Jako odvetu za postavení americké radarové základny v Brdech navrhovali nedávno někteří ruští představitelé rozmístění svých bombardérů na Kubě.

Teď ale jeden z předních ruských think-tanků vymyslel mnohem rafinovanější řešení - bojkot českého piva.

"Kdyby Rusové přestali pít české pivo v reakci na umístění amerického radaru, byla by to mnohem vážnější odpověď, vážnější než pozastavení dodávek ropy nebo jakýkoliv protest zaslaný ruským ministerstvem zahraničí," napsal analytik Alexander Pikajev z Ústavu pro světovou ekonomiku a mezinárodní vztahy.

Z jeho prohlášení citovala agentura Ria-Novosti.

Podle Pikajeva by pivařský bojkot byl pro český průmysl velkou ranou.

Znalci trhu ale jeho nápad předem zavrhli. Podle údajů Unie ruských pivovarníků tvoří v Rusku na celkovém objemu vypitého zlatavého moku piva z dovozu jen dvě procenta. Velké značky se totiž vyrábějí licenčně, a piva se tak do Ruska importuje čím dál méně.

V ruských pivovarech se v současné době vaří nejen Prazdroj a Staropramen, ale třeba také Lobkowicz nebo Zlatopramen. A daří se jim konkurovat takovým domácím gigantům, jako je Baltika, Očarovo nebo Krasnyj Vostok.

Průměrný Rus vypije podle tabulek ročně zhruba 50 litrů piva, tedy třikrát méně než obyvatel Česka. I tak ale pivo tvoří v Rusku tři čtvrtiny veškerého prodaného alkoholu.

Zdroj: Aktuálně.cz

Pivovarské muzeum nachystalo komentované prohlídky s historikem, konkrétně zítra - tento pátek, tzn. 25. 7. Začíná se v Pivovarském muzeu v 17.00 hodin a na prohlídku Vás osobně (a prostřednictvím Vašich médií i veřejnost) srdečně zveme!

Komentované prohlídky jsou doprovodným programem výstavy Jak dlouho se točí. Výstava Jak dlouho se točí, aneb historie pohostinství v Plzni představuje na historických pohlednicích a fotografiích to nejlepší z unikátních záběrů věhlasných či naopak již zapomenutých hospod a restaurací v Plzni. Aby oslovila co nejširší okruh zájemců, překročila výstava i práh Pivovarského muzea a zamířila do vybraných hospod - Na Parkánu, U Salzmannů, Centrálu a U Morávků.

Výstava je k vidění denně v Pivovarském muzeu do 31.10.

Komentovaná prohlídka hospod s ochutnávkami

Doprovodný program výstavy obsahuje pravidelné komentované prohlídky výstavy i vybraných plzeňských hospod.

Akce se koná každý pátek od 17 hodin. Účastníci projdou společně s historikem Pivovarského muzea nejen samotnou výstavu, ale i část centra Plzně a seznámí se s bohatou historií mnohde dosud provozovaných podniků, ale také s již zaniklými hostinci, hotely či hospůdkami. Na cestě čekají účastníky celkem tři ochutnávky piva.

Výhodou je reservace na telefonu Pivovarského muzea 377224955. Sraz účastníků je v Pivovarském muzeu v 17.00 hodin.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Pokud patříte mezi ženy, které si po dobrém obědě nebo při posezení s přáteli dopřejí zlatavý chmelový mok, pak se vám to možná už také někdy přihodilo. „Dej si, děvče, raději černý, je lepší, a k tomu ti po něm vyrostou prsa“ – jak nepříjemné toto sdělení může být v přeplněné místnosti pivachtivých štamgastů asi není těžké si představit. Mě ale zajímalo, jestli je tato rada bezejmenného pivaře opodstatněná, a hlavně pravdivá. Má opravdu černé pivo vliv na růst prsou? A jestliže ano, pak proč jen černé, a světlé ne, a odkud se vůbec vzala tato „pivní legenda“?

„V souvislosti s konzumací černého piva a růstem ňader je to spíše jen letitý mýtus, jehož původ mi není znám a nikde není vědecky doložen,“ vysvětluje sládek a profesor Vyšší odborné školy ekonomických studií a Střední průmyslové školy potravinářských technologií Ing. Oldřich Koza. K ozdravnému působení piva dodává: „Pivo tmavé i světlé obsahuje řadu látek příznivých pro lidský organismus, tedy i pro ženy. Chmel dodává také fytoestrogeny – rostlinné látky podobné ženským hormonům, které příznivě působí na klimakterické potíže a na prsní žlázu mají podobný účinek jako přirozené ženské hormony estrogeny: obnovují růstovou činnost prsních žláz, tím poprsí zpevňují, zvětšují a činí je plnějším.“

Nezávisle na tomto tvrzení se vyjadřuje i lékař MUDr. David Pupala a říká: „Že by černé pivo mělo vliv na růst prsou, není prokázané, fytoestrogeny obsažené v pivu něco takového mohou vyvolat, ale určitě to nebude nijak razantní růst. Jiné je to s hormonální antikoncepcí, která na růst může mít vliv, to už je ale věc jiná.“

Černé pivo v souvislosti s růstem ňader má podle Kozy navíc ještě ten paradox, že je v něm méně fytoestrogenu než ve světlém pivu, protože světlé pivo se více „chmelí“. Tmavé pivo zas obsahuje více cukrů, tudíž je bohatší na energii. Bude-li vám někdy někdo doporučovat, abyste upřednostnila černé pivo před tím světlým, s nyní už otřepaným tvrzením, že vaše poprsí po něm zvětší svůj objem, nevěřte mu a dejte si jednoduše pivo, které vám víc chutná. Koza pak svou tezi uzavírá slovy: „Pravidelná a nemalá konzumace tmavého piva (případně s přidáním žloutku) vede ke zvýšení celkového energetického příjmu organismu, a tím k zakulacení všech ženských tvarů, nejen ňader.“

Zdroj: Lidovky.cz

České pivovary budou muset podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého nejdéle do konce letošního roku zdražit pivo. Cena sladovnického ječmene, hlavní suroviny pro výrobu sladu, neklesne pod současných 5500 až 6000 korun za tunu, ale vinou vysoké celoevropské poptávky naopak ještě o něco vzroste, řekl dnes Veselý. Pivovary, pro něž slad tvoří čtvrtinu nákladů na výrobu piva, už téměř rok drží ceny nápoje zhruba na stejné úrovni. Jejich obavy nevylučuje ani agrární komora. Výrobci piva ale zatím mlčí.

Čeští výrobci piva čekají na konec srpna, kdy očekávají, že by se mohla cena ječmene díky dříve prognózované dobré sklizni mírně snížit. "I když bude sklizeň vyšší, ke zlepšení situace pro pivovary nedojde," řekl Veselý. Loni se ječmen zdražil na 6000 až 7000 korun, přitom v roce 2006 činila jeho průměrná cena 3000 korun za tunu. V závěru roku se bude podle Veselého cena na burze pohybovat opět mezi 5000 až 6000 korunami.

"Pivovary rok čekaly, zda se ječmen nezlevní, ale po letošní sklizni už nebudou mít prostor cenu dále držet," řekl Veselý. Někteří výrobci už zdražili, zatím jen v jednotkách procent. Přitom cena sladu se zdvojnásobila, dodal ředitel svazu.

Obavy pivovarníků potvrdil také prezident agrární komory Jan Veleba. "Žně se zpožďují. Současné počasí ohrožuje výnosy i kvalitu, a proto pivaři mohou mít pravdu," dodal. Pokud do týdne nezačne teplo a nebude svítit slunce, bude úroda sladovnického obilí špatná. Už nyní se podle Veleby na jižní Moravě objevují místa "s černým ječmenem".

Pokud by bylo léto standardní, byla by podle Veleby cena po sklizni kolem 6000 korun, což by bylo o téměř o tisícovku méně než loni a dávalo by to ještě výrobcům piva prostor k udržení současných cen. "Průměr současné ceny je kolem 5500 korun," dodal.

Pivovar Plzeňský Prazdroj zdražil všechna piva naposledy loni v listopadu v průměru o šest procent. "K vývoji cen se bohužel nemůžeme vyjádřit. Jakýkoliv komentář by mohl být považován za signál trhu," řekl Jiří Mareček, mluvčí největšího domácího pivovaru s polovičním podílem na trhu. Restaurace v Plzni zatím zprávy od distributorů o zdražení piva nemají.

Zdroj: Finance.cz

Na světovém žebříčku producentů piva za minulý rok zaujímá Česká republika 16. pozici. Je před Belgií, dotahuje se na Kanadu. Primát drží Čína, pak jsou USA, Rusko a německo.V exportu byla ČR na devátém místě

Celková světová produkce piva loni vzrostla na 1,756 miliardy hektolitrů z 1,704 miliardy hektolitrů v roce 2006. Údaje zveřejnilo ministerstvo zemědělství.

Tuzemské pivovary loni vyrobily nejvíce piva ve své historii. Na loňské světové produkci piva se Česko podílelo 1,1 procenta a ve statistikách evropské výroby piva mělo podíl 3,4 procenta.

Z Česka se loni vyvezlo rekordních 3,6 milionu hektolitrů piva. Podle odhadů by se ale do roku 2012 měla ČR na žebříčku největších exportérů piva posunout na sedmé místo. Jedničkou mezi vývozci českého piva je Plzeňský Prazdroj, za ním následují Staropramen a Budvar. Nejvyšší podíl vývozu jde do Německa, na Slovensko a do Velké Británie. Z jednotlivých druhů piva tvoří 75 procent českého vývozu ležáky, 22 procent připadá na výčepní piva.

V Česku je 48 průmyslových pivovarů. Sedm největších z nich uvaří 84 procent českého piva. Jedničkou na trhu je Plzeňský Prazdroj, který zaujímá téměř padesátiprocentní podíl. Za celý loňský rok prodal přes deset milionů hektolitrů piva, exportuje do více než 55 zemí. Mezi jeho značky patří Pilsner Urquell, Gambrinus, Velkopopovický Kozel nebo Radegast.

Spotřeba piva činila loni v České republice zhruba 160 litrů na osobu za rok. Podle odhadů se na ní z 15 až 20 procent podíleli zahraniční turisté.

Zdroj: E15.cz

O půlnoci vypršel termín k podání připomínek vůči chystané registraci označení pro tradiční technologii tuzemských pivovarů. Pivo, které splňuje přísná kritéria, bude označeno známkou "České pivo".

Tradiční technologie, suroviny a územní vymezení pro české pivo mají už prakticky jistou ochranu v Evropské unii. V noci na čtvrtek vypršela půlroční lhůta k podání připomínek ze strany členských zemí unie. Do večera nikdo navržené podmínky pro udělení ochranného označení nevznesl a podle informací HN je i velmi nepravděpodobné, že by tak ještě v noci učinil. Udělení chráněného označení by tak mělo být jen formalitou.

Tuzemské pivovary si tak mohou už chystat etikety s označením "České pivo". Slibují si od toho větší zviditelnění především na zahraničních trzích.

Na části území Německa už unie chrání pojem Bavorské pivo. A v Česku má už evropsky chráněné značky západočeský Chodovar (Chodské pivo) a oba českobudějovické pivovary - Budvar a Budějovický měšťanský pivovar.

Česko ale bude první zemí v unii s národní chráněnou technologií.

Zdroj: iHNed.cz

Americký pivovar Anheuser-Busch (BUD) v jednom ze svých posledních reportů o zisku v pozici nezávislé společnosti oznámil mírný nárůst zisku, když se mu dařilo na obou polích působnosti, tedy v pivovarnictví i zábavě. Jednička mezi americkými výrobci piva, aktuálně v procesu převzetí od belgicko-brazilského InBev vykázal zisk 689 mil USD / 95c na akcii oproti loňským 677 mil USD / 88c na akcii. Tržby očištěné o spotřební daň dosáhly 4,72 mld.USD. Analytici v průměru očekávali zisk 93c při příjmech 4,71 mld.BRBRAkcie BUD posilují o 0,15% na 67,35 USD

Zdroj: iPoint.cz | Autor: Beran Michal

Evropská komise by mohla potvrdit chráněné zeměpisné označení České pivo. Půlroční lhůta, během které čeká na případné námitky z ostatních zemí unie, končí právě dnes. Tuzemské pivo je podle odborníků jedinečné, a to jak díky použitým surovinám, tak i technologií výroby.

Prestiž a ochrana před konkurencí, která by mohla být v pokušení využít k marketingu nějaké dobře zavedené značky - to je hlavní přínos chráněných označení původu a zeměpisného označení, které Evropská unie zavedla v roce 1992 jakou záruku kvality.

Podle výkonného ředitele Svazu českých pivovarů a sladoven Jana Veselého pivo označené jako české bude muset být vyrobeno výhradně na území Čech a Moravy, z předepsaných surovin a podle stanovené technologie.

"Státní zemědělská a potravinářská inspekce ta piva bude kontrolovat, jestli - a to se dá laboratorně zjistit - jsou podmínky dodrženy. Pokud ne, tak to bude klamavá reklama se všemi pokutami, průšvihy, obchodními dopady a tak dále. Takže to je taková možnost marketingově se prosadit zejména v zahraničí, ale i na tuzemském trhu pro ty, kteří do toho půjdou a budou o toto označení bojovat," řekl Veselý.

Ochrannou známku původu, kterou uděluje Evropská komise, už v minulosti získaly třeba Hořické trubičky, Budějovické pivo, Štramberské uši, Třeboňský kapr nebo Žatecký chmel.

S Janem Veselým o zeměpisném označení České pivo hovořili v dnešním Ranním interview Radiožurnálu. Jeho záznam najdete v Rádiu na přání zde...

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Jaroslav Skalický, Marika Táborská

Pivársku vášeň v sebe už dlhé roky pestuje 58 ročný učiteľ ekonomiky v Spojenej strednej škole v Rimavskej Sobote Július Slovenčák. Svoj koníček však spojil aj so zberateľstvom.

V jednej z izieb bytu, kde býva, sa všetko točí okolo piva, pivných suvenírov, odbornej literatúry, plechoviek a fliaš. Ale najmä etikiet z pív od slovenských, českých a maďarských výrobcov. Má ich dokopy takmer 32-tisíc.

"Zberateľstvu som podľahol už dávno, no na pivné suveníry som sa zameral až v roku 1979. Popri plechovkách, táckach, či perách s pivnými motívmi som zbieral najmä etikety, vtedy ešte z celého sveta. Získaval som ich najmä poštou. Pre mňa najzaujímavejšia boli etikety, ktoré som dostal z exotického Tonga. Spolu sa mi podarilo nazhromaždiť okolo 50-tisíc etikiet," loví Július Slovenčák v minulosti.

Po Nežnej revolúcii a zdražení poštovného sa zberateľ z Gemera rozhodol, že sa už bude orientovať len na získavanie pivných etikiet zo Slovenska a okolitých krajín. Ostatné etikety zo zbierky, a bolo ich asi 40-tisíc kusov, predal. "Asi od roku 1993 teda zbieram len etikety troch štátov. Českých mám vyše 21- tisíc, Slovenských zhruba 5,5-tisíc a maďarských necelých štyri tisíc," sumarizuje Slovenčák. Radí sa tak k najväčším slovenským zberateľom pivných etikiet. No nezostal len pri nich. "Zbieram aj pohľadnice s pivným motívom. Tých mám asi 3 500. Ďalej zbieram zápaľkové krabičky a nálepky, samozrejme s pivným vyobrazením, kalendáriky s pivným námetom, ale aj kreslené a písané vtipy s námetom pivo a pivári. Tých mám vyše dvoch tisíc," poznamenáva ďalej vášnivý zberateľ.

"Etikety mám buď polepené v albumoch, alebo poodkladané v obálkach," pokračuje učiteľ - zberateľ, ktorý je predsedom Klubu zberateľov pivných suvenírov v Rimavskej Sobote. Pivní klubisti z Gemera sa však stretávajú v Rožňave, kde ich stretnutia zastrešuje miestny pivovar Kaltenecker. Jeho majiteľ pripravil nedávno členom klubu pri pätnásťročnom výročí existencie aj milé prekvapenie. "Bolo ním navarenie jednej várky špeciálneho jubilejného piva Rauchbier. Bolo to nadymené polotmevé kvasničkové pivo," vysvetľuje Slovenčák.

A čo ho na zbierke pivných suvenírov a vôbec na pive fascinuje najviac? "Zaujíma ma jeho vyše štyritisícrokov stará história, jeho rôznorodosť, no aj samotný vývoj v grafickej úpravy etikiet. Práve preto ich zbieram," dodal Slovenčák.

Zdroj: Pravda.sk | Autor a foto: Števo Rimaj

Hostinští či majitelé barů mohou pomocí hudby měnit chování svých zákazníků. Experiment v reálných podmínkách ukázal, že v lokálech, kde hraje hlasitá hudba, pijí muži pivo rychleji a po větších doušcích. Snaha vychovat si dobré pijáky však nemusí být efektivní. Ze starších výzkumů totiž plyne, že v podnicích, kde žádná hudba nehraje, setrvají zákazníci delší dobu. Vědci pozorovali tři sobotní noci po sobě, vždy ve dvou barech, čtyři desítky pijáků piva ve věku 18 až 25 let. Výzkumníci s pomocí majitelů barů zeslabovali a zesilovali hudbu a přitom průběžně zaznamenávali množství a rychlost vyprázdnění sklenic. Muži nevěděli, že jsou sledováni. „Ukázalo se, že intenzita hudby v baru souvisí se zrychlením pití,“ řekl francouzský odborník na lidské chování Nicolas Gueg, který výzkum vedl. Rozdíl se dá kvantifikovat - po zesílení hudby vypijí muži pivo v průměru o tři minuty rychleji než předtím, uvádí studie francouzských výzkumníků, kterou zveřejnil britský odborný list Alcoholism: Clinical &Experimental Research. Sami autoři připouštějí, že závěry vycházejí z málo rozsáhlého experimentu a nemohou být automaticky uplatňovány na všechny ostatní bary. Také poznamenali, že nevědí přesně, proč se zesílením hudby zvyšovala konzumace alkoholu. Možná to podle nich bylo tím, že hlasitá hudba ztěžovala konverzaci a nutila muže méně mluvit a více pít.

Zdroj: Lidovky.cz

Stesky hospodských štamgastů nad drahým pivem mají své opodstatnění. Alespoň v případě, že dávají přednost točené desítce. Její cena totiž roste ve srovnání s ostatními potravinami výrazně rychleji.

Zatímco v roce 1997 jste si mohli za průměrný měsíční plat poručit 1 172 piv, nyní si jich objednáte pouze o osm více. To je ve srovnání s vývojem cen jiného zboží velký rozdíl.

Kdyby stejným tempem zdražovalo třeba máslo, stojí nyní čtvrt kila na pultech obchodů kolem padesáti korun a za litr mléka bychom platili třicet korun.

Znamená to, že pivovary zdražují, protože vědí, že pivaře od popíjení jejich oblíbeného moku neodradí ani stále rostoucí účet při placení?

Točené zachraňuje zisky

Ne tak docela. Výrobci si spíše vynahrazují mizivé zisky, které mají z prodeje lahvového výčepního piva, dříve označovaného jako desetistupňové.

"Zisky přinášejí ležáky a speciální piva. Na lahvové desítce jsou marže minimální," potvrzuje Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

Do lahví pivovary stočí zhruba 49 procent své produkce, v sudech skončí 44 procent. Zbytek připadá na plechovky a cisterny. Ačkoliv jde o stejné pivo se stejnými náklady, nůžky mezi cenou lahvové a sudové desítky se stále více rozevírají.

Podle analýzy MF DNES, která srovnávala vývoj cen piva za posledních 14 roků, zdražila lahvová desítka od roku 1994 o 45 procent, cena točené však stoupla o 160 procent. Důvodem je především obrovská síla obchodních řetězců, které se snaží držet cenu nejprodávanějších druhů piv co nejníže.

"Levné pivo je hlavní lákadlo, na které natáhnou lidi do krámu. A když už je tam obchodníci mají, zákazníci zpravidla nakoupí i spoustu jiných věcí," říká k taktice řetězců Veselý.

U restaurací je situace opačná. "Zdražit pivo pro restaurace je mnohem jednodušší, u řetězců je obrovský tlak na cenu. Někdy se nepodaří vyjednat její zvýšení ani několik let po sobě," vysvětluje šéf Pivovaru Náchod Josef Hlavatý.

Podíl na rychlejším zdražování piva pro hospody však mají i vysoké investice pivovarů do jejich vybavení. "Za posledních deset let vzrostl počet restaurací zhruba o 70 procent. Stoupají tak náklady na rozvoz piva, výčepní zařízení i další zařízení pro restaurace," uvedl mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Ani největší český pivovar, který ovládá téměř polovinu trhu a za loňský rok měl čistý zisk téměř čtyři miliardy, se nevymyká pravidlu, že cena sudového piva stoupá rychleji než lahvového.

Dobrým příkladem je vývoj ceny u nejprodávanějšího českého piva Gambrinus: v roce 1994 stál lahvový Gambrinus ve velkoobchodech zhruba o padesátník víc než jedno pivo ze sudu. Aktuální cena lahvového Gambrinusu pro obchodníky je však téměř o dvě koruny nižší než u piva v sudech.

Ti největší odběratelé z řad velkoobchodů však nakupují ještě výrazně levněji. Zatímco obvyklá velkoobchodní cena za lahev Gambrinusu se pohybuje kolem 8,70 Kč bez daně, největší řetězce za něj platí jen něco málo přes sedm korun.

Když pak hypermarket dá pivo do akce, koupí ho spotřebitel i s daní za nižší cenu, než za něj zaplatí třeba majitel malé prodejny ve velkoobchodě bez daně.

Vzorovým příkladem je současná nabídka jednoho z řetězců, který prodává výčepní Gambrinus za 7,90 Kč. A zákazníci na takto sníženou cenu dobře slyší – podle mluvčí tohoto prodejce stoupá zájem o pivo v akci více než trojnásobně.

Přestože zástupci pivovarů již několik měsíců upozorňují na nevyhnutelnost zdražení, s největší pravděpodobností k němu nedojde dříve než před Vánocemi.

Nahrává tomu několik okolností: v tu dobu už bývá jasná cena klíčové suroviny – sladovnického ječmene – z nové úrody, výrobci také vědí, o kolik se zvýší ceny energií pro další rok.

Plzeňský Prazdroj, podle kterého se ostatní pivovary obvykle řídí, navíc v posledních čtyřech letech třikrát zdražoval právě v listopadu nebo v prosinci.

Prazdroj se navíc nemusí bát ani přílišného poklesu poptávky. Vánoční období bývá navzdory chladnému počasí jedním z vrcholů sezony, protože lidé si na svátky často dopřávají klasické značky, jako je Pilsner Urquell či Budějovický Budvar.

Zda se ke zdražení chystá, či nikoliv, však Prazdroj odmítá komentovat. Jeho prohlášení by totiž mohlo být antimonopolním úřadem vnímáno jako návod pro ostatní výrobce.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

Jeden z nejmodernějších pivovarů v Srbsku a na Balkánu - Brauerei MB v Novém Sadu, který je technologicky vybaven vyrábět jakékoliv druhy piva, zahájil výrobu piva Kaiser, uvedl v prohlášení tento pivovar.

Aby pivo Kaiser vyrobené v pivovaru MB dosahovalo stejné kvality a chuti jako ve světě, byla provedena několikaměsíční testování a skladování a výroba mohla být zahájena teprve po verifikaci výsledků Zonské laboratoře pro Centrální a Východní Evropu v rakouském Linzi.

Generální ředitel provozu společnosti Heineken v Srbsku Francoa Gzavie Maotiz uvedl, že je hrdý na to, že Heineken investuje v Novém Sadu a že se snaží, aby zůstal spolehlivým partnerem společnosti, jejíž jsou součástí.

U příležitosti zahájení nové značky navštívil pivovar MB i starosta Nového Sadu Igor Pavličić, který uvedl, že je velmi potěšen, že světově známá společnost Heineken, má důvěru investovat v Srbsku a je naděje, že to ovlivní i další velké investory k zahájení svého podnikání v Srbsku.

Zdroj: New Balkan.com

Na český trh s pivem nebude mít obří fúze žádný vliv, říká v rozhovoru pro LN Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

* LN V poslední době se často mluví o tom, že velké pivovarské koncerny se snaží šetřit na nákladech, čímž ničí chuť tradičních piv a vznikají takzvaná europiva. Nebude InBev kvůli této poslední akvizici ještě více tlačit na snižování nákladů? A nehrozí tudíž případné zhoršení kvality jeho výrobků prodávaných v současnosti na českém trhu?

Nic takového se nestane minimálně v řádu několika let. Největší riziko pro pivovarnické skupiny je, že když přijdou na nějaký nový trh, snaží se nabídnout a propagovat své značky. Hlavně v České republice s tímto systémem zatím žádný zahraniční pivovar neuspěl. A ještě dlouho neuspěje.

* LN Jaký může mít dopad fúze belgického gigantu InBev s americkým Anheuser-Buschem na český trh s pivem?

Dopad to nebude mít vůbec žádný. Jen si vezměte, co se stalo v roce 2004, kdy InBev vznikl fúzí belgického pivovaru Interbrew a brazilského AmBev: vlastně se nestalo nic, přestože už v Česku InBev působil.

* LN Přinese sem tohle sloučení nějaké nové značky piva, které zatím v Česku nejsou?

To si nemyslím. InBev už tady několik let propaguje své vlajkové pivo Stella Artois nebo Hoegaarden, ale zatím žádnou velkou díru na český pivní trh neudělal. Američané navíc ve svém portfoliu žádné pivní speciality nemají, takže těžko mohou české konzumenty něčím zaujmout.

* LN Nemůže posílení skupiny InBev ohrozit existenci menších pivovarů?

To je myslím značně nepravděpodobné. Český pivovarský trh už je víceméně konsolidovaný. Lidé už mají své oblíbené značky piva. Naopak malé pivovary mohou spíše do budoucna posilovat a překvapit tak své velké konkurenty.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Jiří Böhm

"Byla by to ostuda, kdyby se pivovar Anheuser-Busch dostal do rukou cizinců," - prohlásil nedávno kandidát na amerického prezidenta Barak Obama. Jenže byznysmany ani rétorika možná budoucího nejmocnějšího muže planety nezviklala. Belgický InBev včera oznámil, že kupuje Anheusera za 52 miliard dolarů. Vzniká tak největší pivovarská společnost na světě.

Doma jsou karty rozdané...

I pro tuzemské obdivovatele rodinného stříbra je už pozdě na pivním trhu "honit bycha". Klíčové firmy jsou už vesměs v zahraničních rukou. Politické půtky se svádí jen o čtyřku domácího trhu, národní podnik Budějovický Budvar. Současná vláda však už dělá první kroky k jeho privatizaci.

Ať již Budvar skončí v jakýchkoliv rukou, hlavní pozice v českém pivovarnictví už jsou jasné. Lídra trhu, Plzeňský Prazdroj, drží britský SABMiller. InBev ovládá Pivovary Staropramen. Na třetí příčku, před Budvar, se nedávno prodral ambiciózní nizozemský Heineken. Po Starobrnu a Krušovicích získal i Drinks Union.

Pokud v Česku ještě dojde k významným vlastnickým přesunům, pak už jen jako dopad dění na mezinárodní scéně. Když se velcí hráči dohodnou, tak jako v případě InBevu a Anheuseru.

...svět ale čekají další fúze

"Další velké světové fúze se dají čekat - když padla už i taková americká ikona, jako právě Anheuser," předpokládá ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Čerstvá dohoda obou gigantů přitom probíhala překvapivě krátce. InBev nabídl před měsícem akcionářům Anheuseru 65 dolarů za cenný papír - a setkal se s rozhořčeným odporem. Načež zvýšil nabídku na 70 dolarů - a byla ruka v rukávě. "Transakce spojuje dvě skvělé firmy. Máme velkou radost," pochválil si po oznámení dohody šéf InBevu Carlos Brito, který má řídit i novou společnost Anheuser-Busch InBev. Dokončení fúze se čeká ještě letos.

Zatímco akcionáři se z transakcí radují, pivní fajnšmekři většinou žehrají: Noví vlastníci podle nich tradiční chuť moku kazí. "Samozřejmě se to stává. Ale nezáleží na národnosti majitelů. Při prvním doušku poznáte, kdo honí jen zisk, a ne kvalitu," říká Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard.

Statistiky však svědčí o tom, že tuzemcům chutná pivo stále. Zatímco Němci ve spotřebě zaostávají, Češi jsou stále na světové špici s konzumací 159 litrů na hlavu.

Zdroj a obrázek: iHNed.cz | Autor: Martin Mařík

Pivo, pivko, pivečko alebo tiež tekutý chlieb, je nápoj, ktorý patrí medzi najstaršie a najrozšírenejšie na svete. Prvá zmienka o pive sa našla v Mezopotámii na území dnešných Sumerov, ktorá pochádza z doby tritisíc rokov pred Kristom. Najstarší recept na varenie piva z jačmeňa, pšenice a prosa sa našiel v starom Egypte asi 2510 rokov pred Kristom a odvtedy sa tento nápoj rozšíril do celého sveta a stal sa najznámejším medzi nápojmi.

Na celom svete sa vyrába veľké množstvo rôznych druhov pív. Pivár povie, že pozná len dva druhy piva - dobré a zlé. Podľa farby však máme pivo svetlé a tmavé, podľa chuti sladké a horké, podľa stáčania rozoznávame sudové, fľaškové, plechovkové a teraz už aj populárne 1,5 litrové v PET fľašiach.

Okrem alkoholického piva máme i nealkoholické tzv. pito, čapované a ležiak. Pivá rozdeľujeme ešte aj podľa stupňov, kde najznámejšie sú „desiatka“ a „dvanástka“. Pivná stupnica, ktorá sa začala používať je však oproti pivu veľmi mladá.

Je to len niečo viac ako 150 rokov, kedy profesor na pražskej polytechnike Karel Napoleon Balling ako prvý prišiel so systémom merania hustoty piva. Čísla uvádzané v stupňoch, nehovoria koľko má desiatka, či dvanástka obsahu alkoholu, ale koľko sušiny sa zo sladu pridá do roztoku, ktorý sa varí s chmeľom a potom sa necháva zakvasiť.

Stupňovitosť je základnou hodnotou, ktorá charakterizuje druh piva. Pivo je horký nápoj a horkosť piva je u desiatky nižšia ako u dvanástky. Podľa stupňovitosti sa u nás vyrába 4%, 7%, 8%, 10% svetlé i tmavé pivo čapované, 11% svetlý ležiak, 12% svetlý aj tmavý ležiak. Máme aj 13%, 14%, 16% a dokonca 20% pivá, ktoré patria medzi špeciálne. So stupňami samozrejme rastie aj obsah alkoholu. Pri „desiatkach“ to je asi 3% alkoholu, ale u „dvanástok“ to je 3,5% do 5,1 % a o viacstupňových ani nehovoriac.

Ballingova pivná stupnica sa ujala nielen v bývalom Československu, ale aj vo svete. U nás a v Čechách však už od roku 1994 nie je povinnosťou výrobcov uvádzať koľko má pivo stupňov. Na etikete nájdeme len obsah alkoholu, spotrebiteľovi to však nič nehovorí, keď si dovtedy všímal len to, či je pivo „desiatka“, „jedenástka“ alebo „dvanástka“. Povinnosťou pre výrobcov zostalo jedine to, že pivo ležiak musí byť „jedenástka“.

Niektoré pivovary to doslova zneužívajú a stáva sa aj to, že desiatka nemusí dosahovať svojich 10%, ale má podstatne menej. U menej známych pív by ste dokonca darmo hľadali chuť sladu, pretože ho tam pivovary vôbec nedávajú. Rozšírila sa aj moderná metóda, ktorá sa označuje ako HBG, a vtedy pivo vzniká riedením pivného roztoku vodou. To už snáď nie je ani pivo. Pivár však vie, ktoré pivo je dobré a v ktorej krčme dostane toho správneho „čapáka“.

Pivný štamgast vie, že keď pivo silno pení, bolo nesprávne chladené, neodborne skladované alebo sú znečistené či príliš zohýbané rúrky. Naša norma hovorí, že pivo by malo mať po narazení aspoň trojcentimetrovú penu, ktorá by nemala úplne zmiznúť počas piatich minút. Správna pena neslúži ako ozdoba, ale chráni pivo pred kontaktom so vzduchom, ktorý spôsobuje rýchlu stratu chuti.

Dobrý krčmár však pozná pravidlá pri skladovaní a potom aj čapovaní dobrého piva. Vie, že pohár musí byť čistý, z bezfarebného skla, s hladkými okrajmi a rovnými plochami. Vtedy sa dá takémuto pivu povedať tekutý chlieb alebo zlato v pohári. Pivár sa potom bude vždy vracať do svojej obľúbenej krčmy a k svojmu krčmárovi, ktorý vie, ako sa s pivom narába.

Tento zlatý nápoj tu bol už pred päťtisíc rokmi (keď počítame 3000 pred Kristom a 2000 rokov po Kristovi) pred nami, a určite tu bude ešte ďalších päťtisíc rokov po nás, pretože aj vtedy si budú chcieť ľudia uhasiť smäd dobre načapovaným pivom, pivkom pivečkom. „Desiatku“ alebo „dvanástku“? Na zdravie!

Zdroj: Magazín.sk

Poměrně specifický způsob reklamního zviditelnění nabízejí již dlouhou dobu České dráhy. Po svojí firmě či prémiovém produktu můžete dát za pěti až šestimístnou sumu pojmenovat vlak. V posledních letech jezdily republikou vlaky pojmenované především po pivovarech, zájem o tento způsob propagace podle mluvčího drah Ondřeje Kubaly ale klesá.

Například na dálkových linkách vlaky nesoucí názvy firem, výrobků nebo politických stran cestující letos vůbec nenajdou. Reklamně pojmenované jsou pouze některé spěšné a osobní vlaky.

V minulých letech jezdily po českých kolejích nejčastěji vlaky nazvané po pivovarech. Expresy Budvar, Chodovar nebo Primátor doplňovala předvolební Klidná síla, což byl vlak propagující křesťanské demokraty. Podle Kubaly však ministerstvo dopravy dotyčné expresy zrušilo a s vlaky zmizela i jména.

Z oboru výroby piva zbyl na českých kolejích pouze motorový rychlík Žatecký chmel, který jezdí z Prahy přes Žatec do Chomutova. Za jméno platí město Žatec, které chce tímto způsobem podpořit cestovní ruch v regionu. Pozadu nezůstávají ani blízké Louny, kam z Prahy jezdí spěšný vlak Luna. Luna je historický název města.

Koupit název vlaku si může kdokoliv. Podle Kubaly se cena různí především podle vzdálenosti, záleží však i na dalších okolnostech. "Pokud jde o název zeměpisný, jako město nebo kopec, je cena pětimístným číslem, čistě komerční názvy firem a produktů pak šestimístným číslem," naznačil Kubala.

Zdroj: Novinky.cz - Kráceno

Neobvyklý koníček má milovník pěnivého moku Vlastimil Novotný (38) alias Moris z Jihlavy. Vyučený kalič kovů ochutnal už 1900 různých piv ze všech kontinentů a už skoro dvacet let si vede podrobné záznamy do svého degustovníčku.

Dům pivního krále je stylový. Zvenku obrostlý chmelem, uvnitř jsou ve vitrínách vyrovnané lahve a půllitry, kam oko dohlédne. "Ani nevím, kolik jich přesně je, ale jsou jich tu stovky a zbytek je na půdě. Výhoda je, že manželce to nevadí. Řekla, že je hlavní, když mě to baví," pochvaluje si pivní znalec.

Svému koníčku se věnuje od učňovských let. "Začalo to sbíráním pivních tácků a pak objížděním pivovarů," vzpomíná na začátky Moris. Při objíždění pivovarů se seznámil s řadou jeho pracovníků a začal piva sbírat. "Za komunistů nebylo jednoduché dostat se k cizím pivům. Boom nastal po revoluci, kdy mi kamarádi začali piva vozit z cest," říká sběratel.

V jeho sbírce nechybí piva třeba z Palestiny nebo Izraele, kterých si cení asi nejvíc. Naposledy do sbírky přibylo na 40 druhů piva z Norska a Švédska. "Koníček je to finančně náročný, ale zážitek stojí za to," ukazuje pyšně na velkou lednici, kde má připraveno k degustaci přes 100 vychlazených druhů piv z celého světa.

A které pivo je podle něj nejlepší na světě? "Určitě pořád to české. Dávám přednost kvasnicovým ležákům z malých pivovarů. Z tmavých je to například pivo, co vaří můj kamarád ve strahovském klášteře. Naopak asi nejhorší, co jsem pil, bylo pivo Barbaroja z Argentiny," prozrazuje Moris, který před 12 lety s kamarády založil Svaz pivních turistů.

Ten vyráží na pravidelné expedice, za 14 dní se chystá ochutnávat piva do minipivovarů v západních Čechách. "Doufám, že do konce roku překonám hranici 2000 ochutnaných piv," dodává pivař, jehož snem je navštívit "pivní ráje" v Irsku a Belgii a vařit doma vlastní pivo.

Ze znalcova degustovníčku

- Nejlepší pivo na světě je český ležák

- Vynikající jsou zejména kvasnicová piva z malých pivovarů (např. Hukvaldy, Chyše u Plzně)

- Dobré jsou belgické speciály (trapistická klášterní)

- Chutné jsou také bavorské ležáky

- Naopak nejhorší pivo světa je asi Barbaroja z Argentiny

Zdroj: Šíp deník.cz | Autor: Jaroslav Šnajdr

Do čtyř let by mělo ve Vysokém Mýtě vzniknout 180 nových bytů. Soukromý investor přestaví zchátralý měšťanský pivovar, kolem něhož vznikne další bytová zástavba. Novináře o tom dnes informovali zástupci společnosti Nový pivovar, která developerský projekt připravuje.

"Chceme zachovat původní stavbu i s jejími industriálními detaily, jako je například pivovarská věž nebo kamenné schodiště. Nově postaveného anonymního prostoru je v republice už dostatek," řekl architekt Josef Panna.

Měšťanský pivovar pochází z konce 19. století. Jeho výrobní etapa, tehdy už jako lihovar, skončila v roce 1951. Do roku 1989 bývalý pivovar sloužil jako sklady zemědělské společnosti, která nakonec skončila v konkurzu.

"Město se poté snažilo objekt vydražit, ale neuspělo. Od té doby chátrá. Teď by konečně měl pivovar dostat smysluplné využití," řekl místostarosta František Jiraský.

Celá lokalita, což je kolem deseti hektarů, by v budoucnu měla sloužit k bydlení. Měly by v ní stát další bytové i rodinné domy, dodal Jiraský.

Investor chce bydlení kolem pivovaru stavět ve čtyřech etapách. Cena celého komplexu se nyní odhaduje na 350 milionů korun. Plánují se také veřejné prostory se službami - obchody, kavárny, klidové zóny s dětskými koutky a vodními prvky a předzahrádky. Auta mají parkovat v podzemí a další automobily mají stát kolem bytové zástavby a do centra vůbec nezajíždět. Komplex by měl nabídnout luxusní byty, takzvané lofty v objektu bývalého pivovaru, ale také bydlení běžně cenově dostupné.

"Odhadujeme, že ceny za metr čtvereční se budou pohybovat kolem 28.000 až 30.000 korun, což je zhruba o deset až 15 procent méně než v Pardubicích," řekla za investora Jana Chaloupková.

Zdroj: Lépe bydlet.cz

První pokus o převzetí americké pivovarnické ikony Anheuser-Busch její šéf odrazil. Vyhráno ale nemá.

Ctižádostiví a rvaví manažeři pivovarnické skupiny InBev, která mimo jiné vlastní i český Staropramen, se rozhodli, že se stanou jedničkou na světovém trhu. Aby toho dosáhli, rozhodli se koupit amerického výrobce piva Budweiser, skoro stopadesátiletou firmu Anheuser-Busch, v jejímž řízení se od roku 1869 ve městě St. Louis střídají potomci rodiny Buschů.

Obklíčená pevnost

Donutili tak nynějšího šéfa, čtyřiačtyřicetiletého Augusta Busche IV., aby si prožil pocit velitele obklíčené pevnosti. Přitom je v čele podniku teprve osmnáct měsíců. Na rozdíl od svého otce Augusta Busche III. není považován za tvrdého a neoblomného bojovníka a vyjednávače. Ani za ostříleného stratéga.

Přesto se mu podařilo za pouhé dva týdny prozatím odrazit rafinovanou taktiku skupiny InBev, jíž šéfuje zkušený vrcholný manažer, cílevědomý, vytrvalý i vychytralý Brazilec, osmačtyřicetiletý Carlos Brito.

Brito samozřejmě nešetřil sliby, že pivo Budweiser se stane "vlajkovým pivem" spojených podniků a že zachová i všech dvanáct pivovarů Anheuser-Busch a větší část členů správní rady a managementu. Hlavně však zahájil soustředěnou dělovou přípravu tím, že akcionářům Anheuser-Busche nabídl za akcii 65 dolarů. Tyto cenné papíry totiž na americké burze již pátým rokem stagnují, takže by si jejich majitelé konečně mohli "namastit kapsu".

Amerika na prodej

Prvním taktickým krokem Augusta Busche IV. k odražení útoku bylo zvýšení hodnoty podniku tak, aby managementu InBev nestačila částka 46,3 miliardy dolarů, kterou nabídl. Obrátil se proto na mexickou pivovarnickou firmu Grupo Modelo, v níž Anheuser-Busch už léta vlastní 50,2 procenta, a to s nabídkou, že by odkoupil další část. To by ovšem znamenalo zatížit se dluhem mezi deseti až patnácti miliardami dolarů.

Jenže s touto operací pohořel. Vždyť Modelo je rodinná firma, kterou vlastní klan Fernándezů, a ten stejně jako Buschové nechce být hrobařem. Šéf Grupo Modelo vystoupil dokonce ze správní rady Anheuser-Busche, údajně kvůli možnému "konfliktu zájmů". Naštěstí pro Augusta Busche, kterému se v podniku říká Čtvrtý, jeho soupeř Carlos Brito při svém útoku podcenil emocionální "patriotické" i politické reakce ve Spojených státech. Pokud Čtvrtý něco dokonale umí, tak je to marketing. Neváhal ani chvilku a rozpoutal obrannou kampaň.

V médiích se začalo psát, že Anheuser-Busch je stejný "americký originál jako baseball či jablkový koláč". "Zastavte cizáckou invazi", "Akcionáři, nedávejte přednost dolaru před pracovními místy Američanů," ozývalo se. Brazilský management InBev je totiž proslulý svým tvrdým úsilím neustále snižovat náklady, tedy také propouštět. I seriózní televizní stanice CNN dávala zprávám o nabídce InBev sugestivní nadtitulek "Amerika na prodej".

Matt Blunt, guvernér státu Missouri, kde má Anheuser-Busch své tradiční sídlo, okamžitě přispěchal Augustu Buschovi na pomoc. Podal stížnost antimonopolnímu regulátorovi, Federální obchodní komisi, protože akvizicí "by se vytvořil monopol dvou velkých pivovarnických skupin, což by mělo destabilizující důsledky pro dlouhodobé ekonomické zájmy města St. Louis a státu Missouri".

Rada neselhala

Augustu Buschovi se také podařilo udržet na své straně správní radu, a ta nakonec jednomyslně rozhodla, že nabídku InBev odmítá, protože nabízená částka je "podhodnocená". InBev poté vyzval akcionáře, aby správní radu vyměnili a dosadili místo ní lidi vstřícné belgickým plánům.

A jak chce Čtvrtý pacifikovat další akcionáře, nažhavené na vyšší dividendy? Po vyhrané první bitvě s InBev řekl agentuře Reuters, že vlastně už od loňského února má Anheuser-Busch (veřejnosti dosud takřka utajený) plán Modrý oceán, zaměřený na snížení nákladů ve výši jedné miliardy do roku 2010. A nabídka InBev jej prý donutila tento plán restrukturalizace urychlit, takže se samozřejmě zvedne také kurz podnikových akcií, možná i nad 65 dolarů za kus.

Jak dodal, k restrukturalizaci se rozhodl, když světová jednička SABMiller (majitelka plzeňského Prazdroje) v říjnu 2006 fúzovala s americkou pivovarnickou skupinou Molson.

Tohle tedy byla jeho jediná reakce na závažnou změnu poměru sil v americkém pivovarnickém průmyslu. Nejeden analytik přitom už od začátku století poukazoval na to, že globální konsolidace tohoto odvětví se nevyhne ani společnosti Anheuser-Busch.

Může za to tvrdá láska

August Busch IV. výborně rozumí výrobě piva a je vynikající v marketingu a reklamě. Na rozdíl od svého otce však není stratég.

Měl si totiž uvědomit, že chce-li v podmínkách globalizace uspět, musí podnik expandovat. A to nejen ve Spojených státech, na něž se Anheuser-Busch chybně soustřeďuje a kde má takřka padesátiprocentní podíl na trhu, ale i odvážnými akvizicemi či fúzemi v zahraničí. Jinak ve válkách s obry, jako jsou SABMiller či nověji InBev, neobstojí. Úspěchy měl Anheuser-Busch jen v Číně. Pak také v Británii, kde už to ale bylo o něco slabší. V pokračující neúprosné globální bitvě pivovarnických obrů je to ale více než málo.

Tento šéfův handicap zavinil zřejmě jeho otec. Když bylo Augustovi pět let, rozvedl se s jeho matkou. I když umožnil svému synovi dobré vzdělání včetně studia na Mezinárodním pivovarském institutu v Berlíně, nikdy ho (na rozdíl od svého syna Petera z druhého manželství) nevzal do své blízkosti a nepředával mu své skvělé manažerské znalosti, zkušenosti a "fígle".

"Otec byl na mě tvrdý, možná ten vztah můžeme nazvat tvrdou láskou," řekl August IV. před šesti roky. V rodinném pivovaru pracoval opravdu od píky, nejprve po vysoké škole jako učeň, pak předák oddělení dopravy a distribuce a dál a dál jako šéf marketingu a v dalších manažerských pozicích.

Otec měl ovšem se svým synem v mladých letech spíše starosti. Ještě za vysokoškolských studií byl znám svým bujným nočním životem. Jak Čtvrtý později uvedl, častá návštěva barů mu pomohla zavádět vhodné produkty pro skupinu mužů od 21 do 30 let a důvěrně rozumět mentalitě této cílové skupiny.

Jednou však noční život skončil tragicky. V roce 1983 při havárii jeho corvetty zahynula Augustova spolujezdkyně, mladá barmanka. On odjel domů a nechal ji ležet na silnici. Rodina najala nejlepší advokáty, kteří ho z této aféry "vysekali". Přesto však následovaly i další konflikty s policií a roční podmínka. Mezitím se ale usadil a loni se i oženil.

Ani jeho otec si jistě neuvědomoval - když se August v prosinci 2006 stal šéfem rodinné firmy -, že bude čelit takové zkoušce ohněm, jakou musel letos v červnu projít. Ujal se totiž řízení v době, kdy jeho mnohem agresivnější rivalové, třeba InBev, rychle rostou a operují globálně.

Dynastické zvyklosti

Proč však musí v čele Anheuser-Busche nutně stát zrovna Busch, když rodina vlastní necelá čtyři procenta akcií? Vždyť třeba jen investor Warren Buffett má pět procent!

Je to prostě tradice a August byl v dynastii na řadě, i když si jistě i otec uvědomoval, že jeho prvorozený syn není tím nejschopnějším šéfem Pivního krále, jak je někdy Anheuser-Busch nazýván. Jde o jednu z posledních amerických dynastií, jejíž firma rostla spolu se Spojenými státy. Budovala továrny a města, zaměstnala za 150 let podnikání miliony lidí a podílela na tom, že se USA staly dominující silou světové ekonomiky.

August IV. jistě nechce být hrobařem samostatné existence rodinného podniku, rodinného vlastně jen podle jména a tradice.

Jenže vyhrál pouze první bitvu s InBev. A obratný Carlos Brito se zcela určitě nevzdá, když - jak napsal jeden analytik - "už měl kost téměř v ústech".

August Busch IV.

- Od roku 1880 šestý Busch v čele pivovarnické skupiny Anheuser-Busch se narodil v roce 1964, jeho otcem je August Busch III.

- Vystudoval Saint Louis University (MBA) a Mezinárodní pivovarnický institut v Berlíně.

- V polovině 80. let nastoupil do rodinného podniku jako učeň, od roku 1989 se zabýval marketingem a proslavil se vynalézavou a vtipnou reklamou.

- Člen vrcholného managementu od roku 1996, mimo jiné jako viceprezident pro marketing a velkoobchod.

- Od září 2006 člen správní rady, od prosince 2006 prezident a výkonný ředitel.

Anheuser-Busch

- V roce 1860 koupil výrobce mýdla Eberhard Anheuser pivovar v St. Louis. Od roku 1869 se partnerem stal jeho zeť Adolphus Busch, šéf firmy od roku 1880.

- Největší pivovarnická firma v USA s podílem 48,5 procenta na tamním trhu.

- Provozuje dvanáct pivovarů v USA, čtrnáct v Číně a jeden v Británii. Vyváží pivo do 80 zemí světa, dováží pivo ze zahraničí do USA.

- Vlastní řadu podniků, například na výrobu plechovek, produkci zemědělských plodin a jiné.

- Podíl v pivovarnických firmách má mimo jiné v Mexiku a Číně.

- Zaměstnává přes 30 000 lidí.

- Provozuje zábavní parky v USA.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Prchal

Jen se dívej, malej,“ zabručel na mě bodře mohutný pořízek, který náhodou seděl naproti mně v restauračním zařízení. „Tak pijou chlapi.“ Vzal svůj čerstvě donesený půllitr piva, který v jeho obrovské dlani vypadal jako nebohá miniatura, a pěna nepěna ho naráz do sebe celý převrátil. Prázdné sklo položil, hromovým hlasem požádal o další rundu a spokojeně pozoroval, jak na něj vyjeveně hledím.

„Tak pije správný chlap,“ procedil mezi zuby a zapálil si obrovský doutník.

Vzpomínám si, že mi bylo šest let, když mě moravský lesák, hora masa, svalů a vousů, v restauraci U včeliček zasvětil do mužské disciplíny, jak pít pivo na ex. Od té doby mám pořád před očima, jak to nebohé pivo zmizelo v několika vteřinách v jeho útrobách. I když jsem se v čase posunul o dekádu a pár let, stále je mým archetypálním polykačem pořízek, ke kterému jsme si tenkrát s rodiči přisedli. Jako dospělý muž jsem zjistil, že mu nesáhám ani po kotníky. A co víc, ani nikdo jiný z mých známých se mu zdaleka nevyrovná. Většina našeho „pití jako chlap“ končí ve fázi, kdy se do sebe půllitr snažíme obrátit, ale výsledek je ten, že se pivem zalykáme.

A tak mě napadlo šalamounské vysvětlení, proč se dnes už piva nedají na ex vypít. Je v nich totiž plno bublinek! Proč to páni v pivovarech takhle vymysleli, nechápu, a tak jsem se raději zeptal Libora Vávry, sládka z pivovaru Staropramen, který mi na to odpověděl: „Ponechme stranou otázku, zda se má, či nemá pít pivo na ex. Jako sládek jsem přesvědčen, že ne, že pivař si má pivo náležitě vychutnat,“ nelíbila se panu sládkovi už sama podstata mé otázky. (Možná že právě proto nám znemožnili piva vypít po chlapsku!)

„V pivu sice v době hliníkových sudů bylo opravdu méně bublinek - tedy oxidu uhličitého, takže zejména už trošku zvětralé pivo bylo snadněji pitelné na čas, ale ne na chuť,“ říká pan Vávra, ale hned dodá: „Ono vlastně při rychlosti vypití jednoho půllitru se ty bublinky ani nestačí projevit. To už by těch piv muselo být více.“

Co je tedy hlavním problémem pití piva na ex? Podle sládka Vávry je to hlavně psychologická bariéra, kterou piják řeší. Klade si totiž otázky typu: Je to vůbec půllitr piva? Zvládnu to? Neudělám si ostudu? Přitom se stačí jen uklidnit a hlavně se nezakuckat.

Zdroj: Lidovky.cz