Vlastník poloviny Pivovaru Černá Hora Jiří Fusek je připraven prodat svůj podíl skupině K Brewery, které patří druhá polovina pivovaru. „V závěru roku jsme podepsali smlouvy. Pokud do konce února splníme konkrétní odkládací podmínky, pivovar převezmeme,“ uvedl pro Euro.cz předseda představenstva a generální ředitel K Brewery Group Zdeněk Radil.

Doplnil, že odkládací podmínky se týkají především jednání s úvěrujícími bankami. „V tom by neměla být překážka. Nejpozději od 1. března bychom pivovar měli převzít,“ prohlásil Radil.

V definitivní dohodu věří také Jiří Fusek. „Předpokládám, že koncem ledna nebo začátkem února z pivovaru odejdu,“ řekl Euro.cz. Jednání o prodeji jeho podílu trvala přes dva roky. Vázla na tom, že K Brewery měl zájem pouze o pivovarnickou část a nestál o převzetí turistických aktivit, které provozuje Pivovar Černá Hora. „V pětašedesáti letech chci zklidnit své podnikatelské aktivity. Ponechám si hotel v Černé Hoře, benzinovou stanici u Krhova a řadu restaurací,“ doplnil Fusek.

Jak Radil upřesnil, ve smlouvách o odprodeji Fuskova podílu nefiguruje přímo K Brewery, ale brněnská společnost Sokato. „Od ní pak akcie odkoupíme,“ uvedl Radil, který je předsedou představenstva odštěpené pivovarské části původního Pivovaru Černá Hora.

Zdroj: Euro.cz | Autorka: Táňa Králová

Do Dětenic si zajeďte na zámek, ale staročeské hospodě se raději vyhněte. Tedy pokud nestojíte o krvavé kuře, tučné vepřové a „zábavu“, jejímž vrcholem je vymítání ďábla prošpikované sexistickými poznámkami. Ale pokud byste sem náhodou zabloudili, dejte si kachnu. Ta jediná se dala jíst.

Kolikrát jsem jen v poslední době slyšela, že kdo se chce dobře pobavit a ještě se u toho výborně najíst, měl by zajet do Dětenic! Nepochopitelně dobrá pověst zdejší staročeské hospody způsobila, že bez rezervace se sem nedostanete: čekací lhůta je i měsíc.

Interiér působí opravdu dobově – jedná se o zrenovované sklepení pivovaru z 18. století. Načepují vám zde vlastní tmavé i světlé pivo připravené podle dávného dětenického receptu. I stylové oblečení a chování personálu navozuje atmosféru staročeské hospody.

"Vítejte, pocestní, kam si k tomu žrádlu sednete?" houkl na nás jakýsi hoch hned u vchodu. Jeho společnice žebračka peprně okomentovala mé boty a slečnu, která přišla před námi, počastovala výkřikem: "Co čumíš?" Dívka se jen pousmála a nechala to bez komentáře: hrubé zacházení, vulgarity a ponižování hostů tady patří ke koloritu a je třeba s ním počítat dopředu. Popravdě řečeno, nic pro slabé nátury.

Restaurace, kam se platí vstup

Restaurace byla narvaná k prasknutí. Personál chaoticky pobíhal, břišní tanečnice se vlnily u stolů, šermíři skoro padali lidem do jídla, pirát Jack Sparrow (znalci historie se jistě podiví nad jeho přítomností) se předváděl a čert strašil děti a trousil poznámky na přítomné dámy.

Během jídla jsme zhlédli také zoufalou scénku, jíž padla za oběť jedna z návštěvnic: musela předstírat hříšnici. Ještě že si personál nevybral mě, pomyslela jsem si s úlevou, když jsem pozorovala zhruba půlhodinové trapné "vymítání ďábla" z jejího těla plné sexistických poznámek a vtipů hodných žáků základní školy. Jediné, co v tomto panoptiku stojí za pochvalu, je kapela, která hrála velmi dobře. Ta by si snad i zasloužila poplatek 145 Kč, což je vstupné do restaurace. Ano, slyšíte dobře, do téhle hospody se platí vstupné.

Než se do Dětenic vypravíte, podívejte se na jídelní lístek, který mají na internetu, a předem si promyslete, co si dáte. Číšníci vám totiž nedají moc času na rozmyšlenou. Krátce po objednávce vám pak na stole najednou přistane absolutně všechno jídlo, které jste si poručili – lidí je hodně, tak jaképak zdržování se servírováním hlavního jídla až poté, co člověk dojí polévku. A ještě něco: pokud se štítíte jíst rukama, přineste si příbor. K většině pokrmů ho totiž záměrně nedostanete. V době prasečí chřipky to není moc dobrá zpráva.

Jako předkrm jsem zvolila talíř sušené šunky (169 Kč), zelnou polévku (45 Kč) a nakládaný hermelín (59 Kč). Znalci tvrdí, že dobrá hospoda se pozná právě podle něho. Nesmí být zralý natolik, aby se vám rozpadal na vidličce, ale také ne tvrdý, abyste potřebovali nůž. Poměr česneku, chilli a cibule musí být vyvážený. Na svém, relativně dobře uleželém hermelínu jsem našla i olivy. Proč? Navíc doslova plaval v oleji.

Šunka byla nakrájená na tak silné plátky, že mě po třech soustech přešla chuť. Zelná polévka byla ucházející, pochutnali jsme si na ní všichni.

Od přátel jsem slyšela chválu na žebírka na medu (249 Kč). Abych ochutnala co nejvíc druhů masa, které restaurace nabízí, doplnila jsem je talířem pro zazobaného sedláka (297 Kč). Sedlák asi moc zazobaný nebyl – pochybuji, že by se spokojil s nikoli nejčerstvějším karbanátkem. Doufala jsem, že si spravím chuť špízem z kuřecího a vepřového masa, ale kuře bylo uvnitř syrové a vepřové tlusté. Následovala kuřecí křidélka a uzené maso – oboje přesolené a vyschlé.

Konečně něco dobrého!

Jedinou přílohou, kterou jsme k masu kromě chleba dostali, byla kukuřice. Vypadala, že je grilovaná na ohni, ale chutnala a "voněla" jako silážované krmivo pro dobytek. Znechucená jsem se pustila do žebírek. Konečně něco, co mohu pochválit! Maso se lehce odlupovalo od kosti a medová omáčka byla jemná a nepříliš aromatická, takže nepřekrývala jeho chuť.

"Co nežereš?" prohodila směrem ke mně číšnice, když sbírala ze stolu plné talíře. "Tohle se jíst nedá," dovolila jsem si odpovědět. "Co ti na tom nechutná, slečinko? Příště nám ji sem nevoď," otočila se servírka na mého partnera, a než se stačil nadechnout, nevydržela jsem to a upozornila ji, aby mě už víc nedráždila a raději obcházela náš stůl oklikou. Kupodivu poslechla a od té doby nás obsluhoval číšník, který si zaslouží mé uznání. Ten jediný věděl, jak se chovat k platícím hostům, a stíhal neuvěřitelné množství stolů najednou.

Nechtěla jsem se smířit s tím, že by jediné poživatelné jídlo v Dětenicích byla žebírka na medu, a tak jsem si objednala ještě čtvrt kachny na hruškách s knedlíkem a zelím (195 Kč). Zelí bylo sice trochu rozvařené, ale kachna křehká a šťavnatá a knedlíky vláčné přesně tak, jak mají být.

Pivovar Dětenice

Dětenice 507 24

Tel.: 493 599 142

http://www.detenice.cz

Celkový dojem: 1 hvězdička

Jídlo: 1 hvězdička

Obsluha: 1 hvězdička

Atmosféra: 3 hvězdičky

Vysvětlivky:

čtyři hvězdičky: gurmánská bomba

tři hvězdičky: překvapivě dobré

dvě hvězdičky: průměr

jedna hvězdička: nic moc

žádná hvězdička: raději se vyhnout

Celkově to ale bylo spíš gurmánské neštěstí, které jsem završila dezertem. Jídelní lístek nabízel medovník, ovocný koláč kuchařky Filomeny (38 Kč) a klasický štrúdl (45 Kč). Restauraci, kde nejkreativnější sladkost je medovník, obvykle odpískávám rovnou. Ovšem v tomto případě jsem si ho měla dát. Filomenin koláč mě zklamal. Byl suchý, vespod tvrdý a jediné ovoce, které jsem na něm našla, bylo pár kuliček rybízu. Štrúdl upekli z listového těsta, nikoliv z taženého, jak velí správný staročeský recept. A jablka byla navíc rozmixovaná elektrickým šlehačem, takže doslova tekla. Vše kuchař završil šlehačkou ze spreje.

Od této restaurace nečekejte nic jiného než zábavu. I když křečovitá snaha personálu být drsnými hochy je chvilkami až tragikomicky zoufalá, alespoň pro děti je to zážitek. Největší dojem na ně udělal čert, kterého se jindy bojí, ale tady dával razítko "zabaveno peklem" mamince do výstřihu.

Zdroj: Lidovky.cz | Autorka: Štěpánka E. Vágner, recenzentka restaurací

Pořekadlo praví: Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. V Belgii to platí dvojnásob, protože tam se pivo nejen vaří, ale také se na vaření používá. Restaurace U 3 fontán v městečku Beersel nedaleko Bruselu je vyhlášená jídly vařenými s přídavkem piva. Třeba na tradiční vlámskou specialitu carbonade, tedy hovězí dušené v pivu, tam jezdí hosté z širokého okolí. Spolumajitelka restaurace paní Tres Vergels vaří podle rodinné tradice.

"Recept je dědictví po mamince a po babičce. Ta ho měla od své babičky. Je tedy dost starý," chlubila se paní Vergels. Nezbytnou přísadou Flanderské carbonade je silné, nasládlé belgické pivo. V beerselské restauraci však do pekáče přidávají živé nakyslé pivo geuze.

Základem pokrmu je hovězí maso a cibule. Hodně nadrobno nakrájené cibule. Na pánvi nebo v pekáči se nechá zhnědnout a pak se přidají kostky masa. Mělo by to být horší maso, které potřebuje dlouhou dobu, aby změklo. Přidá se hnědý nerafinovaný cukr a pivo. To všechno se pak nechá dusit ve vlastní šťávě a pivní lázni.

"Dusíme to minimálně tři hodiny. V pekáči nebo kastrolu se to nesmí vařit. Maso se dusí na mírném plameni, aby změklo a nasáklo chuť piva a karamelizujícího cukru. Přidá se ještě sůl, pepř a je to," ukončila svůj výklad o carbonade paní Vergels. Hnědou barvu dodá hotovému jídlu pivo s cukrem. Ještě je třeba ovšem omáčku zahustit.

"Je to skoro hotové. Jen tam dáme trochu maizeny, tedy kukuřičné škrobové mouky, která způsobí, že maso v omáčce neplave, ale kousky masa se jí pěkně obalí," dodal Thomas Debelder, syn paní Tres Vergels. Chutí se flanderská carbonade podobá našemu guláši. Není v ní však ani špetka papriky a maso se přímo rozsýpá. Podává se s typickou belgickou přílohou - s hranolky.

Pivem se v restauraci v Beerselu dochucují i další jídla. Zdejší chloubou je třeba králík na pivu nebo lesní ovoce marinované s višňovým pivem kriek. Podle paní Vergels sice existují staré recepty pokrmů s pivem, ale kuchaři se stále snaží experimentovat. Někdy to vyjde, jindy bohužel ne.

"Jednou jsme se snažili uvařit pivní polévku z čekankových puků, které jsou také velmi oblíbené v belgické kuchyni. Jenže pivo dalo polévce v kombinaci s čekankou velmi hořkou chuť a dávat do polévky cukr jako u ostatních jídel moc nejde, protože polévka se jen vaří a nepeče se," uvedla jeden z neúspěšných pokusů paní Vergels.

Co se ovšem v kuchyni restaurace U tří fontán povedlo, je dezert známý jako Creme brulé. Do krému, vlastně vanilkového pudinku přidává paní Vergels ještě trochu lambického piva s hnědým cukrem. Potom nechá pudink s cukrovým sirupem na povrhu rychle zapéct, vlastně ogrilovat, aby se na něm vytvořila karamelová krusta. Na první pohled dezert, který vám nabídnou v belgických i francouzských restauracích. Jenže pivo a cukr daly zvláštní karamelovou chuť i samotnému krému.

Nepředpokládal jsem, že někdy v životě budu jíst pudink s pivem, ale tohle pivní kouzlo se paní šéfkuchařce z Beerselu podařilo.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor a foto: Pavel Novák

Šéf a vlastník poloviny Pivovaru Černá Hora Jiří Fusek z pivovaru odchází. Během ledna by měla jeho podíl koupit společnost K Brewery. Ta dosud vlastní druhou polovinu akcií pivovaru.

V těchto dnech probíhají jednání o prodeji Fuskova podílu. „Chci svůj podíl prodat spoluakcionáři K Brewery. Ve svých pětašedesáti letech jsem se rozhodl umírnit podnikatelské aktivity,“ potvrdil Fusek. Zatímco pivovar nechá v režii K Brewery, sám se bude nadále věnovat svým restauracím. Ponechá si Centrum Sladovna v Černé Hoře, kde nyní dělníci dokončují stavbu hotelu. V jeho vlastnictví zůstane také benzinová stanice u Krhova, restaurace u Dělnického domu v Blansku a další hostince a nemovitosti na Blanensku. „Chci dát prostor svým dětem a ustoupit do pozadí,“ podotkl Fusek.

Méně podpory pro sportovce

Výrazná tvář pivovaru dlouhodobě podporovala i sportovce a kulturní dění v regionu. Fusek však v poslední době zvažoval, že tuto podporu výrazně sníží kvůli zvýšení spotřební daně. „Předpokládám, že z tohoto důvodu podpoří sportovce méně než vloni i K Brewery,“ myslí si Fusek.

Společnost K Brewery, která se na internetu prezentuje jako ryze česká společnost usilující o návrat k tradici českého pivovarnictví, se zatím nijak vyjadřovat nechce. „Dokud nebudeme mít na stole oficiální rozhodnutí pana Fuska, nechceme to komentovat,“ řekla mluvčí společnosti Barbora Burešová.

Pivovar investoval do regionu

Podle černohorského starosty pivovar za éry Jiřího Fuska vložil do regionu nemalé peníze. „Podporoval řadu organizací, Černé Hoře ale nedal ani šesťák. Proto změna ve vedení pivovaru městečko neovlivní. Pokud ovšem bude pivovar fungovat dál. Navzájem se totiž potřebujeme,“ míní Bohumil Hlavička.

Jedním z klubů, které našly u Fuska podporu, byl blanenský biketrial. „Teď vůbec netuším, co nás čeká,“ uvedl předseda českého biketrialu a vedoucí reprezentace České republiky Radim Kakáč. Podle něj byl pivovar generálním partnerem Mistrovství České republiky. Do českého biketrialu tak z pivovaru mířilo ročně sto tisíc korun. Peníze pomohly zaplatit cestování sportovců na závody po celém světě. „Pokud by nás další majitel pivovaru nepodpořil, museli bychom sehnat jiné sponzory a rodiče biketrialistů by museli sáhnout do svých kapes,“ míní Kakáč.

Konec spolupráce

O odchodu Fuska z pivovaru ví starostka Blanska Jaroslava Králová. „Nikdo mi to ale neoznámil oficiálně. Blansko má s Boskovicemi a černohorským pivovarem dohodu o spolupráci v oblasti cestovního ruchu. Ta nyní přestává fungovat. Pivovar se totiž nebude finančně podílet na společné expozici při veletrhu Regiontour v Brně,“ sdělila Králová. Nový vlastník významného výrobce piva, limonád, pálenek a likérů ji dosud nekontaktoval. „Snad na vzájemnou spolupráci navážeme,“ dodala starostka.

Zdroj: Deník.cz | Autorka: Karolína Opatřilová

Pivo z tanku se v prémiových českých hospodách a pivnicích čepuje už bezmála čtyřicet let. Tehdy to ale nebyly tanky, jaké známe dnes. Byly postavené nastojato a pivovary je instalovaly jen do nádražních a sídlištních restaurací s velkou spotřebou piva. Před několika lety ale tankové pivo zasáhlo i pivnice méně zvučných jmen, než jsou například pražské hospody U Vejvodů nebo U Zlatého Tygra.

O pivu z tanku, jeho chuti, kladech, záporech a historii jsem si jel popovídat s člověkem nejpovolanějším. Starším obchodním sládkem Plzeňského Prazdroje Václavem Berkou, který léta odpovídal za výrobu celého Plzeňského Prazdroje a jehož autogram "Václav Berka (odpovědný za kvalitu)" jste mohli čítat na každé lahvi Gambrinusu.

Mekka českého pivovarnictví

Hlavní brána do obrovského areálu Plzeňského Prazdroje, kde se vaří nejen nejznámější český dvanáctistupňový ležák Pilsner Urquell, ale i Gambrinus, se otevírá a my vstupujeme na posvátnou půdu českého pivovarnictví. V kanceláři pana Berky vládne příjemná "pivní" atmosféra. Sice zatím pijeme jen kávu a vodu, ale nadšení, s jakým pan Berka o pivu vypráví, dává tušit, že za chvíli půjdeme nějaké "pivánko" i ochutnat.

Václav Berka má nyní na starosti hlavně image značky, kvalitu servírování a péči o distribuci piva. "Na pivu z tanku je velmi pozitivní to, že pivo jede přímo od nás z pivovaru do hospody. Nemůže se tak v žádném případě stát, jako třeba u piva ze sudu, že někdo zapomene paletu v rohu, nebo na auto zasvítí sluníčko nebo v zimě mrzne," říká pan Berka. V hospodě se pivo přečerpá do tanků, které jsou umístěny v klimatizovaných místnostech, kde je teplota mezi pěti až osmi stupni Celsia. Při této teplotě se pak pivo čepuje.

Moderní tanky

Tankovny čepují nepasterizované pivo. Pro zachování stoprocentní kvality je proto velmi důležité, aby hospoda dokázala vyčepovat pivo z tanku co nejdříve od naražení. Maximálně do týdne. Pivo v nenaraženém tanku vydrží podle sládka Berky 21 dní.

Moderní tanky se značně liší od stojacích tanků, které se používaly za komunistů, ale i od tanků ze začátku devadesátých let. "Úplně první tanky nebyly ani nerezové. Byly ocelové a vnitřek pokrýval speciální epoxidový nátěr. Proto se musely čistit, a to tak, že tam člověk prostě vlezl a tank vykartáčoval. Dost často se stávalo, že při mytí se epoxid odloupl. No a jak se tam dostalo pivo, tak se to začalo loupat a problém byl na světě," vypráví o pionýrských začátcích pan Berka.

Další nevýhodou, která s nástupem moderních technologií odpadla, bylo tlačení piva z tanku vzduchovým kompresorem. Vlivem přímého kontaktu piva s kyslíkem totiž zlatý mok, stejně jako jiný živý organismus, velmi rychle stárl. Chuť piva se proto tehdy velmi odlišovala od toho, co pivovarský sládek uvařil.

"Podle tehdejší normy se vzduch musel nasávat z čistého prostředí. Nasávat se vzduch měl nejméně dva metry nad zemí. Dobře se to dalo vyřešit na vesnicích, kde se vzduchová hadice odvedla na zahradu. Ve městech to bylo mnohem horší. Nebylo výjimkou, že vzduchová hadice koukala do ulice a spolu se vzduchem se nasávaly spaliny z aut a náklaďáků," říká sládek Berka. I to byl jeden z důvodů, proč pivovary a hospody začaly místo vzduchu používat různé plyny nebo jejich směsi. V některých zemích je dnes používání vzduchu jako tlačného plynu zakázáno.

Všechny nedostatky tankového "pravěku" jsou již dnes odstraněny. V nerezových tancích se pivo nedostane do kontaktu se vzduchem ani jiným plynem vůbec. Pivo je totiž v nerezových tancích o objemu deset nebo pět hektolitrů uloženo ještě ve speciálním nepropustném polypropylenovém vaku, takzvaném "bag-in-boxu". "Ten pytlík se jen stlačuje a zmačkává a tím se pivo vytlačuje," vysvětluje Berka.

Samotný nerezový tank se při dalším plnění čerstvým pivem musí pečlivě vymýt, aby se v tanku nemohly šířit plísně nebo houby. Teprve pak se do tanku vloží nový jednocestný vak, který se naplní čerstvým pivem. Polypropylenové vaky se recyklují. Podle mluvčího Plzeňského Prazdroje Jiřího Marečka je v Česku rozšířenost hospod vybavených tanky nejvyšší nejen v Evropě, ale i na celém světě.

Sládek pivo vaří...

Cesta tankového piva až na váš štamgastský stůl ale zdaleka nekončí tím, že ho do vaší oblíbené hospody přivezou cisternou. Do půllitru ho totiž musí výčepní správně načepovat a také se musí dobře starat o pivní trubky. A pokud to neumí, může sebečerstvější mok zkazit natolik, že se do takové hospody už nikdy nevrátíte.

"Lidé se o tankové pivo musí umět starat. I u tankové hospody se pivo z tanku musí dostat k výčepu. Jsou tam pivní trubky, které mají v průměru deset milimetrů. To je kvůli tomu, abychom byli k pivu šetrní. Ve světě se používají jen sedmimilimetrové, ale to je zase z toho důvodu, že se tam pije pomaleji. Pak je tam výčepní kohout, chladič a podobně. Proto máme tým lidí, kteří provádějí sanitaci těchto zařízení. Máme více než tři sta certifikovaných sanitačních čističů. Ti jsou v hospodách každý týden," říká pan Berka.

Čištění pivních trubek je vůbec velká věda. Ideálně probíhá jednou za týden speciálními chemikáliemi. "Další velmi důležité ošetření trubek je jejich propláchnutí vodou po skončení čepování. Pokud se to totiž neudělá, tak se v trubce začne usazovat nějaký sediment. A než se na to přijde, tak hosté pijí kalné pivo," tvrdí Berka.

Další důležitou věcí je správné sklo a jeho čistota. Řada hospodských si totiž myslí, že když si koupí automatickou myčku, mají vše vyřešeno. Chyba. Podle pana Berky totiž pěna piva z nevypláchnuté sklenice hned opadne: "Ideální je, když výčepní sklenici z myčky vezme a ještě ji houbičkou umyje pod tekoucí ledovou vodou. V dobrých pražských hospodách to dělají," tvrdí Berka.

Teprve pak přijde na řadu samotné čepování. Dobří hostinští umí pivo načepovat na několik způsobů. Hospodský by měl vědět a vysvětlit svým zákazníkům, co je čeká, když si dají hladinku, čochtana, mlíko, pěnu nebo šnýtek. "Naším cílem je, aby hospodský věděl, že když to načepuje tímto způsobem, tak má vyzdvihnuté tyto chutě, anebo jiné. Já sám preferuji hladinku, to znamená, že je pivo načepováno najednou s krásnou smetanovou hlaďounkou pěnou," říká Berka.

Lepší nebo horší?

Jestli je pivo z tanku lepší než pivo ze sudu, jsem se od pana Berky nedověděl. Ten se dokonce dušuje, že při dnešní technice a vybavení pivovarů nemá pivař prakticky žádnou šanci poznat rozdíl mezi nepasterizovaným pivem z tanku a pasterizovaným ze sudu. Pro jeho domněnku navíc hraje fakt, že mezi pražskými pivaři vyhlášená hospoda U Hrocha čepuje pivo ze sudů a díky tamním výčepním se jejich plzeň pasuje mezi naprostou špičku.

Majitel restaurace U Drahokoupilů na pražském smíchově Petr Drahokoupil ale tvrdí, že jeho hosté rozdíl poznají. "Hosté chtějí pivo z tanku a ze sudů neboli kegů jim tak nechutná. Tankové pivo je prostě lepší. Kdybych měl sudy, tak nemám zákazníky. Samozřejmě ale čepuji pivo Pilsner Urquell, o kterém si myslím, že to je nejlepší pivo na světě," tvrdí opálený čtyřicátník Drahokoupil, který pochází z rodiny hostinských. Budoucnost čepování piva vidí jasně: "Troufnu si tvrdit, že zanedlouho budeme chtít pít už jen tankové pivo."

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Bedřich Kratochvíl

Pro české pivovary nebyl letošní rok příliš příznivý. Letošek skončí pro celý pivní trh podle odhadu Českého svazu pivovarů a sladoven léta nevídaným meziročním propadem kolem osmi až devíti procent.

Čísla ovlivní především pokles produkce největších pivovarnických gigantů. Řada menších pivovarů přitom ale paradoxně roste. Za celkovým poklesem stojí krize spotřeby. Jak domácí, tak ale především výrazným úbytkem zahraničních turistů, kteří si v Česku dopřávají hlavně globálně známé značky velkých českých producentů.

To paradoxně pomáhá menším pivovarům, které se ve svých regionech snaží odlišit od masové produkce stále větší nabídkou specialit. Že se jim to leckde daří, dokládají meziroční nárůsty pivovarů, jako je třeba Rohozec, Lobkowicz, rakovnický Bakalář, Svijany či Bernard.

Také pro Žatecký pivovar, který patří svým výstavem k menším regionálním pivovarům, nebyl letošek tak nepříznivý, jako pro velké producenty. „Pro Žatecký pivovar bude tento rok z pohledu prodeje jeho výrobků podobný rokům minulým, a to proto, že celkový prodej piva se opět meziročně o nějaké procento zvýší. Celková čísla ještě neznáme, ale očekáváme prodej přibližně o tisíc hektolitrů vyšší ve srovnání s loňským rokem. Vloni jsme dosáhli výstavu 28 tisíc hektolitrů,“ sdělil Radek Vincík, obchodní ředitel Žateckého pivovaru.

Pivovar se snaží každoročně přijít na trh s nějakou novinkou, letos to bylo Cornish Steam lager – nefiltrované, tzv. „kvasnicové“ pivo v láhvích, vařené na základě starocornwallského receptu.

Dovoz piva z Česka omezilo zejména Rusko

Produkci českých pivovarů ovlivňuje i klesající export. Dovoz piva z Česka omezilo zejména Rusko. „Export českých pivovarů letos klesne minimálně o 12 procent,“ řekl Jan Veselý, výkonný šéf Českého svazu pivovarů.

V případě Žateckého pivovaru ale vývoz piva narostl, zvláště do zemí, kam se žatecké pivo tradičně vyváží – do Velké Británie a USA. „Nově vyvážíme pivo například na Bermudy,“ dodal R. Vincík.

Nelichotivá čísla pivovary tajily

Velké pivovary přestaly svá – letos nelichotivá – čísla od druhého pololetí poskytovat do statistiky svazu, což byla léta zavedená praxe. A na otázky týkající se vývoje v tomto roce nedávají konkrétní odpověď. Přitom právě produkce společností Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen či Heineken ovlivňuje celkový trh nejvíc. Zajišťují zhruba tři čtvrtiny české roční produkce, která se loni pohybovala mírně pod hranicí 20 milionů hektolitrů.

Právě do skupiny Heineken patří i Pivovar Louny. „Konkrétní výstav jednotlivých pivovarů nepublikujeme,“ sdělila na dotaz Deníku k výstavu Pivovaru Louny Kateřina Eliášová, mluvčí skupiny Heineken.

Pivovar Louny ještě před několika lety vařil ročně zhruba tři sta tisíc hektolitrů piva. V posledních letech ale produkce lahvového piva stále klesala, což vedlo na konci letošního listopadu k uzavření stáčírny v Lounech. V tamní pivovaru se tak už pivo plní jen do sudů, lounské pivo se lahvuje v pivovaru Velké Březno.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Petr Kinšt

Pivovary příští rok hodlají zdražit pivo až o 4,6 procenta kvůli vyšší daňové zátěži. Od největších tuzemských pivovarů.

Ceny piva stoupnou zhruba o 60 haléřů až o jednu korunu na půllitr sudového piva. Podle pivovarů je na vině zvýšení daně z přidané hodnoty (DPH) a plánované zvýšení spotřební daně.

"Změna cen nepředstavuje pro naši společnost žádný prospěch, protože do ceníku pouze promítneme zvýšenou spotřební daň na pivo a nárůst DPH o procentní bod. Plzeňský Prazdroj navíc ponese zvýšené náklady ze spotřební daně na pohonné hmoty a vyšší sociální odvody za zaměstnance, které jsou také součástí vládního úsporného balíčku," uvedl již dříve obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tiarnán Ó hAimhirgín.

Kromě Prazdroje hodlá pivo zdražit i Staropramen, který pivo částečně zdražil již v průběhu prosince. "Díky zvýšené poptávce spojené s prosincovými svátky a přirozenou snahou našich zákazníků předzásobit se za původní ceny bychom nemohli garantovat stoprocentní pokrytí všech objednávek zejména s přihlédnutím k menšímu počtu závozových dnů koncem roku," uvedl tiskový mluvčí Staropramenu Pavel Barvík. Staropramen hodlá zdražit půllitr pěnivého moku o 70 haléřů až jednu korunu u nejprodávanějších sudových piv.

Srovnatelné zdražení plánují i další pivovary jako například Budějovický Budvar či Heineken.

Tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček dále uvedl, že pivovary rozhodně podporují návrh skupiny senátorů, aby spotřební daň byla vrácena na původní úroveň. O tom se však rozhodne až na lednové schůzi sněmovny.

Ministr financí Eduard Janota již dříve uvedl, že senátorský návrh rozhodně nepodporuje. Podle Janoty přinese zvýšení DPH a spotřebních daní do státního rozpočtu až 23 miliard korun. Plánované zvýšení má nejvíce postihnout pohonné hmoty a tabákové výrobky.

Zdroj: Eurozprávy.cz | Autor: Tomáš Kraus

Zavést na tuzemský trh nový pivovar, vyrábět kvalitní mok a navíc se prosadit mezi zaběhnutými podniky není tak lehké, jak by se v zemi milovníků piva mohlo jevit. Příkladem může být rozjezd soukromého podniku Aleše Kocvery, který před 10 lety zakoupil rozsáhlý objekt bývalého klášterního pivovaru Strahov od vedení tamějších premonstrátských mnichů. Člověk s dosavadní praxí v úspěšném pivařském koncernu a pozitivním vztahem ke zlatavému moku se vydal na nejistou cestu, když zakoupil zchátralý komplex a, jak sám říká, v nejhorších časech se dvacetkrát za den zamýšlel nad ukončením své vize. Právě vytrvalost a také unikátní atmosféra historického objektu mu pomohla přečkat dobu narůstajících dluhů. Nyní pivovar pana Kocvery spíše prosperuje i navzdory probíhající finanční krizi. Zaměstnanci mají jednoduché vysvětlení: lidé v Česku mají rádi pivo čím dál více.

Část bývalého pivovaru v premonstrátském klášteře zakoupil Kocvera v roce 2000 a rozhodl se v místních sklepech obnovit zašlou činnost. Na historickou hodnotu svého podniku je náležitě hrdý. "Ta hospoda i ten pivovar jsou tady od nepaměti. První dochované písemné zmínky jsou už z 15. století. Za tu dobu se akorát změnil způsob splácení nájmu. Dříve se platilo 60 kop grošů, tučný zajíc a libra pepře, dnes se platí všechno v korunách českých," směje se Kocvera. O nabídce odkoupení se před deseti lety dozvěděl náhodou. Do rekonstrukce poničených prostor musel vložit značné náklady, které se neobešly bez úvěrů. "Probíhala na etapy a hodně rychle, celá proměna obrovského objektu proběhla od června roku 2000 do dubna roku 2001, kdy už vlastně fungovalo všechno v podobě, v jaké zde lze vidět dnes," dodává.

Samotné opravy a nákup vybavení si vyžádaly několik milionů korun, očekávaná úleva však nepřišla ani po otevření provozu přilehlé restaurace. K dluhům za rekonstrukci se proto přičítaly i ušlé zisky z běžného chodu. "Bylo to hrozné vypětí od rána do večera, výdaje byly obrovské, mnohem větší než jsme si představovali a vlastně po tom roce, kdy byla hospoda otevřena, tak žádné ulehčení nepřišlo, protože hospoda byla nová. To bylo úplně nejhorší období. Někdy od roku 2003 jsme už začali vydělávat a situace se výrazně zlepšila," tvrdí majitel.

Bez úvěru se přestavba neobešla

Celkové náklady odhaduje pan Kocvera zhruba na 20 milionů korun. Zahrnuje tam kromě stavebních úprav i pořízení veškeré výrobní technologie a vybavení. "Nepocházím z rodiny restituentů ani milionářů, takže jsem si na to všechno musel vzít provozní úvěr, i spousta zařízení se nakoupila na dodavatelský úvěr, ale to jsou věci, které už jsou dneska v podstatě zaplacené," dodává. Jednou z nejtěžších věcí v pivovarnickém podnikání je podle pana Kocvery sehnat dobré a spolehlivé zaměstnance. Během 10 let se u něj vystřídalo zhruba 250 lidí. Výjimkou kvůli krádeži nebo opíjení prý nebyly ani vyhazovy ještě v den nástupu.

Počet činných průmyslových pivovarů se u nás v posledních několika letech drží kolem 50, minipivovarů je ještě zhruba o 20 více. Recept na proměnu zadlužené firmy v prosperující není její majitel schopen jednoznačně pojmenovat. Během své podnikatelské dekády vyzkoušel mnoho metod včetně účasti na cestovních veletrzích, reklamních akcí nebo inzerátů. "Nikdy nejde nic hladce a nikdy to nešlo tak, jak jsem si představoval, ale bylo to díky tomu, že jsem byl strašně naivní a myslel jsem si, že se všechno udělá levou zadní. Ale co si člověk neudělá sám, tak to nemá," říká.

Celý článek včetně videa naleznete zde...

Zdroj: ČT24.cz

Přijďte si vychutnat dobrá piva i sváteční atmosféru do Kosteleckého pivovaru. Je tu připraven zajímavý Silvestrovský program i koncerty, konající se mezi svátky.

Přijďte si vychutnat dobrá piva i sváteční atmosféru do Kosteleckého pivovaru. Je tu připraven zajímavý Silvestrovský program i koncerty, konající se mezi svátky. Další novinkou je dětský koutek a bezdrátový internet v pivovarské zahrádce.

Něco z historie pivovaru

Roku 1489 byl za Jindřicha ze Smržova Černý Kostelec povýšen na město a mezi získané výsady patřilo i právo várečné. Roku 1558, když zdejší panství koupili Smiřičtí, již v Kostelci fungoval panský pivovar, sladovna a v blízkosti i chmelnice.

Dějiny tohoto panského pivovaru jsou pak po celé období úzce spojeny s majiteli černokosteleckého panství, kterým patřil.

Pivovar a muzeum dnes

V roce 2001 dostal tradiční pivovarský pozdrav "Dej Bůh štěstí" nový význam. Přesně tak se jmenuje společnost s ručením omezeným, která se rozhodla vrátit Kostelec nad Černými lesy na mapu pivovarů České republiky.

V pivovaru vzniká rozsáhlé pivovarské muzeum s původním strojním vybavením. Mezi nejzajímavější exponáty patří například měděná dvojitá varní garnitura s transmisním pohonem, chladící štoky, funkční parní stroj, funkční chladící čpavkové kompresory a stovky dalších strojů a exponátů. Celková výstavní plocha je asi 4000 m2.

Co vás v pivovaru čeká během svátků

26. 12. 2009 AGAPEPE v pivováru

V podvečer druhého svátku vánočního vystoupí v zadní hale pivováru "tzv. Bohemky" legendární skupina AGAPEPE a skupina STRATUS. Vstupné 80,- kaček.

31. 12. 2009 SILVESTR

Přípravy Silvestra jsou v plném proudu. Z hudební produkce určitě zahrají Naši Furianti, DJ George a další, jako obvykle nebude nouze o piva z malých pivovarů, gastronomické speciality, soutěže, hudbu.... no prostě přivítání Nového Roku jak se patří. Posledních několik míst volných. Neváhejte.

Dětský koutek

V rámci zkvalitnění služeb byl zprovozněn dětský koutek a v podstatě celá jedna místnost je určena Vašim nejmenším. Jedná se o tzv. včelín samozřejmě nekuřácký prostor, který je přístupný buď z hostince nebo i z pivovarského dvora, tedy ze zahrádky.

Internet

Na pivovarské zahrádce již funguje bezdrátový internet, v hostinci snad již také co nejdříve. Proč pracovat v kanceláři, když můžete u piva?

Kontakt: Dej Bůh štěstí, s.r.o.

Českobrodská čp. 17

Kostelec nad Černými lesy

Zdroj: www.pivovarkostelec.cz; www.cestyapamatky.cz

Autor: Kateřina Davidová

Zdroj: Říčansko.info

Zámek Lázeň Chudenice má nového majitele. Stal se jím pan Eugen Czernin, který již v říjnu tohoto roku přijal nabídku Plzeňského Prazdroje na odkup zámku za cenu transakčních nákladů na převod majetku. S koncem roku končí také dlouholeté restituční spory a více než čtrnáct let právní nejistoty ohledně vlastnictví zámku.

„Dlouhá léta jsme hledali řešení, které by přineslo prospěch obyvatelům obce Chudenice, návštěvníkům zámku a zámku samotnému. Restituční spor nám znemožňoval s majetkem nakládat. I pouhá řádná údržba zámku a jeho opravy nás stály miliony korun ročně. Proto jsme se rozhodli předložit panu Eugenu Czerninovi nabídku a jsme rádi, že ji přijal," říká Jiří Mareček, mluvčí pivovaru.

Plzeňský Prazdroj vždy deklaroval, že má zájem o vyřešení neutěšené situace zámku Lázeň, který byl více než čtrnáct let zatížen restitučním řízením. Kvůli sporu nemohl Plzeňský Prazdroj s tímto zablokovaným majetkem nakládat a prováděl pouze údržbu tak, jak ukládají zákony.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Vysoké ceny za některé známé české zboží v tuzemsku vytvořily nový byznys: jeho dovoz ze zahraničí. Z Německa se kvůli lepším cenám začalo dovážet české pivo. Na base plzeňského se dá ušetřit až stokoruna.

"Rozdíly jsou velké, zvláště když se v Německu dostanete na velkoobchodní ceny," přiznává Petr Pavelka, majitel firmy Aqua Regulus, která do Česka pivo z Německa vozí. Blíže však o svém podnikání nechce mluvit. Výrobce piva, Plzeňský Prazdroj, mu prý problémy nedělá. "Vědí o mně, ale nějak proti mně nebojují," dodal.

Plzeň za 12 korun v akci

V Česku je v běžných supermarketech kvůli obchodní politice největšího tuzemského pivovaru a rozdílu záloh půllitr plzně zhruba o pět korun dražší. Rozdíly v cenách bývaly i vyšší, Plzeňský Prazdroj však v Německu mírně podražil na zhruba 70 centů.

Navíc už koruna oslabila ze svých rekordních hodnot okolo 24 Kč za euro. Na jedné base tak nyní ušetříte kolem stokoruny.

"Když si vychytáte akci, dá se dostat s lahví na 12 korun," říká Ota Beil z Ústí nad Labem, který plzeň z Německa dováží pro vlastní potřebu. Abyste této ceny dosáhli, musí stát lahev kolem 60 centů a musíte v Česku vrátit německou přepravku i s lahvemi.

Kromě spíží soukromých dovozců na německou plzeň stále častěji narazíte především ve vietnamských večerkách. Podle jejich majitelů jim je vozí zpravidla čeští obchodníci. Plzně s německou etiketou najdete také ve velkoobchodu JIP, který zásobuje i značnou část restaurací.

Přibývající množství dovezeného piva ukazují i statistiky. Do nich se přitom soukromé dovozy nezaznamenávají. "Musí jít o zpětný dovoz českých piv, samotná německá piva se sem vozí minimálně," potvrzuje Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

Plzeňský Prazdroj tvrdí, že nejde o velký problém. "Jediným indikátorem jsou vrácené obaly," říká mluvčí firmy Jiří Mareček. Podle něj se jich do republiky vrátí několik tisíc ročně. Mareček tvrdí, že katalogové ceny jsou v Německu stejné jako u nás, obchodníky však nutí ke snižování cen velká konkurence.

Od ledna navíc v Česku Pilsner Urquell podraží kvůli vyšší spotřební dani a dani z přidané hodnoty zhruba o korunu.

Bez české etikety hrozí pokuta

Na prodeji česko-německé plzně není nic nelegálního, přesto řada obchodníků porušuje zákon. Nedávají totiž na etiketu české označení o tom, že jde o pivo a jaký má obsah alkoholu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce pak může dokonce i zakázat prodej takového piva.

Pivo v Německu je levnější i kvůli tomu, že je zatížené nižší spotřební daní než u nás. Podle daňového poradce Jiřího Vondráka ze společnosti Taxillus by čeští obchodníci zapsaní jako "oprávnění příjemci" neměli daň v Německu platit a rovnou při nákupu by měli být od ní osvobozeni. "Pak ji platí v Česku podle místního sazebníku," dodal Vondrák.

Spotřební daň spravují v Česku celní úřady. Podle mluvčího Generálního ředitelství cel Jiřího Bartáka probíhají namátkové kontroly například u distributorů nebo v daňových skladech. Lidé si mohou individuálně při jedné cestě dovézt z Evropské unie 110 litrů piva pro vlastní potřebu a nemusí dokladovat platbu spotřební daně.

Rozdíly v cenách však nejsou jen u piva, ale třeba i u pneumatik Barum, které se vyrábí v Otrokovicích. Prodejci to vysvětlují vyššími slevami, které díky velikosti trhu mohou dostat němečtí obchodníci.

Vzhledem k velikosti německého automobilového trhu odebírají tamní prodejci mnohem větší objemy než v Česku, proto se například dostanou až na padesátiprocentní slevy. Podle Karla Kučery, šéfa divize marketingu Continentalu, pod který Barum spadá, se některé pneumatiky Barum vyrábí v Německu.

Zdroj: Ekonomika iDnes.cz | Autor: Jan Sůra

Čapí hnízdo na komínu pivovaru Herold muselo být z bezpečnostních důvodů strženo. Hrozil jeho pád, při namrznutí nebo zasněžení mokrým sněhem by se hnízdo narušené letní bouří mohlo zřítit. Hnízdo strhli hasiči z Hasičského záchranného sboru Příbram.

Mají vysokozdvižnou hasicí plošinu, která umožnila dostat se na vrchol komínu staré kotelny do výšky dvaceti pěti metrů. Po ořezání větví motorovou pilou přišly na řadu krumpáč, hrábě, sekera a vidle. Za silného sněžení a mrazu okolo minus deseti stupňů trvalo odstranění dva metry vysokého hnízda několik hodin.

Akce probíhala v součinnosti s Ochranou fauny České republiky, podle plánů ochranářů byl v pivovaru svařen základ nového hnízda. Ornitologové z Votic do kovového rámu ještě vpletou větve a vystelou střed hnízda mechem, aby čápi mohli pohodlně zahnízdit.

Do příletů čápů ještě zbývají minimálně tři měsíce. Ze zimoviště na jihu Afriky nejprve přilétá samec a obsadí hnízdo, samice přilétá později. Partneři jsou si často věrní po mnoho let, i když zimu v Africe tráví každý sám. Na osm tisíc kilometrů dlouhé trase číhá na čápy spousta nebezpečí, jsou země kde se stávají obětí lovců, někteří čápi uhynou vyčerpáním nebo v drátech vysokého napětí.

Na čapí rodinku se těší zaměstnanci pivovaru Herold, v minulosti se obrázek čápa objevoval na etiketách lahvového jedenáctistupňového piva Old Stork. Všichni věří že čápi přinášejí pivovaru štěstí. Doufejme, že se čápům bude nové hnízdo na komínu zámeckého pivovaru Herold líbit.

Zdroj: Pivovar Herold.cz

Od 25. prosince do 3. ledna lze na hradě navštívit výstavu, věnovanou historii oblíbeného nápoje

Milovníci piva i historických památek se sejdou o Vánocích na vodním hradě Švihov, kde bude od 25. prosince až do 3. ledna otevřena výstava s výmluvným názvem Je libo jedno pivo? Návštěvníci totiž nahlédnou nejen do dějin výroby tohoto oblíbeného moku, ale mohou ho i ochutnat a třeba si i vyzkouší, jak se láhev plnila. Otevřeno bude vždy od 10 do 15 hodin. Vystřídá expozici o kávě.

Pivní výstava na Švihově navazuje na tradici hradních vánočních výstav a střídá loňskou expozici o kávě. „Historie piva, tohoto oblíbeného nápoje, je dlouhá - sahá až do starověku. Jeho cesta k nám a k dnešní podobě nebyla jednoduchá, protože u nás byla oblíbeným nápojem medovina. Po svém příchodu pivo rozhodně nebylo pro široké vrstvy, ba právě naopak,“ vysvětluje Lukáš Bojčuk, kastelán hradu Švihov a naznačuje, co vše se lidé na hradě nyní dozvědí.

„Časem si však našlo cestu na naše stoly a český fortel z něj udělal doslova domácí nápoj. Úprava na „české pivo“ vznikla především volbou surovin a způsobem zpracování. Zrodil se tak jedinečný nápoj, který později přinesl slávu českému národu po celém svět. Pojem české pivo výstava přibližuje tím, že představuje výrobní postup a základní vlastnosti tohoto nápoje. Bohužel se však díky převaze novodobých velkovýrobců piva v současných šencích s tímto tradičním nápojem již setkáváme zřídka. Hospoda je dalším pojmem, který výstava představí a návštěvníka seznámí s pravidly hostinců v tuzemsku,“ dodává Lukáš Bojčuk.

Výstava ve své druhé části připomíná Klatovsko, jakožto chmelařskou velmoc a region, kde i po zrušení propinačního práva počátkem 70. let 19. století úspěšně fungovalo několik desítek pivovarů, po kterých již dnes není ani památky.

„Po roce 1945 bylo také z regionálních pivovarů odsunuto mnoho odborníků, což často znamenalo zánik podniku. Sledujeme vývoj pivovarnictví až do roku 1948, kdy byla díky Plzeňským pivovarům tato konkurence zlikvidována,“ upřesňuje Lukáš Bojčuk.

Každý host si vylosuje to svoje pivní štěstíčko

Všechny určitě potěší, že expozice je doplněna i o ochutnávku různých druhů piv a na hradě bude možné například vyzkoušet naplnění pivní lahve, zašpuntovat ji korkovou zátkou a odnést domů.

„Při odchodu si každý návštěvník hradu vylosuje pivní štěstíčko na cestu k domovu,“ láká kastelán.

„Po roce 1945 bylo z pivovarů na Klatovsku odsunuto mnoho odborníků, což často znamenalo zánik podniku.“ Lukáš Bojčuk, kastelán Švihova

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Markéta Sanalla

Až na 77,6 procenta se vyšplhal podíl skupiny Heineken v oblasti piva baleného v PET lahvích v období od května do října letošního roku. Ukázal to průzkum společnosti Nielsen a podle jeho výsledků se tak skupina Heineken stala leaderem v tomto mladém segmentu balení piva na českém trhu. Průzkum také ukázal, že ve stejném období vzrostl prodej piva baleného v PET lahvích pětinásobně, a to především díky uvedení novinky Zlatopramen 11° v Maxilahvi v polovině dubna letošního roku.

Výrazný úspěch Maxilahve Zlatopramen 11° i Starobrna Tradičního v tomto balení potvrdil, že nový moderní obal a větší obsah spotřebitelé jednoznačně přivítali. Proto skupina Heineken představila ke konci roku další novinku, se kterou opět zaujala prvenství na českém trhu – dvoulitrovou speciální plastovou láhev pro značku Březňák, a tak se v prosinci zrodil Velký Březňák, pivo v největší lahvi u nás.

„Je velmi pravděpodobné, že do konce roku Heineken překoná celkovou hranici 15 milionů prodaných plastových pivních lahví. Dosud totiž již prodal téměř 14 milionů piv v těchto obalech, což představuje více než 200 tisíc hektolitrů piva. Více než 195 tisíc hl připadá právě na 1,5 litrový Zlatopramen 11° a Starobrno, a zhruba 5 tisíc hl na dvoulitrový Velký Březňák. Kromě domácího trhu mělo pivo ve speciálních plastových obalech velký ohlas v Německu, kam bylo určeno zhruba půl milionu těchto lahví“ doplnil přehled úspěchů Maxilahve ředitel marketingu skupiny Heineken Česká republika Jiří Imrýšek.

A čím se vlastně Maxilahev s označením beer pack, vyvinutá speciálně pro pivo, liší od běžných PET lahví, které jsou u nás na trhu k dostání? Díky svému složení má 10x vyšší ochranu proti průniku kyslíku, 2x vyšší trvanlivost produktu, 2x vyšší ochranu proti průniku CO2 a odlišuje se i větší šířkou a pevností plastu. Poskytuje díky tomu také lepší teplotní stabilitu piva, které si díky tomu zachová svoji nejvyšší kvalitu.

Zdroj: Tisková zpráva Heineken Česká republika

Už za dva dny je tady Štědrý den a pokud ještě nemáte nakoupené všechny dárky, máme pro vás tip na jeden speciální. Vánoční pivo.

Pivo vánoční, pivo nejdražší ale i nejlepší pivo na světě. Tak takové exempláře vlastní pan Acsay, který pivo nejen sbírá, ale také dováží z Belgie.

"Dovážím sem přibližně 80 různých druhů piva. V Belgii je velice obvyklé uvařit na Vánoce speciální piva. Nedělají to však všechny pivovary. Vyrábí se to někdy v únoru, březnu a leží to do listopadu. Prvního listopadu pak ty piva stáčí,“ prozradil importér piva Juraj Acsay.

Jedním z těchto piv je také polotmavé pivo Delirium Tremens, které je vyrobeno z pěti sladů. "Třetinka v obchodě vyjde na zhruba 80 korun. Samozřejmě jde o to, kde ho budete kupovat. Na Staromáku vás vyjde samozřejmě dráž,“ dodal Acsay.

Pokud si ale myslíte, že chutná jako klasický český ležák, jste na omylu. "V podstatě se ta kultura přibližuje spíše k vinné kultuře. Určitě nechutná jako pivo, na které je většina lidí v Čechách zvyklá,“ prozradil dovozce.

"V první řadě když ho otevřete, tak krásně voní. Jak se ohřívá, tak se ty chutě rozvinují do barvitosti. To první napití se naprosto liší od posledního doušku,“ upřesnil pivař a šéfredaktor pivního magazínu Jaroslav Večerníček Novák.

Pan Acsay ovšem vlastní také oficiálně nejdražší pivo na světě. Jeho lahev je navíc jedinou lahví v Evropě. "Jmenuje se Utopias a je to směs patnáctiletých archivních piv. Stočilo se celkem 8000 lahví v limitované edici, které nebyly nikdy v prodeji a šly okamžitě do aukce. Jeho cena je kolem 30 tisíc,“ přibližuje unikát Novák.

Zdroj: TN.cz | Autor: Martin Hlavács

My Češi jsme pyšní na naše pivo. Je ovšem třeba si přiznat, že pivo není jen zlatavá pěnivá tekutina s nahořklou chutí. Kdo chce proniknout do bohatství rozmanitosti takové pivní velmoci, jakou je Belgie, musí zapomenout na to, jakou má v představách českého pivaře tento nápoj chuť. Nabízíme virtuální ochutnávku jednoho z belgických pivních endemitů. Pivo geuze se totiž nevaří nikde jinde než v okolí řeky Senne protékající pod Bruselem. Má nakyslou chuť, která ho odlišuje od všech ostatních piv.

"Je to, jakoby vás najednou kousla spousta malých zvířátek uvnitř tváří. Tak je to pivo kyselé. Potom se chuť zjemňuje a nakonec cítíte hořkost na kořeni jazyka," popsal chuť piva geuze Thomas Debelder, syn spolumajitele pivovaru U 3 fontán v městečku, které má slovo pivo už ve svém názvu - Beersel. Celkem dobře vystihl i moje chuťové dojmy. Slinné žlázy reagují na geuze podobně jako na větší lžičku hořčice. Pod jazykem to začne skoro až štípat.

Nebylo to ovšem poprvé, co jsem pil geuze, a tak jsem věděl, co od něj čekat. Toto živé pivo je velmi osvěžující, i když díky své síle i zrádné, zvláště v létě. Thomas Debelder by doporučoval geuze pít spíš jako aperitiv před jídlem. Udělá vám dobře v žaludku a pomůže vytrávit, takže máte pak větší chuť na něco dobrého. Geuze je pivo velmi zvláštní a jedinečné. Někteří jej zatracují, jiní si jej nemohou vynachválit.

"Málo lidí tohle pivo ocení, když si je dají poprvé. Musíte se ho naučit pít. Spousta lidí si oblíbila tohle kyselé pivo a dává mu přednost před pivy sladkými, jako je třeba kriek, což je pivo prokvašené s višněmi," vysvětluje unikátnost zdejšího piva Thomas.

Geuze se nedá uvařit nikde jinde na světě, jen v poměrně malé oblasti Pajottenland ve Vlámském Brabantsku na západ od Bruselu. Za tajemstvím geuzu stojí řeka Senne, která kdysi protékala i povrchem Bruselu. V jejím údolí se totiž vyskytuje bakterie, která vyvolává spontánní kvašení piva geuze. Jmenuje se Brettanomyces Bruxellensis. Její působení na ječmennou směs připravenou k výrobě piva je jednoduché. Její buňky se ani nemusejí do piva přidávat.

"Stačí jen otevřít dveře a okna pivovaru, aby mohl dovnitř čerstvý vzduch. Bakterie poletující v něm zahájí fermentaci. Nemusíme do piva přidávat žádné kvasnice. Necháme ho zkrátka jen infikovat mikroorganismy z okolního prostředí," prozrazuje klidně výrobní postup Thomas Debelder. Nebojí se, že by někdo odcizil recept na geuze. Kdyby se ho pokoušel vařit jinde, prostě by mu to nešlo. Bruselská bakterie je velmi choulostivá a citlivá dáma. Proto je také ve sklepě na sudech napsána výstraha pro návštěvníky: Neklepat!

"Klepáním na sudy můžete narušit kvašení piva. Kvasnice se mohou prostě leknout a přestat kvasit. Je to jako v zoo: Nesahejte na zvířata! A v sudech jsou také divoká zvířata. Jenže strašně malinká," upozorňuje Thomas Debelder.

Samotným neřízeným kvašením vzniká lambické pivo a z něj se teprve míchá geuze. Spojí se jednoroční, dvouleté a tříleté pivo. Pak se ještě nechává dále fermentovat v lahvi uzavřené korkovou zátkou s drátěnou čepičkou jako šampaňské. I v lahvi geuzu totiž vzniká tlak o síle několika barů a obyčejný špunt by dříve či později vyletěl. Zvlášť po několika letech uložení piva ve sklepě. Thomas Debelder říká, že když je pivo dobře zašpuntované, vydrží zrát i 10 let.

I když bylo časné dopoledne, nabídl Thomas vyzkoušet jedno pivo z roku 1997. Zvlášť dobrý ročník. Zátka vyletěla a z lahve se vyřinula pěna. To je ovšem zcela správně. První kapky piva se vždy nechávají odtéct, aby vyšly ven usazeniny, a pak se pomalu, velmi pomalu nalévá po stěně sklenice. Vždyť geuze zraje nejméně čtyři roky, tak proč spěchat s tím ho vypít.

Je třeba si na něj počkat a pak ho vychutnat, protože chuť piva se vyvíjí ještě i ve sklenici. První lok je jiný než ten poslední a ten bývá podle Thomase Debeldera nejlepší. A pak si tímto belgickým "šampaňským" můžete připít na zdraví.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor a foto: Pavel Novák

Pivo Topvar patrí medzi tradičné pivá plzenského typu. Jeho príjemne harmonická plná chuť, bohatá trvanlivá pena, ľahká stráviteľnosť a osviežujúce účinky ho zaraďujú medzi obľúbené pivá na slovenskom pivnom trhu.

Ján Píry, obchodný sládok Pivovarov Topvar, prirovnáva pivo Topvar k najlepším svetovým pivným značkám: "Topvar je pre svoje kvalitatívne charakteristiky považovaný za slovenský ekvivalent značky Pilsner Urquell."

Pivovary Topvar informovali nedávno o zámere ukončiť výrobu piva v topoľčianskom závode ku koncu februára budúceho roka. Tento krok nebol pre spoločnosť vôbec jednoduchý a predchádzalo mu množstvo aktivít na riešenie náročnej situácie na slovenskom trhu s pivom.

Ján Píry, ktorý v pivovarníctve pracuje už dlhý čas, vidí ukončenie výroby piva v Topoľčanoch v širších súvislostiach. Niekoľkoročný, po sebe nasledujúci pokles slovenského pivného trhu podľa neho zákonite viedol k tomuto kroku. Samozrejme, ako obyvateľovi Topoľčian je mu ľúto, že k takejto zmene dôjde.

Ako však dodáva: "Dôležité je, že zatvorením pivovaru nezanikne aj značka piva Topvar a že v nezmenenej kvalite a chuti bude stále dostupná na slovenskom pivnom trhu pre svojich priaznivcov."

Spoločnosť Pivovary Topvar sa dlhodobo venuje podpore rôznych športových a spoločenských aktivít a aj naďalej bude so značkou Topvar pokračovať v podpore komunít v topoľčianskom regióne.

Medzi najvýznamnejšie patrí sponzoring futbalového a hokejového klubu v Topoľčanoch, ktoré každoročne podporuje sumou takmer 50 tisíc EUR, čo je v prepočte 1,5 milióna SKK. Spoločnosť má tiež v úmysle pokračovať vo veľmi dobrej spolupráci s mestom Topoľčany, pri podpore rôznych lokálnych podujatí realizovaných v meste.

Zdroj: Aktuálne Centrum.sk | Placený PR článek

Dánové „trénují“ na svátky už od prvního pátku v listopadu, kdy každý větší pivovar vydává svou vlastní verzi takzvaného julebrygu, vánočního piva. Všechny vary mají společnou dobrou kvalitu a vyšší obsah alkoholu, takže se většina populace – věrna své pověsti – zpije do němoty.

Guinness prichádza s novou online kampaňou Bring it to Life, v ktorej využíva Google Earth a Facebook. Necháva spotrebiteľov, aby si vyrobili vlastnú planétu plnú piva. Cieľom kampane je vytvoriť interaktívnu väzbu so zákazníkmi, píše AdAge.

Milovníci piva nájdu na stránke Bringittolife.tv podrobný návod na výrobu virtuálneho sveta. K dispozícii majú „prázdnu“ planétu Zem a pomocou rôznych nástrojov ju môžu pretvoriť podľa seba. Použiť môžu napríklad pôdu z Brazílie, Austrálie, Japonska, Kanady alebo Nepálu. Do stavby môžu zapojiť aj svojich priateľov na Facebooku. Čím viac ľudí planétu vytvára, tým viac bodov - vodných kvapiek sa pripíše na ich konto. Za určitý počet kvapiek môžu používatelia získať zadarmo pivo Guinness a absolútny víťaz získa zásobu piva na celý rok, vysvetľuje BrandRepublic.

Masívna online kampaň nadväzuje na televíznu reklamu, ktorú pivovar uviedol na začiatku novembra. V spote Bring it to Life ukazuje skupinu mužov, ako si doslova vyrábajú vlastný svet. 90-sekundovú reklamu podporili printové inzeráty v britskej tlači, celú kampaň vrátane online časti zastrešila agentúra AMV BBDO.

Zdroj: Česká média.cz | Autorka: Dáša Stanková

Lukančo Trifončovski, sládek

Denně musí ochutnat téměř litr piva, jen tak může řádně dohlížet na kvalitu „tekutého chleba“, který pod jeho vedením vyrábějí v Pivovaru Klášter u Mnichova Hradiště.

Přestože se jeho rodina nepyšní tradicí pivovarnictví, Trifončovski zasvětil tomuto oboru celý dosavadní pracovní život. „Vystudoval jsem pivovarnictví na potravinářské škole a nadchlo mě to tak moc, že jsem u tohoto řemesla zůstal,“ vzpomíná na dobu, kdy k pivu „přičichl“ poprvé.

Nejprve ho vařil jako dělník, poté se vypracoval na mistra a další praxi získával na vedoucích pozicích v českých vyhlášených pivovarech. Na konci 90. let začal řídit velký pivovar v Rusku.

„Je to obrovská pracovní zkušenost, mnohému jsem se tam naučil. Byly tam výrobní technologie, které se u nás v republice ani nepoužívají,“ hodnotí zkušenosti.

Po osmi letech se vrátil zpátky do své rodné země a k českému pivu. Před několika měsíci se stal sládkem a výrobním ředitelem v Pivovaru Klášter. „Klášterské hořké pivo mi vždycky chutnalo. V posledních dvou letech se zhoršila jeho kvalita, ale vedení se vyměnilo a myslím, že jsme kvalitu opět pozvedli a ještě pozvedneme,“ dodává.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Velmi příjemné vánoční překvapení si pro všechny příznivce pivního moku připravil velkobřezenský pivovar. Pokud si totiž zakoupíte multibalení se šesti lahvemi exkluzivní novinky - dvoulitrového Březňáku, můžete získat ve vybrané pobočce maloobchodní sítě Interspar kapra zdarma!

Po zakoupení multibalení získá každý zákazník poukázku, kterou může směnit právě za mrskajícího se kapříka. „Kapr a pivo jsou již po staletí nezbytnou součástí štědrovečerní večeře, proto jsme se rozhodli příznivce značky Březňák odměnit tímto tradičním symbolem Vánoc. Kapři pocházejí z tradičních chovů v Třeboni,“ vysvětluje Daniela Klančíková, manažerka značky Březňák.

Speciální kupony budou moci zákazníci získat dnes, tedy 20. prosince v Intersparu Mladá Boleslav (Jičínská ulice), 21. prosince pak v teplické pobočce, 22. prosince v České Lípě a na závěr 23. prosince v Litoměřicích. Výdej kaprů bude u všech těchto filiálek Intersparu probíhat v daný den od 11 hodin nejpozději do 19 hodin, ve víkendové dny pak dokonce o hodinu dříve. Na každou pobočku připadá 250 kaprů, celkem tedy mohou zákazníci získat až 1250 kaprů. Průměrná váha kapra se přitom bude pohybovat kolem tří kilogramů.

Zdroj Ústí Naše adresa.cz | Autor: Autor: Petr Neč