Nizozemský výrobce piva Heineken získal od britského nápojového koncernu Diageo licenci na výrobu a distribuci irského tmavého piva Guinness v Rusku. Od července se tak stane autorizovaným dovozcem a distributorem piva značky Guinness a Kilkenny na tamním trhu. Tento krok je součástí plánů další expanze Heinekenu na ruském trhu, oznámila.

Čtvrtý největší výrobce piva na světě začne ještě v prvním pololetí v Petrohradu licenčně vařit značku Guinness Foreign Extra Stout. "Heineken bude první, kdo začne vařit na ruském pivním trhu skutečný stout, černé pivo britského typu" uvedl šéf ruské pobočky Heinekenu Roland Pirmez. Finanční podmínky dohody firma neoznámila.

Dohoda otevírá Heinekenu a Diageu v Rusku rychle rostoucí segment licenční produkce piva. Heineken považuje Rusko z hlediska růstu za klíčový trh a dnes potvrdil, že zde hodlá dále expandovat. "Opravdu chceme v Rusku expandovat, jak autonomně, tak s pomocí akvizic," řekla mluvčí Heinekenu.

Heineken, který má v Rusku pivovar v Petrohradě, koupil loni dva menší ruské pivovary a stal se třetím největším místním výrobcem. Lídrem na ruském trhu piva je Baltic Beverages Holding, společný podnik britské firmy Scottish & Newcastle a dánské Carlsberg. (Lidovky.cz)

Čeští i zahraniční odborníci ocenili v roce 2004 kvalitu piva Radegast hned deseti cenami. Značka Radegast tak splnila smělý cíl - přivézt ocenění z pěti vybraných prestižních pivních soutěží doma i v zahraničí. Letos po pětileté pauze si značka Radegast sáhla opět na cenu České pivo roku. V nejprestižnější soutěži českých piv ji získal Radegast Premium. Z této uznávané ceny se Radegast těší za svou historii už posedmé. " Bylo tím posledním letošním, které nám chybělo. Usilovali jsme o něj už delší dobu a letos to vyšlo. Máme obrovskou radost, je to velké povzbuzení pro všechny, kdo se v pivovaru na výrobě piva podílejí a zároveň ocenění úsilí o dlouhodobou a stabilní kvalitu piva," shrnul své dojmy Ivo Kaňák, manažer pivovaru Radegast. Aktuálními letošními cenami a " bonusem nad plán" je ocenění od Sdružení přátel piva, které zvolilo nealkoholickým pivem roku 2004 pivo Radegast Birell a třetí místo pro Radegast Premium v anketě Pivo roku 2005 měsíčníku Pivní kurýr.

České pivo je národní nápoj, je součástí naší historie i kultury a patří k tomu nejlepšímu, co reprezentuje naši zemi v zahraničí. A značka Radegast reprezentuje Českou republiku se ctí, což dokládají úspěchy v nejprestižnějších zahraničních pivních soutěžích. Ať už to byl Světový pivní pohár v Kalifornii, Mezinárodní pivní mistrovství Austrálie nebo mezinárodní známka kvality Monde Selection. Radegast si z těchto soutěží přivezl šest cen udělených zahraničními odborníky, z toho jednu zlatou, dvě stříbrné a tři bronzové.

V čem vidí úspěch piva Radegast manažer závodu Ivo Kaňák? " Jsme součástí předního českého výrobce piva, společnosti Plzeňský Prazdroj. Pivo Radegast vaříme v nejmodernějším pivovaru v České republice, po plzeňském druhém největším. K výrobě se používá špičková technologie, která pivu zaručuje stálou a prvotřídní kvalitu. Osobně si vážím našich zkušených odborníků a lidí, kteří tady pivo vaří, protože vím, že svou práci dělají srdcem a věřím, že to je v pivu znát," vysvětluje úspěchy značky Ivo Kaňák.

Získaná ocenění značky Radegast v roce 2004:

ZLATÝ POHÁR PIVEX - speciální cena - zlatý " Certifikát kvality". Pivovar získal ocenění z celkového počtu 23 značek v kategorii světlých ležáků. Certifikát se uděluje pivům, která v soutěži dosáhnou mimořádných výsledků.

World Beer Cup 2004, Californie, San Diego - bronz pro Radegast Original. Účast 1 566 značek piv, 393 pivovarů ze 40 zemí světa. World Beer Cup je považována za olympiádu pivních soutěží.

International Beer Awards, Austrálie, Melbourn - dvě bronzové medaile pro Radegast Premium a nealkoholické pivo Radegast Birell. Účast 885 značek piv z 30 zemí. Značka Radegast soutěžila u protinožců poprvé.

Monde Selection, Holandsko, Amsterdam - zlatá medaile pro Radegast Premium, stříbro Radegast Original a nealkoholický Radegast Birell.

České pivo roku 2004 - 1. místo Radegast Premium, 31 značek v kategorii světlé ležáky. Ve své historii se stal zlatý mok z Radegastu pivem roku posedmé.

Nealkoholické pivo roku - 1. místo Radegast Birell, vyhlašuje Sdružení přátel piva. S počtem 687 hlasů dosáhl Radegast Birell třetího nejvyššího počtu hlasů z jedenácti kategorií soutěže, v níž jinak bodovaly většinou malé pivovary.

Pivo roku 2005 - 3. místo Radegast Premium, vyhlašuje měsíčník Pivní kurýr. (Olomoucký den)

Mikroregiony Boskovicka a Moravský kras se na veletrzích cestovního ruchu Go a Regiontour, které začínají zítra na brněnském výstavišti, budou prezentovat na společném stánku s názvem Region Boskovicko a Pivovar Černá Hora, Moravský kras a okolí. Právě výrobce piv a limonád letos celý stánek zastřešuje, část na provoz přispívají i jednotlivé mikroregiony. "Nabídli jsme se jako subjekt, který by celý tento region spojil. Myslím si, že to není špatný nápad, protože naše pivo se točí všude,"říká Hubert Adámek z Pivovaru Černá Hora. "Stánek bude koncipován jako malá hospůdka, kde se budou jednak prezentovat jednotlivé mikroregiony (např. Boskovicko, Kunštátsko- Lysicko, Olešnicko, Letovicko, Černohorsko), ale také točit naše pivo." Pivovar Černá Hora svou prezentací na veletrhu navazuje na svoje již dřívější aktivity v oblasti cestovního ruchu. "Chceme se stále více dostávat do povědomí široké veřejnosti. Pokud se týká naší nabídky návštěvníkům stánku, tak se mohou těšit např. na prezentaci našich společenských a zábavních center, k dispozici budou mít i malou předzvěst knihy, kterou připravuje Josef Veselý. Formou brožury jsme zpracovali kapitolu, která bude věnována Pivovaru Černá Hora,"jmenuje Hubert Adámek. Ochutnat tam bude možné také novou pivní pálenku Monte Negro Gold, příznivci cykloturistiky jistě nepohrdnou letákem k pivní stezce Petra Bezruče. Veletrhy cestovního ruchu Go a Regiontour 2005 se konají v Brně od 13. do 16. ledna. Region Boskovicko a Pivovar Černá Hora se budou prezentovat tradičně v pavilonu B1 na stáncích 101 a 102. (Rovnost)

Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod začal vyvážet do Austrálie. Jedenáctistupňové pivo Rebel si tamní obyvatelé mohou koupit v obchodech v Sydney. Pivovar navázal spolupráci s obchodním řetězcem, který působí i na Tasmánii. „První kontejner s třetinkovými lahvemi jsme dodali v prosinci,“ řekl ředitel Jiří Hušek.

Po vstupu do EU se export podniku zvedl o polovinu a z loňských uvařených 81 tisíc hektolitrů odešla do zahraničí asi desetina produkce. Pivovar má největší odběratele na Slovensku a v USA. Na Slovensko vozí pivo od loňského jara. „Dobře se nám podařilo etablovat v Bratislavě, kde zásobujeme asi 40 restaurací,“ podotkl Hušek. USA patří k letitým teritoriím. Prodej tam ale komplikuje klesající kurz dolaru. (MF Dnes)

Rodinný pivovar Bernard letos hodlá zvýšit vývoz piva na Slovensko z loňských 6500 hektolitrů nejméně na dvojnásobek. Humpolecký podnik vstoupil na slovenský trh v minulém roce a nyní dodává sudové pivo do 180 restaurací. Množství piva dodaného na Slovensko se na loňském ročním vývozu pivovaru podílelo pěti procenty. (Mojenoviny.cz)

Rodinný pivovar Bernard získal v roce 2004 celkem 11 významných ocenění. Vedle tradičně získaných cen za kvalitu nepasterizovaného piva Bernard na různých degustačních soutěžích v České republice se pivovar prosadil v novinářské anketě pořádané ČSPaS - Naše pivo 2004 a v soutěži CZECH TOP 100 roku 2004. "Umístění získala především piva s přísadou jemných kulturních kvasinek, která prodáváme v lahvi s patentním uzávěrem, Sváteční ležák a Speciální černé pivo," hodnotí úspěšný rok výrobní ředitel a spolumajitel pivovaru Ing. Josef Vávra a dodává: "Za kvalitu piva jsme v loňském roce získali celkem osm

ocenění."

Výčet úspěchů doplňuje generální ředitel pivovaru Ing. Stanislav Bernard: "Výrazným úspěchem je třetí místo v jediné české novinářské anketě popularity jednotlivých značek piva v České republice s názvem Naše pivo 2004, pořádané ČSPaS v rámci soutěže České pivo roku 2004. V anketě hlasovalo přes sto novinářů a značka Bernard se zařadila mezi nejpopulárnější piva v České republice."

Pivovar v Humpolci byl založen v roce 1597 a v roce 1991 zprivatizován. Vaří sedm druhů nepasterizovaného piva Bernard a distribuuje je přibližně do 1600 restaurací po celé České republice, dále pivo vyváží na Slovensko, do Švédska, Německa, Chorvatska a Ruska. Zaměstnává 90 zaměstnanců a v roce 2004 měl

výstav 127,7 tis. hl.piva, což představuje meziroční nárůst 4 procenta.

Seznam získaných ocenění Rodinným pivovarem Bernard v roce 2004:

1.místo Česká pivní pečeť v Táboře, Speciální černé piva 13%

CZECH TOP 100 - nejobdivovanější firma Vysočiny 2004

CZECH TOP 100 - 4. místo v kategorii potravinářský a tabákový průmysl

1.místo Pivo České republiky v Českých Budějovicích, Speciální černé piva 13%

3.místo Pivo České republiky v Českých Budějovicích, Speciální světlé pivo OX

2.místo Odborná degustační soutěž v Žatci, Speciální černé pivo s přísadou jemných kulturních kvasinek

3.místo Odborná degustační soutěž v Žatci, Polotmavý ležák Bernard

3.místo Odborná degustační soutěž v Žatci, Sváteční ležák Bernard s přísadou jemných kulturních kvasinek

3.místo Novinářská anketa "Naše pivo 2004" v Praze

3.místo Sdružení přátel piva, Černá Hora, Polotmavý ležák Bernard

3.místo Sdružení přátel piva, Černá Hora, Sváteční ležák Bernard s přísadou jemných kulturních kvasinek

(Protext)

Zakladatel rodinného pivovaru Bernard je nepochybně úspěšný podnikatel. V Humpolci vybudoval spolu s dalším společníkem firmu, která oživila tradici výroby piva a v ostrém konkurenčním boji uhájila své místo na trhu. Největší problémy dnes vidí v nedostatku etiky a morálky.

Jaké jsou dnes v Česku podmínky pro podnikání? Jsou skutečně tak špatné, jak tvrdí už i někteří politici?

Asi by nebylo zcela objektivní označit je za zásadně a jenom špatné. Výhodou je, že Česko stále ještě nabízí mnohem víc příležitostí k podnikání než třeba západní Evropa. Od roku 1989 ještě neuběhla dost dlouhá doba, aby trh už byl zcela nasycený.

A co stížnosti na zhoršování podnikatelského prostředí – jsou oprávněné?

Jistěže ano. Zvyšuje se daňové zatížení, podnikatelé doplácejí na nepovedené zákony, roste byrokracie. To všechno jsou obecně známé věci, ale podnikatelské prostředí bohužel kazí i další velmi negativní jevy. V našem oboru jsou to například obchodní praktiky velkých pivovarů, které začaly majitelům restaurací platit obrovské peníze v hotovosti, aby si zajistily, že daná hospoda či restaurace bude čepovat jen jejich pivo.

Není to jasný úplatek?

Po právní stránce jim nelze nic vytknout. Majitelé restaurací dostávají peníze na základě smluv o propagaci dané značky. Vezměte si, že pivovar běžně poskytne restauraci nejen veškeré technické vybavení, pravidelný servis a reklamní předměty od sklenic přes tácky až po ubrusy. Ale k tomu navíc i statisícové finanční částky. Osobně se mi taková praxe nelíbí. Vytváří prostředí, které postrádá jakoukoliv morálku.

Jde o českou specialitu?

Velké pivovary s ní začaly v Německu a postupně ji přesunuly k nám. To ale přece neznamená, že ji musíme tolerovat. Mělo by nám vadit, že tady kvalita nabízeného zboží a služeb není primárním rozhodujícím motivem.

Takže v konkurenčním boji pivovarů nehraje kvalita žádnou roli?

My se o ni dlouhodobě snažíme, což dokazuje řada ocenění, které jsme získali vloni i v předchozích letech. Pozitivní odezvu na kvalitu našeho piva máme také ze zahraničí. Přestože jsme s exportem začali až v loňském roce, dnes už vyvážíme do pěti zemí: na Slovensko, do Ruska, Chorvatska, Švédska a Německa. Přitom když naši zástupci osloví restauraci u nás doma, tak se hostinský často vůbec neptá na kvalitu, ale zajímá ho jen to, kolik dostane peněz.

Neměl by se provizemi za propagaci zabývat úřad pro ochranu hospodářské soutěže?

Antimonopolní úřad bohužel tyto praktiky připouští a toleruje. Před několika lety dal sice několika velkým pivovarům pokuty, ale ty byly v řádu od 250 tisíc do půl milionu korun. To jsou přitom investice do jedné jediné restaurace! Pro porovnání: náš pivovar, ač patří mezi malé, dnes v Česku zásobuje 1600 hospod. Vloni jsme byli nuceni “na podporu prodeje” do restaurací investovat několik desítek milionů korun. Neříkám, že nejsme schopní tyto peníze vydělat, ale ve férovém prostředí jsme je mohli investovat zpět do rozvoje výroby. Místo toho jsme se museli přizpůsobit.

Systém provizí sice kritizujete, ale přitom se ho sami účastníte…

Já jsem proti němu tvrdě bojoval až do roku 2001. Jenže v tom roce jsme prodali nejméně piva a dostali se pod hranici 100 tisíc hektolitrů, která je kritická pro přežití. Takže nám nezbylo nic jiného než s těmi “benefity” začít také. Dnes nám už tři roky po sobě výstav opět roste, chybí ale radost z čisté hry a soutěže.

Zmínil jste i nepovedené zákony.

Jistě, o diletantství nynějších českých poslanců by se snad už daly psát romány. My jsme to opět pocítili vloni v dubnu, kdy parlament v souvislosti se vstupem do Evropské unie novelizoval zákon o DPH a na poslední chvíli do něj vložil i vratné obaly. Byl to ekonomický nesmysl, který sice od prvního ledna zase zrušil, ale spousta firem s ním měla několik měsíců obrovské a zbytečné administrativní problémy. Přitom je snad jasné, že když si navzájem posíláte bednu, sud nebo vratnou láhev, tak tam skutečně žádná přidaná hodnota nevzniká.

V minulých letech jste dokázal za zájmy malých pivovarů úspěšně lobovat. Proč jste to neudělal i teď?

To je jednoduché. Firem, kterých se zdanění vratných obalů týkalo, se nikdo neptal na jejich názor. Dozvěděly se to jen několik dnů před tím, než jim tato povinnost vznikla.

Jste v nějaké politické straně?

Nejsem.

Neoslovila vás žádná s nabídkou, abyste ozdobil její kandidátku?

Dostal jsem jich několik, ale nepřijal jsem žádnou. I když jsou mi některé strany blízké, chci být nezávislý. Navíc bych považoval za špatné, kdyby si lidé pivo Bernard spojovali s nějakou politickou stranou.

Vstup do politiky vás tedy neláká?

Nezakrývám, že mě politika bytostně zajímá a dokonce i vnitřně provokuje. Protože samozřejmě ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme. Ale s nynějším rozložením sil v parlamentu bych měl problém. Nedokážu si představit, že bych měl zdlouhavě vyjednávat o věcech, které jsou pro mě naprosto jasné nebo z nich dokonce v rámci vyšších politických cílů ustupovat a hledat nějaké “rozumné” kompromisy. Nechtěl bych prostě být poslancem, který se musí dohadovat a v zákulisních jednáních hledat spojence za každou cenu.

Ve firmě nemusíte hledat kompromisy?

Rozhodně nemusíme diskutovat o tom, zda jedna a jedna jsou dvě. Pivovar jsme koupili v totálně dezolátním stavu a za peníze, které několikanásobně převyšovaly jeho hodnotu. Přesto jsme uspěli. Jsem si jistý, že za to vděčíme hlavně tomu, že jsme nedělali kompromisy nebo o nich sáhodlouze diskutovali, ale naopak jsme se uměli rychle a správně rozhodovat.

Kterého politika si nejvíc vážíte?

Zpětně docela oceňuji Václava Klause. Za jeho vlády se samozřejmě nadělala spousta chyb, podcenily se kontrolní mechanismy. Toho samozřejmě využili ti, kteří si chtěli nakrást nebo prosadit své úzké zájmy. Bylo období, kdy jsem Klause neměl rád. Pro jeho aroganci, zjednodušené vidění světa. Když ho ale hodnotím zpětně, a porovnávám s dnešními vládními lídry, oceňuji, že měl vizi a snažil se, aby Česká republika šla dopředu.

Nynější kabinet se o to nesnaží?

Nikdo nepochybuje, že jsme dneska ekonomicky vyspělou zemí. Ale stačí se podívat na vývoj několika posledních let v Česku a na Slovensku a chce se vám brečet. Slovensko, které podvědomě podceňujeme a máme pocit, že jsme ho daleko předběhli, jde dnes rychle vpřed díky nepopulární vládě, která má vizi a chce něčeho dosáhnout. A já jsem přesvědčený, že pokud v Česku nedojde během několika příštích let k nějaké radikální politické změně, tak se budeme za pár let na Slováky dívat zezadu.

Pryč od politiky. Oč jste usiloval ve Svazu malých pivovarů?

Svaz jsem vymyslel a založil v roce 1993. Tehdy sdružoval zhruba dvacet malých nezávislých pivovarů. Slovo malý znamenalo výrobu do 200 tisíc hektolitrů ročně a slovo nezávislý, že nesměl být právně, ekonomicky ani jinak propojen s jiným pivovarem. Svaz jsme zakládali s tím, že se pokusíme prosadit takzvanou diferencovanou daň, která už tehdy existovala v Německu. To se nám podařilo v roce 1995. Díky tomu malé české pivovary už na spotřební dani ušetřily více než miliardu korun.

Jaký je důvod pro nižší zdanění?

V Německu, kde malé pivovary platí nižší daň už více než sto let, díky ní stále existuje přes tisíc malých pivovarů. A země si zachovala pestrou pivní kulturu, čili široký sortiment nabídky místních národních piv, chutí a specialit.

Které další země tuto úlevu mají?

Kromě Německa ji má Belgie, Dánsko, Holandsko, Česká republika a nyní po našem vzoru i Slovensko.

Ochutnáváte zahraniční piva?

Když si mám osobně vybrat v cizině značku piva, dávám přednost belgickému. V Německu bych sáhl po bavorském pivu – tam je spousta malých pivovarů. Jeden velmi kvalitní pivovar znám v Rakousku a určitě bych jmenoval i Irsko. Ty ostatní země už nemají tak zajímavá piva, protože se v nich pivovary zaměřily spíše na automatizovanou výrobu.

Anglická Camra nedávno kritizovala kvalitu českého piva…

Je to pohled zvenku a určitě není zcela objektivní. Ale na druhé straně nelze nevidět, že se i v Česku objevují tendence k výrobě globalizovaného piva, takzvaného eurobeeru. Český ležák se sice naštěstí pořád ještě odlišuje od ostatních globálních piv svojí chutí a dalšími vlastnostmi, ale když se vyrábí ve velkém a v automatizované výrobě, není to už o výjimečnosti. Kvalitu hlídají automatizované systémy, vzniká vysoce kvalitní pivo, které ale postrádá zvláštní chuťové vjemy.

Proč jste nakonec pověsil prezidentství ve Svazu malých pivovarů na hřebík?

Dosáhl jsem svého cíle, diferencovanou daň jsem prosadil do zákona o spotřební dani, později jsme ji obhájili i u ústavního soudu. Ta funkce pro mě měla smysl, když jsme měli společný zájem a svorně za něj bojovali. Pak se ale společný zájem vytratil a objevily různé třenice. Takže mě to - upřímně řečeno - přestalo bavit.

Je pivovar Bernard ještě pořád členem svazu?

Náš pivovar se v roce 2000 spojil s belgickým partnerem, přestal být zcela nezávislý a tím přestal naplňovat původní podmínku členství. Teď jí sice podle nové právní úpravy už zase vyhovuje, protože došlo ke změně definice zákona o spotřební dani, ale o vstupu do svazu zatím neuvažujeme.

Co vás vedlo ke spojení se zahraničním partnerem?

Motivem byl kapitálový vstup, peníze jsme potřebovali na další rozvoj firmy. Dnes máme my i Belgičané po padesáti procentech akcií.

Slučuje se vůbec forma akciové společnosti s označením rodinný pivovar?

Označení stále platí. Zvolili jsme ho spíš proto, abychom vyjádřili svůj přístup k podnikání. Že ten podnik chceme rozvíjet, budeme se mu věnovat a povedeme ho v duchu rodinné firmy. Pracuje v ní hodně rodinných příslušníků a příbuzných. Ode mě i mého společníka Josefa Vávry. A my se snažíme o otevřenou komunikaci, aby lidé ve firmě věděli, o čem se rozhoduje a kam ta rozhodnutí směřují.

Nemrzelo vás, že jste ztratili původní absolutní nezávislost?

Ztráta nezávislosti nás netrápí, protože jsme nastavili jasné partnerské vztahy a firmu řídíme tak jako dřív. Podnik jsme neprodali, prodali jsme jen akciový podíl. Kapitál, který jsme vstupem zahraničního partnera získali, nás posunul výrazně dopředu. Nepotřebuji mít sto procent akcií, ale chci, aby firma fungovala. Když jsou vlastnické vztahy korektní a transparentní, je jedno, jestli v ní máte pětadvacet nebo padesát procent. Pro mě je zábavnější mít pětadvacet procent v rozvíjející se firmě než zcela vlastnit podnik, který stagnuje.

Exportujete do pěti zemí a chystáte se i do Spojených států. Jak může firma vaší velikosti proniknout na americký trh?

Složitě, protože je poměrně silně chráněný. Musíte splnit celou řadu administrativních požadavků a ty se navíc v jednotlivých státech unie liší. Týkají se například federálního schválení etiket, licencí pro jednotlivé státy. Třeba na etiketách musí být upozornění, že pivo není vhodné pro těhotné ženy a všechny další náležitosti požadované jak místními tak i federálními úřady.

Není to příliš velká byrokracie?

Domnívám se, že tyto požadavky nevyplývají až tak z byrokracie, ale spíš snahy o ochranu amerického trhu. V USA se dnes prodávají spousty značek, je jich mnohem víc než například v Česku. A americké pivovary samozřejmě nemají zájem, aby se tam tlačily další. Úřady navíc vyžadují oddělení distribuce od dodavatele. Pro zahraniční firmu to znamená, že si především musí najít dobrého importéra. To se nám teď povedlo.

Jak odhadujete své šance?

Věříme, že uspějeme. Udělali jsme si marketingový průzkum, můj syn strávil v USA celé loňské léto.

Ing. Stanislav Bernard

Vystudoval Vysokou školu dopravní a strojní a v roce 1989 pracoval jako vedoucí odboru technického provozu podniku Textil Ostrava. V letech 1990 až 1991 byl místopředsedou opavského ONV, měl na starosti ekonomiku. Koncem roku 1991 koupil spolu s dalšími dvěma společníky v aukci malé privatizace objekt pivovaru v Humpolci a založil firmu Rodinný pivovar Bernard. O dva roky později založil Svaz malých nezávislých pivovarů a byl šest let jeho prezidentem. V prosinci 2000 dostal titul Pivovarská osobnost století, a to za úspěšný lobbing pro malé nezávislé pivovary.

Ve stejném roce do jeho firmy přišel belgický partner Duvel Moortgat a za kapitálový vstup získal 50 procent akcií. Stanislav Bernard ji dál vede spolu se svým dalším českým společníkem Josefem Vávrou. Každý z nich má nyní ve firmě čtvrtinový podíl. Rodinný pivovar Bernard zaměstnává 90 lidí.

Pivovarská osobnost století

Stanislav Bernard (49) se narodil v Opavě. Je ženatý, má dvě děti. V Humpolci si před třemi lety nechal postavit funkcionalistickou vilu. Rád sportuje, takže v ní nechybí bazén a fitness. Jezdí vozem BMW pětkové řady s dieselovým motorem. (Profit)

Dobré pivo, to je pro Čechy, kteří patří dlouhodobě k nejlepším pijákům tohoto nápoje na světě, vpravdě boží dar. Mnohaletou tradici jeho výroby má i pivovar v Medlešicích, který dobře prosperoval již před první světovu válkou, jak dokumentuje i tento snímek z 8. prosince roku 1913. Uprostřed zaměstnaců sedí nájemce Antonín Richter, po jeho pravici "pan účetní" a po levici "pan podstarší", oba pro nás již bezejmenní. Ale třeba je, ale i ostatní, identifikuje někdo ze čtenářů. (Noviny Chrudimska)

Na čtrnáctém mezinárodním veletrhu turistických možností v regionech - Regiontour, se představí i nový mikroregion Rychnovsko, který tvoří dobrovolný svazek zdejších obcí. Jejich starostové se budou snažit prezentovat své obce vším, co zájemcům mikroregion představí a přiblíží. Mimo jiné se v letošní prezentační skládačce ocitne i rarita zdejší obce, Skuhrova, pivo Mutinův výroční ležák.

Nápad připravit příznivcům Skuhrova milé překvapení tekutým přáním P.F. s originální vinětou na lahvi, se mezi obecními radními ujal už před lety. Lahev Mutinova "šampusu" v letošním roce vystřídalo pivo. Etiketu na lahvi kromě nápisu - Mutinův výroční ležák 2005 - dotváří i fotografie dlouholetého skuhrovského chalupáře Vojtěcha Vondráčka, který při příležitosti vyhlášených obecních letních slavností ztvárňuje historickou postavu, pána na Skuhrovském hradě, Mutinu. Mutinův ležák je neprodejný, lze jej získat pouze jako dar. Pivo do tisícovky lahví plnili značkou Primátor v Náchodském pivovaru, se kterým obec Skuhrov už delší čas úspěšně spolupracuje. Etikety na naplněné lahve dolepovaly skuhrovští školáci.

"Zbylé lahve poslouží v příštím létě na slavnosti, jako cena ve sportovních turnajích - míčovém sedmiboji a turnaji v kuželkách," říká starosta obce Vladimír Bukovský. O zbylé etikety je prý velký zájem i mezi sběrateli. Na brněnském veletrhu se starosta chystá na jednání a také na výměnu zkušeností s Moravany. Zda se vinaři nechají inspirovat ležákem, se prý neví. (Noviny Rychnovska)

Rozšíření výroby připravuje v roce 2005 nový vlastník Pivovaru Malý Rohozec. "V nejbližších měsících dostane pivovar novou plnicí linku na lahve, jen ta přijde na 12 milionů," řekl v prosinci 2004 Miroslav Kučera, spolumajitel Pivovaru Svijany, který rohozecký podnik koupil, a rozšiřuje tak svou kapacitu. Podnik se 40 zaměstnanci uvařil loni 13 tisíc hektolitrů piva, letos asi 30 tisíc a v příštím roce by to měl být dvojnásobek. (Deník Pojizeří)

V Česku se vypije nejvíc piva na obyvatele na světě. Podle představitelů společnosti Drinks Union je už spotřeba taková, že zkrátka nemá kam růst. "Další zvýšení si lze představit jen stěží," říká Jiří Štesl ze společnosti. Šanci ale firma má na zahraničních trzích. "I přesto, že spotřeba piva v České republice stagnuje, podařilo se nám prodat i utržit víc," zhodnotil minulý rok manažer exportu Miloš Kuba.

Do Německa vyvážet, v Rusku vařit. Firma loni prodala 936 tisíc hektolitrů piva a oproti roku 2003 si polepšila o pět procent. Na 1,1 miliardy korun se zvýšily i tržby, a to dokonce o osm procent. "Jedním z hlavních důvodů, který vedl ke zlepšení prodejů je vývoz," dodal Štesl s tím, že export firma vylepšila o třicet procent a vyvezla přes 230 tisíc hektolitrů piva. Mezi nejvýznamnější odběratele patří Německo. Německý trh je pro české výrobce zvlášť významný, protože patří k největším na světě a je blízko. V posledních pěti letech nicméně i tady spotřeba stagnuje nebo klesá. Po vstupu do EU, kdy padly celní bariéry, se ale otevřely i země bývalého východního bloku, především Polsko a společnost se snaží prorazit i u ruských pivařů. "V Rusku je situace jiná, tady ochranná opatření pořád existují. Proto je pro nás výhodnější licenční výroba," uvedl Miloš Kuba.

Zlatopramen v Rusku uvaří 100 hektolitrů. Společnost na ruský trh vstoupila díky pivovaru Efes Pilsner. Ten po téměř ročních přípravách začal i v této zemi vařit český Zlatopramen. Pivovar Efes by měl letos vyrobit 15 milionů hektolitrů piva, z toho v Rusku sedm milionů. Pro srovnání v České republice se za rok vypije 16 milionů hektolitrů, uvedl Kuba s tím, že Efes patří mezi deset největších světových výrobců piva. Zlatopramen se bude v Rusku vařit v množství více než sto tisíc hektolitrů ročně. Vše ale bude nejvíc záležet na kvalitě. "V žádném případě bychom nešli nikam dál, pokud by to mělo pozměnit charakter našeho piva," ujistil generální ředitel Milan Hagan.

Zlatopramen není jediný. Licenčně v Rusku vyrábí také například Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen nebo pivovar Lobkowicz. Nejúspěšnějším pivem skupiny, která je v současné chvíli pátá na českém trhu, je Zlatopramen 11. Společnost pro své věrné zákazníky ale už představila i klasický ležák. (iDnes)

Žatec Žatecký pivovar expanduje na další zahraniční trhy. Po Velké Británii, Německu a Rusku vyvezl v lednu první dodávku piva do Austrálie. Podnik se dohodl také na zakázce pro odběratele ze skandinávských zemí. Pivovar v loňském roce zvýšil výstav, což podle něj umožnilo kromě růstu odbytu na zahraniční i domácí trhy také obohacení sortimentu o tmavý ležák Výstav piva loni dosáhl podle předběžných odhadů 28 000 hektolitrů, což by byl meziroční nárůst téměř o 17 procent. (Mojenoviny.cz)

Chodovar není jen pivovar, který jako jediný na západě Čech přežil vedle gigantu Prazdroj - porevoluční léta. Pivovarníci z Chodové Plané na Tachovsku provozují velkou a dnes už vyhlášenou restauraci Ve Skále, spojenou s muzeem, a pro turisty připravují nový hotel na náměstí. "Myslím, že pivovarnictví dobře doplňuje další obor, tedy pohostinství. A hotel chceme mít i proto, aby turisté nepřijížděli jen na otočku, ale pobyli delší čas," vysvětluje prezident Chodovaru Jiří Pletka.

Chodová Planá ožije novými atrakcemi. Být cílem, ne jen zastávkou turistů, tak si představují lidé z Chodovaru budoucnost svého podnikání. Zatím největším lákadlem podniku byla restaurace Ve Skále. Jejím poznávacím znamením je atraktivní poloha: hostinec s kapacitou 240 hostů sídlí v někdejších pivovarských podzemních sklepích, do útrob se člověk dostane chodbou raženou v žulovém skalním masivu. "Budujeme další zázemí - parkoviště, hřiště pro děti, minigolf, Je třeba se starat," říká prezident Chodovaru. (iDnes)

Továrna na pivo jako vyhledávaný cíl turistů? Ano, podnik totiž zdaleka už není jen výrobnou pěnivého moku. Hosté mají možnost nahlédnout do tajemství vzniku slavného piva přímo při výrobě, připraveno je pro ně nové Návštěvnické centrum.

Pivovarské muzeum zase nabízí kromě mnoha expozic nově i rozsáhlou výstavu Příběh piva, která mapuje tisícileté dějiny oboru. A na konci trasy mají návštěvníci jedinečnou možnost usednout ke stolu a ve slavném historickém šenku Na Parkánu vychutnat točený Pilsner Urquell.

Nová varna Urquellu se otevře turistům

Pivovar po řadě změn chystá další novinky. „Budujeme přístup do zrekonstruované varny Pilsner Urquell a pracujeme na expozici věnované vaření piva. Do varny se bude vcházet z prostoru u historických sklepů a prohlídka bude obohacena o řadu novinek,“ říká mluvčí Prazdroje Alexej Bechtin. "Nemůžeme se spokojit s tím, co máme. Vždyť podle mnoha průzkumů mezi těmi, kdo do tuzemska přijíždějí, je pivo často na jednom z předních míst ve výčtu největších lákadel," říká mluvčí. Ještě více se zviditelnit, a to v zahraničí i doma. Tak zní plány Prazdroje ohledně cestovního ruchu.

"Možné návštěvníky chceme oslovit rozsáhlou reklamní kampaní a zúčastníme se vybraných turistických veletrhů doma i v zahraničí. Spolupracujeme i s magistrátem města Plzně i s Plzeňským krajem. Nejnovějším příkladem je naše účast v expozici kraje na výstavě Regiontour v Brně. Zatím největší stánek - plzeňskou hospodu - připravujeme na únorový veletrh Holiday World v Praze," sdělil Bechtin.

Kongresy v pivovaru? Máme na to, říká mluvčí. Prazdroj se chce do budoucna stát i místem, kde by se pořádaly odborné konference či velké kongresy. Máme na to prostory a zázemí, tvrdí pivovarští. "Náš záměr ale závisí na tom, jak se bude dařit plánovaná výstavba hotelů v Plzni," připomněl Bechtin, že metropoli zatím schází potřebné množství a kvalita ubytování. "Už teď víme, že bychom něketré kongresové akce mohli pořádat, není to jen nějaké zbožné přání," řekl. (iDnes)

První várka šedesáti hektolitrů extra silného piva Knížecí 21, které vyrábí protivínský Platan, už je prodaná. Nejsilnější světlé pivo v republice s obsahem alkoholu 10,5 procenta uvařil Platan poprvé v březnu, stáčet a prodávat ho začal v srpnu. Míří především do barů a malých obchodů, v řetězcích není k dostání. V březnu pivovar uvaří druhou várku. (MF Dnes)

Téměř sedmdesát miliónů korun je už na účtu státu. V pondělí 3. ledna začne dosud státní Pivovar Strakonice vařit pivo pod křídly nového vlastníka, města Strakonice. O prodeji rozhodla vláda a na účtu Fondu národního majetku (FNM) je složena i kupní cena ve výši 69,2 miliónu korun. Podle strakonického starosty Pavla Vondryse (ODS) tak ukončení transakce už nic nebrání.

„Zítra přijedou zástupci FNM s podepsanými kupními smlouvami a začne faktické přebírání majetku tak, aby se od začátku nového roku mohla vedení ujmout městská akciová společnost Měšťanský pivovar Strakonice,“ řekl v úterý Právu Vondrys. Strakonický pivovar, jehož historie se začala psát už v roce 1649, byl do současné doby posledním závodem zbytkového státního podniku Pivovary České Budějovice. Jeho privatizaci protahovaly soudní spory s právovárečníky, kteří ale restituční nárok na podnik nezískali. Ještě na počátku devadesátých let pivovar vyráběl ročně okolo 220 tisíc hektolitrů piva. Jeho výstav ale trvale klesá a v současné době představuje asi 95 tisíc hektolitrů.

Ačkoli si na jeho pořízení město muselo vzít úvěr, věří vedení radnice, že pivovar bude vydělávat. „Musíme výrazně zlepšit propagační a marketingovou činnost a využít areál pivovaru také pro turistiku,“ uvedl starosta s tím, že záměr počítá například s vybudováním značkové pivnice a možností prohlídek pivovaru pro návštěvníky města. Vondrys ovšem v této souvislosti připomněl, že pivovar současně pomůže stabilizovat výkony a tím i ceny tepla místní teplárny a jeho činnost je důležitá pro zaměstnanost.

Strakonice prosazovaly koupi pivovaru ve spolupráci s ministerstvem zemědělství déle než rok. Město argumentovalo snahou zachovat výrobu piva, místní zaměstnanost a zvýšením turistické atraktivity. Ministerstvo financí návrh přijalo, nechalo však přepracovat odhad ceny pivovaru, která se následně zvýšila z původních 50 na 70 miliónů. Pro koupi za tuto cenu následně zvedla ruku většina zastupitelů. (Právo)

Pavel Vondrys, starosta Strakonic: „Nového ředitele městské akciové společnosti Měšťanský pivovar Strakonice jsme vybírali z pěti kandidátů, kteří postoupili do užšího výběru. Z nich byli vytipováni dva vhodní kandidáti, ale ani s jedním jsme nedokázali dohodnout nástup. Protože bylo potřeba od začátku ledna do funkce ředitele někoho zvolit, tak byl vybrán tajemník města Karel Seknička. Za něj přebere povinnosti právnička města a samozřejmě na jeho funkci tajemníka vybereme nového zaměstnance. Myslím, že je to dobré řešení. V pivovaru je třeba posílit či změnit například úsek marketingu a zajistit bezproblémový chod. Z tohoto hlediska bylo nutné co možná nejdříve ředitele zvolit.“ (Mladá fronta DNES)

Milovníci piva mohou začít plánovat dovolenou do jižních Čech. Tamní centrála cestovního ruchu spustila projekt Pivních stezek, které spojují osm jihočeských pivovarů. Ty lákají turisty na ochutnávky, exkurze, kulinářské speciality, někdy nabízejí i vlastní ubytování. Pivní stezky spojují šestici velkých pivovarů - Budějovický měšťanský, Budvar, krumlovský Eggenberg, třeboňský Regent, protivínský Platan a strakonický Nektar. Nabídku doplňují ještě dva minipivovary - pivovarské dvory Zvíkov a Lipan z Týna nad Vltavou.

Všechny pivovary nabízejí exkurze spojené s výkladem o vaření piva a ochutnávkou. Budvar, Eggenberg, Zvíkov a Lipan mají v areálu i celoročně otevřené restaurace. Při pivní turistice je možné se bez obav vydat i za rakouské hranice. V hornorakouském Mühlviertelu funguje podobný program stezek, do kterého se zapojilo šest tamních pivovarů: Schlägl, Freistadt, Clam, Weinberg, Hofstetten a Neufelden.

http://www.jiznicechy.cz/docs/cz/pivste1.xml (iDnes)

I laik - nepivař ví, že pivo tvoří voda (asi z 95 procent), slad a chmel; a samozřejmě umění pivovarníků. Přitom již jen málokomu je asi známo, že na uvaření jednoho půllitru pěnivého moku se v procesu výroby spotřebuje pět i více půllitrů vody.

Tu do některých pivovarů přivádějí dlouhá potrubí, ale Budějovický Budvar, který ročně vystaví více než milion hektolitrů "piva světové značky", na té "své" vodě od konce 19. století doslova stojí. Čerpá ji totiž z hloubky kolem 300 metrů z podzemního jezera, jehož věk hydrogeologové odhadli na osm až 12 000 let. Navíc vrt sahá do třetihorního podloží budějovické pánve, kde se nachází zásoba vody v řádech miliard metrů krychlových.

"Naše voda je špičková; stejně jako pivo, které z ní vaříme," tvrdí ředitel Budvaru Jiří Boček. A hned přichází s fakty. Ačkoli hygienická norma připouští v litru pitné vody maximálně 50 miligramů dusičnanů, v té budvarské je pouhá setina tohoto množství - 0,1 až 0,5 miligramu. Bez výhrad jí tedy patří označení kojenecká. "Navíc je to voda měkká, a tedy ideální pro výrobu světlých piv. Jen letos jí spotřebujeme asi 5,5 milionu hektolitrů. Přitom jsme v posledních letech její měrnou spotřebu (na jeden hektolitr piva) snížili z 10,5 na dnešních pět hektolitrů," dodává.

Budvar nyní využívá vodu ze dvou podzemních vrtů. První v hloubce 303 metry funguje od závěru roku 1991 a zhruba po 40 let by měl "dávat" 40 litrů vody za vteřinu. Od loňského roku ho doplňuje zcela nový vrt. Boček je přesvědčen, že právě kvalitní voda je podstatným základem kvality piva. "Je to asi, jako když si uvaříte čaj z dobré, či špatné vody. I když použijete stejný čaj, výsledky budou nesrovnatelné. Voda se liší obsahem minerálů, stopových prvků, organických látek a plynných složek. Ten dává její charakter, který se samozřejmě projeví ve finálním výrobku," vysvětlil.

Voda v Budvaru neprochází žádnou chemickou úpravou, protože v přírodním stavu je zcela ojedinělá. "Jediné, co uděláme, že ji ve speciálních nádobách naší vlastní konstrukce provzdušníme, čímž se usadí železnaté a železité ionty. Poté projde přes pískové filtry - a to je vše. Ta voda je natolik výjimečná, že jakékoli zásahy do ní by ji mohly jedině poškodit," zdůrazňuje Boček.

Výjimečnost vody je i jedním z důvodů, proč českobudějovické pivo získalo mezinárodní ochranu označení původu podle Lisabonské úmluvy i podle nové evropské legislativy a přístupové dohody mezi Českou republikou a Evropskou unií. (Českobudějovické listy)

Spor o ochrannou známku Budweiser, o níž se již téměř 100 let přou po celém světě Budějovický Budvar a americký pivovar Anheuser-Busch, se dostane až před Evropský soud pro lidská práva. Spor o ochrannou známku Budweiser, o níž se již téměř 100 let přou po celém světě Budějovický Budvar a americký pivovar Anheuser-Busch (AB), se dostane až před Evropský soud pro lidská práva. Anheuser-Bush se zde bude snažit dokázat, že portugalská justice porušila právo pivovaru na "klidné užívání vlastnictví" jeho americké značky v této zemi. Informovala o tom mluvčí Budvaru Denisa Mylbachrová.

Portugalský nejvyšší soud v roce 2001 rozhodl, že ochrannou známku a místopisné označení Budweiser smí v zemi užívat pouze českobudějovický pivovar a definitivně mu ji přiřkl. Svůj verdikt opřel o bilaterální dohodu o ochraně zeměpisného označení Budweiser Beer, která platí mezi ČR a Portugalskem. "Nebudeme spekulovat, nakolik je postup společnosti Anheuser-Busch v této kauze legitimní či přiměřený. Pro náš pivovar je směrodatné, že na portugalském trhu prodává svůj originální ležák pod ochrannou známku Budweiser Budvar," řekla Mylbachrová.

Deník Financial Times, který o případu informoval jako první, před dvěma týdny upozornil na to, že jde o ojedinělý postup, v němž se komerční firma snaží prokázat poškození lidských práv, přesněji vlastnictví, ve sporu o ochrannou známku piva. Celý spor je ale podle deníku záležitostí českého a amerického pivovaru.

Budějovický Budvar má zaregistrováno na 380 ochranných známek ve více než 100 zemích světa. Obchodní pozice a práva k ochranným známkám nyní brání před útoky AB ve více než 40 soudních sporech a dalších více než 40 správních řízeních před patentovými úřady po celém světě. V některých zemích, kde soud Budvaru zakázal používání značky Budweiser, prodává Budvar pivo pod označením Budějovický Budvar. Tímto způsobem postupuje například ve Španělsku a ve Švédsku. (MaM)