Cestou, necestou...

Jak jsme se měli ve Dvoře Králové jste se již dozvěděli. Cesta nás však čeká docela dlouhá a byla by škoda hnát se po dálnici a vidět tak jen asfalt, zvukové zábrany a sjezdy. Volíme tedy trasu podle rčení: "Je to sice dál, ale o to horší cesta" a vyjíždíme v deset dopoledne směr sever, s tím, že objedeme Prahu horem. Naší první zastávkou se tak stává mutějovická náves, kde má své sídlo Poddžbánský pivovar.

Poddžbánský pivovar

Je čas oběda a v restauraci je docela šrumec, což je milé překvapení. Přeci jen nejsou Mutějovice nějaké velké centrum. Je dobře, že si místní zvykli a vzali Podžbánský pivovar za svůj. Je čas oběda, ale my se rozhodujeme jen pro něco malého, s tím, že ochutnáme i v dalších podnicích. Volíme klobásu na pivu, v čemž se skrývá celá velká klobása se zeleninou v omáčce snad opravdu na pivu. Na předkrm docela syté. Zapíjím Kofolou, která se k tomu moc nehodí, ale bohužel dnes jsem tady za řidiče.

Mutějovická dvanáctka

Spolucestující Luboš si však užívá zapití mutějovickou dvanáctkou, která ale asi dnes ještě neměla moc velkou výtoč :( Druhé už je prý o poznání lepší, ale to už nám řekne on sám: "Máš pravdu, první pivo chutná jako kdyby bylo poslední ze sudu. Že by v minipivovaru čepovali svoje pivo ze sudů? Ale na druhou stranu proč ne. Naštěstí je klobása natolik pikantní, že musím dát ještě jedno. Bojuji s tím, zda zvolit zase dvanáctku nebo desítku. Vnitřní souboj vyhrává opět dvanáctka a ta je již v pořádku. Buď naražen nový sud, nebo jsem měl dvanáctku ten den první. Na stolech bylo domácí pivo, ale nešlo rozeznat zda měli místní desítku či dvandu". Nebudeme se tady moc zdržovat, čeká nás ještě dlouhá cesta, která vede i přes Slaný, jenž od dětství vnímám především jako sídlo továrny na baterie. Od roku 2010 je tu však přítomno i pivovarské řemeslo.

Pivovar Antoš

Pivovar Antoš sídlí v impozantním Modletickém domě a je radost vstoupit. Sedáme hned ze začátku a moc nezkoumáme členitý terén restaurace. V Mutějovicích jsme varnu neviděli, zde sedíme kousek od ní a od výčepu, z kterého teče několik místních piv. Já dávám třetinku nechutně předraženého (30,- Kč) nealkoholického Bernarda, Luboš pak pokračuje v ležákovém koštu. A jak mu Antoš šmakoval? "Tohle pivo na mě tak nějak nezapůsobilo. Ne že by bylo špatné, to vůbec, ale taky ničím nezaujalo. Prostě dojem z něj je dobrý, klidně si dám zas, ale chuť si prostě nevybavím".

Slánská varna

Dáváme jen jedno a jsme tak zasyceni mutějovickou klobásou, že nemáme vůbec chuť něco zobnout. A podle toho, co vidíme na talířích u okolních stolů, je to škoda. Sem se musím ještě někdy podívat, užít si piva (alkoholického za normální cenu) a místní kuchyně. Škoda jen, že zde čepujou pivo do nelogovaných půllitrů. Nevím, jak Vy, ale já mám tu značkovou souhru všeho okolo moc rád. Jedeme dál a poslední zastávkou (už tak máme docela zpoždění) se má stát Mělnické Vtelno, kde se nachází jeden z posledních pivovarských počinů.

Ve Vtelně Mělnickém

Parkujeme před pivovarem Neumann , zvenku je v patře vidět oknem varna. Vstupujeme dovnitř a je na výběr hospoda nebo vinárna, do které se jde po schodech. V tuhle hodinu asi ve vinárně nikdo nebude (a v pivovaru je dost zvláštní jít do vinárny :(). Volíme tedy hospodu. Zvenku je objekt pěkně opraven, ale lokál vypadá asi tak, jak jej nový majitel převzal. To mi ani tak nevadí, horší je, že je úplně prázdný a docela dost zakouřený. Nechápu, že obsluha není schopna alespoň vyvětrat, když nějaká klimatizace tady očividně chybí.

Pivo od Neumanna

No nic, sedáme. Já dávám Sprite a kolega dvanáctku Karla. Asi mu chutná, protože si i přes můj kyselý ksicht a unavené oči z kouře dává ještě jedno a nechává natočit PETku. Pivo jim dost pění a natočení i půllitru tak trvá docela dlouho. Tak jak Ti Luboši chutnalo nové pivo? "Pivo mně na první napití velmi chutná. Cítím v něm malou příchuť jakoby polotmavého piva, ale dle barvy je pivo světlé. Karel mi natolik zachutnal, že dávám k nelibosti řidiče druhé a nechávám si dvanáctku natočit do PET lahve. Na lahev dává paní výčepní i etiketu. Prostředí pěkné, leč silně nasáté kouřem, pivo výtečné. Malá kaňka - způsob točení piva, to raději moc nesledovat. Doma pivo také chutná, vypito na posezení." Konečně je načepováno a nás čeká poslední úsek cesty. Sousedský dům v Miletíně necháme tentokráte bez povšimnutí a spěcháme do Dvora Králové, kde na nás již čekají...

Ve Dvoře Králové nad Labem

Druhý den ráno volíme jižní cestu, tedy objíždíme Prahu spodem. Dneska to nebude tak veselé, protože se dost zhoršilo počasí a člověk je po včerejším náročném večeru mírně unaven. Jednu zastávku si však nemůžeme odpustit - Kostelec nad Černými lesy .

Černokostelecký pivovár

Parkujeme u pivováru a vcházíme do jeho areálu, který nás hned uchvátí. Za hezkého počasí musí být báječné sedět na nádvoří a koštovat různá pivečka a když se zde navíc koná nějaká kulturní akce, musí to být krásný zážitek. Ještě aby se tady zase vařilo a čepovalo místní pivo a nebude to tu mít už žádnou chybu. Pokud tedy Černokostelecké bude dobré :) Ale já věřím, že dobré bude a až bude, rád se sem zase podívám. Jestli bude tak vyhlášené jako místní Zájezdní hostinec, pak nebude o čem diskutovat.

Kostelecké střípky

Takže hurá na něco dobrého. I tady je v sobotu kolem poledního docela nabito. Luboš dává Kácov, který zde nemusím více přibližovat, já nealkoholického Platana, ale měl jsem raději volit místní limonádu. Jako pozornost přistává na stole pomazánka s chlebem, což někomu může k pivu i stačit. Já volím ještě Pivovarský guláš, který má vše, co má správný guláš mít. S jídlem jsem tedy spokojen, prostředí hostince je velmi příjemné (vyzdobené starými cedulemi), trubková kamna hicujou, číšníci a servírky se činí, takže snad jen to obyčejné pivo mi chybí ke štěstí.

V hostinci

Za dva dny jsme se podívali na pět příjemných pivních míst. Samozřejmě že zážitek ze Dvora Králové nad Labem byl nejsilnější, ale dovedu si všechna navštívená místa představit jako cíl celodenního výletu. Nikde žádný propadák, spíš naopak. Projeli jsme kus republiky a řeknu Vám, že kdybychom nevěděli kde zastavit, tak bych měl problém najít nějakou hospodu s pivem dle našeho gusta. Ještě pořád to mají pod palcem Ti velcí. Nebo, že by klamalo jen označení restaurací poutačem a uvnitř bylo i něco dobrého? Pokud ano, tak to člověk nemůže čuchat a hostinským tak unikají tržby...

---

[Richard Chodora] [Zobrazeno 7204x] [10. červen 2012]
[Pivní cesty] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře