Nad malými soukromými pivovary se v Česku smráká, drtivou většinu trhu totiž ovládly nadnárodní pivovarské koncerny. Stejně je tomu i na Valašsku, v regionu se totiž do těchto dní zachoval už jenom jeden jediný: rodinný vsetínský podnik Valášek.

„Malé pivovary nemají v Česku na růžích ustláno a vedle pivních gigantů se prosadí jen zřídka. Velké pivovary hospody doslova skupují. Po podepsání smlouvy restaurace s velkým pivovarem, se nemáme šanci nikde uchytit,“ vysvětlil sládek a majitel Valášku v jedné osobě Jan Dohnal.

Proto čepuje pivo ve vlastní hospodě, která patří k pivovaru, a pak už jen v restauracích ve Zlíně a v Prostějově. Přesto prý zájem o jeho značku roste, a to i šest let po jeho otevření.

Jedním z důvodů rostoucí popularity je podle Dohnala fakt, že minipivovar vaří klasickou technologií, bez urychlování výrobních procesů.

„Používáme na výrobu jen kvalitní suroviny, což je slad z hanáckých ječmenů a žatecký chmel. Proto v našem pivu nenajdete žádné chmelové extrakty,“ pochlubil se sládek.

V nabídce vsetínského minipivovaru lidé najdou světlé a tmavé ležáky, višňová, mandlová i kávová piva, i čtrnáctiprocentní světlá piva, jenž se podávají obzvlášť na Vánoce a na Velikonoce.

„Nabízíme ještě pivo kvasnicové, které má v sobě celou řadu vitamínů B a proto je velmi zdravé. Samozřejmě máme i filtrovaná piva,“ doplnil Dohnal.

Dalším trumfem, který pomáhá minipivovaru přežít, je restaurace patřící značce. „Byli jsme tam s rodinou na večeři sice poprvé, ale líbilo se nám to. Terasa je nádherná i ten zurčící potůček protékající okolo,“ pochválila si třeba Jana Pešková ze Vsetína.

„Mě ani tak neokouzlil potok, ale to pivo. V životě jsem o kávovém neslyšel, jen mě mrzí, že jsem se nemohl podívat, jak taková pochutina vzniká,“ dodal její manžel Marek.

Dohnal totiž místnostmi, kde vzniká zlatavý mok, provádí návštěvníky jen výjimečně.

"Lidé o exkurze sice mají zájem, jenže musíme dodržovat čistotu. Navíc tady pracuji jen já a můj pomocník, a pak bychom neměli žádný čas na vaření a museli by jsme jen umývat,“ vysvětlil omezený počet exkurzí vsetínský sládek.

Zdroj: Zlínský deník.cz | Autor: Kristýna Jarošová

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Stará česká pranostika se stala v sobotu hlavním mottem setkání malých rodinných pivovarů ve Vsetíně na Dolním náměstí.

Své zastoupení zde měly Hukvaldské pivo, Koníček z Vojkovic, BON ze Zašové a místní Valášek. Ten také byl jakýmsi garantem celé akce.

„V republice je sedmdesát šest malých rodinných pivovarů. Podobná setkání probíhají po celé léto,“ vysvětlil sládek Valášku Jan Dohnal.

Proč se takové akce pořádají? Odpověď je velmi jednoduchá. Malé pivovary totiž nemají v Česku na růžích ustláno a vedle pivních gigantů se prosadí jen zřídka. „Je to těžké. Velké pivovary hospody doslova skupují,“ posteskl si vsetínský sládek.

Pokud totiž hostinští podepíší s velkým pivovarem smlouvu, získají podle množství natočeného piva finanční injekci. „Hospodu si kompletně vybaví a nic je to nestojí. Ovšem nesmí se tam čepovat jiné pivo,“ upozornil Dohnal. S tím, že dokonce ani antimonopolní úřad s takovou diskriminací údajně nemůže nic dělat. „Nemáme šanci se do takových hospod dostat. Jediná možnost je, vzít si něco do nájmu nebo postavit vlastní,“ tvrdí.

Například Valášek čepuje ve vlastní hospodě, která patří k pivovaru ve Vsetíně a pak už jenom v jedné restauraci ve Zlíně a v Prostějově. Přitom zájem o tuto značku stále roste. „Především teď v létě si zákazníci jezdí pro sudy přímo do pivovaru,“ doplnil Jan Dohnal.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Miroslav Urubek

K pivovarství se Jan Dohnal dostal po základní škole z vůle rodičů. „Původně jsem sice chtěl na leteckou průmyslovku, ale to nebylo možné. Tak jsem se dal na sladovníka,“ vzpomíná sládek a spolumajitel minipivovaru Valášek, který sídlí na začátku vsetínského údolí Jasenka. Nastoupil na tříletý učební obor sladovník v Litovli, po druhém ročníku v tomto oboru pokračoval na Střední průmyslové škole potravinářské v Praze. „Jinak jsem mimochodem pivo do osmnácti let vůbec nepil. Teprve až v učení jsme ho začali chutnat,“ doplnil.

Rodák z jižní Moravy od Uherského Hradiště dostal po vojně umístěnku do Severomoravských pivovarů, které jej poslaly pracovat do pivovaru ve Vsetíně. Zůstal v něm až do roku 1995, kdy jej získala při privatizaci skupina ostravských podnikatelů.

„Také ve Vsetíně vznikla skupina lidí, která po devadesátém roce chtěla pivovar koupit. Vše ale ztroskotalo na tom, že jsme nedostali úvěr. Poté, co pivovar získal nový majitel, jsem z něj po dvou měsících odešel,“ uvedl Jan Dohnal.

Pivo mu však zůstalo souzeno i nadále. Podnikal v oblasti jeho prodeje a provozu restaurací, v roce 2000 pak dostal jeho syn nápad vybudovat vlastní minipivovar s restaurací. Stavět se na vsetínské Jasence začalo v létě příštího roku, pivovar otevírali v prosinci před pěti lety. „Za poměrně dlouhou dobu třiceti let jsem se s výrobou piva skutečně sžil.

Nejvíce vždy potěší, když nám lidé pivo a jídlo pochválí, ale přijmeme i kritické hlasy. Kdyby nás jenom chválili, bylo by to podezřelé,“ řekl s úsměvem.

Hlavní odbyt piva z minipivovaru, který Jan Dohnal založil a řídí společně se synem Romanem, je přímo v jeho restauraci na Jasence, dodává ale také do Olomouce, Prostějova, Zlína a dokonce do slovenského Púchova. „Odebírají od nás třeba i pivo mandlové, višňové, kávové, takové speciály,“ doplnil Dohnal. (Zlínský deník)

Dobrého sládka si určitě považuje každý výrobce piva. Jan Dohnal ze Vsetína problémy se sládkem nemá. Pivo pro svůj pivovar si totiž vaří sám. "Naše pivo je dost hořké, hodně chmelené, ale chutná jemně. Hořkost nezůstává v krku," hovoří s láskou o svém produktu sládek Jan Dohnal. I když část produkce na žádost hospodských filtruje, vyzdvihuje chuť tradičního kvasnicového, tedy nefiltrovaného piva. "Kvasnicové pivo je jemnější na chuť. Filtrované je ostřejší," vysvětluje. Vzpomíná také na článek v odborném časopisu, kde nedávno nějaký lékař tvrdil, že kvasnicové pivo je zdravé. "Tvrdil jsem to vždycky, že pivo je zdravé. V pivovaře nikdo filtrované nepije, jedině kvasnicové," říká. Jan Dohnal vaří pivo už přes třicet let. Z toho většinu piva uvařil ve starém vsetínském pivovaře, který před několika lety skončil svou výrobu. Sám pochází z Bílovic na Uherskohradišťsku. Na výrobu ležáku Valášek, tak si své pivo pojmenovali vsetínští milovníci pěnivého moku, používá sládek tradiční technologii. "Pivo se vaří z vody, sladu a chmele. Voda musí být měkká. My máme velice dobrou vodu ze Stanovnice," pochvaluje si vsetínský sládek. Slad se musí podle něj zešrotovat, rozpustit ve vodě a zahřát. Potom se oddělí sladový výluh od mláta a vzniká takzvaná mladina. Proces trvá 12 hodin. "Mladina se zchladí a přidají se pivovarské kvasnice. Mladé pivo se pak prokvašuje," prozrazuje sládek. Ležák Valášek se dostane ke svým milovníkům až po dvou měsících. První rodinné pivo vařil sládek v srpnu 2002 v ještě rozestavěném pivovaře. "Bylo to takové nervózní. Všude se ještě stavělo. V srpnu jsme vařili a začátkem prosince jsme poprvé čepovali," vzpomíná na hektický začátek. Stálo to podle něj ale za to. "První pivo mělo devadesát dnů. Dlouho leželo, bylo proto vysoce kvalitní," pochvaluje si Jan Dohnal. (Mladá fronta Dnes)

Valaši jsou známí nejenom svou slivovicovou kulturou. Ve Vsetíně se už několik století vaří také pivo. Právo várečné mělo město Vsetín už v roce 1663. Pokračovatelem v pivovarnické tradici v srdci Valašska je nyní minipivovar Valášek Jana Dohnala a jeho syna Romana.

Dohnalovi postavili svůj pivovar na místech, kde v minulém století stávala oblíbená restaurace. Poprvé po dlouhé době si mohli Vsetínští přijít na "své" pivo 6. ledna v roce 1992. "Začali jsme vařit světlý a tmavý ležák. Vyrábíme i desítku a příležitostně čtrnáctku," vypočítává Roman Dohnal. Čtrnáctku vaří ve Vsetíně například o Vánocích nebo Velikonocích.

Dohnalovi pokračují v tradici, kterou ještě před několika lety udržoval místní pivovar Vsacan. "V lednu 2003 nám bylo starostou města Vsetína Jiřím Čunkem symbolicky uděleno "právo várečné". Při této příležitosti jsme převezli koňským povozem symbolický poslední sud piva ze starého pivovaru, na jehož tradice chceme navázat. Symbolický soudek byl pak na památku tohoto dne umístěn u vchodu do pivovaru," vzpomíná Roman Dohnal.

Starý pivovar byl uzavřen tak jako spousty jiných podobných pivovarů z ekonomických důvodů. Velkou roli sehrálo silné konkurenční prostředí velkých pivovarů. "Náš nový minipivovar Valášek nebyl koncipován tak, aby těmto gigantům konkuroval co do objemu výroby, ale především kvalitou svého piva," říká majitel. Rodinný pivovar Valášek produkuje ročně 900 až 1000 hektolitrů piva. To je zatím poloviční množství, které může vyprodukovat.

Přímo v pivovaru je také restaurace, která láká milovníky pěnivého moku nejen kvalitními ležáky, ale i atmosférou. "Dvakrát týdně vaříme pivo. Lidé vidí, jak se pivo vaří, v restauraci to voní sladem. Má to prostě atmosféru," doplňuje Jan Dohnal, který pivo osobně vaří. Název Valášek si sládek se synem nevymysleli sami. "Uspořádali jsme anketu v místních novinách. Chtěli jsme, aby lidé sami řekli, jak by se jejich pivo mělo jmenovat. Mysleli jsme si, že Valaši jsou vlastenci a budou bojovat za slivovici i za pivo. Teď už jenom čekáme, aby ho pili," říká Jan Dohnal.

Ležák Valášek podle Jana Dohnala vítězí tradiční technologií a originální chutí. "Na surovinách nešetříme. Snažíme se nakupovat nejkvalitnější slad a chmel. Do piva nedáváme žádné extrakty. Pivo vaříme podle tradičních receptur ze samého sladu. Nenahrazujeme jej cukrem," vysvětluje sládek.

V konkurenci velkých pivovarů si Valášek už přes rok buduje stálou klientelu. "Pivo čepujeme hlavně v naší restauraci, která k pivovaru patří, ale začínáme je rozvážet také v nejbližším okolí Vsetína," vysvětluje Roman Dohnal.

Valáška například odebírá také jedna hospoda ve Zlíně. Kvůli požadavkům některých hospodských dokonce v poslední době začali část své produkce filtrovat. "Za rok provozu si myslíme, že jsme u zákazníků dopadli dobře. Nebyl žádný problém s kvalitou. Je pravda, že pivo je chuťově odlišné od toho, co dělají velké pivovary. Už máme ale určitou skupinu milovníků piva, kteří chodí na náš ležák pravidelně," říká Roman Dohnal. (iDnes)

Vysoké teploty mají za následek vyšší spotřebu tekutin. Podle lékařů by v těchto tropických dnech měl každý člověk denně vypít alespoň tři litry nejlépe minerální vody. Příznivci zlatavého moku však často tvrdí, že jedno pivo dokáže skutečně zahnat žízeň.

Že to není teorie zcela ojedinělá, dokládají slova majitele jediného pivovaru v našem okrese. " Vysoké teploty na spotřebu piva mají pochopitelně zcela jednoznačný vliv," potvrzuje Jan Dohnal, spolumajitel pivovaru Valášek ve Vsetíně. " Nárůst prodeje jsme začali pozorovat asi před měsícem. V současné době prodáváme o pětadvacet procent piva více než obvykle. Samozřejmě větší zájem je o pivo světlé," uvedl Dohnal a zároveň dodává: " Není bez zajímavosti, že lidem více chutná, což se projevilo až padesátiprocentním nárůstem prodaných jídel v naší restauraci." Lékaři v těchto tropických teplotách doporučují omezení práce na slunci a vedle dostatečně intenzivního přijímání tekutin také jejich střídání. " Ani tu nejlepší minerálku není dobré pít dlouhodobě," shodují se. Meteorologové očekávají vysoké teploty i v následujících týdnech. Srpen má být v tomto smyslu silně nadprůměrný. (Naše Valašsko)