Ředitel pivovaru Starobrno František Krakeš chtěl být původně novinářem, k pivu ho přivedla šťastná náhoda

Láska k pivu se v Česku předává z generace na generaci, takové motto má generální ředitel pivovaru Starobrno František Krakeš (64). K oboru, jemuž se věnuje celkem 47 let, ho ovšem přivedla spíše náhoda, když především díky rodičům začal studovat pivovarnictví na průmyslové škole v Praze. Jeho snem totiž byla původně novinařina.

„Ale když už jsem s pivem začal, tak jsem se snažil dělat tu práci co nejlépe,“ vzpomíná Krakeš. Pivo totiž podle něj hraje roli nejen nápoje, který má uhasit žízeň, ale pomáhá i ke komunikaci. „U piva se rozvíjí společenská činnost i tam, kde jiné možnosti nejsou,“ konstatuje.

Nejdřív Staropramen, pak Starobrno

Vedle pivovarnictví vystudoval i Vysokou školu ekonomickou. Po ukončení studia krátce zakotvil v Obchodních sladovnách, kde v různých funkcích působil dva roky. Plných 33 let poté působil v Pražských pivovarech, z toho dvacet let jako jejich finanční ředitel. Nakonec se stal ředitelem závodu, ale v této funkci zůstal jen tři roky.

„Měl jsem pocit, že už jsem na tomto místě dokázal, co jsem dokázat mohl,“ domnívá se Krakeš. V roce 1994 tak přijal nabídku přesídlit do Brna jako generální ředitel pivovaru Starobrno. Do moravské metropole se ovšem přestěhoval pouze napůl, manželku a dvě děti totiž zanechal v Praze. Každý víkend se proto za rodinou vrací.

„Brno je ale velmi příjemné město pro život. Je podstatně klidnější než Praha a kdybych neměl závazky v Praze, už bych z něj asi neodešel,“ říká.

Po příchodu do Starobrna na Františka Krakeše čekal nelehký úkol pozdvihnout pivovar, který byl v neuspokojivém stavu jak po stránce výrobní, tak i technické a finanční. Za svůj hlavní cíl si stanovil především zvýšit úroveň výroby a kvality a povznést značku.

Zpočátku se přitom ve firmě soustředili na moravský trh. Zákazníci na jižní Moravě totiž patří k těm nejkonzervativnějším a nejvěrnějším značce. Nyní plánuje zvýšit podíl brněnského pivovaru na trhu v celé republice a také navýšit export, zejména na východní trhy.

„Nejvíce zatím exportujeme do Švédska, kde jsme vedoucím dovozcem českého piva. Hodně vyvážíme také do Rakouska, Německa, Ruska nebo Spojených států amerických,“ vyjmenovává. Jeho pivovar navíc uvažuje také o licenční výrobě piva v Rusku.

Za svůj dlouhodobý pracovní cíl si František Krakeš stanovil udělat z brněnského pivovaru dvojku na českém trhu, což by rád dokázal do dvou až tří let. „Připravujeme proto další akvizice,“ uvádí.

Detaily ale nechce upřesnit s poukazem na důvěrnost probíhajících jednání. Nakonec ale dodává, že první z chystaných koupí by měla být dokončena ještě v tomto roce.

Za svůj největší nedostatek považuje to, že někdy nedokázal být ve svém vedení ještě tvrdší a razantnější a posunout tak myšlení lidí tam, kde je v těch nejprogresivnějších zahraničních firmách.

Mezi ně počítá také původně nizozemský obří pivovarnický koncern Heineken, pod který pivovar Starobrno už tři roky patří.

Vedle své ředitelské funkce je František Krakeš také předsedou Českého svazu pivovarů a sladoven. Podle svých slov se tak snaží reprezentovat tradice českého pivovarnictví na jednáních v Evropské unii i jinde ve světě.

Svou misi v brněnském pivovaru ovšem jeho čtyřiašedesátiletý ředitel považuje za bezmála skončenou. Má již také vybrané své nástupce, kteří by měli dokončit práci, kterou začal.

„K pivu mě původně přivedla náhoda, ale byla to náhoda šťastná a já jsem tomu rád,“ uzavírá. (Lidovky)

Chce-li si host užít piva všemi smysly, má jedinečnou možnost. V restauraci Pegas ho nejen může vidět, ochutnat a ohmatat, ale i cítit a slyšet.

V jedné z bočních uliček frekventovaného bulváru, který vede od náměstí Svobody na přestupní uzel v České ulici, stojí třípatrová, na první pohled nenápadná budova. Uvnitř je hotel, restaurace i pivovar. Celé se to jmenuje Pegas a hosté tam chodí hlavně kvůli originálnímu kvasnicovému pivu, které v tamní pivnici přímo vaří.

Hned za dveřmi omráčí hosta, jenž do restaurace přišel poprvé, vůně nebo pach sladu. Line se od dvou velkých kotlů, v nichž bublají hektolitry kvasnicového zlatavého moku. Kolem nich stojí dlouhý barový pult, který je převážně ve večerních hodinách obsypán štamgasty, co přišli jen "na jedno". Lokál nemá jediné okno a atmosféra i prostředí je poněkud temnější než v jiných hospodách. Celý den proto musí svítit světla, ale protože osvětlují každý stůl, temná nálada je ta tam.

Prostor pivnice i restaurace je sice velký a docela rozsáhlý, zaplní-li se však do posledního místečka, je problém s pohybem. Především prostorově výraznější postavy musí prosit o to, aby se rozšafnější hosté přisunuli více ke stolu, protože mezi židlemi neprojdou. Pouhých několik desítek centimetrů volného prostoru musí stačit i obsluze.

Nabídka jídel se ničím neliší od jiných jídelních lístků restaurací v centru Brna. Polední menu stojí šestapadesát korun a skládá se z polévky, hlavního jídla a moučníku. Proto na klasické "hotovky" chodí i lidé v umolousaných montérkách z okolních staveb. Drtivá většina jídel na objednávku mírně přesahuje hranici stokoruny, přesto jídelníček nabízí i pořádnou třísetgramovou baštu pro velké jedlíky za necelých dvě stě padesát korun. Pro hosty, kteří chtějí k pivu něco přikusovat, má kuchař připraveno několik chuťovek, pikantností a specialit. Patří k nim například pečený vepřový bůček s hořčicí, tlačenka s cibulí, hříbek z třené nivy nebo tvarůžky či utopenci.

Rovnost zkusila kuřecí steak Pegas. Dvousetgramová flákota marinovaného masa s opékanými bramborami a tatarskou omáčkou vyjde na více než sto šedesát korun. Maso sice kuchař naložil do blíže neidentifikovatelného koření, leč chuťové buňky rozhodně netrpí. Steak není ani ostrý, ani jalový. Zeleninová obloha není ničím výjimečná. Salát, zelí, okurky, rajče, troška najemno nakrájeného pórku a špetka petrželky.

Tatarskou omáčku přinesl číšník kupodivu v malinké mističce, kterou zasadil rovnou do jídla. Buď je to běžný postup, nebo chtěl mít volnější ruce na příbor a ubrousky. Mastná miska po vyprázdnění tatarky tak udělá na stole kolečko. To se však dá lehce setřít. Podivně servírovaná omáčka však trochu kazí dojem z jinak chutné krmě.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří

Má-li host jakékoliv pivnice strach, že dřív nebo později dojde pivo, nemusí se v restauraci Pegas bát. Pro případ, že by musel hostinský přehodit přes pípu utěrku a omlouvat se žíznivým štamgastům, postavili majitelé uprostřed lokálu vlastní minipivovar.

"Pivo se vaří ze sladu, chmele a vody za použití pivovarských kvasnic. Na jeden hektolitr piva je potřeba dvacet kilogramů sladu a tři sta gramů chmele," poodhaluje recept na vlastní pěnivý mok provozní restaurace Josef Konvalina. Zajímavostí podle něj je to, žen na jeden hektolitr piva spotřebuje až osmkrát víc hektolitrů vody. "Je to kvůli sanitaci, čištění tanků, přepravních nádob a dalších úkonů," vysvětluje Konvalina.

Srdcem pivovaru je varna, kde se vyluhuje slad a přemění škrobu na cukr, který v další fázi zkvasí na alkohol. Varna se skládá z kotle a kádě. V kotli se odehrává tak zvaný rmutovací proces a káď slouží k dělení sladiny, což je vyluhovaná šťáva ze sladu, od mláta. "Při použití pšeničného sladu získáváme náš speciál - pšeničné pivo, které znalci hodnotí velmi kladně. Varný proces trvá deset hodin a uvaří se asi dvacet hektolitrů piva," vypočítává provozní minipivovaru v centru Brna. (Rovnost)

Jihlavský pivovar loni uvařil přes 231 tis. hektolitrů piva, nejvíce ve své historii. O rok dříve to bylo 128 tis. hektolitrů. Díky rostoucímu odbytu v zahraničí, především v Belgii, Německu a Itálii, výstav stoupl i během letošního prvního čtvrtletí.

Podle předpokladu by letošní produkce měla převýšit 300 tis. hektolitrů, informoval generální ředitel Pivovaru a sodovkárny Jihlava Jan Kylberger.

"Chceme zcela využít naši kapacitu, protože pak pivovar pracuje nejhospodárněji," uvedl. Výhledově by podnik chtěl ročně vařit až 400 tis. hektolitrů piva.

Loňské tržby se meziročně zvýšily asi o 30 % na 250 mil. korun.

Hospodářský výsledek se loni dostal mírně do červených čísel, protože do něj firma promítla opravné položky za nedobytné pohledávky. (Moderní obchod)

Akciová společnost Sladovna BERNARD, a.s dokončila implementaci a uvedla do ostrého provozu podnikový informační systém KARAT. Realizace řešení naplnila dva základní cíle projektu, a to: 1. sjednocení IS v Rodinný pivovar BERNARD a.s. a ve Sladovně BERNARD, a.s. a 2. realizace specializovaného řešení evidence výroby sladu. Informační systém KARAT byl zvolen právě na základě úspěšné předchozí implementace ve společnosti Rodinný pivovar BERNARD a.s. a spokojenosti pivovaru se službami a řešením dodavatele.

Rozsah implementovaného řešení ve sladovně zahrnuje oblast Ekonomika, Mzdy a Personalistika, Skladové hospodářství, Nákup a prodej, Evidence výroby sladu a Manažerské výstupy a vyhodnocování.

Sladovna BERNARD, a.s produkuje v současné době zhruba 6700 tun sladu plzeňského typu, který z části zpracovává Rodinný pivovar BERNARD v Humpolci při vaření svého nepasterizovaného piva, a část prodává svým obchodním partnerům. Sladovna má vlastní zdroj provozní vody a čitírnu odpadních vod. Kvalitní sladovnický ječmen nakupuje v okolí Brna, doplňkově z oblasti Českomoravské vrchoviny. (Business World)

Vznikající malé pivovary v Karlovarském kraji jsou sice pro zaběhnuté velkovýrobce piva drobnou konkurencí, ale majitelé pivovaru Bernard, který zásobuje pivním mokem desítky restaurací v regionu, nové druhy piva vítají. „Malým výrobcům piva fandíme. Lidé tak mohou ochutnat nápoje, které nikde jinde na světě nelze koupit,“ uvedl vrchní sládek rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra.

* Lidé v kraji mají na výběr ochutnat několik druhů piva ze čtyř varen. Jaký je váš názor na nové nabídky na trhu?

Je to jenom dobře. Lidé, kteří si přijedou prohlédnout nějakou pamětihodnost, tak mají navíc možnost ochutnat vytříbenou specialitu. Je to určitě zpestření trhu. Je to jistě příjemnější, než když jsem nedávno přijel na Karlštějn a připadal jsem si zde jako v Plzeňském Prazdroji.

* Co musí člověk udělat, aby mohl začít vařit pivo?

Do dvě stě litrů piva může vařit pro vlastní potřebu a nemusí z toho odvádět daně. Nesmí ale pivo prodávat.

* Jak vidíte budoucnost drobných pivovarů?

Když budou mít kvalitní pivo a prodávat je ve vlastních restauracích, tak mají šanci přežít.

„Lidé tak mohou ochutnat nápoje, které nikde jinde na světě nelze koupit.“ (MF Dnes)

Stále dokonalejší postupy zasahují také do oblasti výroby piva. K modernizaci přikročilo také vedení pivovaru Poutník, ta však nespočívá ve změně technologie v takzvanou ekonomizaci výroby. Pivo se tu rozhodli vařit i nadále osvědčeným způsobem, pouze za použití nového zařízení. V rámci první etapy modernizace namontovali technici během prvního čtvrtletí roku nový křemelinový svíčkový filtr. "Zlepšením kvality filtrace se vytvořily předpoklady pro vyšší biologickou stabilitu našeho nepasterovaného piva, což zákazníci jistě přivítají,"uvedl vedoucí obchodu Jiří Vacek, podle něhož bude přísun nových technologií i nadále pokračovat. "Zájem o naše výrobky vzrůstá, i v současné tvrdé konkurenci se nám daří zvyšovat svůj tržní podíl. Obyvatelé města se tedy nemusí o svůj pivovar, který zde vaří již 454 let a je nedílnou součástí jeho historie, obávat." Poutník se chystá místo halasné reklamy kráčet i nadále cestou trvale vysoké kvality piva. "Za současnou prosperitu pivovaru vděčíme svým věrným zákazníkům. Uděláme všechno pro to, aby nám zachovali přízeň i do budoucna,"uzavírá Vacek. (Listy Pelhřimovska)

Přesně dva týdny zbývají do rockového Poutník festu. V odpolední části programu se představí také třebíčský Bagr, kapela, která má za sebou více než dva tisíce vystoupení a mimo jiné také tříletý zákaz činnosti. " Úředně doručené důvody poukazovaly na naši nadměrnou a tudíž škodlivou popularitu, neboť na koncerty chodilo v průměru sedm set lidí. Nelíbila se ani údajně proválečná píseň Olovo na lidi. Kdosi nepochopil, že naopak jde o hudební ztvárnění románu Victora Huga," vzpomíná někdejší bubeník kapely Karel Ošmera, dnes manažer. Bagr dokončuje přípravy svého již jedenáctého alba, které vyjde na podzim. Jednu ze skladeb podpoří i videoklip. Kapela čerpá nový elán i z postupné obměny složení. Kdysi v ní hrával také pelhřimovský kytarista Zdeněk Bourek. V poslední době se dočkal změny také post zpěváka. Jarka Filgase nahradil Petr Szabó. Bagr se na Poutník fest těší. " Jako rockeři s pivem spojené akce vyloženě vyhledáváme. To pelhřimovské nám navíc vždycky chutnalo, je to příjemná změna," uzavírá Ošmera. (Listy Pelhřimovska)

Výletníci, kteří dorazí do Poličky, si k občerstvení můžou vybrat řadu místních podniků. Ve většině z nich se také setkají s místním pivem.

Poličský pivovar patří k těm menším, ale místní na něj nedají dopustit.

Pivovar v Poličce má za sebou téměř pětisetletou tradici. Azatímco některé velké pivovary se po roce 1989 staly majetkem nadnárodních společností, poličský podnik se naopak po mnoha letech vrátil do rukou potomků původních rodin, které v roce 1517 získaly právo vařit pivo.

Právo várečné získalo na základě rozhodnutí zemského sněmu celkem sto třináct měšťanských domů uvnitř hradeb věnného města Poličky. Roku 1771 se ve městě začalo dělat pivo průmyslovým způsobem. Ovšem kvalita uvařeného piva zůstávala velmi rozdílná.

Roku 1865 se poprvé v poličském pivovaru uvařilo pivo takzvaného plzeňského typu. „To znamená pomocí spodního kvašení a chlazené ledem,“ vysvětluje Karel Witz. Ještě stále se však dnešnímu pivu nepodobalo, nebylo totiž filtrované.

I přes další rozvoj zůstal podnik jen malým pivovarem s výstavem pod deset tisíc hektolitrů. V roce 1930 se pivo začalo vařit v nové varně, která funguje dodnes.

V roce 1938 byl pivovar znárodněn komunisty a roku 1950 bylo rodinám odňato právo várečné. Pivovar však zůstal nadále v provozu. V roce 1985 ale hrozilo, že podnik zanikne. Provoz potřeboval další investice, ale stát se rozhodl podporovat raději pivovar v nedalekých Svitavách. „Po roce 1990 se pivovar vrátil do rukou potomků právovárečníků a stát zřejmě ani nepočítal s tím, že provoz uspěje,“ říká jeho ředitel Karel Witz. Z původních sto třinácti vlastnických rodin jich dnes už zůstala jen polovina, akcionářem pivovaru je i město Polička. (MF Dnes)

Pivaři a hradečtí patrioti, kteří vzpomínají na pěnivý mok pocházející z někdejšího pivovaru v Hradci Králové, se brzy opět dočkají. V areálu pivovaru, který se nyní pod rukama dělníků a těžké techniky mění na nové sídlo hradeckého hejtmanství, se počítá i s vybudováním minipivovaru.

Pivo by měl v sídle kraje vařit hradecký pivovarník Milan Rambousek, kterému hejtmanství část prostor v areálu pronajme. "Minipivovar bude ve vstupní části do úřadu na ploše asi 20 metrů čtverečních jako připomínka toho, co tady kdysi bylo. Bude vidět, jak se pivo vaří a lidé ho budou moci i ochutnat," řekl krajský radní Tomáš Šubert.

Zda pivo naváže na kdysi slavné hradecké značky Lev a Votrok, podle něj zatím není jasné. Kdyby se pivo plnilo do lahví, není vyloučeno, že by je hejtmanství používalo jako dárek svým hostům. Bývalý hradecký pivovar přestal vařit pivo v roce 1999 a od té doby chátral.

Přestavba pivovaru asi za 1,2 miliardy korun na sídlo kraje začala loni v dubnu a hotová by měla být v polovině příštího roku. Vedle minipivovaru kraj část prostor pronajme i dalším podnikatelům pro restauraci, kavárnu nebo malou pekárnu. Bude v něm i galerie či pobočka banky ČSOB. (iDnes)

Zámek Dětenice se nachází na jihovýchodním okraji Českého ráje. Svojí architekturou se řadí mezi zámky pozdního baroka. Jeho návštěvnost rok od roku prudce stoupá. V době komunismu chátral a prakticky byl zapomenut. V letech 1998 - 2000 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátila původní nádheru.V zámeckých sbírkách se nachází ojedinělá sbírka maltézských rytířů včetně památných lodních děl. Interiéry jsou vybaveny dobovým nábytkem, barokními obrazy, kachlovými kamny a nádhernou květinovou výzdobou. Prohlídková trasa vede patnácti zcela zařízenými sály a salonky a trvá cca 50 min. Zámek Dětenice je jako stvořený pro pořádání svatebních obřadů v honosném rytířském sále. Svatební hostiny můžete prožít v některém ze zámeckých salonků, včetně historického programu nebo v drsném středověkém prostředí zámeckého pivovaru. Zámek je také vhodný pro pořádání rodinných oslav, podnikových večírků, zahradních party, plesů, konferencí, školení, koncertů atd. V Dětenicích je také zámecký pivovar Dětenice, kde se vaří pivo starou metodou z konce 18. stol. Unikátní výroba je ojedinělá v celé České republice. V pivovaru je také muzeum piva a šokující středověká krčma. Kapacita středověké krčmy je 700 míst a denně kromě neděle a pondělí se zde od 19.00 hodiny do 22.00 hodiny konají historické doprovodné programy(šermířské souboje, upalování čarodějnic, tanečnice tančící na stolech, házení nožů na živý cíl, fakír s hadem a ohněm, živá dobová hudba a mnoho dalších ze středověku). Hosté jsou vtaženi do dění celého programu a odchází s nevídanými zážitky. Za originalitu středověké krčmy v loňském roce dostali několik ocenění - Cenu Jaroslava Vašaty za nejúspěšnější gastronomický koncept v České republice a dále vyhráli v žebříčku Maurerův výběr Grand restaurant. Zde byla středověká krčma zařazena mezi 10 nejlepších a nejpřitažlivějších podniků v naší zemi a odnesla si již zmíněné vítězství. (Deníky Bohemia)

Bývalý chyšský i žlutický farář Vladimír Müller světil v pondělí 1. května první várku piva ze soukromého chyšského pivovaru. "Jsme rádi, že pan farář pro nás toto vysvěcení provedl. Má velký vztah k Chyši, proto jsme to považovali za symbolické," říká majitel pivovaru a chyšského zámku Vladimír Lažanský.

Jak zámecký pán uvedl, pivo, které se nyní v chyšském soukromém pivovaru dovařilo, bude vhodné ke konzumaci asi tak za třicet dní. "Proces vaření piva je umění a ne právě jednoduché," říká Vladimír Lažanský.

V současné době se pivovar chystá ke kolaudaci. "Chceme, aby se uskutečnila asi v polovině měsíce," říká Vladimír Lažanský. Jak také uvedl, začátkem června by mělo dojít ke slavnostnímu otevření pivovaru.

"V objektu pivovaru, který byl před zahájením rekonstrukce v dezolátním stavu, to už vypadá k nepoznání. Velkou zajímavostí pro návštěvníky jistě bude možnost vidět vaření piva přímo z restaurace," říká starosta Chyše Miroslav Dorňák.

Jak sdělil Vladimír Lažanský, nemá v úmyslu otevřít pivovar se žádnou obzvláštní pompou. "Jsem soukromník, vše bude patřičné, ale skromnější, než když se otevírá velký provoz," dodal Lažanský. (Karlovarské noviny)

Deset hektolitrů první várky zámeckého piva uvařili ve zkušebním provozu v úterý v nově obnoveném pivovaru v Chyši.

Podle tradice pokřtil první várku farář Vladimír Müller. Na její ochutnání si však zvědaví milovníci žlutého moku musí ještě měsíc počkat. Chyšské pivo bude teď deset dní kvasit a pak měsíc ležet. „Naše pivo ponese název Prokop po prvním majiteli chyšského panství z rodu Lažanských, Prokopovi, který je v roce 1766 koupil spolu s pivovarem,“ vysvětlil Právu nynější majitel Vladimír Lažanský.

Tradice vaření piva se v Chyši obnovuje po 74 letech. Původní pivovar skončil svou činnost v roce 1932 a od té doby zchátral. Jeho obnovy se Vladimír Lažanský ujal s velkým podnikatelským elánem, získal dotaci od EU i stejně zapálené spolupracovníky.

Pyšný je zejména na nový pivovarský komín, který je nyní dominantou obnovené budovy pivovaru, kde byly zachovány pod dohledem památkářů původní rysy.

„Prokop bude světlý ležák s barvou do jantarova, tak jak velí tradice v Chyši. Technologie je samozřejmě současná,“ doplnil zkušený stárek Josef Klouda, který první várku piva uvařil. Pivovar v Chyši, v němž bude i restaurace a pivnice, je nyní v Karlovarském kraji jediným. Jeho následovník bude v Lokti. (Právo)

Vařit pivo v malém? To je nový trend, který se nevyhnul ani západním Čechám. Silné pivovary se však nové konkurence nebojí.

První várku zámeckého piva Prokop uvařili tento týden v Chyši na Karlovarsku. Na deset hektolitrů zlatavého moku uvařeného v rekonstruovaném zámeckém pivovaru Vladimíra Lažanského se těší všichni lidé v obci. Bude ke konzumaci asi za třicet dní, deset dní totiž musí kvasit a pak takzvaně ležet. "Těšíme se, že ochutnáme něco nového. Věřím, že výsledek bude vynikající," říká starosta Chyše Miroslav Dorňák.

Lažanský počítá, že ročně uvaří zhruba dva tisíce hektolitrů. "Neděláme si ambice, že bychom porazili velké pivovary," říká. Součástí pivovaru je i restaurace. "Nové pivo může být magnetem pro turisty," věří majitel. (Plzeňský deník)

Už více než týden plní džbány, pet lahve a půlitry pivařů z koutské Korbelky pivo z místního pivovaru. "Koutské zatím u místních vítězí nad Gambrinusem," tvrdí majitel hospůdky Jan Vrzal.

Na koutskou desítku podle hostinského přešlo po vyvalení prvních sudů z kdysi proslulého hraběcího pivovaru odhadem až devadesát procent hostů. "Jak si povede v budoucnu, si odhadnout netroufám. Teď je to žhavá novinka, ale možná se to za čas srovná," uvažuje majitel Korbelky. Jen co se rozkřiklo, jaké pivo se zde čepuje, začali ji navštěvovat i lidé, kteří Koutem třeba jen projížděli.

V sobotu o pouti, kolem desáté večer, si o tři koruny dražší Gambrinus nenechal natočit žádný z hostů. "Na pivo moc nechodím, ale dneska mi to nedalo. Koutské pamatuji ještě z dob, kdy zdejší pivovar zavírali. Vím, že bylo díky kvalitní vodě vynikající," svěřil se Stanislav Jarábek. Při výběru zlatavého moku prý dává před cenou přednost chuti. A tu, jak se nám svěřil, má koutské výtečnou.

Znechucen z monopolu velkého pivovaru byl už nějaký čas Jaromír Steinberger z Postřekova. "Domů jsem si začal kupovat Bernarda. A tady se těším na koutské," řekl další z návštěvníků Korbelky. "V postřekovské Špillarce už jej také točí a i u tamních pivařů vítězí," dodává.

Hospůdek, kde už čepují koutskou desítku, na Domažlicku rychle přibývá. "Pokud si pivo udrží stejnou kvalitu, jakou má nyní, bude to dobré. A navíc se brzy dočkáme i černého piva z Kouta," svěřuje se majitel Korbelky. Stejně jako řada jeho kolegů bude i Vrzal muset nyní přemýšlet nad smlouvou, kterou kvůli vybavení svého podniku s plzeňským pivovarem uzavřel. "To, že čepuji koutské, se Plzeňákům nelíbí. Myslím, že nastal čas zamyslet se nad novým zněním smlouvy," domnívá se. (Domažlický deník)

Bednářská parta Plzeňského Prazdroje v pátek opět vyvalila sudy. Na nádvoří pivovaru řemeslníci tradiční metodou ručně těsnili 26 obřích nádob, ve kterých dozrává mladé pivo určené návštěvníkům pivovarského skanzenu.

Osmimetrákové sudy s obsahem až 48 hektolitrů procházejí už sto let stejným procesem -nejdříve jsou zbaveny staré smoly, pak do nich bednáři z velké pece nalijí na 200 stupňů rozehřátou novou vonící tekutinu a sudy válejí po dvoře, dokud smola neutěsní spáry. Plzeňský pivovar má stále asi stovku tradičních dřevěných sudů a je jediným pivovarem v Evropě, kde bednářské řemeslo, jehož historie na západě Čech sahá do 19. století, ještě žije. Smolení probíhá dvakrát do roka (Právo)

Téměř před rokem vznikla v Plzeňském Prazdroji zcela nová funkce staršího obchodního sládka. Historicky prvním se jím prvního června 2006 stal Václav Berka. „Co je nejzajímavější na práci sládka? Její různorodost,“ říká Berka.

* Byl pro vás někdo vzorem?

Mým prvním vzorem byl můj otec, také Václav, který pracoval v Plzeňském Prazdroji po celý svůj život a kterého jsem tam již v mládí často navštěvoval. V té době mi imponovala ta úchvatná vůně chmelovaru i chlad a vůně kvasícího piva ve spilce a ležáckých sklepích.

* Co vás na této práci baví?

Na povolání sládka oceňuji jako nejzajímavější její různorodost. Práce s pivem je práce s živým organismem. A když mi pod rukama protéká takové pivo, jako je Pilsner Urquell a Gambrinus, je práce nádhernou zábavou.

* Co pro vás znamená to, že jste prvním obchodním sládkem?

Být obchodním sládkem a ještě prvním, to je ohromná výzva. Tato funkce zatím ve společnosti Plzeňský Prazdroj nebyla, a tak cítím nejen poctu, ale zároveň zodpovědnost. Pokud se mi podaří dobře nastartovat všechny připravené projekty a všechny procesy dopracovat do standardního chodu, může být tým obchodního sládka velkým přínosem celé společnosti. Ve společnosti SABMiller už nějaké zkušenosti v této oblasti máme. Jsou však především z jednotlivých lokálních trhů. (MF Dnes)

Budějovickému měšťanskému pivovaru se upsal fotbalista Karel Poborský. Pár dnů před začátkem německého fotbalového mistrovství světa ho pivovar nasadí do reklamní kampaně. Smlouva je zatím uzavřená na půl roku.

"Chceme tak posílit image firmy a našich značek, hlavně pak prémiové B.B. Budweiser Bier," potvrdil včera šéf firmy Miroslav Leština. Jeho pivovar se tak chce dostat ze stínu většího městského rivala Budějovického Budvaru.

Podle Leštiny firma hledala jihočeskou legendu, na níž by svou kampaň mířenou na své hlavní trhy v jižních, středních a severních Čechách, postavila: "Poborský vyšel nejlépe."

Cenu kontraktu Leština nesdělil. Uvedl ale, že celá kampaň (jejíž součástí je nové multibalení, závěsy na přepravky, billboardy, 3D poutače nebo stolní hra "cvrnkačka") vyšla na milióny korun.

Čech dělá pro rádio

Poborský tak rozšířil počet fotbalových reprezentantů, kteří v době šampionátu vystupují v reklamách. Hráči nejčastěji "pracují" pro oficiální partnery českého fotbalového týmu, jako jsou T-Mobile či Gambrinus.

Brankář Petr Čech se zase stal tváří kampaně Rádia Impuls. Stanice tím chce podpořit jeden ze svých hlavních rysů - českou hudbu.

Gambrinus, patřící pod Plzeňský Prazdroj, zase před mistrovstvím nastartoval kampaň, jejíž součástí je limitovaná edice dvanácti typů plechovek piva. Ty jsou potištěny "dresy", jmenovkami a podpisy trenéra a jedenácti hráčů - včetně Poborského.

Vedle Budějovického měšťanského pivovaru chtějí na mistrovství světa vydělat i další pivovary, které nejsou oficiálními sponzory českého národního týmu. Mezi ně patří například Pivovary Staropramen, Pivovar Litovel nebo Královský pivovar Krušovice.

Poslední jmenovaný ve svých restauracích chystá společné sledování zápasů a "tipovačku". Výhry pro fanoušky jsou nasnadě - čepovaná piva zdarma. "Bereme to jako dárek štamgastům a všem fanouškům, kteří přijdou do našich restaurací," říká Vlastimil Bradáč z marketingu firmy.

Litovelský pivovar zase lidem nabídne v restauracích stolní "fotbálek". "V Česku se stále chodí hlavně na točené pivo. Proto se už několik let soustřeďujeme na večerní promoakce přímo v restauracích," uvedla Markéta Hoduláková, marketingová manažerka Pivovaru Litovel.

Podle ní mají nápadité aktivity větší dopad na budování značky, než se na první pohled zdá. Proti televizní reklamě se sice dotknou mnohem méně lidí, ale o to intenzívnější je kontakt.

To potvrzuje i Daniel Köppl z týdeníku Marketing&Media - pivovary se zkrátka jen starají o místo, kde se jejich výrobky nejlépe prodávají. "Efekt takových akcí je pak o to větší," říká Köppl.

Budvar půjde do Německa

Jediným tuzemským pivovarem, který se během šampionátu soustředí i na německý trh, je Budějovický Budvar. "Německý trh je pro nás natolik silný, že se nám to vyplatí," uvedl šéf marketingu Martin Jírovec.

V Německu Budvar v posledních letech prodával na dvě stě tisíc hektolitrů ležáku a země se stala jeho nejsilnějším zahraničním trhem.

Za nákup dvaasedmdesáti lahvových piv tamní zákazníci dostanou fotbalový míč s logem značky Budweiser Budvar. Novinkou pak je pětilitrový pivní soudek v akční fotbalové variantě.

"V Německu to je populární obal. Náš cíl je jasný - posílit díky mistrovství prodej i po skončení šampionátu," říká Jírovec. (iHNed)

Peníze z Bruselu neproudí jen do cestovního ruchu a na projekty související například s nezaměstnaností. Tři miliony korun na modernizaci výroby získal od Evropské unie a státu například protivínský Městský pivovar Platan.

"Pivovar nyní usiluje o další příspěvek z unie na rozvoj a vzdělávání svých pracovníků," informovala Petra Vicková z Agentury Komunik.

Dotaci pivovar použije na nákup nové centrální sanitační stanice a filtrace za celkem 11 milionů korun. "Účelem nové technologie je především snížení energetické náročnosti výroby a další zvýšení kvality piva," uvedl výrobní ředitel pivovaru Jaroslav Kovaříček.

Pivovar dotaci získal z Operačního programu Průmysl a podnikání. Celkem ve druhém kole tohoto programu uspělo 100 firem. Žádost o evropské peníze podalo 243 společností.

Městský pivovar Platan byl do roku 2002 součástí a.s. Jihočeské pivovary České Budějovice. Poté ho získalo město Protivín a od listopadu 2002 je v majetku šesti fyzických osob. Aktuální čísla o výstavu a hospodaření nejsou k dispozici. (iDnes)

Nejstarší českou veršovanou kroniku uvidí Jihočeši díky podpoře pivovaru Budějovický Budvar v Jindřichově Hradci a v Kaplici. Výstava „Dalimilova kronika poprvé v jižních Čechách“ je prvním konkrétním výsledkem spolupráce mezi Národní knihovnou ČR a pivovarem, která byla zahájena v únoru 2006.

První výsledky přineslo partnerství největší tuzemské knihovny a pivovaru Budějovický Budvar. Pro svůj domácí region připravili pivovarníci ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky putovní výstavu, na které bude poprvé v jižních Čechách představen Pařížský zlomek latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila. Tento fragment získala Národní knihovna v březnu loňského roku. S nejstarší českou veršovanou kronikou se mohou návštěvníci seznámit od 28. dubna do 8. května v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci. Od 26. května do 5. června se výstava představí na radnici města Kaplice.

„Možnost podílet se na jihočeské premiéře tak významného historického díla, jakým je Dalimilova kronika, je pro nás velkou ctí. Jižní Čechy jsou naším domácím regionem, do kterého dlouhodobě směřujeme většinu našich sponzorských aktivit,“ říká Petr Samec, PR manažer Budějovického Budvaru. Budějovický Budvar finančně podporuje mnoho jihočeských organizací. Mimo jiné je již řadu let generálním sponzorem Jihočeského divadla nebo 1. Centra zdravotně postižených.

Výstava „Dalimilova kronika poprvé v jižních Čechách“ je rozšířenou verzí výstavy „Lucemburkové a svatý Václav“, kterou v pražském Klementinu shlédlo přes 25 000 návštěvníků. Jihočeši uvidí samozřejmě Pařížský zlomek latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila, Lobkowiczký rukopis Kroniky tak řečeného Dalimila, Velislavovu bibli, Krumlovský obrazový kodex – Liber depictus (faksimile) nebo ukázky fresek s tématikou sv. Václava na Karlštejně a Černochově. Národní knihovna představí také prestižní „Cenu Jikji – Paměť světa“, kterou jí udělilo UNESCO za přístup k ochraně a zpřístupňování světového kulturního dědictví. Výstavu „Dalimilova kronika poprvé v jižních Čechách“ se rovněž doprovodí kolekce 14ti fotografií, jež v pražském Klementinu vytvořil Ivan Král.

Úcta k historickému dědictví je pro Budějovický Budvar jednou z hodnot, které ve své firemní filosofii nejvíce uznává. Tento fakt potvrzuje i hlavní slogan značky Budweiser Budvar: „To nejvzácnější, co máme“. Motto vyjadřuje českost, historii, tradici a poctivost. Proto bylo navázání spolupráce Budvaru s Národní knihovnou ČR v pozici generálního partnera zcela přirozené. Obě instituce pečují o tradiční hodnoty, předávané z generace na generaci, které ale funkčně propojují s využíváním nejmodernějších technologií. „Spojení našeho pivovaru a největší české knihovny je logickým vyústěním cest obou národních institucí,“ dodává Petr Samec. (Tisková zpráva Budějovického Budvaru)

Více než šest milionů publikací uložených ve fondech Národní knihovny České republiky má od počátku letošního roku významného kmotra

Pivovar Budějovický Budvar, n. p. se v letošním roce stal generálním partnerem nejvýznamnější tuzemské knihovny – Národní knihovny ČR. Stejně jako při výrobě tradičního nápoje se i tímto spojenectvím drží Budějovický Budvar svého ústředního motta: „To nejvzácnější, co máme“.

„Velmi dobře si uvědomujeme význam národního kulturního dědictví a spolupráci s Národní knihovnou považujeme za zcela přirozenou. Obě naše instituce toho mají hodně společného – například dlouhou historii, péči o tradiční české hodnoty a jejich předávání příštím generacím“, říká Petr Samec, PR manažer Budějovického Budvaru.

Jako generální partner umožní Budějovický Budvar, n. p. vznik řady projektů Národní knihovny ČR. Prvním výsledkem společné práce bude uvedení expozice kulturních a uměleckých dějin spjatých s posledními Lucemburky do jihočeského regionu. Výstava „Lucemburkové a svatý Václav“, která je součástí rozsáhlého projektu „Karel IV. - císař z Boží milosti“ na Pražském Hradě, se od 27. dubna přestěhuje z pražského Klementina do Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci a o měsíc později se představí také na radnici města Kaplice. V jižních Čechách bude výstava uvedena pod názvem „Dalimilova kronika poprvé v jižních Čechách“.

Spojení proslulého českého pivovaru a největší české knihovny je logickým vyústěním cest obou národních institucí. Původ Budějovického Budvaru, n. p. i Národní knihovny ČR sahá hluboko do minulosti a je spojen s důležitými historickými okamžiky českého národa. Oba partneři si vybudovali významné postavení i ve světovém měřítku, což dokazuje množství mezinárodních i tuzemských prestižních ocenění. Budějovický Budvar, n. p. i Národní knihovna ČR uchovávají tradiční postupy a hodnoty, předávané z generace na generaci, které ale funkčně propojují s využíváním nejmodernějších technologií.

Nejstarší doložené literární památky světa jsou staré asi pět tisíc let a zhruba stejně staré jsou i první zmínky o vaření piva. Kupříkladu ve starém Babylónu vyráběli hned devatenáct (!) druhů piva a pivovarnický cech, který zde byl ve velké vážnosti, zmiňuje dokonce i proslulý Chammurabiho zákoník. Pivo patřilo k oblíbeným nápojům jezuitů, kteří přišli před 450 lety do Prahy a postupně tady vystavěli do dnešní podoby Klementinum – sídlo Národní knihovny. Pivovarníci a knihovníci toho tedy mají společného mnohem více, než většina lidí tuší. Partnerství Národní knihovny a Budějovického Budvaru tedy není náhodným setkáním a vyrůstá z tisíciletých historických kořenů. (Tisková zpráva Budějovického Budvaru)