Na návštěvě u Bernarda

S odcházejícími teplými dny, kdy se dají přírodní a restaurační krásy objevovat pěšmo či kolmo, vznikl nápad vyrazit si někam dál, v teple vláčku, někam, kde se vyrábí výborné pivo a kde nám řeknou, jak to dělají. A tak jsme v pátek 26. října 2007 vyrazili do Humpolce.

Zajímavé ovšem bylo už samotné domlouvání exkurze. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli jediní, kdo měl v tento den zájem o prohlídku a že se nám naše skupina postupně rozrůstala, jsem se ještě den před dozvěděl, že se nám termín posouvá. I když vše vypadalo chaoticky, panímáma z pivovaru Bernard odpovědná za organizaci prohlídek nakonec projevila velikou míru ochoty tím, že nám nabídla termín ve 14:30, což už je dávno „po zavíračce“ (normálně probíhají prohlídky do 13 hod.). S posunem termínu se ovšem zrodil další nápad a to navštívit cestou z Brna ještě pivovar Rebel v Havlíčkově Brodě. Tam nás ale přijmout nemohli, neboť se všichni v ten den nacházeli na školení. A tak zůstalo pouze u nápadu využít přestupové pauzy v Havlíčkově Brodě k návštěvě místní pivovarské restaurace.

Havlíčkobrodské zastavení

Havlíčkobrodské zastavení: Na pozadí šestikohoutové pípy vidíme dva kvasnicové Rebely, informační ceduli, samoobslužné pípy, vstup do hostince, beerborce s tuplákem a jeho tuplák kvasnicového ležáku.

Když se s půlhodinovým zpožděním první část naší výpravy setkala na nádraží s druhou přijedší z Jihlavy, slunce bylo utopeno v hustých mracích a naše tváře bičoval ostrý studený vítr. Proto jsme se svižným krokem přesunuli nejkratší cestou přímo k již zmíněnému pivovarskému hostinci, nacházejícímu se na Dobrovského ulici. Ten, právě otevřený, si nás okamžitě podmanil svým útulným interiérem, jakož i velmi příznivými cenami, výbornou kuchyní a v neposlední řadě i vynikající kvasnicovou dvanáctkou. Pivečko bylo pitelné až běda (došlo dokonce i na tuplák) a sedělo by se tam dobře hezkých pár minut, ale protože cíl jsme měli v ten den jiný, dojedli jsme, dopili a opět svižným krokem se vydali na vlak do Humpolce. No, do Rebela se musíme určitě ještě vrátit. Třeba na jaře…

V Humpolci jsme byli přesně podle jízdního řádu a volný čas před exkurzí využili k uctění památky – hádejte koho…? ;)

Bez komentáře

Posléze se k nám přidala třetí, poslední část naší výpravy a už jsme stáli před pivovarem, který se nachází hned nad Horním náměstím. Pro zaplacení exkurze jsme byli odkázáni do firemní prodejny za rohem, kde je k dostání kompletní sortiment výrobků a kde bylo zakoupeno i nějaké to sklo na památku. My, co občas koupíme sklo v nějakém minipivovaru jsme byli z ceny 35 Kč úplně u vytržení! Ostatně stejná cena byla i pivovarském hostinci Rebel. Platících (dospělých) nás bylo devět. Minimální počet osob deset. Takže jsme si jednoho fiktivního „Hliníka“ museli doplatit.

Ve sjednaný čas si nás u brány vyzvedl pan Pípal a vedl nás rovnou tam, kde srdce pivovaru jest. Na varnu. Zde začal poutavě a zasvěceně hovořit nejen o technologii výroby, ale i o historii a současnosti pivovaru. Zdůraznil zejména kritické období minulého režimu, kdy byl pivovar uzavřen a snahu pánů Bernarda a Vávry, kteří ho přivedli na začátku devadesátých let opět k životu.

Na varně

Že se Bernard nehodlá spokojit se současným ročním výstavem cca 140 000 hl, nás přesvědčila návštěva nového „nerezového“ ležáckého sklepa postaveného nad zemí, kde je v současnosti umístěno deset ležáckých tanků, a ponechána prostorová rezerva na zabudování dalších.

Nový ležácký sklep

Může si myslet každý co chce, ale připadá mi, že těmto novým prostorům jaksi chybí kouzlo. A tak jsem uvítal přesun do „starého“ ležáckého sklepa. No a za ním na nás čekaly … ano správně CKT. Zatím pouze dva, ale prostory jsou připraveny na zabudování dalších. Prý v nich kvasí pouze desítka. Na klasickou spilku nás exkurze nezavedla.

Ležácké tanky ve starém sklepě

Poté jsme ztratili pár slov u filtrace a také mikrofiltrace, kterou, jak známo, pivovar využívá namísto pasterizace a zahlédli i zařízení HGB … Podívali jsme se do stáčírny lahví a sudů, abychom se následně odebrali do degustační místnosti, která atmosférou trochu připomínala moravský vinný sklípek. Náš pan průvodce se dal hned do čepování výtečné a řádně ošetřené (možná to bylo také tím, že před námi zde obsluhovali skupinu 25 českých hospodských) nefiltrované dvanáctky. Nic naplat, v pivovaru chutná vždy nejlépe.

Pan Pípal a jeho pípa

Pro zájemce bylo přineseno i nealkoholické pivo. Jak chutnalo nevím. Když jsem dostal třetí sklenici dvanáctky, začal jsem mít pocit (a částečně i přání), že ochutnávka bude nekonečná. Bohužel (nebo naštěstí) ji ukončilo zjištění, že do plánovaného odjezdu vlaku zbývá 20 minut.

Rozloučili jsme se tedy a opět svižným krokem vydali na nádraží. No a celou akci jsme symbolicky zakončili v havlíčkobrodské nádražní restauraci tak, jak začala - rebelskou dvanáctkou.

Nad děním v pivovaru bdí Zl(Sv)atý Bernard

Co říci závěrem? Akci hodnotím jako velmi vydařenou. Je vidět, že se pivovaru Bernard daří a že prochází prudkým rozvojem. Jeho návštěvu mohu určitě doporučit. Vřelý dík patří našemu sympatickému průvodci, panu Pípalovi, který nám věnoval hodně času a ochotně odpovídal na všechny naše dotazy.

---

[Libor Kapička] [Zobrazeno 10434x] [11. listopad 2007]
[Exkurze] [comments: 11] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře