Weizenbier z Náchoda, tak trochu jiné pivo

Obavy Stanislava Bernarda o Evropu

Budvar loni prodal nejvíce piva za jedenáct let

Bendl chce audit hospodaření Budvaru

Bernard: Jednoznačně preferuji vlády, které minimalizují vliv státu

Stanislav Bernard vybudoval z rozpadlého humpoleckého pivovaru uznávanou značku Bernard. A teď se snaží zachránit i českou společnost. „Způsob financování politických stran by měl být naprosto exaktně upraven tak, aby do něj netekly netransparentně peníze,“ říká Bernard, který je tváří nadačního fondu v boji proti korupci.

„V každé společnosti jsou orgány, které jsou určeny k tomu, aby nezákonné jednání potíraly. Stačí se podívat na to, kolik lidí za těch 20 let skutečně doplatilo na nezákonné praktiky a rázem známe odpověď na to, proč celý ten systém korupce vlastně stále funguje tak, jak funguje. Represivní orgány jsou obrovsky provázané s politikou,“ uvedl Stanislav Bernard v Impulsech Václava Moravce.

Bernad tvrdí, že během svého podnikání nemusel nikdy dát úplatek. Výjimkou jsou peníze hospodským za to, že budou točit danou značku piva. „To přišlo někdy v polovině 90. let, kdy to některé velké pivovary začaly používat ve velkém. Dodneška se to používá dál a je to založeno na tom, že vlastně hospodský dostane za to, aby čepoval tu či onu značku piva, poměrně značnou částku peněz a aby to bylo legální, tak je pokryto smlouvou o reklamě nebo o propagaci,“ řekl Bernard a dodal, že se rozhodně nejedná o zanedbatelnou částku. „Ty investice pro jednotlivé restaurace se pohybovaly v řádu statisíců, v některých případech v řádu milionů. Byla to skutečně hmatatelná procenta z celkového rozpočtu pivovaru.“

Spotřební daň ničí pivovarnictví

Příspěvky hospodským nejsou jediným problémem, který tíží české pivovarníky. Spotřební daň se zvýšila o 50 haléřů na litr, a štamgastů u piva ubývá. „Jsou situace, kdy člověk uzná, že aby mohla fungovat ekonomika a společnost, tak je někdy potřeba udělat i nepopulární opatření. Nicméně tady je realita taková, že zvýšení daně přinese do státního rozpočtu řádově asi 350 milionů korun. To je kapka v moři,“ upozornil Bernard.

V letech 2009 a 2010 se trh s pivem propadl o 18 procent a zvýšení spotřební daně není jediným důvodem. „Těch vlivů tam bylo víc. Jednak bylo skutečně ne dobré počasí v létě a do toho dopady krize. K tomu se ještě přidaly levné importy piva například z Polska. To že to zvýšení daně přišlo v takovémto okamžiku, kdy trh byl sám o sobě náchylný na pokles, proces výrazně urychlilo.“

Zdroj: Parlamentní listy.cz

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Bernard-Uplatky-hospodskym-se-pohybuji-v-milionech-217913

Cihlový komín a obrázky Krakonoše na zdech zdobí pivovar v centru Trutnova. Průchodem vrátnici a sestupem po schodech úzkými klaustrofobními chodbami se lze dostat do míst, kde se na výrobě místního piva Krakonoš podílel v roce 1974 budoucí prezident Václav Havel.

Trutnovský pivovar je pravděpodobně jediným na světě, kde pracoval jako dělník příští prezident a celosvětově známý politik.

Žádná pamětní deska tady není a už zde ani není nikdo, kdo by Havla pamatoval. Přece jenom je to sedmatřicet let.

V prvním patře

Sám pivovar se od té doby hodně změnil. Zůstává však hala s křemelinovým filtrem, kde Václav Havel pracoval. A pivo je nadále uloženo v zásobnících z těch dob. Některé jsou z poloviny šedesátých let.

Slavná hra Audience, která se odehrává v pivovaru a Ferdinand Vaněk alias Václav Havel v ní vede dialog s opilým sládkem, vznikla právě tady. V prvním patře budovy.

Na měsíce, které budoucí prezident strávil v trutnovském pivovaru, si pamatuje Jiří Pelc. Dělal tehdy v pivovaru mechanika a byl to právě on, kdo Václava Havla přijímal.

Dramatik od roku 1969 nesměl publikovat a jeho hry se nesměly v Československu hrát. I na Trutnovsku, kde měl chalupu na Hrádečku, ho sledovala StB.

"Původně to bylo tak, že někdy v roce 1973 chtěl Václav Havel pracovat jako pomocný dělník v tiskárně. Nakonec práci nedostal, kvůli tlaku na vedení tiskárny. Pak šel k nám a my jsme ho vzali, potřebovali jsme pomocnou sílu. Ředitel byl proti, když se dozvěděl, o koho jde, ale to už měl Havel v občanském průkazu razítko, že je u nás zaměstnaný," vypráví Jiří Pelc, který je už dnes v důchodu.

Zodpovědně u filtru

Havel měl na starosti práci s křemelinovým filtrem, kterou podle Pelce vykonával velmi zodpovědně. Měl napsán na papírku postup a ten vždy dodržoval.

Ředitel měl moskviče

Jiří Pelc ale vzpomíná i na úsměvné okamžiky. "Havel jezdil do pivovaru mercedesem a vždy z něj vystoupil v montérkách a holinkách. Řediteli pivovaru to vadilo a rozčiloval se, že Havel jezdí mercedesem a on - ředitel - má jen moskviče. Musel jsem tak Václava požádat, aby parkoval raději v ulici za rohem."

S Havlem prý byli spokojeni, až na to, že místo piva pil víno. "Cucal tady víno a řekli jsme mu, že tohle nejde, že se musí naučit pít pivo. A to se podařilo, tehdy jsme ho pivo opravdu pít naučili."

Sám Václav Havel v rozhovoru s publicistou Jiřím Ledererem z roku 1975 ke svému "angažmá" v Trutnově řekl: "Šel jsem tam z finančních důvodů - neměli jsme tehdy peníze na živobytí. Vydělával jsem tam kolem sedmnácti set."

Na otázku, jak ho v pivovaru přijali, odpověděl: "Musím říci, že mě přijali výborně (…) Záhy jsem zjistil, že mě ostatní dělníci mají rádi, že mne bez sebemenšího náznaku nějakého odstupu přijali mezi sebe a že se mi dokonce snažili pomáhat i tam, kde jsem pomoc ani celkem nepotřeboval."

Po pouhých osmi měsících ale přední český disident pivovar opustil. "Takhle to dál nejde, měli byste jenom problémy," prohlásil tehdy před parťáky.

Do pivovaru už podle jeho současného ředitele Karla Janka Havel nikdy nezavítal, ale občas si kupoval pivo Krakonoš v sousední reprezentační prodejně.

"Několikrát mi říkal, že by chtěl v pivovaru uspořádat nějaké sezení se svými přáteli. Už na to bohužel nedošlo," říká Janko.

Zdroj: Aktuálně.cz | Autor a foto: Martin Novák | Kráceno

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=726483

Rodinný pivovar může vzniknout kdekoli – ve sklepě, v bývalé sýpce, ve stodole nebo konírně. Ten, ve kterém se vaří Berounský medvěd, byl zbudován uprostřed areálu bývalého Kovošrotu, který v sobě nezapře cementárenský původ. Taková minulost už stojí za návštěvu!

Pivovar založili na samém konci druhého tisíciletí manželé Mayerovi, kteří v tomto průmyslovém bloku provozují výkup kovů, a to z pouhé lásky ke kvalitnímu pivu. V jedné z hal zřídili varnu a pochopitelně také restauraci. Ta se podle slov paní Mayerové zaměřuje na nabídku vlastního kvasnicového nefiltrovaného piva a tradiční české kuchyně.

První návštěvu jsem podnikl vlakem, ze Smíchovského nádraží to trvalo zhruba půl hodiny. Přístup k restauraci potěší milovníky toho nejhrubšího přinádražního industriálu, který tady podle mého soudu o sto procent překonává například sešlost a bizarnost, jaká útočí na návštěvníky Meet Factory na Smíchově. Potkáte tu třeba i několik starých nákladních vozů, které mohou být zárodkem budoucího muzea, nebo brzy skončí ve šrotu.

Stálá, ale bohatá pivní sestava

Budova restaurace a pivovaru se mezi prachem a rzí pokrytými objekty skví doslova jako růže mezi trním. Jakmile však vstoupíte dovnitř, ocitnete se v příznivém světě. Rozlehlému přízemnímu lokálu dominují dřevěné masivní trámy, nábytek, chtělo by se říci pivovarský, prosté stoly a lavice, je takřka černě lazurovaný. Dlažba je vhodně zvolená, člověk má až podezření, že by klidně mohla být původní. Výzdobu tvoří suchý chmel, staré pivovarské přístroje, kratochvilné mosazné reliéfky a police plné dávných pivních lahví. V podobném stylu je zařízena i šalanda v prvním patře s výhledem do varny pivovaru, která dobře poslouží jako salonek pro uzavřenou společnost.

Zdejší pivní portfolio se nemění. Cyklopivo světlé 8° (0,5 l za 15 Kč) je velice svěží, příjemně chmelené slabé letní pivo. Světlá 11° Zlatý kůň (0,5 l za 20 Kč) je pivo s chuťovou převahou sladu. Při první návštěvě nemělo jiskru, při druhé mě již potěšilo plnější chutí. Tmavá 13° Berounský medvěd (0,5 l za 25 Kč) byl naopak poprvé zbytečně okysličený, podruhé opět lepší. Nejlepší dojem udělala polotmavá 14° Klepáček (0,5 l za 25 Kč), pivo ideálně hořké plné chuti. A nakonec těžká váha: Grizzly, tmavá 18° (0,5 l za 30 Kč), výborné těžké sladké pivo oblé chuti. Víc než tři piva Grizzly si, myslím, člověk může dát, jen když je venku minus deset a má to domů aspoň osm kilometrů pěšky. Točí se tu ještě světlá 10° Chodovar.

Hořčice a kečupu není nikdy dost

Jídelní lístek nabízí v poledne hotovky typu buřtguláš, hovězí s rajskou nebo staročeské plece se zelím a houskovým knedlíkem – za bratru 69–72 korun. Polední menu s polévkou je za stejnou cenu. V době obědů od 11 do 13 hodin se v restauraci nekouří. Minutky si můžete dát také, ovšem jako kdysi ve správné III. cenové skupině až od 15 hodin.

Poprvé jsem ozkoušel dvě doporučená jídla. Pivovarská medvědí tlapa je vepřový steak (250 g za 120 Kč) z krkovičky, velice křehké konzistence se šťávou, která nezapřela nějaké tekuté koření. Pivovarský hovězí steak (200 g za 115 Kč) byl na stejném chuťovém základě a uspokojil by spíš ctitele delšího mělnění masa mezi zuby. K obojímu byl přiložen salát z kysaného zelí, nejspíš domácí, a tudíž originální chuti. Nepochybně zde také ctí základní pravdu, kterou zná každý prodavač párků v rohlíku: Člověk má rád buď hořčici, nebo kečup, takže obojího je dost ve velkých miskách, které zaručí, že do vámi neoblíbené ingredienci nebudete muset sáhnout, protože ta oblíbená nikdy nedojde.

K tomu se podávají brambory paní sládkové (250 g za 33 Kč). Paní sládková podle mě musela mít nejmíň 120 kilo, stále zpocenou tvář od pobytu u plotny a jistě s buclatýma rukama zapřenýma v bok se zálibou pozorovala své strávníky, jak jim to jede. Běda, kdo by nechal! Bramborám ale rozuměla. Nebála se pod opékané zemáky dát kvantum špeku a cibule, kterou smažila až na samou hranici připálení, čímž se dosáhne onoho staročeského šmaku. Nešetřila ani paprikou a výsledek osvěžila jemně nakrájeným čerstvým pórkem. Bravo!

V jednoduchosti je síla

Druhá exkurze nemohla začít jinak než pivovarskou baštou (150g za 80 Kč), která poskytuje vše, co hospoda nabízí k zelí – pečené vepřové, uzené a opékanou klobásu. Příkrmy by měly být přehlídkou knedlíkářských dovedností. Nechat takovou šanci ladem a připravovat vše z prášku mi přijde líto – zvláště bramborové knedlíky byly maximálně na úrovni závodní jídelny. A tak jen vzorek bramboráčku mě potěšil správnou příchutí majoránky a česneku.

Následovalo vepřové na pivě (150 g za 115 Kč), které mělo velice podobnou chuť jako medvědí tlapa – navíc s pivní zálivkou. Další pivovarská specialita, kuřecí pečená křidélka (500 g za 85 Kč), mohla být vyjmuta z trouby o chvilinku dříve, než ztmavla. K jídlu konzumovanému rukama bych uvítal nějakou misku s vodou na omytí, takhle si člověk musel vystačit s ubrouskem. Zdařilá byla jogurtovo-česneková omáčka ke steakům (50 g za 12 Kč), která byla jen z jogurtu a česneku – v jednoduchosti je síla!

Na závěr přišla chuťovka k pivu. Hlavním znakem buřtů na pivě je měkkost, jsou připravované zatepla s nakládanou zeleninou a rajčatovou omáčkou. Použité pivo je tmavá 13°. Syté!

Do této restaurace by s sebou člověk mentora z pořadu Jste to, co jíte asi nevzal, nicméně zdejší stravu lze bezesporu doporučit všem, kteří potřebují výživnou dietu, například napraveným anorektičkám či lidem těžce fyzicky pracujícím. Pochutná si tu ale i ctitel české kuchyně. Snad jen obsluha by při poloprázdném lokále mohla přinést jídelní lístek dříve než za dvanáct minut.

Zdroj: Lidovky.cz

http://www.lidovky.cz/berounska-pivni-oaza-v-srdci-industrialu-f1p-/dobra-chut.asp?c=A111219_171245_dobra-chut_glu

Jde o pivo belgického původu, od českého odlišné způsobem výroby, použitými surovinami i celkovou charakteristikou. Litovelští pivovarníci tak využili nové možnosti, které jim poskytuje nedávno otevřený minipivovar. Výsledkem je Litovelský WIT٭, zajímavé osvěžující pivo světlé barvy a typickým zákalem.

Litovelský WIT je určen pro degustační a prezentační účely a je možné ho ochutnat například v rámci exkurzí do pivovaru. Zatím není běžně dostupný, ale pivovar tuto možnost v budoucnu nevylučuje. „Zvažujeme prodej pivních speciálů jako zpestření nabídky v rámci našich Litovel Clasic restaurantů, kterých máme v regionu několik,“ říká Lumír Hyneček. Jde o nový typ piva, u kterého bylo zapotřebí vyladit nejen jeho chuťové vlastnosti, ale i celkovou charakteristiku. K výrobě pšeničného piva, které je velmi oblíbené především v Belgii a Německu, se používá nejen ječný, ale i pšeničný slad a často se navíc přidává nesladovaná šrotovaná pšenice. Speciální je i chmel s odlišným obsahem hořkých látek, tentokrát zahraniční produkce a také použitý druh kvasnic. Svrchní kvašení v tomto případě probíhá při teplotě až 23 stupňů a je až o polovinu rychlejší ve srovnání s klasickou výrobu tradičního piva. Pšeničné pivo se pije mladé a pro jeho dozrání stačí pouhé 3 týdny. Je charakteristické svou osvěžující chuti s jemným pozadím vanilky nebo hřebíčku a přijemnou vůní s náznakem ovoce.

Svoje pšeničné pivo si můžete uvařit i Vy nebo tento zážitek třeba darovat k Vánocům. Kromě testování nových druhů piv a srovnávání technologických postupů totiž minipivovar, který je součástí průmyslového pivovaru Litovel, umožňuje uvařit si své vlastní pivo také neodborníkům.

(٭ pšeničné pivo je mezinárodně známé jako witbier )

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Litovel

Od svého spuštění stočila přes 8 milionů hektolitrů lahvového piva

Před pěti lety se otevřela nova stáčírna Plzeňského Prazdroje. Od roku 2006, kdy bylo nové zařízení slavnostně uvedeno do provozu, bylo na moderních linkách stočeno více než 8 milionu hektolitrů piva. Díky neustálému technickému zdokonalování patří stáčírna i po pěti letech provozu k nejmodernějším zařízením v České republice v pivovarnickém oboru.

„Výkon dvou linek na stáčení vratných i nevratných lahví pro sedm druhů lahví a mnoho variant výrobků činí 120 tisíc lahví za hodinu. Obě lahvové linky stáčírny na jedné směně obsluhuje 15 pracovníků s tím, že jedna linka jede nepřetržitým provozem a druhá stejnou směnností každý druhý týden. Pod jednou střechou máme také plechovkovou linku, která má hodinový výkon 31 tisíc na 500 ml a 39 tisíc na 330 ml plechovky. Linku na plechovky obsluhují 4 pracovníci na každé směně ve třísměnném provozu. Díky technické vyspělosti tohoto zařízení jsme schopni zásobovat nejen český trh, ale také více než padesátku exportních zemí,“ přiblížil parametry linky manažer stáčírny Vítězslav Kouba.

Již od uvedení do provozu je linka neustále adaptována na měnící se požadavky. Mezi větší dodatečné investice patří například modernizované a rozšířené skladovací prostory pro suroviny. Linka v Plzni je výjimečná i tím, že využívá způsob takzvané průtokové pasterizace, který je k pivu maximálně šetrný. Průtoková pasterizace napomáhá udržet chuť piva a prodloužit dobu trvanlivosti, díky které se především Pilsner Urquell vyváží také do vzdálených zemí v zámoří.

Celková rozloha stáčírny zabírá 20 000 m2, tedy přibližně 5 fotbalových hřišť. Byla vybudovaná v roce 2006 za neuvěřitelných sedm měsíců a představuje nejvyšší novodobou investici Plzeňského Prazdroje. Náklady tehdy činily 1 miliardu Kč.

Stáčírna je také součástí návštěvnické trasy v pivovaru Plzeňského Prazdroje a za pět let jejího fungování ji už vidělo přibližně 625 000 návštěvníků.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

http://www.prazdroj.cz/cz/pro-media/aktualne/1048

Stejně jako v předchozích letech zve i letos Krušovický pivovar zájemce na exkurze ve svátečním hávu se zvýhodněným vstupným. Připomíná to PR manažerka společnosti Heineken Kateřina Beute.

Návštěvníci sobotních prohlídek se podle ní mohou těšit i na nákupy drobných dárků, které speciálně pro tento účel vyrobili klienti Ústavu sociální péče Leontýn z Roztok u Křivoklátu. Kromě pozorností pro své blízké si tak všichni návštěvníci mohou domů odnést dobrý pocit, že v adventním čase pomohli dobré věci. Výtěžek z prodeje totiž poslouží přímo klientům Leontýna.

Předvánoční exkurze začínají tuto sobotu ve 13.00 hodin a potrvají do 18.00 hodin. Návštěvníci se ve svátečně vyzdobeném pivovaru vydají klasickou exkurzí trasou, přičemž za vstupné zaplatí stokorunu, což je za běžného provozu cena pro studenty. Na všechny například čeká prohlídka rozsvícené kaple, kde bude hrát reprodukovaná hudba. Zámecká kaple Nejsvětější trojice je jedinou funkční kaplí, která v České republice funguje přímo v areálu pivovaru.

V ceně vstupného je zahrnuta ochutnávka piva – v předvánočním čase Adventního speciálu. U příležitosti letošních svátků speciální patnáctistupňové pivo pro celou Českou republiku uvařili kolegové-pivovarníci z Velkého Března pod vedením tamního vrchního sládka Petra Hauskrechta. Adventní pivo se čepuje od 1. prosince do vyprodání zásob.

V krušovickém pivovaru bude otevřeno i na Štědrý den i na první a druhý svátek vánoční. Podle sdělení specialisty na exkurzní programy v našich pivovarech Josefa Helebranta jsou na nápor turistů mezi Vánocemi v Krušovicích už zvyklí. Hodně návštěvníků ze zemí bývalého Sovětského svazu či Ukrajiny dále přijede i první týden v lednu, kdy mají ve svých domovských zemích prázdniny, které využívají k cestování po České republice.

Zdroj: Naše voda

http://www.nase-voda.cz/napoje-a-voda-v-potravinach/krusovicky-pivovar-zve-na-predvanocni-prohlidky-s%C2%A0adventnim-specialem/

Budvar nebo Prazdroj? Nebudu se stavět do tábora ani jedné značky, podstatné ovšem je, že vrchní sládci obou našich nejslavnějších pivovarů jsou absolventy VŠCHT Praha. V Budějovicích má sice inženýr Adam Brož na své vizitce napsáno „výrobně-technický ředitel“, ale že je pěkně postaru vrchním sládkem, zjistí třeba každý návštěvník přilehlé pivovarské restaurace. Jeho podpis s podtitulem „vrchní sládek“ spatří lační návštěvníci hned na první stránce jídelního lístku.

Rodák z Českých Budějovic zamířil na VŠCHT do Prahy cíleně. Věděl, že potravinářský průmysl je v Budějovicích a kraji vůbec silný a protože se chtěl vrátit, zvolil potravinářskou fakultu. „Budějovický Budvar a práce v něm, to byl v té době jenom sen. Už tehdy to byla firma velmi dobře postavená, prostě prestižní záležitost,“ vzpomíná dneska. Školu absolvoval s červeným diplomem, aniž by měl během těch pěti let slabé chvilky, natož krizi. „Do školy jsem nastupoval s tím, že mě studia baví, že obor chci dělat a dělat dobře, což znamená věnovat patřičný čas a úsilí. Studium jsem nešidil, opravdu jsem mu dal, co šlo, a musím říci, že se mi to vrátilo. Především v jedné věci – spousta lidí říká, že teorie je jedna věc, ale praxe je něco docela jiného. Já to popírám. Teorie dává perfektní základ, pokud je dobře zvládnutá a když přijdete do praxe, která má samozřejmě svá specifika, tak se tyto dvě sféry prolnou, nevylučují se, nepopírají se. Naopak, jsou to dvě doplňkové části, které jedna bez druhé nefungují.“

Ani ona pověstná Achillova pata, jímž je pro mnoho mladých lidí po absolutoriu řízení nějakého kolektivu, pro inženýra Brože nepředstavovala velký problém. Jak to? „Ano, na řízení lidí se není možné připravit ze sta procent předem. Ale s praxí to, co na začátku chybí postupně do mozaiky zapadne. Kdybychom řekli, že mě vysoká škola nepřipravila na řízení lidí vůbec, není to pravda.“

Tvrdí, že už i na škole se přeci člověk setkává s lidmi na různých úrovních řízení a pokud jen prostě vnímá, ví, že existuje nějaká hierarchie. Že ve společnosti existují autority, že je dobré ctít pomyslnou pyramidu podřízenosti a vzít si z toho zkušenost, i to studenta připravuje na praxi. A byť připouští, že přednášky z oboru komunikace a psychologie řízení by byly užitečné, praktickou část nenahradí. „Ta hlavní příprava, alespoň jak já ji chápu, spočívala v tom, že nás teorie dokonale připravila na všechny procesy. Když jsem přišel do pivovaru, proces jsem dokonale znal a začátek byl jednoduchý. Začínal jsem jako mistr varny, měl jsem pod sebou 17 lidí a oni rychle pochopili, že to co řídím perfektně znám, že vím, o čem rozhoduji a po poměrně krátké době řízení přirozeně fungovalo. To je můj osobní pocit, je samozřejmě jasné, že řízení lidí je hlavně otázka komunikace s nimi. Pokud by někdo své poznatky aplikoval necitlivě a psychologickou stránku podcenil, tak se s úspěchem nesetká.“ Inženýr Brož přiznává, že existovala i některá bílá místa, kdy nevěděl, ale tvrdí, že na takové situace škola prostě nemůže připravit.

Po nástupu si prošel v pivovaru pomyslné kolečko po provozech. Dle tehdejší potřeby pivovaru se mu standardních šest měsíců protáhlo na rok – a nikdy nelitoval. „Byl to dobře investovaný čas. Po dalším roce ve funkci mistra varny jsme ji totiž celou rekonstruovali a já při tom mohl využít znalostí, které jsem právě při ročním kolečku získal. Rekonstrukce, automatizace, nové věci, měl jsem velké štěstí, že jsem u toho mohl být.“

Po třech a půl letech na pozici mistra se z inženýra Brože stal technolog, což byla mnohem víc pozice dohlížecí; stal se z něj skutečně specialista napříč výrobním procesem celého pivovaru. „Naše pyramida je velmi nízká, shora – sládek (dnes výrobně-technický ředitel), pod ním podsládek, což je vedoucí výrobního oddělení, a technolog pracuje přímo pod ním. Je to pravá ruka vedoucího výroby a dohlíží na technologické procesy.“

I když postoupil po firemním žebříčku, stýskalo se mu po lidech, po každodenní práci s nimi, po řízení. „Po půl roce na pozici mistra varny už člověk dokáže uplatnit principy, kam kolektiv a celé středisko směřovat. Po třech letech, co jsem na varně strávil, už byl vidět výsledek. Lidé fungovali tak, jak měli, předávali si potřebné informace, prostě výsledek se dostavil a to přináší opravdu pocit uspokojení. Technolog – to byla pozice odborného specialisty. Ale samozřejmě i ta mi přinesla své: pronikl jsem do detailu do dalších částí pivovarské technologie. Pocítil jsem také potřebu doplnit si dále vzdělání a začal jsem na VŠCHT Praha studovat v doktorském studijním programu, obor Biotechnologie. Myslím, že je nutné uplatňovat nejnovější vědecké poznatky v praxi a do tématu je potřeba mnohdy proniknout opravdu hluboko. Kontakt se školou jsme jako pivovar nikdy nepřerušili. Manažer a specialista v oboru jsou dva různé světy, avšak výrobně-technický ředitel, tedy sládek, pořád zůstává pivovarským technologem a je potřeba, aby znal nejnovější poznatky.“

Je třeba říci, že je inženýr Brož s doktorskými studiji těsně před cílem. Zkoušky už má za sebou, zbývá disertační práce. A nedá mi to, abych se nezeptala, co bude studovat za 10 let, až pocítí, že už není na úrovni doby? „Určitě to bude vzdělávání v oblasti manažerských studií, tato potřeba s ohledem na moji současnou pozici nastává.“

Ale vraťme se zpět, protože po třech letech na pozici technologa se z mladého inženýra stal podsládek. Což byla opět řídící funkce, ale vyšší. Řídil 120 lidí a zjistil, že je to obtížnější úkol než poznal jako mistr. Tady má svůj vliv i práce řídících pracovníků o úroveň níž. „Při práci s lidmi je pro mě hlavní, abychom si rozuměli, abychom věděli, o čem mluvíme, tedy jasná a čistá komunikace a vzájemná čitelnost. Setkal jsem se totiž také s tím, že dva lidé bojovali za stejnou věc a přesto vedli spor, nerozuměli si, každý hovořil jinými termíny, zastával jinou filosofii a vypadalo to, že se přou. To velmi komplikuje a brzdí celé řízení na všech úrovních.“

Inženýr Adam Brož neomezuje svůj vztah k pivu jen na Budějovický Budvar. „Spousta lidí se ptá, zda my z pivovaru pijeme vůbec pivo jiných značek. Jsem přesvědčen, že Budvar je nejlepší pivo mezi ležáky, i když to zní frázovitě a ne všichni by mi to věřili. Ale aby člověk takové tvrzení vyslovil, musí vědět, co je kolem. Sbírám spolu s mými kolegy, hlavně vedoucím varen a pracovníky výzkumného oddělení zkušenosti nejen v práci, ale působíme na některých světových akcích jako odborní porotci. Aby se člověk mohl stát degustátorem, musí rozlišovat chuti. Máme za sebou degustační zkoušky a musíme umět rozlišit např. různé defekty piva. To je však jenom základ pro to, aby člověk mohl ochutnávat, aby se jeho výsledky a názory braly vážně. To, co následuje potom, když jsme dostali certifikát degustátora, to už je jen dlouhé sbírání zkušeností, cestování a získávání rozhledu v pivním světě. Říkám záměrně rozhledu, protože naše republika a pivo jsou dva neoddělitelné termíny a mnohým se pivo vybaví ihned po vyslovení pojmu „české země“. Ale musím říci, že Česko je silně konzervativním pivním trhem a mnoho českých pivařů netuší, co svět v oblasti piva nabízí. Spousta českých pivařů se fixuje – a pro nás je to dobře – na kvalitní ležáky, které se tu vyrábějí opravdu vynikající, ale už vůbec netuší, co v jiných pivních kategoriích ve světě existuje. Kdyby ochutnali produkty některých velmi odlišných kategorií, ani by nevěřili, že to je také pivo.“

Inženýr Adam Brož se letos zúčastnil největší světové akce svého druhu. World Beer Cup se pořádá jednou za dva roky a letos se konal v Chicagu. „Bylo tam více než 90 pivních kategorií a zkušenost s pivy, která chutnají různě exoticky, je velmi zajímavá. Z každé takové akce si člověk odveze nějaký dominující zážitek. Letos to bylo pivo s chutí čokolády, dílo jednoho amerického minipivovaru. Chuti čokolády se docílilo skladbou speciálních sladů. Ten vzorek vzhledem k našim národním zkušenostem byl opravdu výjimečný, chuť čokolády naprosto skvělá a fantastická. Mnozí Češi by ale samozřejmě řekli, že něco takového nemá v pivu co dělat,“ usmívá se vrchní sládek Budvaru.

Při představě, že vzorků na akci bylo zhruba tři tisíce pro více než stovku degustátorů z celého světa, si člověk říká, kolik toho asi musí chudák degustátor ochutnat. „Byli jsme rozděleni do komisí o 9 – 12 lidech, ve dvou intenzivních degustačních dnech se degustovalo tak 10 – 15 kategorií a od každého 5, 10, 15 vzorků, některé kategorie byly ještě méně početné. Počet degustovaných vzorků se mohl pohybovat kolem stovky. Neutralizovali jsme vodou a bílým pečivem.“

Inženýr Brož považuje za nesmírně zajímavou pivní zemi Belgii. Neopomíjí samozřejmě ani Německo, ale v Belgii jsou piva mnohem odlišnější od našich. „Jsou to piva spontánně kvašená speciálními kulturami, které jsou charakteristické mikroflórou některého regionu. To, co rozhodně stojí za ochutnání, jsou piva typu Lambic a pak piva, kde se do technologie kromě surovin pivu blízkých přidává i ovoce. Základem je pořád Lambic, ale přidává se například malina, višeň, broskev, černý rybíz a další druhy. Malina je velmi zajímavá, chuťově nesmírně výrazná. Ale mám zkušenost, že když takové pivo ochutnali Češi – a nikdy tomu nebylo jinak – tak tvrdili, že je to limonáda.“

Inženýr Adam Brož je desátým sládkem Budějovického Budvaru. Jeho předchůdce strávil na této pozici 24 let. Pokud by šlo všechno stejně, tak má pan inženýr před sebou ve funkci ještě více než dvě desítky let. „Takhle se na to nedívám. Můj předchůdce po takové době zvládal všechny rutinní záležitosti naprosto bezpečně, v podstatě se dalo říci, že ho nemohlo nic překvapit, ale nečekané situace život přináší vždycky, i po takové době. Pracovali jsme spolu nějaký čas, já na jiných pozicích, on jako vrchní sládek, neboli výrobně-technický ředitel. Čerpal a filtroval jsem pro sebe z této zkušenosti důležité momenty, ale filosofii řízení a to ostatní si tvořím samozřejmě sám. Víte, každý rok na téhle pozici je nová zkušenost a pro pivovarníka je to velmi vysoké ocenění. A přidám-li k tomu, že jde o Budvar, tím spíš. Je to pivovar v místě mého bydliště, citová vazba vznikla už dávno. Pak jsem do pivovaru přišel, poznal lidi… Firma není jenom to zařízení, to jsou hlavně ti lidé. Myslím, že je tady co mít rád.“

Zdroj: VŠCHT Praha

http://www.vscht.cz/homepage/absolventi/success/broz

Letos poslední, již deváté farmářské trhy proběhnou v sobotu ve dvoře Rožnovského pivovaru. Na co se můžete těšit?

Tento trh bude v duchu vánočním – plný koled a tradičních dobrot - nebudou chybět klobásky a domácí uzeniny, sýry pařené i uzené, koření, ke koupi bude zelenina, česnek, mák i ořechy – prověřené domácí kvality. Kdo má rád sladké, ocení tradiční frgály, štramberské uši, perníčky, med i medovinu nebo domácí čaje. Nebudou chybět ani konopné masti a pivní kosmetika, dobová košťata i pometla, stromky a okrasné křoviny. Také přijede několik výrobců zabijačkových specialit.

K masovému základu přijdou k chuti výborná kvasnicová piva Rožnovského pivovaru, a to světlé pivo Radhošť, polotmavý Rothschild, černý Čert, medové pivo dvakrát prokvašené. Novinkou na vánoční tabuli bude kvasnicové pivo Popper – 16° ležák.

Když budete mít chutí a vůní dost, můžete se projít. Vánoční atmosféra let minulých na vás dýchne ve Valašském muzeu v přírodě. V 1. patře se nachází výstava Psáno o vánocích, prezentující sbírku pohlednic s vánoční tématikou ze sbírkového fondu muzea. K vidění je na 200 pohlednic z let 1910 – 1950.

Zdroj: Novinky.cz | Autorka: Vlaďka Horáčková

http://www.novinky.cz/vase-zpravy/zlinsky-kraj/vsetin/2910-8397-roznovsky-pivovar-uvari-na-vanoce-novinku.html

Obliba českého tmavého piva v zahraničí výrazně roste. Za posledních 12 měsíců zaznamenal pivovar ve Velkých Popovicích nárůst prodejů Černého Kozla především v zemích bývalého sovětského svazu. Největší úspěchy sklízí v Rusku. Čím dál populárnější tmavé varianty se tu vypije téměř desetkrát tolik co v Čechách.

V Rusku vypili o 10% Černého Kozla víc než loni

Ze všech zemí bývalého sovětského svazu jsou prodeje nejvyšší v Rusku, kde se za posledních 12 měsíců vypilo téměř 600 tisíc hektolitrů Černého Kozla. Obliba tmavého piva zde přitom stále stoupá. Za poslední dva roky vzrostl podíl této značky vůči jiným pivům na regálech obchodů a zároveň stoupl počet distribučních míst v celém Rusku. Díky tomu došlo k 10 % nárůstu spotřeby oproti stejnému období loňského roku. Kromě Ruska se velkopopovickému pivu vede dobře i v dalších postsovětských republikách.

Obliba Černého Kozla ve Finsku

Spokojenost ve velkopopovickém pivovaru vládne i díky oblibě v dalších evropských trzích. Po České republice, kde se vypije přes 12 milionů Černých Kozlů ročně, je druhým největším trhem Finsko. Tam se ročně doveze téměř 2,5 milionu piv této varianty připravené ze směsi speciálních tmavých sladů. „Ve Finsku je Kozel nejpopulárnější „nedomácí“ značkou a představuje symbol celé kategorie tmavých piv,“ vypočítává brand manažer Velkopopovického Kozla Vladimír Vaněk.

Černý Kozel se vyváží na tři kontinenty

Celkem se Černý Kozel exportuje do 30 zemí na třech kontinentech. Oproti loňskému roku přibylo 7 zemí, do kterých se začalo velkopopovické pivo v návaznosti na úspěchy v jiných zemích nově vyvážet. Mezi nejzajímavější destinace patří například Izrael, Ázerbájdžán a Jižní Korea.

Největší nárůst prodejů evidují Velkopopovičtí ve Švýcarsku, na paty jim ale šlapou země z dálného východu – Kyrgyzstán, Kazachstán a Korea.

Velkopopovický Kozel sklízí ocenění v pivních soutěžích

Za hranicemi si Černého Kozla ale neoblíbili náhodou. V České republice je Velkopopovický Kozel Černý vedoucím hráčem na trhu tmavých piv a o jeho kvalitách svědčí skutečnost, že pravidelně boduje v nejrůznějších soutěžích. Zlatá medailová ocenění získal například na Mezinárodním pivním mistrovství v Austrálii a na mezinárodní soutěži kvality Monde Selection v Belgii. Minulý rok si připsal na mezinárodní pivní soutěži Australian International Beer Awards stříbrnou medaili v kategorii tmavých piv.

Zdroj: Tisková zpráva Velkopopovického Kozla

Pivovaru Rakovník se daří. Loni ho koupila nadnárodní skupina obchodníků s pivem s hlavními aktivitami v Rusku. Prošel rekonstrukcí, změnil vzhled etikety a vaří třikrát víc piva než loni. S modernizací souvisí i plán na zřízení bytů pro dojíždějící zaměstnance v objektu pivovaru.

"Kromě tradičního Bakaláře jsme začali vařit značky Pražačka a Černovar, které pro našeho obchodního partnera dosud vyráběl v licenci jiný český pivovar," uvedl generální ředitel firmy Pavel Gregorič.

Pivovar podle něj již déle než rok prochází rekonstrukcí a modernizací. Začal stáčet pivo do nových lahví, změnil vzhled etiket a obměňuje vybavení restaurací.

Do stáčíren piva nový majitel investoval několik desítek milionů korun a postupně modernizuje další provozy. Kromě uvedených značek, které jsou na ruském trhu prodávány již několik let, začne pivovar do Ruska vyvážet vlastní kmenovou značku piva Bakalář.

Polovinu rakovnického piva vypijí Rusové

"Pro některé zákazníky v Rusku bude Bakalář novinkou, přestože se do bývalého Sovětského svazu v minulých letech vyvážel," poznamenal Gregorič a doplnil, že pivo do Ruska neputovalo v takových objemech ani na tak prestižní trh, jakým je hlavní město Moskva.

"Do zahraničí směřuje zhruba polovina roční produkce pivovaru, z toho přibližně 70 procent představují vývozy značek Pražačka a Černovar," vysvětlila ředitelka marketingu pivovaru Drahoslava Pittnerová. Podle ní se pivovaru daří navyšovat prodej i na tuzemském trhu.

Rusové investují do českého piva, chutná jim

Jiný ruský investor koupil v roce 2010 i pivovar Podkováň u Mladé Boleslavi. Odborníci se domnívají, že Rusové skupují české pivovary proto, aby uspokojili svou domácí spotřebu.

"Chtějí pivo vozit do Ruska, kde je hodně oblíbené," myslí si Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. Domácí trh je naopak podle Veselého přesycen a pro malé pivovaru není lehké se uchytit.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Michal Novotný

http://praha.idnes.cz/pivovar-rakovnik-se-rozviji-a-chysta-byty-pro-zamestnance-pa1-/praha-zpravy.aspx?c=A111128_1691643_praha-zpravy_sfo

Zlatavý mok má v okolí želivského kláštera velkou tradici. Nově obnovený pivovar nabídne několik druhů piv a chystá se i experimentovat. Správce kláštera by rád do regionu přilákal více turistů, aby klášter znovu vzkvétal.

První zmínky o vaření piva v želivském klášteře jsou z roku 1617. Novým varnám a celému zázemí pivovárku slavnostně požehnal želivský opat Bronislav Ignác Kramár.

Do opraveného pivovaru přišly nahlédnout desítky zvědavců. Ti mohli samozřejmě z prvních várek klášterního moku i ochutnat a nechat se provést sklepeními sládkem Jiřím Novákem.

Pivovar nabídne přírodní nefiltrované a nepasterizované pivo. "Minipivovar je specifický také tím, že můžeme experimentovat a vymýšlet různé druhy piva. Třeba s medem či kávovými boby," řekl sládek. Pivovar bude držet tradiční postupy výroby moku.

Šest druhů sladu, tři chmele

Varny mohou vyrobit najednou maximálně 250 litrů piva. První várka želivského piva se po rekonstrukci v pivovárku začala znovu vařit letos na magické jedničkové datum 1. listopadu.

"Od té doby jsme navařili šestnáct várek," dodal Novák. Za rok se podle něj počítá s produkcí až 400 hektolitrů zlatého moku. Klášterní pivovar bude vařit světlá, tmavá i polotmavá piva podle upravených původních historických receptur.

K tomu využije šest druhů sladu a tři druhy chmele. Kromě žateckého to bude i chmel z Nového Zélandu či z Ameriky. Pro výrobu piva bude částečně využívat i vody z pramene Haštalu, po kterém některé druhy piv i nesou název.

"Pivo je výborné, nejvíc mi chutná kvasnicové světlé. Je dobře, že vznikají malé pivovary, které oživují nabídku těch velkých," sdělil Daniel Pech z Pelhřimova.

Chceme přilákat turisty, plánujeme i restauraci

Klášterní pivovar ukončil znovuobnovený provoz po šesti letech v roce 2009 kvůli zastaralým technologiím. Výroba piva podle původní receptury byla po dobu oprav přesunuta do humpoleckého rodinného pivovaru Bernard.

"Hlavním cílem bylo vybudovat zážitkový pivovar, čímž chceme podpořit turismus, aby lidé nepřijeli jen kvůli klášteru, ale aby zde nalezli i další zajímavost," vysvětlil jednatel pivovaru a správce kláštera František Marek.

Podle starosty Karla Chmela má Želiv a okolí turistům co nabídnout i mimo klášter. "V okolí je spousta přírodních krás i cyklostezky," jmenoval starosta. Do budoucna by chtěl Marek zajistit i ubytování pro turisty a vybudovat restauraci. Rekonstrukce pivovaru vyšla na 2,5 milionu.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Michal Kolařík

http://jihlava.idnes.cz/do-zelivskeho-klastera-se-slavnostne-vratila-vyroba-piva-pms-/jihlava-zpravy.aspx?c=A111211_184817_jihlava-zpravy_brm

Budějovický Budvar uvedl do zkušebního provozu stáčírnu pětilitrových soudků za čtyři miliony korun od německé firmy Esau & Hueber. Zařízení má kapacitu 300 soudků za hodinu. Pivo v těchto obalech dodává pivovar na trh již přes deset let, dosud ale jejich plnění probíhalo v Německu. Loni v nich Budvar prodal 2800 hektolitrů ležáku, z toho asi 75 procent směřovalo na export. Nejvíce k našim západním sousedům.

„Plnění soudků přímo v pivovaru nám umožní rychleji reagovat na požadavky zákazníků, dovolí stáčet i malé akční série a sníží ekologickou zátěž na výrobu, neboť zcela odpadne transport piva do stáčírny v Německu a plných soudků zpět do pivovaru,“ řekl manažer Budvaru Dalibor Čáp.

Zdroj: Euro | Autor: David Vagaday

http://www.euro.cz/id/1lmim2avo7mzz1egg2dwhxc0vh/detail.jsp?id=105380

Adventní čas je v plném proudu, a tak není divu, že i v Radničním pivovaru zavonělo pivní kouzlo Vánoc. Pro všechny štamgasty a milovníky dobrého piva je od pondělí na čepu polotmavý Vánoční zázvorový speciál s medem. A že je o pivo velký zájem dokazují sami návštěvníci pivovaru. Za první dny už výtoč pivního speciálu konkuruje stálé nabídce, která je v Radničním pivovaru na čepu.

Pilně se tedy ochutnává spodně kvašený speciál – tradičně nefiltrovaný a nepasterizovaný. Pivo má jedinečnou polotmavou barvu lesního medu, ve vůni dominuje čerstvě strouhaný zázvor a chuť je sladová s medovým dozvukem.

Hlavní sládek Jaroslav Dorážka se tentokrát rozhodl zkombinovat dvě tradiční suroviny, které se na výrobu vánočních pivních speciálů používají. Zatímco čerstvý nastrouhaný zázvor se přidával v konečné fázi chmelení, med se dodával až do samotné spilky při kvašení. A protože si pečlivě vybíráme veškeré ingredience, které do piva přijdou, použili jsme med od malého včelaře pana Pittauera z Vysočiny.

Kromě Vánočního speciálu pro Vás máme pozvánku na Vánoční pivní besídku, která se koná v sobotu 10. prosince mezi 15 – 22 hodinou v pivovarském salonku Radničního pivovaru. Pivotéka Pivní rozmanitost z Prahy přiveze bohatou pivní nadílku točených a lahvovaných speciálů ze zahraničí i Čech. Takže malý tip, jak strávit příjemné odpoledne a ještě koupit zajímavé pivní kousky někomu pod stromeček.

A na závěr jedna adventní rada nad zlato - jestli si chcete odpočinout od shánění dárků, pečení cukroví, řezání stromečků a lovení kaprů, seběhněte těch 24 schodů do Radničního pivovaru a užijte si s námi chvilku klidu nejen nad Vánočním speciálem.

Tisková zpráva Jihlavského radničního právovárečného pivovaru

Pivovar Litovel navštívil prapravnuk jeho zakladatele, který si v minipivovaru dokonce uvařil svoje pivo. K návštěvě Aleše Nováka i jeho rodinu zlákala vzpomínka na otce jeho praděda Josefa Svozila ze Seničky, který měl největší zásluhu na vzniku pivovaru před 118 lety a významně se zapsal do historie i vedení podniku.

I když se pan Novák výrobě piva profesně nevěnuje, tradiční výrobu zlatého moku vnímá jako národní fenomén. Proto rád navštívil nejen jednotlivé provozy litovelského pivovaru, ale uvítal i možnost uvařit si své vlastní pivo v nedávno otevřeném minipivovaru.

Rozhodl se pro polotmavý třináctistupňový speciál, který vznikal klasickou technologií pod odborným dozorem sládka a za spolupráce rodinného týmu. „Práce nám šla výborně od ruky a dá se očekávat, že vnikne pivo, se kterým budou jeho tvůrci spokojeni,“ říká Vojtěch Grecman z pivovaru Litovel, který výrobu vedl a ocenil zručnost i celkový přístup nejen pokračovatele rodu, ale všech členů skupiny. Nyní 200 litrů polotmavého speciálu už pomalu dozrává a dokváší v ležáckých tancích, kde zůstane až do ledna příštího roku, kdy se po finální degustaci stočí do sudů a bude připraveno ke konzumaci. Podle vyjádření pana Nováka se očekává zdařilé dílo, jehož kvality však potvrdí až poslední degustace před stáčením.

Minipivovar je součástí areálu pivovaru Litovel a funguje od léta. O možnost uvařit si tady své vlastní pivo je velký zájem a kromě toho mini provoz slouží k testování nových druhů piva nebo srovnávání technologických postupů, takže jeho přínos je nejen marketingový, ale i odborný.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Litovel

V neděli 11. prosince v 14.00 se otevřou brány nově rekonstruovaného želivského klášterního pivovaru. Slavnostní požehnání pivovaru provede želivský opat Bronislav Ignác Kramár. Součástí nedělního zahájení bude exkurze s výkladem vedená sládkem Jiřím Novákem a také posezení s ochutnávkou piv.

„Pivovar je postaven na výrobní kapacitu dvě stě až čtyři sta hektolitrů piva ročně. Nejedná se tedy žádný velký pivovar. Naším cílem bylo vybudovat malý zážitkový pivovar, který by navázal na tradici vaření klášterního piva v Želivě. Návštěvníkům budeme nabízet exkurze s výkladem o dějinách vaření piva a našich výrobních postupech. Specifickou nabídku budeme mít pro pivní fandy, kterým nabídneme možnost si uvařit „vlastní pivo“ pod vedením našeho sládka, během víkendového pobytu v pivovaru, “ přibližuje záměry pivovaru jednatel společnosti a správce želivského kláštera František Marek.

„Pivovar bude vařit světlá, tmavá i polotmavá piva, jako jsou ležáky Haštal a speciál Salesius. Tyto piva jsou vařená podle upravených původních historických receptur. Pro pivní fajnšmekry máme připraveny i u nás neobvyklá piva typu American Ale a Abby Ale. Jedná se o svrchně kvašená piva za použití speciálních svrchních kvasnic,“ doplňuje sládek Jiří Novák.

Z historie želivského pivovaru

Prokazatelně se pivo vařilo na Želivě už od roku 1617, i když první ne příliš jasné zmínky jsou už z 14. stolení. Premonstráti vařili pivo skoro 300 let do roku 1907, kdy budovy zničil rozsáhlý požár. V padesátých letech zde byl internační tábor a od roku 1956 až do roku 1992 psychiatrická a protialkoholní léčebna. Premonstráti se dvěma společníky obnovili vaření piva v roce 2003. Pivovaru se ale příliš nedařilo pro jeho zastaralou technologii a tak jeho činnost byla o šest let později zastavena.

„Začali jsme připravovat obnovu pivovaru, podařilo se nám získat dotaci na výrobní technologii z Programu rozvoj venkova. V loňském roce jsem upravil prostory a teď v prosinci bude nový pivovar požehnán a znovu se v něm začne vařit pivo,“ říká s úsměvem František Marek.

Piva, která se budou v Želivě vyrábět:

Haštal, dvanáctistupňové světlý ležák – nefiltrovaný ležák s dlouhou sladkohořkou chutí. Je vařený z moravského sladu, žateckého chmele a vody ze Želiva podle dochovaných receptur.

Haštal, dvanáctistupňové polotmavý ležák - nefiltrované pivo vařené ze tří druhů sladu. Karamelová vůně se mísí s bylinkami a žateckým chmelem.

Haštal, dvanáctistupňové tmavý ležák – speciální nefiltrované pivo vařené ze čtyř sladů. Chuť je kávově-čokoládová.

Salesius – patnáctistupňový světlý speciál vyráběný podle upravených historických receptur.

Milo – světlé pivo typu AMERICAN ALE. Kvašené pivo vyráběné s použitím ječného sladu, kalifornských kvasnic a oregonského chmele.

Drslav – speciální světlé pivo trapistického typu ABBY ALE. Jedná se o silně svrchně kvašené, kvasnicové, nefiltrované pivo původem z Belgie a Nizozemí vařené v trapistických klášterech.

Program zahájení:

Slavnostní požehnání nově rekonstruovaného želivského klášterního pivovaru proběhne 11. 12. v 14. 00 v budově opatství, Želiv 1.

1. Přivítání hostů PhDr. ThMgr. Jáchym Jaroslav Šimek O. Praem provizor kláštera a jednatel společnosti Želivský klášterní pivovar s.r.o.

2. Slavností požehnání pivovaru provede želivský opat ThMgr. Bronislav Ignác Kramár O.Praem

3. Hudební vystoupení

4. Výklad výroby piva a exkurse pivovarem Jiří Novák sládek

5. Posezení s ochutnávkou vyrobených piv a drobné pohoštění

Zdroj: Tiskovky.info

http://www.tiskovky.info/tiskove-zpravy/v-zelive-se-bude-opet-varit-pivo