Dvoudenní přehlídka pivovarů čeká obyvatele a návštěvníky Milevska v pátek a sobotu v domě kultury. „Po oba dny se představí jedenáct pivovarů především z jižních Čech a Vysočiny s více než dvaceti druhy piv,“ informoval ředitel domu kultury Vít Kratochvíl.

„Kromě pivních lahůdek budou pro návštěvníky připraveny i vepřové speciality a navíc každou hodinu soutěž s pivní tématikou na hlavním podiu,“ dodal.

Pivní slavnosti se v Milevsku poprvé konaly loni. Letos budou moci návštěvníci v pátek hlasovat v soutěži Milevská pivní korunka sympatie.

V pátek večer se uskuteční i soutěž v degustaci.

„Každý pivovar nominuje do této soutěže jeden vzorek a porota složená ze zástupců města, občanů Milevska a pořadatele tyto vzorky vyhodnotí a tři také ocení,“ popsal Vít Kratochvíl.

V sobotu si lidé budou moci prohlédnout malou výstavu sběratelů pivovarských suvenýrů Parkán klubu Tábor.

Zdroj: Písecký deník.cz | Autorka: Klára Černá

“Traditionally, brewing was something you did at home”. Touto vetou zo seriálu “More industrial revelations” začala moja cesta k vlastnému mikropivovaru. Výrobu piva ako jeden z pilierov priemyselnej revolúcie (keďže piť vodu bolo životu nebezpečné) predviedli v spádovom pivovare Hook Norton Brewery, čo je trojposchodová budova a na každom poschodí sa udeje iná časť výrobného procesu. Ďalším krokom bola (asi ako u mnohých domovarníkov) návšteva reštauračného pivovaru. Reakcia “toto musím mať doma” bola v mojom prípade veľmi silná a keď som prehlásil, že budem mať pivovar, u členov rodiny to vyvolalo značné pobavenie. O rok na to sme už varili prvú várku.

Ako asi každý čo si chce doma uvariť pivo som aj ja koketoval s myšlienkou na varenie z koncentrátov v kuchyni. Keď som však v knihe “How To Brew” od Johna Palmera videl čo všetko by musela zniesť kuchyňa v byte a aký žalostný výsledok (v zmysle množstva uvareného piva) by z toho bol, rozhodol som sa preskočiť túto vývojovú fázu a postaviť rovno normálny pivovar.

Už od začiatku mi bolo jasné, že sa chcem vyhnúť všetkým možným čerpadlám a pumpám, ktorých čistenie je náročné a zložité. Tiež som sa chcel vyhnúť zložitým mechanizmom a prevodom, ktoré sa môžu akurát tak zasekávať a kaziť. Bolo preto jasné, že sa bude jednať o konštrukčne čo možno najjednoduchší spádový pivovar fungujúci na princípe gravitácie.

Po sérii nákresov a návrhov používajúcich nerezové KEG sudy bolo jasné, že nemám ani dostatočné znalosti ani možnosti opracovávať nerez, že uchytenie sudov nebude dosť pevné a že výška priestoru by musela byť takmer 3 metre. Logická volba boa preto obrátiť sa na firmu, čo s nerezom pracuje a mohla by mi vyrobiť pivovar presne podľa mojich predstáv.

Po množstve emailov s nákresmi a popismi, osobných stretnutí a hľadaní riešení objavujúcich sa problémov bol vyrobený prvý prototyp. Môj pivovar je dvojnádobová varňa s pevnou varnou nádobou a pohyblivou odkladacou nádobou, do ktorej sa vkladá scedzovacie dno. V pivovare sa najľahšie varí na jeden rmut, avšak dá sa aj na dva alebo tri rmuty. Spôsob uchytenia ku konštrukcii, na ktorej pivovar stojí, je neštandardný, ale o to jednoduchší a spoľahlivejší. Zmenu vzájomnej polohy nádob som vyriešil bežne dostupným elektrickým zdvihákom, párnik je z bežne dostupných nerezových komínových rúr, na ohrev vody na vysladzovanie využívam obyčajný bojler. Je to slabé miesto pivovaru, pretože neprodukuje dostatočne horúcu vodu, avšak výťažnosť doterajších 6 várok bola viac než uspokojivá. Kvasím v plastovej 60 litrovej nádobe, ktorá je umiestnená v chladničke. Pivo leží v PET fľašiach v tej istej chladničke nastavenej na nižšiu teplotu.

Vystierka prebieha vo varnej nádobe, do ktorej napustím vodu z bojlera. Vystieram pri 40 stupňoch, slad schladí dielo na 37 stupňov. Prihrievam na 52 a 63 stupňov, kedy odčerpám časť diela do odkladacej nádoby. V nej je už vložené scedzovacie dno.

Rmut prihrievam na 72 a následne do varu. Po povarení ho prečerpám k odpočívajúcemu podielu. Ihneď zdvihnem odkladaciu nádobu no najvyššej polohy. Pri strope je teplejšie, takže nádoba menej vychladne. Zároveň sa rozvrství mláto a pri ďalšom pohybe sa nerozvíri. Nastáva čas na obed a očistenie varnej nádoby.

Po podrážaní, kedy ešte kalnú sladinu vraciam nazad do odkladacej nádoby, nastáva sťahovanie predku nazad do varnej nádoby a vysladzovanie. Vysladzujem tak, že mláto kropím vodou z bojlera a pomáham si rýchlovarnou konvicou. Po vysladení sa odkladacia nádoba spustí do najnižšej polohy, mláto sa vyberie aj so scedzovacím dnom a odkladacia nádoba sa vyčistí. Vo varnej nádobe začína chmeľovar. Chmelím na tri razy, posledný chmel už takmer nevarím. Po chmeľovare roztočím mladinu vo varnej nádobe a nechám ochladiť na 80 stupňov. To je dostatočný čas na to, aby v strede nádoby vznikol kalový koláč.

Medzičasom do odkladacej nádoby vložím medený chladič. Ten berie vodu zo studne, takže na chladenie nepoužívam pitnú vodu z vodovodu. Mladinu prečerpám do odkladacej nádoby pomocou heveru, ale dá sa použiť aj ventil, ktorý je umiestnený na boku nádoby. Keďže je mladina ešte horúca, odkladacia nádoba aj chladič sa vysterilizujú.

Počas chladenia mladiny vysterilizujem spilku a umyjem varnú nádobu. Po vychladení mladiny odkladaciu nádobu dvihnem do najvyššej polohy. Na dne nádoby sa usadili zvyšky kalov, takže prvý liter-dva odložím do hrnca a nechám znovu usadiť kaly. Mladinu prečerpávam do spilky v chladničke, priebežne pridávam kvasnice. Tie som predtým rozmiešal v troche mladiny a prevzdušnil.

Na jednu várku sa dá uvariť 60 litrov piva, po pár dňoch to v spilke vyzerá takto.

Vývoju pivovaru som venoval pomerne veľa úsilia. Nie každý domovarník má dostatočné možnosti svojpomocne si postaviť pivovar z dostupných materiálov a komponentov, ktorý by mu nahradil varenie v kuchyni. Preto som uzavrel predbežnú dohodu s dvoma firmami, ktoré sú schopné pivovar vyrobiť na zakázku. Cena sa odvíja v prvom rade od ceny nerezu, avšak aj s konštrukciou, bojlerom a ostatnými komponentami sa dá postaviť za 2500 eur. Konštrukcia a vzájomná poloha nádob sa prispôsobuje priestoru, v ktorom je pivovar umiestnený. Celý sa dá umiestniť na stenu o výške 2.5 metra a šírke 2–3 metre, prípadne do rohu miestnosti. V prípade záujmu ma stačí kontaktovať. Varím cca každých 8–10 týždnov a kto by rád videl pivovar v akcii je vítaný. Zároveň rád vybavím a dodám všetko potrebné, aby sa uľavilo aj vašej kuchyni. Dá sa však použiť aj ako laboratórny pivovar v prevádzkach, kde nie je únosné experimentovať na veľkej varni.

Na záver by som rád poďakoval tým, bez ktorých by pivovar nevznikol, a to konkrétne celej mojej rodine, p. Václavovi Potěšilovi, p. Ladislavovi Večeřovi a p. Ladislavovi Veselému.

Zdroj: AcidLog fczbkk.com

Postavení generálního dodavatele logistiky pro nové výrobní a logistické centrum, tradičního dánského výrobce piva pivovaru Carlsberg, získala s novým konceptem důmyslného logistického řešení v nápojovém průmyslu firma SSI Schäfer. Mimo jiné se stará 76 000 paletových stání, techniku určenou pro transport palet včetně závěsného elektrodopravníku a jeřábu Schäfer Compact Cranes (SCC), která je přesně přizpůsobena pro transparentní a hospodárný proces systému řízení skladového hospodářství o vyšším toku zboží.

V novém distribučním centru Carlsberg bylo použito celkem 2 000 transportních prvků. Válečkových dopravníků, článkových dopravníků, rohových převodníků, otočných válečkových dopravníků a posuvných vozíků.

Společně s oběma okruhy závěsných dopravníků a prostřednictvím systému řízení skladu se reguluje jak zajištění a kontrola dodávek pro výrobní linky a zakázky, tak také vyřizování objednávek. Je tedy postaráno o efektivní a transparentní toky velkého množství procházejícího zboží. Děje se tak pod dohledem řízení celého komplexu skladového hospodářství a veškerého toku materiálu včetně sledu operací vedoucích k perfektní připravenosti zboží k expedici.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová | BRAU INDUSTRIE

Muž dvou tváří, říká se o padesátiletém tajemníkovi prezidenta Klause. Ono to sedí – na Hradě je v obleku, vlasy do culíku, seriózní pravičák. Později v hospodě a v malé sklepní zkušebně pod hospodou už má vlasy rozpuštěné, brnká na kytaru, s láskou mluví o pivu. Ladislav Jakl má i další tváře – vychoval například romské dítě.

* Co je lepší pocit? Za á: posezení nad pivem, za bé: řádění s kytarou na pódiu, za cé: milování se ženou, nebo déčko: plodná diskuse s Václavem Klausem?

Ta poslední činnost je z jiné kategorie než tři předchozí, které jsou pro mě srovnatelné — jsou potěšením ducha. Diskuse s Klausem, to je potěšení rozumu.

* Začneme třeba pivem. Potom se dostaneme k důležitějším věcem.

Ono je něco důležitějšího?

* Kdy jste se pro pivo tolik nadchnul?

První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů...

* Máme v Česku nejlepší pivo?

Nemáme. Češi vynikají jediným druhem, ležákem původem z Plzně, který se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: třeba na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň tři?

* Já ne.

Ani barmani v zavedených hospodách často nevědí nic, pivo je u nás popelkou! O vinaře je všude dobře postaráno, v restauracích mají výběr dobrých vín, ale pivaři dostanou všude většinou jenom to prostřední.

* U nás v redakci je několik chlapů, kteří říkají: Jedině plzeň!

To je stejné, jako by říkali: „Jedině smaženej sýr. Všude a vždycky smažák!“ Ano, je to typ piva, který děláme relativně dobře, ale je to jen jeden druh.

* Kde je tedy nejlepší pivo na světě?

Asi v Americe, kde začal roku 1976 boom nových, experimentálních mikropivovarů – tamní pestrost nabídky už hlava nebere. Ale nadšený jsem i z nečekaného vývoje u nás – už tu je asi 76 mikropivovarů, ani je nestačím objíždět.

* Máte nějaký osobní pivní rekord?

Roku 1981 jsem jich na chmelové brigádě vypil sedmatřicet za den. Ale asi polovina z toho byly desítky.

* Ví se o vás, že sedíte už léta každý čtvrtek v jedné a té samé hospodě na pivu. Za jakých okolností tam nepřijdete?

Za posledních dvacet let jsem jednou vynechal kvůli nemoci. Párkrát jsem nepřišel, když jsem byl v zahraničí, ale mám tam 96 procent účasti.

* Proč vlastně?

Je to můj pevný bod ve vesmíru.

JAK MĚ KLAUS NEPOZNAL

* Kdy se necháte ostříhat?

Možná nikdy. Když se na mě podíváte zblízka, tak uznáte, že už za chvíli nebude co stříhat.

* Mrzelo vás, muže máničkového typu, když začaly vlasy řídnout?

Nejsem marnivej. Lidi, kteří mě nemají z politických důvodů rádi, občas napíšou sprostej e-mail o mých vlasech, ale na to odpovídám, že jejich problém s mými vlasy vyřeší čas a gravitace.

* S vervou hrajete bigbít v kapele Folimanka Blues, ale kdovíjak známí nejste. Trápí vás to?

Každý muzikant by byl rád, kdyby lidi jeho hudbu poslouchali... Myslím, že hudební talent mám, nicméně jsem to nebyl schopný dokopnout na vyšší úroveň – i proto, že strašně nerad nabízím sám sebe. A asi mi v muzice moc nepomáhá ta pracovní role, ve které jsem přes den.

* Nálepka věrného klausovce?

V muzikantském prostředí jsou lidi většinou názorově jinak orientovaní – jsou nekonformní a mají pocit, že jsem součástí establishmentu. Nebo nesnášejí Klause. Párkrát v životě už jsem zažil ty reakce, „my tady žádnou politickou kapelu nechceme!“, ale já nejsem bolestínský typ – takovej je život.

* Proč rockerům tolik vadí Klaus?

To pořádně nezjistíte. Někteří intuitivně pochopili, že se dívá na svět jinak, a u jiných je to jen póza vůči papalášovi.

* Vašemu synovi je osmnáct. Zalíbila se vám díky němu hudební moderna?

Já to málo sleduju.

* Když slyšíte elektronickou taneční hudbu, baví vás?

Ne. Ta je pro mě pokračováním diskotékové muziky ze sedmdesátých let, vůči které jsem se vždycky profiloval a která je pro mě na druhém břehu. Je sice možné, že mají různé větve téhle muziky různou kvalitu, ale umělohmotný pach diska zůstává.

* Jak se zachováte, když hraje v hospodě nějaká hudba z druhého břehu?

Jednou šla moje dobrá známá do naší hospody a vidí, že jsem přilepený u vchodu ke zdi a nejdu dovnitř. „Co tady děláš?“ ptá se. „Bojím se...“ Byla tam zaskakující barmanka, pouštěla Michala Davida, a já se opravdu bál dovnitř – nepřežil bych to.

* Na jaký koncert jste si naposledy koupil vstupenku?

Občas na muziku chodím a vstupenky si kupuju, nikdo mi je nedává. Minulý týden mě mrzelo, když hrála v Praze kapela mého mládí, Iron Butterfly – já se už ve třinácti učil bubnovat podle slavného sóla z jejich písničky In-a-Gadda-daVida – ale oni hráli, blbci, ve čtvrtek!

* A to bylo dilema.

To nebylo dilema. Čtvrtek je prostě čtvrtek. Jdu do hospody, i kdyby se svět zbořil.

* Když přijde na koncert vaší Folimanky Blues prezident Klaus, je to spíš příjemné, anebo vopruz?

Je to milý projev přátelské pozornosti. Nejlegračnější bylo, když na nás přišel prvně – na jaře roku 1998, kdy jsem pro něj pracoval teprve několik týdnů. Hráli jsme tehdy v jedné žižkovské špeluňce, on přišel bez ochranky, sedl si ke stolu, rozhlížel se a pak se jednoho chlapa zeptal: „A kde je ten Láďa Jakl?“ „No tady,“ zněla odpověď, „tři metry od vás, ten, co na vás celou dobu huláká!“ Prostě mě nepoznal.

* Viděl jste někdy Klause tancovat?

Ano. Asi třikrát na našem koncertě, a jednou taky na rokenrolu Sedláčkovy kapely – na tom on vyrostl.

* Je dobrý tanečník?

Já jsem přísný hodnotitel... V mládí jsem tancoval závodně, a jestli mám pro něco talent, tak pro rytmus. Pro mě je kopyto každej.

HÁDKY S PREZIDENTEM

* Čímž jsme se konečně dostali ke Klausovi.

Tak rychle, tahle kapitola není moc zajímavá...

* Co vás před třinácti lety předurčilo k tomu, abyste mu začal dělat poradce, později tajemníka?

To se zeptejte jeho, já nevím. Určitě sehrála úlohu ta zlomová chvíle – sarajevský atentát, kdy se od něj skoro všichni odvraceli, ale já zavolal a podpořil ho. Ve spoustě věcí mám podobný pohled na svět, jsem člověk docela chytrý a on má rád chytrý lidi. Nejsem úplně líný, nerad dělám chyby... A asi mi věří – proto s ním nikdy nekonzultuju, že jdu mluvit do televize; on to ani nemá potřebu vědět.

* Příští rok bude Klausovi sedmdesát. Všímáte si, jak stárne?

Je to, nedá se nic dělat, sportovec. Zažil jsem ho při náročných programech, kdy jsem se jen motal kolem, a stejně jsem toho měl plný brejle. V tomhle musím uznat, že sport, který jinak neuznávám, přináší určité výhody.

* Opravdu žádné projevy Klausova stárnutí nevidíte?

Je to bývalý premiér, ministr, a tak má pořád pocit, že musí dělat spoustu věcí. A já si myslím, že jako prezident by jich zdaleka tolik dělat nemusel; skoro bych řekl, že by mu určité stárnutí slušelo – stárne míň, než by se mi líbilo. Bylo by dobré, kdyby se důstojně zklidnil, ale to by asi musel přestat hrát tenis nebo co.

* Vy s ním tenis nehrajete nikdy?

Ne, to fakt ne. Ani golf. Když jsme si spolu chtěli zahrát na jednu jamku, tak jsem míčkem málem zabil někoho z ochranky.

* Když je pan prezident workoholik, musel jste se mu přizpůsobit?

Pracovitostí mě převyšuje nekonečně. Já občas chci mít volné odpoledne, volnou sobotu, jen tak si zablbnout, ale on tohle nezná, pro něj to je nepředstavitelný kriminální čin.

* V čem se s Klausem neshodnete?

V ničem zásadním, v mnoha jednotlivostech... Je asi liberálnější a já v některých věcech konzervativnější.

* O co jde? Třeba o potraty?

Třeba, v tom jsem asi přísnější. Pro mě je potrat naprosto nepřípustný, je to zabití dítěte. Jiná věc je, jestli si myslím, že je zákaz potratů zákonem v naší společnosti vůbec možný a jestli by k něčemu vedl.

* Vy se díváte i na ženu, která jde na potrat ze závažných důvodů, skrz prsty?

Nějaký závažný důvod máte určitě i k tomu, že udusíte roční dítě – a já se na to dívám stejně. Ale nesoudím ženu, soudím ten čin.

* Kdy vás Klaus nejvíc seřval?

Jednou mi vynadal hodně – když jsem do novin trošku blíž popsal způsob, jakým se projednávají milosti. Já věděl, že z toho bude problém, ale udělal jsem to, protože tenkrát někde u Jindřichova Hradce zatkli člověka, který se oháněl tím, že mě zná a že ví, jak se dá zařídit milost. A tak jsem řekl tomu novináři, že já milost rozhodně ovlivnit nemůžu, že to systém vylučuje, a něco z toho systému jsem mu odhalil.

* Proč to vadilo? Státní tajemství?

Když se o takových věcech moc ví, tak jsou zranitelné.

* Kdy jste byl na Klause naštvaný vy?

Je to přesně rok. Nepřál jsem si, aby jakkoli naznačoval, že nakonec Lisabonskou smlouvu podepíše, byl jsem přesvědčený, že to je taktická chyba. On svůj podpis naznačoval, a to mě naštvalo hodně.

* Radíte mu na jakékoli téma, nebo máte nějaké své obory?

Mluvíme všichni do všeho, fachidiocii tu nepěstujeme.

* No dobře, ale není to divné, mít názor na všechno?

My nerozbíjíme atom, zabýváme se politikou. A na tu já odborník jsem.

* Jasně, ale proč jste třeba tuhle říkal do novin, že Kaplického blob vypadá jako bakelitová barevná čepice?

Protože se mě na to novináři ptají.

* Tak jim máte odpovědět, že nejste architekt.

A oni budou říkat, že jsem arogantní a nechci se vyjadřovat. Navíc, zrovna na tu knihovnu nějaký názor mám, protože je to veřejná stavba, k veřejnému účelu, za veřejné prachy, na veřejném místě, takže to není téma pro nějakou úzkou skupinu lidí.

TAK MÁLO PRAVIČÁKŮ!

* Zmínili jsme vašeho syna. Pokud vím, adoptovali jste ho jako ročního, původem je to romský kluk. Četl jste Rok kohouta od Terezy Boučkové? Viděl jste Smrady?

Četl jsem s ní na téma výchovy adoptovaných romských dětí rozhovor, i ten film jsem z větší části viděl.

* Zažila veliké zklamání, ty adoptované děti se prostě... nepodařilo dobře vychovat.

Obávám se, že hlavně intelektuálové mají pocit, že když adoptují cikánské dítě, tak tím udělali něco dobrého. Demonstrují, že nemají předsudky, ale vnitřně k tomu rozhodnutí nedospěli. Nenašli tu jedinou cestu k překonání problémů, a tou je: mít to dítě opravdu rád.

* Boučková svoje adoptované syny jistě ráda měla, ale zjistila, že jejich geny nepředělá.

Na geny vůbec nevěřím – lidi jsou schopni žvaněním o genech vysvětlovat a omlouvat problémy, které jsou čistě společenské, výchovné.

* Vy jste při výchově Matěje nikdy nepocítil bezradnost?

Tu cítím každou chvíli – jsou s ním problémy. Ale takové pocity má přece i maminka, když přijdou její děti z venku od bláta. Taky si zoufá, ale nezavře před nimi dveře.

* Jaké bláto? Kluci Boučkové doma kradli, brali drogy...

Ani v tom není rozdíl mezi adoptovaným a vlastním. I náš Matěj dělá lumpárny, ale já přece nemůžu začít pochybovat o tom, jestli ho bylo dobré adoptovat. Pro mě je to moje dítě a vůbec o tom nepochybuju. Ano, mám s ním starosti, ale neodůvodňuju si je tím, že jsem ho adoptoval a že to bylo jiné dítě.

* Syn půjde prvně k volbám. Co byste mu řekl, kdyby dal hlas zeleným nebo ČSSD – byl byste naštvaný?

Minulý víkend se ho někdo ptal: „Matěji, koho zvolíš?“ A on odpověděl: „No to samý, co táta.“ Na to jsem řekl: „To rozhodně nemusíš, vol si koho chceš...“ Ale uznávám, že kdyby měl kdokoli z mých blízkých úplně odlišný názor na zásadní věci než já, tak by mě to mrzelo.

* Vy sám jste na jaře volil obskurní Stranu svobodných občanů. Mělo to smysl?

Nemyslím, že je to strana obskurní, jen získala málo hlasů. Taky proto, že byla v cílené mediální izolaci.

* Nikdo nikoho cíleně neizoloval. My novináři nejsme banda levičáků, za kterou nás považujete.

Já opravdu považuju novináře za levičáky, ale nemyslím to tak, že by měli rádi Zemana, Paroubka, nebo snad Grebeníčka. Jen mají levicové názory na život a na svět, který nás obklopuje.

* Uznejte, že při vašem pojetí by pravičákem nebyl skoro nikdo.

V tom máte pravdu – mám jinak nastavenou citlivost. Ale novinářský způsob života přitahuje všude spíš levičáky, kteří to o sobě ani nevědí.

* To myslíte vážně? Schválně – je dnes vůbec ve Sněmovně pravicová strana?

Asi ne, dnešní strany jsou hodně nekonzistentní. Teď mám jít k volbám a slogan jedné údajně pravicové strany, ODS, zní: „Nonstop lékárna v každém obvodě.“ Kvůli tomuhle bych ji měl volit? Co je na tom pravicového? Za čí peníze budou ty lékárny?

* Vraťme se ale ke Svobodným občanům.

Člověk by neměl kalkulovat s tím, jestli hlas propadne; on nikdy nepropadne. Každý hlas je signálem, každý je nějak vyhodnotitelný.

* Vyhodnotil jsem, že tu stranu volilo pět a půl voliče.

Asi třicet osm tisíc lidí, to je docela dost, to se do jedný hospody nevejde. A je to dobrý pocit, že má tolik lidí názory jako já.

* Znovu dáte hlas straně, která nemá šanci?

Budu volit stejně, ale jestli nemá šanci, to přece nemůžete vědět. A hlavně – člověk volí i pro svůj pocit, a já nechci mít blbý pocit.

* Pravicovou stranu Modrých nezaložíte?

Zatím ne, ale jednou... Kdo ví?

* Václav Klaus skončí na Hradě roku 2013. Co potom? Budete mu radit v další funkci?

Tak tahle možnost mě doteď vůbec nenapadla!

* Jinak – odejde on do důchodu?

To asi neodejde.

* Tak vidíte, možná si vás někam vezme. Třeba... do Bruselu.

Do Bruselu bych nešel. A to navzdory výborným belgickým pivům.

* Ještě mě napadá, že byste si mohl otevřít malý pivovar.

To udělám skoro jistě, technologie za poslední léta hodně zlevnily. Pivu se budu věnovat určitě – a čemu kromě piva, to se uvidí. *

***

ŘÍKÁ SE O NĚM...

... ŽE BY DÝCHAL ZA VÁCLAVA KLAUSE Z hradního dua Jakl, Hájek už vznikla vysmívaná karikatura, takoví Klausovi věrní pudlíci to jsou. Přinejmenším v Jaklově případě je to však nespravedlivé – ano, je velmi loajální, ale o svém nadřízeném rozhodně nemluví jako o pánubohu. A hlavně! Z každé druhé jeho věty vyplývá, že kdyby si měl vybrat mezi prezidentem a manekýnou, vybere si pivo. Za to, že si u Klause vydupal nedotknutelnost svých hospodských čtvrtků („večer nikdy nepracuju!“), mu patří respekt.

V PĚTI ČÍSLECH 1959 Narozen v Chebu. „Maminka je Polka, pracovala jako prodavačka, táta byl zámečník.“ 18 Tak starý je jeho adoptovaný syn. 20 Před dvaceti lety se stal poslancem za OF v České národní radě, na dva roky se vykašlal na muziku. 1997 Za listopadové krize v ODS zavolal Klausovi, že se nepřidává k mediálnímu lynčování a že je mu k dispozici. Od té doby spolupracují. 0 Nikdy nebyl členem žádné politické strany, i když o založení jedné pravicové uvažuje.

Zdroj: Zpreávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček

Člověk by neřekl, co všechno se dá s pivem dělat - a v čem všem je možné stanovit pivní rekord. Bizarní přeborníky shromáždil server oddee.com.

Například rekordman v rychlosti dokázal vypít za 1,3 vteřiny ne půllitr, ale celý litr piva. Stevenu Petrosinovi se povedlo dosáhnout tohoto času 22. června 1977.

Neuvěřitelných 20 půllitrů plných piva o celkové váze skoro kilo dokázal přenést Australan bavorského původu Reinhradt Wurtz. Celkem s nimi přešel 40 metrů. Pikantní je, že před ním rekord držela žena, Němka Anita Schwartzová se 16 pivy.

Pokud jste fandové hořkého piva, přijdete si na své u Petera Fowlera. Jeho pivovar Pitstop vaří osmiprocentní nápoj The Hop o hořkosti 323 jednotek - dosavadní rekordman měl přitom jen asi 200 jednotek. K rekordu prý pomohl pečlivý výběr výjimečně hořkého chmele a použití látek, které tuto chuť konzervovaly.

Nejsilnější pivo na světě hravě překoná whisky i slivovici, má totiž mít 55 procent alkoholu. Společnost BrewDog, která ho vyrobila, chce nápoj prodávat ve speciálních lahvích z mrtvých zvířat. Stát má asi 15 tisíc za láhev.

Neslavně skončil největší byt postavený z pivních tácků. Jednadvacetiletý Sven Goebel si vybudoval z 300 tisíc tácků pětipokojový byt s krbem, křesly a stolem. Aby rekord získal, musel dokázat, že stavbu nijak neslepil. Tak do bytu strčil - a celý mu spadl.

Neuvěřitelný výkon předvedl Číňan Li Kuej-wen, armádní řidič z Pekingu. Ten za 8 minut a 28 sekund přejel autem po dvou řadách stojících lahví piva dlouhých 60,19 metru. Celkem tak překonal 1798 lahví. Na nápad stát se šampiónem v této disciplíně prý přišel během popíjení s kamarády.

Rekord v počtu piv na hlavě drží od června letošního roku John Evans. Dokázal na lebce balancovat se 237 pintami pěnivého nápoje. Nebyl to až tak šokující výkon, když vezmeme v úvahu, že tento muž už na hlavě udržel i Mini Coopera.

Nejdražší láhev piva přišla na 10 810 liber - tedy víc než 300 tisíc korun. Šlo o pivo Löwenbräu, které se našlo v troskách lodi Hindenburg. Na místě našel Leroy Smith celkem šest lahví: čtyři rozdal kamarádům, jednu poslal do pivovaru Löwenbräu a poslední, kterou si nechal, šla loni na podzim do rekordní dražby.

Největší sklenice s pivem byla vysoká 2,4 metru a vešlo se do ní 430 galonů (1627 litrů) piva Guinness. Samotné sklo vážilo 400 kilo a nápoj dalších 1257 kilo. Rekord padl v podniku Auld Dubliner Irish Pub.

Nejvíc zkušeností za pípou má zřejmě Angelo Cammarata. Ten ve svém podniku čepoval pivo 77 let. Začal s tím 7. dubna 1933, když v Pennsylvánii skočila prohibice, a sloužil v něm i poté, co ho v roce 1971 prodal synům. V roce 2009 rodina podnik prodala a pětadevadesátiletý Camm, jak mu říkají, odešel do penze.

Zdroj: tn Nova.cz | Foto: oddee.com

Pro Belgičany je pivo bez přehánění tím, čím je pro Francouze víno a pro Skoty whisky – váženou národní specialitou. Patří bezesporu mezi pivní velmoci. Zlatého moku se tam vaří neuvěřitelných 750 druhů a vybrat si z takové nabídky světlých, polotmavých, tmavých či ovocných piv není jednoduché.

Některá piva jsou více než zvláštní – takové třešňové, jablkové, zázvorové, rybízové, borůvkové, jahodové či meruňkové většinu z nás příliš neosloví. Nicméně jejich kvalita je všeobecně uznávána.

Připomeňme jen, že svrchně kvašené Delirium Tremens z rodinného pivovaru Huyghe získalo na světové přehlídce piv v Chicagu dvakrát za sebou ocenění Nejlepší pivo na světě. I když minimálně naši a bavorští pivaři si něco takového nemyslí, nelze popřít, že žádná země se Belgii v různorodosti piv nevyrovná.

Jak už bylo řečeno, pivo není pro Belgičany pouhým nápojem, ale představuje něco jako národní symbol. Belgičané tvrdí, že kdo neochutnal jejich pivo, netuší, jak tento lahodný nápoj vlastně chutná. Výroba tady kvetla od středověku a dnes je na trhu několik set značek – od masově vyráběných, jako jsou Hoegaarden a Leffe, po piva s užší, „vybíravější“ klientelou.

V celé zemi je na 130 pivovarů, z nichž některé zaměstnávají jen pár lidí. Na druhém konci spektra stojí koncern Interbrew, největší výrobce piva na světě, jehož globální vlastnické sítě sahají od Brazílie až po Rusko.

Chmel i třešně

Běžnými pivy jsou klasická piva typu pils, jež jsou čepována prakticky v každé hospodě a jejichž nejrozšířenějšími představiteli jsou značky Stella Artois, Maes či Jupiter, k nimž se přidává silnější a chuťově bohatší Leffe.

Tady však výčet nekončí. Ještě lehčí jsou „bílá“ piva vyráběná z pšenice, jež se pijí hlavně v létě a třeba jako jejich nejtypičtější představitel Hoegaarden s plátkem citronu.

Specialitou jsou piva ze skupiny Lambic se svojí ostrou chutí a silnou vůní. Základním druhem je kyselý Gueuze, označovaný pro vysoký obsah oxidu uhličitého za šampaňské chudých.

Když se v procesu fermentace přidají ovocné složky, vzniknou ovocná piva, z nichž nejznámější je sladkokyselý Kriek, pivo, v němž kromě chmelu kvasily i třešně. Jako aperitiv se pijí malinová nebo broskvová piva.

Pivo se třemi druhy kvasnic

Mezi nejznámější piva patří Delirium Tremens s neobyčejnou chutí ze tří různých druhů kvasnic, jehož bílé lahve jsou originálně baleny a polepeny barevnými etiketami s růžovými slony.

Typickým pivem je Duvel, což znamená ve vlámštině Ďábel, těžké světlé pivo svrchně kvašené, s vysokým obsahem alkoholu s výraznou chmelovou hořkostí.

Absolutní specialitu pro výjimečné příležitosti představuje Deus, jakési pivní šampaňské, jenž zraje několik měsíců ve sklepech ve francouzské oblasti Champagne, kde se mu dostává stejné péče jako zdejšímu známému vínu.

Pivo z kláštera

Zvláštností jsou sezónní piva, jež byla původně letní variací malých pivovarů. Nápad se však uchytil a dnes je vaří většina výrobců, přičemž nejsou už jen doménou léta, ale hlavně Vánoc a Velikonoc. Značné oblibě se těší trappistická piva – silná, tmavá, chuťově výrazná a svrchně kvašená, jež mají běžně sedm až devět, ale i dvanáct procent alkoholu.

Co musí piva splňovat, aby mohla nést tajemné označení trappistická? Musí se vyrábět v areálu kláštera za účasti nebo alespoň za přímého dozoru mnichů a zisk z prodeje by měl jít z větší části na charitu a pomoc potřebným. Jedině při splnění těchto podmínek může láhev zdobit ochranná známka Authentic Trappist Product.

Právo vařit toto pivo má pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trappistů: klášter svatého Benedikta v Achelu 30 km jižně od nizozemského Eidhovenu, klášter Panny Marie Scourmont u městečka Chimay při francouzských hranicích, klášter Orval z roku 1070 v zapadlém údolí v Ardenách, klášter Saint-Rémy z roku 1230 u Rochefortu, westmallský klášter severně od Antverp a klášter Westvleteren v západních Flandrech.

Nejznámější piva jsou z Westmalle, Chimay a Orvalu. Těsně před stočením jsou do lahví piva přidávány živé kvasinky a pivo dozrává v lahvích a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru.

S pivem je spojen i rituál podávání. Každá pivnice čepuje minimálně dva až tři druhy piva, jež jsou doplněny o desítky piv lahvových. Na stůl k zákazníkovi se dostávají ve speciálních pohárech, když každý druh piva má vlastní pohár typického tvaru i velikosti.

Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aroma, které vytváří.

Poháry jsou ale hlavně součástí marketingu a budování značky. Našim půllitrům se moc nepodobají, většinou mají tvar sklenic na víno či kalichů. Nejzajímavější je asi sklenice na pivo značky Kwak podobající se protáhnuté laboratorní zkumavce v dřevěném drážku.

Baštou piva je Gent

Všechna piva, o kterých se vám kdy zdálo, a vlastně mnohem víc, najdete v Gentu. Nočním městem vás za deset až dvacet eur provede od hospody k hospodě belleman. V Gentu jsou tři a ve službě se střídají.

Prvním a nejznámějším bellemanem byl Julián Pauwels, bývalý herec a mim, který vystupoval i v Československu. Nechtělo se mu do penze, a tak spolu s gentskou radnicí vymysleli uniformovaného průvodce turistů po gentských lokálech i pamětihodnostech, které v noci poznáváte zcela jinak. Jak potvrdily další roky, byl to velmi dobrý nápad.

S bellemanem se dostanete do několika typických hospod, které byste jinak těžko hledali, dá vám výklad k pivům, jež budete pít, a také vás seznámí s místními lidmi. Když se budete s pitím piva loudat, pobídne vás zvonkem, a jde se dál na druhou štaci.

Vezme vás do hospůdky Vellotje, jejíž vnitřek je doslova narvaný starým harampádím, že si připadáte spíše jako ve vetešnictví, nebo do vyhlášené Dulle Griet, kde si můžete vybrat z nabídky 250 druhů piv.

Když si tady poručíte Pauwel Kwak, sladké, červeně zbarvené pivo z rodinného podniku Brewery Bosteels, donesou vám ho v obří vysoké sklenici. Má zakulacené dno a dřevěný podstavec a vejde se do ní 1,3 litru.

Hospodský postaví pivo na stůl a řekne si o vaši botu. Tu dá do koše, který provazem vytáhne ke stropu, a vrátí vám ji teprve tehdy, až svůj Kwak vypijete. Pojistka, abyste si krásnou a drahou sklenici neodnesli jako suvenýr.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Bohumil Brejžek

Přes 500 druhů speciálů nabízí nový pražský obchod s pivem Pivkupectví. Nabídku přitom ještě rozšíří.

Přestože se Češi honosí titulem pivní národ, nad světem mohou triumfovat pouze v množství vypitých piv na hlavu.

Pivní obzor se Čechům nově pokouší rozšířit pražské Pivkupectví, které patří majiteli sousední hospody Zlý časy Janu Charvátovi. Zatímco pro Čechy je jméno Zlý časy téměř neznámé, ve světě jde o uznávaný pojem. Článek o restauraci vyšel například v New York Times, ale i v dalších zahraničních médiích. Ještě dnes se na místě objevují turisté s vytrženou stránkou z novin a chtějí vyzkoušet jeden z 24 speciálů.

Tisíce druhů na fleku

Podle Charváta stojí obchod na symbióze s hospodou, kde se netradiční piva již delší dobu čepují. »Bez samotné hospody by vůbec nemělo smysl prodejnu rozjíždět,« říká Charvát. Na druhou stranu do prodejny už začínají chodit i zcela noví zákazníci. Polovina přitom chodí cíleně za určitými značkami, polovina hledá něco nového.

Pivkupectví začínalo s nabídkou 300 druhů piv, nyní nabízí již 500 různých druhů z celého světa. Největší zastoupení přitom mají speciály z Česka, ale zdatně jim sekunduje nabídka z Belgie, Nizozemska nebo Německa. »Do konce roku bychom chtěli nabízet 600 druhů a celkově se chceme dostat na 1500 speciálů,« dodává Charvát.

Protože takto rozsáhle zásobený velkoobchod v Česku neexistuje, spoustu druhů piv vozí majitel sám a dokonce funguje jako dodavatel pro menší hospody a restaurace, které speciály také nabízejí. »Na obchod s alkoholem je třeba mít registraci, kterou po mně zahraniční velkoobchody vyžadují,« popisuje obtížnost dovozu pivních speciálů.

Ceny se Pivkupectví snaží udržovat nízko, i když vyšší marži se stejně nevyhne. Zatímco vínu delší skladování nevadí, piva tak dlouhou trvanlivost často nemají. »Snažím se být nejlevnější na trhu, ale nikoli za každou cenu. Některé české speciály mohou lidé koupit v supermarketu levněji, ale u nás je výhodou šíře nabídky,« říká Charvát.

Trh se zvětšuje

Podle posledních průzkumů Češi vypijí téměř 160 litrů piva na osobu a rok. Zatímco však ve světě existuje spousta druhů piva, v Česku se donedávna konzumovalo téměř výhradně pivo plzeňského typu.

Jen v Belgii, která je s námi počtem obyvatel srovnatelná, se přitom vyrábí na 400 druhů piv, o něco nižší počty jsou v Nizozemsku, Anglii nebo Německu. Vedle spodně kvašených, kam patří piva plzeňská, jsou to svrchně kvašená, například britský ale, porter nebo stout a pšeničná piva, a dále lambiky a krieky neboli spontánně kvašená.

Český trh s pivními speciály sice není masová záležitost, ale podle majitelů specializovaných obchodů o ně má zájem až pět procent lidí. Hlavně ve větších městech je slušná základna stálých zákazníků. Tento trh se navíc stále zvětšuje, jak lidé zkoušejí nové věci. Dnes již mnoho restaurací nabízí alespoň jedno speciální pivo.

»Lidé rádi zkoušejí. Třeba si tu jeden zákazník koupil třetinku piva Sink the Bismarck! od pivovaru BrewDog za 1600 korun. Také jsem tu měl dvě láhve Tactical Nuclear Penguin od stejného pivovaru a také se prodaly,« dodává.

Zatím obchod dotuje

Charvát zatím provoz Pivkupectví dotuje z provozu hospody, ale do budoucna počítá, že si na sebe obchod dokáže vydělat. »Momentálně jsem narazil na finanční limity, které omezují rychlejší rozšiřování nabídky,« dodává Charvát. O úvěrech ani společnících přitom neuvažuje, protože už se jednou spálil a nechce chyby opakovat.

»Na začátku při otevírání hospody jsem měl stejně naivní představy jako většina lidí, že restaurace je výnosný kšeft. Ale je to hlavně spousta práce,« dodává Charvát. Veškerý zisk zatím dává zpět. Nejprve do zkvalitnění hospody, kde letos přibyla nekuřácká část, později do založení a rozvoje prodejny. Jak se mu bude dařit, se dá soudit podle ostatních podniků, které se přes skromné začátky pomalu rozvíjejí. Navíc se dá očekávat, že se zájem bude stále zvětšovat, takže finanční soběstačnost nuselské prodejny rozhodně není nereálná.

Charvátovo Pivkupectví přitom není jedinou prodejnou s pivními speciály. Nejstarší je 1. Pivní galerie v pražských Holešovicích, dlouho funguje také Pivovarský klub v Karlíně. Relativně nová je Pivní galerie Base Camp v Bubenči. Mimo Prahu je nejrozsáhlejší Pivoňka v Hradci Králové provozovaná od roku 2008. Poměrně velkou nabídku má také Pivní klenotnice v Havlíčkově Brodě nebo Svět piva v Letech.

Podobnou díru na trhu před časem objevil Jiří Malík, který začal dovážet holandské sýry. Prodejny Cheesy dnes nejsou pouze v Praze, ale i ve spoustě malých měst. Nedávno navíc začaly prodávat také belgická trapistická piva jako doplněk k belgickým sýrům.

Neobvyklá piva v Česku

- V České republice je 47 průmyslových pivovarů a 77 minipivovarů. Ještě v roce 2004 zde bylo pouze 48 minipivovarů.

- Výrazně roste počet pivních speciálů. Zatímco v roce 2004 vyráběly minipivovary 42 speciálních piv, loni to bylo již 97.

- Minipivovary vynikají pestřejší nabídkou svrchně kvašených piv a piv ochucených. Výrazný je nárůst zejména pšeničných piv, zatímco před pěti lety jich bylo méně než pět, nyní je vyrábí již osmnáct minipivovarů, které nabízejí devatenáct značek.

- O pivní speciály se zajímají také průmyslové pivovary, zejména ty střední velikosti. Dnes vyrábějí 56 speciálů a 27 piv neobvyklých.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Pavel Kočička

Bavorský státní pivovar Weihenstephan dokončil optimalizaci zásobování tlakovým vzduchem, speciálně pro menší množství, které je potřeba především ve dnech pracovního volna. Byly hledány nové, úsporné kompresory vhodné pro místní provoz. Výběr padl na PureAir, kompresor od společnosti CompAir, který pracuje na základě nového principu komprese bez oleje.

Díky cílené eliminaci ztrát vzniklých možnou netěsností může pivovar vyrábět potřebný tlakový vzduch se zhruba o 30 % menšími náklady na energii.

V případě této nové technologie výroby kompresorů byly zcela splněny podmínky pivovaru, zejména spolehlivost zdroje, která je zajištěna popisem údržby a stanovení činností obsluhy prostřednictvím tzv. „bezstarostného balíčku“. Zde přebírá odpovědnost za použití kompresorů CompAir. Přičemž v průběhu prvních pěti měsíců od uvedení kompresoru do chodu nebylo nutné provádět žádné servisní činnosti.

Z měření spotřeby elektrického proudu vyplynulo, že na základě kombinace kompresoru PureAir a eliminace ztrát netěsností může být ušetřeno okolo třetiny elektrické energie. Tím se může investice do nového regulovatelného kompresoru rychle amortizovat a pivovar Weihenstephan může, i díky nové parní kotelně s využitím odpadního tepla s optimalizovanou stanicí tlakového vzduchu, docílit efektivních zisků.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová | BRAU INDUSTRIE

Kdybyste si chtěli vzít na palubu kosmické lodi nějaké alkoholové osvěžení, řiďte se poměrem objemu a výkonu. Láhev pálenky je nepoměrně skladnější než basa piva, které se navíc ve vesmíru skoro nedá pít.

Ve stavu beztíže bublinky CO2 nestoupají z nápoje a zůstávají uvnitř tekutiny. Místo pivního zlatavého moku tak vzniká podivně neforemná pěna. Nepočítejte ani s tím, že si svůj oblíbený nápoj natočíte z pípy. Vzduch, který normálně udržuje v sudu správný tlak, se totiž při absenci gravitace promíchá s jeho obsahem a z ventilu vám bude znovu probublávat jen pěna. Nizozemští vědci proto v roce 2000 vyrobili speciální sud s pružnou membránou uvnitř. Vzduch se pumpuje mezi stěnu a membránu a pivo tak může ze sudu vytékat normálně.

Ale i kdyby si kosmonauti pivo nakonec natočili, budou mít potíže při jeho konzumaci. V beztížném stavu zůstanou bublinky CO2 zamíchané nejen v tekutině, ale i v žaludku. Pokud by si tedy plynem přesycený astronaut chtěl odříhnout, bude to takříkajíc i se šťávou. Další důvod je ten, že tlak bublinek CO2 by mohl způsobit, že láhev v beztížném stavu exploduje (proto nejsou na palubě sycené nápoje).

Představa sklenice dobře vychlazeného piva je však až příliš lákavá. Jeho specifické složení zajímá vědce a masová popularita zase majitele pivovarů, pro které by bylo vesmírné pivo skvělou reklamou.

Studentka americké univerzity v Coloradu Kirsten Sterrettová tak dokonce napsala disertaci na téma kvasného procesu ve vesmíru. Celý experiment sice zaplatil pivovar Coors, ale proces přípravy piva je z vědeckého hlediska skutečně zajímavý.

Kvasinky totiž ve stavu beztíže nemohou klesnout na dno a CO2, vznikající při kvašení, nemůže stoupat vzhůru. Výsledky testů na palubě vesmírné stanice však byly překvapivě dobré – vesmírné pivo chutná skoro stejně jako pozemské.

Zdroj: Panorama 21. století

Sběratelskou vášeň Petr Hrubý (65) podědil po svém otci. „Měl radost, že sbírám, ale chtěl, abych se věnoval jako on známkám,“ vysvětlil. Více ho ale zaujaly pivní etikety, které sbírá od roku 1986 jako jediný na Strakonicku. Kromě etiket, kterých má v albech celkem 25 045 kusů, sbírá také pivní tácky.

Kde máte svou objemnou sbírku?

V pracovně. Etikety jsou v šanonech a zabírají celou jednu stěnu. Když je hezky, házím nové přírůstky do krabice a v zimě k nim sednu a lepím je na archy papíru, píši popisky.

Kolik novinek v etiketách ročně vyjde?

Dnes je velký boom malých pivovarů. Nových etiket je ročně dvacet až třicet.

Sbíráte i použité pivní tácky?

Také, ale vybírám. Posílají mi je i kamarádi. Vozil jsem je z dovolené. Nebo vzpomínám, jak jsem v Žilině na náměstí obešel všechny restaurace a z každé si odnesl tácky.

Máte jako sběratel pivních tácků a etiket rád pivo?

Mám, ale nevypiji ho moc. Když jsem šel pro tácek do hostince, často jsem si pivo ani dát nemohl, protože jsem řídil.

Podléhají i pivní etikety módním trendům?

Přicházejí do módy dvoulitrové pet lahve. Na nich jsou dlouhé průsvitné etikety, když se drobet zahřejí, kroutí se. Sbírám ale také sudovky, etikety, které se lepí na pivní sudy, ty jsou malinké a kulaté.

Platí i v pivních táccích tisková chyba za sběratelskou zajímavost?

Mám několik tácků, kterým chybí vytištěná rubová strana. Nebo mám etikety s trochu jinými tisky nebo barvami než ostatní.

Kdo po vás sbírku převezme?

To mi na srdci neleží. Vím, že nikdo v ní dál pokračovat nebude.

Sbírka známek vašeho otce vám zůstala jako památka na něj?

Jednou jsme seděli celá rodina u stolu a on tehdy pronesl: Všechny vás upozorňuji, zatím ústně, že svou sbírku dávám vnučce. Má ji dodnes, ale ani ona ve filatelii nepokračuje.

Sběratelská vášeň se ve vaší rodině dědí?

Je to možné. Když byla dcera malá, sbírali jsme spolu obaly od žvýkaček. Potom sbírala ubrousky. Mně sběratelství přináší velkou radost. Je to zkrátka vášeň.

Zdroj: Strakonický deník.cz | Autorka a foto: Kateřina Malečová Suková

Z Pražského hradu přichází provokativní názor: Češi nerozumějí pivu! Smrtelně vážně ho vyslovil padesátiletý Ladislav Jakl, prezidentův tajemník.

Češi podle něj vynikají jediným druhem piva, ležákem původem z Plzně. "Ten se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva úplně zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň dvě nebo tři?"

Nutno přiznat, že Jakl se v pivu vyzná, je to jeho životní koníček. "První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě samo pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů..."

Dnes už nepije pivo na litry, ale přesto si dobře pamatuje na svůj osobní rekord. "Roku 1981 jsem na chmelové brigádě vypil sedmatřicet piv za den. Ale asi polovina z toho byly desítky," upřesňuje muž, který posledních pětadvacet let chodívá každý čtvrtek do jedné a té samé hospody na pivo, a neexistuje síla, která by mu v tomto rituálu zabránila; ani prezident Klaus ne. "Hospoda je totiž můj pevný bod ve vesmíru," svěřuje se prezidentův poradce v rozhovoru pro MAGAZÍN DNES.

Velký rozhovor čtěte v zítřejším Magazínu DNES: Proč říká Jakl o prezidentovi, že je "kopyto"? Čím to, že se ti dva už třináct let snesou? Proč se spolu hádají? A co bude Jakl dělat, až Klaus odejde z Hradu? Bude vařit pivo?

Zdroj: XMan iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček | Foto: Folimanka Blues.cz

Restaurace, obchody, nádvoří se zelení a především atraktivní bydlení v centru - to vše má Olomoučanům nabídnou po proměně bývalý měšťanský pivovar v Lafayettově ulici. Soukromý vlastník objektu zdevastovanou barokní památku začne opravovat už příští rok.

Mohutný objekt sloužil dříve jako sladovna a v posledních letech jako sklad. Investora budou změny stát kolem sto třiceti milionů.

Technickou barokní památku už deset let vlastní společnost Měšťanský pivovar. Místo skladu ječmene zde majitelé plánují rezidenční bydlení: v budově vznikne přibližně dvacet atypických podkrovních nebo mezonetových bytů v nadstandardní kvalitě.

„Podle předběžných odhadů se bude jejich cena pohybovat kolem pěti až osmi milionů korun. Odvíjet se však bude i od velikosti bytu. V přízemí plánujeme restaurace a obchody. Upravíme také nádvoří, které zaplní zeleň. Pod ním pak bude podzemní parkoviště zhruba pro čtyřicet automobilů,“ popsal za investora Miroslav Kurka.

Velká okna zakryjí žaluzie

Původně se v části pivovaru uchovával ječmen. Budova tedy má jen malá okna. Architekti z ateliéru Cigler Marani Architects se tak museli vypořádat s oříškem. Jak budovu dostatečně prosvětlit, aby byty odpovídaly modernímu standardu?

„Byl to snad jeden z nejtěžších úkolů, které jsme s kolegy řešili. Směrem do ulice plánujeme opravit fasádu i střechu, ale ponechat jí historický ráz. Do dvora prorazíme velká okna, které zakryjí dřevěné žaluzie. Ty budou respektovat tvar původní stavby. Když majitelé bytů budou chtít, tak žaluzie roztáhnou a do prostoru tak vnikne světlo,“ vysvětlil architekt.

Autoři přestavby chtějí ve všech bytech zachovat prvky, které lidem připomenou, kde bydlí. „Aby si uvědomili, že žijí v prostorách cenné barokní památky. Centrum města se pomalu vylidňuje, ale takové bydlení se sem určitě hodí. Jsme ale teprve na začátku. Projekt se bude ještě vyvíjet,“ doplnil architekt.

Památkáři: Trváme na kvalitě technických detailů

Tým odborníků musel všechny opravy a postupy konzultovat s památkáři, kteří budou i nadále kroky investora sledovat.

„Pivovar je zachovalá technická památka. Hlavně díky tomu, že sloužil jako sklad. Z hlediska památkové péče proto na investora klademe velmi přísné požadavky. Chtěli jsme, aby zachoval především dispozice objektu. Také trváme na kvalitní rekonstrukci technických detailů,“ uvedla Vlasta Kauerová, zástupkyně památkového odboru magistrátu města.

Oprava velké budovy vyjde na sto dvacet až sto třicet milionů korun. Začít s pracemi by investor chtěl už v příštím roce.

„Pokud se podaří získat dostatečné finance. Náklady budou vysoké, protože dům není nyní v dobrém stavu. Žádáme peníze i z evropských fondů. Jestli vše půjde hladce, tak už v roce 2012 by se do pivovaru mohli nastěhovat první lidé,“ doplnil Kurka.

Pivovar začali stavět v roce 1714

Podle primátora města Martina Novotného pivovar čeká na svou opravu dlouho.

„V minulosti bylo několik zájemců, kteří jej chtěli přestavět, všichni ale nakonec od svého záměru upustili. Jsem proto rád, že se tentokrát našlo přijatelné řešení, které nenaruší jeho historickou hodnotu,“ podotkl Novotný.

Se stavbou pivovaru se začalo v roce 1714. V 18. století produkoval deset až dvacet hektolitrů piva ročně. To však přestalo na začátku dalšího století stačit, a proto se měšťané rozhodli postavit další pivovar na kraji města.

Z budovy v Lafayettově ulici se tak stala sladovna. V posledních letech jej využíval státní podnik Řempo jako sklady.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autorka: Lucie Bukvová

Minipivovary nebo malé průmyslové pivovary od Destily vyjdou na 4,5 až 12 milionů korun. Zájem je hlavně ze zemí bývalého východního bloku.

Zatímco je u běžné strojírenské firmy přípitek jen slavnostním vyvrcholením dokončené zakázky, u firmy Destila rozhoduje o jejím doplacení. "Až když je náš odběratel spokojen s degustací, splnili jsme všechny podmínky smlouvy," říká Karel Dvořák, spolumajitel a jednatel brněnské společnosti specializující se na výrobu a vývoz minipivovarů a malých průmyslových pivovarů. A degustace bývají zjevně úspěšné. "I nyní, v dobách krize, jsme v situaci, kdy výrobu vlastními silami nezvládáme," přiznává.

Destilu táhne v současné době vzrůstající objem exportu (tvoří více než polovinu obratu), a to zejména do zemí bývalého východního bloku, např. do SNS, Vietnamu, Mongolska, Kuby, Sýrie. "Cesta tam je nejjednodušší, znají nás dobře z minulosti," říká Dvořák a vzpomíná na doby, kdy byl vývoz tohoto zařízení v rukou socialistického podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Česká oktávie vs. drahý mercedes

Nejvíce pivovarů má dnes Destila rozeseto v Rusku. Postavila jich tu již 30 a probila se k devítiprocentnímu podílu na trhu. V Rusku, ale i v ostatních zemích s nepříliš silnou pivní tradicí, bere na sebe firma veškerou zodpovědnost za výsledný produkt, proslulá česká pivovarnická tradice prý totiž zavazuje. "Investorovi prostě musíme kvalitní pivo z našeho stroje vydolovat, nic jiného od nás neočekává," vysvětluje Dvořák. "Třeba Rusové považují české pivo za nejlepší na světě, a proto po nás chtějí většinou minipivovary na výrobu piv plzeňského typu," vysvětluje. A tak Destila s sebou do zahraničí vozí i sládky a kvalitní české suroviny.

Takzvané "zádržné", doplatek celkové částky za minipivovar, proplácený až po uvaření první várky kvalitního piva, dosahuje většinou deseti procent z celkové hodnoty zakázky. Na ruském trhu se však s problémy s platbami firma dosud nesetkala. "Rusové platí opravdu dobře," potvrzuje Dvořák. Na zdejším trhu, ale i ostatních trzích zemí SNS (v Ukrajině, Tádžikistánu, Ázerbajdžánu či Kazachstánu), soupeří Destila především s německými dodavateli minipivovarů, stále aktivnější jsou ovšem i maďarští či slovenští výrobci.

"Třeba Němci nebo Rakušané jsou dražší než my, zákazník si proto často raději než německý mercedes vybere kvalitní českou oktávii," pokouší se o porovnání Dvořák.

Běžně dodávaný minipivovar má kapacitu výstavu 2000 hektolitrů piva ročně a přijde zhruba na 4,5 milionu korun. Za malý průmyslový pivovar (a zároveň největší, jaký firma vyrábí) s výstavem kolem 10 000 hektolitrů ročně zaplatí zákazník 10 až 12 milionů a do Ruska jej odveze přibližně deset kamionů.

Kromě výroby malých pivovarů realizuje Destila i dodávky jednotlivých kusů zařízení, obzvláště varen nebo speciálních naplavovacích filtrů i do zemí, jako jsou Japonsko, USA nebo Hongkong. Kuriózní prý byla dodávka do Peru. Zákazník, jenž si přijel pro minipivovar, si okamžitě objednal i dodávku pěstitelské pálenice. "Když uviděl destilační aparát, hned ho chtěl," vzpomíná Dvořák. Zařízení nyní v Andách vyrábí rum ze zkvašené cukrové třtiny a destilát z ananasu. Výroba a dodávky pěstitelských pálenic byly přitom dlouho výhradně tuzemským artiklem dominantně moravským.

V Česku se musíme polepšit

Ještě před pár lety vyráběla Destila ročně kolem pěti minipivovarů (či malých průmyslových pivovarů), letos jich postaví osm. Údajně by jich bez problémů udala na trhu každý rok až celý tucet. "Chceme rozšířit výrobu, ale narážíme na nedostatek kvalifikovaných lidí," stěžuje si Dvořák. "Citelně nám chybějí hlavně vysoce kvalifikovaní dělníci," říká.

Za celou dobu existence postavila firma mnoho desítek minipivovarů, nicméně v tuzemsku překvapivě pouze tři. "Poptávka zvenčí je tak vysoká, že jsme prakticky jen exportovali. Ze zahraničí se nás ovšem často ptají, proč je našich pivovarů v České republice tak málo. Tady se chceme polepšit," říká.

Firma s 60 zaměstnanci měla v roce 2009 obrat sto milionů korun. Destila, původně výrobní družstvo, vyrábějící plynové kotle a zařízení pro lihovary, má zajímavou historii. Přežila všechny násilné a divoké změny vlastnických struktur v Československu za poslední desítky let. Její zakladatelé ji totiž roku 1947 dali do vínku formu družstevního vlastnictví. "Tenkrát už tušili, že družstevnictví bude jedinou cestou, jak se vyhnout znárodnění," říká Dvořák. Do roku 1989 pak kvůli platným zákonům měla pouze družstevní podílníky.

Jako družstvo fungovala Destila až do roku 2007, kdy byla na členské schůzi transformována na společnost s ručením omezeným. "Družstevnictví bylo nepružné, každý chtěl mluvit do chodu fabriky. A jak mohli členové vedení zavádět úsporné nepopulární kroky, když jejich funkce závisely na volbě svých podřízených?" uzavírá Dvořák.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Petr Býma

Královský pivovar Krušovice, ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a Chvalským zámkem, připravil výstavu s názvem „O pivovarnictví a pivu“. Tato expozice mapuje historii a vývoj vaření piva v českých zemích a také dokumentuje základní výrobní postupy i vývoj designu lahví, pivních etiket a tácků.

Návštěvníci se dozvědí vše o vaření piva a vývoji výrobních technologií i to, jaký je rozdíl mezi pivem anglického a českého typu. Výtečná krušovická piva je samozřejmě možné přímo na výstavě ochutnat.

Výstava „O pivovarnictví a pivu“ probíhá od 10.září do 28.listopadu 2010, otevřeno je od úterý do čtvrtka, vždy od 10 do 17 hodin. Chvalský zámek je velmi dobře dostupný, a to i městskou hromadnou dopravou. Cesta autobusem ze stanice metra Černý Most trvá pouhé 4 minuty.

Za základní vstupné zaplatí návštěvník 30 Kč, snížené vstupné činí 20 Kč. Rodina zaplatí 70 Kč, děti do šesti let mají vstup zdarma.

„Milovníci pěnivého moku získají na výstavě přehled o pivovarském řemesle a jeho historii a osvojí si také informace o zahraničních pivech. Dozvědí se, kde a kdy se pivo začalo vyrábět i které osobnosti z české historie se podílely na vzestupu světového pivovarnictví. Součástí výstavy jsou i exponáty, které byly zapůjčeny z Královského pivovaru Krušovice,“ říká Josef Helebrant, specialista na historii Královského pivovaru Krušovice.

Kulturní památka Chvalský zámek v Horních Počernicích, kde se výstava „O pivovarnictví a pivu“ koná, je původní středověkou gotickou tvrzí se zachovalými střílnami, která je zapsána v Ústředním seznamu památek. Po staletí je tento objekt vnímán jako dominanta původní obce a historicky přirozené centrum. Současně slouží objekt jako společenské a kulturní středisko současné městské části.

Další informace o výstavě najdete na stránkách www.chvalskyzamek.cz. Více o Královském pivovaru Krušovice a jejich pivním portfoliu najdete na www.krusovice.cz.

Zdroj: Výstavy Kdykde.cz

Nový způsob kontroly přepravek naplněných vratnými obaly s nápoji využívá vedle kamery i liniový laser. Tím se liší od dosavadních běžných kontrolních systémů.

Systém kontroly naplnění přepravek liniovým laserem obstál v průběhu zatěžkávacích ověřovacích zkoušek i ve zvláště složitých aplikacích. Vyznačuje se nejen vysokou flexibilitou co se týče velikostí a druhů používaných přepravek, ale také svým vysokým komfortem pro práci obsluhujícího personálu. To vše je dosaženo při současném snížení nákladů na mechanické součásti a senzory potřebné pro jeho konstrukci.

Zdroj: Agronavigátor | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pojízdné cyklohospody se v Německu staly hlavní atrakcí mnoha pánských i dámských jízd. V Düsseldorfu je nyní zakázali. Šlapací nálevny jsou prý nebezpečné a brzdí dopravu ve městech.

Turisté sedí okolo stolu, šlapou do pedálů, sami si čepují pivo, poslouchají hudbu a obdivují okolní pamětihodnosti. Nyní se zdá, že mobilním pohostinstvím v Německu zvoní hrana. Soud v Düsseldorfu rozhodl o jejich zákazu s odůvodněním, že jsou příliš nebezpečná a obtěžují další účastníky silničního provozu.

Ostatní řidiči si na pojízdné hospody stěžovali kvůli neurvalému chování jejich hostů. Šlapací nálevny také způsobovaly dopravní zácpy. Úměrně s přibývajícími kilometry a vypitými litry piva se zmenšovala ochota turistů vkládat sílu svých svalů do pedálů. Vozítka tak brzdila dopravu ve městě.

Podle rozhodnutí soudu si cestovní kancelář musí od nynějška požádat na provoz cyklohospod o speciální povolení, které podle listu The Guardian jen tak někdo nedostane. Přestože rozhodnutí soudu se týká jen Düsseldorfu, ostatní německá města mohou jeho příkladu brzy následovat.

Rychlost? Maximálně deset litrů piva za hodinu

Udo Klemt, šéf cestovní kanceláře BierBike, která pivní šlapadla pronajímá, se nehodlá jen tak lehce vzdát. Za rozhodnutím soudu je prý snaha zničit velkolepý úspěch jeho byznysu. Pronájem mobilní hospody na dvě hodiny stojí 280 eur, jen za poslední rok jich Klemt v celém Německu pronajal 150 tisíc.

Bizarní vynález pochází z Nizozemska, ale velké úspěchy slavil především v Německu, kde si ho turisté mohou pronajmout v čtyřiatřiceti městech. Šlapací hospody známé také jako "mobilní konferenční stoly" pojmou až šestnáct pijáků. Celý kolos řídí zaměstnanec cestovní agentury, který se mlsání malvazu pochopitelně neúčastní.

Celý stůl může vypít maximálně deset litrů piva za hodinu. Během cesty řidič několikrát zastaví kvůli pauze na toaletu. Za znečištění veřejného prostranství hrozí turistům pokuta 250 eur.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Adam Hájek

Kvalitativní vlastnosti různých chmelových preparátů, délka varu a množství použitých chmelových pelet významným způsobem ovlivňují senzorické charakteristiky výsledného piva. Použití chmelových pelet na začátku várky vede k tomu, že pivo se stává harmoničtější než při použití čistého CO2 extraktu. Přitom 50% přídavek napomáhá stejným způsobem k celkovému harmonickému vjemu, jako při použití 100 % pelet na začátku várky. Studie provedená vědci z Technické univerzity v Mnichově, z Ústavu pivovarství a nápojářství, ukazuje významný vliv chmele na chuťový prožitek a harmonii výsledného piva. Prostřednictvím dávky chmelových pelet získá pivo kromě aromatických a hořkých látek ještě další složky (polyfenoly, nespecifické měkké a tvrdé pryskyřice), které mají pozitivní účinek na harmonii výsledného nápoje.

S vhodnou technologií zpracování chmelových hlávek je možné docílit na jedné straně příjemné hořkosti a požadovaného chmelového aroma. Na druhé straně je zde i důležitý přínos pro harmonii a stabilitu chuti.

Zdroj: Agronavigátor.cz | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pivní festival Oktoberfest je neodmyslitelně spjat s Německem. Jeho obdoby se ale konají po celém světě a naleznete ho i na místech, kde byste ho zřejmě nečekali. Takovým místem je i vesnice Taybeh severovýchodně od Ramalláhu. Právě zde se v sobotu Oktoberfest konal a sešli se na něm jak místní, tak i cizinci. Pinta místního piva se prodávala za 10 šekelů a kromě piva se návštěvníci mohli zabavit hudbou nebo tancem.

Ano, Palestinští Arabové jsou sice většinou muslimové a islám jim alkohol zakazuje, ve vesnici Taybeh ale žijí Arabové křesťanského vyznání a těm v popíjení piva nebrání nic, tedy minimálně náboženství určitě ne.

Pivo se v Taybeh vyrábí od roku 1994. Kromě běžného piva se tu vyrábí i nealkoholická verze pro muslimy. Místní pivo se vyváží do Izraele a do Japonska. Pokud na toto pivo narazíte v Evropě, s největší pravděpodobností se nejedná o dovoz z Taybeh, ale o pivo vyrobené v Belgii pod Německou licencí. Zajímavostí je, že chmel pro výrobu piva se dováží z České republiky.

Zdroj: Israel.cz | YnetNews | Foto: Ralf Lotys

Nealkoholické pivo nám chutná. Loni jsme ho vypili 580 000 hektolitrů, pětkrát víc než před deseti lety

Ve spotřebě klasického piva jsme první na světě, v pití nealkoholického druzí. Ročně ho vypijeme zhruba půl litru na osobu, Španělé ještě o půl litru víc. V Česku ho dnes vaří nejméně 23 pivovarů a další značky neustále přibývají.

Pivo pro řidiče se začalo vyrábět v roce 1975 v tehdejších Jihočeských pivovarech v Českých Budějovicích. Nápoj dostal název PITO, který vznikl spojením první a poslední slabiky slov PIvo a auTO. Tenkrát nechutnalo tak jako to dnešní.

Pivo jako light nápoj

Tak trochu v rozporu s češtinou se mu říká „nealkoholické“, ačkoliv podle českých předpisů může mít až půl procenta alkoholu. V USA by bylo označeno jako „lehký sladový nápoj“, pivo alcohol free musí mít absolutní nulu.

Půl procenta alkoholu je tak malé množství (stejné je třeba v kefíru), které se stačí z krve odbourat už během konzumace. Ani po pěti půllitrech se tedy řidič neopije. A že by jich vypil víc, zřejmě nehrozí. Nealkoholické pivo má totiž nižší pitelnost neboli potřebu napít se dalšího. Výhodou je také nižší energetická hodnota – zatímco běžné výčepní pivo má 1 400 kJ/1 l, nealkoholické jen 800 kJ, takže se řadí do kategorie light nápojů.

Jak se vyrábí?

Způsobů, jak vyrobit pivo bez alkoholu, je víc, ale v podstatě jde o dva základní principy: jeden omezuje tvorbu alkoholu, druhý odstraňuje alkohol z hotového piva.

Tuzemské pivovary používají nejčastěji metodu zastaveného kvašení. Výhodou tohoto postupu je, že nepotřebuje speciální zařízení, pouze je upraven varný postup a hlavně zkrácen proces kvašení. Zjednodušeně řečeno, sládek nenechá mladinu kvasit jako při výrobě klasického piva, ale rovnou ji „pošle“ na dokvašení do sklepa. Kvašení zastaví ve chvíli, kdy pivo dosáhne požadované půl procento alkoholu. Takto vyrobené pivo mívá někdy výraznou mladinovou příchuť.

Úplně jiným způsobem vzniká v Česku nejprodávanější nealkoholické pivo Radegast Birell. V nošovickém pivovaru používají speciální kmen kvasnic, který sám od sebe blokuje produkci alkoholu při kvašení.

Výroba piva odstraněním alkoholu vakuovou destilací, dialýzou nebo reverzní osmózou je finančně náročná a vyžaduje speciální technologické zařízení. Tímto způsobem vyrábí nealkopivo pouze pivovar v Černé Hoře.

SLOVNÍČEK Když je vůně a chuť... mladinová – nasládlá hrubá vůně a chuť mladiny, pivního „polotovaru“ esterová – po ovoci, nejčastěji banány, zelené jablko, maliny oxidační – chuť a vůně starého zvětralého piva, působením kyslíku medicinální – po dezinfekci, třeba z chlorované vody, závažná chyba autolyzační – vzniká rozkladem kvasnic při špatné technologii diacetylová – těžká máslová po kyselině mléčné – do některých nealkoholických piv se přidává kyselina mléčná, aby se okyselilo, neměla by však vystupovat

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

V testu nealkoholických piv zklamala dvě piva – měla víc alkoholu, než je povoleno. Naopak příjemně překvapila polotmavá.

Koupili jsme 360 lahví piva, 1 300 plastových kelímků, vytiskli (a pak spočítali) 1 200 degustačních lístků, pozvali 35 odborníků, mezi nimiž byli i sládkové z pivovarů, a dali jim ochutnat 30 vzorků nealkoholických piv. Naslepo, aby nevěděli, jaké pivo hodnotí. Které z nich jim chutnalo nejvíc?

Není to nejprodávanější nealkoholické pivo v České republice Birell Radegast – ten skončil dokonce až v druhé polovině soutěžního pole. Není to ani Bernard S čistou hlavou, který má mnoho příznivců – ten byl na desátém místě. Vítězem se stal Platan Nealko z produkce společnosti K Brewery. Rozhodla o tom mimořádně velká porota 35 degustátorů v unikátním testu, který MF DNES připravila ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.

Obě značky, které se ucházejí o přízeň zákazníků, přesto prokázaly, že patří k nejlepším, ale ve své polotmavé verzi. Polotmavý Birell, novinka, kterou uvedl na trh Plzeňský Prazdroj v srpnu, skončil na druhém místě, těsně před polotmavým Bernardem S čistou hlavou Jantar free. Obě polotmavá nealkoholická piva se tak postarala o překvapení testu.

Dvě piva mají víc alkoholu

Další překvapení přinesly analýzy obsahu alkoholu. Dvě piva – Vratislavický Pilot a Chodovar – měla více alkoholu než povolených 0,5 procenta. U obou naměřili v laboratoři Vysoké školy chemicko-technologické a následně ještě ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském 0,58 procenta. „Není to mnoho, ale závažné to rozhodně je. Ta piva nesplňují klasifikaci nealkoholického piva,“ říká profesor Karel Melzoch z VŠCHT Praha.

„To mě hodně překvapuje, tak vysoké číslo jsme nikdy neměli,“ reagoval sládek pivovaru Hols ve Vratislavicích Petr Hostaš. Právě tam se vaří Vratislavický Pilot, tedy jedno z piv, jež neprošlo testem. Objem alkoholu se podle sládka pravidelně ověřuje, sérii, která neprošla, je připraven okamžitě stáhnout z trhu.

Že jen malé překročení limitu alkoholu v nealkoholickém pivu může být problém, potvrzují další experti. „Pro řidiče to může být i nebezpečné. On věří, že si dává nealko, a přitom do sebe dostane alkohol,“ komentoval test výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

„Je prokázáno, že pivo s obsahem alkoholu do půl procenta řidičům nevadí a že po něm nic nenadýchají. Právě proto je v předpisech stanovena půlprocentní hranice. Když bude policista přísný, tak nebude jinou než nulovou hodnotu tolerovat,“ dodal Veselý.

Všechna ostatní testovaná piva se do stanovené hranice vešla, podíl alkoholu v nich se většinou pohyboval mezi 0,38 a 0,49 procenta, některá měla dokonce jen kolem čtvrtiny procenta.

Nealkoholické pivo s alkoholem se v testu MF DNES objevilo už před pěti lety, jeden ze vzorků obsahoval dokonce 0,99 procenta alkoholu. Značka už dnes není na trhu.

Kromě těchto dvou hříšníků se už žádný propadák v testu neobjevil, některá piva se však nepředvedla v nejlepším světle. Stačí se podívat do přehledu. U některých vystupovala příliš výrazná mladinová vůně a chuť, jiná měla závažnější nedostatky v podobě medicinální nebo diacetylové příchuti. Většinou se to týkalo pivovarů, které vyrábějí nealkoholické pivo v malém množství.

Česká republika – nová velmoc nealkoholického piva?

Na druhou stranu test ukázal, že na trhu je hodně nealkoholických piv, která si zaslouží pozornost. Většina vzorků byla dobrá nebo velmi dobrá. Téměř polovina si z testu odnesla medaili, třebaže na zlato, které jsme vyhradili pivům s nejvyšším oceněním nad 80 bodů, nedosáhlo ani jedno. „Byla tady řada výborných piv, konzument si má z čeho vybírat,“ řekl po testu Jiří Faměra z K Brewery. „A to je skvělé, myslím že jsme velmoc v nealkopivech.“

Nejsme velmocí v množství vyprodukovaného či vypitého nealkopiva. „Podíl na celkové spotřebě je v Evropské unii pět procent, Španělé mají dokonce 15 procent, u nás jsou to přibližně čtyři procenta,“ vysvětluje ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Unikátní je však množství značek, nejméně 23 pivovarů vyrábí 28 značek, další dvě zahraniční (Clausthaler a Stella Artois) zastupují a dodávají na český trh. „U nás má téměř každý pivovar své vlastní nealkoholické pivo. To nikde jinde není,“ říká Veselý. „Obvyklejší je, že se některý pivovar specializuje na výrobu nealkopiva a nic jiného nedělá, jako třeba německý Clausthaler.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Hana Večerková