Dánové „trénují“ na svátky už od prvního pátku v listopadu, kdy každý větší pivovar vydává svou vlastní verzi takzvaného julebrygu, vánočního piva. Všechny vary mají společnou dobrou kvalitu a vyšší obsah alkoholu, takže se většina populace – věrna své pověsti – zpije do němoty.

Guinness prichádza s novou online kampaňou Bring it to Life, v ktorej využíva Google Earth a Facebook. Necháva spotrebiteľov, aby si vyrobili vlastnú planétu plnú piva. Cieľom kampane je vytvoriť interaktívnu väzbu so zákazníkmi, píše AdAge.

Milovníci piva nájdu na stránke Bringittolife.tv podrobný návod na výrobu virtuálneho sveta. K dispozícii majú „prázdnu“ planétu Zem a pomocou rôznych nástrojov ju môžu pretvoriť podľa seba. Použiť môžu napríklad pôdu z Brazílie, Austrálie, Japonska, Kanady alebo Nepálu. Do stavby môžu zapojiť aj svojich priateľov na Facebooku. Čím viac ľudí planétu vytvára, tým viac bodov - vodných kvapiek sa pripíše na ich konto. Za určitý počet kvapiek môžu používatelia získať zadarmo pivo Guinness a absolútny víťaz získa zásobu piva na celý rok, vysvetľuje BrandRepublic.

Masívna online kampaň nadväzuje na televíznu reklamu, ktorú pivovar uviedol na začiatku novembra. V spote Bring it to Life ukazuje skupinu mužov, ako si doslova vyrábajú vlastný svet. 90-sekundovú reklamu podporili printové inzeráty v britskej tlači, celú kampaň vrátane online časti zastrešila agentúra AMV BBDO.

Zdroj: Česká média.cz | Autorka: Dáša Stanková

Dlouholetý průvodce českých pivovarských a sladařských odborníků, pivovarský kalendář, byl představen a zároveň pokřtěn. Kmotrou Pivovarského kalendáře na rok 2010 se stala profesorka Ing. Gabriela Basařová, DrSc., významná vědecká pracovnice a pedagožka dodnes působící v našem pivovarství a sladařství. Slavnostního okamžiku se zúčastnili i RNDr. Karel Kosař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a. s., v Praze, který kalendář vydal, a Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. Pivovarský kalendář se s přestávkami vydává již 136 let a představuje ojedinělou publikaci u nás i ve světě.

Na více než 300 stránkách obsahuje vedle kalendáře také seznam výročí narození a úmrtí významných osobností českého pivovarství, sladařství a chmelařství. Připomíná důležitá výročí, události a milníky pivovarského sektoru u nás. Publikace je vyhledávána především odbornou veřejností, a to pro články a odborné statě. Odborníci ocení také přehled všech právních předpisů v EU a u nás. Širší veřejnosti kalendář nabízí rozsáhlou a propracovanou sekci s nejnovějšími statistickými údaji o výstavu piva u nás, jeho vývozu atd. Nalezneme zde např. i článek o historii pražských pivovarů nebo detailní přehled o výsledcích všech soutěží piv, které se uskutečnily v roce 2009.

„Kalendář na rok 2010 obsahuje např. vědecké pojednání o problematice stárnutí piva, informace o jakosti sladovnického ječmene ze sklizně 2009 a také článek o spotřebě chmele v tuzemských pivovarech," uvedl RNDr. Karel Kosař, CSc., ředitel VÚPS, a. s. „Čtenáři nepochybně uvítají obsažný a detailní adresář velkých, středních a malých pivovarů včetně minipivovarů, dále sladoven a ostatních subjektů působících v pivovarském sektoru," doplnil Karel Kosař.

„Pivovarský kalendář není jen souhrnem dat, informací a článků o pivě, pivovarství a sladařství, ale je pro náš pivovarský sektor knižní ikonou, která má v době internetu své místo mezi zdroji poučení pro odbornou, ale i širší veřejnost," uvedl Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel ČSPS. „Je to obsažná, souhrnná a aktuální publikace, která je obohacující informacemi o pivu a návazných oborech a která je díky některým údajům zcela nadčasová," dodal Jan Veselý.

Podle významného pivovarského popularizátora a vědeckého pracovníka Dr. Zbyňka Likovského, CSc., vyšlo první vydání předchůdce pivovarského kalendáře, jak jej známe dnes, v roce 1874 v Praze pod názvem První pražský kapesní kalendář pro zájmy průmyslu pivovarnického a lihovarnického, jakož i pro vinařství, chmelařství a živnost hostinskou. Pivovarské kalendáře poté vycházely v některých obdobích více či méně pravidelně. Měly jedno společné – snažily se nabídnout především odborné veřejnosti teoretické i praktické informace z pivovarství. Významnou roli v existenci kalendářů sehrála též skutečnost, že kalendáře byly těsně spjaty s odborným časopisem pivovarníků a sladovníků Kvas, předchůdcem dnešního Kvasného průmyslu.

Jako poslední vyšel Pivovarský kalendář 1950. O jeho obnovu se po 48leté přestávce zasloužili tehdejší výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Ing. Antonín Kratochvíle a ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a. s., PhDr. Karel Kosař, CSc. Nová éra pivovarských kalendářů začala v roce 1998, od té doby jsou tradiční součástí odborné i populárně-vědecké literatury pivovarského průmyslu u nás.

Zdroj: Heda blokuje.cz | Autor: Mgr. František Frantík, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s.

Nejdůležitějším kritériem pro výběr piva je pro 93 % českých spotřebitelů jeho chuť. Podle ceny si pivo vybírá 71 % Čechů a reklamou se při rozhodování nechá ovlivnit 13 % obyvatel ČR.

Jak dále vyplývá z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR, cena piva je důležitější spíše pro ženy (15 %) než muže (8 %). Za stejně důležité tyto aspekty, tedy cenu i chuť, považuje 40 % českých žen a 38 % mužů. Pro 54 % mužů a 45 % žen je však na prvním místě chuť piva.

Hodnoty vypovídají o respondentech, kteří uvedli, že pivo alespoň někdy pijí.

Zdroj: WebReporter.cz | Autor: Barbora Štanglová

Úředníci dostali v pátek nečekané volno, na beznadějně přeplněném parkovišti se zázrakem uvolnilo jedno místo a během večeře ve dvou číšník přinesl místo dvou pouze jedno krabí klepeto. I v tomto případě se nakonec vše v dobré obrátilo, což byl znovu důvod připomenout propagovanou značku piva, byť logické spojení mezi ní a třemi scénkami Středoevropanovi poněkud uniká. Thajci mají zjevně trochu jiný smysl pro humor.

Zdroj: Video iHNed.cz

Přesněji řečeno, v reklamě se přehání a s oblibou se pracuje s nadsázkou. Pokud to tedy dovolí klient a accountské oddělení dané reklamní agentury. Což se bohužel, či možná někdy i naštěstí, nestává tak často. Regulace, kvóty, limity a jiná nařízení dnes ovlivňují naše životy více, než kdy předtím. Pokud si vezmeme období posledních 20 let, tak je to holý fakt a nedá se, než souhlasit s prezidentem Klausem. Jejích cílem jsou většinou samé vznešené a správné věci, ale samotná realizace těchto nařízení v praxi z nás dělá nesamostatné hlupáčky, kteří nemají právo se rozhodnout o své vůli. A to třeba i špatně.

Nechtěl jsem hned od začátku této vskutku přelomové eseje pracovat se slovem socialismus, ale ono tak nějak ani nejde. Veškeré regulace a nesmyslná nařízení jsou totiž založena na socialistickém přesvědčení, že lidi je třeba „chránit“ před sebou samými a rozhodovat vše podstatné i nepodstatné za ně. Čím dál, tím více je tomu samozřejmě v případě Evropské unie, kde jsou nyní bohužel u moci socialisté.

Omezujeme fungování médií a neopodstatněné zásahy se týkají i reklamy.

S panickým strachem jsem se setkal osobně u jedné nejmenované společnosti podnikající v oblasti pivovarnictví. Coby zaměstnanec jedné nejmenované reklamní agentury jsem byl pozván na školení, kde mně a ostatním bylo prezentováno, jak tvořit reklamu na pivo tak, abychom na sebe nepoštvali nějaký regulační orgán. Nejmenovaná nadnárodní skupina vlastnící tento nejmenovaný pivovar na tom byla podobně jako Procter and Gamble. Také se báli a stále nejspíš i bojí. Prezentace se ujal právník tohoto pivovaru, který nám pouštěl reklamní spoty považované za správné a naopak za špatné. Bez ironie musím říci, že šlo o užitečné strávené dvě hodiny. Na samém konci představení mi však bylo poněkud smutno. Netušil jsem, jak daleko věci zašly. Zajímavá je situace např. v Rusku, kde by člověk čekal v oblasti alkoholu spíše liberálnější přístup. Podle slov onoho právníka nesmí v reklamách na pivo figurovat lidská bytost. Takže jsme se dívali na poněkud melancholický záběr na opuštěný ostrov, na jehož písčité pláži se v tichosti slunila ještě opuštěnější láhev kořalky. V dalším reklamním spotu byl např. nafukovací bazén plný piv. V tomto případě, upozorňovala právnička, vyzývá reklama k nadměrnému pité piva. Proto by před regulačními orgány neprošla.

Jako v jiných oblastech, i tady ovšem platí, že záleží na síle lobbyistů a známostech. Takový Heineken očividně žádné problémy nemá, stačí se podívat na tento spotík,

který je mimochodem velmi zdařilý. Bohužel ale vyzývá k nadměrné konzumaci piva, tak nevím, jestli byste si na ten něj měli vůbec klikat? No, tak na vaši zodpovědnost, ano? Já se od toho radši distancuji a v případě nouze budu tvrdit, že ten odkaz sem nakopíroval editor tohoto serveru bez mého vědomí (ha ha).

Regulovat reklamu je stejná hloupost, jako regulovat média. I když mě osobně někdy pěkně štvou. Socialistická chiméra je založena na neustálém nutkání chránit lidi, jak už jsem napsal výše. No, chránit…spíše svazovat a škatulkovat.

Je naprosto iluzorní myslet si, že by nějaký úřad v Bruselu, Praze či Ohňové zemi měl právo „pouštět“ mezi lidi jen to, co sám uzná za vhodné. O reklamě to platí dvojnásob. Reklama je přeci hlavně hra, nadsázka a jak mi kdysi potvrzoval šéf TBWA pro Evropu Paul Bainsfair, tak trochu i věda a umění. Omezujeme snad umění? Jakékoli omezujíc limity pro tvůrce reklamy k ničemu dobrému nepovedou. Samoregulační nemocí ostatně trpí téměř všichni klienti reklamních agentur a když k tomu přidáte ustrašené accountské oddělení (lidí z reklamní agentury, kteří komunikují s klienty a předkládají kreativcům jejich požadavky), tak už reklamy moc nezbývá. Pokud by se měla ještě nějak více regulovat, tak je snad lepší jí zrušit.

Svobodné reklamě zdar, všem regulacím světa zmar!

Zdroj: Virtually.cz | Autor: Josef Provazník | Kráceno | Celý článek si můžete přečíst zde...

Jedné z prvních věcí, které si na Ukrajině všimnete, je pivo. Ne vodka (horilka), pro kterou jsou Ukrajinci tak známí, ale pivo. K dostání kdekoli a kdykoli. Ukrajince přilepeného ke své flašce potkáte v autobusu nebo tramvaji, studenti si zase rádi posedí v parku a ulice jsou plné popíjejících korzujících párů nebo uspěchaných jedinců, kteří tak zahánějí žízeň. Stejně jako vodou. A přesně tak to i je. Pivní lobby má ohromnou sílu, ukrajinské zákony, jako jedny z mála na světě, nepovažují pivo a jiné máloalkoholické nápoje za alkohol, a proto se na ně nevztahují žádná omezení prodeje. Každé dítě se k nim bez problémů dostane. Dostupné jsou i cenově. Výsledkem je to, že 11-15leté ukrajinské děti jsou nejvíce pijícími v celé Evropě. Okolo 40% ukrajinské mládeže (14-18 let) pije pravidelně. Oficiálně je na Ukrajině asi 618 tisíc alkoholiků, odborníci tvrdí, že pravdivé číslo je asi osmkrát vyšší. Před deseti lety připadli na 100 alkoholiků maximálně 2 pivaři, dnes je jich minimálně 10. Mylná je i představa, že rostoucí spotřeba piva vede ke snížení spotřeby vodky. Spíše naopak. Podporuje chuť a i dnes tvoří prodej vodky 60% ukrajinského trhu. S vodkou ale nikoho na ulici nepotkáte, s pivem ano. Obraz nezávadnosti je na světě.

Pivo se stalo součástí každodenní reality a i malé děti mají pocit, že den bez piva jakoby nebyl. Ukrajinci jsou na nejlepší cestě vypěstovat si narušenou mladou generaci. Většina Ukrajinců nedokáže sociální problémy s tím spojené (nemoci, nezaměstnanost, neproduktivita ... a rostoucí státní výdaje), vůbec dohlédnout.

Věci by se ale snad měly změnit. V parlamentu byl během července zaregistrován projekt zákona, který pivo a ostatní máloalkoholické nápoje postaví na úroveň vodky, čímž rapidně omezí možnost jeho koupě. Jak věkově, tak místně. Stánkový prodej se stane minulostí. Na pořadu dne budou i otázky omezení reklamy atp.

Nejdůležitější ze všeho ale je přestat neustále odkazovat na fatálnost toho, že Ukrajinci vždycky pili a budou pít, a změnit vztah běžné populace k pivu, které není méně nebezpečné než vodka a stejně jako kterýkoli jiný alkohol prostě škodí lidskému organismu. Společenské následky jsou daleko závažnější a mnohonásobně převyšují důležitost příjmů do státní kasy.

Zdroj: Blog iHNed.cz | Autorka: Alžběta Chmelařová

Výstava „Je-li libo jedno pivo?“ se koná od 6. prosince 2009 do 3. ledna 2010. Otevřeno je vždy od 10:00 do 15:00

Historie piva, jeho tradice u nás a jeho požívání

Historie tohoto oblíbeného nápoje je dlouhá – sahá až do starověku. Jeho cesta k nám a k dnešní podobě nebyla jednoduchá, protože u nás byla oblíbeným nápojem medovina. Po svém příchodu rovněž pivo rozhodně nebylo pro široké vrstvy, ba právě naopak. Časem si však našlo cestu na naše stoly a český fortel z něho udělal doslova domácí nápoj.

Úprava na „české pivo“ vznikla především volbou surovin a způsobem zpracování. Zrodil se tak jedinečný nápoj, který později přinesl slávu českému národu po celém světě… Pojem „české pivo“ výstava přibližuje tím, že představuje výrobní postup a základní vlastnosti českého piva.

Fotogalerii z výstavy naleznete zde...

Bohužel se však díky převaze novodobých velkovýrobců piva v současných šencích s tímto tradičním nápojem již setkáváme zřídka. Hospoda je dalším pojmem, který výstava představí a návštěvníka seznámí s pravidly hostinců u nás.

Chmelařství a pivovarnictví na Klatovsku

Výstava ve své druhé části připomíná Klatovsko jakožto chmelařskou velmoc a region, kde i po zrušení propinačního práva počátkem 70. let 19. století úspěšně fungovalo několik desítek pivovarů, po kterých již dnes není ani památky. Po roce 1945 bylo také z regionálních pivovarů odsunuto mnoho odborníků, což často znamenalo zánik podniku. Sledujeme vývoj pivovarnictví až do roku 1948, kdy byla díky Plzeňským pivovarům tato konkurence zlikvidována.

Výstava bude doplněna o ochutnávku různých druhů piv, bude možné například vyzkoušet naplnění pivní lahve, zašpuntovat ji korkovou zátkou a odnést domů. Při odchodu si každý návštěvník vylosuje pivní štěstíčko na cestu k domovu.

Chmel se nepěstuje pro osly.

Pivo se nevaří pro husy.

Zdroj: Hrad Švihov.cz

Velkými červenými písmeny by si měli všichni milovníci piva z Valašska zakroužkovat v kalendáři červen roku 2010. Právě začátkem léta se v Rožnově pod Radhoštěm otevřou brány pivních lázní, symbolicky na ulici, která se jmenuje Pivovarská.

„Chci spojit dvě rožnovské tradice. Po staletí se tu vařilo pivo a Rožnov bylo lázeňské město. Teď bude čtvrté v Česku, kde jsou pivní lázně,“ uvedl Tomáš Kupčík, jeden z iniciátorů projektu. Na to slyšela i Evropská unie a do Rožnova poslala na pivní lázně přes deset milionů korun. Dalších necelých sedm musí doplatit iniciátoři projektu. „Všechno včetně rekonstrukce bývalého pivovaru musíme stihnout do konce května, abychom v červnu mohli otevřít,“ podotkl Kupčík.

A co pivní lázně lidem nabídnou? 10 minut relaxace s levandulovou vůní, 20 minut pivní koupel, 30 minut pivní zábal. „Málokdo ví, že pivo obsahuje hodně léčivých látek. Zlepšuje pleť a pomáhá léčit kožní choroby. Budeme využívat i Vincentku a další minerálky,“ popsal Kupčík. Projekt, který začal už v roce 2008, se líbí i radnici. „Bude to další turistická atrakce v Rožnově. Navíc výroba piva tady kdysi byla, jsem ráda, že se obnovují tradice,“ řekla místostarostka Markéta Blinková.

Na pivo do lázní ale budou moci zajít i ti, kteří se v něm zrovna koupat nechtějí. „Budeme ho ale vyrábět hlavně pro potřeby zákazníků lázní,“ zdůraznil Kupčík.

Pivo si ve vanách bude moci vychutnat maximálně deset lidí najednou. Návštěvníci pivních lázní ale budou mít ještě jedno zpestření, které se také týká chmelového moku. Budou moci na vlastní oči sledovat, jak se pivo vaří.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Lahodně nahořklou chuť piva si můžete užít, i když se zrovna chystáte sednout do auta a řídit. Máme na mysli samozřejmě nealkoholické pivo! Věděli jste, že je v něm méně alkoholu než třeba v kefíru?

Narozdíl od dob minulých, kdy u nás bylo k mání jen silně hořké ´Pito´, mohou si řidiči dnes vybírat z širší nabídky nealko piv, která chutnají mnohem lépe.

Pokud hovoříme o nealkoholickém pivu, nemyslíme tím nápoj bez jakékoliv přítomnosti alkoholu. Jeho obsah v nápoji je však minimalizovaný. Výrobci při tom mají různé možnosti - buď experimentují se speciálními kvasinkami, nebo zastavují kvašení dříve a nebo odstraňují alkohol už z hotového piva.

Každopádně se však řidiči nemusí obávat, že by se po jeho požití mohli dostat do maléru. „Na základě nezávislé klinické studie, kterou realizovala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze můžeme potvrdit, že ani po čtyřech třetinkových Birellech vypitých v rozmezí 15-20 minut nelze konzumaci prokázat ani dechovou, ani krevní zkouškou,“ vysvětluje Vladimír Vaněk, manažer značky Radegast Birell, jejíž pivo obsahuje jen 0,49 % alkoholu.

Řidiči jsou tak mnohdy opatrní na nesprávných místech. Větší pravděpodobnost, že jim alkohol tester naměří přítomnost alkoholu v dechu totiž mají po požití kefíru. Málokdo totiž ví, že obyčejný kefír obsahuje alkohol v až dvakrát větším množství než nealko piva. Jak to? Alkohol v kefíru totiž vzniká při jeho kvašení. Na počátku 20. století dosahoval kvašený kefír v malých mlékárnách dokonce až 2 % alkoholu! Dnes se díky novým metodám pohybuje procento kolem jedné.

Zdroj: Blesk.cz

Jan Benada po pětadevadesáti letech navázal na tradici vaření piva v Mačicích na Sušicku

Poněkud netradičního koníčka má Jan Benada z Plzně. Na chalupě v Mačicích na Sušicku si postavil pivovar.

Jak jste se vůbec dostal k vaření piva?

Domácí, nebo spíše „garážové“ vaření piva se hodně rozšířilo v sedmdesátých letech minulého století ve Spojených státech amerických, když na trhu začalo převládat pivo z obrovských nadnárodních pivovarů a lidé si raději začali vařit sami lepší. V současnosti, kdy nadnárodní pivovary dorazily i k nám, začíná se podobně rozšiřovat domácí vaření i u nás. Nápad samotný vyšel od mého syna Petra, který si chtěl doma vyzkoušet uvařit pivo. Vzal jsem to jako výzvu a řekl jsem, že raději než to vařit na plotně udělám solidní domácí pivovar. Stavba trvala dva roky, koncepci jsem si navrhl sám podle starých pivovarů a s pomocí dvou místních firem jsem ho i postavil. První várku jsme pak uvařili 30. prosince 2004 k pětadevadesátému výročí ukončení provozu původního mačického pivovaru. Potom, zhruba po pěti letech experimentování, jsme vytvořili osm základních druhů piva, které vaříme.

Kde jste sháněl informace pro stavbu pivovaru a o vaření piva?

Nějaké knížky o vaření piva jsem si půjčil v Prazdroji, dobrou inspirací je také Ottův slovník naučný, ve kterém je popsána základní koncepce pivovaru i samotné vaření piva.

Na kolik vás stavba pivovaru přišla?

Když to spočítám velmi zhruba, tak na tři sta tisíc plus minus sto tisíc a samozřejmě vlastní práci. Řadu věcí jsem různě posháněl nebo koupil použité. V podstatě, když si nekoupíte auto, můžete postavit pivovar.

Která povolení jsou zapotřebí k vaření a prodeji piva?

Je nutné projít kontrolou Státní zemědělské a potravinářské inspekce, pro získání živnostenského listu pak musím mít garanta, protože nejsem vystudovaný pivovarník ani nemám potřebnou praxi. Tři roky jsem sice dělal v plzeňském pivovaru, ale praxe musí být aspoň šest let. Podle zákona pak může každý občan ročně uvařit dvě stě litrů piva pro vlastní potřebu bez daně, jinak je nutné platit i spotřební daň celnímu úřadu.

Kolik piva za rok uvaříte?

Tak šedesát, maximálně osmdesát hektolitrů. V jedné várce uvaří pivovar dvě stě litrů a vařím většinou dvakrát za měsíc. Pivo ani nedodáváme běžně do restaurací, spíše na různé pivní festivaly a podobně. Nedělám to na výdělek, je to můj koníček.

Jak se liší domácí pivo od běžného piva z velkého pivovaru?

Domácí pivo je samozřejmě nefiltrované a nepasterované, je podstatně bližší tomu, co pili naši předkové. My například používáme dokonce stejnou vodu jako původní mačický pivovar před sto lety. Běžná piva se dnes vyrábějí tak, že se vyrobí silnější mladina a pak se naředí sifonem, který má podstatně větší bublinky, než jaké vzniknou přirozeně kvašením. Vznikne tak spíše jakýsi osvěžující nápoj.

Co vám váš koníček přináší?

Uspokojení, že si pochutnám na pivu, a samozřejmě jsem rád, když můžu dobrým pivem potěšit i někoho jiného a když mu moje pivo chutná. Není to byznys, je to prostě moje hobby.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor a foto: David Kojan

Trh táhne dolů trojice největších pivovarů, kterým klesá export. Řada regionálních pivovarů ale paradoxně zvýšila svou produkci.

Pro české pivovary to letos bude krušný rok. Letošek skončí pro celý pivní trh podle odhadu Českého svazu pivovarů a sladoven léta nevídaným meziročním propadem kolem osmi až devíti procent. Čísla ovlivní především pokles produkce největších pivovarnických gigantů. Řada menších přitom paradoxně roste.

Za celkovým poklesem stojí krize spotřeby. Jak domácí, tak ale především výrazným úbytkem zahraničních turistů, kteří si v Česku dopřávají hlavně globálně známé značky velkých českých producentů. To paradoxně pomáhá menším pivovarům, které se ve svých regionech snaží odlišit od masové produkce stále větší nabídkou specialit pro místní pijáky. Že se jim to leckde daří, dokládají meziroční nárůsty pivovarů, jako je třeba Rohozec, Lobkowicz, Janáček, rakovnický Bakalář nebo i mimo regiony rozšířených značek jako Svijan či Bernard.

Humpolecký Bernard dokonce letos zaznamená historický rekord, poprvé v historii překoná hranici uvařených 200 tisíc hektolitrů. "Za letošek budeme mít nárůst o osm procent. Menší pivovary se snaží dělat chuťově zajímavější piva a u lidí to stále víc zabírá než unifikovaná europiva velkých pivovarů," tvrdí spolumajitel Bernarda Stanislav Bernard.

"Naše šance je v regionu a nabídce nejkvalitnějších piv, vařených striktně podle původních receptur, a sice z drahých, ale zaručeně nejkvalitnějších surovin," přidává se Petr Dařílek z benešovského pivovaru Ferdinand. Ten letos produkcí 25 tisíc hektolitrů převýší loňský rok.

"Lidé jsou asi otráveni velkoprodukcí a hledají za své peníze přidanou hodnotu," přidává se ředitel náchodského Primátora Josef Hlavatý. Celková produkce Primátora letos podle něj mírně klesne, ale především vlivem propadu exportu. V tuzemsku za posledních pět měsíců vzrostl prodej až dvojnásobně.

Velkou ranou do produkce pivovarů je právě i zmíněný upadající export. Přitom vývoz v minulých letech poměrně štědře kompenzoval klesající domácí spotřebu. Nevídaně omezilo dovoz piva z Česka zejména Rusko, kde naše značky patří k těm nejdražším a tedy k tomu prvnímu na řadě v úsporných krocích ruských konzumentů. „Export českých pivovarů letos klesne minimálně o 12 procent," tvrdí výkonný šéf Českého svazu pivovarů Jan Veselý.

Konec statistik

Velké pivovary přestaly svá – letos nelichotivá – čísla od druhého pololetí poskytovat do statistiky svazu, což byla léta zavedená praxe. A na otázky týkající se vývoje v tomto roce nedávají konkrétní odpověď. Přitom právě produkce společností Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen či Heineken ovlivňuje celkový trh nejvíc. Zajišťují zhruba tři čtvrtiny české roční produkce, která se loni pohybovala mírně pod hranicí 20 milionů hektolitrů.

Ale například podle červnových čísel – tedy jedné z posledních dodaných statistik – klesla produkce Prazdroje meziročně na 88 procent loňského června nebo pražského Staropramenu na 78 procent.

"Průběžná čísla bohužel komentovat nemůžeme. Až v lednu souhrnně za celý rok," říká mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Už dlouho se mluví mezi pivovarníky o propadu prodejů desítky Gambrinus, která ale stále zůstává bezkonkurenčně nejprodávanějším výčepním pivem u nás.

Mareček odmítá ale v souvislosti s Prazdrojem jakékoliv narážky na "europiva" a pochybnosti o kvalitě. "Máme ještě přísnější kritéria na kvalitu surovin i postupů, než jaká stačí pro udělení označení České pivo. A o něčem svědčí i to, že se minipivovary na Plzeňsku chlubí kvalitou používaných surovin, které nakupují právě od nás," říká Mareček.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Unikátní objekt buštěhradského areálu už zase chtějí bourat, zachránit ho, není snadné.

Pivovar v Buštěhradu se zřejmě stane objetí doby. Přestože se jedná o unikátní historickou stavbu, na níž se výrazně podílel barokní stavitel Anselm Lurag, zmizí nenávratně v propadlišti dějin.

Budova pivovaru je opět v ohrožení. Aktivisté z občanského sdružení Buštěhrad sobě bojují za záchranu památky již druhým rokem, i tak bude asi s největší pravděpodobností zbourána.

Pivovar přestavěný naposledy v 19. století je soukromým majetkem společnosti Level Holding. Ta ho v devadesátých letech získala v privatizaci a nyní má s objektem svůj záměr. Jedním z nich je zbourání pivovaru a na jeho místě výstavba bytového domu s podzemními garážemi. Firma se před časem snažila areálu zbavit, ale za cenu 24 milionů je téměř neprodejný.

Podle vyjádření členky sdružení Buštěhrad sobě architektky Daniely Javorčekové není velká vůle ze strany vlastníka, aby se objekt stal památkově chráněným kvůli tomu, že jakýkoli následný zásah bude složitější a práce dražší. I tak se již před časem podařilo dát části areálu pod památkovou ochranu.

Za zachování zbývajících objektů se postavil i Národní památkový ústav. Dle odborníků představuje pivovar v rámci organismu města mimořádnou hodnotu. Odstraněním jeho budov by bylo závažně poškozeno historické jádro Buštěhradu. Do problematiky se loni osobně vložil i bývalý ministr kultury Václav Jehlička, stejně jako se následně uskutečnila schůzka přímo v Buštěhradu s představiteli firmy Level a významnými osobnostmi české architektury. Tyto snahy nebyly příliš platné a stavební řízení o odstranění pivovaru už bylo nyní zahájeno.

„Snažíme se záchranu stavby udělat maximum. Odešleme otevřený dopis současnému ministru kultury Václavu Riedlbauchovi, kde apelujeme na to, aby ministerstvo obnovilo řízení o zapsání pivovaru do seznamu kulturních památek,“ řekla Daniela Javorčeková.

Přestože by jistý vliv mohlo mít také město Buštěhrad, jež je účastníkem řízení. Na dotaz, zda se bude radnice za zastavení demolice nějak angažovat, bylo Kladenskému deníku odpovězeno následovně: „Zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci, že objekt bude zbourán a nepřijalo k tomu žádné usnesení.

Architekt Lukáš Kohl připravuje body, které musíme při demolici dodržet, aby akce v minimální míře zatížila občany a životní prostředí,“ sdělil starosta Buštěhradu Václav Nový. Jeho slova doplnil architekt.

„Máme nadále zájem o zachování historického objektu, obec ho ale nevlastní a v rámci řízení můžeme činit pouze omezené kroky. O demolici nerozhodujeme,“ podotknul Kohl.

Podle vyjádření firmy Level by byly přestavba objektu a jeho zachování finančně nákladné. Jak před časem uvedl její architekt Pavel Šustík, nelíbí se mu, že všechna řešení, která firma přednesla, byla špatná.

„Teorie je jedna věc, ale jsem zvědavý, když se celý pivovar stane kulturní památkou a my ho na základě přísných požadavků draze přebudujeme třeba na bytový dům, kdo si předražené byty nakonec koupí,“ řekl Šustík s tím, že Buštěhradští pomocnou ruku pro řešení nikdy nenabídli, poněvadž by je jakákoli participace na rekonstrukci objektu stála velké peníze. Zbourat pivovar je tak zřejmě nejschůdnější řešení pro obě strany.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autorka a foto: Kateřina Husárová

Pivovary v Karibiku nebo Argentině zvou na ochutnávku piva mladého sběratele z Ústí.

Tomáš Holeček má ve své sbírce pivních etiket přes dvanáct tisíc kusů z celého světa. Pět tisíc exemplářů získal od českých pivovarů.

Jak dlouho etikety sbíráte?

Zhruba sedm let, ale vlastně jsem je začal sbírat už jako osmiletý. Měl jsem příbuzné ve středních Čechách v Sedlčanech. Ti mi dodávali etikety z pivovaru Lobkowitz z Vysokého Chlumce.

Neodrazuje vás, že stejných sběratelů je dnes hodně?

Neodrazuje a to z jednoho důvodu. Sběratelství pivních etiket je jako sbírání známek. Na každé etiketě se najde nějaký detail, který jiný sběratel ve sbírce nemá. I když je nás sběratelů hodně, vzájemně si tak sbírky doplňujeme.

Platí, že některé série etiket, kde udělali tiskaři chybu, jsou ty nejcennější?

Platí a několikrát se už stalo, že pivovary udělaly chybné výtisky. Buď se špatným názvem, nebo změnily letopočet. Sice chyby opravily, ale etikety se pak už do oběhu nedostaly, nebo jen v malém počtu.

Jaké nálepky jsou pro vás nejcennější?

Určitě o tom rozhoduje zeměpisná poloha pivovaru, ze kterého nálepka pochází. Například z malých karibských států by člověk ani nevěřil, že bez problémů etikety zašlou. U výročních piv, která dělají pivovary třeba k jejich výročí založení, je na nálepkách raritou letopočet, který se už nebude opakovat.

Je složité sehnat etikety z první republiky?

Mezi sběrateli už je to dnes problém, protože každý si je chrání. Například velkobřezenský pivovar, když ještě nepatřil pod Ústí, vydal exportní nálepku do USA s vyobrazením Victora Cibicha. Její cena na trhu se pohybuje kolem patnácti set korun a výš.

Na kolik korun vás sběratelství vyjde?

Záleží na vedení pivovaru, pokud udělá výjimku a pošle mi etikety zdrama. Ale u malých pivovarů si většinou stanoví cenu, za kterou ji koupím. e.

Oslovujete tedy pivovary nějakým dopisem?

Přesně tak. Zašlu dopis s ofrankovanou obálkou a nadepsanou adresou, že žádám o nějaké pivní etikety. Náklady za poštovné mě stojí zhruba do dvaceti korun.

Z jakých dalších zdrojů čerpáte informace o etiketách?

Internet, knihy nebo osobní návštěvy v pivovarech. S nimi jsem letos začal. Člověk se tak setká se zajímavými lidmi a dozví se, jak vznikla jejich práce.

Sběratelé na burzách etikety mezi sebou směňují nebo spíš prodávají?

Myslím si, že jsou dva druhy sběratelů. Ti, kteří sbírky mezi sebou vyměňují kus za kus, nebo ti, kteří si je někde v cizině nakoupí a dál prodávají. Pro ně už to není koníček, ale obchod, na kterém vydělávají.

Jaké jsou vaše nejvzdálenější kousky?

Už půl roku si dopisuji s člověkem z Argentiny, který je nejen sběratelem, ale i majitelem a správcem minipivovaru. Několikrát mě zval k nim na ochutnávku piva. Pozvání dostávám také z jiných zemí, například Chile nebo posledně z Brazílie. Dalšími exotickými státy to je Keňa v Africe, odkud mám čtyři etikety. Nejvíc mě překvapilo, když jsem dostal etikety z malého ostrovního státu Grenada v Karibiku nebo z Nizozemských Antil.

Kterých kusů si ceníte?

Nejstarší mám ve sbírce česko-německé etikety, které jsou podstatně menší než běžné nálepky a mají tvar obdélníku. Pravděpodobně byly na menších lahvích. Ale ani objem na nich není vytištěný, takže to už dnes nezjistím. Pochází z klášterního pivovaru v Oseku v severních Čechách, který už zanikl.

Co dál se sbírkou plánujete?

O zápis do knihy rekordů zatím neusiluji. Znám z okolí starší sběratele, kteří mají sbírky pomalu ve stovkách tisíců kusů. Chtěl bych se ale podívat do klášterních pivovarů. V celé Evropě jich je osm a pivo vyrábí podle receptu, který si mniši předávali po generace. Návštěvníka pozvou na ochutnávku, ale už neprozradí, v jakém poměru ingredience do piva míchají. To je jejich klášterní tajemství.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Vladimír Medek | Foto: Vladimír Škarda

I když sezona na hradech dávno skončila, na švihovském hradě bylo včera po obědě plno. Otevírala se zde totiž v pořadí již čtvrtá zimní výstava, zaměřená tentokrát na pivo a pivovarnictví.

„Celá tato výstava představuje historii pivovarnictví v regionu. Chtěli jsme připomenout několik desítek pivovarů působících na Klatovsku a jižním Plzeňsku, které fungovaly v poslední čtvrtině 19. století a v první polovině dvacátého století. Připravila se tedy expozice připomínající vše, co souvisí s pivem, hospodou, pivovarnictvím vůbec, a to od pěstování chmele a jeho česání až po vaření piva, sladovnické činnosti a dále. Pokračujeme stáčením piva do lahví i sudů, hospodami a jeho konzumací,“ říká tvůrce výstavy Jan Jirák z Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech.

Na švihovském hradě je co obdivovat

„Oslovili jsme různé sběratele, kteří nám zapůjčili samé raritky. Návštěvníci uvidí vzácné kousky, jako jsou například ruční stáčečka piva vyrobená Schiffauerovou strojírnou v Klatovech, půllitry a poháry, lahve z ne tolik běžných sbírek. Každý kousek na výstavě je zajímavý, hezký a hlavně, není příliš známý a okoukaný. Příznivci piva a pivovarnictví si tu určitě přijdou na své. Jsou zde také panely s dobovými fotografiemi, stručnou historií pivovarů, reklamní cedule, dobový tisk, inzeráty a podobné věci."

Pivovarnická výstava je již čtvrtou společnou akcí správy vodního hradu ve Švihově s archivářem Janem Jirákem.

„Věříme že to není spolupráce poslední. Už nyní se plánuje další akce,“ prozradil kastelán hradu Lukáš Bojčuk.

„V příštím roce oslaví výročí místní spolek včelařů. Proto, když vše půjde, jak má, bychom chtěli část výstavy věnovat právě včelařství a druhou část perníkářství, které má hodně co do činění s medem. Ale nápadů by bylo určitě více, protože existuje celá řada vynálezů, které člověku zpříjemňují život, a spousta pochutin, které člověk odpradávna konzumuje,“ dodal Jirák.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor: Ludvík Pouza

V sobotu proběhl historicky první Den s Pivem Na Hradišti. Svého rázu se jednalo určitě o jedinečnou akci, zřejmě ne poslední.

Pivní burza sice měla sporadickou účast, avšak i během burzy se uskutečnily výměny a obchody v řádu několika set korun. Příště je zřejmě potřeba více včas vše ohlásit a rozeslat. Nicméně i v tomto směru myslím, že jsme byli spokojeni s účastí.

Degustace belgických speciálů

Zúčastnilo se 9 degustátorů, ochutnávalo se 10 speciálů: Postel, Belzebuth, Trapist Achel, Filibuster, Brussels Framboos, Satan Gold, Delirium Tremens, Mongozo Coconut, Mongozo Banana, Duchesse de Bourgone.

Shodli jsme se na tom, že svět belgických piv je pro čechy a Česko velikou neprobádanou zemí v mnoha případech zajímavou, avšak některé druhy (jako všude na světě) nestojí za řeč. Ovšem těch dobrých piv je zřejmě více. Nemluvě o pivech ovocných, které u nás v podstatě neznáme vůbec. Samozřejmě mezi degustovanými pivy vyhrál trapistický Achel na plné čáře, druhý se umístil Postel a jako třetí byl Filibuster. Z piv ochucených vyhrála "paní" - Duchesse de Bourgone.

Degustace "českých" europiv

Akce, kterou jsme udělali tak trochu naschvál. Chtěli jsme ukázat, co se vlastně prodává v našich oblíbených nadnárodních obchodních řetězcích typu Tesco, Kaufland, a dalších.

Ochutnávali jsme: Heineken (made in Hungary), Primus (Plzeňský Prazdroj), Kozel 12° světlý (SABMiller), Zlatý bažant 12° (pivovar Krušovice), Mušketýr - Krušovice 12° světlá (prodejce Krušovice, výrobce neuveden), Staropramen 12°, Zlatopramen 11°, Ambrosius světlá 12° (neuveden ani výrobce ani země původu, prodejce Kaufland), Ambos (Rumunsko), Březňák.

Výsledek jsme mnozí očekávali, ale stejně jsme nevěřili, že to bude až takové. Stručně: odlišovali se akorát Zlatopramen, Ambrosius, Ambos, Kozel. Všechna ostatní piva jsou skutečnými europivy a jsou skutečně stejná!!! Jediný Zlatopramen 11° byl oceněn nálepkou "Pitelný", Kozel nás překvapil svojí nepitelností a Ambrosius je skutečným hnusem. Ambos snad ani nelze hodnotit - rumuni jsou totiž dál a vyrábějí pivo bez chmele!!! A taky hnus. No ale: PET 2litry a ta cena: 29 Kč!!! No nekupte to.

Závěrem je nutno říci, že někteří po této degustaci potupně vrhli. Ani se není čemu divit. Ti ostatní to rozdýchávali ještě v neděli večer. Zkrátka nemáme čím se s europivy chlubit. Jsme velice rádi, že jsme se dali cestou malých pivovárků a zahraničních piv a s klidnou myslí můžeme říct, že "U nás si na pivu pochutnáte!"

Zdroj a foto: Na Hradišti Webnode.cz

Americký novinář hledal v Praze "čtvrté pípy". Výčepy, kde kromě masové pivní produkce, čepují také speciály a regionální "domácí" piva. O svých osmi zastávkách na pražském pivním okruhu napsal do New York Times.

"V České republice je asi 125 pivovarů. Před pár lety jsem jich jenom v Praze napočítal 23, letos na podzim jsem to číslo musel vynásobit dvěma," píše Evan Rail ve svém článku o pivní "tour" Prahou.

Tajemství čtvrté pípy

"Přesto, že Praha se stala hvězdou pivní turistiky, návštěvníci mohou nakonec zažít zklamání. Hodně barů ve městě má exkluzivní smlouvy s velkými pivovary. Ale nedávno začaly naštěstí i tyto hospody točit i pivo z menších pivovarů. Na takzvané čtvrté pípě," píše novinář. Čtvrtá pípa má být termín pro "nezávislý" kohoutek, kterým se čepuje něco jiného než nejrozšířenější značky. A to i v případě, že jde o pípu sedmou či čtrnáctou.

Tudy teklo, než jsme to vypili...

A tak se Evan Rail vypravil hledat "čtvrté pípy" po celé Praze. A pátral také po původu tohoto termínu. "Slyšel jsem o tom hodně historek, ale žádná nebyla moc věrohodná, až na jednu, která zněla uvěřitelně - asi proto, že to bylo velmi prosté," líčí Rail. Narazil na hospodu První Pivní Tramvaj a jejího majitele Jirku Stehlíčka.

"Začalo to u nás. Původně jsme měli tři pípy, kterýma jsme čepovali to samé, a jednu - čtvrtou - pro jakékoliv jiné pivo, které jsme dostali, a tak to vzniklo," vykládá Railovi Stehlíček.

Klasika. Evan Rail se zastavil také v Obžerství. "Tady prý dostanu taková česká piva, jaká mi jinde v Praze natočí jen stěží," píše. "Našel jsem zde dlouhé lavice, hrubě otesané dřevěné stoly, pár videoher, co už vyšly z módy, a moji odměnu: Oslavany, echtovní 'domácí' pivo ze zámeckého pivovaru na Moravě." V Obžerství každý týden nabídku na "čtvrté pípě" obměňují, standardní nabídku tvoří mok z největšího pražského pivovaru.

Pivní pražský okruh zavedl amerického novináře také do Klášterní pivnice v Holešovicích, pak na Žižkov do Merendy. Tam si ze čtvrté pípy dal Raráška, zázvorové pivo z Pivovarského dvora Zvíkov. Stavil se v Tlusté Koale na Novém Městě, v Pivovarského Klubu v Karlíně, U Prince Miroslava na Smíchově a ve Zlých časech v Nuslích.

Zdroj: Týden.cz | Autorka: Lenka Nejezchlebová

Plán přestavby rozlehlého areálu bývalého pivovaru v prostějovské místní části Vrahovice je ohrožený. Městští radní totiž odmítli šestou změnu územního plánu, která měla umožnit soukromému investorovi postavit tam hotel s obchody. Trvají na jeho průmyslovém využití.

„Změnu způsobu využití zdejší průmyslové zóny na smíšený jsme zastupitelům ke schválení nedoporučili. Záměr nepovažujeme za vhodný, a to z důvodu blízkosti rychlostní komunikace,“ konstatoval prostějovský místostarosta Vlastimil Uchytil.

Poblíž areálu vede frekventovaná trasa spojující Vyškov s Olomoucí a rada se podle něj shodla na tom, že by nebylo dobré vystavovat město riziku, že jej bude někdo později vyzývat ke stavebním úpravám, které by omezily hluk z dálnice na zákonem určenou hladinu.

„Ta se totiž v průmyslových a obytných zónách liší,“ vysvětlil Uchytil.

Hanu Kantorovou, která zastupuje majitele vrahovického pivovaru, informace o odmítavém stanovisku radních překvapila. Již před nedávnem informovala Prostějovský deník o záměru vlastníka vybudovat v areálu hotel s restaurací, obchody, ale i wellness centrem.

„Nikdo z města nás o tomto stanovisku oficiálně neinformoval. Vyčkáme, jak dopadne hlasování prostějovských zastupitelů. Teprve pak zvážíme, co dál,“ prohlásila.

Vrahovický pivovar se začal stavět přibližně před sto lety. Po zprovoznění produkoval hlavně světlá piva. V areálu pivovaru bývaly kurty, o které se staral tenisový oddíl. Za jeho zdmi sloužil k výrobě ledu a chlazení piva malý rybníček.

Nedaleko se rozkládala pivovarská zahrada s altánem, kde hrávala hudba. Poblíž pak byla restaurace s kuželnou. Tu však pyrotechnici v osmdesátých letech minulého století odstřelili, aby uvolnili místo pilířům Estakády Haná.

Tento zhruba osm set metrů dlouhý most funguje od roku 1989. Pivovar skončil deset let poté. V konkurzu. Výroba piva v něm tehdy nejspíš nadobro skončila.

Zdroj: Prostějovský deník.cz | Autor: Radim Havlík | Foto: Petr Syrovátka

Skotský pivovar BrewDog se rozhodl překvapit svět pivem Tactical Nuclear Penguin (Taktický jaderný tučňák) s obsahem alkoholu 32 procent. V pátek to uvedl server BBC.

Pivovar BrewDog už prodává pivo Tokio o síle 18,2 procenta, což vyvolalo vlnu kritiky na téma, k čemu je tak silné pivo. Společnost reagovala výrobou piva s nízkým obsahem alkoholu značky Nanny State (Chůva stát).

Podle generálního ředitele BrewDog Jamese Watta se nové pivo Tactical Nuclear Penguin bude prodávat za 30 liber (48 dolarů) za láhev. Štítek obsahuje varování: "Pamatujte, že je to velmi silné pivo, je třeba ho pít v malém množství a s aristokratickou nonšalancí, jako byste pili whisky a poslouchali album Franka Zappy, nebo vás navštívil milý, ale nervní duch."

Jack Law z protialkoholické asociace Alcohol Focus Scotland to vše označil za "cynický marketingový trik". "Chceme vědět, proč má tento pivovar zapotřebí vyrábět pivo téměř stejně silné jako whisky," řekl Law.

Pivovar už má povolení vyrobit několik milionů lahví nového piva ročně.

Zdroj: MediaFax.cz | Autor: Dana Rybáková

„Na začátku jsme si opravdu nepředstavovali, že budeme mít celý řetězec barů. Chtěli jsme si prostě otevřít hospodu nebo nějaký bar. Jenže potom se to rozjelo a teď už sedíme v rychlíku,“ říká devětadvacetiletý Martin Šampalík, který se svým kamarádem založil a řídí koncept baru The PUB.

Ve Veleslavínově na Praze 1 svítí logo The PUB již od rohu tramvajové zastávky. Uvnitř je večer v plném proudu. Kdo chce být slyšet, musí zvýšit hlas. A to je čtvrtek. V České republice je v tuto chvíli deset barů The PUB, z toho tři jsou ve vlastnictví zakladatelů konceptu a zbytek patří podnikatelům, kteří si od centrály PUB koupili frenčízingovou licenci. Historicky první PUB otevíral Martin Šampalík a Jaroslav Stuna v Plzni v srpnu roku 2005.

Koncept řetězce The PUB je založen na technologických novinkách v oblasti čepování piva a na interaktivitě, která má návštěvníky především bavit. Kdo vždy toužil načepovat si vlastní pivo, má v podnicích The PUB jedinečnou příležitost: na každém stole obklopeném dřevěnými lavicemi pro zhruba osm lidí je výčep. Od obsluhy dostanete sklenici a pak si již pivo můžete točit podle libosti. Součástí výčepu je i systém na vyplachování sklenic. Další servis umožňuje interaktivní panel, který je součástí výčepu. S jeho pomocí může každý host v rámci svého účtu zaznamenávat, kolik piva si právě on načepoval. Nedochází tak k situacím, kdy se skupinka u velkého stolu nemůže rozpomenout, kolik čárek na lístku komu patří. „Inspirovali jsme se takzvanými žirafami, tedy vysokými válci, které si bylo možné objednat v pivnici a dole si z něj kohoutkem čepovat pivo do sklenice. Jenže v žirafě pivo zvětrávalo a teplalo. Napadl nás vlastní výčep na stole, s dobře chlazeným pivem přímo z tanku,“ vypráví Šampalík.

Investice do pivních tanků, výčepů, trubek a celé technologie, stejně jako do pronájmu a přestavby prostor v centru města je nákladná záležitost a každý nový PUB vyžaduje pro svůj start minimálně šest milionů korun. Nejvhodnějším způsobem pro rychlou expanzi konceptu po republice bez dostatku kapitálu se ukázala být frenčíza (z angl. franchise), tedy koncept ve stylu McDonald’s.

Zakladatelé zájemcům o nový podnik v rámci řetězce poskytnou své know how, možnost užívat značku, dodají jim technologie i systém interaktivních panelů. Frenčízant na druhou stranu musí splnit základní podmínky a zavazuje se dodržovat pravidla konceptu: nový The PUB musí mít rozlohu alespoň 200 metrů čtverečních, prostory by měly být v přízemí nebo podzemí, a to ve městě s minimálně 50 tisíci obyvateli.

Poměrně jasná pravidla platí i pro podobu interiéru podniku, kde je třeba dodržet osm jednotících prvků: například dodržení designu výčepního stolu a baru, vybudování prosklené tankovny nebo užití zelené barvy na stěnách. Zkrátka všechny podniky v řetězci mají mít jednotný ráz.

A proč se vlastně čepuje zrovna Plzeň? „Hledali jsme pivo, které by vymyšlenému konceptu slušelo. Zvažovali jsme cestu levnějšího a dražšího piva a rozhodli se pro to dražší. Nechceme být další lokální hospodou, kterých je u nás dost, ale cílíme spíše na mladou, vzdělanější skupinu hostů s vyššími příjmy, která ocení moderní interiér i zábavnou formu pití,“ vysvětluje Šampalík.

Tím se dostáváme asi k nejoriginál­nějšímu nápadu tvůrců The PUB: stoly u jednotlivých výčepů spolu soutěží v pití piva. Měření je propojeno v rámci všech poboček The PUB. Srovnávají se výsledky jednotlivých stolů v rámci jednoho podniku i jednotlivé stoly v rámci všech The PUB. Ve čtvrtek zrovna jasně vedl The PUB v pražské Veleslavínově – i díky jeho vysoké kapacitě míst.

Na webových stránkách podniku naleznete v sekci „Rekordy“ zajímavá čísla: v dubnu tohoto roku se o největší rekord postaral tým pivařů „WN Team“, který za večer vypil neuvěřitelných 352 piv. Tým „Zemědělci – vládci Prahy“ zatím drží druhé místo z března letošního roku s výkonem 324 piv.

Cílem společnosti je podle Martina Šampalíka řetězec třicítky The PUB po České republice. Na pořadu dne je ale i expanze do Německa, kde se nyní připravují pilotní dva The PUB v Drážďanech a Berlíně.

„Náš koncept není nikde v Evropě a Německo je se svou pivní kulturou jasnou první volbou,“ uzavírá Šampalík. Vlak s milionovým nápadem pod zkratkou The PUB tak ujíždí nepochybně hodně rychle.

Zdroj: FinMag.cz

Pivovarnícke skupiny dokážu aj v globálnej recesii, ktorá sa podpisuje najmä pod klesajúce predaje, zvyšovať zisky. Tým najväčším okrem fúzií a akvizícií pomáha schopnosť posilniť trhové podiely, odvaha osekávať náklady a zvýšiť realizačné ceny piva. Treťokvartálnymi výsledkami to potvrdila najväčšia svetová skupina v produkcii piva belgicko-americký obor Anheuser-Busch InBev.

Belgičania získali americkú jednotku vlani za 52 miliárd dolárov. V ostatnom štvrťroku skupina ohlásila čistý zisk za 1,55 mld. USD, čo bolo mierne nad očakávaniami analytikov. Bezmála tretinou k nemu prispel predaj juhokórejskej divízie so ziskom 436 mil. USD. Tržby medziročne klesli o vyše desatinu pod 9,8 mld. USD.

Odbyt piva za štvrťrok sa skupine znížil o viac ako tri percentá. Slabší predaj zaznamenala všade okrem Latinskej Ameriky. Najväčšie percentuálne mínusy si pripísala vo východnej Európe a najmä v Rusku, kde sa jej tržby zosunuli najviac, o celú pätinu. V USA predaj poklesol o vyše päť percent a v západnej Európe o viac ako tri percentá. Rast dosiahla iba v Argentíne a Brazílii.

Trhový podiel si však dokázala zvýšiť na piatich kľúčových trhoch. Okrem dvojice juhoamerických destinácií ešte v Belgicku, USA a vo Veľkej Británii a podržať na Ukrajine. V perspektívnej Brazílii kontroluje bezmála 70 percent trhu. Medzi jej hlavné značky patria Budweiser, Beck’s, Stella Artois či brazílska Brahma.

Kombinácia úspor nákladov a vyšších predajných cien piva dokázala zvýšiť ziskové marže. Prevádzková marža stúpla medziročne o 1,5 percenta na bezmála 30 percent (dvojnásobok oproti Heinekenu), čo skupinu radí medzi najziskovejšie v brandži.

Megafúzia by mala priniesť úspory v tomto i budúcom roku v rozsahu jednej miliardy dolárov. Skupina by mohla získať ešte i mexického pivného kráľa, značku Corona.

Kurz akcií sa po decembrovom páde rýchlo pozviechal. Od začiatku roka sa takmer zdvojnásobili. V belgickom benchmarkovom indexe BEL 20 sú po finančnej skupine Fortis druhým najvýkonnejším titulom. Trhová kapitalizácia AB InBevu sa prehupla nad 50 miliárd eur.

Zdroj: Financie ETrend.sk | Autor: Jaroslav Kukučka