Oreon









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Den s Kuldou

Jak si doma uvařit pivo


verze pro tisk

Den s Kuldou

Den s Kuldou

V sedm ráno je ještě tma a já spěchám k nejmenované pražské hasičárně. Kulda končí službu a protože jsem také Lízník, tedy člen Spolku lízníků, mám tu čest čekat na šéfa čili funkcionáře a tento Vrchní lízník přibírá mě laskavě do vozu. Přibere ještě po čase dvě princezny, jimž souhrnně říká rodina a svištíme na Mezihoří. Číst šroubovanou češtinu je opravdu „vopruz“, zádumčivé podzimní svítání v Posázaví, pokorná příprava moudré překrásné krajiny k zimnímu spánku lemovaná miliony barev, nálad či impresí, stovky tušených vůní, zdánlivé zmrtvování krajiny kryjící spousty podprahových dějů přesto přinutí vnímat…

Nádherné jitro čili podzimní výhled z toalety…
Nádherné jitro čili podzimní výhled z toalety…

Jsem zase v Mezihoří. A nádherné jitro mi říká, že na dnešek jen tak nezapomenu. "Musíme hned zatopit, potřebujeme čas!", říká Kulda a je to jediná chvíle dne, kdy mám pocit, že trochu spěchá. Protože ještě netuším, jak vzácnou tekutinou je domácí pivo a kolik láskyplné péče a času tento koníček vyžaduje…

Petry, kamna pominutých časů, všude jsou jich v otčině stále tisíce! Kulda je roztápí, dřevo v ranním kuropění praská, komín se ohřívá a Peťulky přestávají pozvolna čadit. Modré oči Kuldovy na mne zpříma hledí, stisk rukou je pevný, ale hlas Kuldův je mírný: Dej bůh štěstí! Cosi mezi nebem a zemí musí býti nakloněno příznivě, aby „dílo“ se zdařilo… Vrchní lízník po pěti litrech plní měděnou varničku, jež v dobách pominutých vyvářela pleny Kuldova kamaráda a to mezihorskou vodou, konečných 20 litrů obšťastňuje třemi gramy kyseliny citronové, aby ochutil přílišnou alkalitu Mezihorských vápenných podloží a jedná se šrotovníkem o věcech budoucích. O všem, co dělá, mluví, zodpovídá i mé všetečné doplňující otázky. Teorie je pěkná věc, ale někdy platí jen ukázaná, alespoň v mém případě a já se stydím…

Pivovarský dvůr. Vy byste něco takovýho nechtěli?
Pivovarský dvůr. Vy byste něco takovýho nechtěli?

Kulda vaří líznické pivo pro nadcházející naši akci, pivo pšeničné, rozhoduje se pro infuzní metodu, což je mi nakonec líto, protože nikoliv zcela chápu princip třech rmutů. Toto pšeničné pivo však jest pro metodu infuzní velmi vhodné, jen se musíme rozhodnout, kolik procent užijeme sladu ječmenného a to kvůli pluchům, obalům zrna, které jsou klíčové při scezování. Některé záležitosti mi nejsou zcela jasné, ale proto jsem tady, abych poněkud suše neživou theorii vzkřísil praktickými poznatky! Kulda chce po mě zvědět, kolik procent ječmene navrhuji, vždyť recept páně Šuráně jest benevolentně flexibilní a já házím po Kuldovi buličími očky, copak já můžu tuto svatou věc rozhodnout? Padesát na padesát to nedáme, půl na půl je poněkud příliš snadné, tedy rozhodnuto jest pro poměr 60 na 40 ve prospěch pšenice…

Dělám, že pracuji…
Dělám, že pracuji…

V příjemném hukotu Petřích kamen, v ranním posázavském vzduchu, v klidu pětiset nadmořských metrů tajemného Čerčanského Chlumu je mi blahosklonně svěřena pomocná práce šrotování sladu, ale ani tu zpočátku nezvládám; Kulda co chvíli opravuje sevření motýlků šrotovníku, sladové zrno je třeba toliko akurátně pomačkat, nikoliv vyrobiti mouku či pouze naťuklé zrno. I toto je krom jiného kvůli scezování a já trpělivě čekám na děje budoucí, abych zvěděl o co kráčí, smířen i s neúspěchem vlastního poznání, už takto jsou to magické chvilky a mně zde v tomto čase je předobře, přenesmírně vesmírně…

Odvažuje slad pečlivě…
Odvažuje slad pečlivě…

Všímám si Kuldova nespěšného zaujetí, preciznosti a nenásilného řádu věcí, odvažuje slad pozorně, i v této činnosti zřetelný je vztah, leskne se zaujetí, zračí se rozkoš, zrcadlí se chlácholivé bezčasí lásky k činěnému… Přisypává mi slad do šrotovníku, věnuje mi i pár nepatrných slov chvály za šikovnost lhostejno že zřejmě nepřítomnou… Opečovává oheň v kamnech a věnuje úsilí i řádné dokumentaci našeho konání, teploty, doby, váhy, matérie: Co kdyby se povedlo uvařiti manu, jak takový děj zopakovat, že? Ale na začátku vaření přál mi přeci pivovarské Dej bůh štěstí!, tedy odvisle od řádné dokumentace to mezi nebem a zemí musí být přítomno!

Nutno zaklínat je kmeny nepřátelských kvasinek, přemlouvat spory plísní a hub, spousty forem neviditelného života chce si urvat svou část díla a my sobecky chceme zajistit jej kvasinkám námi zvaným ušlechtilé a to nikoliv z altruismu k nim, nýbrž pro sebe, svou rozkoš a požitek… Vždyť i při prostém šrotování sladu slyne z konání vůně a chvilky stávají se slinné… Kulda jako hasič byl i při posledním velkém požáru na Florenci, ohořelá torza těl, musel vídat věci mně nepředstavitelné! Ostře vnímám, proč nyní mazlí se s ohněm, vodou, pšenicí a ječmenem, vnímám proč nikam nechvátá, nic nerozporuje, proč nevzývá adrenalin… Proč jen pomalu vypráví…

Dokumentovat je vhodné!
Dokumentovat je vhodné!

Šumot padajícího sladového šrotu do vody roubí tyto chvilky. Nyní zahřívati budeme varnou směs na 62 Celsiových stupňů a Kulda vysvětluje principy jodového testu, nyní ještě jód zčerná v konfrontaci s varnou tekutinou, nyní ještě v roztoku dominují škroby! A tam patrně klíč je k první fázi zpivení, nutno pomazlit teplem šrotovníkem načechrané zrno, by škroby různé uvolnili místo cukrům, každý při své milé teplotě! Kulda dává mi i ochutnat, že sladkosti dosud není! Zde jsou stovky let mezopotamských a asyrských zkušeností, zde září duch předkův!

"Nedáme pivo?", táže se nevtíravě Kulda a pomíjí mou poznámku o gentlemanech konzumujících alkoholové směsi až po hodině dvanácté. Otvírá nám dvě náchodské pšenice s výrokem „Mně chutná pivo kdykoliv“. Jistě, má za sebou 24 hodinovou hasičskou štaci a jeho den není jako ten můj… A s Kuldí pečlivostí promíchává zbytek piva v lahvi se sedlinou, výslednou kalnou směsku dolévá do půllitrů a přeje mi mnoho zdraví…

Přes zdánlivé naprosté uvolnění zaujat je topením v kamnech a hlídáním teploty tekutiny v nádobě, při šedesáti a dvou stupních nádobu snímá z kamen a o tuto teplotu pečuje po 40 následujících minut, neb tak praví recept páně Šuráně…

A tepelné čarodějnictví pokračuje, Kulda v kamnech bez ustání topí, znovu varnou nádobu na kamnech neustále přeměřuje, nyní stoupání teploty zaráží na 72 stupních Celsiových, opět snímá nádobu z kamen a teplotu tuto udržuje 20 minut, opět k vůli páně Šuráně! Dává mi nově ochutnati, o poznání sladší jest nálev varní! O poznání světlejší test jest jodový! Hledím v nádobu varní a téměř nedýši. Tohle jsem ještě neviděl!

Takový zázrak jsem ještě neviděl! Aneb: Vař Bír, posílíš mír!
Takový zázrak jsem ještě neviděl! Aneb: Vař Bír, posílíš mír!

V kamnech Petřích Kulda zatápěl před půl devátou, nyní je již třičtvrtě na dvanáct! Kulda topí a sbírá pěnu z vařícího se díla! Kouzlo teplotních účinků na sladové zrno Kulda završuje brilantní koncovkou, kdy jest varní směs pomazlena 76-ti stupni páně Celsia a jako zázrakem stačí 5 minut působení této teploty! Přijde mi neuvěřitelné, že se s budoucím pivem mazlíme již přes tři hodiny! Uteklo to jakoby se čas zastavil nebo spíše vůbec nebyl. Patrně prošuměl plamennými Petrami, odpařil se z Mezihořského pivovárku vůněmi varními či zašel na úbytě jsa pomíjen Šťastnými, leč přec smrtelníky…

Magická hnědá skříňka…
Magická hnědá skříňka…

Dáváme Budvaří desítku a já potěšen jsem, že tento podnik, přes povahu Čechův dosud národní, jest oblíbeným v segmentu masových desítek nejen mnou, alebrž i Kuldou… No jistě, Kulda je jediným domovarníkem, jehož znám a který je ochoten mi něco ukázat. Samozřejmě, že jsem nervózní, abych něco nepokazil a navázal vztah! Luděk mě asi zase hned tak někam nevezme… Krom toho, mám to blízko a tady to mám moc rád, zatrolené Posázaví! Jenže Kulda pak přináší Mezihořského Biskupa! Jasně že jsem nadrženej na další vzorek mezihořského piva, ale dostávám přednášku o sladech včetně tzv. kyselého a Kulda mi sděluje, že v Biskupovi je i slad kyselý. Ze své kouzelné skříně kyselý slad vyjímá a dává mi vzorek na ochutnání. No a já mám neblahé tušení: Určitě se zeptá, jak mi Biskup chutná! Kruci!

Von vopravdu uvařil Biskupa!
Von vopravdu uvařil Biskupa!

Když vidí, jak jsem nešťastnej, říká mi, že mi tohle pivko dává vochutnat stejně jen, protože se jim do sklepa dostal slimejš a sežral z týhle lahve kusy etikety. Jako ten světle hnědej španělskej hnusák, ten drsnej invazivní druh? Ne, takovej flekatej…

Toho Kulíška vožral vopravdu slimejš!
Toho Kulíška vožral vopravdu slimejš!

Podle mě je dobrý, prima chlebnatý, ale nedá se to pít celej večer, dyť bych pad pod stůl a ze spaní vyměšoval! Já jsem hlavně desítkovej, ne!?

No počkej! Já ti dám! Hele? A jak provádíš chlazení mladiny? Prej je to kritickej čas při vaření, páč kdybys to nechal vychladit přirozeně, něco ti to infikuje a uvaříš tak vocet nebo tak! Já? Timdle!

Chladim timhle
Chladim timhle

No a jak to pak čistíš? Normálně to umeju! Hele, to není z mojí hlavy, to jsem viděl u pana Vorla ve Velkym Rybníku a taky jsem se ho ptal, jak to čistí. A on mi řek: Mladej, tohle já normálně ponořim do mladiny, má sto stupňů a tak to v tu chvíli sama si pasteruje, vnitřkem ženu studenou vodu a tak nemusím vevnitř nic čistit…

Pak pochopuji, co to je scezování. Ve včelařství zakoupené nádoby jsou použity pro tento proces. Do dna jedné z nich Kulda osobně pomocí čtverečkovaného papíru jakožto roztečného vzoru vyvrtal dirky coby síto, tuto vložil do druhé a již měl scezovací sadu! Nuten byl ještě v druhou nádobu vypouštěcí ventil, uvnitř jeho ssání otočeno jest nahoru, by nessál zbytky ze dna. Mnohokrát Kulda nechal protéci sladinu soustavou, pluchy ječmenné na dně vytvořily filtr a tekutina každým průtokem čiřela a čistla.

Scezuji takto!
Scezuji takto!

Vyslazováním pak jest míněn proces, kdy po scezování teplou vodou natřikrát jsou z pluchového filtru vymyty cukry, by surovina sladová co nejvíce vytěžena byla. Vodu na vyslazování ohříval Kulda ve varně během scezování. A někdy během tohoto procesu jsme díky Kuldově lepší polovičce poobědvali báječný plněný paprikový lusk!

Chmelit budem natřikrát, pokaždý jinym chmelem… Kulda opravdu sklidil vlastní chmel! A ty šišky jsou prej květ, ne plod! Ale šiška je plod ne, alespoň u dřevin, jenže co je taková liána jako chmel, je to kytka, dřevina či něco třetího? Kruci! Na, tak vochutnej a koukni, musí to bejt květ, dyť je tam pyl!

To žlutý je pyl na vlastním chmelu…
To žlutý je pyl na vlastním chmelu…

Na chmelu jsem byl několikrát, ale ochutnat šištici chmele mě nikdy nenapadlo, až teď Kulda mě vyzval. Hořký to bylo, jasně, jenže mně výrazností tý chutě úplně ochrnula huba. Nevadí! Můžu tím argumentovat, proč mi není možno ohodnotit (vynikajícího!) Biskupa! Ten chlapík si prostě mírnix týrnix vaří svoje pivo na kamnech. Hele, je to vlastně normální? Je, já myslim že je! Nenormální jsou týpci jako já, co zklamáni nabídkou si stejně neuvaří nic svýho jen díky vlastní neschopnosti…

Ale když vidim, jakej je to pracnej a dlouhej proces, tak si řikám, že něco nesedí. Ani 30 litrů piva a takovýho času snahy, soustředění… A Kulda kupodivu souhlasí… Avšak co tkne se navýšení kapacity varny alespoň na sto litrů, jest nutno smířiti se s hudbou budoucnosti neblízké. Stolitrový hrnec navíc nepůjde jen tak sundavat a zase stavět na kamna, že, neb co litr vody to kilo váhy… A jak jinak manipulovati s teplotou? No? Též kamna bude nutno získat větší.

Jodový testy…
Jodový testy…

Jsou chmele na chuť a chmele na vůni a tak… Už mi z toho jde hlava kolem! Tedy topíme a topíme a uvádíme sladinu ku varu, kteroužto činností počíná se chmelovar. Pečlivě Kulda odvažuje na jemné, takřka laboratorní váze granulát to Premianta, 20 jeho gramů vkládá do gázového pytlíčku! Necháváme mladinu deset minut vařit, tato koluje v měděném hrnci, klokotá a cirkuluje, páří se, pění a působí poněkud dojmem na způsob čehosi živého!

V dokumentaci pokračujeme
V dokumentaci pokračujeme

Premiant téměř ihned rozpadá se z granulí na kaši a jest v gázovém obložení povařen 30 minut. Na řadu jde 20 gramů Mezihořského Sládka, čerstvě zářijově sklizených šištic, a dalších třicet minut vaření. Chmelovar nakonec dokončen jest desetiminutovým povařením 10 gramů Žateckého poloraného Červeňáku.

Konám takto!
Konám takto!

Kulda vynáší dílo ven, staví varnu na židli, přišroubovává chlazení ku vodovodu, vkládá chladícího hada do díla a proudící vodu zachytává do jiného hrnce, by ohřátou vodu, toto prv chladící medium, znovu na kamnech uvedl v var a mohl pasterovat bavlněnou plenu pro budoucí filtraci mladiny. Je vidět, že nedělá své dílo poprvé, že již má činnosti sladěné. Ze sta stupňů sráží Kulda teplotu až kamsi k šestnácti. Od nynějška, kdy mladina jest vychlazena a nemá tedy sama o sobě vroucností předchozí již pasteračních účinků, zachází Kulda s dílem obezřetně z hlediska hygieny.

Nechává spolu s plenou v již opět vřící vodě ve varně pasterovat i naběračku a taktéž ve sprchovém koutě plní další včelařskou nádobu vulgo kvasný tank roztokem vody a sava a půl hodiny nechá směs tuto desinfekční působiti, by dílo nákazy možné uchránil. Kvasinky, plísně či houby druhů různých přerády dílo zachvacují a mění je ku obrazu svému, kdy tekutinu poté nemohli bychom pivem již nazývati a po požití jistě utrpěli šklebení z nepříjemných chutí a též bychom patrně běhavkou stiženi přinejmenším byli!

A takto!
A takto!

Při činnostech těchto veškerých jsme po mnoho hodin hovořili a záležitostí různých rozřešili! Zjišťuji tedy, že krásně poklábositi lze nikoliv toliko při konzumu piva, alebrž i při jeho tvorbě. Ideálním jeví se pak možnost kombinovati obě činnosti tyto, den uplyne překrásně jsa naplněn inspirací a laskavou přítomností múz rozličných a člověk stane se kadeřavým! Též vhodné jistě je užíti různých hudebních přehrávačů.

Filtrace se pak projevila jako nejslabší úsek Kuldova varního postupu, neboť plena rychle ucpala se nečistotami a mladina neochotně protékala plenou, či vlastně téměř neprotékala. Zde určitě je prostor obrovský ku zlepšování! Jak říká sám Kulda: Nastuduješ spousty teorie, přečteš spousty článků, prodiskutuješ mnoho věcí se zkušenějšími, avšak stejně nakonec sám zkoušíš, objevuješ, testuješ a vymýšlíš, neb kutilství máme jaksi v povaze.

Již byla tma a měsíc nikde! Paní Kuldova srdce mne nakonec odváží do Čerčan na noční vlak, bych nemusel temnou nocí klopýtati na vlak přes černočerný Chlum a já tedy nestíhám ani zakvášení mladiny ani nemohu pokochati se pohledem na plný kvasný tank, ale to počítám bude vypadat podobně jako ve sklepě jedné bývalé tereziánské fary na Plzeňsku, kde jsem ve sklepě narazil na tento rozkošný výjev...

V podfaří…
V podfaří…

Nu což, Vrchní lízníče, budu tě muset znovu při libé činnosti navštíviti, chci vidět tvé vaření na trojích rmutův, takže počítám, že někdy spolu strávíme celý víkend. Jest evidentním, že jeden den nestačí ku shlédnutí celého postupu! A též sbírání deky či lahvování, že… Děkuji ti, Kuldo a zase někdy! Se divím ostatním lízníkům, že spěšně většinou nepřikvačili, páč vo hodně, vo hóódně přišli! :)



[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 12303x] [18. listopad 2010]
[Homebrewing] [comments: 12] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Dorota

čtvrtek, 5. listopad 2015
11:40

Pane Kuldo, mohu mít jednu ryze praktickou otázku? Kde jste sehnal ten sendvičový chladič a za kolik? S pozdravem úctou!


napsal(a): Dorota (moria.terrae(a)centrum.cz) [Odpovědět]

Rapa

středa, 27. duben 2011
19:55

Obsahově moc dobré, ale přece jen - nešlo by tu češtinu kroutit o něco méně?


napsal(a): Rapa [Odpovědět]

Adsense

19. březen 2024
05:42


posted by: Inzerce

Kulda

středa, 15. prosinec 2010
22:04

I když trochu se zpožděním, tak díky za parádní článek. Kam se hrabe Jirásek.
Toho Biskupa jsem ti nedal vochutnat proto, že se ho chci zbavit, že by to byl můj pivní "vodpad", ale vzal jsem pivko s vožranou etiketou vod slimejše aby to dole vypadalo výstavně. Co bylo ve vnitř nechávám na Tobě, ale pro Tebe jen to nejlepší, a to nejen proto, že se to dostane na veřejnost:-)))
Ta Líznická pšenka se na poslední akci vypila do dna.


napsal(a): Kulda [Odpovědět]

Rosťa

neděle, 19. prosinec 2010
17:24

Rosťa

to Kulda: Jiráska jsem nikdy nečet, ale pořád mám pro tebe ve sklepě po babičce ty jeho sebraný spisy, tada estli je nikdo navyčóroval, sklep našeho paneláku je atakován poberty tak jednou týdně, ale kdo by se tahal s metráky Jiráska, co?... Biskup rozhodně nebyl odpad a ani neměl kuřecí příchuť, kterak jsem se vzhledem k názvu bál. A dole, ve sklepě, protože vod jara si uvařil jen Líznickou pšenku, to vypadá hrozně smutně, takovýho prázdnýho vytemperovanýho prostoru - kdybys votvíral ty nebohý tři poslední Mezihorský třešně, dej mi vědět, kvůli nim si Chlum vyjdu i za tmy na sněhu. Moc lituji, že jsem do článku nezmínil pár dalších věcí, páč to byl parádní den, drahý Vrchní lízníče! Tedy dovol mi, prosím, touto cestou poděkovat ti alespoň za Sládkův ( či Pivovarský?) grog. Příliš jsem nechápal co to děláš, když jsi deci rumu v hrnéčku zaléval horkou sladinou, ale byl to můj nejlepší grog v životě. Co hala v Malešicích, kde Chodovským dobrovolným hasičům ohořela Tatérka, taky jste se Šnurfim hasili? Dej bůh štěstí a tobě i čas, abys mohl vařit. Já chci totiž taky jako Šnurfi vymyslet nějaký jméno tvýho pivka (a pak to s tebou vypít) víš!?!


napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Kulda

pondělí, 20. prosinec 2010
17:42

to Rosťa: Tutem požár nás minul, ale když jsme šli z práce musel už červenej kohout kokrhat. Rád zas s tebou popiju a i jiný pivka než z našeho sklípku. Dneska jsem v poledne políznul ve Zlejch časech s Luďou


napsal(a): Kulda [Odpovědět]

Fido

středa, 1. prosinec 2010
10:54

Fido

Trochu těžké čtení, budu museti zakoupiti sobě slovníku slov historických, ale jinak docela dobrý. Trochu mi to připomíná diskuzi s Oťasem ze skupiny Šlapeto.


napsal(a): Fido [Odpovědět]

Rosťa

středa, 1. prosinec 2010
13:47

Rosťa

to Fido: Ano, Lízníče, domácí vaření piva není určeno pro uspěchaný, chvatný a pohříchu nervní dnešek, tedy i forma článku vztažmo k obsahu není určena toliko pro rychlé sdělení suchých dat, alebrž za cíl klade si dopad emoční a neskromně i estetický, by cílem byla již i četba samotná impresionujíc dojem čehosi dávného či původního. A ano, připouštím, nemuselo se to povést, leč za pokus to stálo. Ku studiu, naskytne-li se ti příležitosti v antikvariátech mnohých, dřívejší mateřštiny, doporučuji knihu dr. Karla Vraného Mladá matka z roku 1920 (druhé vydání), kde v úžasu zůstaneš nikoliv pouze nad úrovní vzdělanosti a schopností popularisovati i themata ožehavá, či nad řemeslnou kvalitou mědirytin a vazby, alebrž oněmíš především nad krásou a duchem jazyka páně doktora... Pokud někdo má knihy z přelomu stoletní 19. a 20. po předcích či jinak a nemíní se jimi zabývati, rád si jich převezmu, děkuji. :)


napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

tomino

pátek, 19. listopad 2010
08:06

tomino

pěknéé počtení :)


napsal(a): tomino [Odpovědět]

Dan

čtvrtek, 18. listopad 2010
22:17

Dan

Rosťo, krásně napsáno, nejlépe popsaný varný list, jaký jsem dosud četl...


napsal(a): Dan [Odpovědět]

Rosťa

neděle, 19. prosinec 2010
17:32

Rosťa

to Dan: Vážně Dane? A kolik jsi jich přečetl, aha?! :) Díky moc.


napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Dan

pondělí, 20. prosinec 2010
08:00

Dan

to Rosťa:
Rosťo, pár jich bylo. Něco z průmyslových pivovarů, také jeden z archivních materiálů, něco od kamaráda domovařiče, něco z internetu...
Ale ono ani tak nejde o celkové množství, ale o to, že ten Tvůj byl prostě nejlepší :)
A ještě něco, Ty o tom možná nevíš, ale přišel jsi na způsob, jak lidi přesunout v čase i prostoru. Nejen to, dokážeš na dálku lidem ovlivňovat smysly. Já například při čtení Tvého psaní, dostávám chuť na dobré pivko.
Není ona v tom nakonec nějaká magie? :)


napsal(a): Dan [Odpovědět]

pechi

čtvrtek, 18. listopad 2010
20:57

pechi

Rostíku, zase pěkné počteníčko. Úplně jsem se tam viděl s váma...


napsal(a): pechi [Odpovědět]


PI podporuje nae zemdlce Reklama na PI