Trachta břeclavského piva byla vskutku stylová. Poslední bečku spojenou s veřejným rozloučením s Podlužanem totiž uspořádal břeclavský hostinec Hanačka. Jeho majitelkou je Olga Kelemenová, která provozuje i známé břeclavské pohřebnictví.

„Naše hospoda byla tradičním výčepem Podlužanu. Břeclavské pivo brala už od třicátých let, kdy ji děda s mojí babičkou otevřeli. Není divu, vždyť její otec byl tehdy ředitelem břeclavského pivovaru,“ vzpomínala Kelemenová.

Dodnes ji mrzí, že tradice vaření piva z města zmizela. „Vaření piva dělalo Břeclavi velkou slávu. Než ovšem začali komunisté vařit patok. Po revoluci se bohužel nenašel nikdo, kdo by chtěl pivovar postavit na nohy. Spíše naopak. Vystřídali se v něm lidé, kteří na něm chtěli zbohatnout a spíše ho vytunelovat,“ hodnotí s odstupem pravnučka někdejšího ředitele.

Pivovar s bohatou historií prodal stát novým majitelům v roce 1994. To se se mu stalo osudným. Poslední várka piva byla v Břeclavi vyrobena v roce 1996. Dnes je z části pivovaru šicí dílna. A další prostory stále čekají na využití.

„Je to škoda, hlavně v devadesátých letech to byla úžasná éra. Pamatuji si, že když jsem v roce 1992 přebírala hospodu, dělali jsme za den takový obrat, jako dnes za tři,“ vracela se zpátky Kelemenová. Dodnes je přesvědčená, že Podlužan tak neslavně dopadnout nemusel. „Kdyby přišel někdo schopný, kdo by nechtěl hned vydělat, mohlo to dopadnout jinak. Kančí obora má výbornou vodu, která hned tak někde není. Na tom se dalo stavět,“ připomněla.

Podle ní je chyba, že si lidé na Břeclavsku více nehledí osvědčených tradic. „Mrzí mě, že se u nás ztrácí tradice. Že lidé kvůli dvěma korunám budou klidně chválit japonské pivo, i kdyby to byla voda z kaluže,“ vyjádřila se pětatřicetiletá žena, která chce známou břeclavskou hospodu i bez Podlužanu za každou cenu zachovat.

„Snažíme se zuby nehty. Myslím si, že i radnice by měla dávat vydělávat hlavně břeclavským firmám. A každý Břeclavák by měl podporovat vše břeclavské,“ uvedla.

Ve své hospodě už dvanáct let čepuje Starobrno. „Bylo nám nejbližší, je to jihomoravský pivovar. Kdyby ale existoval Podlužan, točili bychom Podlužan. Možná už by nebyl jediný, ale určitě bychom se místní pivovar snažili jako odběratelé podpořit,“ řekla.

Myšlenka na oživení Podlužanu je ovšem podle ní dnes už mrtvá.

S takovým bláznivým nápadem by musel přijít hodně bohatý člověk a velký patriot. A takový už dnes není. Není to reálné,“ myslí si Kelemenová.

Zdroj: Břeclavský deník | Autor:

Michal Šupálek

Pivovar se kdysi nalézal skoro v každém městě. Dnes se mluví o tom, že trh válcují nadnárodní pivovarnické giganty. I mezi nimi si však lze nalézt svoje místo.

To dobře dokládá příklad malého rodinného pivovaru v Medlešicích. Vlastně spíš pivovárku. Vždyť každý rok se v něm uvaří jen asi 300 hektolitrů lahodného světlého i černého ležáku. Pivo bez filtrace získává přítomností ušlechtilých kvasnic typické jemné zakalení. Co na tom, že tenhle nápoj nenaleznete na každém rohu. Věrní štamgasti už dobře vědí, že na originálním a lahodném nápoji si mohou co hrdlo ráčí pochutnat jen v Pivovarské hospodě v Medlešicích a pak také v Měšťanské restauraci v budově chrudimského Muzea.

„Nikdy jsme do velké sítě restaurací nedodávali. Vždy se jednalo maximálně o čtyři provozovny,“ vysvětluje vedoucí pivovarské restaurace Drahomír Chalupa. Medlešiští pivovarníci říkají, že své tři stovky hektolitrů tak jako tak za rok bez problémů udají.

Není divu. Vždyť vysoká kvalita a osobitá chuť jejich nápoje vytváří ve spojení s lidovou cenou za dvanáctistupňový ležák takřka neodolatelnou kombinaci. Ochutnávka medlešického piva se navíc stává vítaným zpestřením nabídky pro turisty a návštěvníky Chrudimě.

„Zase jedno dobré české pivo,“ prohlásil nedávno Tomáš Svačina ze vzdáleného Ostrova nad Ohří. Muž se na skok vrátil do vlasti z dlohodobého pracovního pobytu v Irsku a zavítal přitom za svými příbuznými do Chrudimě. „A to si zrovna v Irsku nemůžu vůbec na pivo naříkat,“ dodal host.

Zdroj: Chrudimský deník | Autor: Marek Nečina

Místní podnikatelé se rozhodli vrátit Bruntálu po šedesáti letech vlastní pivo. Měli by však nejen rozšířit počet malých pivovarů v zemi, ale zároveň koketují s myšlenkou použít při výrobě jednoho z druhů chystaného piva i léčebnou vodu z lázní v blízké Karlově Studánce. „Pivo se vařilo v Bruntále téměř čtyři sta let. Jenomže v roce 1958 vše skončilo. Byl to jak důsledek toho, že po válce museli Němci z Bruntálu pryč, tak nových komunistických pořádků,“ říká Petr Andrle, člen družstva Návrat k pramenům, které hodlá do roka vzkřísit existenci bruntálského piva.

Bruntálské zámecké? Nebo Velmistr?

Sdružení má podobu sociálního družstva, pro něž není přední velký zisk, ale minimálně jednu třetinu jeho pracovníků budou tvořit zdravotně postižení lidé a senioři.

Nadšenci nechtějí konkurovat velkým pivovarům. Chtějí především dát Bruntálu zajímavost v podobě vlastního piva v příjemné vlastní hospůdce, kde budou i pivo vařit.

„Předběžně už i uvažujeme o názvu. Padají takové návrhy jako Bruntálské zámecké, které by připomínalo, že na zahradě bruntálského zámku stál kdysi pivovar řádu německých rytířů. Dalším z podobně odkazujících názvů je Velmistr,“ říká předseda družstva Oldřich Kodeda.

Petr Andrle doplňuje, že v hlavách nadšenců je i pivo, pracovně nazvané Lázeňské, při jehož výrobě by pivovar používal pramenitou vodu z lázeňské obce Karlova Studánka.

„Myslím, že v republice neexistuje pivo, které by se dělalo z léčivých pramenů,“ říká Petr Andrle.

Podotýká, že minipivovar by měl i vlastní místní speciality k jídlu. „Chtěli bychom se pokusit dodávat pivo i drobným podnikatelům na venkově.“

Z dob, kdy se ještě v Bruntále vařilo pivo, se dochoval slogan „O muzice, o bálu, chutná pivko z Bruntálu“. Podle pověstí se naučili první bruntálští osadníci vařit pivo od Keltů, kteří zde žili poschováváni v lesích. Právo vařit pivo mělo v Bruntále už na sklonku 13. století 109 domů. Záhy začala vařit pivo na svých statcích i šlechta a panský pivovar zřídil v Bruntále v letech 1556-1557 Jan starší z Vrbna. Další zmínka o pivovaru ve městě pochází z roku 1568, kdy Bernard mladší z Vrbna přenechal pivovar městu za čtyři vsi. Nový panský pivovar byl v Bruntále postaven roku 1653 Řádem německých rytířů.

Unikátním záznamem v bruntálských urbářích je přehled, kolik se toho vypilo a snědlo v bruntálském zámku v roce 1656. Starý měšťanský pivovar byl roku 1864 pronajat a posléze roku 1870 prodán Nathanu Hamburgerovi. Výroba piva byla však i nadále ztrátová, a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Petr Broulík

Životní osud Václava Kordy, sládka Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, je neobyčejný – vždyť se narodil v pivovaru, vystřídal za svou kariéru několik podniků (uvařil například první várku piva Radegast, patnáct let pracoval ve Velkých Popovicích, po revoluci dělal devět let sládka v Benešově), ale splnil si také velký sen: zcela od základů a podle svých představ vybudoval pivovar v Uzbekistánu, do kterého jezdili pro „české pivo“ odběratelé z celé střední Asie. V dubnu 2004 pak nastoupil na místo sládka do Brodu.

Je proces výroby piva Rebel něčím výjimečný? Máte něco, co nikde jinde nemají?

Principy vaření piva jsou v základech všude stejné. Ale i drobné rozdíly, třeba o půl stupně Celsia vyšší teplota při kvašení, o několik dní delší zrání piva nebo jiný kmen kvasinek způsobí rozdíl v chuti i tehdy, kdybychom měli na počátku zcela stejné suroviny. Jaké je specifikum právě u nás? Promiňte, ale o tom se nemluví.

Když zajdete do hospody, ptají se vás spolustolovníci na tajemství piva, které mají na stole? Odpovídáte rád?

Zaměstnanci pivovaru chodí na obědy do podnikové restaurace, většina takových situací se odehrává tam. Ale občas zajdu na pivo i jinam. Lidé se mne hodně ptají, jak je možné, že v posledních letech sbíráme tolik ocenění, zda třeba mají ostatní pivovary nějaké problémy. Odpovídám na to, že nejde o nic jiného, než výsledek systematické a cílevědomé práce celého kolektivu zaměstnanců pivovaru.

Odkud měšťanský pivovar odebírá suroviny?

Voda je od Chotěboře, ze stejného zdroje, ze kterého odebírá samotné město. Voda se dál neupravuje, její přirozené složení je pro vaření piva velmi vhodné. Slad zatím nakupujeme, ale od září chceme zprovoznit sladovnu, kterou máme v areálu, a která teď čtyři roky nevyráběla. Chmel je pouze žatecký. Vyplatí se kupovat to nejlepší, protože ač chmel není rozhodující nákladovou položkou, má velký vliv na konečný výsledek. Všechno jsou tedy kvalitní české suroviny, žádné náhražky.

Jak se cítíte, když vaše pivo utrpí nesprávnou péčí v hospodě? Kdysi šla Brodem dokonce fáma, že Rebela někteří hospodští ředí vodou…

Hned po mém příchodu jsme se zaměřili na předcházení potížím, které se mohou objevit poté, co zboží opustí pivovar. Restauratéry, obchodníky i číšníky z okolí jsme zvali na exkurze a povídali jim o možných úskalích při manipulaci se „zlatým mokem“. Jde o správné zacházení se sudy, nastavení protitlaku, péči o potrubí, techniku točení piva, ale i drobnosti, jako správný způsob mytí sklenic. Často i ostřílení hospodští uznali, že něco jim nebylo známo, a sami se také vyptávali. Tohle trvalo asi půl roku a myslím, že to zde kultuře pití piva pomohlo. Možná i tahle snaha přispěla ke skutečnosti, že se dnes v regionu spotřeba piva otáčí ve prospěch Rebela.

Přispívá také určitý patriotismus obyvatelstva? Chtějí raději pivo uvařené „doma“?

Určitě, patriotismus je na Vysočině znát. Ale nejen u pivařů: vidím to i na zaměstnancích pivovaru. Skutečně „kopou za firmu“ – třeba si vezmou na výlet firemní tričko, a když se jich na něj někdo zeptá, začnou mu vyprávět o své práci. Snad je to trochu i tím, že zde je trh práce trochu problematičtější, a lidé si tudíž zaměstnání váží. Pro nás je velmi důležité, že čím dál více dodáváme do restaurací, které máme jak se říká „za komínem“ – pivovar s takovou sítí odběratelů je silný.

Zdroj: Havlíčkobrodský deník | Autor a foto: Jan Typlt

Japonsko, Bolívie, Kalifornie, Austrálie nebo Jižní Afrika – to je jen malý výčet zemí, ze kterých lidé přijeli na prohlídku klasické výroby českého piva Březňák do pivovaru ve Velkém Březně na Ústecku.

„Lidé se stále více zajímají o to, jak se vlastně český národní nápoj vyrábí. Hlavním lákadlem je nejen možnost vychutnat si Březňáka přímo z pivovarského sklepa či klasický způsob výroby, ale také příběh Victora Cibicha, který je symbolem pivovaru již od roku 1906,“ řekl ředitel a vrchní sládek pivovaru Pavel Rottenborn.

V roce 2007 prošlo branami přibližně 2700 návštěvníků, což je zhruba o třetinu více než předloni. „Přibližně čtvrtinu z tohoto počtu tvořili cizinci,“ připomíná správce exkurzní trasy a kastelán nedalekého Státního zámku Velké Březno Miloš Musil. Návštěvníci z ciziny po sobě podle Musila zanechávají i zajímavé stopy. „Mezi největší kuriozity patří například zápis v knize hostů napsaný v mandarínské čínštině,“ dodal.

Pivovar ve Velkém Březně má oproti těm ostatním něco navíc. „Je to příběh Victora Cibicha, který shlíží z etiket piva Březňák již přes 100 let. Žijící osobností, která zdobí každou láhev piva, se nemůže pochlubit žádný současný domácí pivovar,“ říká historik pivovarnictví Petr Žižkovský. To také zaujalo tvůrce nekonečného seriálu České televize Toulavá kamera, kteří si pivovar vybrali jako jedno z témat na začátku loňského roku.

Zdroj: Ústecko24.cz | Autor: Ing. Josef Vejlupek

Alarmující statistiky za první tři měsíce letošního roku vykazují nárůst počtu opilých řidičů o 83 % oproti stejnému období loňského roku. Přesto se v médiích stále objevují myšlenky o změně zákona, který dnes stanoví nulovou toleranci obsahu alkoholu v krvi při řízení motorového vozidla tak, jak to platí v některých státech Evropy. Největší výrobce nejpopulárnějšího alkoholického nápoje v Česku však úvahy o změkčení tolerance pokládá za nebezpečné.

„Nevidíme jediný důvod pro to, aby se v tomto smyslu zákon změkčoval,“ říká manažer komunikace Plzeňského Prazdroje Marek Hlavica. „Jsme přesvědčeni, že i průmysl se může podílet na řešení tohoto společenského problému a současně hledat způsoby, jak negativním důsledkům nezodpovědného pití bránit. Veřejnost by měla vědět, že Prazdroj je jednoznačně pro nulu. Řidiči by neměli zodpovědnost vůči sobě samým a vůči svému okolí brát na lehkou váhu. Pokud pijete alkohol, na řízení motorového vozidla ani nepomýšlejte,“ zdůrazňuje Hlavica.

Plzeňský Prazdroj je zakládajícím členem Iniciativy odpovědných pivovarů, která stanoví pravidla samoregulace reklamy pro výrobce alkoholu a iniciuje osvětové kampaně. Sám pak podporuje unikátní službu Promile INFO, která přispívá k zodpovědné konzumaci alkoholu a díky které mohou zejména řidiči mít alkohol pod kontrolou. Poskytuje totiž orientační informaci o aktuální hladině alkoholu v krvi a o čase, kdy může řidič bezpečně zasednout za volant. Službu je samozřejmě také možné využít ke zjištění tzv. zbytkového alkoholu v krvi. Promile INFO je dostupná přes SMS zprávy, WAP nebo internet a více než dva roky ji provozuje nezisková organizace SANANIM. Česká republika a Finsko jsou zatím první země v Evropě, kde podobná služba funguje.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Buštěhradský pivovar je na prodej. Jeho majitel, firma Level, která ho chtěla zbourat a v areálu postavit byty, podlehla nátlaku místních obyvatel, památkářů a města. Ti proti demolici historických budov sepsali petici. Podepsalo ji kolem šesti stovek lidí.

„Pro areál nemáme uplatnění, ve své současné podobě a technickém stavu je pro nás nevyužitelný, proto jsme se rozhodli nabídnout jej k prodeji,“ uvedl člen představenstva firmy Vlastislav Paseka. Kolik bude firma za areál chtít, nezveřejnila.

„Firma je připravena jednat o ceně s kýmkoli. Město o koupi ale zatím neuvažuje,“ řekl starosta Buštěhradu Václav Nový.

„Podle mne jde o promyšlený úskok. Level bude požadovat nesmyslně vysokou částku, kupec se nenajde a firma to využije jako argument, že o pivovar nikdo nemá zájem a musí ho zbourat,“ uvedl kladenský architekt František Müller, který s demolicí areálu nesouhlasí.

Členové občanského sdružení Buštěhrad sobě, kteří proti demolici pivovaru nejvíce protestovali, rozhodnutí firmy vítají. „S vývojem událostí jsme spokojeni, snad se teď bezprostředně nemusíme obávat demolice. Máme naději, že pivovar by mohl být zachráněn a opraven. Doufáme, že se kupec najde,“ uvedla členka sdružení Daniela Javorčeková. Jeden z nejstarších pivovarů v České republice fungoval už v patnáctém století, současnou barokní podobumu dala přestavba podle plánů Anselma Luraga. Státem chráněná je však pouze jedna budova z celého areálu. Firma Level se objekt kvůli špatnému technickému stavu nejdříve pokusila prodat. Protože nenašla kupce, rozhodla se jej zbourat. Na místě chtěla postavit repliku pivovaru, v němž by byly byty.

Zdroj: MF Dnes.cz

Tři druhy piva dostanou k ochutnání návštěvníci Chmelařského muzea v Žatci. Sami určí, které jim chutná nejvíc. Ve druhém kole malé degustace pak musí podle chuťových vjemů rozhodnout, které pivo je to, které zvolili. „Když úkol splní, dostanou od nás glejt, že jsou mistrem chuti,“ říká manažer muzea Vladimír Valeš.

Degustace piva je jednou z novinek, kterou letos nabídne největší chmelařské muzeum na světě. Stovky exponátů v bývalém skladu a balírně chmele v Žatci zabírají 2500 metrů čtverečních. Letošní sezónu zahájí muzeum 3. května, kdy zároveň proběhne zábavné odpoledne Chmelfest, provoz potrvá až do října. Návštěvníci letos nově uvidí třeba i staré železniční pražce. Jak souvisí s pěstováním chmele? „Zjistili jsme, že to byl jeden ze způsobů, jak kdysi kotvili chmelnice. Častěji se ale používaly velké kameny,“ vysvětlil Valeš.

Většinu exponátů muzeum získalo před jedenácti lety při otevření. Nyní se objevují tak dvě novinky za rok. „Jsme rádi, že nyní máme nový zdroj. Pána v Zeměchách na Lounsku, který má sběrné suroviny a lidé mu tam občas dají věci, které je mu jako chmelaři líto vyhodit. Od něj je třeba stroj na postřik, který ve chmelnici tahali koně,“ uvedl Valeš.

Chmelařské muzeum v Žatci patří k několika málo institucím na světě, které se věnují výlučně chmelařské historii. Další jsou v Německu, Belgii nebo USA. „Jsou tu unikátní věci, jako třeba lis z roku 1890. Ojedinělé je ale i samotné muzeum, v němž se chmel kdysi opravdu upravoval. Třeba v bavorskémWolnzbachu mají krásné exponáty, ale mají je v moderní budově, které takový genius loci chybí,“ zdůraznil Valeš.

Zdroj: MF Dnes | Autor: Tomáš Kassal

V roce 1957 byla v obci Svijany dokončena stavba nové požární zbrojnice a v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti...

A do místního pivovaru, jednoho z provozů Severočeských pivovarů, národního podniku, nastoupil čerstvě vyučený pivovarník - sladovník František Horák. Možná ani tehdy netušil, že pivu a tomuto konkrétnímu pivovaru zůstane věrný přes padesát let. V pivovaru zná každý centimetr, zažíval s ním všechny změny k lepšímu i k horšímu, pamatuje dřevěné kádě, tanky i sudy, kladky a lopaty namísto dopravníků, čištění ležáckých sudů se svíčkou, zkusil snad každou činnost, která k pivovaru patří, od dělníka přes podsládka a sládka, až se nakonec stal ředitelem.

Ani lidi tu prý nebyli takoví, jací tu pracují dnes, měli své "mouchy", rádi se napili a práci odbývali, s takovými se těžko udělá něco dobrého. Kvalita piva byla za ta léta jednou lepší, dvakrát horší, neměli jsme tu pravou technologii, sklepy byly teplé...

"Byla to problematická léta, byli jsme jen provozem, takže investice shora nepřicházely, pracovalo se hlavně rukama. V roce 1985 poprvé hrozilo Svijanům uzavření," vzpomíná František Horák. "Naštěstí pivo sdružuje a napomáhá k vytváření kamarádských vztahů a právě kamarádi a známí nám tehdy pomohli. Založil jsem tehdy Společnost pro záchranu pivovaru Svijany, tvořilo ji asi dvacet lidí, dokonce i z nadřízeného pivovaru v Lounech. Dostali jsme se až na ministerstvo, přesvědčovali, umlouvali, a výsledkem bylo to, že pivovar jel dál. Dodnes se s touto partou scházím, na jaře tomu setkání říkáme "otvírání studánek" a na podzim "zavírání studánek". Je nás rok od roku míň, ale těší mě se s lidmi, kteří mi tenkrát pomohli, znovu vídat."

František Horák opustil svijanský pivovar jen na jeden rok, když kvůli nedorozumění s vratislavickým vedením přešel do pivovaru Klášter, ale rád se zase vrátil, když mu to nové vedení nabídlo. To už se psal rok 1995, svijanský pivovar patřil pod státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou a tehdy už ředitel Horák začal uvažovat o tom, že by pivovar koupil. Předešly ho Pražské pivovary s jejich anglickým partnerem. Ti se v roce 1998 rozhodli zavřít jak Vratislavice, tak Svijany. "Začal jsem jednat o koupi pivovaru, už nebylo zbytí. Přesvědčoval jsem je tehdy, že jako Angličani mají vztah k tradici a tudíž by měli uznat, že není dobré zavírat pivovar, který vaří pivo od roku 1564 a navíc v tak malém množství, které firmě jako Pražské pivovary vůbec nemůže konkurovat. Nakonec jsem je umluvil, slíbili, že mi pivovar prodají, ale termín pro předání peněz byl šibeniční, nepodařilo se mi sumu od banky získat. Co jsem ale dokázal, sehnat lidi, kteří peníze měli a do prodeje byli ochotni jít - naše současné majitele. Nestal jsem se tedy majitelem, jen spolumajitelem, ale hlavně že Svijany byly zachráněny."

Vznikla společnost Pivovar Svijany, s.r.o. A odstartoval "svijanský zázrak". Výstav stoupal každým měsícem, investice navazovala na investici: rozšíření skladu, zvýšení kapacity ležáckých sklepů, automatická plnicí linka pro plnění KEG sudů, přechod na studenou filtraci, reprezentativní podniková prodejna, nová spilka, oprava čistírny odpadních vod... od roku 1998 kolem 250 milionů korun, z toho sto milionů šlo na rozšiřování kapacity. Po počátečním propouštění nastal obrat a začali se vracet lidi, nyní v pivovaru pracuje 79 stálých zaměstnanců a kolem dvaceti sezonních. V roce 1997 z pivovaru odcházelo 38 000 hl piva, v roce 2007 už 265 916 hl. Pivovar dnes nabízí osm druhů piva, také nealko a pivo pro sportovce. Z původních pětačtyřiceti hospod v okruhu pár desítek kilometrů kolem pivovaru, kde se svijanské točilo, je jich nyní na 1400, z toho několik desítek na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a dokonce v Plzni.

V roce 2006 se Pivovar Svijany stal podle Sdružení přátel piva Pivovarem roku. Firma, které ještě v devadesátých letech hrozil zánik a uzavření výroby, získala takovou cenu poprvé.

Nahlížím do popisu náplně učebního oboru Pivovarník a sladovník: je to kvalifikovaný pracovník, který samostatně provádí odborné práce při výrobě piva a sladu. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je vyučení, určitá zručnost, rychlost reakce, fyzická zdatnost. Pracovními činnostmi jsou přejímka, skladování a ošetřováním sladovnického ječmene, výroba sladu, zpracováním sladovnického ječmene, skladování, ošetřování, balení a expedice sladu, zpracovávání základních surovin pro výrobu piva, řízení a obsluha chemickofyzikálních a biologicko-technologických procesů včetně kontrolních činností ve sladovnické a pivovarnické výrobě pomocí prvků mechanizace, automatizace, měření a regulace, řízení a obsluha diskontinuálních a kontinuálních technologických zařízení a tak dále a tak dále. Nikde se tu neučí manažerské dovednosti, obchodní politika a marketink, práce s lidmi. To vše František Horák zvládal za pochodu vycházeje z každodenních zkušeností a opíraje se o "selský rozum" a přirozený řídicí talent. Nejvyšší vzdělání mu poskytla škola života. Zeptám-li se, jak se to všechno naučil, jak přišel na to, že chce-li své stále lepší pivo prodávat a získávat nové zákazníky i příznivce, je výhodné objíždět hospody a nabízet tak dlouho, až se hospodští "chytnou" a svijanské si oblíbí, že Pivní slavnosti, které se ve Svijanech pořádají od roku 1990, zvýší výrazně popularitu svijanského piva, že prodej triček a dalších předmětů s logem bude mít úspěch a přiláká další zakázky atd., František Horák na chvíli zmlkne, jako kdyby hledal odpověď, a pak zase začne o lidech, o spolupracovnících, o kvalitě piva, o nadšení a patriotismu, s jakým se ve svijanském pivovaře pracuje, hlavně ale ne o sobě.

Nic naplat, na to, jaký byl pan Horák ředitel, se musím zeptat někoho jiného, a to sládka Petra Menšíka:

"Jsem ve Svijanech 10 let, tedy od toho roku, kdy se pivovar osamostatnil, od té doby spolupracujeme, ale znal jsem ho i před tím. Zasvětil pivovaru celý život, několikrát ho zachránil možnými i nemožnými prostředky před uzavřením, pivovarem vždycky žil, práce pro něho nebyla jen zaměstáním, ale pivovar byl jeho rodina, možná někdy na úkor té skutečné. Ještě nedávno začínal svůj pracovní den ve čtyři ráno a odcházel poslední. Vaření piva dokonale znal, prošel úplně vším až po tu funkci nejvyšší. Jeho přístup k lidem byl nestandardní stejně jako k řešení problémů, řídil se intuicí, srdcem, profesní otázky vnímal jako život a ne jako byznys. Pro nás to byl vždy takový táta a v každé rodině je něco, jednou jsou děti hodné, jindy zlobí, je potřeba být tu přísný, tu pochválit. A přístup to byl zjevně správný. Sotva se tomu dá naučit ve škole, s tím se člověk narodí.

Teď sice odchází z funkce ředitele, ale zůstává členem představenstva a bude tady pořád přítomen jako obchodní sládek, to je činnost jemu blízká, bude zprostředkovávat kontakt mezi pivovarem a odběrateli a bohatě se tak zúročí jeho zkušenosti. Naše pivo je specifické, je důležité umět s ním zacházet a on hospodským poradí, jak se k pivu chovat a jak se o něj starat.

Samozřejmě jsme se názorově střetávali, ale kdyby takové střety nebyly, nebylo by vývoje. Přišel jsem z jiného pivovaru, jsem jiná generace, měli jsme rozdílné představy, hlavně v začátcích, ale vždycky jsme dospěli ke kompromisu, jednou jsem měl pravdu já, jednou on a vždy to bylo pro dobro piva. Pan ředitel nestojí tvrdě za svým, ale diskutuje, vyptává se, zajímá ho názor jiných, odborníků i laiků, a nakonec společně dospějeme k řešení, které bylo vždy ve prospěch věci. Je to zkrátka tělem i duší "pivovarskej", má rád pivo i řemeslo a prioritou vždycky bylo, aby pivo vyšlo jako vítěz. To vnímají všichni tady, to, že v pivovaru vládne dobrý duch, je hlavně jeho zásluhou.

Nástupce si vychoval v nás, nejsme sice jeho pokrevní rodina, ale jako členové jeho rodiny se cítíme. Určitě se nestane, že po jeho odchodu začneme všechno dělat jinak. Něco se možná změní, to je otázka dalšího vývoje, ale jeho filozofie výroby piva a vztahu k zákazníkům tu zůstane.

Jeho intuitivní model řízení možná nekoresponduje s odbornými příručkami, něco jsme možná dělali přímo opačně. Když to vezmeme z pohledu hospodářských výsledků, udělala se spousta věcí, nad kterými by odborníci kroutili hlavou, a přitom efektu bylo dosaženo; možná by stálo za to se nad tím naším způsobem řízení zamyslet. Naši majitelé jsou zkušení obchodníci, ředitel má cit, selský rozum a lásku k pivu a všechno dohromady přineslo výsledky, které teď máme.

Mohl by snad vzniknout dojem, že odchodem pana ředitele se něco výrazně změní, pan Horák se znal snad s každý v oboru i okolí, je s pivovarem spojen víc nežli kdokoliv jiný. Ale za sebe i ostatní mohu zaručit, že pivo budeme vařit pořád dobré a se zákazníky a příznivci budeme mít stejně vřelé a upřímné vztahy, jako když tu řediteloval on."

I František Horák smýšlí stejně: "K odchodu jsem se rozhodl dobrovolně, usoudil jsem, že už je čas. Myslím, že svijanské pivo už své jméno stonásobně očistilo. Jednu dobu se říkalo, že malé pivovary skončí, že je velké "převálcují". Pravda, máme vyšší energetickou náročnost, vaříme pivo živé, nepasterované, ani do hospod nedáváme tolik, co velké pivovary, ale hospod nám neubývá, naopak.

Nového ředitele jsem si sice nevychoval, ale sám jsem ho navrhl - pracoval v týmu majitelů pivovaru a jevil se mi jako velmi schopný nástupce. Není sice pivovarník, ale srdce mu pro pivovar buší a jistě bude bušit ještě víc, až se tu se vším sžije. Ostatně budu mu stále k dispozici s radou, nápadem, podporou.

S pivovarem budu stále v kontaktu, jako obchodní sládek budu mít kancelář v Liberci, občas vyjedu s obchoďáky po hospodách, pochválím nebo něco doporučím, teď jsem na to vůbec neměl čas. Neříkám, že jsme ve vaření piva mistry světa, ale naše pivo má duši. Je živé, obsahuje řadu vitamínů a tělu prospěšných látek, když se pije rozumně, je to zdravý nápoj. Taky mám rád fotbal, hokej, volejbal, chodím s kamarády na pivo, chci víc jezdit na kole, vylepšit zahrádku. Dění v pivovaru můžu sledovat z jiného úhlu pohledu, poradit, navíc odcházím s dobrým pocitem, že mě lidi berou, vždy jsem se snažil s lidmi vycházet, usnadnit jim práci moderní technikou, zajistit jim za kvalitní práci i slušný výdělek. Chtěl bych lidem moc poděkovat, bez nich by se nedokázalo nic, dnes už tu nejsou jiní pracovníci než jen dobří a velmi dobří. Jak se podařilo vybudovat takový tým? Když do něčeho jdete s nadšením, strhnete i ostatní."

František Horák,

narozen roku 1941v Mašově u Turnova, od roku 1963 bydlí ve Svijanech. Od roku 1957 je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany. Založil Svijanské pivní slavnosti a získal pro Svijany mnoho čestných uznání. Sám se stal například Osobností Libereckého kraje či pivovarnickou osobností za rok 1998.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Zdena Bočarova

Přestože brněnský pivovar Starobrno patří do světové skupiny Heineken, budou si na něho muset štamgasti při návštěvě vzdálenějších měst nechat zajít chuť. Podle Lievena Van der Borghta, šéfa koncernu v České republice, nepatří brněnské pivo ke značkám, které bude Heineken nabízet celostátně.

„Starobrno podpoříme především na Moravě, bude to spíše regionálněji zaměřená značka,“ uvedl v rozhovoru pro MF DNES Borght.

Dobrou zprávou ovšem je, že skupina se Starobrnem počítá. A navíc produkt Medium z brněnského pivovaru je spolu s Mušketýrem z Krušovic jeho oblíbeným pivem.

Od muže, který pro koncern pracuje od roku 1993 a navíc pochází z Belgie, kde je pivo minimálně stejně oblíbené jako v České republice, je to pocta. Během své kariéry v koncernu už pracoval ve Švýcarsku, ale i v Kongu nebo na Nizozemských Antilách.

„V žádném případě není zájmem Heinekenu skoupit pivovary a značky a zastavit jejich výrobu. Každé z piv, které vyrábíme, má svoji skupinu konzumentů a určitě udržíme všechny značky na trhu,“ slíbil první muž jednoho z největších pivovarnických koncernů.

Heineken vlastní na jižní Moravě kromě brněnského pivovaru ještě znojemský Hostan. Kromě jihomoravských značek produkuje piva Krušovice, Zlatý Bažant. Před několika týdny oznámila akvizici koncernu Drinks Union.

Spoločnosť Pivovary Topvar, a. s. pripravila pre verejnosť novú službu. Už 1.4.2008 bude spustená infolinka určená širokej verejnosti. Záujemcovia tu môžu hľadať odpovede na otázky, ktoré ich v súvislosti so spoločnosťou Pivovary Topvar, jej produktami, ako aj s pivom všeobecne najviac zaujímajú.

Infolinka Pivovaru Topvar, a.s. bude v rámci pivovarníckych spoločností na Slovensku úplne prvým call centrom svojho druhu. Na telefónnom čísle0850 111 258 bude v pracovných dňoch od 9.00 do 17.00 k dispozícii operátor, vyškolený v topoľčianskom pivovare vzdelávacím programom Pivný expert. Okrem telefonickej komunikácie bude reagovať aj na maily zasielané na adresu: topvar@topvar.sabmiller.com. Mimo pracovné dni, v dni pracovného pokoja a sviatkov bude otázky a pripomienky volajúcich zaznamenávať odkazovač.

Pivovary Topvar sa pre zriadenie infolinky rozhodli na základe vlastných skúseností s otázkami verejnosti, zasielanými prostredníctvom e-mailu na adresu topvar@topvar.sabmiller.com alebo kontaktných formulárov uverejnených na webstránke spoločnosti. Množstvo položených otázok vypovedalo o aktívnom záujme nielen o pivo ako také, ale aj o samotnú spoločnosť či jej produkty. Keďže mnoho spotrebiteľov nemá prístup k internetu, zavedenie call centra je krokom, ktorý umožní klásť otázky či podeliť sa so skúsenosťami s produktami spoločnosti oveľa širšej verejnosti.

Načo sa spotrebitelia napríklad v minulosti pýtali?

Každý rok pravidelne navštevujem Deň otvorených dverí v pivovare Šariš. Mohli by ste mi poslať dátum tohto podujatia, ako aj stručný program kapiel?

Chcel by som sa informovať o možnostiach práce pre Vašu spoločnosť.

Robíte exkurzie aj pre žiakov stredných odborných škôl?

Veľmi som si obľúbil vaše pivo. Škoda, že som sa nestihol zapojiť do súťaže. Chystáte niečo podobné aj tento rok?

Počul som, že fľaše z piva sa recyklujú a pivo sa plní vždy do nových fliaš. Rád by som vedel, ako je to v skutočnosti.

Chcel by som sa spýtať čo znamená označenie na pivách 10 %, 12 %, keď v skutočnosti majú 3.5 - 5.5 % alkoholu.?

Odpovede na tieto a mnohé iné otázky, ktoré verejnosť zaujímajú, sprostredkuje od 1. apríla nová infolinka 0850 111 258.

„Názor spotrebiteľov a našich zákazníkov, si vážime. Priama reakcia je vynikajúcou motiváciou a ukazovateľom kvalít našej spoločnosti. Aj vďaka otázkam a pripomienkam vidíme, kde sú naše silné alebo slabšie stránky“, hovorí Drahomíra Mandíková, manažérka pre vzťahy s verejnosťou, Pivovary Topvar, a. s..

Zdroj: Tisková zpráva Pivoarů Topvar

Dlouho odkládaná stavba Kauflandu v centru Domažlic se už rozběhla. Patrioti ji právě rádi nevidí.

Od podzimu prý už budeme v Domažlicích nakupovat v novém obchodním centru Kaufland. V areálu bývalého pivovaru pracují těžké stroje, které připravují terén pro jeho výstavbu.

Roky diskutovanou a různými odvoláními napadanou stavbu zde zahájila plzeňská společnost InterCora. „Trvalo to pět let, než jsme mohli začít stavět. Areál jsme koupili už v roce 2003 a vyplatila se trpělivost, kterou jsme měli. Díky tomu, že jsme silná firma, přestáli jsme roky čekání. Nebýt toho, asi bychom už byli v krachu,“ říká spolumajitel společnosti Ivan Hlaváček.

Podle jeho slov chtěl Kaufland kvůli průtahům už několikrát od stavby upustit. Rozhodl prý fakt, že InterCora pro něj v Česku postavila už přes 60 podobných velkoprodejen. Prodejní centrum vyroste na 4 000 metrech čtverečních. K dispozici bude 140 parkovacích míst, změnu dozná křižovatka při vjezdu do areálu bývalého pivovaru, která bude nově řízena semaforem. Zajímal nás názor starosty Domažlic na to, že se na zbořeništi v centru města konečně něco děje.

„Jsem rád, že se začíná stavět. Mne osobně však bude do konce života mrzet, že tam něco podobného vznikne. Přiznávám, že jsem nebyl příznivcem tohoto řešení v opuštěném pivovaru. Ale když už byla v minulosti jeho část zbourána, oprostím se od toho, abych stavbu nyní kritizoval,“ míní Miroslav Mach. Podobný názor má i regionální historik Zdeněk Procházka.

„Nejsem nadšený, ale doufám, že se díky tomu šetrně rekonstruuje část historického pivovaru, která zbyla. Byl jsem proti výstavbě Kauflandu, který se nehodí do historického jádra. Jsem ochoten s podmínkou, že se zachová a vhodně opraví část pivovaru u silnice, stavbu za ní tolerovat,“ říká Procházka. Ivan Hlaváček má přímo z Domažlic jiné postřehy. „Řadu lidí z Domažlicka znám z dob, kdy jsem jako sládek objížděl pivovary. Mluvil jsem nedávno s několika staršími lidmi, kteří jsou nadšení, že levně nakoupí na jednom místě, bez objíždění krámů po městě,“ upozorňuje Hlaváček a dodává: „Splníme veškeré podmínky stavebního povolení dohodnuté s městem Domažlice.“

„Jsem zvědavá, jestli tu konečně bude pořádný obchod, který čistotou, cenami a vůbec vším komfortem pro zákazníky předčí ty současné,“ myslí si Jitka Řezáčková.

Zdroj: Domažlický deník | Autor: Milena Cibulková

První dubnový den zavítali do Pivovaru Zubr hokejisté přerovského klubu HC ZUBR, aby udělali symbolickou tečku za letošní nadmíru úspěšnou sezónou.

Téměř všichni hráči i členové realizačního týmu byli v pivovarském provozu vůbec poprvé a tajemství výroby zlatého moku v nich vzbudilo velký zájem.

K poslední akci této sezóny nastoupilo „A“ mužstvo HC ZUBR Přerov v téměř kompletní sestavě. S nimi pak i realizační tým, vedení klubu, primátor Ing. Lajtoch a zástupci generálního partnera klubu – Pivovaru Zubr. Všechny osobně uvítal ředitel ing. Pavel Svoboda, který poděkoval hráčům za uplynulou sezónu v níž nadmíru dobře reprezentovali klub, potažmo i všechny sponzory. „Právě skončená sezóna je dobrým signálem i pro další potenciální sponzory, jejichž zapojení by bylo důležitým impulsem v dalším rozvoji hokeje v Přerově“ uvedl ředitel Svoboda. S poděkováním za reprezentaci města se připojil i primátor Přerova a senátor v jedné osobě Ing. Jiří Lajtoch.

Po oficiálním zahájení následovala prohlídka pivovaru. Do výrobního procesu všechny přítomné zasvětil ředitel pivovaru Ing. Svoboda, který s potěšením odpovídal na řadu zvídavých dotazů. Jindy přísný trenér Radoslav Svoboda pak hráčům výjimečně polevil a tak se mohli osvěžit vychlazeným pivem. „Naše kvasnicové pivo všem náramně chutnalo, mnozí jej vůbec neznali a pili poprvé“ popsal reakce hráčů Petr Hermély z pivovaru Zubr.

Našel se i prostor i pro různá neformální setkání a diskuse. Zástupci klubu a pivovaru společně hodnotili spolupráci, primátor pak zodpovídal řadu dotazů, týkajících se převážně plánované rekonstrukce tribun na zimním stadionu v Přerově.

Konec uplynulé sezóny prakticky odstartoval přípravy na sezónu novou, od které si všichni slibují, že bude stejně úspěšná jako ta právě skončená.

Zdroj: Zubr.cz

Na hradě Křivoklát by se po roce 2010 mělo obnovit vaření piva. Hrad je národní kulturní památkou, varna pěnivého moku proto bude ve sklepech bývalého knížecího pivovaru v podhradí. V těchto místech by měla vzniknout i restaurace s ubytováním.

Na Křivoklátě, jehož základy položil podle kronikáře Kosmase v roce 1109 český kníže Vladislav II., se pivo vařilo od roku 1517 do roku 1951. V loňském roce se do hradu symbolicky vrátilo právo várečné, bez nějž v minulosti nikdo nesměl pivo vařit.

"Nyní připravujeme dokumentaci pro stavební povolení a zajištění finančních prostředků, které by měly přijít zejména z evropských fondů," sdělil kastelán Luděk Frencl. Na dokumentaci chce přispět Středočeský kraj částkou 700 000 korun z přebytku hospodaření kraje z roku 2007. Rozdělením přebytku ve výši téměř 882 milionů korun se 14. dubna zabývalo krajské zastupitelstvo.

Obnova křivoklátského pivovaru by podle odhadů mohla stát až 80 milionů korun. V září loňského roku již rakovnický vikář Ján Petrovič požehnal základní kámen budoucího pivovaru. Stal se jím blok pískovce, který je spjat s historií Křivoklátu. Na hradě zůstal pravděpodobně po jeho přestavbě na přelomu 19. a 20. století.

Pivovar z roku 1517

První dochovaná zmínka o křivoklátském pivovaru je z roku 1547. Vařit pivo na této šlechtické usedlosti povolil Ludvík Jagellonský na začátku 16. století. Za oficiální datum založení pivovaru je považován rok 1517. Chod pivovaru zajišťovali sládci a poddaní, kteří pracovali na chmelnicích v podhradí.

V roce 1597 pivovar vyhořel při velkém požáru, který neušetřil ani královské komnaty. Další devastace přišla v období třicetileté války. Proto byl v roce 1652 postaven nový. Podle dobových materiálů se v té době na Křivoklátu ročně vařilo 54 várek a stržilo se 451 zlatých. Pivo bylo dodáváno do 13 krčem.

Velký rozmach pivovar zaznamenal od druhé poloviny 18. do 19. století po příchodu nových majitelů hradu, knížat z Fürstenberku. Byl vybaven novou varnou pánvicí a sušárnou, pro dostatek vody byl zřízen nový vodovod. Voda byla do litinové kašny na nádvoří přiváděna samospádem z několik kilometrů vzdáleného dvora Požáry.

Legenda z Křivoklátu? Dvacetistupňový Kastelán

Zatímco v roce 1877 zde zaznamenali roční výstav 8000 hektolitrů piva, po modernizaci v roce 1910 to bylo 17 000 litrů. Fürstenberkové skoupili a zavřeli pivovary v okolí, aby se tak zbavili konkurence. Po poklesu výroby v období první světové války se opět začalo na Křivoklátě vařit pivo ve větším množství - včetně vyhlášeného dvacetistupňového moku Kastelán.

V roce 1929 po prodeji hradu Křivoklát československému státu se pivovar stal součástí státních pivovarů s ročním výstavem téměř 10 000 hektolitrů piva. Fungoval až do roku 1951, kdy byl uzavřen na pokyn Národního památkového ústavu z důvodu ochrany historické památky.

Zdroj: Týden.cz | Foto: Profimedia

Globální pivovarnická skupina SABMiller ve středu uvedla, že jádrový výkon za fiskální rok ukončený 31.března vyšel při horní hranici jejího očekávání,

když nárůst cen a příznivé pohyby měnových kursů převážily nad vyššími vstupními náklady.

SABMiller, druhý největší výrobce piva na světě a majitel značek Miller Lite, Plzeňský Prazdroj či Smädný mnich, uvedl, že výstav ležáků stoupl o 11 procent a po odečtení akvizic vzrostl o 7 procent.

Výstav ležáků bez akvizic stoupl v Africe a v Asii o 15 procent, v Evropě o 8 procent, v Latinské Americe o 5 procent a v Jihoafrické republice stagnoval.

Celoroční objem dodávek maloobchodníkům v severní Americe stoupl o 3,1 procenta po započtení jednoho obchodního dne navíc oproti předchozímu roku. Na očištěné bázi bez zahrnutí akvizic přidaly dodávky 0,7 procenta.

Zdroj: Finance.cz

S originálním způsobem testování pitelnosti piva přišli japonští výzkumníci. Krysy daly českému pivu přednost před zahraničními.

České pivo má velmi vysokou pitelnost. Jednu z nejvyšších ve světě. Shodují se na tom tuzemští pivovarníci, vědci z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského i nejeden jejich kolega ve světě. A nic na tom nemění fakt, že kritérium pitelnosti nemá žádnou jednotku, nikdo ho neumí změřit. Jen ho umí tak trochu obecně popsat.

Se zajímavým testem přišli japonští výzkumníci, kteří postavili před laboratorní krysy misku s vodou a vedle s českým pivem. "Krysy se ze všeho pustily nejdřív do toho piva. Ale když pak vědci vyměnili české pivo za jiné zahraniční, daly krysy přednost vodě," popisuje s úsměvem kvality našeho moku Kosař. "Teď je otázka, do jaké míry to platí i pro lidi," dodává výkonný ředitel Českého svazu pivovarů Jan Veselý.

Vysoká pitelnost českého piva je jedním z argumentů předpokládaného zájmu o využití zeměpisného označení České pivo, jehož registraci letos připravuje Evropská unie. Ochranné označení má dát na etiketách vědět zákazníkům, že kupují to pravé pivo z Česka, uvařené výhradně z tuzemského ječmene, chmelu, zdejší vody, kvasnic a hlavně výhradně naší technologií, zejména důkladně provařeným rmutem.

"Vysokou pitelnost našich piv uznávají i ve světě. Už na předloňském jednání Evropské pivovarnické konvence v Edinburghu jsem byl vyzván pitelnost českého piva podrobněji popsat," říká znalec a výzkumník Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS) Josef Škach.

Popsat pitelnost ale nebylo jednoduché ani pro pivního vědce. Pitelnost, tedy jakýsi popis vlastností piva po opakovaném napití, překládají v zahraničí nejčastěji jako "drinkability" Zahrnuje nejrůznější vjemy a senzorické posouzení. "Z obecného hlediska se používá vyjádření - příjemné a bezpečné, zdravotně nezávadné pro pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi," vysvětluje šéf VÚPS Karel Kosař. Zkrátka - po vypití prvního českého piva má konzument potřebu si dát další, i když už nemá pocit žízně.

Česká pivní klasika je i v čase moderních technologií, pivní globalizace i nejrůznějších speciálních piv pro tuzemské pivovary potřebou číslo jedna. Pro malé minipivovary i giganty na trhu.

"Za všech okolností se snažíme o zachování všech atributů tradičního vaření. Zákazník - našinec i cizinec - právě tohle vyžaduje," říká Martin Vávra, sládek pražského minipivovaru Pivovarského domu s roční produkcí tisíce hektolitrů.

A jasno má i vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Jan Hlaváček, který řídí výrobu skoro devíti milionů hektolitrů. "Česká technologie, české suroviny, to je základ na kterém všichni stavíme. A kdo říká, že se pitelnost nedá měřit? Dá se přece měřit vypitým množstvím. Tedy těmi sto šedesáti litry na hlavu v Česku," říká sládek Hlaváček.

Zeměpisné označení České pivo má na rozdíl od dvou předchozích pivních registrací v Evropské unii - Bavorského a Brémského piva - přesně a do detailu popsanou specifikaci. Označení například nebudou moci užívat licenčně vyráběná piva z produkce Prazdroje, Staropramenu a Drinks Union. "Náš Pilsner Urquell má ale i tak sám o sobě renomé českého piva," neztrácí optimismus Hlaváček.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Stella Artois, jednička v segmentu superprémiových piv, je od začátku letošního dubna k dostání rovněž v půllitrových plechovkách. Nové balení doplňuje točené a lahvové pivo Stella Artois a příznivci si tak mohou tento prémiový ležák vychutnat i mimo restauraci a domov. Oblíbenost a spotřeba piva v plechovkách přitom rok od roku stoupá. Vyplývá to z interních dat Pivovarů Staropramen a z měření maloobchodních prodejů společnosti Nielsen.

„Cílová skupina prémiového ležáku Stella Artois žije velmi aktivním životem. Novým balením chceme našim spotřebitelům vyjít vstříc, aby si mohli Stellu Artois vychutnat i při outdoorových aktivitách. Výhoda plechovky spočívá především v tom, že se s ní snadno manipuluje a je téměř nerozbitná,“ vysvětluje důvody k inovaci Zdeněk Prajs, manažer prémiových značek společnosti Pivovary Staropramen.

Před rozhodnutím, zda zahájit prodej Stella Artois v plechovce, zrealizovaly Pivovary Staropramen rozsáhlý průzkum mezi konzumenty, při kterém bylo testováno 12 různých variant baleného piva. „Plechovku o objemu 0,5 litru cílová skupina preferovala nejvíce,“ komentuje výsledky výzkumu Prajs.

Na zahraničních trzích má pivo v plechovkovém balení velmi významný podíl, v některých zemích představuje i více než 50 % všech prodaných objemů piva. V České republice činí objemy piva v plechovkách přibližně 6,2 % celkových prodejů v segmentu baleného piva v obchodech. Trh plechovkového piva zaznamenává v posledních letech velmi dynamický růst. V roce 2007 se v plechovkách prodalo o 16 % více piva, než v roce předchozím.

Prémiový ležák Stella Artois s charakteristickou chutí, řízem a příjemnou hořkostí, byl uveden na český trh v dubnu roku 2001. Od prosince roku 2004 je Stella Artois k dostání také v nealkoholické podobě. Nyní přichází na přání spotřebitelů další inovace – plechovka Stella Artois o objemu 0,5 l.

Plechovky Stella Artois si mohou spotřebitelé zakoupit ve vybraných supermarketech a hypermarketech od začátku dubna. Launch nového balení bude v květnu v obchodní síti TESCO doprovázet promo akce v podobě exkluzivního balení dvou plechovek Stella Artois a prémiových oříšků. Doporučená maloobchodní cena půllitrové plechovky je 24,90 Kč.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovarů Staropramen

"Výraz europivo jsem poprvé slyšel až v Čechách," říká Lieven Van der Borght, který nově řídí veškeré aktivity tří pivovarnických skupin patřících v Česku pod křídla nizozemského Heinekenu.

Podle šestačtyřicetiletého Belgičana se stále chuť jednotlivých piv dostatečně odlišuje a jeho firma na tom prý nehodlá nic měnit. Poté, co převzetí Drinks Union Heinekenm schválí antimonopolní úřad, bude do skupiny patřit sedm pivovarů. "Musíme zajistit, aby všechny pracovaly společně a provést jejich integraci," říká.

Co taková integrace znamená pro spotřebitele? Konec menších značek piv a a soustředění se na velké?

Ne. V žádném případě není zájmem Heinekenu skoupit pivovary a značky a zastavit jejich výrobu. Každé z piv, které vyrábíme, má svoji skupinu konzumentů a určitě udržíme všechny značky na trhu.

Zachováte výrobu také ve všech pivovarech? Jistě si dovedete představit, že budete třeba Louny vařit v nedalekých Krušovicích, jejichž kapacita se může dále zvyšovat.

Máte pravdu, není to daleko... Ale zatím neexistují žádné konkrétní plány týkající se využití jednotlivých pivovarů. Nejprve musíme zjistit, v jakém stavu jednotlivé pivovary jsou a následně uvidíme, do čeho je nutné investovat a zda je pro nás pivovar potřebný také v našich dlouhodobých plánech.

Jste třetím největším výrobcem piva v Česku. Stačí vám to?

Nebylo by špatné být dvojkou, ale to je spíše výhledový cíl. V současnosti to určitě není priorita.

Jak se stát dvojkou? Chystáte nákup některého z konkurentů?

V současnosti jsme plně spokojení s tím, co už máme. Pokud by se ale v budoucnu vyskytla nějaká zajímavá příležitost k další akvizici, určitě bychom měli zájem. Ale zatím neexistují žádné konkrétní plány.

Proč jste koupili právě pivovary skupiny Drinks Union?

Rozhodli jsme se pro ně, protože mají velmi silnou pozici v regionech, kde jsme zatím s našimi značkami tak silní nebyli.

Starobrno a Hostan mají dobrou pozici na Moravě, především na jižní, Krušovice jsou zase silné v Praze a okolí a bílými místy na mapě pro nás byly hlavně severní a východní Čechy. Díky značkám Drinks Union jsme právě tyto oblasti pokryli. Navíc můžeme rozvíjet prodeje Krušovic tam, kde se dosud prodávaly pouze značky skupiny Drinks Union, protože můžeme využít jejich obchodní sítě.

Kterou ze značek Drinks Union budete nejvíce podporovat?

Myslím si, že Zlatopramen je dobrá značka s celonárodním pokrytím, takže je jasné, že ji budeme i nadále rozvíjet. Také Březňák je velmi zajímavá značka s celonárodním potenciálem. Takže i jemu dáme dostatečnou podporu, aby byl úspěšný i mimo svůj region.

Pokud připočtu i Krušovice a Starobrno, tak chcete po celé zemi distribuovat hned čtyři značky piva. Není to moc?

Nebudou čtyři. Starobrno budeme rozvíjet hlavně na Moravě, bude to spíše regionálněji zaměřená značka, zatímco Krušovice budou úplnou špičku a podobně jako Zlatopramen a Březňák ji budeme nabízet po celém Česku. Myslím, že nabízet po celé zemi tři značky ještě není nezvládnutelné.

Ze kterého piva uděláte hlavního tahouna vývozu?

V exportu jsme už nyní velmi úspěšní s Krušovicemi, třeba na ruský trh. Jinde - třeba ve Švédsku - jsme zase úspěšní se Starobrnem, kdežto značky Drinks Unionu bodují na německém trhu. Všechny se velmi vhodně doplňují, v součtu jsme druhým největším exportérem českého piva. Prémiovou značkou ale budou Krušovice.

Chystáte se v Česku vařit také více pivních specialit?

Třeba ve Starobrnu už vaříme piva Červený Drak a Baron Trenck, příležitostně vaří speciály také pivovary skupiny Drinks Union. A ty nyní budou moci být distribuovány po celé zemi. Budeme se snažit tento segment dále rozvíjet, protože speciality přinášejí pestřejší nabídku pro spotřebitele. Chceme také využít potenciálu nově získaných menších značek a začít v restauracích nabízet vedle Krušovic nebo Zlatopramenu také třeba piva Louny nebo Dačický.

Na pivních speciálech také díky vyšším maržím víc vyděláte...

Ano, jsou tam vyšší marže, ale prodeje našich speciálů jsou v Česku příliš nízké na to, abyste na nich mohli postavit svůj byznys. Takže stále budeme k úspěchu potřebovat především značky, které se prodávají ve velkých objemech. Pokud jste třetí největší pivovar, musíte nabídnout spotřebitelům to, co požadují. A to jsou v současnosti především běžná piva než speciály.

Jakou pozici bude mít Heineken? Přibude červených hvězd na českých pípách?

Zvyšování prodejů Heinekenu zatím není naší prioritou. Víme, že místní konzumenti upřednostňují domácí značky. Heineken samozřejmě prodávat budeme, protože zde existuje určitá cílová skupina, jíž jsou především mladí, kosmopolitnější lidé. Především ale chceme rozvíjet Krušovice, Zlatopramen a další značky.

Takže nechcete naučit Čechy pít Heineken ve velkém?

Pokud se podíváte na celkové prodeje jednotlivých piv skupiny Heineken, tak zjistíte, že samotná značka Heineken se na nich podílí méně než dvaceti procenty. Úspěch skupiny tak není závislý na Heinekenu, ale na lokálních značkách jako jsou třeba ve Španělsku Cruzcampo, v Itálii Moretti nebo v Polsku Žywiec.

To znamená, že ani vaření Heinekenu v Česku není na pořadu dne?

V příštích letech to nepředpokládáme.

A co zvýšit prodej jeho zlevněním?

To není naše strategie, abychom přitáhli k Heinekenu konzumenty nízkou cenou. Jako naše prémiová značka se bude vždycky prodávat dráž než lokální piva.

Ale i jejich cena zřejmě půjde kvůli výraznému zdražení chmele a ječmene brzy nahoru. Kdy si čeští pivaři připlatí?

Je jisté, že pivo zdraží, zatím ale není možné odhadnout, kdy se tak stane. Rozhodně ale nepůjde o deseti, nebo dokonce dvacetiprocentní nárůst. Tak výrazné zdražení není možné.

Jaké značky českých piv jste znal před svým příchodem sem?

Každý, kdo se pohybuje v této branži, zná nejznámější piva jako Pilsner Urquell nebo Staropramen a i já jsem na tom byl stejně.

A nyní? Jste schopný rozpoznat od sebe jednotlivé značky, jako je třeba Gambrinus a Starobrno?

Ano, rozeznal bych je.

Tudíž nesouhlasíte s tvrzením, že chuť velkých značek si je stále podobnější?

To určitě ne. Sám jsem velkým milovníkem piva a právě chuťových rozdílů si v Česku velmi užívám. A ani Heineken na této rozmanitosti nic měnit nehodlá, nejsme tady proto, abychom měnili způsob, jakým se v Česku vaří pivo.

Jak velký vliv na chuť piva má podle vás využití moderních technologií výroby?

Vzhledem k tomu, že je využíváme v Brně a Krušovicích a nevidíme žádné negativní reakce od expertů ani konzumentů, vnímám jen pozitiva. A tím je především jistota, že vždy dosáhneme stabilní kvality.

Budete chtít modernizovat i pivovary skupiny Drinks Union, které se zatím drží klasického způsobu vaření?

Víme o tom, že tyto pivovary zatím využívají např. technologii otevřeného kvašení ve spilkách (místnost, kde po dobu zpravidla 7 až 9 dnů probíhá hlavní kvašení piva, v moderních provozech nahrazena CK tanky, pozn. red.), ale zatím je brzy říci, jak zde budeme vařit pivo v budoucnu.

Takže je možné, že otevřené kvašení zde skončí?

Je to jedna z možností, ale nyní neexistuje akutní potřeba tuto technologii měnit, protože jsme spokojeni s kvalitou piv, které tyto pivovary produkují.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk | Foto: David Port

Mnoho let již na svou rekonstrukci čeká chátrající areál barokního pivovaru stojící mezi Dolním náměstím a třídou Svobody. Nyní to přece jen vypadá, že by budova z roku 1706 se vstupem z Lafayettovy i Uhelné ulice mohl dostat konečně novou tvář. Její majitel by zde chtěl vybudovat garáže a obchodní centrum.

Otázkou však zůstává, zda se na podmínkách rekonstrukce zachovávající historickou hodnotu stavby dohodne nynější majitel spolu s památkáři a olomouckým magistrátem.

Vlastníkem historického pivovaru a navrhovatelem jeho nového využiti je společnost Měšťanský pivovar Olomouc, která by chtěla v suterénu budovy postavit garáže a nad nimi obchodní centrum. Rozsáhlé podkroví hlavní budovy by pak zaplnily kanceláře.

Památkáři se však obávají necitelných zásahů do cenné architektonické památky.

„V budově je kvůli malým barokním oknům nedostatek světla, plánovaná přestavba těchto oken by ale zcela změnila technický charakter stavby,“ vysvětlil František Chupík z z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu. Dodal ale, že si pracovníci ústavu uvědomují obtíže s hledáním využití pro tak velkou budovu.

„Nechceme, aby tato památka svým špatným stavem dělala městu ostudu. Snažíme se být proto co nejtolerantnější. V některých ohledech ale ustoupit nemůžeme,“ doplnil Chupík.

Zástupci společnosti, která má zájem na rekonstrukci a využití svého objektu se chtějí ke stanovisku památkářů vyjádřit až po jeho písemném doručení.

„Nyní hledáme investora a zajímáme se o možné dotace na rekonstrukci,“ uvedla Jiřina Oslzlová, členka představenstva Měšťanského pivovaru.

Na olomouckém magistrátu zatím řeší podmínky návrhu společnosti o novém využití budovy.

„Ve věci je podána žádost o správní řízení, v tuto chvíli posuzujeme vstupní podmínky žadatele i památkového ústavu,“ informovala Vlasta Kauerová, vedoucí oddělení památkové péče.

Zda se podmínky památkářů podaří naplnit, a kdy by se mělo tedy začít stavět, zatím jasné není.

„Budova barokního pivovaru sice není v kritickém stavu, ale prodlužováním chátrání mohou vyvstat problémy, které by rekonstrukci více zkomplikovaly. Byly bychom rádi, kdyby se tentokrát přijatelné řešení našlo,“ uzavřel Chupík.

Fotogalerie zde ...

Zdroj: Olomoucký deník | Autor: Jiří Mareček

Pitelnost piva je v současnosti v centru zájmu jak pivovarských výzkumníků a technologů, tak dodavatelů surovin pro výrobu piva a také marketingových pracovníků u nás i v zahraničí. Hledá se odpověď na otázku, co je pitelnost a proč se jí nyní věnuje výrazně zvýšená pozornost. Základním ukazatelem pro celkové posouzení piva je hodnocení po jeho opakovaném napití, pro které se používá pojem pitelnost, v zahraničí drinkability. Prozatím neexistuje její formulace, ale lze ji do určité míry charakterizovat jako příjemné a bezpečné (zdravotně nezávadné) pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi. Za zakladatele řešení problémů s pitelností piva je možno považovat české pivovarské odborníky P. Ferkla a J. Cuřína, kteří v roce 1979 studovali změny organoleptických parametrů piva ve vztahu k používání náhražek sladu a zkrácení doby zrání piva.

„Ve světě panuje obecné povědomí, že piva vyráběná v České republice mají vysokou pitelnost, což znamená, že pivo neslouží pouze k uhašení žízně, ale nabízí něco dalšího – příjemný prožitek – a nabádá k dalšímu napití, protože nevyvolává pocit přesycenosti," řekl Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. „Tento názor o unikátnosti českého piva a jeho vlastnostech je přijímán i mezinárodní odbornou veřejností a důkazem může být i rostoucí obliba našeho piva především v zahraničí," dodal Jan Veselý.

„Jednotná definice pitelnosti piva nebyla dosud ani formulována, ani přijata. Z obecného hlediska se používá vyjádření ‚příjemné a bezpečné (zdravotně nezávadné) pro pití s určitými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi‘," uvedl RNDr. Karel Kosař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. „Dosud však nejsou k dispozici prostředky pro obecné objektivní měření, které by tuto tezi potvrdilo, a proto je na pivovarských odbornících, aby ji potvrdili na základě obecně platných kritérií," doplnil Karel Kosař.

Klíčovou roli v ovlivňování pitelnosti piva mají technologové výroby piva. Kromě nich však konzumaci piva ovlivňuje široké spektrum profesí. Patří sem především pracovníci marketingu, restauratéři, kteří ovlivňují prostředí konzumace i jídelníček, dále politici a zákonodárci, kteří mohou regulovat legislativu spotřeby alkoholu. Svou významnou roli hrají i lékaři, neboť veřejnost citlivě vnímá informace o zdravotních účincích, a nepochybně i ekonomové s nástroji, jakými jsou cena piva a koupěschopnost, v neposlední řadě pak též média, která zprostředkovávají informace o pivu.

Aktuálnost řešení problémů s měřením pitelnosti piva nespočívá samozřejmě v diskusích o tom, které pivo je lepší. V podmínkách ekonomických tlaků je možno pitelnost (složitou rovnováhu v extraktové matrici piva) malým technickým či technologickým zásahem pozměnit, což může výrazně ovlivnit to, jak je pivo vnímáno spotřebitelem, a ve svém důsledku může změnit objem jeho konzumace. Avšak pro komplexní vyhodnocení dopadů u zákazníka zatím chybí precizní analytická metoda. Hlavní témata k řešení tohoto problému jsou proto vypracování metodiky stanovení pitelnosti piva, definice jednotky pitelnosti piva a klíčových extraktových složek jeho pitelnosti a také stabilita pitelnosti piva během skladování.

Zdroj: Heda.bloguje.cz