13. Den Poutníka

Výhledově hezké počasí, k tomu představa výtečného piva přímo u zdroje a možnost nahlédnout sládkovi pod pokličku, to všechno mě minulou sobotu hodně lákalo do "Pejru" na tradiční Den otevřených dveří tamního pivovaru Poutník. Z pohledu pořadatelů již třináctý, z mého teprve první, ale nedivte se, když je těch akcí v jeden den tolik a člověk si musí vybírat a nakonec dávat přednost tomu, co je tak nějak akutnější...

Ten den se měly konat slavnosti nejen v Pelhřimově, ale též v Dobrušce, Chodové Plané, Chotěboři, Pardubicích a nadto i ve Štramberku. No a protože všechno se stihnout nedalo, bylo nutné hledat pro a proti.

V Chodové Plané a Pardubicích chtěli vstupné, ty jsem tedy vyloučil hned, ve Štramberku to zase mělo být jenom o pivech z minipivovarů, která mě v poslední době pro svou proměnlivou kvalitu příliš nelákají, no a chotěbořský pivovar se mi zase vůbec nelíbí zvenku, do užšího výběru jsem tak zařadil pouze Dobrušku s Poutníkem.

V Dobrušce jsem sice taky ještě nebyl, ale té v nejbližší době zajisté nehrozí cesta zkázy pod nějakou nadnárodní firmou či KBéčky, takže i její návštěvu jsem nakonec oželel a raději vyrazil do Poutníka, kde člověk nikdy neví, co bude za rok dva.

Původní plán byl ten, že dopoledne "udělám" nejprve Radniční pivovar v Jihlavě, odkud se pak přesunu do Pelhřimova. Když jsem však zjistil, že v Jihlavě otevírají až ve dvě, musel jsem plán přehodnotit a vzít to naopak.

I když je to z Prahy autobusem rychlejší a také to jezdí častěji, nakonec jsem zvolil mnohem bezpečnější a svým způsobem i pohodlnější (můžete si v něm např. bez problémů otevřít pivo, zajít na záchod, resp. stoupnout k oknu, pokud už vás to na sedačce nebaví apod.) cestu vlakem.

Kamarád Jarda upřednostňuje spíše minipivovary, proto se mnou tentokrát nejel. Abych se však po cestě nenudil, zkusil jsem oslovit Evžena od nás z klubu, ten dostal povolení od manželky a hned jsme byli aspoň dva.

Odjezd z Prahy hlavního, pak přestup v Táboře a po třech hodinách vcelku pohodlné cesty jsme v Pelhřimově. Jeden kilometr, zmodernizovaný "autobusák", pak kostel, druhý kilometr a po necelé půlhodině nenáročné chůze jsme před pivovarem.

Komín varny stále křivý jako před osmi lety, kdy jsem se tu stavoval naposledy, fasáda také na první pohled beze změny, něco mi tu však pořád nesedí. A jo, ty komíny, takhle červené dřív určitě nebyly, říkám Evženovi a jak později v počítači zjišťuju, tak opravdu nebyly...

Změny nepatrné aneb pelhřimovský pivovar před osmi lety a dnes

Do oficiálního začátku akce zbývá nějakých dvacet minut, i přesto již pivo všude na čepu, s jídlem už byste také uspěli, akorát po stánku se suvenýry zatím vidu ani slechu, jak se ale chvíli nato dozvídáme, taky prý bude. Ale nevadí, skleničku mám vlastní, doma řádně vymytou a zde u záchodů pod tekoucí vodou lehce smočenou, aby byla lepší pěna, může se na košt.

Kromě standardu, tedy světlé desítky, dvanáctky a od loňska i extra chmeleného Bittera, v nabídce také kvasničák a nadto i jakási polotmavá desítka, která je pro mě opravdu velkým překvapením, o té jsem v souvislosti s Poutníkem dosud neslyšel, ale experimentovat hned zkraje se mi moc nechce, na úvod proto dávám raději kvasničák, který jsem taky dosud neměl.

Objednávám jedno malé, obsluhující slečna je však ze žádosti piva do skla velmi překvapená a musí se nejprve svého šéfa zeptat, zda do toho může vůbec točit. Ten naštěstí přitakává, platím 17 korun (velké bylo za 20) a za chvíli už mám svůj první vzorek před sebou a chutná, a to moc, doslova lahůdka.

Pivní stánky s paterem Poutníka na čepu

Krátce nato následují špičková desítka, celkem dobré polotmavé, byť za svou tmavší barvu vděčí jenom kuléru (i v jejich případě byla cena velmi lidová, byť s minimálním rozdílem mezi cenou za půllitr - 17 - a třetinku - 14), a poté přesun ke vstupu na prohlídku. Evžen už to kdysi absolvoval a znovu se mu dovnitř nechce, musím tedy sám. U již zprovozněného stánku se suvenýry naštěstí potkávám kamarády Libora s Martinem z třebíčského sběratelského klubu a dál už tedy pokračujeme ve třech.

První prohlídka je naplánována na půl druhou, další po dvaceti minutách a takhle až do 18:10. Bohužel přicházíme na poslední chvíli a mezi prvních 25 šťastlivců se nedostáváme a nezbývá nám, než čekat. Protože jsem však - na rozdíl od kluků - na suchu a chci si čekání nějak ukrátit, jdu si zatím k vedlejšímu stánku pro svůj dnešní čtvrtý vzorek, konkrétně Bittera. S ním už jsem se setkal loni na podzim U Proutníka v Brně, a i když mi tam tehdy celkem chutnal, dneska mi připadal výrazně lepší.

Je 13:50, přichází náš průvodce i se svým asistentem a jde se. Na úvod varna - dvě nádoby, na první pohled dost unavené stářím - zde seřvání několika z nás za to, že si neseme do pivovaru pivo (ano, čtete dobře, co je v jiných pivovarech běžné, za to vás v Pelhřimově seřvou) a k tomu první obecná slova o tom, co a jak se tady dělá.

Zdejší varné nádoby vypadají dost unaveně, ale fungují prý na výbornou

Z varny se přesouváme na spilku o dvou odděleních, z nichž jedno je dneska téměř zcela zaplněné, a dále pak do sklepa a také na filtraci. Být v jiném malém pivovaru, v této fázi by to zřejmě celé skončilo, ne však v Poutníkovi, zde vás vezmou i na lahvárnu se sudárnou, aby měl člověk představu o celém výrobním procesu a ne jen o jeho části.

Tím vlevo tady piva směšují, tím vpravo filtrují

Tolik prohlídka. Abych ale pravdu řekl, nebýt několika fotek a uspokojivých odpovědí na mé otázky, skoro nic mi to nedalo. Vše probíhalo ve spěchu, ochutnávka z tanku žádná, no a k tomu velmi neprofesionální výklad, možná i mnohem horší než kdyby se toho ujala nějaká studentka, takže poučení pro příště: prohlídku si domluvit předem jako Libor "CzechBeerMan" Vojáček, slíbit nějaký ten PR článek a nejenže se vás ujme přímo sládek, ale ještě možná dostanete i něco málo od cesty, abyste to tak černě neviděli.

Čtyři piva za mnou, prohlídka také, zbývá ochutnat ještě jeden vzorek - filtrovanou dvanáctku - a dát něco k snědku, což jdu hnedle napravit.

Zatímco předchozí piva mi chutnala na výbornou až velmi dobrou, filtrovaná dvanáctka dneska příliš neoslovuje, spíš naopak. Abych si tedy spravil chuť, dávám znovu kvasničák, který mi dneska připadal jako nejlepší, no a k němu ještě několik topinek s pivním sýrem, který mě zaujímá natolik, že si od něho kupuji téměř půlkilové balení dokonce i na doma.

Kvasnicová dvanáctka a olešnický Pivní sýr, mé dnešní jedničky

Závěrem se stavuji ještě u stánku se suvenýry, kde si chci koupit něco nejen skleněného do sbírky a nadto se ptám i na možnost zakoupení lahváčů, když už je dneska pivovarská prodejna zavřená. A zatímco se suvenýry zde není žádný problém, navíc jsou za super ceny, lahvové zde nemají a posílají mě do jakéhosi supermarketu opodál, kde bych prý měl uspět. Hmm, opravdu divný přístup. Jinde jsou rádi, že prodají nějakou tu lahev navíc, ať už jednotlivě nebo v nějakém hezkém multipacku, ale v Pelhřimově to zřejmě vidí jinak.

A tím završuji dnešní 13. Den Poutníka a společně s ostatními se pomalu přesouvám na vlak směr Jihlava. Pocity mám přitom dosti smíšené, to však ještě nevím, že v Radničním budu zklamán mnohem víc. Ale o tom až zas někdy příště...

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha o.s.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 7377x] [28. srpen 2011]
[Pivní slavnosti] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře