S Medvědem na zádech

Je čtvrtek 5. května, 13:00. Náš spolek Pivních Pubitelů stojí v Horažďovicích předměstí na perónu a s Otavským zlatým v půllitru vyhlížíme zpožděný vlak z Budějovic. Míříme s ním do Berouna a při Berounce chceme dojít do pivovaru MMX v Letech u Dobřichovic. Při cestě vlakem samozřejmě dodržujeme pitný režim.

Na dvoře u Medvěda

O tři hodiny později vystupujeme v Berouně a naše kroky směřují do pivovaru Berounský medvěd. Těšíme se, protože většinou Medvěda známe jen co by řidiči a naši žízeň tišil pouze Medvěd PETkový. Na dvoře pivovaru míjíme sudy z Chodovaru a míříme na Šalandu. Objednáváme si jídlo + pivo - začínáme 11° a postupně ochutnáváme zbylý sortiment. Někde uprostřed ochutnávky domlouváme s majitelem exkurzi (neměli jsme ji objednanou a pan Mayer nám ji udělal zadarmo!).

Výpomoc z Chodovaru

Ochotně nás odvedl do varny a lednice, vše ukázal, vysvětlil, zavzpomínal na svá mladá léta. Máme možnost z tanků ochutnat cokoliv, nás zaujala novinka 8° Cyklista. Světlé výčepní pivo pro žíznivé sportovce. Chutná výborně, stejně jako jejich celý sortiment. Už se těšíme na jejich nový minipivovar v Suchomastech, kde v současné době mají sladovnu. Čas se nachyluje, takže hyjé do vrátnice pro PETky, ty následně mizí v igelitkách či krosnách a my plazivým tempem míříme do Tetína, na hrad. Místo je to pěkné, nesplňuje ale naše náročné nároky na spaní, proto se přesunujeme asi o dva kilometry dál. Tam rozbalujeme ležení a za opětovného koštování berounského piva se ukládáme ve spacáku ke spánku.

S Medvědem na zádech a v tašce

Ráno nás budí příjemně teplé doteky májového slunka. Teploměr ukazuje 1°C, ale kluky ze Šumavy nemůže rozhodit mírný ranní chlad. Balíme ležení a pěškobusem se přesouváme do Srbska. Tam usedáme v Restauraci u Berounky k polévce a k točenému. Naše kroky tam nasměroval Jeník, který měl na tuto restauraci hezké vzpomínky. Vzpomínky byly asi z minulého tisíciletí. Výběr piva mizerný (PU+Kozel), polévka dle reklamy z novin měla být jak od maminky (promiň mami, ale tak mizerný to nikdy nebylo) a na hlavní jídlo jsme vůbec neměli odvahu… Raději zvedáme kotvy a přesouváme se do Karlštejna. Tam jsme udělali výjimku a u nádraží, v občerstvení, si objednáváme malinovou limonádu (přece jenom ještě nebylo poledne a my už jsme byli mírně unaveni pravidelnou konzumací oblíbeného Medvěda z PETek). Došlo i na ruskou zmrzlinu, ale návštěvu uzavíráme konzumací lahvového polotmavého Karlštejnského ležáku. Etiketa odhalila, že máme co do činění s Rohozcem …

Rychtář Natur

Pokračujeme dál. Medvěd je stále po ruce, takže žízní netrpíme a kolem čtrnácté hodiny jsme v Řevnicích. Z beerborce mám naštudováno, že se nejdříve máme zastavit na nádraží, na Rychtáři Natur. To také děláme a krátká zastávka se nám nějak protahuje. Pivo je jako křen, chutná nám a jen vidina dalších zastávek nás zvedá z příjemné pivní oázy. Naše kroky míří za Regentem. Restaurace U Rysů nás z internetu nalákala na kvasnicového Regenta, bohužel je jen v provedení 14°, dáváme malé a přesunujeme se k hasičárně na Poličku.

U Rysů

Ostatní Pubitele jsem natěšil na majstrštyk, kterým je pro mě jejich kvasnicové. Bohužel kvasnicové nemají, místo něho je Eliška. Prubneme celý sortiment, co je na čepu, bohužel nás nic v tom vedru neosloví. Zvedáme se a míříme opět na nádraží, jelikož další kamarád Honza už přešlapuje na peróně s vidinou příjemných chmelových dálav. Musíme s ním opět na Rychtáře a pak naše kroky míří při Berounce do Letů u Dobřichovic.

Dnes je Eliška

Z beerborce jsem ještě vyzjistil, že v podniku Srub (cca 500m od pivovaru MMX) je k mání Maisel's Weisse. Z nádraží míříme přímo tam a zatím netušíme, že je to dnešní poslední zastávka. V horkém dnu nám Majzlík chutná přímo božsky a i když se snažím klub maximálně reprezentovat, tak s postupným stmíváním zjišťuji, že je to nad moje síly a játra. Naštěstí nejsem na reprezentaci sám a kluci mě zdatně zastoupí.

Večerní hygiena

Ráno se probouzíme na břehu Berounky. I když jsme zavrtaní ve spacáku, nic na tom nemění fakt, že teplota se pohybuje zase někde kolem bodu mrazu. Ranní hygiena, káva a výborný Majzlík nás opět staví na nohy. Sluníčko nás sice nakopává, ale z podniku se nikomu nechce. Nakonec se odhodláváme a za největšího sebezapření hážeme tornu na záda a přesunujeme se do pivovaru MMX.

Zátiší s Majzlíkem

Takřka domácí prostředí měníme za modernu, která vůbec nenadchne a nesedí nám. O pivovaru MMX bylo napsáno už mnoho, já můžu za náš klub říci, že jsme se tam velmi dobře najedli (sice to něco stálo, ale…). Čas kvačí, tak bereme svoje saky-paky a míříme na nádraží. Co nás ale nečeká na návsi? V Letech se koná poberounský folklorní festival Staročeské máje - letos už pojedenácté. V rámci akce máme možnost ochutnat náš domovský Dudák, k tomu Regent, Chodovar, MMX a Postřižinské. Akce výborná, pivo vynikající, ale náš itinerář hlásí, že jestli chceme stihnout vlak, tak musíme vyrazit. Takže rychlý přesun na nádraží, koupě lístků, kontrola v Pivním dvoře, jestli je Rychtář stále v tak skvělé kondici a pak čtyřhodinová úmorná jízda k domovu.

Pivotel MMX

V Horažďovicích vyrážíme k Hlaváčkům na Démona a závidíme všem, kteří mají možnost navštěvovat podniky typu Zlý časy, Zubatý pes a podobně… I když v čtyřtisícových Horažďovicích máme cca 20 restaurací, hospod a hospůdek, většinou nás jejich sortiment moc neoslovuje.

Pípa U Hlaváčků

Naštěstí jsme 18 km od Strakonic, tak už nemusíme hledat v nápojovém lístku Dudáka (Černý orel, Bílá růže, Na Zářečí atd.). Cesta pivních znalců je v restauraci U Hlaváčků. V kempu u Otavy máme Holbu, ale jinak samý PU, G9, Master, Kozel, Staráč… Ach jó…

Zámecký pivovar v Horažďovicích

Snad se to zlepší a když ne, tak zas vyrazíme do světa. A co na to naše játra? To netuším, ale přece nebudou tvrdnout doma…

Dej Bůh štěstí!

---

[Josef Maxa] [Zobrazeno 7108x] [19. červen 2011]
[Pivní cesty] [comments: 16] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře