Táborské pivní slavnosti podvacátéčtvrté, potřetí a poprvé

Protože Chody tentokrát návštěvu Reprezentačních slavností piva v táborském Palcátu vynechal, připadlo sepsání článku tentokrát na mě a Jirku Kaňu.

Proč ten titulek? Reprezentační slavnosti měly letos 24. ročník, já byl piva v Palcátu ochutnat potřetí a letos jsem se poprvé zúčastnil i jako degustátor. A zkušenost to byla opravdu zajímavá. Jak jistě čtenářstvo PI ví, už dva roky jsem členem tzv. Pivní revizní komise (PRK), která se jednou měsíčně schází v horním baru pivnice Zlý časy, aby tu její členové, až na jednu výjimku amatéři bez papíru, hodnotili všemožné kategorie piv.

Celá ta myšlenka vznikla v lednu 2012 při degustaci Pro nevěřící Tomáše, kterou v prostorách První Pivní Tramwaye uspořádal J.B.S., člen První pivní extraligy, jako reakci na komentáře pod články s výsledky jejich degustací. I já jsem se mnohokrát podivoval, jak mohlo vyhrát či naopak propadnout to či ono pivo, i já jsem si byl jist, že přece musím poznat piva, která mám rád a často je piju…

Zástup degustovaných piv

Prásknu to na sebe – svou oblíbenou Chotěboř jsem shodil na předposlední místo a mým interním vítězem se stal Gambrinus Premium (pivo, které jsem sice nikdy nepil, ale každopádně bych to od něj nečekal). Trochu mě uklidnilo hodnocení ing. Šuráně, který tam byl s námi a který mu dal stejnou známku jako já a ještě to dokázal věcně odůvodnit, nicméně stín pochybností ze sebe sama se neztratil. Jedno pivo jsem však přece poznal – Svijanského Rytíře (který však svým studeným chmelením by snad ani neměl patřit do kategorie světlého ležáku).

Někdy v závěru roku 2013 proběhl na PI offline rozhovor s guru Táborských slavností panem Aloisem Srbem a jedna z mých otázek byla, jestli i já jako amatérský degustátor mám šanci se zúčastnit degustací o Pivní pečeť nebo je to jen pro vyvolené (pivovarské, s degustačními zkouškami). Po jeho slibu, že mi umožní degustovat, jsem si zařídil dovolenou a ve středu 12. února se vydal za novou zkušeností.

Probíhá degustace

Zúčastnil jsem se hodnocení v kategoriích Světlé výčepní pivo z minipivovaru, Světlý speciál z minipivovaru a Polotmavé pivo z minipivovaru. Musím se přiznat, že nejvíc mě překvapila rychlost, s jakou je potřeba odevzdat výsledky. Zatímco ochutnávám teprve třetí vzorek, kolegové vedle už odevzdávají formulář. Na rozdíl od degustací PRK se zde nehodnotí vzorky pomocí bodů 1-9, ale stanovuje se pořadí, čímž se situace ulehčuje a člověk moc nemusí přemýšlet nad parametry piva.

Pro mě novým skutečnostem se rychle přizpůsobuju, a když později vidím konkrétní výsledky jednotlivých kol, musím se pochválit, že jsem nebyl úplně marnej ;-) Dvakrát jsem jedno a totéž pivo (shodou okolností vítěze kategorie Sv. výč. piv ze Slavkova ) hodnotil na 1. místě, stejně tak jiné pivo jsem dvakrát dal na místo na samém chvostu pořadí.

Na sále

Večer jsem se šel kouknout i do Palcátu, kde tradičně potkávám pár známých a ochutnávám tam pár dobrých piv. Za půjčení sklenice, kterou si obvykle na akce tohoto typu beru z domova, děkuji Milanovi (ex-Melodie). Vzhledem k olympijskému hokeji CZE-SWE se mi zdálo, že je v sále trochu volněji než obvykle, každopádně hokej šlo sledovat na obrazovkách zavěšených kolem sálu; na stánku Všeradic měli přenos na notebooku, a když jsem viděl vývoj skóre, rozhodně jsem nelitoval, že se na to doma nekoukám.

Jinak sestava stánků byla dost podobná minulým ročníkům, nově zde svůj stánek, krom už zmíněných Všeradic, měly pivovary Mayzus Chotoviny a Glok ze Svachovy Lhotky ; na stánku SPP bylo lze mj. ochutnat Bedřichovu jedenáctku z Litomyšle.

Stánky se zahraničními pivy

Závěrem chci složit poklonu všem, kteří vydrželi maraton degustací po vícero dní, protože mně bohatě stačily ty tři kategorie během jednoho dne. Na shledanou za rok!

A jaké postřehy má z letošního Tábora Jirka Kaňa?

S vynecháním tohoto ročníku táborských slavností to naší českobudějovické partě zase nějak nevyšlo. Z minulosti jsme poučeni alespoň natolik, že jsme se už nezúčastnili pátečního pekla. Středa se ukázala být velmi dobrou volbou. Nejen, že se dalo bez problémů projít dolním sálem, ale ani s kulturou to na pódiu moc nepřeháněli, takže hudba téměř ani nerušila. Dokonce byl i čas a prostor na klidné popovídání s milými lidmi od piva, které vídáme jen vzácně. To nakonec předčí i příjemné zážitky konzumační.

Stánky

Pivní nabídka se zdá být rok od roku pestřejší. Komu by nestačily české průmyslové pivovary všech velikostních kategorií, může si vybrat z několika minipivovarů se širokým kvalitativním rozpětím nabízeného piva. Standardem už je belgický koutek, rádi si zvykáme na přítomnost bavorských piv. Milým zpestřením byla přítomnost budapešťského minipivovaru Legenda Sörfőzde (mimochodem, sídlícího na Slovenské ulici, když už jsme u těch různých národů). Hned vedle Maďarů bylo možno na stánku pivotéky Beergeek koupit i nějaké ty luxusnější pivní kousky.

Hosté z Maďarska

Mně osobně během večera nejvíce přišlo k chuti pivo ze Všeradic. Jak výborně picí a slušně nachmelená světlá třináctka, tak povedený IPA. S IPA ovšem opatrně, umí se zachovat jako záludný prevít… Líznul jsem si i lecčeho nedobrého, ale konkrétní tentokrát nebudu. Třeba i kvůli tomu, že na táborských slavnostech mě v minulosti párkrát zklamala jinak osvědčená piva.

Nezbývá, než na závěr konstatovat spokojenost. Těším se na příští ročník, opět očekávám příjemnou akci zpestřenou věčnými a vděčnými debatami o tom, jak nám to Dwarf a spol. oddegustovali.

---

[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 8125x] [10. březen 2014]
[Pivní slavnosti] [no comments] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře