Pivo se v něm vaří teprve dva roky, přesto malý pivovar v centru Olomouce nedávno pronikl až na stránky prestižního britského listu The Times. Ten totiž otiskl článek spisovatele a odborníka na pivo a gastronomii Evana Raila, který sestavil žebříček nejzajímavějších tuzemských pivovarů a jejich produktů. Autor knižního pivního průvodce po Praze a České republice v něm zařadil na třetí místo olomoucký pivovar Moritz. Evan Rail před časem inkognito navštívil řadu pivovarů v Česku a sestavil žebříček z těch, které považuje za nejzajímavější. „Mysleli jsme, že je to obyčejný anglický turista, kterého jen více zajímá náš pivovar. Sládek ho proto provedl a všechno mu ukázal. Až dodatečně jsme zjistili, kdo to ve skutečnosti byl,“ říká jeden z majitelů Moritze Martin Řehák. „Umístění v takovém žebříčku, navíc v listu jako The Times, je pro nás obrovské překvapení a velká pochvala pro našeho sládka Stanislava Nožku,“ dodává Řehák, který pivovar se společníkem Milošem Kolomazníkem založil teprve předloni. „Když jsme se tehdy rozhodli, že to zkusíme, o něčem podobném jsme ani nesnili. Chtěli jsme jen vařit vlastní pivo,“ podotýká Řehák, jehož pivovar ročně vyrobí asi 150 tisíc piv, takřka výhradně pro vlastní hospodu.

Jediná zmínka o olomouckém pivovaru ve světoznámém deníku přitom vyvolala o krajské město zájem i daleko za hranicemi. „Mám ohlasy nejen třeba z Rakouska, ale i z ruského Petrohradu nebo až z Brazílie, kde dokonce po uveřejnění článku dvě cestovní kanceláře zařazují Olomouc jako tip do své nabídky zážitkové turistiky. Já se snažím naše město propagovat po celém světě při svých obchodních cestách, takže tohle je pro mě příjemný bonus,“ dodává Martin Řehák.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Jakub Štos

Nejen renomované giganty, ale také malé rodinné pivovary, ba i minipivovary mají svoje hrdiny. Vybrali jsme zástupce tří nesouměřitelných provozů. Co mají společného? Lásku k českému pivu a úctu k naší tradici.

Sládek z minipivovaru. Poprvé jsem měl strach

Moritz Fischer vlastnil na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Olomouci slušné jmění: dvaašedesát domů, sladovnu, dvě cihelny, velkosklad s uhlím, dva hotely, tři hostince, několik tereziánských pevnůstek a desítky pozemků. Jenže svou ekonomiku maličko přehřál. Nechal tedy část svých podniků zbankrotovat, ale věřitelé mu to nezbaštili. Musel do vězení pro dlužníky. Zemřel roku 1906.

Přesně sto let poté otevřeli v jednom z jeho domů ne zrovna zkušení místní podnikatelé hostinský minipivovar U Moritze. Na počest duchovního patrona tu na jídelním lístku objevíme i pokrmy z haličské židovské kuchyně: šoulet, kugel, červený boršč...

Pivovod pod silnicí vede k pípě na restaurační zahrádce. Při jeho kopání narazili na dlažbu tereziánských kasáren: ostatně brána tereziánských hradeb stojí o pár metrů dál.

Pivo tu na aparatuře z Prostějova vaří Stanislav Nožka. Není školením přímo sládek, vystudoval biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické. Jako správný Hanák kolem sebe šíří určité flegmatické fluidum, minimálně kuráž mu však nechybí. Objel si pár minipivovarů, nechal si poradit a pak se vrhl po hlavě do díla.

„Když jsem uvařil první várku, měl jsem strach,“ přiznává. „Nakonec se však první tank vypil, ještě než jsme stačili hospodu otevřít. Postarali se o něj řemeslníci, kteří tu šturmovali na dodělávkách.“ Tím však ještě nebylo vyhráno.„Nebyli jsme připraveni na kolísání kvality dodávek ze sladoven. Pár várek nám proto trochu uletělo, ale nikdy ne tak, abychom museli pivo vylít,“ vypráví sládek pan Nožka.

Postupně si našel spolehlivé dodavatele, kteří splňovali i další přání majitelů Moritze. Všichni jsou totiž hanáčtí lokální patrioti. „Chmelím žateckým poloraným červeňákem z Tršické oblasti u Přerova,“ vypočítává Stanislav Nožka.

Ano, vzpomenu si, ta lokalita patří mezi tři, z jejichž chmele se má podle Svazu českých pivovarů a sladoven vařit české pivo. „Slad dáváme z Hané, kvasnice z Moravskoslezských pivovarů v Přerově,“ pokračuje sládek Nožka.

„I nealkoholické nápoje jsou z Hané, i husy do šouletu z okolních farem, maso, zelenina, všechno odsud. Máte co jest?“ skáče mu do řeči spolumajitel podniku. Na Hanáka vypadá podezřele světácky.

„Počkej, mluvíme o pivě,“ nenechá se odbýt Nožka, „vařím na dva rmuty, kvasím o teplotě sedm stupňů, na spilce pobude dvanáctka sedm dní, až čtyřicet dní poleží v tanku. Tady je to pořád spíš ruční práce: páčky, šoupata, přečerpávání hadicí... Akorát nemusím běhat dívat se na teploměr, mám ho na displeji.“

Stanislav Nožka toužil, aby bylo jeho pivo odlišitelné od ostatních. To se mu na první doušek povedlo. Věhlas sládka od Moritze ho dokonce přivedl na místní univerzitu, kde v rámci programu Pampeadia učí lidi vařit pivo. „Je to spíš taková hra,“ říká, „každý občan si může uvařit dvě stě litrů piva bez daně. Takových nadšenců je spousta, od osmnácti do pětašedesáti let, mezi nimi spousta ženských. Jsou dojemní. Znám doktora, co nechává kvasit své pivo v uzavřených PET lahvích, ponořených na špagátech do studny. Ta byla vlastně jeho ležácký sklep. Povídám jim o historii a teorii a pak je vezmu sem, aby mi asistovali u várky.“

Kapacita pivovarského zařízení u Moritze je malá. Popularita podniku v Olomouci, a nejen v ní, zase veliká. V parnech proto někdy nestačí dozrát tolik piva, kolik by lidé vypili. „V takovém případě vezmeme raději pivo z Litovle,“ klade důraz na svou sládkovskou profesní čest pan Stanislav Nožka, „zelené, nedozrálé pivo je chuťově rozbité a nemá ještě ten správný říz. To bych lidem pít nedal.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Ladislav Verecký

Jednou z mála olomouckých nekuřáckých restaurací je hostinský pivovar Moritz. Jeho provozovatelky Radky Staroštíkové jsme se zeptali na dosavadní zkušenosti s pohostinstvím bez oblak cigaretového dýmu.

Inspirovali jste se při vzniku nekuřácké hospody nějakým zahraničním vzorem?

Žádný zahraniční vzor jsme neměli. Jsme typická česká restaurace, akorát se u nás nekouří. Jak se ukázalo, byla to dobrá volba. Máme většinou plno. Klientela se samozřejmě posunula trochu někam jinam.

Neobávali jste se, že vám bude kuřácká klientela chybět?

Ani v nejmenším. Jsou to jednoduché počty. V České republice je šedesát procent nekuřáků. Více než polovina z nich jsou lidé, kteří by jinak do hospody nešli kvůli zápachu z cigaret. To ale neznamená, že by k nám nechodili kuřáci. Naopak, spousta jich je tolerantních a dokonce jim vyhovuje, že se při jídle nekouří.

Může mít nekuřácký prostor i příznivý vliv na chování obsluhy?

Určitě to svou roli může sehrát. Pokud pracujete 14 hodin denně v zakouřeném prostředí, pak asi stěží vydržíte být pořád stejně příjemný. Samozřejmě základem v tomto ohledu zůstává výběr takových lidí, které ta práce baví.

Co si myslíte o zákazu kouření?

Jako člověk to vítám. Samozřejmě by to bylo pro mě jako klienta příjemné. Na druhou stranu by to znamenalo určitou diskriminaci podnikání, a to není dobře. Každý provozovatel by si měl rozhodnout sám o charakteru své hospody. Nemyslím si, že by tato rozhodnutí měla ležet v rukou státních úředníků.

Takže kdybyste měla možnost hlasovat v parlamentu, zvedla byste ruku proti?

Ano.

Neohrozil by vás takový zákon?

Určitě ne. Kvalitní hospodu nemůžete budovat jen na tom, že je nekuřácká. My stavíme na vlastním pivovaru, speciálních jídlech a dobré obsluze. Pokud budou tyto tři věci fungovat dohromady tak jako doposud, nemáme se čeho bát.

Zdroj: Olomoucký deník | Autor: Karel Páral

Do role rabína se stylizoval Michal Giacintov, když v sobotu 10. listopadu v Olomouci se svými společníky otevíral nekuřácký hostinský pivovar Moritz a ochutnával stejnojmenné košer pivo.

Soukromý pivovar byl vybudován v centru Olomouce v nejtěsnější blízkosti místa, kde stávala židovská synagoga.

Nachází se v objektu postaveném na přelomu 19. a 20. století stavitelem Moritzem Fischerem, jehož křestní jméno nový pivovar nese.

Spolumajitelé pivovaru chtějí malým dílem přispět k oživení ducha židovských tradic, proto je zdejší pivo košer a restaurace vedle základní nabídky staročeských jídel nabídne i speciality haličské kuchyně, která je jakousi kombinací kuchyně ruské a židovské. (Lidovky)