Ústa naprosto spokojeného muže jsou plná piva...

Úvodní slogan byste možná očekávali od současné reklamní kampaně na některou z proslulých pivních značek. Byla by to však mýlka – citovaný výrok mohl totiž vymyslet nějaký starověký hospodský či štamgast z Údolí králů. V každém případě jde o nápis datovaný do období 2200 let před naším letopočtem... Jaký div, že milovníci piva používali a užívají vždy a všude stejné argumenty a skoro stejný slovník! Cožpak Sinuhetův otrok Kaptah neříká: "Můj pane, teprve nyní jsem zpozoroval, jak neobyčejnou a neuhasitelnou žízeň jsem dostal z našeho cestování...?" (M. Waltari, Egypťan Sinuhet)

Pivo (Hequet) bylo skutečně nejpopulárnějším nápojem starého Egypta a pili ho jak dospělí, tak dokonce i děti. Ve staroegyptských Instrukcích matky Ani (Papyrus Ch. Beattyho) se píše: "Poslala tě do školy, když jsi byl připraven naučit se psát, a každý den tě čekala s chlebem a pivem..." Tehdejší vychovatelé si sice uvědomovali rizika plynoucího pro mládež z přílišného holdování pivu, ale varování studentovi pro změnu v Khetiho instrukci z období Střední říše (asi 2000 let př. n. l.) bude znít našim uším poněkud příliš tolerantně: "Snědl-li jsi tři bochníky chleba, zapil je třemi džbány piva a tvé tělo ještě nemá dost – postav se tomu..."

Podle řeckého zeměpisce Strabona píšícího počátkem prvního století našeho letopočtu Egypťané vařili pivo pouze z ječmene. Bohužel však jeho poznámky jsou velmi obecné a neposkytují nám žádné konkrétní vodítko k poznání tehdejších výrobních metod: "Ječmenné pivo je typické pro Egypťany. Je běžné po celém Egyptě, jeho příprava se však liší podle místních zvyklostí..."

Původní egyptská metoda přípravy piva se nicméně zřejmě podobá té, která se dodnes užívá v Súdánu: pšenice, ječmen či proso jsou hrubě podrceny, čtvrtina zrna je namočena a ponechána nějakou dobu na slunci, ze zbytku jsou uhněteny bochníky chleba a zlehka upečeny, aby se nezničily enzymy; poté jsou bochníky rozdrobeny a smíchány s namočeným zrnem, přičemž dojde k fermentaci; poté je přidána voda s pivem a opět probíhá kvašení; nakonec je tekutina zcezena a k dochucení se údajně někdy užívalo datlí. Britská pivařská firma Newcastle Brown ale však podnikla několik zajímavých experimentů a její odborníci dospěli k závěru, že to, co je překládáno jako "datle", ve skutečnosti zřejmě znamenalo jakékoli sladidlo. Současně vyjádřili přesvědčení, že ani nebylo třeba péci zmíněné bochníky chleba, protože naklíčený ječmen má stejný účinek.

Při tehdejší neznalosti pasterizace se egyptské pivo v horkém klimatu často brzy kazilo. Zemřelým faraonům tak byl slibován "chléb, který se nedrolí, a pivo, které nezkysne..." Poměrně velkoobjemová produkce piva patřila zřejmě ke královským monopolům a své vlastní pivovary měly i chrámy. Jeden z nejstarších nalezených pivovarů působil ve městě Hierakonpolis už někdy v polovině čtvrtého tisíciletí př. n. l. a mohl vyrábět pravděpodobně víc než tisíc litrů piva denně. Pivo spolu s chlebem a zeleninou tvořilo důležitou část mzdy staroegyptských dělníků. Jejich standardní denní příděl činil v dobách faraonů dva džbány, z nichž každý měl obsah něco přes dva litry.

Pivo bylo v každém případě zdravější než často znečištěná voda pocházející buď z Nilu, nebo jeho kanálů. Zdá se – a s ohledem na tamní klima není divu – že Egypťané si rádi pochutnali na pivu pěkně vychlazeném. Vyplývá to například ze stížnosti vůči jistým lupičům potravin a nápojů: "Vytáhli rovněž láhev piva, jež se chladila ve vodě, zatímco jsem byl v otcově pokoji..."

Vskutku, těžko najít rozdíl mezi českým turistou, který se po egyptské dovolené rád vrací do své domovské hospůdky, a staroegyptským štamgastem Kaptahem: "Nebylo jediné přístavní krčmy, do níž by nebyl Kaptah první pospíchal, aby zavlažil své hrdlo egyptským pivem..." (M. Waltari, Egypťan Sinuhet)

Zdroj: Tiscali.cz