmenší a zároveň nejstarší pivovary v Čechách. Historie pivovaru je doložena nejpozději v roce 1400, kdy byl pronajat měšťanu Petrovi za čtyři kopy českých grošů. Pivovar vždy patřil ke klášteru řádu premonstrátů, který byl založen už roku 1140. V průběhu času byl několikrát zničen, během husitských válek, během třicetileté války, zde měli Švédové ložírování. Dnešní podobu budovy získaly při přestavbě v roce 1629, o které rozhodl opat Kašpar Questenberk. Pivovar byl definitivně zavřen na počátku 20. století, kdy musel ustoupit rozvoji velkých průmyslových pivovarů. V roce 2000 dostala tyto budovy do pronájmu soukromá společnost a zrekonstruovala je na pivovar a restauraci.

V současné době vyrábí šest druhů piva Sv. Norbert nazvaného podle zakladatele řádu premonstrátů. Dva druhy - a sice jantarovou 13% a černou 14% vaří celoročně. Dále produkuje čtyři druhy sezonních piv. V prosinci se vaří speciální 18% vánoční pivo - velice silné, obsahuje až 9 % alc. Na jaře je to opak k silnému vánočnímu pivu - velikonoční světlý ležák, který je vařen na oslavu přicházejícího jara a oslavu největšího svátku v klášteře - Velikonoc. Poté pokračuje přes léto s pšeničným speciálem a konečně na podzim je to speciální tmavý ležák (16%) - vařený z čerstvě sklizeného chmele. Všechna piva jsou vařena podle tradičních receptur a z přírodních, výhradně českých surovin. (iHNed)

Velikonoční svátky se v kalendáři objeví až za pět neděl, ale pro sládka Klášterního pivovaru na Strahově je už teď nejvyšší čas, aby si nastudoval nový recept. Na jarní svátky totiž musí být pro zdejší hosty připraveny dvě várky piva zcela nové chuti - 18 hektolitrů uleželého velikonočního speciálu.

"Bude to výborné pivo a odhaduji, že se bude moct stáčet už za čtyři neděle," hodnotí nad měděným kotlem sládek Martin Matuška. Jaké bude velikonoční překvapení?

"Bude to lehké pivo, méně alkoholické - ale v našich poměrech je to tak třináctka - z jednoho druhu sladu a hodně chmelené," přibližuje znalcům piva majitel pivovaru Aleš Kocvera.

Speciály mají v nabídce minipivovarů své nezastupitelné místo. Právě o vánočních a velikonočních svátcích se se džbánky hrne do pivnic nejvíce hostů. Sváteční piva mají obvykle více alkoholu, často bývají tmavé či polotmavé, navíc přidávají sládci i ingredience, které by ve chmelovém nápoji sotva kdo čekal. Skořici, hřebíček, vanilku, třešňové či mandlové aroma.

"My se držíme tradičních receptur, pivo vaříme ze základních surovin - voda, chmel, slad a kvasnice. Čarujeme pouze s jejich poměrem," zdůrazňuje Kocvera.

Na Strahově však pivní alchymie nekončí velikonočním pondělím. Speciál letos připraví na každé roční období. "Letní pivo bude osvěžující pšeničné. První sud narazíme na svátek svatého Norberta, patrona zdejších premonstrátů, a očekávám, že se bude za léto ještě několikrát dovářet," plánuje Kocvera.

Vůně bramborové natě

Na podzim opět alkoholu přibude -na svatého Václava se roztočí tmavá šestnáctka. "To bude čerstvá úroda chmele, pivo tak bude hodně aromatické," očekává majitel pivovaru.

Na velikonoční menu nakupují přísady i v Pivovarském domě v Ječné ulici. "Letos vaříme dva druhy - várku březňáka, což je polotmavé pivo německého typu, a pro karlínský pivovarský dům bramborové pivo. Ještě sám nevím, jak ho budeme vařit, ale bude ho jen na ochutnávku asi 30 litrů," svěřuje se sládek Martin Vávra.

Jedna pivní várka se připravuje zhruba dvanáct hodin, dalších sedm až osm dní kvasí v kádích a pak pivo putuje do ležáckých tanků, kde zraje zhruba měsíc. Přičemž platí - čím déle si ležák poleží, tím je nápoj čistší a jeho chuť zakulacenější.

"Vánoční pivo jsme přivítali Rybovou mší, týden před Velikonocemi bychom rádi při mši posvětili i velikonoční speciál. Jenže premonstráti mají ještě půst, tak zřejmě s ochutnávkou počkáme až do skutečných velikonočních svátků," rozvažuje majitel strahovského pivovaru. (iDnes)

Už na přelomu 13. a 14. století se v premonstrátském klášteře v Praze na Strahově vařilo pivo. Pivovar tam sice na začátku minulého století zanikl, ale téměř sto let poté se jej podařilo znovu obnovit. A už po pěti letech provozu se minulý týden dostalo té nejdůležitější osobě v pivovaru titulu sládek roku.

„Je to veliký závazek, musím se teď snažit dělat co nejlépe svoje řemeslo, protože lidé budou zvědaví na pivo od sládka roku,“ usmívá se hrdě Martin Matuška, jehož jméno zmíněným titulem ověnčilo Sdružení přátel piva. Hrdě předvádí pivovarskou technologii od varny až po ležácké tanky a se zápalem vypráví o polotmavém a černém pivu sv. Norbert, které vaří. „Žádné filtrování, pasterizace, ani konzervace. Je to čistý přírodní produkt, opravdový tekutý chléb,“ vysvětluje sládek.

Pivovar je v klášteře v dlouhodobém pronájmu a sídlí na jiném místě než ten historický. „Objekty jsou hezky zrekonstruované a i vztahy mezi komunitou a pivovarem jsou skvělé. Jsou tu velmi vstřícní, rádi nás vidí a my sem rádi zajdeme, zvlášť s návštěvami,“ říká bratr Gilbert, který si pochvaluje mok z dílny místního sládka: „Pořád říkám, že se černé pivo mělo jmenovat po mém patronovi, svatém Gilbertovi,“ podotýká s šibalským úsměvem. Největším znalcem piva v komunitě strahovských premonstrátů je prý bratr Václav. „On o pivo doslova pečuje. Když ho máme, stará se, aby bylo správně vychlazené, a při větších oslavách, když pozveme hosty, opatříme sud a on dělá hlavního výčepního,“ říká bratr Gilbert.

U piva se na Strahově schází státníci, jejich manželky, ale s návštěvou sem prý z nedalekého arcibiskupství čas od času přijde i pan kardinál. „Pije-li se pivo v přiměřené míře, tak lidi spojuje. I dva cizinci, když sedí vedle sebe, si o něm povídají. U láhve vodky se takové řeči nevedou,“ připomíná sládek roku známý fakt, že pěnivý nápoj lidi spojuje.

Jak jsme zjistili, žehná se nejen víno na Moravě, ale i pivo na Strahově. „Místní duchovní správce P. Hugo Zikmund OPraem. požehná speciální vánoční várku devatenáctistupňového piva při slavnosti 5. prosince. Vystoupí tu i místní chrámový sbor s pivní adaptací Rybovy vánoční mše,“ chlubí se Martin Matuška a spěchá zpět k práci. „Dej Bůh štěstí, říkáme my pivovarníci,“ loučí se ve spěchu, aby včas navařil další várku piva pro své zákazníky. (Katolický týdeník)