Za pivem na akademickou půdu

Jako pražan, jehož prapraprapradědek byl z Ruzyně, která tehdy Prahou nebyla, tedy i tak jako skutečně kovanej pražskej Pepik, protože následující předkové z mužské strany byly všichni z Prahy (prababičky byly všechny z venkova a já bych se tam rád vrátil). Když není vzhledem k rodině a práci čas na poznávání krás pivní turistiky, jal jsem se dobýt (s tvrdym y prý od slova dobude, nabude) Suchdolskýho Jeníka. Já mám totiž pivní turistiku jako lásku. Potřebuju to. Droga. Turistika tam není přimíchána jen proto, abych zředil potenciální alkoholismus, moji neznámí dávní keltskoslovanskogermánští předkové byli jistě kočovníky.

Nuže, ten den jsem navštívil lékaře a to několik. Tím jsem získal několik potvrzení opravňující mne nepřijít toho dne do zaměstnání. Bylo teprve 11 dopoledne. Následně proběhl brutální boj mezi schizofrenickými postoji, které lze shrnout do za prvé: nikdy nezneužiješ štědrý sociální systém s za druhé: ne, dnes je přesně ten jediný den, kdy ochutnáš Jeníka!

Propadl jsem skepsi ohledně vlastních morálněvolních kvalit, vyhrálo za druhé: ne, dnes je přesně ten jediný den, kdy ochutnáš Jeníka! Nečekal jsem výhru tohoto týmu, proto jsem s sebou neměl ani fotoaparát, těch pár fotek je foceno díky tomu mým SE K750i ...

Kde čepují a vaří Jeníka?

Jeníčka prý vaří v areálu Hnojárny, čili, jak jen se to jmenuje? Nějak Zemědělská univerzita, nebo co ... Vzpomenul jsem italského filmu Nástrahy velkoměsta, kde hlavní hrdina na začátku filmu vstane, rozhlédne se po své vesničce a pronese: "Dneska to bude zase vo hovnech! ..." nebo něco takovýho a jde kydat hnuj. Začal jsem se hrozně těšit.

Jako dávný student geografie na PřF UK jsem měl ponětí, kde je v Praze Suchdol. Severozápad. Jel jsem tedy na Dejvickou, kulaťák a volám akademiku Bohlovi. Akademik doktor Bohl, kámoš z kruhů, které bych mohl dlouze popisovat, ale nesouvisí to zdaleka jen s pivem, řekl:"Teď? Ano, říkals mi, že tam jednou půjdeš, ale nešlo dát vědět alespoň den předem?"

"Nešlo, doktore!"

"Aha! A v kolik budeš na kulaťáku?"

"Za půl hodiny!"

"Budu tam!"

Och ano, občas se stane, že závidím starým mládencům, z jejichž svobody se mi tu a tam zatočí hlava. Ale jak říká akademik Bohl:" Každý člověk potřebuje jakýsi subjektivní smysl svého života, a máš-li jen spousty času na studium, není to úplně ono ..."

Neřeším rozpory doktořího duševna, důležité je, že má čas. Důležité je to proto, že doktor o mém cíli ví. Sdělil jsem mu jej předem a doktor tak, jsa právě ze severozápadu božské Prahy, rekognoskoval terén. Půjdu tak na Jeníka najisto. Pro inženýry žádající sobě svodky podrobných relevantních dat mám zklamání: pamatuju si jen to, že z kulaťáku tam jede BUS 107 a 147 na zastávku Zemědělská univerzita.

Doktor měl totiž problémy najít v areálu Zemědělské fakulty Jeníčka! Jeníček je totiž patrně další z tzv. Czech uderground beer, tak jako Miletín ...

Doktor mi tak po dvakráte volal z areálu univerzity, že kecám. Jako že Suchdolský Jeník je můj blábol atd. On akademik Bohl je především geolog a je mezi námi generační rozdíl, to jako že doktor už není kluk jako já, alebrž pán a to seriózní ... Takže můj argument "je to na netu" na doktora nezapůsobil, má jen mlhavou představu, co to je net a to takovou, že net je komplikovaný bulvár pro mladé....

Nechci doktora akademika Bohla pomlouvat, miluji jej. Byl na místě se svým psem jen o akademickou čtvrthodinku později vláčeje s sebou tlumok piva Asahi.

Japonské pivo ze Smíchova

"To je pro tebe, cestou mi praskly ucha tašky, jedna lahev se rozbila, je to těžký!"

Tý rozbitý lahve bylo samozřejmě škoda, ale nerozbrečel jsem se. Doktor totiž v té tašce táhl původně 24 třetinek piva Asahi, japonského pseudoklenotu, Japan Beer N. 1. Spokojil jsem se tak s 23 exempláři.

"Vyprávěl jsem o tobě kámošům ze Staropramenu", povídá akademik Bohl," posílaj ti to, že prej to je poslední pivo, co se ve Staráči neředí! A je s přídomkem Dry!"

Měl jsem velkou radost. Bydlím totiž na jihovýchodě Prahy ... To bude dlouhá cesta!

Fotím orientační tabuli zemědělské univerzity a akademik mi mizí mezi stromy. Slyším jeho přidušený hlas: "Tohle je zkratka!"

Ocitám se v americkém filmu Predátor. Univerzita a její areál je tu již nějakou dobu na poměrně hodně hektarech s dost vzrostlou bujnou vegetací. Doktor bez zátěže piv Asahi lesem přímo neviditelně tančil a já, tuto zátěž nesa, jsem jej stíhal porostem jen ztěží. Univerzitní les měl totiž všechny tři patra vegetace, stromové, keřové i bylinné, o mechovém raději nemluvím, no, nechci Vás zatěžovat ... Les se znenadání rozestoupil a přede mnou byl jakýsi venkovní taneční parket univerzitní restaurace "Na farmě". Byl jsem zborcen potem na pokraji pivní dehydratace ...

Co točí Na farmě?

Když jsem popadl dech, vyfotil jsem poutač s nabídkou a pípu, navíc jsem neměl, těžce jsem dopadl na lavici. Doktor se zatím nenuceně bavil se štíhlounkou servírkou cca 23 let. Měla tak 170 cm, ptal jsem se jí na váhu a mile odpověděla že má již deset let váhu mezi 46 a 47 kg. Někteří by mohli říci, že je podvyživená, já tyhle sporé, inteligentní a živé, charizmatické typy ženodívek miluji. Kdybych nepsal seriozní článek, přiznal bych, že mi praskal ve švu. Akademická aura doktora Bohla zapůsobila a doktor zařídil Suchdolského Jeníka ven na taneční parket ve skle. Studentíci měli smůlu. Na rozlehlém openair parketu s pivními soupravami stolů a lavic jsme byli jediní bez kelímků. Jeník byl kvasnicový, poměrně drahý, ale nepoměrně lepší než stejně drahý produkt chemičky.

Doktor byl rád, že pijeme venku, restaurace Na farmě je zároveň jakousi menzou a studenti toho hojně využívali. Byla asi jedna odpo a do tří tam bylo zakázáno vevnitř kouřit. Otvírací dobu to má díky menzovému stylu jen ve všední dny, od 10 do 23.00. Doktor uplatnil svůj vyšší věk a já na jeho lístek šel dovnitř objednat další Jeníky.

Výčep s Jeníkem

"Nemáte, prosím, Jeníkovský tácky?" ptám se té chodící sexuality.

"Jéžiš, teď ne, ale budeme mít! Je objednáno několik set kusů! A děte si sednout, ať tam pan doktor nesedí sám, já vám to tam donesu!"

Jdu si sednout k doktorovi. Zneužil jsem štědrý sociální systém, ale je mi moc fajn.

"Doktore, kruci ta holka tě ctí, ty tu nejsi zdaleka poprvé!"

"Ne, Rostiku! Díky za informaci. Tady je to i díky ní bezva. Vůbec jsem o tom nevěděl, že tady u nás, v Suchdole...!!"

"I vy doktoři!!!"

"Neblbni, nejsem tu oblíben díky nějakému fluidu svého ega, a že chlastám výhradně Jeníka, ale ten pes, podívej na ně!"

No Comment

A ano, štíhlounká servírka se mazlila se psem, zevnitř z restaurace na to žárlivě hleděl jakýsi boss, pardon, manager, ale odvisle od funkce dokázal nad tím mazlícím výjevem jen zírat, bylo nabíledni, že tomu ekonomicky podřízenému 170 cm a 47 kg tvoru neřekne ani "Hnůj!".

Kolem defilují postavičky studentek v letním oblečení, sukénky, kraťasy, odvážné halenky. Kdybych nepsal seriozní článek, napsal bych, že ...

A tak konzumuji třetího Jeníka, jehož laskavě objednal akademik osobně. Je to těžké pivo, bohužel strašně dobré. Ekvivalent alkoholu bude jistě vyšší, než u běžné dvanáctky.

"Rostiku, nikdo z těch studentů nezná toho sládka jménem, všichni mu říkaj jen "pan sládek" a všichni ho hrozně ctěj! A nadělaj s tim hrozný piškuntálie, všichni se tu tvářej, že je jen pár piv v české kotlině a to G, S, a Bud!"

"Dej mi pokoj, doktore, to si zjistim sám, to je můj koníček!"

"Mě to hrozně chytlo, tady máš jméno a číslo jednoho akademika, kterej ti zařídí exkurzi ve zdejším pivovárku, ale jde to jen dopoledne v pracovní dny. Jediná podmínka - vezmeš mě s sebou!"

"Doktore, jsem pracující člověk se třemi dětmi!!!"

Piji čtvrtého Jeníka a doktor říká, že vevnitř za hospodu maj Jeníkovský lahváče s keramickým uzávěrem v malym krámku a ať si pospíšim, je to univerzita a zavíraj tam brzy.

Lahvový Jeník

Jdu tam a kupuji za 95 Kč dárkové balení dvou original lahví. Cena mě nezajímá, jsem pod vlivem čtyř Jeníků.

Vracim se k akademikovi a vzpomenu svých nedokončených studijí na PřF UK. Lituji, jen trochu, vidím ty děti, které jsem si tehdy nerozvážně pořídil ...

Na stole je pátý Jeník, doktor má dost, já taky. A tak probíráme věci, na které bychom si jinak netroufli. Ale i v té konfrontaci je cítit, že se s doktorem máme rádi ... Řeknem si své a naše já se nesvíjejí v bolesti pravdivých informací, pohledů, pocitů a vizí ... Jsme další z miliard ztracenců, jen o tom najednou víme ...

"Rostiku, mám info, že maj svoje vlastní pivo i na naší milovaný Přírodovědecký fakultě, myslim, že nás tam protlačim na malou ochutnávku, jen o tom nesmíš napsat na tom buvláru pro mladý!"

"Cože?" melu alibisticky.

Loučím se s doktorem a jedu domů. Mám opičku, ale kvalitní, přírodní, jsem přírodně zdrogován v tom pravém slova smyslu. S pochopením hledím na štědrý sociální systém a nekladu si další otázky.

Doma všechno uhraju, dobrýho tátu, pozornýho manžela, alespoň si to myslím.

Jeník je spací pivo, ihned usínám. Ale je to i snivé pivo, mám krásnou noc. Ve snech mi defilují postavy studentek Zemědělské fakulty, v minisukýnkách, mokrých tričkách, či bez tohoto všeho ...

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 10468x] [9. červen 2007]
[Minipivovary] [comments: 20] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře