Když v Jizerkách prší…

V polovině června jsme vyrazili na pár dní do Jizerek, vyměnit městských vzduch za ten přece jenom čistší. Vzali jsme si s sebou kola, že se zase jednou projedeme po místních kopečkách, kde už jsme pár let nebyli. Leč ten „nahoře“ mínil jinak. Slunce (bez toho bychom se konečně i obešli) a suché počasí bylo pouze při příjezdu a odjezdu domů. Prostě – zákon schválnosti se uplatnil v plné míře. A co dělat, když prší (kromě neustálého topení v chalupě)? Inu, odpověď je nasnadě – hurá do hospody, resp. do některého z místních pivovarů!

U Čápa v Příchovicích

Ten první, jen 3 km vzdálený od našeho dočasného bydliště, jsme zvládli hned po příjezdu, ještě „za sucha“. Pivovar U Čápa v Příchovicích. Pivovar sice malý, co do výstavu, ale duchem velký. Místo, které se stalo Mekkou obdivovatelů „největšího Čecha“ Járy Cimrmana. Místo, v jehož bezprostředním okolí se nachází i první oficiální muzeum tohoto génia a dobrodruha, jakož i rozhledna, Maják J.C. Dále pak množství turistických tras, spojených se vzpomínkami na jeho osobu. Nejprve však navštěvujeme samotnou restauraci U Čápa a těšíme se na pivo Světoběžník, pojmenované jak jinak, než podle samotného Járy.

Čapí varna

Bohužel - zklamání, pivo prý minulý den došlo a další bude nejdříve za týden, ovšem, to tady už nebudeme. Záhy se také dozvídáme proč - v sobotu se totiž křtilo pivo nové, dokonce za účasti samotného „vynálezce“ J.C. – pana Svěráka. Pivo nese název Vídeňák, podle Liptákovské kroniky tak prý přezdívali místní obyvatelé Járovi. Ovšem ani toto nebylo na čepu.

Ve sklepě

Naše zklamání bylo asi tak očividné, že se nad námi slitovala duše tohoto podniku, „ředitel“ pan Vlastimil Plecháč a po krátkém vysvětlení situace naší i pivovaru, nás dovedl do sklepa a natočil 12° Světoběžníka přímo z tanku. Sice, jak předeslal, ještě mladého, ale již vynikajícího. Oblízli jsme se až za ušima. Domů jsme si pak ještě koupili dárkové balení těchto dvou piv v patentních skleněných láhvích 0,5 l.

Světoběžník JC

Pojďme se ale podívat do útrob tohoto minipivovaru. Varna, umístěná v proskleném prostoru restaurace je opravdu malinká – 150 l. V ležáckém sklepě jsou pak umístěny tanky (5 + 3) o objemu 300 l, z nichž některé jsou používány též jako spilečné nádoby. Slad odebírá pivovar z Kounic, kvasnice pak z VÚ pivovarského, chmelí se českými chmely, v případě speciálů (zatím ojedinělých) pak i chmely zahraničními. A mohu snad prozradit, že na léto se chystá pšenice.

Výčep

Sládkem je tady pan ing. Martin Rubáš ze Staropramenu, který si do minipivovaru „odskakuje“ na víkend. Ač absolvent VŠCHT, tak spolu s panem Plecháčem začínali původně jako domovarníci. Jejich úspěšné výsledky je nakonec dovedly ke splnění snu – založení vlastního pivovárku. Vaří se tedy zde pouze o víkendech a taky se to o víkendech vypije. Obvykle se pivo naráží ve čtvrtek a v neděli může mluvit o štěstí ten, komu se je podaří ještě objednat. A že je to pivo výborné kvality, to dokazuje i ocenění z dubna 2016 – může se nazývat Regionální potravinou Libereckého kraje. Moc děkujeme panu Plecháčovi za pivo i vlídné přijetí.

Z muzea JC

A ještě poznámka – výborně se U Čápa vaří. Po vynikajícím obědě i pivu se vydáváme na nedaleký Maják, odkud je po vystoupání 105 schodů, nádherný rozhled po okolí. V přízemí pak je unikátní Muzeum Cimrmanovy doby, jehož návštěvu mohu též doporučit. A pokud se již nechcete vracet k restauraci, můžete projít asi kilometrovou stezkou skrz nově vybudovaný lesopark Na Sluneční - „inspirativní přírodní kout ponaučení i zábavy pro malé i velké“ zpět do obce Příchovice.

Pivovar v Zásadě

Tímto dnem ovšem také příznivé počasí skončilo a to, co panovalo po další dny je možné pouze okomentovat známým výrokem pana Kemra. Na kola jsme museli zapomenout a vydáváme se (asi na třetí pokus, kdy déšť konečně dovolil vyjít ven) na autobus do Jablonce a posléze do Zásady, do pivovaru Rezek , který otevírá až od 16 hod. Budova pivovaru se nachází jen pár desítek metrů od autobusové zastávky Zásada, hostinec. Očekávali jsme útulnou venkovskou hospodu, byli jsme však nemile překvapeni.

Varna u Rezka

Velký sál, spíše taková neútulná haluzna, na jedné straně s dvounádobovou desetihektolitrovou varnou, na druhé straně s řadou stolů. U vchodu výčep, na straně opačné velká obrazovka, na níž se právě odehrávalo fotbalové utkání. K tomu místní opilec, který se chtěl prát. Naštěstí jej spolusedící (a spoluhledící) zpacifikovali včas, jinak bychom rovnou odešli. Na čepu byly čtyři druhy piva, které jsme postupně ochutnali: světlá 11° - spíše prázdná a naprosto bez řízu, mdlé pivo, světlá 12° - silně sycená, ale též prázdná, horší, než předchozí, 12° polotmavé - barvy velmi tmavé, nikoli polotmavé a silně karamelová, pokud by byla zařazena v kategorii piv tmavých, neměla by chybu.

Polotmavá dvanáctka

Nejhorším pivem ovšem byl 13° polotmavý ale, ve vůni i chuti kyselý. Ten jsme ani nedopili. Za varnou se naskýtal částečný pohled do haly se zázemím pivovaru, servírka nám posléze prozradila, že pivovar má 12 tanků po 10 hl. Jestli byl přítomen někdo, kdo by nám mohl říci více, jsme radši ani nezjišťovali. Všichni byli zaujati děním na obrazovce. Po krátké návštěvě jsme opět zamířili na autobus a odjeli domů. Ještě jsme si vyfotografovali „automat na pivo“, umístěný na stěně hospody. Návod ovšem chyběl.

Automat

Vytrvalý déšť znemožňoval i pěší turistiku, takže „zlatým hřebem“ pobytu byla (jako již několikrát při předchozích pobytech) návštěva pivních lázní v Harrachově, v pivovaru Novosad . Venku se sice snášely z nebe velké provazce vody, ve vaně však neprší a harrachovský František, kterého ke koupání i následném odpočinku dostanete, byl jako vždy výborný. I domů jsme si udělali zásobičku.

Pivní lázeň

A kola jsme vytáhli až na odjezd domů, kdy jsme za slunného počasí sjeli do Tanvaldu k vlaku.

---

[Jana Běhounková] [Zobrazeno 5039x] [23. červen 2016]
[Minipivovary] [comments: 9] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře