Pivovar Moritz (Olomouc)

Máme tady další retročlánek ze série Zpráv o stavu pivovarnictví v Čechách od CzechBeerMana. I když dneska z Moravy :) S Liborem jsme se dohodli, že by bylo dobré, kdyby jeho seriál Zpráv o stavu... byl někde kompletně uložen. A protože současné Zprávy můžete číst právě na PI, rozhodli jsme se pro reedici, možná maličko i remastering, zpráv, které jste původně četli na serveru Beers.cz. Při čtení tohoto článku mějte na paměti, že děj je zasazen do roku 2007 a že od té doby již proteklo v řekách již plno vody a leccos je jinak...

---

Zpráva č. 10 o stavu pivovarnictví v Čechách

Vážení čtenáři, milí milovníci piva,

Je Velikonoční neděle 2007. Nejlepší čas Vám zase něco napsat. Jsem příjemně unaven, ba strhán, neb včera jsem s kolegou vařil svojí první domácí várku... Byla to fuška a uvidíme po 5-6 nedělích, jaký jsem sládek!

Ale na toto psaní se těším. Už jen proto, že tentokrát se vydáme směrem, kde jsme spolu ještě nikdy nebyli. Pojedeme totiž do jednoho z těch čistokrevnějších krajů naší republiky. Na Hanou. Vystupuji s rodinou z vlaku a hned není pochyb, kde jsme. Naproti vlakovému nádraží vítá přibyvší velký stánek s nápisem „Pravé olomoucké tvarůžky“. Je to jiný kraj. I lidé mi zde připadají jaksi jiní. Snad lepší. Snad ne. Snad se mýlím. Nevím. Jiní jsou ale určitě. Vypadají vyrovnanější, nápomocnější, klidnější. A nečertí se pro každou hloupost jako my Severočeši. Posuzuji dle sebe. Haha...

No, ona místní pobožnost a sounáležitost se zde asi projevují svojí lepší stránkou. Cítím se zde dobře. A pro pivaře je toto centrum Hané také dostačující. Není tu sice velký pivovar, ale za to jsou tu hned dva minipivovary. O tom druhém bude řeč příště. Dnes si popovídáme o tom prvním. Jen tiše závidím a hryžu si nehty. U nás v Ústí (centru kraje, jinak jsem z Teplic) není nic! Ale opravdu „lautr“ nic. Pustý pivní kraj! (Pozn.: Dnes je tomu jinak. Na Rychtě se pivo začalo vařit l.p. 2010)

„Tož madam, jakó cestó do Moritzu?“, snažím se zapadnout do „kolektivu“. Tak, a už jsem prozradil, kam zamíříme. Oficiální název je tedy Hostinský pivovar Moritz a je vedený a vlastněný společností Moritz s.r.o., ve které se v podstatě sešli jen pivní nadšenci, neurazím jistě řeknu-li i amatéři v oboru pivovarnictví. Možná je to o to krásnější. Jen tak dál. K pivovaru to z nádraží vede pěkně přes centrum. Noříte se čím dál tím více do oné historické části té krásné ženské (je opravdu Olomóc ženského rodu?) a plně si uvědomujete starobylost tohoto města.

Opravdu mě docela dostalo. Pro mě je, a vždy bylo, tohle město hlavním městem Moravy a omlouvám se hned Brnu. Tu spiritualitu ale prostě nemá! a nemůže mít. Už chytří Přemyslovci věděli, kde rozbít svůj hlavní stan. A taky je mezi těmi městy 200 let rozdíl. Olomouc je zralejší a elegantnější dáma. Vůbec se nedivím, že Svatí Otcové jezdí nejdříve sem a pak teprve někam jinam.

Pivovar Moritz

Přejdete Horní náměstí se sloupem Nejsvětější trojice, střihnete to okolo Bati, potom Riegrovkou, doleva, doprava a zase doleva a jste na místě. Stojíte před Hostinským pivovarem Moritz. Jeden z majitelů, pan Ing. Kolomazník, již na mě čeká venku a vítáme se. Cítím se skvěle, vše klape. Tak se mně to líbí. Pivovar sídlí ve starší budově postavené roku 1906 a tož pamatuje jistě mnohé dobré i horší časy. Prý tu bývala vlivná židovská čtvrť a komunita, o níž bude ještě řeč dále v povídce. Pojďme to tu prozkoumat. Sejdete několik levotočivých schodů a jste zde. Vlevo výčep a jeden sál, vpravo druhý sál s 400 litrovou dvounádobovou varnou v protilehlém rohu.

Varna

První dojem je dobrý, útulno, čisto a pozor zapomeňte na cigára! Tohle je první nekuřácká pivnice, v které jsem. A žádné výjimky zde není nikdy. Prostě se tu nikdy nekouří. Takže zmítá-li Vámi Váš nepěkný zlozvyk, jděte se za to stydět ven! Budete jak na hanbě. V Moritzu pokročili směrem k civilizaci. Tedy spíše bych řekl k jisté civilizovanosti. Ale pozor, nejsem militantní nekuřák. I já si jdu, ač poloviční nekuřák, rád sednout do krásně začouzené čtyřky jako třeba u nás v Teplicích na Zámecké zahradě ke Zlatopramenu. A dáte-li jednu Javajku … rád jí s Vámi vyšlukuji. Říkám si, že jistě přicházejí o nějaké zákazníky, ale zase by sem pak nechodili ti stálí, co vyžadují nekuřácký prostor. Je to dvojsečné. Nikdy se člověk nezavděčí každému.

Lokál

Hostinec je právě více než ze třech čtvrtin obsazen a jde vesměs o mladší lidi. Usuzuji -li správně, vypadá to, že nekopou právě výkopy na ulicích (nemyslím to arogantně, vážím si těch dobrých kopáčů). Jsou pěkně oblečeni, řeč jim dobře plyne, není to nějaká přitrouble opilecká debata o nesmrtelnosti chrousta. Je zde myslím správně nakročeno k tomu aby se Moritz stal dobrou hospodou intelektuálů a „vědátorů“. V dobrém slova smyslu.

Prostředí, ale i samotní majitelé, tomu navíc velmi nahrává. Poznal jsem dva z nich a jsou to oba kultivovaní, vysokoškolsky vzdělaní lidé, se kterými je potěšení a radost debatovat! No vždyť to říkám: jaký pán, takový krám! A tento krám má cosi do sebe. Chodil bych do něj nakupovat…

Spilka

Za varnou jsou dveře vedoucí do samotného „srdce“ pivovaru. Za nimi vpravo je místnost se sladem a šrotovníkem. Dále další místnost a to pěkně prosklená, abyste se mohli kochat pohledy, se spilkami. Dále místnost s ležáckými tanky, kde si fotím pomocného sládka p. ing. Stanislava Nožku, který sice není majitelem, ale do onoho místního intelektuálního klubu zapadá jak rozinka do vánočky.

Sládek Nožka

Je to sládek jen na „záskok“. V době mé návštěvy už byl v plné činnosti sládek na trvalý poměr, pan Drexler. Podařilo se mně ho náhodou zachytit při práci a není to nějaká uměle naaranžovaná fotka.

Sládek Drexler

No a pak tu máme ještě jednu místnost. Tajemnou. Na dveřích do ní je zajímavá vizitka... Prý tam bydlí paní Žízeň. A má to tam propachtováno celkem na dlouho. Prý na Věčnost. My Češi jsme sice na ony věčné časy ještě stále trochu alergičtí, nicméně zde přimhouříme oči a nebude nám to vadit. Zde jsou prý za dveřmi další ležácké tanky plné piva! Tuto Věčnost máme my rádi.

Byt paní Věčné Žízně

A co že za pivo se zde vaří? Pan Nožka vypráví a já si dělám své „redaktorské“ zápisky. Takže, je to 10 světlá, 12 světlá a světlá 11. Všechna piva nesou jen prostý název MORITZ. Občas se uvaří Weissbier, což je ale zase jen spodně kvašený ležák. Divné co? Pivo ochutnávám a konstatuji, že je dobře pitelné. Nechci se rozvlekle rozpovídávat o chuti, plnosti či doznívání. Za prvé, nejsem ten pravý povolaný, nerozumím tomu … za druhé to je nudné a velmi subjektivní psaní a za třetí (a nejdůležitější) není to smysl mých reportáží.

Tím je přinést pohled na pivovar a jeho dění. Říci, že je zde město jménem Olomouc a v něm tento pivovar. Ne všichni pivaři to vědí. A vědět nemusí. Není to jejich povinnost. A nemusí se o pivo tolik zajímat. Od toho jsem tady já, abych jim to sdělil, mají-li zájem o toto sdělení. A to je to, co mě baví nejvíce. Přinést sdělení. Těm, co mají nejraději Kozla, to bude stejně asi jedno.

Já konstatuji, že pivo je dobré, ba lepší než průměr, a jsem si stoprocentně jist, že bude ještě lepší. Stabilizace na postu sládka tomu nasvědčuje. I vize a nadšení všech majitelů tomu nahrává. A také, nebuďme netrpěliví. Tomuto pivovaru, řečeno vojenskou mluvou bývalých záklaďáků (jako jsem i já, i když jen „špagát“), ještě „hoří vajgl na stanici v Olomouci“. Neboli, chcete-li to překlopit do češtiny - je velmi služebně mladý a právě se rozjel. Ano, vždyť vaří teprve 6 měsíců.

Pivovar Moritz v noci

Proč se vůbec pivovar jmenuje Moritz? Zajímavá otázka. Otázku, kterou jsem musel položit a na kterou jsem dostal více než vyčerpávající odpověď. Tedy slyšte onu zajímavou story. Žil byl kdysi jeden stavební spekulant a židovský obchodník jménem Moritz Fischer. Narodil se v roce 1839 (+1906). A žil v Olomouci. A žil navíc v místě pivovaru. Nakupoval, spekuloval, prodával. Měl časy lepší i horší, tak jak to v byznysu už bývá. Jedno je ale jisté, ten člověk se nebál, neschovával se za nikoho a šel s vlastní kůží a riskem na trh. Dokonce byl jeden čas popotahován finanční policií a musel se skrývat před zatčením. Ale také, na druhou stranu, postavil a financoval v Olomouci mnoho domů, udělal kus dobré práce pro město, vlastnil sladovnu a jako správný podnikatel měl sny a vize.

Jedním z jeho snů bylo postavit a vlastnit pivovar. Snad by se mu to i podařilo, ale mělo to jeden zásadní háček: umřel dříve než mohl proměnit svůj sen ve skutečnost. Pokud se stane takováto nemilá věc, je několik variant. Je možné, že snu je konec. A nebo sen pokračuje dál, neboť majitel snu a jeho sen byl natolik zajímavý, že stojí za to vše dotáhnout do konce. Lidem, co jen mluví a nic v podstatě v životě neudělali, sny končí s jejich smrtí. Těm druhým naopak stavíme na náměstích pomníky. Nebo … pivovary! Takže se panu Fischerovi splnil jeho sen in memoriam. Ale splnil se. Vítej zpátky doma Moritzi!

Druhý spolumajitel pan Řehák

Čas letí a rozhovor s pány z pivovaru (pány Řehákem, Kolomazníkem a Nožkou) plyne stejně hladce a bezproblémově, jak zdejší pivo do hrdel hostů. Ani se mi nechce odcházet. Ale také je potřeba pro ty čtenáře, co zavětřili a rozhodují se k možné návštěvě, sdělit několik sušších fakt. Chmel na pivo se bere zdejší, z tzv. tršické chmelové oblasti, slad jak jinak než hanácký. Do pivnice se vejde pohodlně 70 hostů a dle doporučení panů majitelů je lépe v pátek nebo v sobotu večer objednat stoly předem. V opačném případě není úplně jisté, zda si sednete. Najíte se zde a ochutnáte i pravé židovské speciality.

Jídelní lístek

Plánuje se na tento rok i zahrádka venku před pivovarem. Jsem vcelku sám zvědavý, jaká bude situace řekněme tak za rok, za dva. Já osobně držím palce. Málokde jsem se cítil lépe než zde. Večer se nachýlil a já se odebírám k ubytování. Respektive jsme odvezeni. Hanácká pohostinnost je nevtíravá ale neoblomná. Jste host! A pro hosty se zde dělá hodně.

Budeme spát na Svatém kopečku poblíž slavné baziliky. V roce 1995 jí osobně navštívil papež Jan Pavel II a mně připadá, že požehnal i tomuto městu a jeho pivovarům. Silný duch víry je cítit v celém regionu. Má to cosi do sebe! Tento kraj je sebejistý. Přijeďte také a uvidíte. Nebudete zklamáni. A nejde jen o pivo, i když je to středobod našeho povídání. Jde o celkový dojem. A ten je bez chyby…

CzechBeerMan v Olomouci

I když se říká, že prý nic není dokonalé. Marně zde hledám chybičku. Zážitek pro milovníky piva je garantován. CzechBeerMan si to na vlastní kůži prožil. Pro více informací, prosím, navštivte oficiální webovou stránku www.hostinec-moritz.cz. Buďte vítáni na Hané. Brzy Vám přinesu zprávu zase odsud. Je tu totiž ještě jeden minipivovar, co se má k světu.

Hodiny na bazilice odbijí s pravidelností švýcarských hodinek každou půlhodinku. Je to krásná pravidelnost, spolehlivá … a já děkuji za pěkný den. Vrátím se rád, dá-li pivní osud … a Onen Nahoře, na kterého já tak moc zase nevěřím, ale jistotu, že není, nemám … takže věřím!

---

S pozdravem a úctouVáš Libor Vojáček alias CzechBeerManpivní promotér, reportér a degustátorTepliceAlbum vypitých piv Album pivních suvenýrů

---

[Libor Vojáček] [Zobrazeno 9257x] [17. únor 2011]
[Minipivovary] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře