Klíčové rozhodnutí pro další osud centra města učinili v úterý znojemští zastupitelé. V úterý odpoledne rozhodli, že využijí nabídku na odkoupení pivovaru Hostan.

Neznamená to ovšem, že by radnice plánovala vaření piva, to jí dokonce zakazuje jeden z požadavků dosavadního majitele Hostanu, pivovarského gigantu Heineken.

Zdroj: Právo.cz | Autor: Milan Vojtek

Čeští pivaři dostanou pod stromeček zbrusu nové pivo. Pivovar Chotěboř totiž oživí vánoční trh třináctiapůlstupňovým karamelovým speciálem, což je pivo určené pro slavnostní příležitosti, jakými jsou Vánoce či Nový rok. Pivo bude pod názvem Speciál s výraznou etiketou karamelové barvy v prodeji od 30. listopadu.

Chotěbořský Speciál zrál v ležáckých tancích dva měsíce. „Karamelové pivo jsme vařili třírmutovým způsobem v první polovině září, pak kvasilo při maximální teplotě 10 stupňů Celsia v otevřených kvasných kádích dva týdny. Od 21. září dozrává v ležáckých tancích, nyní pivo filtrujeme, následně pak stočíme do lahví a sudů,“ uvedl sládek Oldřich Záruba. Za půllitrovou láhev Speciálu zaplatí pivaři okolo 15 korun.

Kromě Speciálu připravil Pivovar Chotěboř pro milovníky piva další předvánoční novinku v podobě dárkových balení na čtyři či osm láhvových piv. Karamelový speciál stejně jako další druhy piva bude před Vánoci k dostání v prodejní síti Billa a Jednota či v Penzionu Bene na náměstí v Chotěboři. Chotěbořské pivo tak může být skvělým dárkem pod vánoční stromeček.

„Výborným dárkem jsou také propagační předměty, které prodáváme v rámci našeho internetového obchodu. Je o ně velký zájem z celé republiky,“ uvedl Záruba s tím, že nejvíce se prodávají sklenice a půllitry s logem, etikety, tácky v sadě či trička s logem Pivovaru Chotěboř.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Chotěboř

Regionální pivovary Svijany a Rohozec sbíraly triumfy v tradiční „pivní“ soutěži.

Pivovary z Libereckého kraje uspěly ve dvacátém ročníku ankety o nejlepší pivovar, pivo a pivovarskou osobnost.

Sdružení přátel piva ocenilo produkt Pivovaru Rohozec, jeho světlé výčepní pivo Podskalák se stalo Desítkou roku. V klání o pivovar roku navíc skončil na druhém místě Pivovar Svijany.

Podskalák je podle Františka Jungmanna z Pivovaru Rohozec klasickým představitelem tradičních poctivých českých piv.

„Je to pivo se svěží chutí a lehkou hořkostí, které je vhodné po těžké práci nebo po náročném sportovním výkonu. Zažene každou žízeň, optimálně doplní ztracené tekutiny a energii,“ chválí Jungmann „svou“ desítku.

Takzvané desítky čili výčepní piva, tvoří 63 procent z celkového výstavu všech pivovarů v České republice. Proto je tato kategorie pravděpodobně tou vůbec nejsledovanější.

„Zisk tohoto titulu je pro náš pivovar velmi cenný, protože právě mezi desítkami je velmi tvrdá konkurence,“ pochvaluje si František Jungmann.

Pivovar Rohozec tímto vítězstvím navázal na předchozí úspěch Podskaláka, kterým bylo rovněž 1. místo na prestižní degustační soutěži Dočesná 2009, která se konala v září.

Úspěch na tradiční soutěži Sdružení přátel piva, jejíž vyhodnocení proběhlo v restauračním Klášterním minipivovaru na Strahově, je však ještě o něco cennější.

Další úspěch zaznamenal Pivovar Rohozec v kategorii polotmavých piv. Ta se vyhlašuje mezi pivy od polotmavých a řezaných jedenáctek až po piva vícestupňová. Řezaný Skalák v této kategorii skončil na třetím místě.

„Myslím si, že toto umístění jen podtrhlo celkový úspěch Pivovaru Rohozec v soutěži,“ dodává Jungmann.

Pivovar Rohozec již začátkem listopadu dosáhl úrovně prodeje jako za celý rok 2008, tedy více než třiapadesát tisíc hektolitrů. Předpokládá se, že za celý rok to bude více než 61 000 hektolitrů, což představuje meziroční nárůst 15 procent.

Úspěch pivovarů z regionu ještě podtrhly Svijany, které se staly druhým nejlepším pivovarem roku. Zvítězil Pivovar Herold Březnice, třetí skončil rodinný pivovar Bernard z Humpolce.

Fotogalerie zde...

Zdroj: Jablonecký deník.cz | Autor: Aleš Vávra

Dosud to měli lidé s bezlepkovou dietou, takzvaní celiaci, těžké. Když dostali chuť na pivo, museli si ji nechat zajít, nebo si nechat poslat speciální pivo z Anglie či Německa. To už ale neplatí. Vrchní sládek Zámeckého minipivovaru v Ostravě-Zábřehu Tomáš Hub totiž uvařil speciální bezlepkové pivo.

V zámeckém pivovaru mohli celiaci ochutnat bezlepkové pivo už loni, tehdy je sládek uvařil z pohanky, která ale "zabetonovala" výrobní zařízení, proto je letos hlavní surovinou kukuřice a také kukuřičný sirup.

Dalšími surovinami pro neobvyklé pivo byl například karamel, belgické pivní kvasnice a chmel s přísadou bylinek, například ibišku. "Ten podpořil tmavou barvu piva a také zažívání," řekl vrchní sládek minipivovaru.

Minipivovar uvařil osm set litrů bezlepkového piva s názvem Pikard, o další výrobě rozhodnou štamgasti. Pokud bude o pivo zájem, pivovar jej bude dále vyrábět. "K výrobě bezlepkového piva nás po úspěchu prvního pokusu s pohankou přivedla intervence Českého svazu celiaků," dodal vrchní sládek Tomáš Hub.

Na sto obyvatel jeden celiak

Zámecký minipivovar v Ostravě-Zábřehu je prvním v zemi, komu se podařilo vyrobit pivo vhodné pro lidi s bezlepkovou dietou. V Evropě takové pivo vaří jen jeden pivovar v bavorském Norimberku a v britském Leedsu.

Lidé s bezlepkovou dietou mají vrozenou alergii na obilnou bílkovinu, tedy lepek. Nemohou tedy například požívat potraviny z mouky ani extrakty s obilovin. "Když si dám normální pivo, tak utíkám na záchod," popsal účinky při porušení bezlepkové diety celiak, který pracuje shodou okolností jako číšník v Zámeckém minipivovaru.

Eliška Dufková ze Společnosti pro bezlepkovou dietu odhaduje, že v Česku připadne na sto obyvatel zhruba jeden celiak. "Podle našich informací je v péči lékařů maximálně deset tisíc celiaků," uvedla Eliška Dufková. Mnoho lidí však o své celiakii neví.

"Identifikace tohoto onemocnění je i dnes velmi složitá, málo lékařů podle prvních signálů ihned odhalí celiakii. Ale kdo má už jednoho pacienta, ten nezaváhá," řekla Eliška Dufková. Uvedla, že celiaků přibývá, nikoli však abslutně - zvýšený počet lidí s bezlepkovou dietou odborníci přičítají spíše tomu, že lékaři mají k dispozici lepší diagnostiku.

Zdroj: Ekonomika iDnes.cz| Autor: Jaroslav Baďura | Foto: Alexandr Satinský

18. listopadu převzal sládek pivovaru Vyškov Dušan Táborský ocenění European Beer Star 2009 na slavnostním ceremoniálu v bavorském Norinberku.

Vyškovský pivovar opět uspěl v největší degustační soutěži pořádané na evropském kontinentně. Tmavý ležák Havran obhájil své prvenství mezi černými pivy a již podruhé za sebou získal zlatou pivní hvězdu na mezinárodním festivalu European Beer Star Awards 2009 v kategorii „Bohemian style schwarzbier“.

„Jsme velmi pyšní na toto ocenění, které jsme získali již vloni, protože to dokazuje vysokou kvalitu a vynikající chuť vyškovského piva, které vaříme stále tradičním způsobem a které oceňují nejen naši zákazníci, ale i mezinárodní experti," řekl Dušan Táborský.

Experti na festivalu Europen Beer Star hodnotí pivo z hlediska 4 kritérií: barvy, chutě, pěnivosti a vůně. Do letošního ročníku bylo přihlášeno rekordních 836 vzorků piv z 35 zemí z celého světa, z nichž 78-členný tým mezinárodních degustátorů vybíral v 41 kategoriích ta nejlepší piva. Hodnocení piv probíhalo naslepo během jednoho dne v Pivovarské akademii Doemens v Gräfelfingu.

Havran je 11° tmavý ležák, k jehož výrobě se používá čtyř druhů speciálních sladů. Charakteristický je svojí plně sladově karamelovou chutí, vůní a tmavým barevným tónem. Havran je držitelem chráněného zeměpisného označení České pivo a v letošním roce získal i další ocenění: „Higly commended DARK LAGER“ na soutěži World Beer Awards 2009, která proběhla v Anglii, nebo 1. místo na tradiční Žatecké Dočesné v kategorii černých ležáků.

Celkově získalo Vyškovské pivo v roce 2009 šest různých ocenění za svá piva.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Vyškov

V rámci prevencie boja proti chrípke začal Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne v utorok 24.novembra 2009 rozdávať svojim zamestnancom protichrípkové predvianočné balíčky. Spolu je pripravených 180 balení liečív obsahujúcich predovšetkým vitamíny, ktoré by mali posilniť imunitu pracovníkov pivovaru a znížiť prípadnú chorobnosť pri chrípkovej epidémii. Hodnota jedného balíčka je 15 eur. Informoval o tom vedúci marketingu Emil Mihálik.

,,Dodávateľ WÖRWAG Pharma GmbH.,CO.,KG zostavil nasledujúcu kombináciu liečív: Teraflu, Quantum, Cetebe a naviac sám prispel darčekom- tabletami Magnerot. Pivovar STEIGER si svojich zamestnancov váži a preventívnu protichrípkovú akciu považuje za vhodný príspevok k ich zdraviu. Aj počas krízy sa zamestnanosť pracovníkov v trvalom pracovnom pomere v pivovare STEIGER udržala a dokonca priemerná mzda medziročne neklesla, ale zaznamenala niekoľkopercentný rast“ konštatoval E.Mihálik.

Poukázal aj na to, že samotné pivo je vlastne vitamínový produkt a pri pravidelnej umiernenej konzumácii posilňuje organizmus. Podľa lekárov má pivo v rozumnej miere pozitívny vplyv na kardiovaskulárny systém, upokojuje, pomáha tráviť, zásobuje telo vitamínmi skupiny B, kyselinou listovou a obsahuje aj antioxidanty, ktoré bránia predčasnému starnutiu. Pri vypití 1 litra piva možno počítať s následujícimi priemernými prínosmi vitamínov: Vitamín B1 – thiamin (3 % dennej potreby), B2 - riboflavin (20 %), Niacin (45 %), B6 – pyridoxin (31 %), kyselina listová (52 %).

,,Okrem toho pivo obsahuje CO2, ktorý podporuje trávenie, je skvelý na zažívanie, pomáha pri pocite plnosti po jedle, ťažkého žalúdka a pod. Pri pravidelnom pití primeraného množstva piva sa znižuje aj podiel tzv. zlého cholesterolu. Ďalšími zdravotnými dôvodmi prečo piť pivo je, že chráni pred infarktom, lebo potlačuje usadzovanie tuku v cievach. Znižuje aj riziko mŕtvice tým, že bráni zrážaniu krvných teliesok. Posilňuje kosti, chráni pred osteoporózou, pomáha pri strese a čistí obličky. Pivo uvoľňuje aj hormón šťastia serotonín a obsahuje alkaloid lupulín, pochádzajúci z chmeľu a ten ukľudňuje a prispieva k pokojnému zaspávaniu. Pivo obsahuje aj fytoestrogény, ktoré priaznivo ovplyvňujú vnímanie klimaktéria u žien“, vymenoval E.Mihálik.

Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne v súčasnosti zamestnáva cca 180 pracovníkov a tento rok oslavuje 536 výročie založenia, čím je najstarším slovenským pivovarom. STEIGER vždy patril k ,,poctivým“ pivám a aj v súčasnosti je vyrábaný z prvotriednych vyberaných surovín, spracovaných špičkovými technológiami a varený podľa pôvodnej receptúry. Na kvalitu výroby dohliada tím skúsených slovenských a českých sládkov. Aj preto si pivo STEIGER vychutnávajú nielen verní zákazníci, ale i noví priaznivci tohto výnimočného zlatého moku s nezameniteľnou chuťou pravého piva. Podstata klasickej výroby piva STEIGER spočíva v spracovaní kvalitných pivných surovín varením, dvojfázovým kvasením a dlhodobým ležaním (varňa, spilka a pivnica), bez použitia CK tankov a chemických stabilizátorov. Každá stupňovitosť piva sa varí samostatne, aby sa neskôr pivo nižšej stupňovitosti neriedilo vodou, k čomu sa prepožičiavajú niektoré veľké pivovary. Najdôležitejšia časť výrobného procesu - kvasenie, je hlavným rozdielom „klasiky”, ktorá ma dve fázy. Prvé kvasenie do 10 dní v klasických otvorených kadiach - spilkách a druhé, dokvášanie v pivnici po dobu 30 - 35 dní, spolu teda 40 - 45 dní. Pri veľkovýrobe piva (čo nie je prípad STEIGRA) sa tento náročný proces rieši jedným cyklom v CK tankoch za 10-12 dní, čím pivo výrazne stráca na kvalite.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

Neverím, že varenie piva v Topoľčanoch sa skončí - privítal nás vo svojom dome v Ludaniciach bývalý riaditeľ marketingu pivovaru Topvar Jozef Nemec.

Tohto rezkého chlapíka milovníci tohto nápoja dobre poznajú. Pivo Topvar propagoval až v Austrálii. Počas olympijských hier chodil s jeho logom okolo kajakárskeho areálu, čo vtedy videli asi dve miliardy televíznych divákov. "Stále dúfam, že takýto úspešný pivovar, ktorý exportoval do dvadsiatich krajín sveta, nie je definitívne na kolenách,“ hovorí a do očí sa mu tlačia slzy. "Nefilmujem, sú ozajstné.“

Správy o konci topoľčianskeho pivovaru sú však pravdivé. Spoločnosť SABMiller sa rozhodla zatvoriť ho. V januári 2010 v ňom uvaria posledné pivo. Vo februári dozreje, potom ho "stočia“ a bude koniec. Areál tohto, po vojne prvého postaveného pivovaru na Slovensku, bude distribučným centrom.

"Pre Topoľčany je to rana,“ zdôveruje sa primátor mesta Peter Baláž. Vlani, keď región navštívila vláda, venoval jej predsedovi Robertovi Ficovi, ktorý sa v Topoľčanoch narodil, pohár s logom Topvaru. Bolo to pri príležitosti jeho 45. narodením. Pivovar má tiež toľko. "Premiér ich prežil, pivovar nie.“

V roku 2002, keď topoľčiansky Topvar ako podniková akciovka patril ešte pôvodným vlastníkom, ktorí si zakladali na tom, že sú slovenskí, vyrobil rekordných 692-tisíc hektolitrov. Potom to už s ním išlo dolu vodou. O rok nato zvýšila Dzurindova vláda spotrebnú daň z piva na dvojnásobok, takže výroba a predaj sa začali prepadávať. Ficov Smer-SD spolu s ĽS-HZDS chceli pivovarníkov zachrániť a navrhovali dane znížiť, čo sa však nestalo. Teraz, keď mnoho pivovarov už neexistuje a končia ďalšie, Ficova vláda o daniach z piva nehovorí. Pritom sú vyššie ako napríklad v Česku. Na jeden hektoliter "dvanástky“ je to zhruba 20 eur. V tomto roku bude výroba piva na Slovensku o ďalších desať percent nižšia ako v predchádzajúcom. Približne 3,3 milióna hektolitrov.

Už to nebude ono

Nedal sa Topvar zachrániť zlepšením marketingu? pýtame sa Nemca. Nechce sa mu o tom rozprávať. Bývalému manažmentu sa podľa neho však darilo preto, lebo Topvar propagoval aj medzi jednoduchými ľuďmi. "Pivo je ľudový nápoj. Bohatí si radšej dajú koňak.“ Odmieta sa vyjadrovať aj ku kvalite Topvaru. Pivo nepije, ale občas degustuje. Doma v chladničke má preto nielen Topvar, ale aj značky konkurenčných pivovarov. Zamestnanci topoľčianskeho pivovaru však nedajú na svoj produkt dopustiť ani teraz, hoci asi 170 z nich si bude musieť hľadať novú prácu. "Dvanástka Topvar je stále fantastické pivo,“ hovorí jeden z pivovarníckych robotníkov. Po plzenskom je podľa neho najlepšie, aké sa na Slovensku predáva. Podľa jeho kolegu Topvar je stále dobrý, ale mal výkyvy. Bolo to v roku 2006, keď pivovar prevzali noví vlastníci. "Ale potom sa kvalita vyrovnala.“

Hoci značka Topvar nezanikne, lebo pod týmto názvom sa začne vyrábať v Šariši, podľa primátora Baláža "to už nebude ono. Bude to cudzie pivo.“ S ľútosťou hovorí o skončení čapovania "rezaného“ Topvaru. Pri takom zostáva v pohári svetlé pivo dole, tmavé je hore. "Rezané pivo má neopakovateľnú chuť.“

Nadštandardné odstupné

Skupiny žien, ktoré išli včera po zmene domov, sme sa opýtali, či vedia, koľko im firma vyplatí na odstupnom. Nevedeli. Prezradili sme im, že budú spokojné. Pri odchode dostanú mzdu za ďalších šesť až deväť mesiacov, čo je dvoj- až trojnásobok možnosti, ktorú garantuje Zákonník práce. Táto správa ich evidentne potešila. Potvrdili sa tak informácie hovorkyne Topvaru Drahomíry Mandíkovej, ktorá povedala, že odstupné bude nadštandardné.

Zdroj: HN Online.sk | Autor: Vladimír Turanský

Projekt pivovaru v klášteře, který chtěli uskutečnit v Sokolově, se prozatím nekoná. Podzemní sklepní prostory, které již byly vyklizeny, a byl zde proveden také archeologický průzkum, tak čekají na další úpravy. Místní pivovar musel najít náhradní řešení. Vaří pivo o kousek dál v jiné budově patřící městu.

„My jsme v projektu neuspěli se žádostí o dotaci z Operačního programu rozvoje podnikání, kde jsme nesplnili některé podmínky, proto jsme se rozhodli požádat znovu tentokrát z ROPu na rozvoj cestovního ruchu a podmínky se žádným způsobem nemění. I tak celková investice bude přes 16 milionů korun a obdržená dotace může činit 40% celkových nákladů“, uvedl starosta města Karel Jakobec.

Původně společný projekt s pivovarem se tedy musí na čas odložit. Město však doufá, že se žádostí uspěje a bude moci pokračovat.

„V přízemí by byla stáčírna piva, v suterénních prostorech, kde jsou ty krásné klenuté sklepy, by byla stylová restaurace s krbem, a počítáme do budoucna i s tím, že by nějaké posezení mohlo být i venku“, popsal Jakobec.

Městská restaurace s pivovarem by měla sloužit nejen jako lákadlo na turisty, ale i pro místní občany.

Zdroj: Západ.cz

Od poloviny listopadu mají příznivci piva Březňák další důvod k radosti. Na trh totiž přichází světlá výčepní desítka s tváří pana Cibicha v novém velkém balení s dvoulitrovým obsahem. To je na českém trhu úplnou novinkou. Značky Zlatopramen a Starobrno, které také patří do rodiny Heineken, sice letos na jaře s velkým úspěchem představily plastovou Maxilahev, ale s nižším objemem, 1,5 litru. „Velký Březňák“ tak ve svém názvu spojuje jméno své i místa původu piva tohoto piva, kterým je Velké Březno.

Do speciálního plastového obalu s povrchovou úpravu lahve se systémem „AMASORB“, který zabraňuje přibližně čtyřikrát úniku CO2 z lahve a naopak pronikání kyslíku z venkovního prostředí, byla první várka piva Březňák stočena již v minulém týdnu. Nyní by měl být Velký Březňák k dostání ve vybraných obchodních sítích, jejichž počet by měl postupně narůstat.

Představení dvoulitrové lahve Březňáku na český trh je vzhledem k času uvedení spojeno s blížícími se Vánocemi. „Po staletí na štědrovečerní stůl patří nejen vánoční kapr, ale tradičně také dobré pivo. Velký Březňák by tak pro letošek určitě neměl chybět na sváteční tabuli,“ říká Daniela Klančíková ze společnosti Heineken Česká republika, které je pivovar Velké Březno součástí.

Uvedení Velkého Březňáka na trh bude spojeno s rozsáhlou podporou prodeje. Spotřebitelé se tak mohou těšit na spotřebitelské soutěže i odměnu za nákup v podobě vánočního kapra na vybraných místech. Celý prosinec pak také bude probíhat soutěž o dárky, například o hlavní cenu - LCD televizor. Soutěžit o něj bude moci každý, kdo odešle v průběhu prosince hrací kartu s originálním svátečním přáním pro pana Cibicha a minimálně 6 nalepenými čárkovými kódy. Již tento počet však soutěžícím zaručuje první jistou výhru v podobě půllitru s logem Březňák. Za další násobky šesti bude možno získat kredit do mobilu nebo poukázky k nákupu v hodnotě 150,- Kč.

Přes počáteční nedůvěru si velké pivní lahve získaly velmi rychle oblibu, což je pro tak náročný trh, jakým Česká republika je, jednoznačný úspěch. „Spotřebitelé přivítali nový druh obalu, jeho praktičnost a ocenili také vysokou kvalitu piva, která zůstává i v těchto velkých baleních zachovaná. Úspěch speciálních plastových obalů s vyšším objemem u našich sesterských značek nás utvrzuje v přesvědčení, že „Velký Březňák“ bude úspěšný,“ říká Daniela Klančíková.

Zdroj: Marketingové noviny

Budějovický Budvar letos zvýšil export do Kanady o více než pětinu. Vlasta Kociánová, obchodní manažerka pro Kanadu z Budějovického Budvaru, řekla v pondělí agentuře Mediafax, že za deset letošních měsíců vyvezl Budvar do Kanady téměř 7000 hektolitrů piva.

Budějovický Budvar vyváží do Kanady od roku 2001, kdy vyvezli prvních 500 hektolitrů světlého ležáku. "Od té doby se prodeje zvyšovaly a příznivý trend pokračuje i letos. Během prvních deseti měsíců 2009 vyvezl Budějovický Budvar do Kanady téměř 7000 hektolitrů piva, což je meziročně o 21 procent více. Již v polovině září 2009 odešlo do Kanady tolik piva, jako za celý loňský rok," řekla Kociánová.

Budějovický Budvar dosud vyvážel do Kanady světlý ležák pod značkou Czechvar v lahvích a od srpna 2008 zahájil i dodávky piva v sudech. „Díky rostoucí poptávce zákazníků a zájmu importéra jsme v pondělí odeslali do Kanady první ležák značky Czechvar také v plechovkách. Protože obliba piva v plechovkách v Kanadě v posledních letech roste, věříme, že naše novinka bude mít u konzumentů úspěch,“ dodala Kociánová.

První zásilka obsahuje 34 776 půllitrových plechovek, to je asi 174 hektolitrů. Jde zároveň o historicky první export ležáku s označením Czechvar v tomto typu balení. Do Kanady budou plechovky kamionem a lodí cestovat asi čtyři týdny. "Už v období Vánoc se objeví na pultech obchodů v provincii Ontario, během roku 2010 se plánuje postupné zavedení plechovek také v dalších kanadských provinciích, například v British Columbia, Quebeck nebo Alberta," doplnila Kociánová.

Zdroj: MediaFax.cz | Autor: Dobrin Stojčev

Rodinný pivovar Bernard poprvé ve své historii vypsal výběrové řízení na dodavatele služeb v oblasti PR. Podle Zdeňka Mikuláška, PR manažera pivovaru, potvrdilo účast v uzavřeném tendru 6-7 agentur. Z nich podle něj budou vybrány do týdne 2 až 3 agentury, které postoupí do finálového kola. O vítězi by mělo být rozhodnuto v polovině prosince. Zdeněk Mikulášek se ale netají obavami o to, zda si vůbec z nabídky pivovar vybere. "Jsme známí poměrně specifickými nároky na PR, nejsem si vůbec jistý, jestli nám některá ze zúčastněných agentur vůbec dokáže nabídnout to, co potřebujeme. Může se stát, že nevybereme žádnou," říká Mikulášek.

Zdroj: MaM iHNed.cz

Vyškovské pivo se stalo rovněž součástí virtuálního světa. Od poloviny října letošního roku je Vyškovské pivo členem jedné z největších webových sociálních sítí – facebook. Na těchto stránkách najdou fanoušci nejen všechny důležité informace a novinky z pivovaru, ale i fotogalerii, zajímavé odkazy a diskusi. Současně vedení pivovaru tento kanál využívá k přímé komunikaci s koncovými zákazníky a příznivci značky Vyškovské pivo.

Pro své příznivce připravil pivovar na největším serveru pro sdílení filmových souborů YouTube sérii zábavných videí - Gulášovy sázky a Gulášovy srandičky. Každý týden až do konce roku je zde vkládáno nové video, které můžete shlédnout přímo na webových stránkách http://www.youtube.com/vyskovskepivo nebo www.pivovyskov.cz.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru vyškov

Není pivo jako pivo. To ví u nás v Čechách nejen každý pivař, ale i každé malé dítě. Je pivo pro každodenní napití a je pivo výjimečné, jeho pití je malým svátkem.

Mezi sváteční pivo se bezesporu řadí pivo, které vaří

Klášterní pivovar Strahov.

I piva z tohoto pivovaru se dají dělit na pivo všední a na pivo sváteční. Mezi sváteční bezpochyby patří všechny sezónní speciály. Vzhledem k pokročilé roční době již letos nestihneme velikonoční, letní či podzimní speciál a tak zbývá vánoční polotmavý ležák.

Od 1. prosince můžeme ochutnat pivo nejsvátečnější a sice vánoční, nejsilnější pivo z kolekce Klášterního pivovaru Strahov. Je to celosladové spodně kvašené pivo, v jehož chuti se objevuje použitý český, mnichovský, karamelový a karapils slad. Jeho síla - tělnatost je vyvážena poctivou dávkou chmele. Ve světě toto pivo spadá do kategorie Doppelbock a nabízí dokonalou harmonii. Užijte si to nejlepší z našich polí a chmelnic v čase Vánoc.

Zcela unikátní je každoroční uvedení tohoto piva do prodeje. Je provázeno posvěcením a zpívanou vánoční – pivní mší, kterou tvoří nesmrtelná hudba Jakuba Jana Ryby doprovázená parafrázovaným pivovarským textem.

Mši provede Strahovský chrámový sbor a orchestr Collegium Strahoviense pod vedením Vladimíra Roubala. Ta letošní se koná 1. prosince 2009 od 19:00 a vstupenky na ni je možno zakoupit v Klášterním pivovaru Strahov.

Od této slavnosti dále až do Vánoc se bude točit toto unikátní dvacetistupňové pivo. Ovšem skvělé pivo se v tomto malém pivovaru a jeho restauraci na Strahově točí celý rok.

Zdroj: Sdělení iDnes.cz | Komerční sdělení

Výroba piva v Topoľčanoch o pár mesiacov definitívne skončí. Spoločnosť Pivovary Topvar totiž v piatok informovala svojich zamestnancov a odborové organizácie o zámere ukončiť prevádzku vo svojom výrobnom závode v Topoľčanoch. O prácu by tak malo prísť niekoľko desiatok ľudí.

"Hlavným dôvodom tejto zmeny je dlhodobý pokles slovenského pivného trhu, ktorý za posledných päť rokov predstavoval takmer 16 percent," informovala v piatok firma, ktorej vlastníkom je juhoafrický pivovarnícky gigant SABMiller.

Definitívne by sa mala výroba piva a sladu v topoľčianskom pivovare ukončiť 28. februára budúceho roku.

Pivovary Topvar tak budú pokračovať vo výrobe piva v zostávajúcom závode vo Veľkom Šariši, ktorý má podľa spoločnosti dostatočnú kapacitu na pokrytie požiadaviek trhu. "Spoločnosť Pivovary Topvar by chcela zdôrazniť, že zostáva aktívne pôsobiť na slovenskom pivnom trhu a bude aj naďalej vyrábať a ponúkať svojim zákazníkom a spotrebiteľom pivá vysokej kvality, vrátane značky Topvar," uvádza vo vyhlásení spoločnosť.

Koľkých zamestnancov presne by sa zastavenie výroby v Topoľčanoch malo dotknúť, firma nekonkretizovala. Uviedla len, že je to približne 19 percent pracovníkov firmy Pivovary Topvar. Tá má svojej podľa internetovej stránky 900 zamestnancov.

V Topoľčanoch by tak zrejme prácu stratilo zhruba 170 ľudí. Areál topoľčianskeho pivovaru však nezostane pustý. Pivovary Topvar ho totiž budú naďalej využívať ako distribučné a administratívne centrum.

"Všetci zamestnanci, ktorých sa dotkne ukončenie prevádzky výrobného závodu v Topoľčanoch, dostanú odstupné nad rámec Zákonníka práce. Navyše pre nich pripravujeme program, ktorý im pomôže uplatniť sa na trhu práce," uviedla hovorkyňa Pivovarov Topvar Drahomíra Mandíková.

Firma podľa nej najala personálnu agentúru, ktorá bude zamestnancom pomáhať vyhľadávať možnosti, ako sa uplatniť v regióne alebo im poradí, ako začať vlastné podnikanie.

Spoločnosť Pivovary Topvar, a.s. Topoľčany je súčasťou pivovarníckej skupiny SABMiller, ktorá v SR prevádzkuje okrem pivovaru Topvar v Topoľčanoch aj Pivovar Šariš vo Veľkom Šariši. Pivo sa v topoľčianskom pivovare Topvar vyrába už od roku 1964.

Zdroj: Dnes Atlas.sk

Ve skotském městečku Arisaig byl 11. listopadu tohoto roku slavnostně odhalen památník více než tří stovek československých vojáků, kteří zde prošli bojovým výcvikem. Většina z parašutistů seskočila do okupované Evropy, tedy týlu nepřítele. Mezi nimi byli i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří spolu provedli atentát na Reinharda Heydricha. Broumovský pivovar Opat dodal do městečka Arisaig, na severozápadě Skotska, pivo světlý ležák Kvasničák, speciálně stočený k této příležitosti. Pivo z Čech bylo všemi přítomnými hodnoceno jako velice kvalitní a lahodné.

Autor: Miroslav Anger

Keď spomeniete pred staršími slovenskými hudobnými legendami meno KAREL WITZ, mali by sa rozpomenúť: áno, to je ten gitarista. Hoci sa učil hrať na husle, jeho vášňou sa stala gitara. Osud ho zavial z Prahy do Košíc, kde sa postupne dostal k spoluúčinkovaniu s Jankom Lehotským, Mariánom Vargom či Petrom Nagyom. Je to už dávno, čo sa jeho hudobná éra u nás skončila. Svoj život zasvätil niečomu celkom inému, hoci si dodnes po večeroch rád zahrá. Podarilo sa mu vrátiť do života malý pivovar rodiny Witzovcov v českej Poličke.

Kedy ste sa rozhodli presťahovať z Prahy do Košíc?

To bolo vďaka mojej manželke, ktorá s rodičmi bývala v Košiciach. Zoznámil som sa s ňou na jahodovej brigáde v Anglicku. Študoval som v Prahe, ona v Bratislave. Prvá skončila štúdium ona. Po jej promócii sme sa v roku 1969 v Košiciach zosobášili. Hneď potom prišla za mnou do Prahy. Tu sa nám narodili dve dcérky. V roku 1972 som doštudoval aj ja. Žili sme v jednom byte s mojimi rodičmi. A potom sme sa - pre byt - presťahovali do Košíc.

Bolo to dobré rozhodnutie?

Určite áno. Bolo lepšie, že sme tieto časy prežili samostatne. A na Slovensku sú veľmi pekné miesta. V Košiciach sa nám ešte narodil syn. A moja manželka sa potom uplatnila v slobodnom povolaní.

Ako ste sa dostali k muzike?

Asi to mám tak trochu v génoch. Môj otec kedysi v Poličke hrával v kapele na violončelo - mali sláčikové kvarteto. Hrali aj skladby od Bohuslava Martinů, ktorý sa tu narodil a aj tu je pochovaný. Vlastnil niekoľko jeho ručne písaných partov a všetky rukopisy potom venoval miestnemu múzeu. Mňa dali rodičia na husle, ale počas pubertálnych rokov ma zlákala gitara. Teta mi na ňu vtedy požičala osemsto korún.

Rodičia mali výhrady?

Mali. Chceli mať zo mňa asi niečo iné než hudobníka. Často mi opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Mal som kučery, ktoré keď sa natiahli, boli naozaj dosť dlhé. Počas vysokej školy sme mali kapelu, volala sa Ages B.C. - Roky pred Kristom a v roku 1967 sme vyhrali prvý Beatsalon v Prahe.

Čo z vás chceli mať rodičia?

Predstavovali si, a ja spočiatku s nimi, že budem študovať. Akurát otec - profesor práv na Univerzite Karlovej v Prahe, mi kedysi hovoril: „Hocičo, ale právo nie, vieš, ja by som odtiaľ musel odísť." Takto to bral, bol poctivý človek. Vybral som si štúdium ekonómie.

V Košiciach ste sa dostali medzi hudobníkov, ktorí sa postupne stali legendami domácej scény. Ako si na to spomínate?

Spočiatku to nevyzeralo ružovo, vyhliadky neboli bohvieaké, lebo brat emigroval do Nemecka, a také niečo vždy priťažilo. Pracoval som najprv ako štatistický referent na košickom mestskom národnom výbore. Po roku a pol sa naskytla možnosť fungovať v slobodnom povolaní v divadle Thália. Tak som to využil a povedal som si - budem robiť hudbu.

Prvá kapela, v ktorej som na Slovensku pôsobil, bola Profily. Fungovali sme ako slobodní umelci v divadle a vo voľnom čase sme cvičili pre potešenie. Začal tam za nami chodiť aj košický hudobník Marián Bednár. Pôsobil v známych slovenských kapelách. Prišiel si vypočuť naše aj prevzaté veci, ktoré sme hrali. A potom sa opýtal: ‚Nechceli by ste to skúsiť s Jankom Lehotským z Bratislavy?' Dodám vám nahrávky. Povedali sme si, skúsime všetko, nie? Dostali sme magnetofónovú pásku, naučili sme sa to hrať, prišiel Janko Lehotský a zostal s nami zo dva-tri týždne.

A zrazu sa z nás stal Modus a presunuli sme sa do Bratislavy. Pol roka na to prišiel Miro Žbirka. A predtým i Marika Gombitová. Tá s nami pôsobila ako speváčka od roku 1974 v kapele Profily. Prišla k nám vtedy ako študentka strednej školy v Košiciach. Nakoniec, je rodáčkou zo Stropkova.

Všetko sa dalo len tak z brucha dohodnúť?

Zdalo sa nám to perspektívne, tak sme začali spolu hrať. Samozrejme, to že práve my, bola vlastne otázka šťastnej náhody.

Ako dnes vnímate svoju éru hudobníka?

Predovšetkým som nemusel každé ráno cvikať v sklade, napríklad v železiarňach (smiech). Nemal som však žiadnu platenú dovolenku ani ROH zájazdy, ale nemal som ani dôvod byť nespokojný, bol som mladý, zdravý.

Muzikanti často vedú búrlivý život. Vy ste taký neboli?

Istý čas sme cestovali dosť - s Modusom, aj s Mariánom Vargom a s Collegiom Musicom, ale bral som to ako normálny život. Sústavne som cvičil, alebo som si hral na gitare, lebo ma to bavilo. Dokonca som aj skladal.

Pre koho?

Pre Mariku Gombitovú. Texty napísal Peter Nagy, vtedy ešte sám nespieval. Nahralo sa to v košickom rozhlase, ale nikdy sa to nepúšťalo.

Prečo?

Asi fungovali bratislavské sily, ktoré boli proti tomu, aby sa hudba z Košíc dostala ďalej. Pritom si dodnes myslím, že to boli dobré veci.

S kým sa vám zo slovenských hudobníkov najlepšie spolupracovalo?

Asi práve s Marikou. Autorstvo ma veľmi napĺňalo. Napísal som niečo aj pre Věru Špinarovú. Robil som vlastnú hudbu, ale akosi som ju nevedel posunúť ďalej. Nakoniec som to nechal tak, chodil som len skúšať s košickými kapelami. Jednoducho, nebol som populárny typ. Od roku 1980 som voľne spolupracoval s Petrom Nagyom. Vtedy vznikali spoločné skladby a nakoniec sme založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyom som skončil v roku 1983.

Ste ešte s našimi hudobníkmi v kontakte?

Občas, asi tak raz do roka, si zavolám s Jankom Lehotským. Minulý rok mi zavolal Dušan Hájek, bubeník z Collegia Musica. Inak som sa slovenským hudobníkom zrejme vzdialil. Myslím, že nechápu, prečo som z Košíc, a najmä z Bratislavy, odišiel, hoci ani oni už nepôsobia tak intenzívne na hudobnej scéne. Dnes udržujem kontakty so Slovenskom skôr cez manželku a jej rodinu.

Ani s Marikou ste neboli v kontakte?

Nie. A trochu sa za to hanbím. Ona mi vtedy naspievala dve pesničky a očakával som, že spolu založíme kapelu. Ja, Marika a Lehotský. Nebol by to býval Modus, ale iná kapela. Potom mala autonehodu a odvtedy som nikdy nemal odvahu jej zavolať.

Hrávate aj dnes?

Keď sa dá, zahrám si niekedy večer nejakú hodinku, na rozptýlenie. Akurát už bývam rýchlejšie unavený. V práci ma stále niečo alebo niekto „prekvapuje". Bez môjho podpisu a vedomia sa v pivovare nič neudeje.

Z Košíc ste s rodinou odišli po roku 1989. Prečo ste neostali?

Bol som v podstate nulová existencia. Ku koncu som už ani veľmi nehral, skôr som pomáhal manželke s inštaláciou jej výtvarných diel. Po revolúcii som v Košiciach v roku 1990 vyhral dva konkurzy a do konca roku 1990 som robil vedúceho odboru kultúry mesta Košíc. Potom sa už začali prebúdzať zlé nálady okolo rozdelenia republiky. Tak som si to, najskôr sám, zamieril do Poličky na Morave. Potom, v roku 1992, prišla za mnou i rodina. V Prahe, kde som vyrastal a po celý čas si tam držal trvalé bydlisko, som si v roku 1992 založil živnosť a intenzívne som sa začal zaoberať reštitúciami.

Bolo to samozrejmé?

Skôr by som povedal, že sa to ukázalo ako rozhodujúce. V Prahe som celé detstvo strávil v dome na Moravskej ulici, ktorý rodine zobrali Nemci a neskôr bol otec donútený ho „darovať štátu". Inak by stratil miesto a my deti možnosť študovať. V Poličke bol zase v súvislosti s dvoma meštianskymi domami rodiny Witzovcov súd. V roku 1951 - po predchádzajúcej arizácii a namiesto ocenenia, že otec a jeho sestra prežili koncentračný tábor - dal súd prednosť takzvanému päťročnému plánu a družstevníctvu pred kapitalistickým hospodárením. V Prahe nám zostal na používanie jeden byt v našom bývalom dome.

Kedy ste sa to všetko dozvedeli?

O niektorých veciach v Poličke som sa dozvedel prvý raz až po revolúcii. Zároveň som sa dozvedel viac aj o Továrni likérov v Poličke, ktorú naša rodina po celé generácie vlastnila. A o Poličskom pivovare. Vedel som, že v Poličke sa práve vtedy - písal sa rok 1991 - odohrávali veľmi vážne veci. Musel som sa v tej situácii spoľahnúť iba na vlastné sily. Viete, poviem vám, že som zamatovej revolúcii v prvej chvíli vôbec neveril.

Ani spätne ste neuverili?

Mal som z rodiny dosť skúseností, aby som ten prevrat nebral idealisticky. Navyše, s predsudkami som sa neprestal stretávať ďalej. Keď som v roku 2000 prišiel vo Svitavách na pozemkový fond, opýtal som sa - tak čo budeme robiť s reštitúciami, ktoré ležia od roku 1991 u vás v skrini? Viete, čo mi úradníčka povedala? Že „prišlo nariadenie z Európskej únie, že sa s vami Židmi budeme zaoberať". Je možné, že tá židovská otázka je nekonečná? Dobre, prežil som to bez problémov a som rád, že sa mi následne darilo.

Ako prijali miestni ľudia v Poličke, keď ste sa začali uchádzať o nehnuteľnosti?

Od začiatku som sa stretával s predsudkami, tak to už býva. Ľudia si hovorili - je to Žid, nič nám tu nenechá. Počul som to sám pred pätnástimi rokmi. Prvý z Witzovcov sa prisťahoval do Poličky v roku 1850. Tiež sa stretol s odporom miestnych obyvateľov. Vyšetrovali ho a napísali o tej veci „krátky zápis". Pritom sa chcel len prisťahovať na základe dekrétu, ktorý mu to umožňoval. Je to zvláštne, ako sa história opakuje. Teraz žijeme s manželkou na rohu námestia v dome, v ktorom naši predkovia mali Továreň.

Poznali ste Poličku aj predtým?

Iba sme cez ňu v detstve s rodičmi prechádzali. Len jediný raz mi otec povedal - tu sme kedysi bývali, toto boli naše domy. O Továrni likérov, v ktorej sa do roku 1969 robili už len sódovky, sa v rodine vedelo.

Vedeli ste niečo o pivovarníctve?

V pivovarníctve sa postupne orientujem, odkedy som sa nasťahoval do Poličky. To je už osemnásť rokov. Neskôr som sa dozvedel o tom, že v roku 1517 bolo stotrinástim domom vnútri hradieb kráľovského mesta Polička udelené takzvané právo várečné. Do roku 1771 sa v týchto domoch varilo pivo. A následne si postavili títo „právovárečníci" vnútri hradieb prvý spoločný Meštiansky pivovar v Poličke. Zostala z neho však iba ruina sladovne. Roku 1865 bol v Poličke postavený mimo hradieb tretí Meštiansky právovárečný pivovar. Ten bol po roku 1948 protiprávne znárodnený a od roku 1994 sa potomkovia právovárečných rodín vrátane mňa do pivovaru vrátili.

V akom stave ste ho prevzali?

Prevzali sme ho od štátneho podniku Pivovary Hradec Králové, ktorému podliehalo osemnásť pivovarských prevádzok. Bolo to celé nezmyselné, hospodárenie aj prevádzka boli úpadkové. Hrozilo nám okamžité zatvorenie. A tak sme skúsili vlastnú víziu. Okrem iných opatrení sme napríklad do pol roka zaviedli nonstop predaj piva. To bol dobrý signál pre ľudí v najbližšom okolí a tento spôsob nám umožnil okrem zvýšenia predaja aj ihneď inkasovať. Napriek počiatočnej nedôvere sme nezanikli. Ani počas troch mesiacov, ani pätnástich rokov. V tom období sa nám veľmi zišla filozofia, ktorú sme mali v muzike: že musíme byť otvorení ku každému a nemôžeme preháňať ceny. Predávali sme normálne pivo za normálne ceny pre normálnych ľudí.

A aké bolo vaše pivo?

Spočiatku sme nerobili bohvieaké pivo. Veď prvý polrok sme varili zo starých zásob a riešili kopu iných vecí. Musel som odvolať vedúceho prevádzky, lebo mu chýbalo tisíc hektolitrov piva. Prvé tri roky boli dosť zúfalé. Veľa akcionárov začalo predávať akcie a ja sám som robil tri roky bez honoráru. Našťastie, súčasne som zreštituoval aj dva spomínané „právovárečné" meštianske domy v centre Poličky. Prízemia domov som prenajal a zaviedol som v jednom z nich aj predaj piva. Domy sa už živili samy.

Máte v biznise ľudí, ktorým môžete dôverovať?

Spolupracovníkov v pivovare mám dobrých. Musím sa však pripraviť na čas, keď pôjdem do dôchodku a pripraviť si nástupcu. Neviem, či to bude niekto z mojej rodiny. Veľa času v poslednom čase trávim s mladými ľuďmi pri ich bakalárskych a záverečných prácach na vysokých školách z odboru pivovarského.

Stále platí, ako sa o vás napísalo, že ste produkciu zdvojnásobili?

V zásade áno. Keď som v Poličke začínal, pivovar vyrábal 42-tisíc hektolitrov piva ročne, v rokoch 2003 až 2006 to bol dvojnásobok. Tento rok je to zhruba 70-tisíc hektolitrov. Každý odberateľ dobre vie, čo u nás dostane kúpiť. Musíme sa správať rovnako, či si niekto príde po tridsať veľkých sudov, alebo po dva malé, či jednu prepravku s dvadsiatimi fľaškami piva.

V Česku sa od januára plánuje zvýšenie spotrebnej dane na pivo o tretinu. Prišiel dokonca návrh premenovať pivo na sladové víno, aby sa pivovarníci dani vyhli. Ako sa vás to dotýka?

Dotýka sa nás to len do tej miery, že si to povšimli niektoré médiá, ktoré potrebujú prežiť. Celá vec sa zatiaľ v parlamente len prerokúva, spolu so spotrebnou daňou sa má zvýšiť aj DPH, takže to zvýšenie potom bude pravdepodobne dvojité. Do konca roka už neostáva veľa času a v zbierke zákonov zatiaľ nič nevyšlo.

Takže sa neobávate?

Na to sa treba pozerať rozumne. Sme malý, nezávislý pivovar. Patríme do prostrednej kategórie malých pivovarov, ktoré majú tridsaťpercentnú úľavu na spotrebnej dani. V prípade jej zvýšenia by sme na budúci rok prišli asi o tri milióny českých korún. Nepovažujem to však za likvidačný postup. Ak to štátne hospodárstvo potrebuje, obmedzíme sa v našich plánoch.

Ako vnímate krízu?

Najviac sa v nej ocitli podniky, ktoré exportujú. Pivovary majú znížený dopyt a tým aj problémy. Do reštaurácií a krčiem dnes chodí menej ľudí a navyše sú stále problémy s alkoholom za volantom. Málokto sa dnes už zaoberá tým, že tradícia výroby piva je stará vyše štyritisíc rokov. Na druhej strane, snažíme sa vyrábať stále lepšie pivo. Od júna máme aj povolenie Štátnej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie variť „České pivo".

Čo znamená variť stále lepšie pivo?

Viete niečo o konope? Vo veľkom obrazovom atlase rastlín sa píše, že do čeľade konopovitých rastlín patrí okrem konope aj chmeľ. A prvou dôležitou zásadou pri výrobe piva je poriadne chmeliť, aby sa z látok obsiahnutých v chmeli dostalo čo najviac do piva! Plnohodnotné české pivo, to nie je žiaden zrýchlený tovar.

Je pivo dobrá komodita?

Nepozerám sa na to z pohľadu príjmu. V tom nevidím nič, čo by ma špeciálne motivovalo. Skôr mi ide o súťaž v konkurencii ostatných pivovarov. Potrebný príjem však máme zaistený.

Čo pre vás vlastne znamená rodinný majetok?

Svojím spôsobom je to starosť. Reštitúcie sa v Poličke ukázali ako väčší dlhodobý problém. Musel som sa takmer o všetko súdiť. Niektoré pozemkové kauzy trvali vyše desať rokov.

Nemali ste niekedy chuť to vzdať?

Záleží na vás, čo si z toho všetkého odnesiete. Bolo veľmi dobré, že som sa mohol o rodinný majetok vôbec prihlásiť. Veľa som si o veciach prečítal - v korešpondencii, v archívoch, rozprával som sa s ľuďmi, ktorí mojich rodičov a predkov poznali. V rokoch 1991 a 1992 som mal možnosť nahliadnuť aj do archívov v Poličke.

Vtedy sa po prvý raz v histórii otvorili pre verejnosť. Tam som našiel zaznačené všetko, na čo som bol aj nebol zvedavý. Aj to, kto našu rodinu arizoval. Aj to, že v Terezíne umlátili môjho starého otca, že ho úplne zmrzačili. Aj to, že môj otec tam robil v krematóriu a spolu so sestrou koncentrák úplne náhodne prežili. A že nik ďalší z rodiny koncentračný tábor neprežil. Samozrejme, že otca to strašne poznačilo a k tejto téme sa nikdy nevracal.

Ste dnes šťastný človek?

Som rád, že podnik funguje a moja rodina je v poriadku, ale stále sú veci, o ktorých mi je ťažko rozprávať.

Karel Witz (1947)

Narodil sa v Prahe, kde vyštudoval Vysokú školu ekonomickú. V roku 1973 sa s manželkou, Veronikou Kováčovou-Witzovou, akademickou sochárkou, absolventkou VŠVU v Bratislave, odsťahoval do Košíc. Tu začal pracovať ako referent, oveľa viac ho však zaujímala jeho vášeň - gitara. Postupne si zahral v slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976 - 1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978), Indigo.

Spolupracoval s Mirom Žbirkom (LP 1980, 1982, 1983 - 20 naj...), Petrom Nagyom, Mariánom Vargom či s Marikou Gombitovou. V roku 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníkmi zreštituoval malý Měšťanský pivovar v moravskom mestečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonštruovať a dnes sa v ňom varí ročne zhruba 70-tisíc hektolitrov Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličke.

Zdroj: Kultura Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič a Peter Procházka

V přerovské nemocnici dostávají dárci krve pro doplnění tekutin nyní také nealkoholické pivo Zubr. Bezplatně ho pivovar daruje nemocnici, aby mohla rozšířit nabídku nápojů, které dárci obvykle dostávají před odběrem i po něm.

Standardně se při odběru podává minerálka, čaj, ovocné nápoje nebo černá káva podle chuti a proto zpestření o nealkoholické pivo uvítali dárci s nadšením.

Příjem tekutin je velmi důležitý pro udržení rovnováhy uvnitř organismu a pomáhá předejít kolapsovým stavům. „Nealkoholické pivo není u odběru vyloženě lepší než ostatní nápoje, ale spíše příjemnou změnou. Na rozdíl od běžných nápojů obsahuje široké spektrum tělů potřebných látek jako např. vitamíny řady B, aminokyseliny nebo polyfenoly, což je určitě přínosem“ říká primář hemato-transfůzního oddělení Mudr. Štefan Repovský. Nemocnice ročně realizuje zhruba 2800 odběrů plné krve od dobrovolných dárců. Udržet toto množství pomáhají náborové a přednáškové, přednáškové akce a spolupráce s magistrátem, Policií a armádou ČR, také hasič. Darovat krev totiž přichází stále méně lidí. Pravidelnými dárci jsou také zaměstnanci pivovaru, mezi nimi i Petr Hermély,manažer marketingu pivovaru Zubr. „Pro zdravého člověka darovat krev nepřináší žádné ohrožení a přitom může mít zásadní význam při záchraně života. Při odběru i po něm je důležitý dostatečný příjem tekutin. Zubr Free neobsahuje alkohol a je tedy vhodným doplňkem pitného režimu nejen pro dárce krve,“ vyjadřuje Hermély.

Krev má v medicíně stále nezastupitelnou roli. Je nutná nejen při úrazech a operacích, ale také při léčbě celé řady onemocnění. Darovat krev může každý zdravý člověk od 18 do 65 let.

O vhodnosti dárce krve rozhodne před každým odběrem lékař, který zhodnotí anamnézu, parametry krevního obrazu a provede vyšetření. Počet dárců je všeobecně v celé ČR nedostačující. Problémem je především nevyhovující věková skladba díky tomu, že krev darují především lidé středního věku a starší. Mladá generace bohužel nemá o dárcovství zájem a menší přírůstek mladých dárců není schopen pokrýt přirozený úbytek z důvodu vysokého věku nebo nemoci.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Zubr Přerov

O tom, že topoľčiansky pivovar Topvar má problémy, svedčí aj fakt, že niektorým úspešným športovým klubom v meste škrtol sponzorské príspevky.

Tie avizujú, že im to môže spôsobiť nemalé problémy. „Pred dvomi týždňami nám oznámili, že 10-tisíc € od nich už nedostaneme. Rozlúčiť sa zrejme budeme musieť aj s materiálnou pomocou," povedal Novému Času prezident hádzanárskeho klubu HC THP Topvar Edo Godál. Jeho klub prišiel až o pätinu rozpočtu.

Podobne je na tom aj stolnotenisový klub. „Už nám nič nedajú. Prišli sme o viac ako 4 300 €, čo je asi 15 percent z rozpočtu," vysvetľuje prezident stolnotenisového klubu Michal Vozár. „Topoľčiansky pivovar stále sponzoruje šport v meste," povedala za pivovar manažérka pre vzťahy s verejnosťou Drahomíra Mandíková.

Jediní, ktorí ešte od Topvaru peniaze dostávajú, sú hokejisti a futbalisti. „Dostali sme zatiaľ to, čo nám sľúbili, a verím, že pivovar bude naším partnerom aj naďalej," vyslovil sa manažér hokejového klubu Radoslav Hecl. „Novú zmluvu sme zatiaľ nepodpísali, no verím, že Topvar nám dá opäť aspoň toľko, ako doteraz," povedal zase Peter Streicher z futbalového klubu.

Vlani Topvar zaznamenal asi 5 až 6-percentný pokles predaja. V tomto roku spotreba piva aj predaj naďalej klesajú. Neoficiálne sa preto začalo hovoriť o presune výroby piva z Topoľčian na východ Slovenska, kde má pivovar dostatočné kapacity. „Momentálne je ťažké presne špecifikovať vplyv nepriaznivej situácie na trhu na našu spoločnosť v budúcnosti," nejasne dodala Mandíková.

Zdroj: Čas.sk

O krok blíže je Znojmo ke koupi bývalého pivovaru Hostan nedaleko znojemského hradu.

V pondělí nabídku koncernu Heineken na jeho prodej za šestadvacet milionů korun projednali městští radní. Podle vedení města doporučí rada zastupitelstvu koupi schválit, avšak za určitých podmínek.

„Rada města projednala nabídku vlastníka areálu pivovaru na odkup a za několika podmínek doporučí zastupitelstvu, které bude zasedat příští týden, tuto nabídku přijmout a schválit záměr odkoupení,“ potvrdil starosta Znojma Petr Nezveda.

Podmínky koupě shrnul do tří bodů. „Za prvé, kupní cena šestadvacet milionů korun, bude uhrazena ve splátkách v průběhu příštího roku. Druhou podmínkou je, že daň z převodu nemovitostí, kterou by podle společnosti Heineken mělo hradit celou město, budeme chtít po dohodě hradit půl na půl. Tedy polovinu prodávající a polovinu kupující,“ nastínil Nezveda.

Třetí podmínka se týká dalšího využití objektu pivovaru. „Společnost Heineken chce závazek města, že v příštích deseti letech se v areálu pivovaru nebude vařit pivo a případné gastroprovozy v areálu pivovaru a hradu budou prodávat produkty společnosti Heineken,“ uvedl starosta.

Rada města v tomto bodě vyloučila areál hradu, který je dlouhodobě výlučně majetkem města. „Pokud prostory bývalého pivovaru bude vlastnit město, tak zaručíme, že se zde pivo vařit nebude. Nechceme se však zavazovat za někoho dalšího, který bude případným nájemcem nebo vlastníkem,“ vysvětlil Nezveda.

Koncern Heineken nabídl areál ke koupi nejdříve znojemské radnici. „Jsme si vědomi jedinečného turistického a historického potenciálu areálu pivovaru, který je situován přímo v srdci města mezi nejvýznamnějšími místními monumenty. Proto nám záleží na tom, aby se vlastníkem areálu stal subjekt, kterému bude historické hledisko ležet nejvíce na srdci, a bude areál spravovat a rozvíjet ku prospěchu obyvatel města a okolí. Tuto úlohu podle našeho názoru bude nejlépe plnit právě město Znojmo,“ uvedl již dříve generální ředitel Heinekenu Česká republika Lieven van der Borght.

Vedení města již začalo přemýšlet o možném využití nově nabytého majetku.

„V součinnosti s Heinekemen jsme už v minulosti díky renomovanému architektovi získali základní studii. Ten některé prostory doporučil zanechat, některé zrekonstruovat, některé zbourat. Podstatné však je, že si město může nechat jižní přístupovou cestu ke hradu a Hradní ulici případně bývalou Františkánskou zahradu,“ řekl Nezveda.

Město totiž před lety směnilo svůj podíl ve společnosti, která tehdy areál vlastnila, za stavbu jižní přístupové cesty, a nezajistilo si věcné břemeno na zachování průchodu na hrad. Proto Znojmo v současné době nemá žádný majetkový vztah ani k cestě, ani k Hradní ulici procházející pivovarem.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Dalibor Krutiš

Hostinský pivovar Moritz v těchto dnech slaví třetí rok existence. Málokterý z hostů hospůdky na Palachově náměstí si dnes připustí, že pivovar s nekuřáckým útulným hostincem funguje tak krátce. Možná je to tím, že když sejde po schodišti jakoby se náhle přesunul v čase o sto let nazpět. Anebo tím, že nádherné pendlovky odbíjejí čas navzdory uspěchané době o něco pomaleji.

Prvotní nápad se zrodil v autě na dálnici mezi Innsbruckem a Vídní.

„S kamarádem Milošem Kolomazníkem jsme tehdy navštívili útulnou hospůdku v rakouských horách. Měla podobnou atmosféru jako olomoucká hospoda U Kuděje, do které jsme také rádi chodili. Jenže se tam často nedalo najít volné místo. Rozhodli jsme se, že si zařídíme hospůdku v podobném duchu s poctivou kuchyní,“ vzpomíná jeden z majitelů Martin Řehák.

To bylo v únoru roku 2006. Od nápadu do slavnostního otevření hostince uběhlo devět měsíců. Cesta ke zrodu byla pro budoucí hospodské nezapomenutelným obdobím.

Když hospodu, tak proč ne taky pivovar, řekli si. A přizvali ke spolupráci další přátele: sládek Stanislav Nožka se pustil do vaření piva podle vlastní receptury, architekt Michal Giacintov se zase stal duchovním otcem stylového interiéru hospody.

Opuštěný zaprášený sklep začali nadšenci společnými silami přeměňovat v útulný prostor.

„Byla to nádherná doba, která se už nevrátí. Každý večer jsme viděli, jak práce postupně nese ovoce. Mohli jsme také začít ochutnávat naše pivo, které začínalo zrát,“ vzpomíná hostinský.

V té době ještě nemohlo osazenstvo přípravného týmu tušit, že britské Timesy později vyhlásí pivo Moritz třetím nejlepším rezavým mokem v České republice.

Moritz Fischer: podnikatel, který měnil město

Dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, nechal postavit muž veselé povahy, člen mnoha olomouckých spolků a ve své době význačný podnikatel Moritz Fischer. Rodák z Kojetína, jehož jméno hospůdka nese, v domě sám také bydlel.

Podnikatel Moritz Fischer vtiskl nejednomu místu v Olomouci secesní tvář. Jeho rukopis nese hned několik ulic – dnešní Komenského, 1. máje, Kosinova – a také čtvrť v okolí Terezské brány.

V Olomouci postavil na šedesát domů

V době Fischerova příchodu byla Olomouc pevnostním městem a na pozemcích v okolí hradeb platil stavební revers. To znamenalo, že pokud si tam někdo postavil nemovitost, musel ji v případě ohrožení strhnout, neboť obránci města potřebovali mít vetřelce pod patřičným dohledem.

Tomu odpovídala i mizivá lukrativita pozemků. Mladý Moritz však správně vytušil, že pevnost brzy skončí a průmysl se postěhuje do okolí. Za levné peníze nakoupil pozemky v okolí Olomouce.

Když padly hradby, stal se hlavním investorem. Spolupracoval s českými bankami a postavil na šedesát domů. Vybudoval i sladovnu v Holici. V dalším vývoji se však už Fischer přepočítal.

Počátkem 20. století v rakouském mocnářství prudce narostly daně a sladovník nezvládal splácet úvěry. Do konkurzu nakonec přivedl nejen svou firmu, ale i dvě české banky.

Po nepříjemnostech odešel do Vídně

V roce 1904 dokonce strávil čtrnáct dnů ve vězení pro dlužníky. Obžaloba jej vinila „z podvodů a zaviněného úpadku svých podniků, který velmi vážně poškodil celou řadu německých i českých investorů, nemluvě ani o důsledcích v rovině národnostní.“

Z nafouknuté aféry nakonec dokázali Fischerovi jen nepořádek v účetních knihách. Přesto se po těchto nepříjemnostech rozhodl odstěhovat do Vídně. Tam o dva roky později zemřel.

Hospodští pivovaru Moritz dům ve Vídni navštívili a rozhodli se ducha zapomenutého sladovníka vzkřísit. Fischer byl přes prožité životní peripetie podle všeho chlapík dobré mysli, který nikdy žádnou legraci nepokazil.

Dnes visí na obrázku na zdi, odkud pozoruje čilý hospodský ruch. Kdyby žil, určitě by uznale pokýval hlavou nad krásným příborníkem naproti vchodu nebo nad tím, že pivo v hospůdce netočí ze sudů, ale přímo z tanků. A s rozkoší by si vychutnal každé zazvonění půllitru o porcelánový tácek.

Zdroj: Fotogalerie zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autor: Karel Páral