,,Tak bohužel, pane, žádnou rezervaci tady nemám," říká mi číšník a já už trnu hrůzou, že i má třetí pivovarská recenze dopadne zle. ,,Ale to nevadí, je sice plno, ale máme tady takový salonek, tam se vám bude líbit. A vy jste z Prahy? Cože jste si vyrazili ke Flekům?" švitoří číšník a vede nás do jedné ze zadních místností k dlouhému stolu s nápisem Reservé. ,,Co to bude k pití?" Objednáváme samozřejmě místní pivo, ale i víno ,,Müllera, paní. Asi vás moc nenadchne, ale jsme spíš pivovárek. Kdyby vám nechutnal, nějak to pořešíme."

Kabaret a Becherovka

Jistě, restaurace skutečně naplňovala veškerá klišé, na kterých ujíždějí turisté: Live harmonikář s odrhovačkami, číšníci a číšnice v typických úborech, a dokonce i ty panáky Becherovky na velikých tácech, se kterými za námi doběhla obsluha, sotva jsme si sedli. A to jsme nezkusili večerní program - kabaret ,,plný tanečně revuálních čísel a humoru srozumitelný opravdu každému". Ale (pamětliv svého asertivního předsevzetí) to tu bylo vždycky, takhle ta hospoda funguje a karikaturou na české stereotypy byla vždycky. Mě zajímalo jídlo, pivo a samozřejmě to, jestli se tu budeme cítit vítáni.

V ,,salonku" s názvem Kufr pro 40 lidí jsme byli sami. Hordu turistů sem pustili až téměř po dvou hodinách, když jsme si přáli platit. Klid na rozhovor tu nebyl, řev harmonikáře a jeho nástroje z vedlejšího sálu sem doléhal nekompromisně i přes zavřené lítačky, ale než jsme se pustili do jídla, shodli jsme se, že ,,zatím rozhodně dobrý". Naše talíře tu byly za pár minut.

Tláču a gulášek, bitte

Tlačenka nebyla tou, na které jsme za komunismu vyrostli. Jemná, libová, na plátky nakrájená, s jemně nasekanou červenou cibulkou připomínala spíš produkt pro fajnšmekry z bavorských pivnic. Za devět pětek dobrý oběd.

Svíčková byla poctivě odvedená, tradiční. Nejzajímavější na ní prý byl domácí knedlík, který ani vzdáleně nepřipomínal drobivé, na troud suché válce ze supermarketů. Za 189 korun by si zasloužila trochu víc přizdobit.

Mně se volba vyloženě povedla. Zážitek ze samotného gulášku nepřebily ani výtečné knedlíky. Omáčka plná chuti, ani moc tekutá, ani krémová a kvalitní hovězí maso bez jediného odřezku tuku. Cena také 189 korun.

Černé a sladké

A teď to nejdůležitější - pivo. Pokud jste U Fleků byli naposledy tak jako já někdy v roce 1991, protože to vaši noví kámoši ze Západu vybavení zmatenými bedekry ,,museli zažít", nemůžete si pamatovat, jaké pivo tady vlastně vaří. Flekovský ležák je tmavá třináctka. Dělají tu jen tenhle jeden druh, v historických prostorách, rekonstruovaných v 80. letech. Pivovárek si dokonce můžete prohlédnout s průvodcem. Ležák, ač má o stupeň víc, je v chuti spíš lehčí, mnohem sladší než třeba tmavé pivo ze Strahova, přesto ale sušší než typická česká karamelová černá piva. Přístupný, příjemný ležák s tradicí, který ničím nepřekvapí ani zahraničního začátečníka, kterých se tu vystřídají tisíce.

Pokud minipivovar U Fleků dokážeme akceptovat takový, jaký je, tedy jako restauraci sloužící především turistům se všemi českými historickými klišé; pokud do něj vstoupíme bez předsudků a moralizování nad pokřiveným zrcadlem gastronomických a kulturních tradic, budeme příjemně překvapeni.

Hospoda U Fleků už není turistickou pastí a dolem na německé marky se sprostou obsluhou a bandou taxíkářů ve frontě na provizi. Je to profesionálně vedený podnik se vstřícnými číšníky, velmi rozumnými cenami a atmosférou, která se od těch 90. let změnila skoro k nepoznání. Konkurence dokáže divy.

Flekovský ležák

0,4l -- 59 korun

0,2l -- 30 korun

E15 hodnotí české restauranty a hospody

Menu * * *

Obsluha * * * *

Prostředí * * *

Sociální zařízení * *

Ceny vyšší standard

Celkový výsledek * * *

Zdroj: E15.cz | Autor: Václav Sochor

Trvající horka nahrávají pivovarníkům i hospodským. Leckde padaly v uplynulých dnech v tomto ohledu rekordy, a to léto ještě zdaleka neskončilo. Čile se musejí otáčet rovněž ve slavném pražském rodinném pivovaru U Fleků a v jeho hospodských prostorách. Přesto si tamní sládek Ivan Chramosil udělal čas pro našeho kolegu Zdeňka Vališe a ochotně zodpověděl jeho otázky.

Proč je podle vás flekovské pivo stále tak populární? Je to dáno romantickým prostředím nebo kvalitou piva?

Je to určitě vším, co jste jmenoval. Je tu opravdu pěkný objekt a je to opravdu také i pivem."

Jak byste tedy charakterizoval flekovské pivo?

"Flekovská třináctka má svou nezaměnitelnou tmavou barvou, pivo není tak hluboko prokvašené, vyrábí se podle asi stopadesátileté tradice."

Všeobecně se ale uvádí, že historie pivovaru a restaurace U Fleků sahá do roku 1499. To více než 500letá tradice.

"Ano, vyrábí se tady pivo přes 500 let. V předminulém století, po roce 1850, ale začala strojní revoluce. Mohlo se tedy začít strojně chladit, a tak se tady za slavného sládka Pštrose změnila podoba piva na to současné."

Suroviny zůstávají stejné?

"Jistě, ale v předválečné době, kdy se nehnojilo umělými hnojivy, byly sladovnické ječmeny i ten chmel trošíčku jiné, než je tomu dnes."

Jak dlouho jste sládkem U Fleků?

"Jsem tady sládkem 36 let. Letos jsem začal 37 rok."

Máte pocit, že chuť flekovského piva je dnes trošku jiná oproti roku 1971, když jste tady začínal? Dal by se poznat nějaký rozdíl?

"Já se to snažím dělat pořád stejně. Když jsem sem přišel a když se poprvé objevilo moje pivo v restauraci, vzpomínám si, že přišlo pár zaměstnanců z restaurace a říkali: pane sládku, máte to pivo úplně jiné, než ten před vámi, ale to pivo je moc dobré a chutná nám. Každý sládek si to pivo dělá k obrazu svému. Určitě si pane redaktore pamatujete, že když se vyměnil třeba sládek ve Velkých Popovicích nebo někde jinde, tak najednou byl propad piva nebo se to naopak zlepšilo."

Sládkovský um je tedy jiný, receptura ale zůstává stejná. Suroviny jsou v podstatě také stejné. A co technologická zařízení? Inovujete?

"Zmodernizovala se varna a zmodernizovalo se chlazení. To bylo z ekologických důvodů. Měli jste tady čpavkové chlazení, a to už v této zástavbě bylo velmi rizikové, takže majitelé, restituenti, koupili nové chlazení s ekologických povolením asi do roku 2040."

Zmínil jste varnu. Na kvalitu piva má ale vliv místo, kde ležák zraje. Máte tady ještě dubové sudy?

"Pokud jde o varnu, tu máme měděnou. Třeba ve Staropramenu dospěli k jednomu poznatku. Vybudovali jednou z nejmodernějších varen v Evropě. A skončilo to tak, že do té nerezové nádoby pak dávaly plotny z mědi, protože bez ní se trošku ztratila chuť Staropramenu. Máme samozřejmě také dubové kádě. I ty dělají chuť piva."

Kdo vám dělá ty dubové sudy. Vždyť bednáři už snad ani neexistují?

"Neexistují. My jsme si je nechali dělat takříkajíc za pět minut dvanáct před třiceti lety. Dělali nám je v Hluboké nad Vltavou. Výrobna těch sudů už neexistuje."

A co budete dělat, až ty sudy jednou zákonitě ´odejdou na věčnost´?

"Kádě mají životnost asi sto let, když se o ně člověk dobře stará. Jinak bude nutné pak začít s nerezovými kvasnými káděmi."

Vy jste uvedl, že nyní máte výstav o polovinu menší než za bývalého režimu. Přesto tady máte neustále plno. Jak to jde dohromady?

"Tady jsme vyhledáváni turisty. Někdo kdysi řekl, že kdo nebyl U Fleků, nebyl v Praze. Pak jsme také poslední ´normální´ pivovar z té doby kolem roku 1850. Takových pivovarů, jako je flekovský, tedy co do velikosti ročního výstavu a identického zařízení, bylo třeba jen tady kousek od nás na Karlově náměstí jednadvacet! Když já šel do učení, byly tady v Praze Staropramen, Braník, Holešovice a U Fleků. Braník a Holešovice už jsou zavřené, nevyrábějí. V Praze zůstal jen Staropramen a náš pivovar. Mluvíte vlastně se sládkem z druhého největšího pražského pivovaru, což je dost paradoxní."

Ještě bych se vrátil k tomu výstavu. Dříve se muselo pít více, když jste měli o polovinu větší výstav? Je to tak?

"Podle mého názoru to není ani tak cenou piva, ale spíše jiným složením turistů. Dříve tady z 90 procent byli turisté z východního a západního Německa. Dnes jsou to Francouzi, Španělé, Italové, Japonci. Všichni to pivo rádi ochutnají, ale málokdo si dá dvě tři piva. To naopak u Němců bylo pravidlem." (Rádio)