Pivovarská pouť Strakonice

Čas opět utekl jako voda v Otavě a nadešel den, na který jsem se již nedočkavě těšil. Pivovarská pouť mě po roce zavála do strakonického pivovaru. Sice jsem dodržel svůj obvyklý rituál – návštěvu strakonického hradu, ale jinak se letošní akce v několika bodech oproti loňským ročníkům lišila. Na vině byla rozvodněná Otava po řadě bouřek. Pořadatelé se proto rozhodli letošní scénář lehce pozměnit.

Částečný pohled na dvůr pivovaru

Hlavní změna tkvěla ve zrušení neckyády a přesunutí hlavní veselice na dvůr pivovaru, oproti dřívějšímu prostoru na cestu mezi budovou pivovaru a řekou. Ale naštěstí jsme podle starého dobrého zvyku zamířili nejdříve pod pivovar. Jednak proto, že na nás již pod stříškou na Zavadilce čekali kluci z Plzně. A proč naštěstí? U vchodu do sklepa pivovaru jsme totiž narazili na stánek, kde se nám podařilo naprosto bez front zakoupit naše první pivo akce – světlou kvasnicovou 12° točenou ze sudu.

Stánek pod pivovarem u Zavadilky

Někomu možná přijde, že předbíhám událostem, když ji zhodnotím již teď, ale... nedá se „svítit“, bylo to nejchutnější pivo celých slavností. A shodli jsme se na tom všichni z našeho „týmu“. Kvasnicová 12° Premium je pivo spíše tmavší, sytě žluté barvy a excelentní vůně. Chuť je plná, extraktivní, ale díky kvasnicím i příjemně lehce lihová a nasládlá. To ovšem neznamená, že postrádá říz a chmelovou hořkost. Naopak!

Přivítání kvasnicovou 12

Díky klukům jsme obsadili strategicky výhodnou pozici poblíž tohoto zdroje na Zavadilce. Nejdříve nás tam sedělo jen pár, ale s plynoucí kalnou vodou v rozvodněné Otavě a s následnou průtrží mračen se všechna místa rázem zaplnila. Po příjemném posezení u několika kousků znamenitého Sklepáka a za podpory dlouho očekávaných slunečních paprsků, jsme vyrazili do samého srdce dění, na dvůr pivovaru.

Stánky v zadní části pivovaru

Před pivovarem jsme minuli menší jeviště s kapelou a neopomenutelnými stánky (mimo jiné se světlou 10°), prošli vrátnicí a to už nás přivítal zástup lidí, stánků a další hudba. Po menším nezbytném zaplnění žaludků pikádory (ano i Michal si dal místo párku v rohlíku pikádor! :o) jsme se rozhlédli po další nabídce piv.

Stánek s polotmavým Klostermannem

Na dvoře na nás čekal poměrně bohatý sortiment, kupříkladu točený polotmavý ležák Klostermann, světlý speciální ležák Král Šumavy a sezonně vařený světlý speciál Velkopřevor. Na Krále Šumavy jsem se vyloženě těšil již z toho důvodu, že jsem jej ještě nikdy neochutnal točený. Proto jsem neváhal, šel k prvnímu stánku a koupil si ho.

Stánek se speciálem Velkopřevor

Musím na rovinu přiznat, že lahvový mi chutná velmi moc, ale točený byl pro mě trochu zklamáním. Ale v tom jsem se velice spletl! Dali jsme si ho s chlapci pak ještě jednou, tentokrát u stánku patřícímu pivovaru a... světe div se! Bylo to chuťově úplně odlišné pivo! Všichni jsme se shodli, že ačkoliv byla obě piva točená ze sudu, druhý vzorek z pivovarského stánku, který byl umístěn vzadu u příjmu prázdných lahví, byl o několik tříd chutnější!

Odpočinek u skladu prázdných lahví

Klostermann a Velkopřevor také nezklamali, obě piva jen potvrdila vysoký standard Strakonického piva. To už se ale čas nachýlil a bylo na čase vyrazit na nádraží. Po cestě jsme ještě u jezu narazili na autobus propagující notoricky známé Hoštice u Volyně a pokračovali v cestě. Letos ale na osvěžující koupel pod jezem nedošlo. Minulé ročníky se nesly ve znamení tropických veder, kdežto letošní ročník se střídalo podmračeno s tvrdou průtrží mračen a finálním dusným horkem při téměř 100% vlhkosti vzduchu.

Hoštická pojízdná pípa Zemák

Na nádraží jsme ještě stačili prohodit pár slov s kamarády, kteří si ještě doběhli dokoupit do vlaku a domů zásobu Dudáků 11° a 12°. Se slovy: „Tak ahoj na pivních slavnostech v Nepomuku “ jsme se rozloučili a rozjeli se do našich „pivních měst“ – kluci na západ do Plzně a my na východ do Budějic.

Pivovarská pouť ve Strakonicích letos opět nezklamala, za což jsem velice rád. Nejen proto, že se tato akce pro mě stala již pravidelným každoročním rituálem v mém životě a příležitostí popovídat si s fajn přáteli z Plzně, ale také možností dopřát si znamenité a kvalitní strakonické pivo. Snad Bůh dá a zase se všichni zdrávi za rok ve Strakonicích sejdeme. Dej Bůh štěstí!

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře