Rád chodí po hospodách a pozoruje lidi, ale také se dobře vyzná v tom, jak funguje naše chuť a čím které jídlo zapít. Jako pivovarnický sládek to má Václav Berka skoro v popisu práce.

Jako student chodil do pivovaru na brigádu, až tam konečně uvařil svoji první várku piva. Pak nastoupil a prošel několika technologickými výrobními procesy, byl sklepmistrem, sládkem. Jeho autogram "Václav Berka (odpovědný za kvalitu)" jste mohli čítat mnoho let na každé lahvi Gambrinusu, ale zodpovídal za výrobu celého Plzeňského Prazdroje.

Dnes se jeho funkce jmenuje starší obchodní sládek, což volně přeloženo znamená, že má na starosti image, interní komunikaci, kvalitu servírování a péči o distribuci zlatého moku, který proudí z jednoho z nejlepších pivovarů na světě.

Na Václavském náměstí a v jeho nejbližším okolí dnes už kromě turistů skoro nikdo nebydlí. Tady to žije docela jiným životem: drahé hotely, restaurace, nóbl kanceláře s vysokým nájmem, firmy světových jmen, šantány, módní salony a všudypřítomné globální značky. Restaurace Bredovský dvůr se svou českou, slovenskou a mezinárodní kuchyní a skvěle čepovaným pivem z tanku je vzdálená jen pět minut chůze od Národního muzea, ale může se chlubit tím, že valná většina jejích návštěvníků jsou domácí. Nejsou tu závislí na turismu, byť se restaurace nachází v jeho epicentru.

Hned při vstupu do Bredovského dvora jsem zahlédl, jak se číšník zvolna odlepil od výčepu a zkušeně oslovil právě příchozí: "Tři kousky a jedno nealko, pánové?" Kývnutím pravidelných hostů se dostalo jeho odhadu potvrzení. Vládne tu pohoda, pocit domova, profesionalita. A díky slovenskému původu majitele tady můžete zakousnout kachnu s lokšemi, domácí, záměrně lehce nakyslý bramborový salát s octem, a když je tlačenka označena v menu jako domácí, pak vězte, že ji opravdu dělají sami.

Už mnoho let zařazuje Václav Berka tento podnik v mém výběru Grand Restaurant do žebříčku TOP 10 v čepování plzeňského piva. Myslím, že pro něj není vůbec jednoduché rozhodovat se mezi 1300 podniky. Koho pochválit, komu naznačit, že ještě není tak dobrý, je často velmi nevděčná role a vítězem nemůže být každý.

"Velmi důležitým faktorem při posuzování kvality podniku je čistota sklenic," říká Berka. "Představte si stopy rtěnky nebo mastnoty na půllitru... Navíc špatně vymytá sklenice může zásadně ovlivnit váš chuťový vjem. Pravidelné proplachování a čištění trubek také není pro mnoho hospod samozřejmostí. Samotné čepování piva je nejen téměř rituální obřad typický pro naši zemi, ale také jasně definovaný technologický postup."

Když jsme se začali probírat jídelním lístkem, přistál nám na stole takzvaný šnit - ochutnávka, tedy jen tak do půl sklenice na jeden zátah; Berka tomu říká aperitiv. Plzeňský sládek říká, že nikdy nesnídá, je na maso a kromě koprovky nemá zábrany. Nakonec pro nás oba vybral jídlo - jak jinak - k pivu. Dali jsme si hned dva předkrmy (jeden místo dezertu): ostré vuřty, tlačenku s cibulkou a octem (separé). Jako hlavní chod Berka zvolil místní specialitu: žebra na medu. Mimochodem, já žebra jedl poprvé v životě, sám jsem se k tomu nikdy neodvážil. A skvělé!

Berka je přítelem spíše praktického pozorování, chce stále být mezi lidmi, vnímat, co si myslí, jak reagují, a tak dost často cestuje. Je vlastně takový trenér, kouč a anděl strážný dohlížející na to, jak se zachází s pivem. Chodí po hospodách, připravuje a vede tréninkové programy, je hlavním rozhodčím v celosvětové soutěži o nejlepšího výčepního a spoluvytváří image české gastronomie. Velmi poučné jsou jeho přednášky o chuti a o tom, jak funguje náš jazyk, kterou jeho částí vnímáme slané, sladké, hořké či kyselé, jak máme degustovat pivo, k jakému jídlu se to které hodí a jak se dá používat v kuchyni. Dobré jídlo a pití jde u Václava Berky ruku v ruce.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Pavel Maurer