Tak co budete žrát, zeptá se nevybíravě šenkýřka a za chvíli už začne snášet na stůl kuřátka a kachny, pstroužka, jehněčí kotletky a žebírka opékaná na ohni. „A chlastat se nebude?“, pokračuje kurážně a nabídne vám „pivo lásky“ nebo „kozí chcanky“, jak tu přezdívají kávě. Mezi jídlem, které se tu zásadně jí jen holýma rukama, vás budou svádět helmbrechtnice, žebráci loudit kůrku chleba a divoký kazatel vám před očima zmrská ženu jako čarodějnici. Vítejte ve středověké krčmě v Dětenicích.

„Loupežníky z Prahy“ tu vidí rádi a Pražáci tu tvoří téměř třetinu všech návštěvníku. 80 km od města je sice dost, ale větší úsek trasy vede po dálnici a cesta tak netrvá déle než hodinu. Cesta autobusem a vlakem už je poněkud komplikovanější. Hlavně díky poslednímu spoji, který odsud vyráží už ve 20.30. Dětenice jsou proto ideální tip na víkendový výlet. Vedle krčmy můžete navštívit místní pivovar s rázným výkladem paní sládkové nebo dětenický zámek, který patří mezi deset nejoblíbenějších v Čechách. Krčma je ale, vzdor kapacitě sedmi set „pacholků“, díky zájmu natolik vytížena, že se na pátky a soboty musíte rezervovat až dva měsíce dopředu. Doporučujeme tedy nejdříve malý nezávazný výlet se středověkou večeří kdykoli mezi úterkem a čtvrtkem. Nebo zkuste štěstí na tel. 493 599 142.

Ve srovnání s elektrifikovanými podniky vyzařuje krčma příjemné teplo. Všude hoří svíce a nad rožněm se smaží špízy masa, placky z hub a vloček, jablka a paličky kukuřice. Ta se sice dostávala do Evropy až v 16. a 17. století, ale nikdo není dokonalý. Jiné místní jídla pocházejí z nefalšovaných historických receptur. Např. „Kačena dokrmovaná šiškami“ podle receptu Beatrice Zilvarové ze 16. století. Čtvrtka vyjde na 200 Kč a cena za masový talíř se pohybuje kolem 300 Kč. Jde ale o samé větší kousky. Třeba kilové „kolínko uhranuté svině“ vyjde na 250 Kč. Myslí tu i na vegetariány a menu obsahuje položku „pro nenapravitelné kytkožrouty. „Tak jen doufám, že budeš mít čím zaplatit, ty holoto“.

Nevybíravá staročeská mluva rozděluje místní hosty přibližně do tří skupin. Příslušníci první z nich jsou koprníci, co tuhnou hned, když vejdou do hostince a výčepní pacholek jim zahlaholí do ucha: “Hej ty sedláku, máš rezervaci?“. Ti z údivu a studu nevyjdou. Když k nim pak přiskočí žebrák v ošuntělé pytlovině, začne se lísat a vyprošovat „stříbrňáček“, začnou se někteří z nich štěpit do dalších podskupin. Buď přistoupí na hru a hodí mu do misky cinkáček, to jsou ti zmatení a mírní, nebo ho hrubě odbudou, a to jsou ti praví středověcí páni, a teď záleží už jen na vtipu a na slovníku.

Další možností je chovat se tu prostě normálně, jak jsem se o to pokoušel já, ale to je vám taky platné jako koze klobouk a z normality vás tu brzy vyvedou. Když si tu objednáte bramboračku, přistane na stole kastról s bramborsračkou, cola je močka, pečínka chcíplá kočka. A když jsem se tu pokoušel schovat za noviny, přišla mi ke stolu jedna láryně a začala se vyptávat co píšou a pak mi noviny vzala a koukala do nich obráceně, že prý má jen jednotřídku, a abych se s ní radši otočil v kole. Večeře v Dětenicích je středověké divadlo, ve kterém chtě nechtě hrajete i vy. Vedle žebráků, šejdířů a mnichů, se tu objevují fakýři s hadem, tanečnice na stolech, potrhlí kazatelé, kteří s vaší ženou provádějí ordál, šermíři se tu rozhádají a všichni vám tykají a jsou neuvěřitelně sprostí.

Většina hostů se rychle přizpůsobí atmosféře. Skupinka Rusů, která seděla vedle mne, se do středověku dostala jako mávnutím proutku. Všichni zarytě hryzli kosti, máčeli chleby v omáčkách a po očku pozorovali dění kolem. A když pak ve vedlejší místnosti odhalili jednu návštěvnici jako čarodějnici, začal někdo křičet „a svléknout do naha“. Středověk zkrátka neskončil. Díky Dětenicím si to můžete ověřit i vy. (Prageout)

Pozdrav pánbůh, holoto! Co budete chlastat? A žrát? Až usednete na dřevěnou lavici s kožešinou v písecké středověké krčmě, jedno je jisté: servilního pingla nepotkáte ani jednoho.

„Hele, pirát v šátku a panenku někde ulovil,“ vítá nás v pátek večer muž v černém klobouku a historickém hábitu. „A co pacholek? Kozí chcanky?“ padá otázka a chvíli trvá, než mi dojde, že jsem tázán na pivo. Odmítám, objednáváme medovinu a colu. „Takže mačkaný včeličky a černá močka,“ zapisuje si mladík.

Dostáváme Žrádelník, v němž nechybí položka Pro nenapravitelné kytkožrouty, kačena dokrmená šiškami dle receptu z 16. století od Beatrice Zilvarové, hnáta z exotického ptáka či pokouření z vodní dýmky.

Vybíráme Talíř pro chudého pocestného s klobásou, uzeným, kuřetem, špízem, kukuřicí, houbami a dalšími laskominami. Chyba! „Jsem si hned říkal, chasníku, že nejsi nějakej zazobanej,“ komentuje totiž naši volbu prostořeký 'čeledín'. Když dopíjíme, je u nás znova. „Dáš si ještě medovinu, vochechule?“ táže se slečny.

Před 19. hodinou, než začne program, hraje zatím z beden muzika od Krless i Ginevry. Ta ovšem zaniká v halasu dalšího z šenkýřů, jenž vítá staršího zavalitého muže, který si hladí břicho. „Už něco papal, co? Prsatá Eva vás usadí, pantáto!“

Nehledejte v tom neuctivost. Jak říká obsluha, to je prostě středověk (a trochu show). Patří do ní, že vás obere skořápkář, ženy s hady škrtiči, šermíři, kteří brousí meče o kamenný sloup, hudci písní nejstarších s houslemi, píšťalami, drnkacími nástroji a bubny. Krasavice tančící na stole a kouzlící s ohněm a taky záchod neboli močkárna a výserník s bytelnými dřevěnými dveřmi a kamenným umyvadlem.

Vchází se zahradou s kašnou, kolem starých vozů a máselnic, idylu může narušit jen horské kolo zaparkované vedle svíček. A samosebou tam není signál - jste v pivních sklepích. Vodu si můžete dát naprděnou nebo neproprděnou, šašek vás přivítá slovy Holoto, sebranko, žebroto i lide urozený, pokud tady nějaký je...

Až budete platit, možná uslyšíte: Pořádně je voškubej, jako slepice, potřebuju nový zobáky na zimu. A nespadni z koně po cestě. Jo, von je zazobanej, má vlastního vozku! Jen dejte pozor, ať vám inkvizice neukřižuje partnerku a ta pak nemusí u skřipce líbat Lemroucha. A neptejte se na chipsy. „Jseš normální? Ve středověku?“ odpálkuje vás hubatá Petra. (MF Dnes)

Na zámek do Dětenic jsme pozvali všechny vítězky Miss od roku 1989. Některé se dost změnily.

„Přijedu ráda. Ale nemyslete si, že mám pořád velikost šestatřicet jako dřív. Jsem už trochu kulaťoučká,“ smála se Renata Gorecká.

Přeháněla, vypadala dobře. Žije v Polsku, přesto vzala dceru a udělala si rodinný výlet. Zašla i do vyhlášené dětenické krčmy, kde slabším náturám občas nad chováním obsluhy zaskočí sousto. „Tak co, panenko, nažrala ses dobře?“ ptal se jí číšník po obědě. Že to ve zdejší potemnělé hospodě schytá padesátikilová dívenka stejně jako stokilový chlap, poznaly i další miss.

„Co si dáš k chlastu?“ „Malé pivo, prosím.“ „Hubu drž, dostaneš velký.“ Jako matka pluku si při focení počínala první federální miss Ivana Christová. Bylo vidět, že je nejstarší a u ostatních měla respekt. Když si Petra Minářová chtěla zakrýt své dlouhé nohy, Christová hned přiskočila, látku jí ze stehen zase odhrnula a povídá. „No tak, Petra, ukaž, aká si pekná!“

V přestávkách se dívky daly do řeči a i tam byl vidět věkový rozdíl.

V jednom rohu Christová, Minářová, Gorecká, ve druhém Průšová, Stočesová, Kobzanová. Pak nasedly do svých džípů a mercedesů a odjely. (MF Dnes)

Krutosti a hlavně slasti středověku okusí návštěvníci obce Dětenice na Jičínsku. Stroj času v podobě místní středověké krčmy přenese stolovníky do éry českých králů a královen, odbojné šlechty, lapků a bohabojných poddaných.

Šmrnc dodají středověké hostině při svitu loučí a svíček spoře oděné tanečnice doprovázené ryčnou muzikou, dobově oděný personál, zář ohňů krbových pecí, roubené kožešinami pokryté lavice a podlaha vysypaná slámou.

Sele, křepelka i kachna

Tabuli nezřídka kralují kusy na ohni pečeného masa s domácím chlebem. Žaludek lze polechtat křepelčí pečínkou, pečeným seletem nebo kachnou. Mázy piva lásky, jak produkt zdejšího zámeckého pivovaru odvěků nazývají, tečou v obvykle slušně obsazené krčmě s osmi sty fleky proudem.

"Výstav patnáct set hektolitrů kvasnicového piva ročně zdaleka nestačí poptávce. Pivo lásky se traduje od nepaměti, kdy zdejší loupeživý rytíř sbíral dívky po okolí, které mu podle tajného receptu o půlnoci vařily povzbuzující mok. Rytíř jim ráno vyřízl jazyky, aby receptúru černého piva někde nevykecaly," připomněl dávnou pověst sládek Aleš Žamlička.

Sál s lebkami

"Vaříme světlou a černou jedenáctku až čtrnáctku, podle toho, jak zrovna vyjde várka. Technologie blízká dobové výrobě piva neumožňuje přesný odpočet," vysvětluje sládek nad napohled archaickým kotlem. Hosty středověké krčmy obvykle vítají kruté době přizpůsobeným slovníkem při kterém se slabším náturám podlamují kolena. Citlivky může zdrtit už jenom pohled na strop jednoho z hospodských sálů bohatě pokrytý lidskými lebkami. "Jde o sádrové imitace," uklidňuje personál.

Mučidel i nevázaných výroků dobově oděného personálu si užijete dosti. Ceremonie je provázená dotazy co budete zřát a chlastat holoto, sedni na prdel pacholku, nekvokej drzá Háto. (Novinky)

Po roce 1948 byl objekt byl z větší části rozkraden. Sloužil jako internátní škola.Středověk na vlastní kůži můžete zažít, pokud zavítáte do pozdně barokního zámku Dětenice na Jičínsku, jen pár kilometrů jižně od Českého ráje.

Místo samotné pamatuje lov přemyslovského knížete Oldřicha, který tady nechal postavit ves na počest zbloudilých a opuštěných dětí.

Ve 13. století zde stávala gotická tvrz, později vlastnila Dětenice řada rytířských rodů, z nichž rod Křeneckých z Ronova přestavěl gotickou tvrz na renesanční zámek, krátce jej vlastnil i Albrecht z Valdštejna.

Z části rozkraden

Zásadní přestavby do podoby, v jaké můžeme zámek obdivovat i dnes, se zámek dočkal za hraběte Jana Kristiána Clam-Gallase v letech 1762-1765. Krajinářský charakter parku pochází z roku 1820.

Dětenice

Vlastnil jej i Řád maltézských rytířů, jako jediný zámek v Čechách. V době prvorepublikové zpřístupnil některé části stavitel Emanuel Řehák.

Bohužel pro něj i pro zámek přišel rok 1948, objekt byl z větší části rozkraden. Soudruzi v něm zřídili dívčí zahradnickou, později internátní školu - ´pasťák´.

V roce 1998 zámek koupili manželé Ondráčkovi, kteří jej po šetrné rekonstrukci zpřístupnili společně se zdejším pivovarem.

Ojedinělá sbírka zbraní

Dnes zdobí interiéry bohaté barokní a rokokové štuky, dobový nábytek, stylové hodiny, český křišťál, vzácné koberce, upoutají vás překrásné závěsy, květinová výzdoba či ojedinělá sbírka zbraní řádu Maltézských rytířů včetně unikátních lodních děl z bitvy o ostrov Rhodos (roku 1522) a sbírky loveckých trofejí.

Dětenice

Součástí areálu je i zámecký pivovar, kde můžete obdivovat dobové sladovny, varny, laboratoře či ledárny. Pivo se dodnes vyrábí podle receptu z 18. století vařením na otevřeném ohni.

Legenda vypráví o kouzelném pivu lásky, které loupeživému rytíři Arturovi vždy vařila nejkrásnější panna ve vesnici, kterou rytíř právě přepadl a v níž do vyjedení zásob zůstal.

Pivo nechával uležet do příštího úplňku, kdy jej v hojné míře popíjel a ono mu dodávalo sílu nadlidské chuti na sex, a proto údajně páchal všechny násilnosti.

Recept rytíře Artura

Kdekdo chtěl vlastnit recept na výrobu kouzelného nápoje. Až mocný Beneš z Dětenic Artura a jeho družinu porazil, nechal ukrutně mučit a posléze nechal svou krásnou dceru ve starém sklepě pod zdejšími hradbami pivo vařit.

Zdali je na legendě šprocha trochu, posuďte sami ve zdejší středověké krčmě, černá dvanáctka lásky se vaří dle receptu rytíře Artura v Dětenicích doposud.

Asi vás nepřekvapí, že budete jíst rukama, veselá šenkýřka v dobovém kostýmu vám bude tykat, osloví vás "sedláku" či "selko", "rytíři" či "holoto bídná" a vůbec na drsnou staročeskou mluvu a různé legrácky si budete zvykat, " postarají se, abys poseděl na měkkém s plným břichem a pak odcházel chudší o pár zlaťáků".

Z jídla pro početné družiny můžete ochutnat třeba Talíř pro chudého pocestného či Pro zazobaného sedláka, loupeživého rytíře či Hnát z exotického ptáka.

Každý den kromě neděle a pondělí vás pobaví tanečnice na stolech, šermíři, žebráci, fakír či kejklíř, vrhač nožů na živý cíl. (Aktuálně.centrum.cz)

Holoto bídná, co si dáš k žrádlu? A co budeš chlastat? Vodu? Dešťovku, nebo z potoka? Ta drsná mluva patří ke středověké krčmě v Dětenicích na Jičínsku. Ke specialitám připraveným na otevřeném ohni se příbory nepodávají, jen bochník chleba a nůž. Jí se rukama.

Návštěvníci se ocitnou ve středověku hned, jak překročí práh krčmy, kde je uvítá dobově oděná obsluha. Příchozí nazývá holotou, loupežníkem, sedlákem, selkou i vochechulí. Na kamenné podlaze je sláma, masivní stoly osvětlují svíčky. V rohu místnosti kuchař připravuje pochoutky na otevřeném ohništi. K talíři pro zazobaného sedláka, loupeživého rytíře či pro chudého pocestného, ke kačeně dokrmené šiškami, k hnátě z exotického ptáka či k jiným specialitám se podává voda, víno, medovina i pravé dětenické pivo.

Klenuté stropy zadní místnosti zdobí lebky, další se houpají v klecích nad hlavami strávníků. V kleci či v chlívku se však při speciálních programech mohou ocitnou i sami hosté. „Středověkem na vlastní kůži“ ožívá hostinec každý večer kromě neděle a pondělí. Prázdninové čtvrtky od 18 hodin jsou vyhrazeny dětem, které mají vstup zdarma. Návštěvníky baví tanečnice, mezi stoly se potloukají žebráci, hráči v kostky, kejklíři, fakíři i šermíři.

Krčma je součástí zámeckého pivovaru. Černé či světlé pivo se vaří podle původní prastaré receptury loupeživého rytíře Artura. Návštěvník může zhlédnout tradiční postup výroby. Zajímavou expozici nabízí také pozdně barokní zámek, ke kterému pivovar náležel. Zámek stejně jako pivovar je otevřen každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin. (MF Dnes)