Výhradní dovozce českobudějovického piva Budvar pro Rakousko, firma Kolarik a Buben, oznámila sloučení s firmou Leeb ve společný podnik Kolarik+Leeb, který má ambice stát se největším velkoobchodem s nápoji na rakouském trhu. Pro Budvar by to mělo znamenat další zvýšení vývozu piva do Rakouska, který v loňském roce dosáhl 50.000 hektolitrů.

Rodina Kolariků, která pochází z Českých Budějovic, přišla do Vídně už na konci 19. století a provozuje dodnes unikátní restauraci Schweizerhaus, která je nejproslulejším gastronomickým podnikem ve vídeňském zábavním parku Prátr. Na točený Budvar a slavné vepřové nožičky tam zajde aspoň jednou do roka snad každý Vídeňák a další tisíce návštěvníků města.

Kolarikové se od začátku specializovali na dovoz Budvaru a od 30. let minulého století po založení firmy Kolarik a Buben i na dovoz dalších, zvláště bavorských piv. Nyní po spojení s firmou Leeb chtějí rozšířit záběr i na nealkoholické a teplé nápoje a vína. Vedle kompletního sortimentu nápojů chtějí dosáhnout po spojení i celorakouské působnosti díky distribuční síti po celé zemi.

Předpokládají, že v tomto roce dosáhnou prodeje 200.000 hektolitrů nápojů, z toho asi 120.000 hektolitrů piva, a obratu 27 milionů eur (asi 680 milionů korun). Zatímco v dovozu piva je firma již teď jedničkou na rakouském trhu, v nejbližší době chce dosáhnout vedoucího postavení i v celém segmentu nápojů.

Zdroj: M&M

Největší pivnice v Česku, Na Spilce, bude zítra v 19 hodin po nákladné obnově znovu otevřena v plném rozsahu. Rekonstrukce části restaurace probíhala od začátku února a nyní bude opět v provozu celá pivnice s kapacitou až 550 míst. Slavnostní znovuotevření doprovodí jazzové melodie originálního souboru Elmhurst College Jazz Band, který přijede až z Illinois.

Rekonstrukce spočívala nejen v estetických, ale hlavně ve funkčních úpravách, jejichž součástí byla například kompletní výměna elektroinstalace. Dále zahrnovala nové omítky a malby, nové řešení výčepů, pohledové uvolnění stropních kleneb a jejich nasvícení, které více zdůrazňuje tento prvek typický pro industriální památky. Hosté se mohou těšit i na nové vybavení a obložení od mistrů truhlářů. Novinkou je také možnost přizpůsobit osvětlení prostor pivnice různým typům společenských či kulturních událostí.

Novinkou je také výčepní zařízení s osmi kohouty, které nahradilo to původní, které mělo pouze čtyři. Kvalitu čepovaného piva podpoří také další úpravy výčepního zařízení, které by mělo nyní bez problémů zvládnout načepovat za krátkou dobu až 600 piv a uspokojit tak žízeň hostů v naplněné pivnici. A jaká piva si mohou hosté Na Spilce objednat? Je to samozřejmě prémiový ležák Pilsner Urquell, ležák Gambrinus Premium, tmavý Kozel, pivní speciály Master 18° tmavý a 13° polotmavý. Na čepu samozřejmě nechybí ani nealkoholické pivo Radegast Birell.

Slavnostní večer zahájí koncert Elmhurst College Jazz Band, uznávaného jazzového orchestru z amerického Illinois. Ředitelem orchestru je Doug Beach, slavný hudebník a skladatel, jehož skladba Cottontail (Divoký králík) vyhrála v roce 1996 cenu Grammy.

Jiný kraj, jiný mrav

Prostory restaurace Na Spilce sloužily jedno a čtvrt století jako skutečná spilka, tedy místo pro kvašení piva. Po zavedení výroby v CK tancích v roce 1992 zde byla zřízena stylová restaurace s příznačným jménem Na Spilce. Za 16 let existence ji navštívilo

4 800 000 lidí a načepovalo se tu přes 18 tisíc hektolitrů piva. Včetně hostů na zahrádce a návštěvníků akcí na nádvoří obsloužil personál restaurace v loňském roce neuvěřitelných 309 259 hostů.

Díky pětijazyčné verzi jídelního lístku (česko-německo-anglická a rusko-italská) si v restauraci Na Spilce přijdou na své všichni návštěvníci. Každý host má různé preference a číšníci se tak občas setkají s opravdu kuriózními objednávkami. Asi nejzvláštnější je vášeň Italů pro český houskový knedlík, který přikusují ke všem jídlům místo oblíbeného bílého chleba. Němečtí turisté mají nejraději českou klasiku - guláš a svíčkovou. Návštěvníci z Tchaj-wanu sice milují kuře, ale nebojí se zkusit ani pořádnou porci vepřového kolena. Rusové si zase objednají více různých druhů jídla a každý pak ochutná kousek. Všichni hosté však mají jedno společné – s chutí popíjejí z oroseného půllitru některé z místních skvěle ošetřených piv.

Jeden ze zápisů v návštěvní knize restaurace Na Spilce:

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Není to tak dávno, kdy vyškovský pivovar dodával pěnivý mok téměř do všech hospod v regionu a vyvážel hned do několika zemí.

To je ale v současné době už minulost. Okázalé srpnové oslavy s koncertem se už vloni nekonaly. Na podzim podnik hospodařil se ztrátou zhruba sedm milionů tři sta tisíc korun.

Kvůli tomu musel vloni z pivovaru odejít někdejší ředitel Jiří Piňos. Představenstvo ho odvolalo.

Konkurence začala státní podnik drtit. „ Nedokážeme čelit agresivní prodejní politice soukromých pivovarů,“ připustil před časem tehdejší ředitel a současný předseda představenstva podniku Zdeněk Řehák.

Jakou taktiku podnik zvolil, aby se na trhu vůbec udržel? „V managementu jsem sloučil několik funkcí do jedné. Nově zřídil místo logistiky. Posílil obchodní oddělení odborníky se znalostmi angličtiny. Většina pracovníků prochází školením, protože nemá dostatečné vědomosti. Navýšit rozpočet by měl odprodej nadbytečných nemovitostí. Například areálů v Kroměříži a Uherském Hradišti,“ informoval Řehák.

V současnosti ale panuje nad osudy vyškovského pivovaru nejistota. Ministerstvo zemědělství vážně uvažuje o tom, že ho prodá.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalý církevní majetek, nedoporučilo ministerstvo financí jeho privatizaci do doby dořešení vztahů mezi Českou republikou na straně jedné a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé. V případě odstranění této překážky je ministerstvo zemědělství připraveno zpracovat a předložit privatizační projekt,“ informoval mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.

Že je pivovar před prodejem, bere za hotovou věc i předseda představenstva Řehák. „Naším hlavním úkolem je zatím udržet výstav piva,“ popsal Zdeněk Řehák hlavní strategii managementu podniku v letošním roce.

Pivovar Vyškov je součástí akciové společnosti Jihomoravské pivovary se sídlem ve Vyškově. Tu založilo ministerstvo zemědělství v roce 1994 jako takzvanou zbytkovou akciovou společnost. Do ní stát soustředil především restitučně ohrožený a bývalý církevní majetek původní akciové společnosti Jihomoravské pivovary Brno. Zbylý majetek ministerstvo k témuž datu privatizovalo.

Zdroj: Vyškovský deník | Autor: Michal Sklenář | Foto: Judita Špičáková

V regionu se pivo v současnosti nikde nevaří. Zatímco ve Staročeském pivovárku Dobruška se po dvou požárech uvažuje o spuštění provozu nejdříve v průběhu června, o vaření piva v Rychnově nad Kněžnou se zatím jen mluví.

Na oheň nemyslí

Přesně před dvěma roky se sladovna místního pivovaru ocitla v plamenech. Přestože tu na smutnou událost nikdo ze zaměstnanců už nechce vzpomínat, ohořelé, zčernalé dveře si tu jako memento nechávají dál. „Bylo to tu jedno velké spáleniště. Původní masivní trámoví, unikátní systém výtahů i zásoby ječmene a sladu skončily v ohni. Z budovy zbyly jen obvodové zdi,“ vzpomíná ředitel pivovaru Milan Vedra.

Krátce po rozsáhlém požáru sladovny propukl v areálu další, tentokrát ve varně piva. Založil ho jeden z tehdejších zaměstnanců pivovaru. Celkem způsobil škody za 10 milionů korun. V současné době se v Dobrušce připravují k tomu, aby se zde opět vařilo pivo. Celá budova prošla rekonstrukcí za téměř 12 milionů korun.

„I když už nejsme v památkové zóně, tak jsme se při opravách snažili přiblížit původnímu vzhledu pivovaru,“ uvedl ředitel. Sladovna je už v provozu.

Zdroj: Hradecký deník

Třináctistupňové Eliščino královské a další speciality si zatím běžný konzument nekoupí. Situace by se však mohla brzy změnit

Po zániku hradeckého pivovaru v roce 1999 se pivo do krajské metropole přece jen vrátilo, a to zásluhou malého pivovaru Milana Rambouska v Regiocentru.

Na zakázku zde vaří speciální druhy piv téměř půl roku a jak říká, o zájem není nouze.

„Zájem je tak velký, že máme zakázky na tři měsíce dopředu. Někteří lidé však stále nemohou pochopit, že jde o formu zakázkové výroby, kdy pivo vyrábíme až na základě objednávky firem nebo institucí. Není tedy možné přijít a koupit si třeba třetinku piva. Velikost pivovárku a ekonomické podmínky to nedovolují,“ říká Milan Rambousek, majitel nejmenšího českého komerčního pivovaru.

K běžným konzumentům se pivo zatím nedostane. Podle pivovarníka Milana Rambouska pivovar v současnosti jedná s několika restauracemi, kde by mohlo být pivo k dostání i pro širší veřejnost. „Máme obavy z toho, že to výrobou nepokryjeme. V restauracích asi bude docházet k tomu, že pivo kvůli nízké výrobní kapacitě dojde, takže bude záležet spíše na štěstí zákazníka, jestli zrovna bude k dostání. Majitelé se samozřejmě bojí, aby jim to nepoškozovalo jméno, takže ještě budeme jednat,“ informuje Rambousek.

I z toho důvodu se kapacita pivovaru možná bude zvětšovat, a to ve třech etapách.

„První bude trvat asi dva měsíce a zbývající v horizontu jednoho, dvou let. Tím zvedneme výrobu o 60 litrů, což je pro nás potěšující,“ míní Milan Rambousek.

A jaký mají na malé regionální pivovary názor milovníci zlatého moku? Nedají dopustit na „své“ značky. „Pokud je možnost, raději dávám přednost malým rodinným pivovarům, můžu například pochválit pivo, které se vaří v Dalešicích. Naopak třeba pardubické pivo mi nechutná, přitom je to taky regionální pivovar,“ říká třiadvacetiletý Tomáš Rohožka. „Různé speciality ochutnám ráda, běžné značky moc nemusím. Obdivuji lidi, kteří se do výroby piva v malém pustí,“ prozradila 36letá Jana Kunová.

Zdroj: Hradecký deník | Foto: David Taneček

Pivo z jižní Moravy měli podle původních plánů prodávat na blížící se olympiádě v Pekingu. Zástupci pivovaru Černá Hora totiž v Číně podepsali už čtyřiadvacet dodatků ke smlouvě na dovoz piva na čínský trh. Čínští pivaři si však na jihomoravský „tekutý chléb“ ještě počkají. Obě strany se ještě nedohodly na tom, v jaké měně budou obchodovat.

„Jsme těsně před podepsáním smlouvy. Číňané však nechtějí přistoupit na eura a navrhují dolar. Ten je však pro nás natolik riziková měna, že na něj nemůžeme přistoupit. Pokud čínská strana názor nezmění, tak kontrakt neuzavřeme,“ prohlásil majitel černohorského pivovaru Jiří Fusek.

Do Číny mělo z jižní Moravy každoročně putovat padesát tisíc hektolitrů piva. „Plán stále zní, že bychom měli rozjet prodej ještě před zahájením olympijských her, abychom tam mohli naše pivo představit jako nový výrobek. Snad to stihneme. Do čtrnácti dnů bude jasno, zda se domluvíme,“ dodal Fusek.

Na nejrychleji rostoucí trh na světě zatím podobný malý pivovar z Česka své pivo nedodává. „Není tu žádný takový, který by si to sám vydřel a smlouvu vyběhal jako pan Fusek. V tomhle ohledu je u nás první a jediný,“ tvrdí výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Podle něj se do obchodování s Čínou pivovarníci nehrnou hlavně proto, že je to daleko. „Musejí zaplatit cestu, a to se projeví na ceně. Proto se do toho podnikatelům moc nechce. Expandovat na cizí trhy ale musejí, pokud tedy chtějí růst. Český trh je totiž už zaplněný,“ říká Veselý.

Zdroj: Brněnský deník | Autor: Barbora Kurcová a Filip Sušanka

Vlastní pivovar! Sen mnoha mužů a příznivců zlatavého moku. Martin Karavianov však neváhal a ve svém rodinném domě si soukromý pivovar vybudoval.

„Vaření piva se věnuji již dvanáct let. Jedná se o můj velký koníček,“ popsal Martin Karavianov.

Návod na výrobu nikomu neřeknu!

O výrobě piva se sládek rozpovídal: „Základ je slad, chmel a voda. Dále jsem musel dlouze zkoušet přidávání dalších ingrediencí, aby pivo dosáhlo správné kvality podle mých představ. Přesnou výrobu piva vám neřeknu,“ řekl s úsměvem Martin Karavianov, který pivovar provozuje jako živnost. „Samozřejmě platím spotřební daň, snažím se, aby mi vaření piva zaplatilo alespoň provozní náklady. O financích, které jsem vložil do vybudování technického zázemí,“ popsal sládek.

Aukce piva...

Vedle vaření piva Martin Karavianov pracuje jako strojař. „Pivo nabízím na internetu v aukci. Kde se hlásí zájemci o koupi,“ konstatoval majitel pivovaru. V současné době je výrobní kapacita minipivovaru dvě stě litrů piva za pět týdnů. „Jeden den trvá příprava, další den se vaří a pět týdnů pivo leží,“ upřesnil Martin Karavianov. Sládek připravuje rozšíření pivovaru na čtyřnásobek. Do pivovaru lze přijet i na exkurzi. „Jednou za měsíc se někdo ozve. Domluvíme se na čase a je to. Jedná se o patnáctičlenné skupinky lidí. Samozřejmě nechybí také degustace. Zájemcům pivo na místě prodám,“ řekl Karavianov. Majiteli pivovaru se nezdá výroba u strojově vybavených velkých pivovarů. „Nerozumím, jak mohou velké pivovary zajistit roční dobu spotřeby. To o něčem svědčí. Osobně dávám přednost menším pivovarům,“ nastínil sládek. Podle jeho názoru mnoho lidí považuje pivo jako prostý nápoj. „Když si lidé chtějí v restauracích dopřát něco na přilepšenou, objednají si víno. Pivo považují za méně cenné. Přitom výroba piva je mnohem složitější,“ postěžoval si.

Méně alkoholu, výraznější chuť

V polepském pivovaru Martin Karavianov vaří méně alkoholické pivo s výraznější chutí. „S vinaři jsem zadobře. Když jsem přijel do vinného sklípku, ptali se mě, zdali nevezu pivo na ochutnávku,“ pronesl na závěr nostalgicky.

Fotogalerie zde ...

Zdroj: Kolínský deník | Autor: Tomáš Husa

Nejznámější pivovarník v kraji, šéf Pivovaru Svijany František Horák, končí ve funkci ředitele. Od dubna jej nahradí čtyřicetiletý dopravní inženýr a dosavadní obchodní manažer firmy GEA-LVZ Roman Havlík. Horák strávil v pivovaru, který se pod jeho vedením stal největším v kraji, půl století.

„Se Svijany ale budu stále v kontaktu,“ říká Horák. „Vlastně budu něco jako Frantin v Hrabalových Postřižinách. Budu jezdit po hospodách jako obchodní sládek a kontrolovat, jak s naším pivem zacházejí a radit jim, jak to dělat líp,“ těší se Horák. „Ale bez té obrovské odpovědnosti za celý pivovar.“ Své zkušenosti by měl uplatnit i v nově vznikající skupině menších pivovarů, které spojuje vlastnická struktura kolem společností K Brewery Group a.s. a LIF a.s.

Do Svijan nastoupil Horák v roce 1957 jako dělník a prošel všemi funkcemi přes úředníka, podsládka, sládka až po ředitele, kterým se stal v roce 1989. „Když jsem ve svých šestnácti do Svijan přišel, nenapadlo by mě, že tu zůstanu tak dlouho, a že jednou budeme vařit tolik piva,“ přiznává Horák. Dvakrát byl pivovar těsně před zavřením. „Hřeje mě, že mohu říci, že jsem se přičinil o jeho záchranu,“ dodává.

Poprvé měly Svijany zaniknout před třiadvaceti lety. „Tehdy jsme spadali pod Louny. Měl jsem vlivné známé, a tak jsem je tak dlouho otravoval, až se povedlo z nich vyrazit slib, že nám dají ještě šanci,“ vzpomíná Horák. Podruhé to bylo před deseti lety. Svijany patřily Pražským pivovarům, které tehdy vlastnili Angličané. „Nechtěli malý pivovar. Chtěl jsem ho koupit, ale neměl jsem peníze. Povedlo se sehnat dnešní majitele a já se stal podílníkem.“

Podle něj se tehdy situace zásadně změnila. „Pivovar se dostal do rukou lidí z regionu, ti měli zájem ho rozvíjet. Tehdy jsem Angličany před prodejem přesvědčoval, že se svými šestatřiceti tisíci hektolitry ročně je nemůžeme ohrozit. Netušil jsem, že se dostaneme až na téměř tři sta tisíc,“ poznamenal Horák.

Zdroj. MF Dnes

Již zítra se rozhodne zda devatenáctiletá Nikol Krmenčíková začne o víkendu vařit pivo ve varnsdorfském minipivovaru Kocour. Minipivovar čeká kolaudační řízení. „Doufám, že vše dobře dopadne a já se budu moci konečně chopit svého řemesla,“ zasnila se Nikol. V minipivovaru by majitelé rádi lidem představili pro Čechy netradiční zahraniční piva. Jedním z jejích cílů je rozšířit pivní kulturu.

„U nás pivaři nejsou moc zvyklí pít jiná piva, než od velkých koncernů, ale chci jim dokázat, že i piva neobvyklá jsou zajímavá a chuťově lahodná. Budeme vařit tipy belegických a anglických piv ležáky, to jsou těžší piva většinou s nějakou příchutí, vícestupňová piva a svrchně kvašená piva,“ vypočítala Nikol.

Pomoc s vařením zahraničních piv bude hledat u zahraničních sládků. Jako první by měl Varnsdorf navštívit sládek skotského pivovaru Inveralmond Ken Duncan. „Tímto způsobem se naučíme vařit piva z míst, do kterých by se nemůže vypravit. Veřím, že se zahraniční piva naučím vařit dokonale a českým spotřebitelům budou k chuti,¨“ řekla mladičká sládková.

Minipivovar Kocour má v plánu nabízet jak piva sudová, tak láhvová. „Doufám, že naše pivo se dostane i za hranice Varnsdorfu, rádi bychom ho nabídli restauracím, které mají takzvanou čtvrtou pípu. To je pípa určená pro malé pivovary,“ uvedla Nikol.

K vaření piva se Nikol dostala náhodou. Po absolvování základní školy ji nepřijaly na gymnázium, a tak se přihlásila na Střední průmyslovou školu obor kvasná technologie. „Šla jsem tam, protože tam měli volná místa. V prvním ročníku jsme si o pivu pouze vyprávěli, to mě moc nebralo, ale ve druháku jsme začínali vařit ve školním pivovaru a v tu dobu jsem si tu práci zamilovala,“ vzpomíná Nikol. Její otec je šťastný, že má v rodině sládkovou, ale maminka si musela chvilku zvykat. „Teď už jsou oba rodiče spokojení, hlavně když zjistili, že nemám problém najít si uplatnění,“ vysvětlila Nikol. Mezi jejími předky nikdo k pivovarnictví netíhnul. „Byli jsme taková klasická rodinka, co si po nedělním obědě dala skleničku piva. Nevím, kde se ve mně tyto vlohy vzaly, ale jsem za ně ráda,“ podotkla sládková.

Náhodou se také dostala do varnsdorfského minipivovaru, ten zaplní poslední volné místo na mapě České republiky. Kocour bude totiž prvním minipivovarem v Ústeckém kraji. „Na jednom kurzu vaření piva jsem se potkala s jedním z provozovatelů varnsdorfského minipivovaru Janem Kočkou a ten se mě tenkrát zeptal, zda bych neměla zájem o místo sladkové. Slovo dalo slovo a já z Prahy utíkám na sever Čech,“ vylíčila s úsměvem Nikol. Dodala, že v celé České republice jsou podle jejich zjištění pouze tři ženy, které se živí tímto řemeslem. „Myslím, že u mnoha chlapů stoupáme v ceně. Kolik ženských má oblibu v tomto moku? Ve svém okolí se spíš setkávám s tím, že ženy svým mužům zakazují pití piva, ale já ho naopak doporučuji,“ uvedla milovnice piva.

S jejím umem se budou moci zájemci seznámit i osobně. „Restaurace není přímo v areálu pivovaru, ale jen o kousek dál. Každý kdo bude mít zájem, se může po dohodě, do pivovaru zajít podívat. Není problém lidem ukázat, jak se pivo vaří, kde zraje a co obnáší práce sládkové,“ lákala na závěr Nikol.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Michaela Hlinková

Herečka Jiřina Bohdalová (77) prodala svůj podíl v pivovaru Svijany! Za své akcie, které odpovídaly zhruba 4 % pivovaru, dostala pořádný balík! Odhadem 5 milionů korun!

„Odhaduji, že cena za čtyřprocentní podíl se pohybovala kolem pěti milionů korun. V potaz beru velikost pivovaru a ceny, za které se v posledních měsících prodaly podobně velké pivovary,“ řekl deníku Aha! pivní expert Jaromír Čeleda.

Koupi minoritního podílu od slavné herečky potvrdili i lidé z okolí podnikatele Miroslava Kučery, který od Bohdalové akcie koupil. „Vedle Bohdalové vykoupil Kučera i další minoritní akcionáře a v současnosti má ve Svijanech majoritu,“ potvrdil jeden z Kučerových spolupracovníků.

Bohdalová tak potvrdila instinkt dobré obchodnice. Když před lety podíl kupovala, zaplatila za něj zhruba 400 tisíc korun. „To pivo mi chutnalo a říkala jsem si, že určitě bude chutnat i jiným lidem. Proto jsem si část pivovaru koupila,“ vysvětlila svou investici Bohdalová. Pak už ale o pivovaru příliš mluvit nechtěla.

Zdroj: Aha

Původně strojaře Miloše Vorlíčka přivedl přibližně před deseti lety k výrobě piva zájem o technologii vaření zlatavého moku. Postupem doby založil v bývalé restauraci U Konvalinků malý kladenský pivovar Vorel. Zajímavostí přitom je, že sám už pětadvacet let pivo nepije.

„Před několika roky bylo v České republice asi dvacet malých pivovarů. Dnes je jich kolem pětašedesáti. Tento obor se rozvíjí, neboť konzumenti postupně přecházejí od množství vypitého piva ke kvalitě,“ říká Miloš Vorlíček.

Výrobu zlatavého moku považuje za svého koníčka, ačkoli mu na něj zatím při jeho podnikatelských aktivitách nezbývá tolik času, kolik by si představoval. „Prvotní myšlenkou pro mě jako strojaře bylo udělat provoz, až potom pivo. Zajímal jsem se o technologii výroby, četl odbornou literaturu, navštívil řadu pivovarů,“ popisuje získávání zkušeností Vorlíček. Jeho dcera má koncesi na výrobu piva, nicméně pivovar Vorel zatím tento nápoj ve větší míře neprodukuje. „Za měsíc jsem schopen vyrobit asi sto padesát litrů kvasnicového, pasterilizovaného nebo černého piva. Dělám ho pro vlastní potřebu, zatím spíše proto, abych se ho vařit naučil. Není to kšeft, ale hobby. Byl bych schopen ho vyprodukovat i více, ale jak už jsem zmínil, nemám na to v současné době tolik času, kolik bych potřeboval,“ popisuje Miloš Vorlíček a dodává: „Když někdo přijde a projeví zájem, dám mu samozřejmě ochutnat.“

Do budoucna však majitel jediného kladenského pivovaru plánuje mnohem větší výstav. Má připravenu technologii, se kterou by byl ročně schopen vyprodukovat i několik tisíc hektolitrů. K tomu ale podle svých slov musí věnovat i spoustu času propagaci a celému managementu. Prozatím však vaření piva považuje za koníčka.

Zdroj: Kladenský deník | Autor: Robert Božovský

Královský pivovar Krušovice zahájil export v roce 1997, kdy poprvé prodal cca 15 000 hl na Slovensko, do SRN a do Polska. Od té doby zaznamenává export trvalý růst a po deseti letech cílevědomé a intenzívní exportní činnosti se prodalo v roce 2007 zhruba ve 30 zemích celého světa přes 260 000 hl. Více než polovinu krušovického exportu v loňském roce tvoří černé krušovické pivo. 144 792 hektolitrů prodaných na zahraničních trzích řadí Krušovice Černé na 1. místo mezi tmavými českými exportními pivy.

„Nejcennějším exportním artiklem našeho pivovaru je světlý ležák Imperiál,“ říká ředitel exportu ing. Kamil Krakeš. „Černé krušovické pivo představuje druhý pilíř krušovického exportu a mezi českými tmavými pivy zůstává po zásluze již několik let exportní jedničkou. Ve srovnání s předchozím rokem vývoz našeho černého piva v roce 2007 vzrostl o 6 %.“

Výroba tmavého piva má v Krušovicích velkou tradici. Už na počátku minulého století šířil věhlas fürstenbergského pivovaru po celých Čechách čtrnáctistupňový tmavý Grand a dnešní černé krušovické pivo má stále více příznivců.

„Tmavé pivo zkrátka vařit umíme, vyrábí se v Krušovicích nepřetržitě více než sto let. Vařili jsme ho i v dobách, kdy ho příliš pivovarů nevyrábělo. Je to pivo kvalitní, čistě sladové, nepoužíváme žádná umělá barviva,“ říká krušovický sládek František Šmíd. „Řekl bych, že naši i zahraniční zákazníci jednoduše oceňují kvalitu.“

Pivo Krušovice Černé se vyváží do 24 zemí světa, nejvíce se pije v Rusku, Německu, na Ukrajině a v Maďarsku. Jeho plnost, nasládlou karamelovou chuť a jemnou chmelovou hořkost i nižší obsah alkoholu si pochvalují také desetitisíce převážně zahraničních návštěvníků z celého světa, kteří krušovické pivo ze své domoviny znají. Přijíždějí si při turistických zájezdech do České republiky prohlédnout královský pivovar, kde se jejich oblíbený nápoj vyrábí a posoudit, jak chutná přímo z pípy v historické krušovické sladovně.

Krušovické černé pivo získalo v posledních letech řadu uznání v odborných degustačních soutěžích. V loňském roce bylo oceněno ve své kategorii v soutěži Desítka roku 2007 a České pivo roku 2007.

Tisková zpráva Starobrna

Ke slavnostnímu nedělnímu zahájení plavební sezony na Dalešické přehradě se připojil i pivovar v Dalešicích, což je námořní městys na břehu jezera. Po celou velikonoční neděli byly v pivovaru, proslaveném natáčením kultovních Postřižin, vepřové hody. Měly vyvrcholit ve čtyři hodiny odpoledne nefalšovanou zabijačkou. „Kvůli počasí, kdy se nad pivovarem přehnala prudká přeháňka, a návštěvníci se schovali uvnitř, jsme pašíka zabili komorně za dveřmi v průjezdu. Nikoli tedy na nádvoří, jak bylo plánováno,“ komentoval správce pivovaru Ladislav Urban. Přesto nechtěl, aby hosté úplně přišli o netradiční podívanou. Řezník proto porcoval poté, co se počasí umoudřilo, už zabité prase na nádvoří. Představujete si typického řezníka v krví pocákané zástěře a s čepičkou na hlavě? Tak pozor, ten v dalešickém pivovaru byl úplně jiný. „Jsem ze šestnáctého století. Čelenka, kterou mám na hlavě, je titulem hodnosti vladyka Mstěnický,“ svěřil se řezník, civilním jménem Viktor Bellovič, alias Šedý vlk.

„Jsem řezník, kuchař, číšník, rytíř, horník v uranových dolech. Vyberte si, co chcete. V podstatě jsem penzista a dělám, co mě baví a co je kde zrovna třeba. Tady byl potřeba řezník. Jsem členem skupiny historického šermu v Hrotovicích,“ vylíčil se smíchem šestašedesátiletý Bellovič, jenž zručně brousil nože a umně porcoval pašíka.

Za jeho zády ve vojenské polní kuchyni se vařil ovar. V pivovarské hospodě byl k mání vynikající guláš, zabijačková polévka, jitrnice. Hostům hrála živě skupina Třehusk, později pak legendární Poutníci a večer se konal country bál.

Pivovarem prošly o velikonoční neděli stovky hostů. V posledních letech se stal vyhledávaným turistickým cílem. Těží zde z Postřižin. Jsou tu předměty z filmu. Atraktivní je muzeum rakouskouherského pivovarnictví i prohlídky varny piva. Pivovar pochází ze šestnáctého století. Pivo se tu vařilo do roku 1977. A to současné se vaří od srpna 2002.

Zdroj: MF Dnes

Dobřanský pivovar Modrá Hvězda se umístil se svými pivy na předních příčkách druhého ročníku celorepublikové soutěže „Jarní cena českých sládků 2008,“ která se konala v Pivovarském dvoře Zvíkov.

Do soutěže, ve které mezi sebou bojovaly minipivovary s roční výrobou piva do pěti tisíc hektolitrů, se přihlásilo celkem 31 pivovarů s 121 vzorky. Tyto vzorky byly rozděleny do deseti kategorií a hodnotilo je celkem dvaapadesát degustátorů.

Jak informovala Simona Sýkorová, ředitelka Městského kulturního střediska Dobřany, dvanáctistupňový ležák Dobřanská hvězda obdržel v kategorii světlý ležák první místo. „Tato kategorie je nejprestižnější, navíc ležáky vaří většina pivovarů, proto je ocenění pro Dobřanské skutečné kolosálním úspěchem,“ sdělila Sýkorová.

Kromě toho se pivovar Modrá Hvězda umístil ještě na druhém místě s šestnáctistupňovým pivem Dobřanský dragoun, a to v kategorii polotmavých speciálů. V kategorii extra speciály obhájil obhájil sedmnáctistupňový Dobřanský řezáč třetí pozici.

Prvenství udělalo velikou radost sládkovi Petrovi Petružálkovi. „Toto ocenění považuji za takovou sklizeň za tu píli a lásku, kterou pivovarskému řemeslu věnuji,“ pochlubil se Petružálek. Zároveň poděkoval majiteli pivovaru Josefu Kozlerovi za to, jak pivovar vede a za investice, které do něj vkládá. Podle Petružálka se v tomto roce navíc můžeme těšit na novinky včetně svrchně kvašeného piva.

V Dobřanech tímto oslavy nekončí. „Letos v červnu oslaví pivovar Modrá Hvězda deset let od svého založení. Oslavy založení se uskuteční v rámci oslav výročí 765 let města Dobřany, a to ve dnech 13. – 15. června,“ informovala Sýkorová, která na akci všechny zve.

Zdroj: Plzeňský deník | Autor: Miroslava Vejvodová | Foto: Simona Sýkorová

Klasicky vařené litovelské pivo získalo za poslední tři roky absolutně nejvíce ocenění ze všech českých piv.

„Absolutně nejvíce ocenění na prestižních anonymních degustačních soutěžích v posledních třech letech získalo klasicky vařené pivo z hanáckého Pivovaru Litovel. Úspěšné tažení poctivého litovelského piva je obdivuhodné, zasedací místnost vedle kanceláře ředitele pivovaru je poháry, medailemi a diplomy nabitá k prasknutí. Jen za poslední tři roky jich přibylo sedmnáct.“ Informoval o tom Miroslav Slaný.

Každý rok se v České republice konají čtyři prestižní anonymní degustační soutěže. Česká pivní pečeť v Táboře, Pivex v Brně, Pivo České republiky v Českých Budějovicích a České pivo v Praze. Všech čtyřech se litovelský pivovar pravidelně zúčastňuje. Pokaždé přiveze domů medaile. Letos už proběhly dvě – Česká pivní pečeť a Pivex. Z jihočeského Tábora si litovelské pivo odvezlo zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili. Z brněnského Pivexu dvě stříbrné. Žádné jiné pivo se takto pravidelně na nejvyšších příčkách neumísťuje. Co za tímto až neuvěřitelným úspěchem litovelského piva stojí? Odpověď zní: Dodržování klasického výrobního postupu a tradičních receptur a poctivost starého pivovarnického řemesla. V době, kdy je celý svět přeplněn pivy unifikované chuti, se tradiční výroba stává významnou konkurenční výhodou.

„Poslední roky nám přináší opravdu nevídanou sbírku ocenění. To jen dokazuje, že vařit pivo klasickým způsobem se vyplatí a na pivu je to nakonec znát. Použití vhodných surovin, přirozené kvašení na otevřené spilce a dlouhá doba zrání je na pivu poznat. Přináší mu plnou, vyváženou chuť, jedinečný přirozený říz a nenapodobitelný charakter,“ říká Miroslav Koutek, ředitel Pivovaru Litovel.

V porovnání s europivy je výroba klasických piv až dvakrát delší a tedy náročnější nejen kapacitně a energeticky. Na rozdíl od technologií používaných v pivovarnických gigantech je tradiční způsob výroby postaven na přirozených procesech kvašení a delší době zrání, které ovlivňují výslednou chuť i kvalitu piva. Rozdíl je i v samotném vaření. „Pivo od počátku vaříme na předem danou stupňovitost a dopředu tak vyloučíme možnost jeho ředění vodou. Je to zásadní rozdíl ve srovnání s dnes běžně používanými technologiemi světových pivovarnických gigantů, kde se z úsporných důvodů vaří většinou jeden druh piva na mnohdy až dvojnásobnou stupňovitost a následně se před stáčením ředí vodou, uměle dobarvuje a dosycuje. Výsledkem toho je stejná chuť piva u různých značek jednoho velkovýrobce,“ vysvětluje Petr Kostelecký sládek pivovaru Litovel.

Litovelské pivo nesbírá medaile jen doma, ale i ve světě. Vítězí i na světových anonymních degustacích v konkurenci s pivy ze všech koutů světa. V kanceláři ředitele pivovaru tak můžete spatřit třeba i stříbrné ocenění v nejprestižnější kategorii ležáků z mezinárodního pivního festivalu ve Stockholmu, kde spolu soutěžilo více než tisíc druhů piv, nebo Evropskou pivní hvězdu z evropské soutěže v německém Norimberku.

„Všechna naše získaná ocenění jsou z anonymních degustací, kde o kvalitě rozhodují profesionální degustátoři, kteří dopředu nikdy neví, které pivo zrovna hodnotí. Proto mají tato ocenění vysoký punc a opravdu o něčem svědčí. Jsou pro nás o to cennější, že je získáváme pravidelně jak doma tak na mezinárodních soutěžích v zahraničí. Nejedná se o nějaké náhodné umístění. To je důkazem opravdu vysoké kvality našeho klasicky vařeného piva,“ vysvětluje Miroslav Koutek.

„K dlouhodobému úspěchu se však téměř vždy musí sejít více prvků najednou. Nám v Litovli se podařilo skloubit tři základní prvky dohromady: V první řadě jsou to dokončené rozsáhlé rekonstrukce v pivovaru, dále potom přesné dodržování klasických technologických postupů a v neposlední řadě kolektiv zkušených pivovarníků, který všemu dává duši,“ dodává Koutek.

Zdroj: Deník | Autor: Bohdana Stočková

„Připadám si spíš jako ředitel než jako majitel, v pivovaru jsem denně. Dnes jsem začal v půl sedmé ráno, ale dřív jsem přicházel kolem tři čtvrtě na šest,“ říká Pavel Benák, ředitel Pivovaru Nymburk, který od roku 2000 i vlastní.

Do Pivovaru Nymburk přišel Pavel Benák v roce 1985 jako ekonom a pracoval v něm v této funkci deset let. Vroce 1995 se stal obchodním ředitelem skupiny Pivovarů Bohemia Praha, do níž se nymburský pivovar začlenil začátkem 90. let. Ve skupině se několikrát měnili akcionáři a Benák od ní odkoupil nejdřív Pivovar Nymburk jako samostatnou firmu a v roce 2000 pak i veškerý movitý a nemovitý majetek, který měl pivovar do té doby v pronájmu. A začal pracovat na změnách. Fenomén Postřižin „Naše pivo se dřív jmenovalo Polaban, jenže když jsme někam přišli a řekli, že nabízíme Polaban z Nymburka, tak si vybavili tak nejspíš fotbalový klub. Jinde zase reagovali tak, že určitě bereme vodu z Labe, takže něco takového nechtějí. Tak jsme hledali nový název a Postřižinské pivo se nabídlo téměř samo,“ vzpomíná Benák.

Právě nymburský pivovar je totiž tím, kde malý Bohumil Hrabal prožil několik let jako nevlastní syn správce a ředitele pivovaru. Menzelův film se sice už točil jinde, ale autentické Hrabalovy zážitky vtělené do Postřižin pocházejí z Nymburka. „Postřižiny jsou náš fenomén. Ne každý pivovar má za sebou takovou historickou zkušenost, navíc podloženou člověkem jako Bohumil Hrabal, který měl rád pivo a dokázal je prolnout celou svou tvorbou,“ říká Benák. Když se však pivovar rozhodl požádat Bohumila Hrabala o souhlas s přejmenováním piva na Postřižinské, neměl žádnou záruku, že uspěje. „Pan Hrabal na Nymburk zanevřel, protože ho v minulosti vyloučili z přípravného výboru pro oslavy založení města. Řekli jsme, že ho musíme přitáhnout zpátky. Zajeli jsme za ním se žádostí – nakonec nám tužkou na kus papíru napsal různé varianty možných názvů nymburského piva a uznal, že název Postřižinské pivo je nejlepší.“ Hubená léta Pivovar však v době Benákova návratu v roce 1996 nebyl v nijak růžové situaci. Propadal se prodej, velké pivní značky přetahovaly nymburskému pivovaru tradiční restaurace v regionu. Došlo také k destrukci téměř celého výrobního oddělení, takže výrobní tým musel nový ředitel postavit znovu. „Tři až čtyři roky trvalo, než jsme pivovar stabilizovali. Půldruhého roku jsme sháněli půjčku, pak jsme ji museli pět let splácet. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli jsem měl do toho vůbec jít,“ říká majitel.

V roce 2000 měl však pivovar nejhorší období za sebou a dal se kompletně koupit. „Od roku 2004 jsme se mohli pustit i do větších investic, vyměňujeme stroje a zlepšujeme technologie. Pořád ale vaříme pivo klasickou technologií na dva rmuty a máme rozdělené kvašení a dokvašování,“ vysvětluje manažer. Pivovarničtí odborníci zatím klasickou cestu oceňují – Francinův ležák, který je jednou ze značek Postřižinského piva, získal loni v soutěži Pivo České republiky v Českých Budějovicích v prémiové kategorii první místo.

Český trh se však celkem rychle nasytil, takže se manažer musel začít rozhlížet po nových obchodních příležitostech. „Dnes už se tu víc piva neuplatní. Jediná šance, jak zvýšit výstav, je export.“ Košer pivo Nymburský pivovar dnes exportuje do jedenácti zemí, nejvíc do Německa, ale také do Švédska, Francie, Slovinska, Velké Británie, Itálie, Izraele a v menších objemech do USA, Rumunska, Dánska a Austrálie. Do Izraele začal loni vyvážet dokonce košer pivo Nitro Lager Beer. „Museli jsme upravit částečně technologické postupy týkající se sypání do várky a dávkování surovin. Ale není pravda, že košer pivo vyžaduje nějaké restriktivní podmínky. Omezení se týkala spíš používaného ječmene než výrobních procesů. Nakonec přijel izraelský rabín Menachem Kalcheim, jeden ze dvou, kteří mají oprávnění udílet v Evropě certifikáty. Prohlédl si pivovar a po dvou měsících jsme osvědčení dostali.“

Zmíněný ječmen (a jeho současné ceny) patří mezi aktuální ředitelovy starosti. „Co se děje s cenou surovin v posledním půlroce, jsem nezažil za celou svoji praxi. Cena ječného sladu se zvedla téměř dvojnásobně a zdražování se týká i chmele. Reagovat můžeme jen obtížně – slad musíte dát do várky velké i malé a konkurence vám zase nedovolí promítnout zdražení všech vstupů jen tak do ceny piva. Zvednout ji můžeme jen o tolik, kolik nám umožní trh. Pomáhá nám, že máme dlouholeté těsné vztahy s dodavateli a že jsme místní pivovar, takže náklady na distribuci a na reklamu nejsou tak velké.“

Další možný potenciál rozvoje vidí Pavel Benák mimo jiné v pivní turistice. „Cítíme, že v turistickém ruchu je boom, a přitom zatím nedokážeme uspokojit požadavky lidí, kteří chtějí jezdit do Hrabalova pivovaru na exkurze. Vidím tady svůj rest a je to pro mě osobně věc, na které dnes pracuji nejvíc. Rozvoj turistiky v regionu ovšem souvisí i se změnami územního plánu, možnostmi získat prostředky z evropských fondů na podporu místní infrastruktury a tak dál.“ Zahraji si v muzikálu I proto se pivovar pod Benákovým vedením věnuje také podpoře života v obci a kulturním projektům spojeným s Hrabalovým jménem. „Budeme podporovat výstavu fotografií Bohumila Hrabala, která přes Jindřichův Hradec a Brno doputuje do Nymburka. Podpořili jsme uvedení Postřižin v pražském divadle ABC a podílíme se také na přípravě letního ochotnického muzikálu Postřižiny. Měl by se hrát na Berounsku a dvě představení budou i v Nymburce. Organizuje to Miloslav Frýdl z Dobřichovic, záštitu převzal krajský úřad. Nabídli nám tam role, takže se v muzikálu možná objevím spolu se starostou Nymburka a krajským hejtmanem coby člen správní rady pivovaru. Počítám ale, že budeme jen sedět u stolu, vlastní hraní přenecháme těm, co to umějí.“

***

PAVEL BENÁK

Rodina: Ženatý, dvě děti, obě studují.

Auto: „Jsme Češi, máme jezdit českými auty, takže Škoda Superb.“

Hudba: „Mám rád Eltona Johna a Phila Collinse.“

Volný čas: „Lyžování, respektive spíš běžkaření, a pak mám také doma malý vinohrad a vždycky na podzim sezvu přátele a sousedy na vinobraní. Ale jde spíš o společné posezení, vyrobím maximálně sto litrů vína.“

Dovolená: „Rád cestuji. Během mého letošního pobytu na Kubě se Fidel Castro vzdal všech funkcí.“

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Jaroslav Krupka

Namísto rezavého nápoje typické nahořklé chuti poteče zítra z více než tří tisíc píp tekutina zelenkavá. Jen jediný den v roce, na Zelený čtvrtek, si mohou lidé vychutnat specialitu brněnského pivovaru Starobrno - zelené pivo. Letos už potřetí.

"V prvním roce jsme vyrobili pouze pětaosmdesát hektolitrů této speciality. Vloni už to bylo šest set padesát hektolitrů a letos dva tisíce. Sudy také poprvé zamíří nejen na Moravu, ale také do Čech. Bude se prodávat na třech tisících míst," uvedla mluvčí Starobrna Kateřina Eliášová.

Na Zelený čtvrtek něco zeleného

Třináctistupňový zelený nápoj je brněnskou specialitou - podobný nevyrábí žádný jiný v pivovar v České republice a nejspíš ani na světě.

"Je to způsob, jak doplnit starou tradici, která velí pojíst na Zelený čtvrtek něco zeleného. Receptura je samozřejmě tajná," podotkl vrchní sládek a vynálezce zeleného piva Petr Hauskrecht.

Pivo světle zelené barvy se neprodává v lahvích, ale pouze v sudech. To proto, aby ho nebylo možné pít jindy než v určený den.

Před dvěma lety se k moku dostali jen šťastlivci, kteří přišli do té "vyvolené" hospody, která i tak měla jen omezené množství. Od loňska už žádné limity neplatí.

"Specialitu si mohli objednat majitelé hospod a restaurací, kde se točí Starobrno nebo Krušovice. Ty patří od loňska spolu s námi pod společnost Heineken," vysvětlila Eliášová. Podle ní však zelené pivo nebude k dostání všude, kde se tyto značky prodávají.

Recept? Tajný!

Listy eukalyptu neboli blahovičníku, které s oblibou pojídá medvídek koala, stály u zrodu nápadu na zelené pivo. Pochází z hlavy Petra Hauskrechta, dnes vrchního sládka brněnského pivovaru Starobrno, a je starý je skoro osmnáct let.

"Sáček eukalyptových listů jsem si přivezl z výletu do Portugalska v roce 1990. Původně mi měly posloužit jako odpuzovač molů - to se o nich totiž říká. Ale když jsem se vrátil do práce, tehdy to bylo v Praze, napadlo mě, jak by asi chutnalo pivo s přídavkem těchto listů," popisuje cestu od nápadu k půllitru plnému zeleného piva Hauskrecht.

Chuť, která z tohoto pokusu vzešla, charakterizuje jako "zajímavou". Po eukalyptu byla navíc trochu větrová. "Pohrávali jsme si tehdy s myšlenkou, že takové pivo si chlapi dají jako poslední, než půjdou z hospody domů. Aby jim z pusy příjemně vonělo. Ale tehdy šlo spíš o zárodek nápadu, kdežto dnešní zelené pivo je už dospělý jedinec," přemítá sládek.

Výroba zeleného piva se od toho běžného liší už od prvního kroku. Všechny ingredience se do zeleného piva přidávají už při vaření. Jejich počet prozradí sládek jen velmi neochotně a přibližně.

"Jsou to jednotky. Nic bližšího vám neřeknu," usmívá se tajemně.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Veronika Skálová | Foto: Monika Tomášková

O nadcházejícím víkendu budou mít návštěvníci Pivovarského muzea možnost zapojit se do Velikonoční hry a zažít tak netradiční prohlídku.

Součástí programu bude také unikátní dřevěný trojrozměrný model města Plzně. Ti nejhravější návštěvníci tak budou mít možnost postavit si centrum města ve zmenšeném měřítku. Do zábavné hry se bude moci zapojit každý návštěvník Pivovarského muzea od soboty 22.3. do pondělí 24.3. 2008. Soutěžící bude plnit úkoly související s expozicí i Velikonocemi. Bude například hledat mezi exponáty odpovědi na otázky, měřit hradby nebo skládat hlavolamy. Prohlídka jistě zaujme a pobaví návštěvníky všech věkových kategorií. Na každého soutěžícího čeká malý dárek. „Kromě zábavné hry budou mít návštěvníci možnost postavit si i centrum města ve zmenšeném měřítku. Veřejnosti bude totiž zpřístupněn i unikátní 3D model historického jádra Plzně,“ doplnila Jitka Matějovicová, referent speciálních projektů Pivovarského muzea v Plzni. Netradiční prohlídky jsou již v Pivovarském muzeu zvykem. Pod názvem „Muzeum nespí“ se zde například konají podzimní noční prohlídky, muzeum se zapojuje i do programu plzeňského Historického víkendu a jiných akcí. „Již tradičně se při nejrůznějších příležitostech snažíme zpestřit návštěvníkům prohlídku zábavnými prvky. S podzimem jsou již spojené hrané noční prohlídky, k jaru a příchodu nové sezóny zase patří Velikonoce. Stejně jako vloni, rozhodli jsme se i letos nabídnout během svátků každému návštěvníkovi hrát si a bavit se,“ říká Jitka Matějovicová. Cena zvýhodněného velikonočního vstupného: Dospělí 100 Kč Děti do 18 let zdarma

Zdroj: Cesty Plzeňského kraje

Milionové investice, například robotizace výroby, výrazné zvyšování výroby piva, dodávání svijanského piva novým odběratelům. To jsou plány, které v letošním roce čekají Pivovar Svijany. Ba co víc, prakticky vše ještě v první polovině letošního roku.

„V loňském roce jsme vyrobili 265 916 hektolitrů piva, o rok dříve 227 785 hektolitrů. A plán na letošní rok je vyrobit 300, možná i 310 tisíc hektolitrů,“ prozrazuje Boleslavskému deníku smělé plány ředitel Pivovaru Svijany Josef Horák.

K tomu, aby pivovar poprvé v historii překonal hranici tří set tisíc hektolitrů, má v prvních dvou měsících letošního roku dobře nakročeno. „V lednu letošního roku jsme oproti lednu loňského roku vyrobili 117 procent piva, v únoru dokonce 125 procent,“ pokračuje ředitel. První letošní čísla jsou tudíž nejlepším důkazem toho, že nárůst výroby bude i v roce 2008 pokračovat.

Současná maximální kapacita pivovaru se však pohybuje okolo tří set tisíc vyrobených hektolitrů ročně. Aby bylo možné třísettisícovou hranici překročit, je potřeba přikročit k investicím. „Počítáme s investicemi za zhruba padesát milionů korun – prakticky všechny v prvním pololetí letošního roku,“ říká ředitel.

Co vše se během několika následujících měsíců v Pivovaru Svijany chystá? V květnu se mají rozšiřovat takzvané studené prostory, tedy ležácký sklep, kde přibude šest nových tanků. Každý pojme 630 hektolitrů piva. Další investicí, plánovanou už na příští měsíc, je paletizace a depaletizace. „Jde vlastně o robotizaci výroby. Láhve už se nebudou na palety nandávat ručně, totéž platí i o sudech,“ vysvětluje Horák.

Tento krok ušetří i několik pracovních sil. Neznamená to však, že by pivovar propouštěl. „Vzhledem k plánovanému navyšování výroby počítáme s těmito pracovníky jinde ve výrobě,“ ujišťuje ředitel.

Během prvního pololetí se rovněž plánuje postavit větší pivovarskou prodejnu a větší sklad. Všechny tyto úpravy budou znamenat, že v pivovaru bude možné ročně vyrobit zhruba 350 tisíc hektolitrů piva ročně.

I přes všechny investice a smělé plány do nejbližší budoucnosti se pivovar hodlá i nadále soustředit pouze na tuzemský trh. „Kromě severní Moravy jsme všude v České republice. Například v Brně a okolí zásobujeme zhruba padesát restaurací, v Plzni asi dvanáct. A stále se hlásí noví odběratelé,“ říká Horák.

V letošním roce se svijanské pivo, stejně jako každý rok, zúčastní i mnoha soutěží. Ta nejprestižnější, v Českých Budějovicích, pivovar teprve čeká. Už nyní v březnu se však může pyšnit některými čerstvými oceněními. Jde například o první místo pro nealkoholické pivo Vozka, které Svijany získaly v Táboře. Tam získaly i Pivní pečeť 2008.

Nealkoholického piva Vozka vyrobil pivovar v roce 2006 téměř 2,3 tisíce hektolitrů, v loňském roce už zhruba 3,5 tisíce hektolitrů. „Lahvové nealkoholické pivo Vozka dodáváme například i do areálu závodu Škoda Auto,“ připomíná Horák.

Stejně jako každý rok nebude ani letos chybět ve Svijanském Újezdu monstrózní akce Pivovaru Svijany. Dvanáctého července se uskuteční oblíbené Slavnosti piva. Loni přišlo patnáct tisíc platících diváků. A letos? Účast určitě nezůstane za očekáváním, z patnácti kapel, které budou hrát na dvou pódiích, se představí například Kryštof, Rangers či Anna K. Už devatenáctý ročník slavností bude, co se týče hudby, žánrově velmi pestrý.

A na co se mohou těšit přímo obyvatelé Mladé Boleslavi? Svijanské pivo už je snad ve všech supermarketech, také v mnoha boleslavských restauracích se Svijany točí. A na duben roku 2008 se chystá úplná novinka, která potěší každého svijanského fajnšmekra.

„V Mladé Boleslavi na Ptácké ulici vznikne během dubna nový krámek čistě s pivem Svijany, ale i dalším svijanským zbožím a propagačními materiály. Jde například o trička, cyklistické dresy, pětilitrové soudky a různé suvenýry,“ láká Horák.

Půjde teprve o třetí svijanskou prodejnu v regionu. Jedna je přímo u pivovaru, druhá v Mnichově Hradišti. „Například krámek v Mnichově Hradišti má naprosto nevídané úspěchy,“ předpovídá Horák úspěch i boleslavské prodejně a připomíná, že například jen cyklistických dresů s logem Svijan už pivovar prodal zhruba tisíc.

Zdroj: Boleslavský deník | Autor: Jan Lastovička

Sto dnů od zahájení provozu už mají za sebou českobudějovické Masné krámy. Po celkové rekonstrukci si proslulá restaurace na nezájem návštěvníků nemůže stěžovat.

„Hosté vypili přes sto tisíc velkých a malých piv,“ ohlédl se Antonín Janský, vedoucí oddělení Gastro Budějovického Budvaru, n. p., za sto dny provozu, které uplynuly minulý týden. V restauraci se vypilo 533 hektolitrů čepovaného piva, nejoblíbenějším druhem je kroužkovaný ležák Budweiser Budvar, který má na prodeji podíl 91% – celkem 486 hektolitrů.

Za sto dnů naplnili výčepní 99 703 půllitrů a číšníci naservírovali hostům 23 212 porcí hlavních pokrmů. „Pečených vepřových kolen si hosté objednali sedm set dvacet,“ uvedl mluvčí pivovaru Petr Samec. Doplnil, že nejvíce se vydalo porcí „Pivovarského guláše“, na kterém si pochutnalo 1838 jedlíků.

Turisté už se zajímají i o pohlednice pivnice, která byla uvedena do provozu po dlouhých pěti letech. „Připravují se,“ potvrdil včera Marcel Getz z Turistického a mapového centra na náměstí Přemysla Otakara II. „Jakmile budou hotové, okamžitě se stanou součástí naší prodejní expozice pohlednic,“ doplnil Getz na adresu novinky, která by měla být hotova do měsíce.

Zdroj: Českobudějovický deník | Autor: Edwin Otta | Foto: Jaroslav Sýbek