Jízdenka na léto

Letos v srpnu jsem se poprvé rozhodl podlehnout nabídce ČD a pořídil jsem si Jízdenku na léto, která umožňuje držiteli za malý peníz týden (či dva) cestovat vlaky ČD jak je libo - v mém případě tedy především za poznáním pivovarů dosud nepoznaných.

Den první - středa 22. srpen 2018

Ráno vyrážím na kole do Plané nad Lužnicí na rychlík do Veselí n/L, kde přesedám na osobák ve směru Třeboň - Suchdol n/L - Č. Velenice. Vlak je dle očekávání plný kol a cyklistů neb kraj okolo Třeboně neoplývá kopci, které mnoha lidem nedělají dobře už od pohledu. Vystupuju v Nové Vsi n/L a vydávám se sbírat první cyklokilometry směrem k Novým Hradům, pod nimiž se na břehu potoka vytékajícího ze Zevlova rybníka nachází stejnojmenný mlýn se stejnojmenným pivovarem. Pivovar jsem neviděl, ale pivo v naproti mlýnu zbudovaném dřevěném přístřešku ano.

Zevlův mlýn

Světlou jedenáctku prý zrovna nemají, tedy dávám dvanáctku (33) - hodnotím jako velmi dobré pivo bez vad. Stejné hodnocení dostává i světlá třináctka, kterou kupuju v malé verzi (29/0,3). Trochu se zakecávám s pivním cestovatelem, který podniká na stejnou jízdenku pivní anabázi pěšky. Přitom vyšlo najevo, že jedenáctku mají, ale už skoro hodinu se nenašel ochotník, který by přerazil sud (především bych to očekával od hromotluka, který celou dobu stál vzadu se založenýma rukama a sekýroval brigádníky). Ejla nechávám na příště neb jsem jako cyklista přece jen trochu zodpovědný :-)

Piva ze mlejna

Toho dne byl Zewl jedinou mou novou značkou, byť dobrých piv jsem měl ještě několik. Další cestu jsem nasměroval do Jílovic , kde k výborně pitelné jedenáctce (30) padly neméně dobré utopence. Následovala cesta kolem světa aneb přes New York do Paříže. V tamějším kempu měli za výčepem nádhernou slečnu, od které jsem si musel nechat hned 2x načepovat velmi dobrou jedenáctku Žumberk (39).

New York

Po koupačce v písníku jsem přes Benátky popojel do Třeboně na Pivovarskou terasu, kde mě čekaly druhé utopence a velmi dobrý nefiltrovaný Regent (35). A pak přes zastávku v Penzionu Klec, kde jsem zcela nečekaně potkal Chrášťana (38), jsem dorazil na nádraží ve Veselí n/L, v nohách 108 km a v žaludku postupně 8 velmi dobrých piv.

Den druhý - čtvrtek 23. srpen 2018

Ve čtvrtek jsem kolo nechal doma a se sbaleným pyžamem a kartáčkem na zuby jsem postupnými kroky vyrazil na Moravu. Oběd jsem si dal v Říčanském pivovaru na zahrádce, kde už před 11. hodinou bylo docela velké teplo.

Říčanský

Světlá dvanáctka Kaprál (42/0,4) mi na první napití a vzhledem k počasí přišlo docela v pohodě, ale pak na konci mi na jazyku vyvstala chuť hřebíčku s vařenou mrkví. Na zapití guláše ale relativně v pohodě. Méně v pohodě bylo 2. pivo prodávané pod názvem Dorota hořká jantarová IPA (42/0,4). Tak nějak si myslím, že dominantní chutí piva typu IPA by neměl být karamel, o lehce fenolovém chuťovém doznívání nemluvě.

Pivo Záhora

Cestování pokračovalo přes Prahu do sluncem rozpálených Poděbrad. Zatímco na jihu lehce poprchalo, na místní lázeňské kolonádě dosahovaly teploty k 34°C. Své kroky jsem nasměroval k Labi do podniku s honosným názvem Sotto Ponte, kde mou zvědavost i žízeň dokonale ukojila výborná desítka Záhora (37). Z druhé strany mostu na stejném břehu řeky se nachází pivovar Poděbradský zdroj . Nevím, jak hodnotí zdejší produkci ostatní, ale mě oba ležáky 11 (28) a 12 (32) nepřesvědčily natolik, abych uvěřil, že se tu vaří dobré pivo - v obou silná chuť obilí. Jediným pivem, které sneslo přísnější hodnocení, zůstalo pivo typu IPA (30/0,3). Takže infuze jim docela jde, dekokce moc ne.

Poděbrady

Totéž v bledě modrém se dá říct i o Bašteckém pivovaru ve Starém Kolíně, kde jsem ochutnal desítku (24) a dvanáctku (26). Obě piva opět s chutí surového obilí, takže opět trochu technologický problém při vaření. Ale tlačenku tu připravují výbornou :-)

Tlačenka

Den třetí - pátek 24. srpen 2018

Pátek pro mě začal velmi brzkým vstáváním s odjezdem vlaku z Brna do Starého Města už v 6:36. Před započetím návštěv pivovarů jsem chtěl dopoledne potkat svou dávnou kamarádku, kterou jsem 4 roky neviděl a která si na jaře otevřela v prostorách uherskobrodské polikliniky Bistro Petra - takže kdo máte rádi bezovou limonádu, kafíčko, zákusky nebo těstovinové a jiné saláty, určitě se tam stavte :-) Pivo si pak můžete dát cestou na vlak U Kollerů - 11 Hrádek (22) i 12 UhBrod (25) se dají v pohodě vypít i dopoledne.

Na Slovácku bylo toho dne opět docela velké teplo, proto mě velmi mile překvapilo, že do Otrokovic pojedu klimatizovaným vlakem. Do Harley pub to od nádraží není daleko, takže už za 20 minut sedím u oroseného půllitru desítky (26) a za dalších 10 minut u dvanáctky (33) - zkušenosti jiných mě připravily na nepěkný zážitek, ale sám za sebe musím říct, že mi obě světlá piva chutnala a nenašel jsem na nich nic, co bych musel vytknout. K tomu výborný oběd a můžu spokojeně odejít na zastávku MHD Kvítkovice-Napajedelská, kde čtvrthodinu pozoruju chaos na hlavní křižovatce řízené zaučujícím se policistou (chyb se ovšem nedopouštěl mladý policista).

Harley Pub

V Napajedlích usedám na zahrádku pivovaru Chmelnice a v tom zvoní telefon: "sedím uvnitř". Véna z Plzně, s kterým jsem se viděl v pondělí v Táboře a který je ubytován v Prostějově a cestuje po ČR za stejným účelem. Pivo relativně v pohodě (11pt/29, 12sv/35), k čemuž přispělo i to, že tu obsluhuje mlaďounká krasotinka.

Pivovar Chmelnice

Venku začíná pršet a postupně i lejt, čehož využíváme k přesunu na vlak se zastávkou v napajadelské pivotéce, kde společně zdoláváme PET docela chutného Jarošovského ležáku 11 a na další cestování vlakem kupujeme jedno sklo – 12 Topolský světlý ležák . Pochutnali jsme si, ač pověst nehovořila tímto směrem.

Pivotéka

Vláček končí ve Bzenci, návazný jede hned za pár minut, ale další za půl hodiny, a proto se po letech stavuju na „kvasničné polévce“ v hospodě U Lokálky. Kněžihorské (25) mi vždy i přes svůj svéráz chutnalo, ale tentokrát jsem s ním měl problém. Později mi o současném vaření a situaci sládka Patáka něco prozradil i Moro a nebyly to věru zprávy povzbudivé.

Kněžihorské

S Morem jsem se setkal v Kyjovském pivovaru , který se nachází kousek od nádraží, čímž veškerá pozitiva v podstatě končí. Pivo mi moc nechutnalo, světlá 12 (35) byla hnusná plná vad, polotmavý jantar (38) o něco lepší a medový ležák (42) takový jednooký král mezi slepými. Dobrá byla snad jen desítka, kterou jsem ochutnal od Vény a o které mi při objednávce číšník řekl, že došla… Tedy, v Kyjově jsem pivovar navštívil a znovu sem už nemusím, leda by začali naslouchat upřímným radám pana Mora…

Varna Kyjovského pivovaru

Den čtvrtý - sobota 25. srpen 2018

V sobotu nastupujeme s Jurou do spěšného vlaku na jih do Šatova, kde se ve vinařském kraji nachází pivovar Tor . Procházíme kolem spousty vinných sklípků a míříme do jediného pivního. Pivovárek s 2hl varnou ve sníženém přízemí domu vypadá sympaticky, pan sládek vypráví o tom, co a proč ho vedlo k investici do pivovaru a dostáváme samozřejmě i ochutnat. Kapacita pivovárku je zatím malá, takže pivo se neprodává v sudech, ale pouze v lahvích. Kupujeme jednu od každého druhu piva a jsme pozváni ke konzumaci přímo na dvoře. Musím uznat, že koncept, přístup a výsledky zde mají vynikající. Světlý ležák 12 (70/0,75), tmavý 13 (76/0,75), i IPA 15 (94/0,75) jsou výborná piva. Před případnou návštěvou doporučuju předem se objednat, zklamáni byste být neměli.

Ležácké tanky v pivovaru Tor

Cesta pokračuje do vedlejších Hnanic , kde v dobře vypadající restauraci nabízejí své pivo Wolfgang. Ten den jsem ochutnal světlé ležáky 11 (27) a 12 (32), ale vůbec mi nejely. Nevím, proč má tolik sládků potřebu cpát do světlého ležáku tolik karamelu, až se vytratí charakter světlého piva…? Celkový dojem z návštěvy vylepšuje jídlo – svíčková byla opravdu výborná.

Následuje přesun busem zpět do Šatova, pěšky na nádraží a cesta vlakem ÖBB pod vedením ČD do Znojma do Šnekovy pivnice, kde jsem velmi spokojen se světlou 11 (34), kde se nenachází ani špetka rušivého karamelu. Úplně v pohodě mi přišel vídeňský ležák (35) i APA 11 (40).

Znojmo

Naplněn dobrým pivem a čertovskou klobásou doprovázím Juru do historického centra a na hradby, kde ochutnáváme Znojemské pivo (32) a vychutnáváme si krásný rozhled do údolí Dyje. Plánoval jsem ještě rychlý výpad do Únanova za Dráteníkem, ale z telefonického ověření situace vyplynulo, že bude lepší si to nechat na jindy. Večer se vracíme do Brna a příjemný den končíme v pivnici s podivným názvem Dobré pivo šťávičkou od Permona, nad kterou si kupodivu pomlaskává i Jura (Permon tropical fruit sour 9 /65/0,4).

Znojemské pivo

Den sedmý - úterý 28. srpen 2018

Pátým dnem byla neděle, kterou jsem využil k prostému přesunu z Brna domů a na pivo jsem vůbec neměl chuť, ať už to zní jakkoli zvláštně. V pondělí jsem šel do zaměstnání a v úterý taky, nicméně jsem po obědě odešel a vyrazil za poslední novou značkou svého týdenního putování – do Českých Budějovic.

V ulici před univerzitním pivovarem jsem se setkal s Jirkou Kaňou, který pracuje naproti, a Honzou Šebestou, bývalým kolegou ze Silonu, a společně jsme se vydali za 2 rohy k objektu zvanému Kampa, kde se každé úterý dá ochutnat produkt tohoto pivovaru zvaný Čtyrák. Poprvé uvařili pšenici (39), která nechutná nijak zázračně, ale nemám k ní ani žádné velké výhrady. Zato polotmavý ležák 11 (39) je snad nejlepší polotmavé, které jsem poslední dny pil. Nicméně jedno stačí a všichni se přesouváme k pokračování odpoledne do KMP…

Shrnutí:

Jízdenka na léto zcela naplnila mé očekávání a umožnila mi ochutnat za týden 14 nových českých značek piv a k nim další, které jsem potkal po určité době. K některým se rád vrátím, jiné už nikdy vidět a hlavně ochutnávat nemusím. Což nutně neznamená, že jim někdy příště nedám šanci, záleží, zda vydrží příslušný počet let, než se k nim zase dostanu. Přece jen nejsem zvyklý odsuzovat pivo po jedné špatné zkušenosti. Kdybych měl vypíchnout 3 značky, které si naopak rád dám znovu, pak v abecedním pořadí Tor, Záhora a Zewl.

---

[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 4318x] [14. říjen 2018]
[Pivní cesty] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře