Největší pivovar v Libereckém kraji, Pivovar Svijany, včera slavil hned dvoje narozeniny. Jednak 444 let od uvaření první várky piva ve Svijanech a jednak 10 novodobých mimořádně úspěšných let.

V roce 1998 byl pivovar ve Svijanech před likvidací a nebýt Františka Horáka, tak by včera již nebylo co slavit. Dnes již bývalý ředitel Horák dokázal sehnat partu lidí a hromadu peněz a pivovar zachránil před zánikem. Sám se pivovarnictví věnuje již od roku 1957 a včera měl velkou radost z rekordu, který pivovar letos zřejmě dosáhne.

„Již třikrát jsme v tomto roce přesáhli třicetitisícový výstav a za celý rok bychom měli vyrobit více než tři sta tisíc hektolitrů piva,“ uvedl současný ředitel Roman Havlík. Ten se u příležitosti výročí pustil do počítání a vyšlo mu, že za 10 let ve Svijanech bylo vystaveno 1 732 000 hektolitrů piva.

„V takové báječné sestavě v jaké tu dnes jsme bychom to pili asi pět set let,“ uvedl Havlík na slavnosti v zaplněném obřím stanu. Třistatisícová hranice není pro pivovar konečná. Současná varna je schopná vyrobit ročně 400 tisíc hektolitrů a po dalších úpravách by se Pivovar Svijany mohl dostat až na půlmilionovou hranici. „Nikdo nemusí mít obavy, že by to bylo na úkor kvality, protože to je naše nejhlavnější reklama,“ konstatoval Havlík.

Investice do pivovaru za deset let přesáhly 350 milionů korun a jen v letošním roce to bylo 60 milionů do nové expedice, firemní prodejny a robotizace. „Jsme jedním z mála pivovarů, které mají robotizované paletizace na linkách,“ pochlubil se Havlík.

Zdroj: MF Dnes.cz

Pozici úspěšného výrobce speciálních piv v Česku potvrdil Pivovar Svijany. Z letošního patnáctého ročníku soutěže Podzimní cena českých sládků, která se konala minulý týden v Kostelci nad Černými lesy, si jeden z nejstarších českých pivovarů odvezl hned tři první místa, konkrétně v kategoriích: Světlé speciály (Svijanský Kníže), Tmavé ležáky a speciály (Svijanská Kněžna) a Nealkoholická piva (Svijanský Vozka). Kromě toho pivovar vybojoval čtvrté místo za Svijanského Barona a jedno třetí místo za Kvasničáka. Do soutěže bylo přihlášeno 79 značek z 18 pivovarů.

Zdroj: Deník.cz

Tradiční Slavnosti svijanského piva ani letos nezmokly. Pokazili je jen zloději, kteří ukradli dvě auta.

Dvěma zázraky se může po víkendu pyšnit starosta Svijanského Újezdu Blahoslav Kratochvíl - obloha bez deště a úklid po šestnácti tisících návštěvnících Slavností svijanského piva během čtyř hodin.

„Ač se to zdá neuvěřitelné, jsme asi jediným místem v kraji, kde v sobotu spadlo sotva pár kapek,“ konstatoval včera odpoledne Kratochvíl. „Neuvěřitelné je i to, že se nám celý areál povedlo vyčistit za necelé čtyři hodiny, což je náš dosavadní rekord.“

Tradiční Slavnosti svijanského piva totiž ani letos nezmokly, a to i přes to, že celým krajem kličkoval hustý déšť s bouřkami už od pátku. Dorazily na něj davy z celého kraje i ze středních a východních Čech a pořadatelé po nich stačili uklidit během nedělního dopoledne.

Návštěvníky přivítal nově upravený areál

Návštěvníky letos přivítal nově upravený a rozšířený areál. Vlastní akce připomínala mix mezi lidovou veselicí, rockovým festivalem a Matějskou poutí, alespoň podle toho, co se odehrávalo v každé ze tří částí areálu. Pivo teklo ze 140 píp a návštěvníci zdolali kolem 650 padesátilitrových sudů.

„Ještě nemáme přesnou statistiku, ale je to o něco málo víc než vloni. Jsme velmi spokojení,“ libuje si ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík.

Spokojení byli i návštěvníci. „Jsem tu podruhé, jezdím sem za pivem a atmosférou,“ konstatoval například dvacetiletý Martin Hrnčál z Jablonce nad Nisou, oděný do trička s nápisem Svijany, jako ostatně velká část účastníků akce. „Počasí je skvělé, ale máme i rezervní oblečení, kdyby začalo pršet.“

Speciální „pivní“ autobus od turnovského nádraží využil například třicetiletý Tomáš Molek z Jičína. ten se přizdobil kovbojským kloboukem a zelenými vlasy, zakoupenými v jednom z desítek místních stánků. „Jsem tu poprvé a nalákal mě sem kamarád. Je tu pohoda, takže možná zůstanem i na noc, ještě nevím,“ vysvětlil.

Průběh slavností pokazili zloději. Ti přímo z parkoviště v obci ukradli dvě auta. „Šlo o Škodu Octavie a starší BMW, majitelů z Jičína a Mladé Boleslavi,“ poznamenala Lenka Trpišovská z libereckého policejního ředitelství. „Jedno auto bylo vykradené a jedno poškozené.“

Zdejší řidiči neunikli policejním kontrolám. „Rozdali jsme na místě i třináct pokut za špatné parkování a nepřiměřenou jízdu a objevili tři řidiče, kteří pili alkohol,“ popsala Trpišovská. Jeden muž z Hodkovicka skončil za agresivní chování vůči policistům na stanici. „Půjde ale jen o přestupek,“ doplnila.

Obec s necelými čtyřmi stovkami obyvatel má za sebou víkend, kdy se co do počtu lidí zvětšila zhruba čtyřicetkrát.

„Příští dvacátý ročník začneme připravovat spolu s pivovarem ve Svijanech už za týden,“ dodal starosta.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Milada Prokopová

Milovníci piva, pozor! Devatenáctý ročník Slavností svijanského piva hostí zítra od 13 hodin koupaliště ve Svijanském Újezdu.

Všechny druhy svijanského alkoholického i nealko nápoje potečou celkem ze sto čtyřiceti píp. Aby se návštěvníci nenudili, vystoupí řada hudebníků: na koupaliště dorazí například kapela Kryštof, zpěvačka Anna K, skupiny Krucipüsk, Alkehol a Walda Gang, Plzeňská dechovka Oty Hellera, Dixieland band, Non stop a další. Nebudou chybět ani soutěže a atrakce.

Kdo nechce jet autem, aby se mohl napít, může využít kyvadlové dopravy. Autobusy pojedou každou hodinu od železničního nádraží v Turnově až do půlnoci. Vstupné na festival činí sto korun. Slavnosti svijanského piva jsou hojně navštěvovanou akcí. Jen vloni se vytočilo ze sto dvaceti píp šest set devadesát padesátilitrových sudů piva a navíc ještě dvanáct sudů nealkoholického piva pro řidiče. Největší zájem je zpravidla o desetistupňové a jedenáctistupňové pivo, takzvaných dvanáctek a třináctek se vypije méně.

***

* Pivní festival Pivo poteče ze 140 píp Zahrají: Kryštof, Anna K, Krucipüsk, Alkehol a Walda Gang, Dixieland band, Non stop Koupaliště Svijanský Újezd sobota 12. července, 13.00 Vstupné: 100 korun

Zdroj: MF Dnes.cz

V roce 1957 byla v obci Svijany dokončena stavba nové požární zbrojnice a v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti...

A do místního pivovaru, jednoho z provozů Severočeských pivovarů, národního podniku, nastoupil čerstvě vyučený pivovarník - sladovník František Horák. Možná ani tehdy netušil, že pivu a tomuto konkrétnímu pivovaru zůstane věrný přes padesát let. V pivovaru zná každý centimetr, zažíval s ním všechny změny k lepšímu i k horšímu, pamatuje dřevěné kádě, tanky i sudy, kladky a lopaty namísto dopravníků, čištění ležáckých sudů se svíčkou, zkusil snad každou činnost, která k pivovaru patří, od dělníka přes podsládka a sládka, až se nakonec stal ředitelem.

Ani lidi tu prý nebyli takoví, jací tu pracují dnes, měli své "mouchy", rádi se napili a práci odbývali, s takovými se těžko udělá něco dobrého. Kvalita piva byla za ta léta jednou lepší, dvakrát horší, neměli jsme tu pravou technologii, sklepy byly teplé...

"Byla to problematická léta, byli jsme jen provozem, takže investice shora nepřicházely, pracovalo se hlavně rukama. V roce 1985 poprvé hrozilo Svijanům uzavření," vzpomíná František Horák. "Naštěstí pivo sdružuje a napomáhá k vytváření kamarádských vztahů a právě kamarádi a známí nám tehdy pomohli. Založil jsem tehdy Společnost pro záchranu pivovaru Svijany, tvořilo ji asi dvacet lidí, dokonce i z nadřízeného pivovaru v Lounech. Dostali jsme se až na ministerstvo, přesvědčovali, umlouvali, a výsledkem bylo to, že pivovar jel dál. Dodnes se s touto partou scházím, na jaře tomu setkání říkáme "otvírání studánek" a na podzim "zavírání studánek". Je nás rok od roku míň, ale těší mě se s lidmi, kteří mi tenkrát pomohli, znovu vídat."

František Horák opustil svijanský pivovar jen na jeden rok, když kvůli nedorozumění s vratislavickým vedením přešel do pivovaru Klášter, ale rád se zase vrátil, když mu to nové vedení nabídlo. To už se psal rok 1995, svijanský pivovar patřil pod státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou a tehdy už ředitel Horák začal uvažovat o tom, že by pivovar koupil. Předešly ho Pražské pivovary s jejich anglickým partnerem. Ti se v roce 1998 rozhodli zavřít jak Vratislavice, tak Svijany. "Začal jsem jednat o koupi pivovaru, už nebylo zbytí. Přesvědčoval jsem je tehdy, že jako Angličani mají vztah k tradici a tudíž by měli uznat, že není dobré zavírat pivovar, který vaří pivo od roku 1564 a navíc v tak malém množství, které firmě jako Pražské pivovary vůbec nemůže konkurovat. Nakonec jsem je umluvil, slíbili, že mi pivovar prodají, ale termín pro předání peněz byl šibeniční, nepodařilo se mi sumu od banky získat. Co jsem ale dokázal, sehnat lidi, kteří peníze měli a do prodeje byli ochotni jít - naše současné majitele. Nestal jsem se tedy majitelem, jen spolumajitelem, ale hlavně že Svijany byly zachráněny."

Vznikla společnost Pivovar Svijany, s.r.o. A odstartoval "svijanský zázrak". Výstav stoupal každým měsícem, investice navazovala na investici: rozšíření skladu, zvýšení kapacity ležáckých sklepů, automatická plnicí linka pro plnění KEG sudů, přechod na studenou filtraci, reprezentativní podniková prodejna, nová spilka, oprava čistírny odpadních vod... od roku 1998 kolem 250 milionů korun, z toho sto milionů šlo na rozšiřování kapacity. Po počátečním propouštění nastal obrat a začali se vracet lidi, nyní v pivovaru pracuje 79 stálých zaměstnanců a kolem dvaceti sezonních. V roce 1997 z pivovaru odcházelo 38 000 hl piva, v roce 2007 už 265 916 hl. Pivovar dnes nabízí osm druhů piva, také nealko a pivo pro sportovce. Z původních pětačtyřiceti hospod v okruhu pár desítek kilometrů kolem pivovaru, kde se svijanské točilo, je jich nyní na 1400, z toho několik desítek na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a dokonce v Plzni.

V roce 2006 se Pivovar Svijany stal podle Sdružení přátel piva Pivovarem roku. Firma, které ještě v devadesátých letech hrozil zánik a uzavření výroby, získala takovou cenu poprvé.

Nahlížím do popisu náplně učebního oboru Pivovarník a sladovník: je to kvalifikovaný pracovník, který samostatně provádí odborné práce při výrobě piva a sladu. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je vyučení, určitá zručnost, rychlost reakce, fyzická zdatnost. Pracovními činnostmi jsou přejímka, skladování a ošetřováním sladovnického ječmene, výroba sladu, zpracováním sladovnického ječmene, skladování, ošetřování, balení a expedice sladu, zpracovávání základních surovin pro výrobu piva, řízení a obsluha chemickofyzikálních a biologicko-technologických procesů včetně kontrolních činností ve sladovnické a pivovarnické výrobě pomocí prvků mechanizace, automatizace, měření a regulace, řízení a obsluha diskontinuálních a kontinuálních technologických zařízení a tak dále a tak dále. Nikde se tu neučí manažerské dovednosti, obchodní politika a marketink, práce s lidmi. To vše František Horák zvládal za pochodu vycházeje z každodenních zkušeností a opíraje se o "selský rozum" a přirozený řídicí talent. Nejvyšší vzdělání mu poskytla škola života. Zeptám-li se, jak se to všechno naučil, jak přišel na to, že chce-li své stále lepší pivo prodávat a získávat nové zákazníky i příznivce, je výhodné objíždět hospody a nabízet tak dlouho, až se hospodští "chytnou" a svijanské si oblíbí, že Pivní slavnosti, které se ve Svijanech pořádají od roku 1990, zvýší výrazně popularitu svijanského piva, že prodej triček a dalších předmětů s logem bude mít úspěch a přiláká další zakázky atd., František Horák na chvíli zmlkne, jako kdyby hledal odpověď, a pak zase začne o lidech, o spolupracovnících, o kvalitě piva, o nadšení a patriotismu, s jakým se ve svijanském pivovaře pracuje, hlavně ale ne o sobě.

Nic naplat, na to, jaký byl pan Horák ředitel, se musím zeptat někoho jiného, a to sládka Petra Menšíka:

"Jsem ve Svijanech 10 let, tedy od toho roku, kdy se pivovar osamostatnil, od té doby spolupracujeme, ale znal jsem ho i před tím. Zasvětil pivovaru celý život, několikrát ho zachránil možnými i nemožnými prostředky před uzavřením, pivovarem vždycky žil, práce pro něho nebyla jen zaměstáním, ale pivovar byl jeho rodina, možná někdy na úkor té skutečné. Ještě nedávno začínal svůj pracovní den ve čtyři ráno a odcházel poslední. Vaření piva dokonale znal, prošel úplně vším až po tu funkci nejvyšší. Jeho přístup k lidem byl nestandardní stejně jako k řešení problémů, řídil se intuicí, srdcem, profesní otázky vnímal jako život a ne jako byznys. Pro nás to byl vždy takový táta a v každé rodině je něco, jednou jsou děti hodné, jindy zlobí, je potřeba být tu přísný, tu pochválit. A přístup to byl zjevně správný. Sotva se tomu dá naučit ve škole, s tím se člověk narodí.

Teď sice odchází z funkce ředitele, ale zůstává členem představenstva a bude tady pořád přítomen jako obchodní sládek, to je činnost jemu blízká, bude zprostředkovávat kontakt mezi pivovarem a odběrateli a bohatě se tak zúročí jeho zkušenosti. Naše pivo je specifické, je důležité umět s ním zacházet a on hospodským poradí, jak se k pivu chovat a jak se o něj starat.

Samozřejmě jsme se názorově střetávali, ale kdyby takové střety nebyly, nebylo by vývoje. Přišel jsem z jiného pivovaru, jsem jiná generace, měli jsme rozdílné představy, hlavně v začátcích, ale vždycky jsme dospěli ke kompromisu, jednou jsem měl pravdu já, jednou on a vždy to bylo pro dobro piva. Pan ředitel nestojí tvrdě za svým, ale diskutuje, vyptává se, zajímá ho názor jiných, odborníků i laiků, a nakonec společně dospějeme k řešení, které bylo vždy ve prospěch věci. Je to zkrátka tělem i duší "pivovarskej", má rád pivo i řemeslo a prioritou vždycky bylo, aby pivo vyšlo jako vítěz. To vnímají všichni tady, to, že v pivovaru vládne dobrý duch, je hlavně jeho zásluhou.

Nástupce si vychoval v nás, nejsme sice jeho pokrevní rodina, ale jako členové jeho rodiny se cítíme. Určitě se nestane, že po jeho odchodu začneme všechno dělat jinak. Něco se možná změní, to je otázka dalšího vývoje, ale jeho filozofie výroby piva a vztahu k zákazníkům tu zůstane.

Jeho intuitivní model řízení možná nekoresponduje s odbornými příručkami, něco jsme možná dělali přímo opačně. Když to vezmeme z pohledu hospodářských výsledků, udělala se spousta věcí, nad kterými by odborníci kroutili hlavou, a přitom efektu bylo dosaženo; možná by stálo za to se nad tím naším způsobem řízení zamyslet. Naši majitelé jsou zkušení obchodníci, ředitel má cit, selský rozum a lásku k pivu a všechno dohromady přineslo výsledky, které teď máme.

Mohl by snad vzniknout dojem, že odchodem pana ředitele se něco výrazně změní, pan Horák se znal snad s každý v oboru i okolí, je s pivovarem spojen víc nežli kdokoliv jiný. Ale za sebe i ostatní mohu zaručit, že pivo budeme vařit pořád dobré a se zákazníky a příznivci budeme mít stejně vřelé a upřímné vztahy, jako když tu řediteloval on."

I František Horák smýšlí stejně: "K odchodu jsem se rozhodl dobrovolně, usoudil jsem, že už je čas. Myslím, že svijanské pivo už své jméno stonásobně očistilo. Jednu dobu se říkalo, že malé pivovary skončí, že je velké "převálcují". Pravda, máme vyšší energetickou náročnost, vaříme pivo živé, nepasterované, ani do hospod nedáváme tolik, co velké pivovary, ale hospod nám neubývá, naopak.

Nového ředitele jsem si sice nevychoval, ale sám jsem ho navrhl - pracoval v týmu majitelů pivovaru a jevil se mi jako velmi schopný nástupce. Není sice pivovarník, ale srdce mu pro pivovar buší a jistě bude bušit ještě víc, až se tu se vším sžije. Ostatně budu mu stále k dispozici s radou, nápadem, podporou.

S pivovarem budu stále v kontaktu, jako obchodní sládek budu mít kancelář v Liberci, občas vyjedu s obchoďáky po hospodách, pochválím nebo něco doporučím, teď jsem na to vůbec neměl čas. Neříkám, že jsme ve vaření piva mistry světa, ale naše pivo má duši. Je živé, obsahuje řadu vitamínů a tělu prospěšných látek, když se pije rozumně, je to zdravý nápoj. Taky mám rád fotbal, hokej, volejbal, chodím s kamarády na pivo, chci víc jezdit na kole, vylepšit zahrádku. Dění v pivovaru můžu sledovat z jiného úhlu pohledu, poradit, navíc odcházím s dobrým pocitem, že mě lidi berou, vždy jsem se snažil s lidmi vycházet, usnadnit jim práci moderní technikou, zajistit jim za kvalitní práci i slušný výdělek. Chtěl bych lidem moc poděkovat, bez nich by se nedokázalo nic, dnes už tu nejsou jiní pracovníci než jen dobří a velmi dobří. Jak se podařilo vybudovat takový tým? Když do něčeho jdete s nadšením, strhnete i ostatní."

František Horák,

narozen roku 1941v Mašově u Turnova, od roku 1963 bydlí ve Svijanech. Od roku 1957 je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany. Založil Svijanské pivní slavnosti a získal pro Svijany mnoho čestných uznání. Sám se stal například Osobností Libereckého kraje či pivovarnickou osobností za rok 1998.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Zdena Bočarova

Vystudoval dopravní inženýrství a původně se měl stát pilotem. Řadu let pracoval jako obchodní manažer ve strojírenském podniku. Teď ho osud zavál do nejznámějšího pivovaru v kraji – do Svijan. Na začátku dubna vystřídal Roman Havlík ve funkci ředitele dosavadního nestora českého pivovarnictví Františka Horáka. „Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu ředitelem pivovaru, ale jsem rád,“ říká čtyřicetiletý Havlík.

* Jste spíš technik a obchodník než pivovarník. Jaký je váš vztah k pivu?

Sám sebe bych pasoval do role vášnivého spotřebitele. Deset let piju svijanské pivo. Když jsem někde mimo náš region, ochutnám i konkurenční piva, ale jsem nakažený patriotismem, takže na to naše nedám dopustit. Jsem konzervativní a nemám rád různé moderní příchutě.

* Pijete také třetinky jako váš předchůdce František Horák?

Ano. To mě naučil právě on. Vždycky jsem pil půllitry, ale od doby, co ho znám, piju třetinky. Pivo je pak stále čerstvé.

* Jak jste se vůbec do Svijan dostal?

Cesta byla trochu klikatější. Původně jsem totiž vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině specializaci pilot-inženýr. To bylo ještě před revolucí, pak jsem ještě šel na devět měsíců na vojnu. Mezitím se situace změnila. Zrušil se Slovair a aerolinky měly na piloty vysoké nároky, které jsme my jako mladí absolventi, navíc civilové, nesplňovali. Takže jsem musel svoje plány přehodnotit a hledat uplatnění někde jinde.

* Znamená to, že jste jako pilot nepracoval?

Ne. Začal jsem pracovat v marketingu na různých pozicích a pak dostal od spolužáka nabídku, abych šel pracovat do firmy jeho otce do Liberce. To bylo v roce 1992. A od té doby jsem už v Liberci zůstal. V roce 1997 jsme šel do Gey-LVZ jako vedoucí nákupu a po devíti letech jsem začal působit jako projektový manažer.

* Co jste dělal?

Stavěli jsme továrnu v Istanbulu. Tři čtvrti roku jsem strávil na cestách. Pak jsem se rozhodl odejít a přišla nabídka od většinového vlastníka Pivovaru Svijany, abych převzal vedení pivovaru po Františku Horákovi, který si mě vybral jako svého nástupce. Rozhodování nebylo jednoduché. Znamenalo to přejít z velké mezinárodní firmy do malé, kde to funguje úplně jinak, ale jsem rád, že jsem to udělal.

* V čem je to jiné?

Vládne tu jiná atmosféra, taková rodinná. Ve velké firmě má všechno svoji škatulku, regule a pravidla, všechny procesy jsou striktně naprogramované. Jakmile to nějak vybočí, nastane problém. Chápu, že ve velké firmě to asi jinak nejde. Všechno je ale až moc sterilní. V malé firmě je to méně formální, ale zase pružnější a přizpůsobivější. Lidé tady k práci přistupují nejen jako k zaměstnání, pro ně je to srdeční záležitost. A to se mi na tom líbí daleko nejvíc. Možná je to dané i tím výrobkem, který je ryze český a lidé k němu obecně mají kladný vztah.

* Ještě před svým nástupem do funkce jste udělal dvouměsíční kolečko po všech pracovištích v pivovaru. Proč?

Chtěl jsem vidět zblízka, jak se vaří pivo. Dalším důvodem bylo, že jsem chtěl poznat lidi a zapadnout mezi ně. Začal jsem na varně a snažil se projít celým výrobním procesem. Potom, když jsme pivo nasudovali do sklepa, kde leží asi měsíc, využil jsem času a vyrazil s obchodními zástupci na objížďku našich hospod a restaurací a získával poznatky z trhu.

* Překvapilo vás při tom kolečku něco?

Lidé. To, že je jejich stavovskou ctí, aby bylo pivo co nejlepší. A že jsou hrdí na to, že se na jeho zrodu podílejí. Možná je to i tím, že většina z nich je místních a pivovar je tu už spoustu let, takže jsou s ním spjatí už po generace.

* Každý manažer chce do firmy přinést něco svého. Co tedy vy chcete přidat k tomu, co už tady je?

Dosavadní ředitel nasadil laťku hodně vysoko a v tom budu pokračovat. Jako manažer chci skloubit zájmy vlastníků, kteří chtějí vydělávat, se zájmy zaměstnanců, aby chodili domů se slušnou výplatou, a s potřebami a přáními zákazníků, aby byli spokojeni a dál naše pivo kupovali.

* To nebude lehké. Jak to chcete udělat?

Nebudeme ustupovat od našeho tradičního receptu. Vaříme pivo klasické, v otevřených spilkách, bez chemických úprav a bez pasterizace. Na druhou stranu tradiční metoda je pracnější a pomalejší, takže se nevyrobí tolik jako při nových eurometodách. Navíc má živé pivo kratší trvanlivost, takže to jsou určitá omezení, která nás trochu svazují, například ve vývozu. Proto také nepatříme mezi nejlevnější piva. Dál ale chceme získávat nová teritoria, nové hospody a zákazníky.

* Daří se to, kolik máte v současnosti hospod?

Patnáct set. Většina je jich do vzdálenosti zhruba šedesáti kilometrů, ale máme hospody i v jižních a západních Čechách a například i v Plzni. V poslední době se nám daří expandovat do Brna a okolí, kde máme už více než čtyřicet hospod a vypadá to, že přibudou další. V měsíci březnu jsme tak dodali 800 hektolitrů.

* Jak získáváte nové hospody?

Snažíme se hostinské a majitele restaurací přesvědčit o tom, že jim nabízíme klasické české pivo, za kterým se budou hosté vracet, učíme je, jak s ním zacházet a jak ho ošetřit, aby bylo co nejlepší.

* Máte ambice jít někam do ciziny? Například do Německa nebo do Polska?

Je to významná možnost dalšího rozšíření, ale jen za předpokladu, že zachováme ty vlastnosti piva, jaké nabízíme.

* Chystáte letos nějaká vylepšení?

Za zhruba padesát milionů korun. Rozšiřujeme ležácký sklep, do stáčírny chceme koupit dva nové automaty na lahve i kegy (nerezové sudy, pozn. red.). Chceme rozšířit sklady a vybudovat novou prodejnu. Z té staré chceme udělat síň tradic, protože si myslíme, že si to pivovar zaslouží. Navíc slaví letos 444 let od založení a deset let od doby, kdy jsme se stali soukromým pivovarem. Oslavy chystáme na podzim, ale předtím se v červenci budou konat tradiční Svijanské slavnosti.

* Deset let je dlouhá doba. Změnili se nějak vlastníci?

Majoritním vlastníkem je od počátku společnost LIF a druhým je nyní společnost K Brewery Group, která koupila podíly od menšinovým vlastníků. Podporuje regionální menší a střední pivovary. Patří jí například i Platan nebo Černá Hora.

* Patří k vám i pivovar Rohozec. Není to tak trochu konkurence?

Možná to tak vypadá, ale my spolupracujeme a vzájemně se doplňujeme.

* Velikostí už spadáte mezi střední kategorii pivovarů a letos chcete zaútočit na hranici 300 tisíc hektolitrů. Mění se tím nějak vaše situace?

Ta už se změnila, když jsme překročili hranici 200 tisíc hektolitrů ročně. Platíme stejnou spotřební daň jako Plzeň, to je 240 korun z hektolitru desítky. I to je jeden z důvodů, proč nepatříme mezi nejlevnější piva. Tím hlavním ale je, jak už jsme řekl, klasický a nákladnější způsob výroby. Nadále chceme být pružní a rychle reagovat na přání zákazníků.

* Co je největším nepřítelem vašeho pivovaru?

Největším nepřítelem pivovaru, ale nejenom našeho, ale všech pivovarů, které vaří „české pivo“, je podle mě globalizace a obrovský ekonomický tlak na náklady, který může vést až k tomu, že pivo bude všude stejné nebo velice podobné.

* A co konkurence?

Ta zdravá je motivující, nutí vás neustrnout na místě, ale neustále se zlepšovat. S tou nekalou nic neuděláme.

* Co byste vzkázal vašim příznivcům?

Že ředitel se sice změnil, ale pivo zůstává stejné. To je myslím ta hlavní zpráva.

***

* Roman Havlík, ředitel Pivovaru Svijany

– 40 let, ženatý, 3 děti

– pochází z Krupky

– vystudoval VŠ dopravní v Žilině, specializaci pilot-inženýr

– v roce 1992 přišel do Liberce, pracoval v oblasti obchodu

– v roce 1997 nastoupil do GEA-LVZ jako vedoucí nákupu, později pracoval jako projektový manažer

– od 1. dubna je ředitelem Pivovaru Svijany

– vystřídal ředitele Františka Horáka

Zdroj: MF Dnes | Autor: Milada Prokopová