Kdo v životě nebyl v Brně (o nic nepřišel:)) Navštívil jsem pivovar Pegas, který vaří několik standardních piv včetně slušného pšeničného (to se tak často nevidí).

Záměr vybudovat pivovar sahá do revolučního roku 1989. Další tři roky trvalo, než se veřejnosti otevřel v celé své kráse včetně přidružené pivnice a restaurace. Moje zkušenost je rozprostřena do dvou návštěv v rozmezí cca půl roku. Prostředí pivnice je relativně útulné, což je způsobeno obložením z tmavého dřeva a decentním osvětlením. Konečně kdo kdy viděl „hospodu s denním světlem“, jisté proPijácké a alkoholové opojení tutlající přítmí je určitým standardem.

Ochutnal jsem celou nabídku. Od klasického ležáku přes jeho tmavou verzi až k šestnáctistupňovému speciálu. A nesmím zapomenout ani na v úvodu zmíněnou pšenici. Na oficiálních stránkách jsem se dokonce dočetl, že se v Pegasu prováděly i experimenty s ochucenými pivy.

Trochu odbočím. Degustoval jsem celé portfolio ochucených piv v Pivovarském domě s velmi rozporuplným pocitem. Naopak borůvkový speciál z Černé Hory mě docela mile překvapil. Konečně i malinové „čůčo“ Witterkerke Rose je ve své kategorii velmi dobrým nápojem. Třešňový Kriek je ochucenou a oslazenou variantou spontánně kvašeného piva Lambiek, a chutná skvěle. Prostě ne vše ochucené je dobré a hodně záleží i na osobních preferencích případného konzumenta.

Pšeničné pivo a klasický ležák

Ale zpět do Pegasu. Pšeničné pivo je nejblíže bavorskému stylu (neplést například s voňavým a kořeněným Hoegaardnem). Je osvěžující a dobře pitelné. Díky výrobě svrchním kvašením lze ve vůni (i chuti) zachytit ovocné tóny. Úplně mě nenadchlo, ale rozhodně nezklamalo. Na takové to normální pití doporučuji zdejší světlý ležák. Na nic si nehraje, dobře se pije. Vyhovoval mně jak plností v chuti, tak vyváženou chmelovostí. Jídlo jsem nezkoušel a obsluhu mohu s klidem hodnotit známkou 2. Ale podle mých informací je její kvalita kolísavá – číšník od číšníka. Na fotce přikládám místního vedoucího „sekce výčep“. Cena za půllitr se pohybuje okolo 24 Kč.

Hodnocení Pegas 7/10

(původní článek krácen jen na Pivovar Pegas)

Zdroj a foto: Gurmetclub.cz

Chce-li si host užít piva všemi smysly, má jedinečnou možnost. V restauraci Pegas ho nejen může vidět, ochutnat a ohmatat, ale i cítit a slyšet.

V jedné z bočních uliček frekventovaného bulváru, který vede od náměstí Svobody na přestupní uzel v České ulici, stojí třípatrová, na první pohled nenápadná budova. Uvnitř je hotel, restaurace i pivovar. Celé se to jmenuje Pegas a hosté tam chodí hlavně kvůli originálnímu kvasnicovému pivu, které v tamní pivnici přímo vaří.

Hned za dveřmi omráčí hosta, jenž do restaurace přišel poprvé, vůně nebo pach sladu. Line se od dvou velkých kotlů, v nichž bublají hektolitry kvasnicového zlatavého moku. Kolem nich stojí dlouhý barový pult, který je převážně ve večerních hodinách obsypán štamgasty, co přišli jen "na jedno". Lokál nemá jediné okno a atmosféra i prostředí je poněkud temnější než v jiných hospodách. Celý den proto musí svítit světla, ale protože osvětlují každý stůl, temná nálada je ta tam.

Prostor pivnice i restaurace je sice velký a docela rozsáhlý, zaplní-li se však do posledního místečka, je problém s pohybem. Především prostorově výraznější postavy musí prosit o to, aby se rozšafnější hosté přisunuli více ke stolu, protože mezi židlemi neprojdou. Pouhých několik desítek centimetrů volného prostoru musí stačit i obsluze.

Nabídka jídel se ničím neliší od jiných jídelních lístků restaurací v centru Brna. Polední menu stojí šestapadesát korun a skládá se z polévky, hlavního jídla a moučníku. Proto na klasické "hotovky" chodí i lidé v umolousaných montérkách z okolních staveb. Drtivá většina jídel na objednávku mírně přesahuje hranici stokoruny, přesto jídelníček nabízí i pořádnou třísetgramovou baštu pro velké jedlíky za necelých dvě stě padesát korun. Pro hosty, kteří chtějí k pivu něco přikusovat, má kuchař připraveno několik chuťovek, pikantností a specialit. Patří k nim například pečený vepřový bůček s hořčicí, tlačenka s cibulí, hříbek z třené nivy nebo tvarůžky či utopenci.

Rovnost zkusila kuřecí steak Pegas. Dvousetgramová flákota marinovaného masa s opékanými bramborami a tatarskou omáčkou vyjde na více než sto šedesát korun. Maso sice kuchař naložil do blíže neidentifikovatelného koření, leč chuťové buňky rozhodně netrpí. Steak není ani ostrý, ani jalový. Zeleninová obloha není ničím výjimečná. Salát, zelí, okurky, rajče, troška najemno nakrájeného pórku a špetka petrželky.

Tatarskou omáčku přinesl číšník kupodivu v malinké mističce, kterou zasadil rovnou do jídla. Buď je to běžný postup, nebo chtěl mít volnější ruce na příbor a ubrousky. Mastná miska po vyprázdnění tatarky tak udělá na stole kolečko. To se však dá lehce setřít. Podivně servírovaná omáčka však trochu kazí dojem z jinak chutné krmě.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří

Má-li host jakékoliv pivnice strach, že dřív nebo později dojde pivo, nemusí se v restauraci Pegas bát. Pro případ, že by musel hostinský přehodit přes pípu utěrku a omlouvat se žíznivým štamgastům, postavili majitelé uprostřed lokálu vlastní minipivovar.

"Pivo se vaří ze sladu, chmele a vody za použití pivovarských kvasnic. Na jeden hektolitr piva je potřeba dvacet kilogramů sladu a tři sta gramů chmele," poodhaluje recept na vlastní pěnivý mok provozní restaurace Josef Konvalina. Zajímavostí podle něj je to, žen na jeden hektolitr piva spotřebuje až osmkrát víc hektolitrů vody. "Je to kvůli sanitaci, čištění tanků, přepravních nádob a dalších úkonů," vysvětluje Konvalina.

Srdcem pivovaru je varna, kde se vyluhuje slad a přemění škrobu na cukr, který v další fázi zkvasí na alkohol. Varna se skládá z kotle a kádě. V kotli se odehrává tak zvaný rmutovací proces a káď slouží k dělení sladiny, což je vyluhovaná šťáva ze sladu, od mláta. "Při použití pšeničného sladu získáváme náš speciál - pšeničné pivo, které znalci hodnotí velmi kladně. Varný proces trvá deset hodin a uvaří se asi dvacet hektolitrů piva," vypočítává provozní minipivovaru v centru Brna. (Rovnost)

Můžete se cítit jako vítěz, když v pivnici Pegas ukořistíte volný stůl. Bývá tu narváno v každou denní dobu, na většině prázdných stolů bývá cedulka rezervace. Pegas je klasická pivnice, která se honosí přívlastkem " první moravský domácí pivovar". Ve varných kotlích se tu uprostřed lokálu vaří pivo Pegas. Pro začátek ochutnám světlý pšeničný nefiltrovaný ležák za 20 korun. Pivo není moc silné, jeho chuť je nezvyklá, ale dobrá.

Výzdoba pivnice je decentní a vkusná, dřevěný nábytek stylový. Hezky tu plyne čas. Na rozdíl od ostatních podniků si zde nepřipadám trapně, když sedím u stolu sama jen se svým pivem.

Jídelní lístek nabízí chuťovky, pikantnosti a speciality k pivu: moravskou baštu, vepřovou panenku nebo talíř pivovaru, vše po 119 korunách. Dávám si omeletu se sýrem za 50 korun. " A co k tomu?" ptá se číšník. Přiobjednám oblohu. Když pak vidím talíř s malou omeletkou a obří přílohou, zaleknu se, kolik to všechno bude stát. Obloha je naštěstí jen za 25 korun. Omeleta vám jen polechtá žaludek, bez zeleniny se moc nenajíte.

Je čas na další pivečko, tentokrát to bude černá dvanáctka. Toto pivo se obvykle čepuje do nedospělých sklenic o objemu 0,4 litru. Když si chci objednat malé pivo, tedy 0,2 litru, vzbudím rozruch. Číšník se vehementně brání: " Přece nechcete, abych tu běhal s malým pivem. Velká holka, velké pivo," šibalsky na mě mrká. Číšníci tu s dámami flirtují očima.

Co si ovšem přízeň dam nezíská, jsou místní toalety. Oproti lokálu jsou dost zanedbané, stylový dřevěný interiér tu střídají bílé kachličky a bílé dveře.

Pegas má otevřeno denně od 9.00 do 24.00, v neděli od 10.00 do 22.00.

Pivnice Pegas, Jakubská 4

Atmosféra ****

Chuť a kvalita jídel a nápojů ****

Obsluha *****

Ceny ***

(Rovnost)