Sdružení přátel piva (SPP) každoročně pořádá soutěž o nejlepší české pivo. Až dosud neexistoval v České republice pivovar, který by si odnesl v soutěži SPP o nejlepší pivo v některé kategorii první i druhou cenu. Historie se nyní přepisuje. První místo v kategorii nealkoholických piv získal Bernard s čistou hlavou jantar, druhé místo obsadil Bernard s čistou hlavou. Současně s nealko pivem uspěla i další nepasterovaná piva z Rodinného pivovaru BERNARD. Sváteční ležák Bernard s přísadou jemných kvasinek vyhrál nejprestižnější kategorii dvanáctistupňových ležáků, v kategorii tmavých piv získalo Speciální černé pivo Bernard s přísadou jemných kvasinek druhé místo.

"Nealko piva se stávají fenoménem doby," hodnotí výsledek spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard a připomíná: "Duble s nealko pivem jsme již letos jednou získali na degustační soutěži při Dočesné v Žatci, je to tedy významné potvrzení oblíbenosti našich čistých hlav."

"V loňském roce v soutěži SPP vyhrál Bernard s čistou hlavou, tehdy úplná novinka. Letos první místo získal Bernard s čistou hlavou jantar, rovněž novinka, která je na trhu teprve od roku 2007," konstatuje Tomáš Erlich, předseda Sdružení přátel piva a dodává: "Absolutním vítězem po skončení anketní části napříč všemi kategoriemi se stal Bernard s čistou hlavou, když získal 40,2 procenta hlasů."

Rodinný pivovar BERNARD patří k nejrychleji rostoucím pivovarům v České republice. Odhad letošního výstavu nepasterizovaného piva Bernard je 185- 190 tis. hl., což představuje nárůst prodeje 21 procent. V roce 2007 byl výstav pivovaru 156 tis. hl.

Fotografie naleznete zde...

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard

Zdá se Vám tato otázka postavená na hlavu? Není divu, nám také. A přesto jsou lidé, kterým to absurdní nepřijde. Děje se tak v odvětví nám, Čechům, velmi blízkém. V pivovarnictví.

Ne že by se snad zaměstnanci pivovarů pokoušeli pracovat se zavřenýma očima či odpočívat ve vertikální poloze, ale mnohé pivovary používají výrobní technologii, kterou by bylo možno nazvat ležáckým stáním. A nebo rovnou stáním. Že tento pojem do pivovarnictví nepatří? Máte pravdu. Leč, děje se tak.

Proces výroby piva se po staletí neměnil. Pivo přicházelo na svět postupně přes varnu, hlavní kvašení na spilce a zrání v ležáckých tancích. Už sám pojem ležácké tanky objasňuje, že se tyto tanky nacházejí v horizontální poloze a pivo v nich leží. Nicméně hledání úspor se daří zejména tam, kde by se tomu rozhodně dít nemělo – ve výrobě.

Tradiční výrobní technologie byla nahrazena technologií zjednodušenou, jejímž použitím se dá pivo vyrobit levněji a rychleji. Při ní se pro hlavní kvašení a ležácké zrání používají cylindrokónické tanky, což jsou nádrže válcovitého tvaru umístěné nikoli horizontálně jako tanky ležacké, ale vertikálně. A právě proto lze hovořit o „ležení vestoje“.

Bohužel má tento ekonomicky výhodný postup výroby piva, jímž lze kvalitní pivo vyrobit i za 10 dní, i nevýhody. Vede k unifikaci chuti. Pivo ztrácí svůj charakter a postrádá plnost. Namísto toho je hluboce prokvašené a přesycené. A my tak přicházíme o to hlavní – o prožitek při jeho pití.

Rodinný pivovar BERNARD proto nechce čekat, až náš ohrožený, tradičně vyráběný český ležák bude vytlačen z pivního trhu, a rozhodl se být „Na stráži proti europivu“.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec

Zvětšit obrázek

Dělníci i pracující inteligence Rodinného pivovaru BERNARD dosáhli dnes významného úspěchu. Splnili svůj sdružený socialistický závazek k 91. výročí Velké říjnové socialistické revoluce nejméně o jeden půllitr překročit loňský výstav piva: 156 520 hektolitrů.

Svým nadšením, zvýšeným pracovním úsilím, zavedením několika zlepšovacích návrhů a v neposlední řadě důsledným uplatňováním sovětských zkušeností se tak stalo už na dnešní ranní směně. Celých osm dní před výročím události, která otřásla světem!

Namísto oslavy a bouchání zátek od piva humpolečtí pracující ve svém úsilí nepolevili a stmelený kolektiv uzavřel zpevněný socialistický závazek - do konce roku překonat loňský výstav nejméně o dvacet procent. Blahopřejeme a jen tak dál, soudružky a soudruzi.

Čest práci!

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec

Rodinný pivovar BERNARD se po dvouleté odmlce vrací k reklamní kampani "Svět se zbláznil, držte se…".

"Na listopad máme připravenou zcela nový reklamní motiv a část billboardových ploch je již vylepena, přesto jsme se nyní rozhodli vrátit ke kampani z roku 2006," vysvětluje Stanislav Bernard a dodává: "Naším cílem je dalším pokračováním zmíněné kampaně reagovat na současný vývoj ve společnosti."

Kampaň pivovaru je připravena na listopad.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Bernard Humpolec

Humpolecký pivovar slaví další úspěch. V novinářské anketě Naše pivo 2008 předstihl většinu nejprodávanějších piv, nestačil jen na plzeňský Prazdroj.

Rodinný pivovar Bernard se s pivem stejnojmenné značky umístil na druhém místě a zopakoval tak úspěch z roku 2006. V oblibě porazil nadnárodní koncerny s několikanásobně vyšší produkcí piva. „S trochou nadsázky můžeme konstatovat, že jen jedno pivo ze sta je druhé nejoblíbenější v republice,“ okomentoval výsledek generální ředitel Stanislav Bernard s odkazem na jednoprocentní tržní podíl Bernardu.

V anketě hlasovalo 106 zástupců tištěných a elektronických médií a televizních i rozhlasových stanic, kteří nominovali 67 značek, nejvíce v dosavadní historii ankety.

Zdroj: MF Dnes.cz

Podnikatel Stanislav Bernard je důkazem toho, že když si člověk něco usmyslí a je ochoten za to bojovat, má velkou šanci na úspěch. V 90. letech se mu podařilo přesvědčit politiky z vládních i opozičních stran, aby podpořili jeho návrh na změnu zákona.

Prosadil nižší spotřební daň pro malé pivovary a zachránil tak ten svůj i řadu dalších před převálcováním konkurencí. Dokázal to bez úplatků, pokud se nepočítá symbolické pivo zdarma, které před hlasováním navezl do sněmovny. "Věděl jsem přesně, co chci, a byl jsem přesvědčen, že bojuji za správnou věc. To tehdy sehrálo největší roli," vzpomíná majitel pivovaru, který kandiduje do Senátu.

HN: Řekněte, jak může sám podnikatel změnit zákon?

Sám by samozřejmě nezmohl vůbec nic. Já to věděl, a proto jsem v Humpolci založil Svaz malých nezávislých pivovarů, což už byl orgán, který mohl být partnerem pro jednání. Než jsem cokoli podnikl, zmapoval jsem terén a připravil si argumenty. Zjistil jsem, že v Evropské unii existovala oficiální směrnice o tom, že členské státy mohou využít principu, kdy malé pivovary neplatí plnou spotřební daň, ale odstupňovanou podle velikosti. Toho jsem se chytil.

HN: A jak jste s tím naložil? Navštívil jste přímo nějaké politiky?

Nejprve jsem se vypravil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tam jsem neuspěl. Pak jsem to zkusil přes ministerstva. Ministr zemědělství Josef Lux pokýval hlavou, řekl, že to stojí za pomoc, ale neudělal nic. Ministr financí Ivan Kočárník naše argumenty pochopil. Připustil, že by se zákon mohl změnit, a uvedl to i v Lidových novinách.

HN: Vzbudilo to nějakou reakci?

Případ se dostal na veřejnost, ale ministerstvo financí z celé věci vycouvalo. Zjistil jsem, že tudy cesta nevede, a začal jsem lobbovat přímo v parlamentu. Jeden poslanec byl můj kamarád. Zprostředkoval mi setkání s dalšími poslanci. Mohl jsem vysvětlit, o co mi jde.

HN: Jak na vás tehdy koukali? Byl jste už známou osobností?

Tehdy ještě moc ne. Vystupoval jsem jako prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů.

HN: Jak jste argumentoval?

Vysvětlil jsem jim, jak špatnou perspektivu pivovary mají, a že pokud by zákon neprošel, většinu z nich by převálcovala konkurence. Zdůraznil jsem význam malých pivovarů: jsou nositeli kultury, historie, tradice a jsou důležité pro turistický ruch. Argumentoval jsem i tím, že v Německu a dalších zemích mají daň odstupňovanou. Měl jsem možnost přesvědčit asi osm pravicových poslanců. Oni mi uvěřili, že je užitečné navrhovanou úpravu udělat, a to byl základ úspěchu.

HN: Případu se chytla i média...

Ano, hodně se o tom mluvilo a psalo. Řekl bych až neúměrně v porovnání s tím, o jaké sumy šlo. Občas jsme udělali tiskovou konferenci, pak už si mě média zvala sama.

HN: To jste asi měli dobře připravenou půdu pro hlasování.

Celkem ano. Ještě si vzpomínám, že před hlasováním jsme všem poslancům dali disketu s počítačovou hrou. Po prvním kole se jim zapnula stručná prezentace proč hlasovat pro nás. Teprve až si ji přečetli, mohli hrát dál. Návrh zákona tehdy podali poslanci Levého bloku, celá opozice byla pro a v koalici bylo dost těch, kteří návrh podpořili. Po dvouročním vyjednávání to byl velký úspěch, se kterým jsem ze začátku nepočítal. Politici hlasovali napříč politickým spektrem.

HN: Proč myslíte, že jste uspěl?

Přesně jsem věděl, co chci. Nikoho jsem neuplácel, pouze jsem pevně věřil tomu, co říkám.

HN: Mohlo by se něco podobného povést dnes?

Pokud něco nezkusíte, nemůžete vědět, jestli by to šlo. Ale ten princip by měl být použitelný kdykoli. Je pravda, že tehdy šlo do politiky spousta lidí s entuziasmem a chutí něco zlepšit. Od té doby udělala politika obrovský krok směrem do propasti.

HN: Proč myslíte?

Politici, především z levé části spektra, jen házejí granáty přes demarkační čáru. A vlastně nekomunikují. V jejich vyjádřeních postrádám obsah. Využívají naprosto účelových tvrzení s jediným cílem - zalíbit se voličům. Jsou schopni kdykoli změnit názor podle průzkumu veřejného mínění. Na pravici zase dnes vidím spoustu rozhádanosti a bohužel i rozporů s liberálními principy. Jde o konkrétní lidi, kteří tam jednoduše řečeno, dávno nemají co dělat.

HN: Mluvíte o špatných poměrech v politice. Sám nyní kandidujete do Senátu. Co očekáváte?

Nedělám si iluze, že bych dokázal změnit svět. Sám jsem zvědav, zda bude vůbec možné něco prosadit. Když ne, tak tam nebudu. To říkám otevřeně. Nemíním zbytek života někde sedět a tvářit se důležitě.

HN: Lidem ale přece musíte nabídnout něco, proč vás mají volit. Je možné se do politiky dostat bez účelových tvrzení?

Budu otevřeně říkat, o čem jsem přesvědčen, že je správné. I když to jsou možná menšinové názory. Věřím, že lidé, kteří je pochopí, mi dají hlas. Neberu svoji kandidaturu nijak fatálně. Pokud mě zvolí, rád tam půjdu. Když ne, budu se bavit něčím jiným. Možností je dost.

Zdroj a foto: iHNed.cz | Autor: Miroslava Jirsová