Rostoucí zájem turistů o prohlídku a ochutnávku piv v Královském pivovaru Krušovice trvá už několik roků. V roce 2005 si rpohlédlo pivovar a ochutnalo krušovické pivo 18 123 turistů z více než 30 zemí, což je o 3 500 více než v roce 2004. Tradičně nejvíce zájemců přijíždí z Ruské federace (8767), České republiky (3146) a z Ukrajiny (2923). Mezi nejvýznačnější hosty patřila určitě skupina mistrů kuchařů z kuchyní prezidentů a královských rodin z celého světa. V této skupině byli i hosté ze Srí Lanky, Thajska a Číny, kde je tradiční české pivo raritou. Nejvýznamnější návštěvou bylo březnové setkání Václava Klause s manželkou se starosty středočeského regionu v historické sladovně. Prezidentský pár při té příležitosti v krušovické varně pokřtil nový zvon z pivovarské kaple. (Web Krušovice)

Lobkowiczký pivovar ve Vysokém Chlumci u Sedlčan zaměstnává sedmdesát lidí a v posledním roce se mu dařilo.

„Loňský konečný výstav ve výši 110 tisíc hektolitrů piva s ochrannou známkou Lobkowicz a Démon byl vůbec nejvyšším za 540 let, kdy pivovar existuje,“ uvedl ředitel Petr Paniaštek.

* Roste počet vašich zaměstnanců?

Celkový počet narostl v posledních třech letech o čtvrtinu a ustálil se na sedmdesáti lidech.

* Do jakých zemí pivo vyvážíte?

Dlouhodobě největším odbytištěm pro jakékoliv české pivo je Německo, kde končí skoro polovina celého vývozu českého piva. Dále vyvážíme do Švédska, Velké Británie, Francie a Kanady. Celkový podíl exportu na obratu naší firmy je aktuálně dvě třetiny.

* Je vůbec něco, co váš pivovar trápí?

Ačkoliv naše narůstající prodeje ve Švédsku a Kanadě svědčí o zájmu o naše výrobky, ani v jednom případě se nám nepodařilo přesvědčit státní úředníky, kteří v těchto zemích kontrolují velkou část distribuce alkoholu, aby nám dali větší prostor. Stále nás také trápí skutečnost, že pivovary mezi sebou nesoutěží jen kvalitou piva, cenou a službou, nýbrž že stále vynalézají nové a nové legální formy takzvaného kupování si exkluzivity prodeje jediného piva v jednotlivých restauracích.

* Jaké plány máte na letošní rok?

Byli bychom velice spokojeni, pokud bychom opět dokázali překonat hranici sto tisíc hektolitrů prodaného piva při zachování ziskovosti z roku 2005. (MF Dnes)

O tom, že nymburský pivovar vykročil do roku 2006 tou správnou nohou, je přesvědčený jeho ředitel Pavel Benák. Kromě desetimilionové investice do nové linky na mytí lahví očekává, že se podaří zdárně dokončit jednání s monackou společností Propaganda Products. Kvůli zdražení cen energií bude muset ovšem přikročit ke zdražení piva.

Jak hodnotíte uplynulý rok?

Dosáhli jsme výstavu 149 600 hektolitrů, což je opět o něco více než v předchozím roce. Také tržby se zvýšily asi o tři procenta, ale na zisku se to neprojevilo, neboť došlo k nárůstu cen za energie. Situaci pivovaru se nám podařilo stabilizovat, již nejsme tolik omezeni splácením úvěrů a můžeme si dovolit investovat do modernizace.

Co přesně myslíte pod pojmem modernizace?

Největší naší investicí letos bude koupě nové mycí linky, která bude ekonomičtější a šetrnější k životnímu prostředí. Ačkoliv o mě moje okolí říká, že jsem založením spíše pesimista, věřím, že se nám podaří koncem měsíce zdárně dokončit jednání s monackou společností Propaganda Products. Kromě toho plánujeme další drobné investice v úhrnné výši pěti milionů korun.

Zmínil jste, že kvůli zdražení energií došlo ke snížení zisku. Znamená to, že uvažujete o zdražení piva?

Na podzim jsme nezdražovali jako některé pivovary, ale na jaře k tomu zřejmě musí dojít. Výroba piva je energeticky velmi náročná. Předpokládám, že zdražovat budeme někdy v dubnu. Pro koncové zákazníky by se mělo jednat o zdražení o 30 až 50 haléřů na půllitru.

Ještě nedávno pivovar musel vyklízet pozice v regionu před dravou konkurencí. Změnila se nějak situace?

Ano, změnila. Pomalu se dostáváme zpět. Kromě vlastního Nymburska má naše pivo úspěch také za jeho hranicemi. K tradičním lokalitám, které zásobujeme Postřižinským pivem patří například Harrachov a Bedřichov, okolí Milešovky v Českém Středohoří a část Hradecka. Delší dobu odebírá naše pivo také několik restaurací v Praze. Úspěšní jsme i za hranicemi. Naše pivo vyvážíme do Německa, Polska, Švédska, Anglie, Francie a Austrálie. (Nymburský deník)

Nošovice si připomínají první várku piva

Ač od položení základního kamene nošovického pivovaru uplynulo letos čtyřicet let a od uvaření prvního piva v něm pětatřicet, historii pivovaru začali psát horníci na Karvinsku už jedné noci na počátku padesátých let.

Když se manažer pivovaru Ivo Kaňák na schůzce s pamětníky ptal, jestli vědí, co se stalo konkrétně v noci z 13. na 14. dubna roku 1953, někteří říkali, že ráno na ulicích ležely peníze. Vzpomněli si totiž na tehdejší měnu.

Jenže oné noci roku 1953 se podařilo havířům poddolovat karvinský pivovar. Od té doby se tento po ostravském pivovaru druhý velký výrobce piva v kraji propadal podobně jako kostel v Karviné. Ten však na rozdíl od pivovaru přežil. Nad pivovarem v Karviné vynesli horníci svým rubáním ortel.

Karvinský pivovar postupně musel přestat vyrábět a tehdejší pohlaváři si začali lámat hlavu.

Lidé pracující v těžkém průmyslu přece museli mít dostatek piva. Atehdejší zbylé pivovary v kraji ho nestačily vyrábět dost. „Navíc chtěli mít svůj pivovar. Moc se jim nelíbilo, že by se pivo dováželo z Čech,“ říká Ivo Kaňák.

A tak vznikl pivovar v Nošovicích a 3. prosince 1970 uvařil první hektolitry piva. (MF Dnes)

Životní osudy otce chuti piva Radegast Jaromíra Franzla. Třikrát ve svém dlouhém životě Jaromír Franzl utíkal.

Nejprve jako sotva měsíční kojenec se svými rodiči v roce 1918 před následky bolševického převratu z Ruska, o jednadvacet let později před nacisty z Brna a v roce 1953 musel ustoupit před těžební činností OKD. Doslova z hodiny na hodinu musel zavřít karvinský pivovar, který stál na poddolovaném území.

Na konci šedesátých let nastoupil jako sládek v tehdy novém pivovaru v Nošovicích. Stál za hořkou chutí známého Radegastu.

Za svou celoživotní činnost byl letos uveden do Síně slávy českého pivovarnictví. „Otec pracoval v rižském pivovaru jako sládek, po revoluci jej bolševici poslali, protože byl strojař, pracovat na dráhu do Penzy,“ popisuje Jaromír Franzl důvody, proč se narodil až v dalekém Povolží.

Při útěku před násilnostmi bolševické diktatury přišli rodiče Jaromíra Franzla o vše. „Měl jsem jeden měsíc, když se mnou rodiče prchali z Ruska. Museli tam nechat otcovy úspory i peníze, které měla maminka, pocházející od Lvova,“ přibližuje Jaromír Franzl těžkosti útěku.

Po návratu do tehdejšího Československa musel jeho otec narukovat. Až po ukončení vojenské služby se mohl vrátit ke své původní profesi, nastoupil jako sladmistr v pivovaru v Zábřehu na Moravě. Byl pátou generací sládků v rodině Franzlů.

O tom, že Jaromír Franzl bude ve šlépějích předků pokračovat, rozhodla až okupace Československa nacistickým Německem. Po událostech 17. listopadu 1939 byly české vysoké školy uzavřeny a mnoho studentů skončilo v koncentračních táborech.

„Měl jsem štěstí, že jsem nebydlel v nechvalně proslulých Kaunicových kolejích v Brně, ale na privátu v Králově Poli,“ popisuje dobu, kdy události okolo pohřbu Jana Opletala vyvolaly hromadné zatýkání studentů, tehdejší student medicíny Jaromír Franzl. „Z Brna jsem se před nacisty schoval v kolínském pivovaru, kde jsem nebyl tolik na očích,“ popisuje svou záchranu před možnou cestou do koncentračního tábora.

S německými okupanty se setkával ještě několik let. Po válce totiž odešel do pivovaru v Hanušovicích, ležících na území někdejších Sudet. Banderovci tam řádili ještě v roce 1947.

Padesátá léta jej zastihla již jako ředitele karvinského pivovaru. Následky války a dopady plánování tehdejších komunistických vládců byly vidět na každém kroku. „Pivo jsme vařili podle toho, jaké jsme zrovna dostali suroviny,“ popisuje tehdejší možnosti. „Sládek mohl ovlivnit jen technickou část vaření, několikrát se dokonce stalo, že jsme vařili pivo z arabského ječmene.“

Konec karvinského pivovaru se však rychle blížil. Podle těžebních plánů nedaleké šachty Gabriela se sice horníci měli dostat pod pivovar až v roce 1959, ale heroické plnění plánů vše změnilo.

„Ředitel šachty měl jet ke Stalinovi, a tak si dal závazek. Šachta byla pod pivovarem o šest let dříve. 13. dubna jsem šel ještě za tmy po dvoře a zakopl o třiceticentimetrový schod. Byl to důlní propad. Na spilce byly popraskané kádě, ze kterých vytékalo pivo. Ještě ten den přijel generální ředitel z Prahy a doslova do hodiny celý pivovar zavřel,“ popisuje Jaromír Franzl poslední okamžiky karvinského pivovaru.

Přes různé funkce na ředitelství severomoravských pivovarů se dostal v roce 1960 do pivovaru Ostravar. Do Ostravy tehdy mířili brigádníci z celé republiky a spotřeba piva byla nevídaná. „Ostravský pivovar měl kapacitu 350 tisíc hektolitrů, ale vařili jsme běžně přes půl milionu hektolitrů ročně. Do Ostravy se i tak muselo dovážet pivo z celé republiky. Samozřejmě, že se vozilo hlavně to, co nemohli jinde prodat,“ popisuje Jaromír Franzl důvody, které vedly k založení nošovického pivovaru.

Tam koncem šedesátých let začínal zkušební provoz a pivovar stále neměl sládka. „Znal jsem se s ředitelem Petrášem, ten mne oslovil a já do Nošovic, kam měli všichni strach jít, šel,“ popsal otec chuti nošovického Radegastu svou cestu do pivovaru. (MF Dnes)

ExVyVolený Emil Zajac se v nejbližší budoucnosti rozhodně neztratí z očí veřejnosti. Zajacova tvář se totiž objeví v reklamě na pivo Radegast! Podle odborníků z reklamního trhu může třicetiletý bývalý horník vydělat statisíců korun.

Mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin informoval, že rodák z Ostavy bude ústřední postavu reklamní kampaně na pivo Radegast pod heslem "Život je hořký. Bohudík."

Emilova tvář se objeví na billboardech a bigboardech na Ostravsku či v regionálním tisku.

Prazdroj přitom využije počin Zajace, který se jen několik hodin před svým vyřazením ze hry, jež znamenalo ztrátu naděje na výhru 11 milionů korun, oženil. To komentuje i heslo "Konečně svoboda, Emile?", jež bude součástí reklam.

Cena, za níž se známé osobnosti angažují do reklam, se na trhu pohybuje až do výše milionů v případě tak známých tváří, jakými jsou například špičkoví sportovci či hvězdy showbyznysu.

V Zajacově případě a u ostatních lidí s předpokládanou krátkodobou popularitou to však bude podle odborníků přece jen méně. "V danou chvíli, kdy jsou populární, jsou srovnatelní s hvězdami. Ale jejich cena pak většinou rychle klesá," řekl odborník z mediální agentury obeznámený se situací na trhu.

Také v minulosti se tváře z pořadů na bázi reality show objevily v reklamě. Bronzový zpěvák z první řady Česko hledá SuperStar Sámer Issa propagoval mobilní telefony, vítězka téže řady Aneta Langerová dlouho váhala a nakonec přijala nabídku spojit své jméno s firmou Apple a s moderním digitálním přehrávačem hudby iPod. O účasti v reklamě uvažoval i další vyřazený z VyVolených Jan Szenteczký, údajně však nabídku odmítl proto, že by si musel oholit svou pěstěnou bradku. (iDnes)

Manažer pivovaru Radegast Nošovice Ivo Kaňák:

* Počasí v létě příliš spotřebě piva nepřálo. Poznamená to letošní výsledky?

V prvním pololetí tohoto roku české a moravské pivovarství překonalo veškerá očekávání a zaznamenalo růst. Konečný výsledek ke konci roku bude na úrovni roku loňského, což je ale fantastický výsledek, protože dlouhodobé prognózy říkají, že výroba piva v České republice musí v budoucnu nutně poklesnout. Pokud jde o letošní výstav Pivovaru Radegast, bude se pohybovat kolem 2,1 mil. hektolitrů.

* Jaká je kapacita Pivovaru Radegast?

Pivovar investoval do technologických zařízení na zvýšení kapacity a stal se druhým největším producentem piva v republice. Dnes jsme schopni vyrábět 2 mil. 300 tisíc hektolitrů ročně.

* Nošovický pivovar letos slaví 35 let. Co bylo impulsem pro jeho výstavbu?

Podle pamětníků to hodně ovlivnila událost z 13. na 14. dubna 1953. Tehdy byl poddolován pivovar v Karviné natolik, že musel být uzavřen. Bylo to v době intenzívní výstavby Havířova, Poruby, z Ostravska se budovalo ocelové srdce republiky a najednou vznikla nouze o pivo. Zabývala se tím i tehdejší československá vláda, bylo vytipováno pět míst a nakonec bylo v roce 1965 rozhodnuto, že pivovar bude postaven v podhůří Beskyd, na území Nošovic. Jedním z naprosto zásadních důvodů byla dostupnost skvělé vody z horské nádrže Morávka. První várka piva v novém pivovaru byla uvařena 3. prosince 1970.

* Používáte vodu z Morávky dosud?

Jistě. Občas se sice objevují informace, že tady máme studny, ale není to tak. Pořád používáme vodu z Morávky, která má kvalitu vody kojenecké. Ostatně objevují se i informace, že české pivovary používají chmel z dovozu. To se nošovického pivovaru nikdy netýkalo. Používáme výhradně chmel žatecký. A tím, že máme vlastní sladovnu, používáme vybraný sladovnický ječmen, zejména z Moravy. Ten nám dodávají pěstitelé podle toho, jaké odrůdy potřebujeme. Charakter piva Radegast se snažíme udržet tak, jak byl nastaven v 70. letech prvním sládkem Jaromírem Franzlem. Radegast je především regionální značkou a v tomto kraji žijí tvrdí lidé, zvyklí na tvrdou práci. Mají rádi hořké pivo. Odpovídá to jejich naturelu.

* V Nošovicích se ale vaří i další značky.

Vyrábíme sortiment osmi variant šesti značek z portfolia naší firmy Plzeňský Prazdroj. Každá má jasný senzorický profil, utěch licenčních naprosto shodný s tím, jak se vaří v domovském pivovaru. Radegast ale pro nás zůstává stěžejním. Na severní Moravě a ve Slezsku prodáváme 90 procent produkce značky Radegast. A přitom je tato značka druhou nejprodávanější na českém trhu, patří jí sedm procent celkového prodeje veškerého piva v ČR. O její kvalitě svědčí nejen podíl na trhu, ale i úspěchy v domácích a zahraničních soutěžích. Za poslední tři roky jsme získali devatenáct ocenění.

* Patříte vy osobně k těm, kdo drží Českou republiku průměrnou roční spotřebou piva 160 litrů na osobu na světové špičce?

Ve všední dny nemám čas zajít si do restaurace na čepované, takže si večer musím dát doma jedno dvě lahvová z lednice. Ale samozřejmě mám své oblíbené restaurace, kam si občas na dobře ošetřený Radegast zajdu. Ovšem pokud mám možnost, nepiji jen naše piva, ale i konkurenční značky. A rád říkám, že kvalita českého piva obecně je velmi vysoká. (Právo)

Ostravar, nejmenší pivovar společnosti Pivovary Staropramen, pronikl za hranice ostravského regionu a prodává své pivo i ve Velké Británii.

První várku ostravského piva vyvezl Ostravar na britské ostrovy na konci loňského roku. „Dnes má pivovar dva britské certifikáty a jeho prémiový ležák je k dostání ve více než tisícovce britských supermarketů. Ostravar tam letos prodá nejméně dva miliony piv,“ řekl vrchní sládek pivovaru Robert Kužela.

Oba certifikáty získal pivovar během letních prázdnin, což podle Kužely posílilo jeho pozici na britských ostrovech. „Certifikace podle britských standardů pomohla usnadnit proces uzavírání smluv s velkými mezinárodními řetězci v zahraničí,“ uvedl sládek.

Po řetězci Somerfield, se kterým loni před Vánocemi začal ostravský producent spolupracovat, zařadil letos v srpnu Ostravar do svého sortimentu i řetězec Morrisons se čtyřmi sty prodejnami a na podzim pak londýnský řetězec Imperial Cash&Carry. V britských supermarketech se ostravský prémiový ležák prodává pod původním názvem Ostravar. „Stejné pivo, které si mohou koupit lidé například v ostravských čtvrtích Mariánské Hory či Poruba, je nyní k dostání i ve Velké Británii. Jen nápisy na etiketě jsou v angličtině,“ dodává sládek.

Pivovar Ostravar uvaří ročně asi půl milionu hektolitrů piva. Značku Ostravar vyrábí ve variantách, a to Premium, Originál a Strong. Dále pivovar vaří pivní speciály Velvet a černý Kelt. Pivovar Ostravar je součástí společnosti Pivovary Staropramen (dříve Pražské pivovary) od roku 2000. Součástí Pivovarů Staropramen jsou kromě Ostravaru také pivovary Staropramen a Braník s celostátní působností. (MF Dnes)

Vánoční Holbu Šerák Speciál začali stáčet do sudů pivovarníci v Hanušovicích. Pivo ze speciální receptury, které má 13,51 stupně, vaří pivovar Holba pouze při výjimečných příležitostech a v omezeném množství. „Letos to jsou čtyři várky, tedy osm set hektolitrů zlatého piva s hustou pěnou, které bude v hospůdkách a restauracích na čepu od začátku prosince,“ uvedla tisková mluvčí Holby Hana Matulová. Vedení pivovaru předpokládá, že zásoby vydrží nejdéle do začátku nového roku. (MF Dnes)

Sládek má v očích lidí většinou podobné obrysy - postarší vousatý pán, trochu při těle, jenž dovede od rána do večera povídat o pivu, které také dokola obchází a zkouší, jak mu zraje. Omyl. Třeba v Přerově. Pivo, které dvakrát po sobě získalo titul Evropská pivní hvězda, vaří žena.

Vystupuje energicky a v pivovaru je celý den. Jen se jmenuje Nataša Rousková. Paní sládková. Patrně jediná v České republice.

"Jsem žena, ale nikdo se ke mně nikdy nechoval s despektem. Hůř to chápou spíše laici - berou to nějak ješitně osobně," směje se Rousková.

Pivovarnictví vystudovala. V přerovském pivovaru je již dvacet let: "A jsem v něm od rána do večera. Přijdu v šest, obejdu pivovar, máme poradu, hlídám testy z laboratoře, a taky - což si u sládka třeba leckdo nepředstaví - mne čeká hromada papírování a vyřizování."

Jako jeden z mála lidí může v zaměstnání pít alkohol. "To ano, ochutnávat pivo sládek musí. Ale není to žádné pití, jako třeba v divadle v Havlově Audienci. Je to degustace - prostě práce," vysvětluje.

Na tom, jak pivo chutná, má sládek největší vliv. "Každý sládek má své pivo otestované, zná ho. A celý den se mu věnuje. Musí ho ohlídat. Dennodenně. Nejde to tak, že si řekneme: Nachystali jsme si to, a teď vše hezky samo poběží," konstatuje Rousková.

Sama má pivo hodně ráda: "Upřednostňuji ho, skvěle se u něj sedí." No, na druhou stranu, když přerovská sládková u piva sedí, tak vlastně taky pracuje.

"V každé hospodě vnímám, kde ho umí podat a kde ho kazí. Hospodský se na pivu podepisuje. Naštve mne, když my pivo děláme a pak naši práci někdo shodí svou nedbalostí." Jaké pivo preferuje ona?

"To naše. Ne ale kvůli tomu, že ho také tvořím. Jsem patriot." A čeští pivaři? "Ti jsou podle mne dost konzervativní. Třeba speciály moc nevnímají. Ochutnají je, ale vrátí se zase k tomu svému,“ říká. „Pivní patriotismus v naší zemi funguje. A já si štamgastů vážím. Poznají pivo a zakládají si na něm. Neovlivní je reklama. Jdou do hospody na to své." (iDnes)

Pouhých padesát litrů činí objem speciální várky piva vyrobeného v těchto dnech v pivovaru akciové společnosti Starobrno. „Je to jen pokusná várka, ověřujeme některé metody. V technologii zkoušíme drobné lahůdky vycházející z odkazu nejvýznamnějšího reformátora a inovátora v pivovarnictví Františka Ondřeje Poupěte,“ sdělil generální ředitel Starobrna František Krakeš.

Pivo je plněno do lahví sportrétem sládka, jenž působil na přelomu 18. a 19. století po sedm let v městském pivovaru v Brně. Ten existoval v horní části dnešního Šilingrova náměstí, Poupěte (1733–1805) připomíná pamětní deska.

Podle zachovaných materiálů Poupě vyhrál v roce 1798 konkurs na sládka. Byl již velmi zkušený, protože prošel pivovary v Čechách a na Moravě, v Rakousku, Německu i v Polsku. V brněnském městském pivovaru Poupě jako všude jinde modernizoval a z původních sto várek za rok zvýšil na 180 várek a roční výstav pivovaru zhruba z 16 000 na 28 000 hektolitrů.

Již v roce 1794 vydal Poupě německy psanou knihu Umění vařit pivo, která předčila dosud vydané publikace v Anglii i Německu. V roce 1801 vydal první unikátní česky psanou souhrnnou publikaci o pivovarnictví a o sladovnictví. Připomeňme jeho největší přínos – zavedení metod pro stanovení jakosti sladu a chmele a především zavedení teploměru a tzv. pivní váhy, předchůdce dnešního hustoměru. Poupě v Brně založil první sladovnickou školu a zavedl systematickou kontrolu kvality výroby.

„Starobrněnský pivovar, založený v roce 1872, se hlásí k inovátorskému odkazu F. O. Poupěte a považuje za čest připomenout všem příznivcům zlatého pěnivého moku význam muže, který povýšil vaření piva na skutečné umění,“ prohlásil generální ředitel Krakeš. (Právo)

Jste mladí, pijete pivo a víte, co vám chutná? Pak můžete ovlivnit, jaké pivo se bude vyrábět. Pro neobvyklý postup zavedení novinky na trh se rozhodl pivovar Černá Hora. Jediné, co o chystaném výrobku zatím sami pivovarníci ví, je název - Sexy Beer.

Nevyřešenou otázkou zůstává, jak bude „sexy pivo“ chutnat. „Rozhodli jsme se zaměřit na mládež. Po Novém roce chceme zahájit řadu degustací a anket, během nichž se lidé budou vyjadřovat k chuti nového piva a k tomu, co by změnili. My potom upravíme konečnou chuť výrobku,“ odhalil plány majoritní vlastník pivovaru Černá Hora Jiří Fusek.

Že by při vývoji novinky, jež se má objevit na pivních slavnostech 1. května 2006, podporoval alkoholismus mládeže, Fusek odmítá. „Já sám už jsem pán v letech. Mladý je pro mě každý od dvaceti do čtyřiceti let. Přesně pro ně bude Sexy Beer určen,“ bránil se majitel černohorského pivovaru. (MF Dnes)

"Kde se flákáš, panenko," zaburácí číšník oblečený do zašlé záplatované košile na zhruba šedesátiletou ženu, která právě vchází do Středověké krčmy v Dětenicích nedaleko Mladé Boleslavi.

V jedné větě tak vystihuje podnikatelský nápad, který měli manželé Ondráčkovi, když krčmu spojenou s pivovarem před třemi lety otevírali. "Chtěli jsme nalákat hosty na něco neobvyklého," říká majitel Pavel Ondráček, jehož obrovská krčma má bez letní zahrádky kapacitu 730 míst.

Obsluha chodí ve středověkých kostýmech a používá dobovou mluvu. I způsob vaření je staročeský. Jedním z receptů v nabídce krčmy je například kačena dokrmená šiškami. Čtvrtka přijde na 195 korun.

Právě díky netradiční atmosféře dávno uplynulých časů se Středověká krčma umístila na prvním místě v čerstvém vydání gastronomické ročenky Grand Restaurant v kategorii interiér.

Manželé Ondráčkovi vlastní v Dětenicích kromě krčmy s pivovarem zámek, před rokem otevřeli i hotel v rustikálním stylu. Ondráček se netají tím, že jejich cílem je nalákat do Dětenic co nejvíce turistů a návštěvníků a přimět je, aby pobyli co nejdéle. Nejvíce vydělají Ondráčkovi za pronájmy na zámku, kde se konají svatby nebo firemní školení. Zámek ale podle Ondráčka také spolyká nejvíce peněz.

Roční hrubá tržba krčmy se pohybuje kolem čtyřiceti milionů korun, náklady na provoz a platy zaměstnanců přijdou zhruba na třicet milionů. "Svítíme pouze svíčkami a vaříme na dřevěném uhlí, to stojí hodně. Když zaplatíme devatenáctiprocentní daň, která je vůči majitelům restaurací likvidační, zůstane nám na provoz a něco málo navíc," naráží Ondráček na to, že ještě před více než rokem platili restauratéři pětiprocentní daň z přidané hodnoty.

Podle Ondráčka je ideální, když do Dětenic přijede firma, pronajme si salonek na zámku, ubytuje zaměstnance v hotelu, ti si prohlédnou pivovar a večer stráví v krčmě.

Zdržet návštěvníky v Dětenicích je z pohledu Ondráčka nutnost. Dětenice jsou totiž poměrně odlehlá vesnice. I přes tento handicap si krčma svou klientelu našla.

Potvrzuje to i Vlaďka Martincová, která je již léta porotkyní restaurací v publikaci Grand Restaurant. "Líbí se mi tradice, která je v krčmě cítit. Člověk má dojem, že se ocitl někde úplně jinde," říká Martincová. A o to právě Ondráčkovým jde -přenést hosty o stovky let v čase zpátky, někdy i za cenu šoku: personál si totiž servítky nebere. "Asi jedno procento lidí to nerozdýchá," říká Petr Jindrák, který řídí finance.

Když hosté přistoupí na drsné slovní hry personálu, z běžného popíjení je malé herecké představení.

Občas do hostince nastoupí i historické seskupení hudebníků nebo středověkých tanečnic. "Na tyto akce si najímáme profesionální žebráky z řad divadelníků, kteří dojídají zbytky po hostech. Kosti se samozřejmě odhazují na zem," říká Jindrák. Silnější nátury si mohou u majitelů objednat i brutální přivítání tchyně nebo ji mohou rovnou nechat zavřít do klece u stropu.

Krčma má mimo sezonu kolem pětadvaceti zaměstnanců, v sezoně asi šedesát. Každý číšník musí mít podle Jindráka i dávku hereckého talentu, v rámci zaškolení obdrží personál i slovníček doporučených vět.

Součástí obchodní strategie Ondráčkových je také dětenické pivo, které vyrábí sládek v pivovaru, jehož je krčma součástí. Půllitr dětenického přijde na devětadvacet korun, což je cena typická spíše pro hlavní město. Kdo chce však zažít něco jedinečného, musí si zkrátka připlatit. (MF Dnes)

Soukromý Pivovar Svijany začal vyrábět nealkoholické pivo. "Dali jsme zatím na trh první várku, uvidíme, jaký bude o pivo zájem," řekl ředitel pivovaru František Horák. Svijanský pivovar je podle Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského čtrnáctý v zemi, kdo tento nápoj vyrábí."Zájem o nealkoholická piva v České republice každý rok stoupá, loni ho české pivovary na trh dodaly přes dvě stě dva tisíce hektolitrů," řekl Petr Brynych z výzkumného ústavu.

V celkové produkci pivovarů je však zatím podíl nealkoholických piv velmi malý - představuje jen něco málo přes jedno procento z celkových téměř 19 milionů hektolitrů. Výroba nealkoholického piva je podle odborníků složitější než výroba běžného piva.

Nealkoholické pivo se vyrábí dvěma způsoby - buď se z něj alkohol odstraňuje, nebo se vaří tak, aby mělo co nejnižší obsah alkoholu. Podle Horáka zvolili ve Svijanech jednodušší metodu, kdy se pivo vyrábí přímo s obsahem alkoholu do 0,5 procenta. Konkurenční Pivovar Hols Vratislavice zatím nealkoholické pivo nechystá, zkouší ho ale míchat s limonádou.

Pivovar Svijany má tradici od roku 1564 a se svými 80 zaměstnanci patří k nejmenším českým pivovarům. (iDnes)

Prestižní cenu Sládek roku 2005, kterou vyhlásilo Sdružení přátel piva, získala poprvé v historii žena

Není zcela obvyklé, aby kvalitu pěnivého moku hlídala něžná žena, ale oblíbené ústecké pivo Březňák z Pivovaru Velké Březno na Ústecku, který je součástí nápojářské skupiny Drinks Union, si už před lety zcela vzala pod svá křídla podle odborníků suverénně nejlepší sládková v zemi, Jana Rostová.

Jako vrchní sládková tohoto velkobřezenského pivovaru totiž získala cenu Sládek roku 2005 v soutěži, kterou vyhlásilo Sdružení přátel piva. Tuto prestižní a veskrze významnou cenu uděluje sdružení od počátku 90. let a vůbec poprvé v historii se tímto titulem může pochlubit žena. Cenu získala Jana Rostová u příležitosti vyhlášení nejlepších piv, pivovarů a dalších kategorií za rok 2005, které sdružení každoročně organizuje. "Také ona se velkým dílem podepsala pod skutečností, že i velký hráč na trhu s pivem se může držet tradiční technologie," komentovali důvod udělení titulu Janě Rostové zástupci Sdružení přátel piva.

"Cenu, kterou jsem získala, považuji za potvrzení kvality piva Březňák, na niž se svými spolupracovníky dohlížím jako sládková již 13 let," konstatovala velkobřezenská sládková. Také díky ní se Březňák v posledních letech umístil čtyřikrát na prvním místě v nejvýznamnější degustační soutěži PIVEX. "Celkem se ale můžeme pochlubit asi čtyřiceti oceněními," přiznala pivovarnice.

Podle Jany Rostové spočívá umění sládka především v dokonalé kontrole a organizaci výroby piva. "Postup výroby piva, především v pivovarech, kde se vaří tradiční metodou, je po dlouhá desetiletí jasně daný. Důležité ale je, aby se tyto postupy skutečně dodržovaly a důsledně kontrolovaly. To má na starosti právě sládek či sládková," dodala.

Ve Velkém Březně, stejně jako v ostatních pivovarech skupiny Drinks Union, se pivo vyrábí tradiční metodou. "To je právě to, co mě na mojí práci baví. Na pivo je totiž v průběhu jeho výroby stále vidět, můžete si ho téměř kdykoliv osobně zkontrolovat pohledem či ochutnávkou. Moderní výroba v některých jiných pivovarech je uzavřená a zcela řízená počítači, to už není ono. Klasika je klasika..." je přesvědčena hvězda letošní soutěže. Počítače sice řídí i část výroby ve Velkém Březně, například sušení sladu, ale podle Rostové nehrozí, že by zcela nahradily sládka. "Tradiční výroba prostě sládka potřebuje," konstatovala.

Jana Rostová se v pivovarnictví pohybuje již od roku 1968 a v České republice má v největších pivovarech pouze další dvě kolegyně. V pivovaru Velké Březno působí 24 let a v současnosti řídí 28 lidí. Je příznačné, že její profesní dráha byla bezpochyby předznamenána již od narození, ještě jako svobodná totiž nosila příjmení Chmelová. (Právo)

Vánoční pivní speciály, které tradičně připravuje ústecká pivovarská skupina Drinks Union, se již objevily na pultech místních obchodů.

"Pro letošní rok jsme v pivovaru ve Velkém Březně připravili vánoční polotmavý speciál Březňák. Jeho specialitou je, ze je uvařen přímo jako polotmavé pivo, bez řezání světlého a tmavého piva," řekla sládkova pivovaru Jana Roštová, která letos získala ocenění sládek roku.

Vánoční speciál Březňák je podle Roštové připravený právě pro štědrovečerní večeři a nadcházející svátky. "Má jiskřivě granátovou barvou, je jemně hořký s příjemně nasládlou příchutí a vysokou pěnivostí a řízem. Je to ideální kombinace pro sváteční dny," dodala. Vánoční Březňák je podle Martina Sklenáře z oddělení obchodu Drinks Union možné koupit v ústeckých super a hypermarketech, ale i u nezávislých prodejců.

Drinks Union připravil speciály i ve svých dalších pivovarech. "V Kutné Hoře to je Dačický - hořec, což je čtrnáctistupňový světlý ležák. Na Silvestra je pak připravený Novoroční polotmavý ležák speciál Louny," dodal Jan Sedláček z Drinks Union (Ústecký deník)

http://www.jurica.cz/index.php?akce=A010&pohled=V005&id_strana=1228

„Pivo s mimořádným charakterem“ - to je závěr senzorického hodnocení piva z Rodinného pivovaru Chodovar v Chodové Plané mezinárodní odbornou komisí. Ocenění „EVROPSKÁ PIVNÍ HVĚZDA 2005“ (EUROPEAN BEER STAR 2005; budeme-li se držet nabízejícího se přirovnání, jedná se o něco jako „pivního Oskara“) obdržel v Norimberku 15.11. 2005 Rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané. 12% polotmavý kvasnicový Skalní ležák Chodovar uspěl při odborné degustační soutěži v konkurenci 400 pivních značek Evropy a USA. O udělení tohoto ocenění rozhodla mezinárodní komise složená z pivovarských odborníků „Pivo s mimořádným charakterem“ - to je závěr senzorického hodnocení piva z Rodinného pivovaru Chodovar v Chodové Plané mezinárodní odbornou komisí. Ocenění „EVROPSKÁ PIVNÍ HVĚZDA 2005“ (EUROPEAN BEER STAR 2005; budeme-li se držet nabízejícího se přirovnání, jedná se o něco jako „pivního Oskara“) obdržel v Norimberku 15.11. 2005 Rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané. 12% polotmavý kvasnicový Skalní ležák Chodovar uspěl při odborné degustační soutěži v konkurenci 400 pivních značek Evropy a USA. O udělení tohoto ocenění rozhodla mezinárodní komise složená z pivovarských odborníků (Web Chodovar)

Lucie Steinbachová pracuje jako archivářka Plzeňského Prazdroje. Kromě toho ale píše knihy. Jejím posledním počinem je kniha Plzeňský Prazdroj v historických fotografiích, pro jejíž sepsání použila archivní fotografie z pivovaru.

Kniha nabízí čtenáři ucelený obraz o tom, jak se pivo vyrábělo koncem devatenáctého století a pak třeba v padesátých letech minulého století.

"Archivní sbírka Plzeňského Prazdroje je velmi rozsáhlá a také zajímavá, což budou moci čtenáři sami posoudit. Práce na této knize se mi velmi líbila," řekla Steinbachová.

Staré fotografie zavedou čtenáře až do devatenáctého století a nabídnou mu pohled na starý pivovar a jeho kouzlo. Fotografie ukazují třeba výrobu sudů, kterých tu bednáři vyrobili ve třicátých letech minulého století ročně kolem čtyřiceti tisíc. Čtenáři mohou vidět, jak asi výroba vypadala a na skupinových snímcích si mohou prohlédnout i partu bednářů.

Velká většina snímků se v knize objevuje na veřejnosti poprvé. Nechybí v ní také nejstarší fotografie plzeňského pivovaru nebo snímek legendárního hostinského Martina Salzmanna. K vidění jsou v knize také letecké snímky pivovaru z dvacátých let minulého století.

Křest knihy se včera symbolicky uskutečnil ve sklepích Plzeňského Prazdroje. Jejím kmotrem je bývalý vrchní sládek Václav Berka.

"Jsem rád, že také ještě vycházejí knihy a že se najde někdo, kdo je umí napsat. Přeji knize, aby ji lidé četli a vydavatelům, aby takovýchto knížek vydali co nejvíc," řekl Berka. Knihu, která mapuje historii nejslavnějšího českého piva, vydalo nakladatelství Starý most. Navazuje tak na sérii knih, které mapují historii Plzně a pro nakladatelství je to již devatenáctá publikace.

Plzeňské vydavatelství a nakladatelství Starý most se zaměřuje na knihy s regionální tematikou a brzy oslaví šesté výročí svého vzniku.

Mezi starší publikace patří například kniha Škodovka v historických fotografiích nebo Plzeňané. (iDnes)

Plzeňský Prazdroj začal rozšiřovat výrobu ležáku Pilsner Urquell. V první fázi více než dvousetmilionové investice instaloval dva nové cylindro-kónické tanky. Těch bude celkem deset a kromě toho se počítá i s rozvojem sousední varny zprovozněné loni v září. Do ní už podnik dal 400 milionů korun.

Celý projekt se završí v květnu 2006. Roční kapacita výroby piva Pilsner Urquell pak přesáhne tři miliony hektolitrů, což je zhruba o šestinu více než v současnosti.

"Rozšíření výroby piva Pilsner Urquell je v souladu s nárůstem jeho prodeje na zahraničních trzích," dodal mluvčí pivovaru Alexej Bechtin.

Podle něj letos Prazdroji opět výrazně roste export tohoto piva, domácí prodej se zatím drží loňské úrovně. Export pivovaru loni dosáhl 1,7 milionu hektolitrů a meziročně se zvýšil o 13 procent, letos by měl být jeho růst ještě vyšší.

Prazdroj loni prodal 9,7 milionu hektolitrů piva, o 200 tisíc hektolitrů více než předloni. Letos by se měl přiblížit k hranici deseti milionů hektolitrů.

Cylindro-kónické tanky používá plzeňský závod ke kvašení a zrání piva od roku 1991 a nyní jich má 104. Pivo v nich deset až 12 dnů kvasí a poté zhruba 30 dnů leží a zraje.

Nových deset kvasných nádrží, do nichž podnik vloží desítky milionů korun, bude stát do konce roku. Každý tank bude mít objem 3240 hektolitrů. "Tanky se plní na 2400 hl, čtvrtina objemu je ponechána na tvorbu pěny během kvašení," uvedl Bechtin.

Kapacita varny se po rozšíření zvýší z 12 na 18 várek denně, tedy o 22 000 hektolitrů mladiny týdně. Instalace nových nádob je ojedinělým projektem ve skupině SABMiller, kam Prazdroj patří. Zejména díky uspořádání ventilů, které snižuje úniky piva a zajišťují vysokou stabilitu kvasnic a tedy i piva. Na příští rok chystá pivovar v Plzni téměř miliardovou stavbu nové stáčírny piv. "Měla by začít na jaře a skončit do konce roku," uvedl Bechtin. Podle něj půjde o historicky největší investici v plzeňském pivovaru. Podnik dnes produkuje 55 procent piva točeného, zbytek v lahvích.

Čtvrtou, poslední etapu rozšíření varny Pilsner Urquell pivovar na příští rok nechystá. Její zahájení bude podle Bechtina záviset na vývoji světové poptávky po prémiovém plzeňském pivě. Šéf Prazdroje Mike Short uvedl, že SABMiller má s pivovarem v Plzni velké plány. V prvním čtvrtletí 2006 bude mít hotový plán využití celého areálu 58 hektarů. Přestavba z něj bude vycházet. (iDnes)