Lucemburský soudní dvůr dnes zrušil klíčové části předchozího rozsudku ve prospěch Budějovického Budvaru ve vleklém sporu s americkým Anheuser-Busch o registraci známky "Bud". Unijní rozsudek tehdy znemožnil americkému pivovaru značku registrovat mimo jiné i pro pivo v celé Evropské unii. Ovšem podle dnešního verdiktu nejvyššího soudu v evropské sedmadvacítce tehdy soud udělal několik zásadních chyb, které celý spor prakticky vrací na startovací čáru a do rukou soudu nižší instance.

K soudní při mezi Budějovickým Budvarem a společností Anheuser-Busch v tomto případě došlo už v roce 1996. V tomto roce a v následujících čtyřech letech Američané požádali Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) o zápis označení "Bud" jako ochranné známky pro pivo a další výrobky v celé Evropské unii. OHIM jejich žádosti vyhověl, ale český pivovar proti tomuto rozhodnutí podal hned několik námitek, které se staly i základem budoucího soudního sporu.

Budějovický Budvar má "Bud" zaregistrovaný ve Francii, Itálii a Portugalsku

Podle námitek Budějovického Budvaru nemůže harmonizační úřad registrovat označení "Bud", protože je již chráněno ve Francii, Itálii a Portugalsku na základě takzvané Lisabonské dohody a v Rakousku na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi Rakouskem a bývalou Československou socialistickou republikou. S touto obranou nakonec český podnik uspěl i u soudu v Lucemburku, který mu dal zapravdu a zrušil rozhodnutí registračního úřadu.

Nakonec ale Anheuser-Busch celý spor nevzdal a znovu jej rozporoval u Soudního dvora EU, tedy nejvyššího soudu v unii. Ten mu dnes přitom dal částečně zapravdu a v předchozím rozsudku nalezl celkem tři vady, z nichž pro vývoj sporu mezi Budvarem a americkým pivovarem může mít význam především první vada. Soud uvedl, že na rozdíl od prvního rozsudku nestačí k prokázání toho, že označení "Bud" není pouze místní, pouhá ochrana tohoto označení v několika státech. Soudní dvůr EU tak v podstatě odmítl hlavní argument Budějovického Budvaru.

Soudní dvůr EU v Lucemburku

"Soudní dvůr v tomto ohledu podotýká, že i když je zeměpisný rozsah ochrany dotčeného označení větší než místní, může tato ochrana bránit zápisu ochranné známky Společenství (EU) pouze tehdy, když je označení skutečně užíváno dostatečně významným způsobem v obchodním styku v podstatné části území, kde je chráněno."

Soudce našel v konečném rozsudku i další dvě chyby, které jsou podle něj pro vývoj případu natolik zásadní, že se celý spor musí opět vrátit k předchozí instanci: "Vzhledem k tomu, že stav sporu nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí, vrací věc zpět Tribunálu (první instanci soudu v Lucemburku) k novému rozhodnutí."

Celý článek a videokomentář naleznete zde...

Zdroj: ČT24.cz

Posezení v proslulém minipivovaru vzbuzuje chvílemi chutě a vzápětí budí noční můry.

Ač v Praze nacházíme přes tucet minipivovarů, do obecného povědomí lidu pražského se jich probilo jen několik. Vedle Pivovarského domu či hostince U Fleků mezi ně patří také pivovar U Medvídků nedaleko Národní třídy. V budově se nachází také známá pivnice, hotel, pivní obchůdek či pivní bar.

Pivnice nabízí především piva českobudějovické provenience, vybrali jsme si však posezení přímo v prostorách, kde rodí „medvídkovské“ pivo. Do pivovaru se dostanete nejsnáze pasáží paláce Metro, kde je umístěn vskutku decentní vícebarevný neonový poutač.

Cesta je krkolomná, z pasáže totiž projdete chodbou kolem zátiší s mopem a kbelíkem nikoli do lokálu, ale k pivnímu suvenýr shopu. Pořídíte zde takřka vše, trička „Kozel“, zástěry „Staropramen“ či lahve od všemožných výrobců, malých i největších. Přidat beranice s rudými hvězdami a trička s Che Guevarou, obchod by byl k nerozeznání od turistických krámků v Karlově ulici. Tak nějak očekávaná opozice minipivovarů vůči velkovýrobcům dostává U Medvídků těžce na frak, snad to může být zajímavé jen pro zahraniční sběratele.

Znuděná obsluha obchůdku neskrývala překvapení, že v časném odpoledni hledáme vstup do pivovaru. Poslala nás po schodech do lokálu (nekuřáckého), ve kterém jsme si kromě našich milovaných měděných kádí všimli též dubových sudů. V nich kvasí a dokváší se místní polotmavé pivo Oldgott, jak jsme seznali z informačních letáků rozložených po stolech.

Překvapený vrchní a překvapivý Oldgott

Hostinec byl dokonale prázdný, a museli jsme se tudíž optat lelkujícího vrchního, zda nás obšťastní trochou piva a nějakou tou pochutinou. Odpověděl pozitivně, hned jsme si tedy objednali tři kousky proslulého místního Oldgottu. Během překvapivě dlouhého čekání jsme měli možnost obdivovat technologické „útroby“ pivovaru, kde ve světle průmyslové svítilny protéká pivo skrz zelené hadičky. Takřka dojemně působila polička s nářadím a čisticími prostředky. Pak nám již vrchní, jenž se podle všeho ještě nevzpamatoval z šokující skutečnosti, že má v podniku hosty, přinesl místní chloubu, za níž si účtují plných padesát korun za půllitr.

Ač oceňujeme, že U Medvídků oprášili dávno zapomenuté techniky výroby piva, jako štokové chlazení, užívání otevřených kvasných kádí či dřevěných ležáckých sudů, přiznejme, že polotmavý ležák Oldgott nám prostě nechutnal. Ani hustá pěna a pěkná sklenice nezastřely pocit kyselé chuti. Podotýkáme, že se neřadíme mezi tradicionalisty, kteří za jediné správné pivo uznávají plzeňský ležák, ale popravdě nám dělalo potíž dostat do sebe celý půllitr.

Rekordní a nákladné

Obvykle by předkrmy měly tvořit jakýsi chuťový polštář, který krásně doplní chuť piva. V tomto případě jsme doufali, že pokrmy chuť Oldgottu přebijí. Pražská šunka od kosti přistála na stole na prkénku, velkorysou porci doplňoval dostatek křenu, másla a kyselých okurek. Nebylo co vytknout. Podobně nás uspokojila i tlačenka, z níž čněly velké kousky masa. V kuchyni k ní přiložili několik snítek cibule a naštěstí ji nezalili hektolitry octa, jak velí jeden typický hospodský nešvar. Záplava octa má většinou za úkol zamaskovat jakoukoli chuť či pachuť.

Za poslední předkrm jsme zvolili vuřty na pivu Oldgott, pokrm v pivovarských hospodách takřka obligátní. Kromě listu salátu, jehož přiložení k pokrmu nám nedává pražádný smysl ani s časovým odstupem, nám zachutnaly. Na rozdíl od jiných podniků bylo uzenek dost, stejně tak sósu zbylo právě na vytření talíře chlebem. Naše obavy z překyselení se nenaplnily, doufáme, že nikoli proto, že Oldgott při přípravě vůbec použit nebyl.

Světlý nefiltrovaný a nepasterovaný ležák stál za to, kromě úžasně husté pěny nabídl i lahodnou chuť, fenomenální říz a opravdu výraznou hořkost

Liknavý vrchní se k našemu stolku odvážil zřídkakdy, zato jeho mladší kolega se činil. Zatímco jsme totiž zkoumali přednosti místních předkrmů, donesl k našemu úžasu spolu se světlým pivem i hlavní chody. Uvažovali jsme, že je pošleme ještě na chvilku odpočívat kamsi do konvektomatu, nakonec jsme raději urychleně dojedli předkrmy. Nově donesené pivo nám přišlo k duhu, alespoň bylo přeplněná hrdla čím prolévat. Světlý nefiltrovaný a nepasterovaný ležák stál za to, kromě úžasně husté pěny nabídl i lahodnou chuť, fenomenální říz a opravdu výraznou hořkost, dosažené dvojitým chmelením. Jeho název 1466 je odvozen od roku založení pivovaru a udává též stupňovitost – 14,66°.

Vedle světlého a polotmavého je v nabídce též pivo dosti drahé. Jestliže už padesát korun za Oldgott je značná suma, za lahvičku piva X-BEER 33, údajně nejsilnějšího tradičně vyráběného piva na světě s téměř třinácti procenty alkoholu, žádá podnik 122 korun. Mimochodem, vůbec nejsilnější pivo na světě Tactical nuclear penguin bylo uvařeno ve Skotsku, ale metodou kdy vyššího obsahu alkoholu se dosahuje vymražením vody.

Mezi sněním a realitou

Co se hlavních chodů týče, nejprve budeme chválit. Pečené kančí na česneku se špenátem považujeme za jedno z podařenějších jídel, které jsme za naší pouti ochutnali. Maso se takřka rozpadalo na jazyku, omáčka byla chutná a dobře mastná. Špenát sice nevypadal nejvábněji, nicméně chutí to bohatě vynahradil. Bramborový knedlík bohužel zklamal, zakoupen byl zřejmě hned naproti „v Máji“. A jelikož námi objednaný guláš doplňoval též prefabrikovaný knedlík houskový, připadáme si už jako poutníci hledající ztracenou archu. Kéž naše cesta za domácím knedlíkem co nevidět skončí a budeme moci na homogenní prefabrikáty vzpomínat jen jako na hodně ošklivé halucinace. Konec snění, zpět se do reality.

Z guláše sice spíše než dokonalé kousky kližky trčely lehce ohřáté cibulové proužky, jejichž délka mnohonásobně převyšovala obvod běžné cibule, za omáčku nicméně kuchař zaslouží uznání. Ale proč se guláš jmenoval „Budvar“? Pokud se připravuje s použitím stejnojmenného piva, pak se naskýtá otázka, proč pivovar nepoužije výrobek vlastní?

Vše zalévala omáčka, jejíž agresivní sladce citrusová chuť ostatní složky pokrmu dokonale přebila

Nyní však opusťme i snesitelnou realitu a vzhůru do prostředí nejtemnějších nočních můr. Kachna s pomerančovou omáčkou a bramborovými tolárky nás zlákala díky hezké fotografii v jídelním lístku. Dle webových stránek dokonce tento pokrm doporučuje i sám šéfkuchař Eduard Kolda. Těch dvě stě padesát korun nechť vezme čert, chtěli jsme si pochutnat. Výsledek byl opravdu tristní. Chutných tolárků, tedy opečených bramborových plátků, bylo snad až příliš, pokrývaly takřka polovinu talíře. V koutku se krčila obligátní obloha a ve vedlejší roli se ocitla i kachní prsa. Nakrájeli je však příliš natenko, kůže zůstala nedobře tučná a maso samo bylo tuhé a suché. Vše pak zalévala omáčka, jejíž agresivní sladce citrusová chuť ostatní složky pokrmu dokonale přebila. Bylo nám bohužel líto nechat větší část porcí na talíři, a tak jeden z autorů protrpěl celý večer s žaludečními obtížemi.

Hořké pivo naštěstí odporně sladkou chuť omáčky neutralizovalo, takže jsme odcházeli domů aspoň bez pachuti v ústech, zato s útratou lehce přes tisíc korun. Jak velká byla naše očekávání, tak velké byly taktéž výdaje. Za tu cenu však musíme považovat výkony zejména kuchyně a obsluhy za dosti nevyrovnané. A vůbec už nefandíme managementu, který nasadil tak vysoké ceny piva i některých jídel. Padesát korun za půllitr je možná fajn na ochutnání, ale nebudí chuť se pravidelně, či jen občas vracet.

U Medvídků

www.umedvidku.cz

Praha 1, Na Perštýně 7

tel. 224 211 916

Výběr piv

Oldgott 13° polotmavý - 50,- Kč (0,5l)

1466 14,66° světlý - 50,- Kč (0,5l)

X-BEER 33° - 122,- Kč (0,33 lahev)

Výběr jídel

Topinky s roastbeefem a tatarskou omáčkou - 88,- Kč

Domácí tlačenka s octem - 58,- Kč

Cibulačka - 35,- Kč

Bažantí stehýnka na divoko - 222,- Kč

Vepřová plec po selsku se zelím a knedlíkem - 129,- Kč

Uzená krkovička s lepenicí - 115,- Kč

Plněná vepřová panenka s kroketami a žampiony - 270,- Kč

Karlštejnský jablečný závin - 40,- Kč

Zdroj: Česká pozice.cz

České pivovarnictví prožívá v současné době „krizi“, kdy se do výroby piva promítá nejen celkový ekonomický vývoj trhu, ale i legislativa a levný dovoz piva. Spotřebitelé upřednostňují cenově výhodnější zboží a pivo. Mnozí z oboru museli změnit obchodní taktiku a přístup k zákazníkovi. Malé a minipivovary ale slaví oproti těm velkým úspěch a statečně bojují s negativními vlivy.

Jak si stojí české pivo

Podle nejnovějších statistik Češi pijí menší množství alkoholu než dřív. Klesá zejména spotřeba oblíbeného piva, které mírně zdražilo, a Češi začali upřednostňovat piva balená a méně chodili do hospod. Tuzemské pivovary v roce 2009 vyrobily zhruba o šest procent méně piva než v roce 2008. Čísla za rok 2010 naznačují menší propad, než se očekávalo. Významné snížení spotřeby a změnu její struktury zaznamenal i Měšťanský pivovar Strakonice.

Menší pivovary, které jsou více závislé na lokální konzumaci piva, se i v době recese svou produkcí pohybují nad procentuálním propadem velkých pivovarských společností. Měšťanský pivovar Strakonice se snaží reagovat na podmínky, které trh nabízí. V čase poklesu je nutné hledat nové příležitosti a nevyužité trhy. Zákazníkům proto nabízí nové typy balení a přichází na trh s inovovanými a „moderními“ produkty. Za velmi důležité je považována věrnost zákazníka. Opětovný nákup, návštěva oblíbené hospůdky či restaurace jsou v této složité situaci balzámem.

Rok 2010 ve strakonickém pivovaru

Rok 2010 v Měšťanském pivovaře Strakonice byl ve znamení zvyšování kvality. Významným krokem byla výměna stáčírny. Modernizace stáčírny byla dlouhodobě plánována. Byl zvolen takový termín, aby stáčení a dodávky byly ohroženy co nejméně. Výhodou nové linky je plná automatika, což usnadní práci zejména výrobnímu personálu. Zavedením moderní technologie se zlepšila chuťová složka piva v láhvích a doba trvanlivosti se prodlouží na čtyři měsíce.

V květnu se veřejnosti představil nový ležák Otavský zlatý, který téměř okamžitě bodoval. Ve Strakonicích se vyrábí světlý a tmavý ležák Strakonický Dudák Premium, Nektar a Black, světlé výčepní pivo Strakonický Švanda. Pivní speciály zastupují „Šamp“ – pivní sekt, polotmavý ležák Klostermann, Velkopřevor 14º, světlý kvasnicový ležák a Král Šumavy.

Rok 2011, zn. „Nové možnosti“

Za prioritu roku 2011 jsou považovány další investice. Pro zákazníka jsou připraveny různé zajímavosti

Měšťanský pivovar Strakonice je posledním měšťanským pivovarem v České republice. Pivo vaří tradiční metodou. Objevuje se mezi podporovateli kulturních akcí, jako je Mezinárodní dudácký festival, nebo samostatně pořádá pivní slavnosti a poutě.

jako soutěž o hodnotné ceny nebo vstup nového produktu na trh. Pivovar také plánuje oslovit nové potenciální trhy a rozhodně se nechce spokojit s lokální působností. Průnikem do větších měst se daří zdárně budovat síť nejen restaurací, ale povědomí o strakonickém pivu.

Více informací naleznete na www.pivovar-strakonice.cz.

Zdroj: Český kutil.cz

Podnikatel Libor Čech pozval do pokračování Štafety Strakonického deníku sládkovou strakonického pivovaru Dagmar Vlkovou.

Pověz nám pro začátek něco o sobě.

Mým rodištěm jsou severní Čechy. Vyrůstala jsem s rodiči, babičkou a starší sestrou na vesnici nedaleko Loun. Vzpomínám na každoroční dovolené, můj tatínek dokonce postavil karavan, abychom nemuseli spát ve stanu. Mé dětství bylo pohodové a šťastné. Navštěvovala jsem výběrovou základní školu s rozšířenou výukou jazyků v Lounech a po škole jsem často zacházela za svou maminkou, která pracovala v místním pivovaře. Tam se začala utvářet láska k mému současnému povolání. Vnímala jsem vůni čerstvě uvařené mladiny, umění a vůli sládků uvařit to nejlepší pivo, na které mohou být pyšní, vždyť je to živý organismus od začátku do konce.

Poté se mi podařilo zvládnout přijímací zkoušky na pivovarskou průmyslovku v Praze. Tam jsem strávila příjemné čtyři roky. Mezi školou a praxemi v pivovarech obklopena přáteli, s některými se stýkám dodnes. Nebyla jsem nejlepším studentem, ale ani nejhorším. Můžu dnes s odstupem času říct, že jsem si studentská léta užívala.

Kdy jsi se poprvé setkala se skutečnou praxí?

Po maturitě jsem nastoupila do lounského pivovaru. Musela jsem absolvovat povinné kolečko ve výrobě jako technolog výroby podnikového ředitelství Severočeských pivovarů. Tam jsem se také poprvé setkala přímo s realitou práce v pivovaře. A už tenkrát jsem pochopila, že jestli chci být jednou dobrý sládek, musím tomu dát kus srdíčka a vůli vzdělávat se celý život.

Ve strakonickém pivovaru jsem začínala zase od začátku. Laboratoř, podsládek, manažer kvality - na tuto pozici mě ještě na několik měsíců dosadil současný ředitel společnosti, abych se zdokonalila v legislativě, sládek. Před deseti lety mě do pivovaru přijímal pan Vondřička, dlouholetý sládek. Tehdy mi dal šanci pracovat v pivovaře, aniž by mě vlastně znal, ale důvěřoval mi, toho si dodnes velice vážím.

Máš spokojenou rodinu, předpokládám, že je pro tebe velmi důležitá?

Rodina je velmi důležitá. Mám dobrého manžela, domov pro naše děti a své rodiče. Vzájemná pomoc je skutečným přínosem. S manželem jsme spolu 19 let, je mezi námi obyčejné lidské štěstí, podpora. Dceru a syna bych ráda naučila lásce, toleranci, umět vážit si sami sebe, ale také trochu pokoře.

Řekni nám, jak jsi se ocitla u nás na jihu?

V jižních Čechách mám své kořeny z otcovy strany. Starší sestra se provdala do Mladějovic. Tady jsem poznala svého manžela Pavla. Postavili jsme si zde domov. Ten jsme po čase rozšířili, aby v něm mohli bydlet i moji rodiče s babičkou.

Pocházíš z Lounska. Vidíš rozdíly mezi tamními lidmi a Jihočechy?

Rozdíly jsem nejvíc vnímala po svatbě. Myslím si, že Jihočeši mají pevnější osobní vztahy, více si vzájemně pomáhají, ale pomaleji mezi sebe přijímají. Je to jistě individuální a rozdíl mezi městem a vesnicí je také patrný. Sever byl více průmyslový a snadněji se vydělávaly peníze. Jihočeši se v zemědělství museli více nadřít. To byla léta 1992. Dnes již nová generace má širší možnosti a rozdíly se vyrovnávají.

Jak přijmuli konzervativní strakoničtí pivovarníci ženu jako svého sládka?

Žena jako sládek. Myslím, že je úplně jedno, jestli sládek nosí sukni nebo kalhoty. Dobrý sládek se učí celý život. Mám kolem sebe kolektiv lidiček, kteří dávají pivu kus toho srdíčka a záleží jim na tom, abychom vařili dobré pivo. Respekt si získávám tím, co umím a kolektivní spoluprací. Pracovník, který vnímá svůj přínos a poctivě pracuje, je tím nejpevnějším základem a já si vážím každého z nich. Samozřejmě musím jít příkladem. Flákač u mě zelenou nemá a umím to dát zřetelně najevo.

Nestalo se mi, že by někdo špatně nesl, že sládek je žena. Ženy mají mnohdy citlivější prahové vnímání chutí a vůní. Odkaz, který mi dlouholetý sládek pan Vondřička předal, byl jasný: ,,Zachovat charakter a kvalitu strakonického piva“… a mladý sládek poslouchat musí, už z úcty k tradici a patriotům našeho piva. V pivovarství platí takové staré pravidlo: ,,Kvasnice a sládek se nemění a nástupce se musí vychovat a žezlo pěkně předat“, pak to funguje dobře. Odtud i pramení určitá hrdost pivovarských na toto povolání.

Často se zúčastňuješ různých přehlídek pivovarů v roli degustátora. Co je potřeba, aby byl člověk degustátorem?

Degustátor musí mít v první řadě degustační zkoušky a hlavně schopnost rozlišovat i nízké koncentrace chutí a vůní. Je to částečně takový dar od boha. Každý tuto schopnost nemá.

Se strakonickými pivy se účastníme pravidelně dvou degustačních soutěží ze zhruba šesti pořádaných. Je tam velká konkurence a každý pivovar chce vyhrát. Na degustace jezdím ráda proto, že mohu reprezentovat strakonické pivo a dostanu možnost porovnat naše piva s ostatními. Ta třešnička na dortu je pak medailové umístění. V posledních letech se nám daří. Při vyhlašování výsledků, když slyšíte medailové příčky - strakonický pivovar, zahřeje to a myslím na ty lidičky v pivovaře, že jsme společně odvedli kus poctivé práce.

Ráda úspěšně experimentuješ v nových recepturách piva. Máš pro nás tento rok připravenou nějakou novinku?

Nedá se říct, že moje nové receptury - Klostermann, Král Šumavy či Otavský Zlatý byly experimenty. Receptury jsem nastavovala řízeně. Z dřívějška jsem měla základ - ležák Premium jako střed, začala jsem vařit jako kmenovou várku bez ředění Švandu a Nektara. To jsou piva, která tvoří základ. Otavský Zlatý je charakterem lehčí pivo než Premium a více vyniká vyšší chmelení - to pro pivaře, kteří mají rádi vyšší hořkost. Král Šumavy je naopak těžší pivo s přídavkem karamelového a bavorského sladu, je to pivo pro chuť, pro sametové pohlazení a dobré spaní. A Klostermann je vymazlený polotmavý ležák. Hledala jsem hranici, aby bylo příjemné pro muže i ženy. Každý pivovar má jedno pivo, které je nejlepší. Máme dnes zastoupenu většinu kategorií piv, chci jen udržet kvalitu. Nad novinkami se musíme zamyslet spolu s ředitelem společnosti.

Taky si zajdeš na pivo do nějaké oblíbené hospůdky?

Do hospůdky ráda zajdu. Sládek pivo vaří a hospodský ho dělá. U nás v Mladějovicích je hospodský třída, stará se o čistotu výčepu a pivo má jak křen. Vím, že je spousta hospodských, co to umí. Pivo pak popouzí k dalšímu napití a když je dobrá parta, nechce se domů.

Jednou jsi mi říkala, že tvým snem je mít malý pivovar, nepřešlo tě to ještě?

Mým snem skutečně byl malý pivovárek. Přešel mě ve chvíli, kdy jsem vešla do strakonického pivovaru. Na první pohled jsem si ho zamilovala. Není ani velký ani malý, je v něm čisto a útulno. Řeka mu dává velké kouzlo a patří k tradici města a dudácké muziky. Co nejvíc obdivuji, je patriotismus lidí ke strakonickému pivu. Mají ho rádi a vnímají jeho originalitu.

Vím, že trávíš spoustu času v pivovaru, máš čas na své záliby? Jestli ano, na jaké?

Mým životem je rodina a děti. Zálibou pivovar. Ráda čtu. Mám vše, co si jen můžu přát.

Na závěr bych ráda poděkovala městu Strakonice za práci, kterou mám ráda, Strakonickému deníku a jeho redaktorům za možnost vyjádřit se a čtenářům posílám pivovarský pozdrav: ,,Dej bůh štěstí“, zdraví a veselou mysl.

Zdroj: Strakonický deník.cz | Autorka: Lucie Kotrbová

Jedna z plzeňských rarit, pivovarský koňský povoz brázdící město, definitivně končí. Posledního března vyjede z brány Prazdroje na poslední pravidelnou vyjížďku centrem města. Pivovar tvrdí, že dnešní doba už tradičnímu rozvážení piva nepřeje, navíc se prý bojí o bezpečnost povozu na rušných silnicích.

"Pivovar nám neprodloužil smlouvu," říká smutně kočí Jana Míčová ze slavného rodu plzeňských povozníků Šůsů. Bývalá ekonomka vystřídala na kozlíku svého otce, legendární postavu Jana Šůse, který před pěti lety zemřel.

"Dnešní doba není vhodná pro pokračování tohoto historického druhu dopravy piva každodenně," vysvětluje mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Připomíná, že koně vyjíždějí z pivovaru na jednu z nejfrekventovanějších komunikací. "Máme obavy, aby nedošlo k neštěstí," dodává Mareček.

S renovovaným povozem taženým kobylkami Barnou a Bajkou zavážela Jana Míčová ještě před pár lety hospody v centru Plzně. Od roku 2009 ale vyrážela už jen na propagační jízdy, historický povoz vozil také svatebčany, zúčastnil se Svatováclavské nebo Tříkrálové jízdy.

"Vůbec nevím, co mám dělat. Skončím s koňmi na pracáku," krčí rameny povoznice.

To, že jí Prazdroj smlouvu od dubna neprodlouží, ví teprve pár dní. A stále nechce uvěřit, že by měla být posledním povozníkem z rodu Šůsů. Tím prvním byl její pradědeček. Podle slov Jiřího Marečka ale pivovar ani město o raritu zcela nepřijdou.

"Zvažujeme, jak povoz i nadále návštěvníkům představovat. Například při slavnostních událostech, při Pilsner Festu nebo Historickém víkendu, kdy je doprava v okolí pivovaru regulována," prozradil mluvčí Prazdroje.

"Nárazové akce nás neuživí," namítá Míčová. Od pivovaru dostala nabídku na odkoupení povozu - bez koní. "Barnu a Bajku bych stejně nedala. Před osmi lety je kupoval ještě můj táta. Jsou členy naší rodiny," říká rozhodně Jana Míčová.

Letitá tradice

Prazdroj používal koňské povozy k dopravě piva od svého založení. Po druhé světové válce do roku 1957 jezdily už jen po areálu pivovaru.

V plzeňských ulicích se znovu objevily až po roce 1990. Z pěti spřežení nakonec vydrželo jen jedno, kočírované Janem Šůsem. Před třemi lety prodělal jeho historický vůz z roku 1942 kompletní ozdravnou kúru za bezmála 400 tisíc korun.

Zdroj: Plzeň iDnes.cz | Autor: Jaroslava Šašková | Foto: Daniel Beran

Ve čtvrtek 24. března přiletěli čápi do Březnice. Párek vyvádějící mláďata na komínu březnického pivovaru zpozoroval v 18.30 podsládek Alois Blahna.

„Čáp přilétl na hnízdo, samice posedávala na komínu sladovny,“ řekl Deníku František Trantina z Pivovaru Herold Březnice. Díky čapímu páru, který přilétl letos společně, se mohou někteří lidé těšit na prohlídku pivovaru spojenou s ochutnávkou. Pivovar totiž poněkolikáté pořádal soutěž v tom, kdo nejlépe odhadne datum příletů čápů na komín.

Už hrabě Jan Nepomuk Pálffy, majitel zámku a pivovaru, vždy odměnil sudem piva toho zaměstnance, který mu jako první přinesl zprávu o jarním příletu čápa na komín zámeckého pivovaru v Březnici.

Přílety čápů ze zimovišť se každoročně těší velké přízni mnoha obyvatel. Mnozí si zapisují přílety i odlety už řadu let a březnické čápy sledují ornitologové, nyní z České ornitologické společnosti, od roku 1930, kdy zde čápi na komínu staré kotelny zahnízdili. Čápům se věnuje i pivovar na svých webových stránkách, kde je vyhlašováná soutěž. „Ze záznamů se můžeme dočíst, že nejčasnější přílet byl v roce 1988, to se čáp objevil už 29. února. Byl to výjimečný rok, ze snůšky pěti vajec se čapí rodince podařilo odchovat čtyři mláďata. Nejpozději čápi přilétli v roce 2005, až 24. dubna. V loňském roce přiletěl čáp 2. dubna,“ dočteme se na webu březnického pivovaru.

Zdroj: Příbramský deník.cz

Se začátkem jara má pro pivaře Pivovar Černá Hora dvě zprávy. Ta špatná je, že od prvního dubna zdraží téměř všechny druhy točených piv. Ta dobrá, že na trh přichází s novými nopálovými pivy. Nopálové pivo, tedy pivo s výtažkem z opuncie, se nikde jinde v Česku koupit nedá.

Obchodní ředitel Pivovaru Černá Hora, který je od loňska součástí pivovarnické společnosti K Brewery, Bořivoj Bartoněk tvrdí, že černohorské pivo naposledy zdražovalo před dvěma lety. „Jen na začátku loňského roku byla cena upravena o zvýšenou spotřební daň. Teď je hlavním důvodem pro navýšení ceny piva zejména zdražení sladu až o pětadvacet procent. Dále má vliv zvýšení ceny energií, hlavně za plyn, který pivovar používá při vaření piva na varně,“ vysvětlil Bartoněk.

Zdraží hlavně piva v sudech, a to v průměru o šedesát haléřů na půllitr. Ze sudových zůstanou na stejné ceně pouze pšeničný ležák Velen a tmavý ležák Granát, která podražila už loni v říjnu. „I přesto však černohorská piva ve srovnatelné kategorii piv zůstávají mezi těmi nejlevnějšími,“ zdůraznil obchodní ředitel. Naopak hlouběji do peněženky nebudou muset sáhnout ti, kteří kupují lahvová piva z černohorské produkce. Z těch totiž bude zdražovat pouze nealkoholické pivo Forman a pivní speciály Black Hill a 1530. Na stejné ceně zůstávají všechny druhy limonád.

V nových nerezových ležáckých tancích v Černé Hoře v těchto dnech dokvašuje první várka nových nopálových piv. Ta budou ve variantách nealkoholické, pšeničný ležák a světlé výčepní. „Výtažek z opuncie dodává pivu exotickou vůni květu, která je podpořena nasládlými tóny v chuti. Ta zvýrazňuje plnost piva a zjemňuje hořkost,“ popsal sládek pivovaru Vlastimil Zedek. Opuncie, která má mít i léčivé účinky, se do piva bude přidávat ve formě extraktu.

Poprvé příští neděli

Lidé nopálové pivo budou moct poprvé ochutnat příští neděli při zahájení turistické sezony na Blanensku. Program plný zajímavých akcí kromě pivovaru pořádají města Blansko a Boskovice.

Nopálová piva budou k dostání pouze v sudech. „Je to premiéra. Trh si sám řekne, a pokud nové pivo půjde na odbyt, začneme ho dodávat i v lahvích,“ doplnil obchodní ředitel. Pivy s opuncií černohorský pivovar rozšíří nabídku vyráběných piv na dvacet.

Pivovar Černá Hora je součástí skupiny K Brewery od dubna loňského roku, kdy mu svůj podíl prodal tehdejší šéf a poloviční majitel firmy Jiří Fusek. Podle Bořivoje Bartoňka se pivovaru podařilo za loňský rok prodat o pět procent více piva než v roce 2009. „Přitom obecně došlo na českém pivním trhu k poklesu prodeje piva asi o deset procent. Nám se podařilo rozšířit i distribuci, uvedli jsme na trh nové značky a získali jsme řadu ocenění z degustačních soutěží. Máme za sebou úspěšný rok,“ pochlubil se obchodní ředitel. Pivovar loni také investoval, pořídil například šestnáct nových ležáckých tanků či dva nové roboty na paletování sudů a přepravek. Letos chtějí do podniku koupit mimo jiné kotel, který umožní energeticky využít kaly z čističky odpadních vod a mláto k výrobě páry pro potřeby pivovaru.

Podle Radka Pavlíka z oddělení marketingu se nenaplnily obavy, že by nový majitel omezil podporu různých akcí, na kterou byli pořadatelé v regionu zvyklí. „Nadále podporujeme fotbalové kluby, dětské domovy, kulturní akce, podílíme se na zahájení turistické sezony, pokračuje i tradice vyhlášených pivních poutí,“ doplnil Pavlík.

Zdroj: Blanenský deník.cz |Autorka a foto: Leona Paroulková

Jezdíte na kole a máte rádi pivo? Právě pro Vás Klub cyklistů pivovaru Vratislavice vypisuje pro sezónu 2011 následující dvě série závodů:

Konrád MTB pohár - Jedná se o seriál závodů na horských kolech pro bikery a bikerky všech věkových kategorií. Série zahrnuje čtyři závody v několika odlišných disciplínách MTB XC.

Konrád silniční pohár - Zahrnuje každoroční závod do vrchu s hromadným startem a tři tradiční čtvrteční časovky. Cíl každého závodu je situován na některém z vrcholů Jizerských hor a okolí. Silniční kolo není podmínkou!!

Veškeré informace naleznete na www.kcpivovar.cz

Zdroj: mtbs.cz

Mimořádný úspěch zaznamenal o víkendu Šumavský pivovar.

Při pátém ročníku hlavní soutěže českých a moravských minipivovarů konaný ve Zvíkovském pivovaru totiž získal nováček mezi minipivovary hned dvě medailová ocenění. Z Jarní ceny českých sládků si v silné konkurenci českých a moravských minipivovarů odvezl první místo v kategorii polotmavých ležáků a třetí místo mezi tmavými ležáky.

„Určitě je to velmi dobrý pocit a také překvapení. Přece jen první rok si až takové ambice člověk rozhodně nedělá,“ zhodnotil krátce spolumajitel Šumavského pivovaru Ivan Hojdar. Uvědomuje si, že aktuální výsledek nastavil do budoucna laťku hodně vysoko.

Soutěžní degustaci sám Ivan Hojdar pouze přihlížel, i když oba jeho sládci byli přímo v degustační komisi. Kdy budou komisaři degustovat právě vimperské pivo, ale nevěděli ani oni, ani Ivan Hojdar. „Věděli jsme pouze to, kdy se jaká skupina piv degustuje. Měli jsme sice nějaké tipy, který ze vzorků je právě to naše pivo, ale s určitostí to říci nelze,“ doplnil spolumajitel Šumavského pivovaru.

Výsledek zavazuje, to si Ivan Hojdar velmi dobře uvědomuje. „Ostatní nám přáli, abychom uspěli také v příštích letech. Je důležité obstát vždy s klasickými pivy, otázkou je, zda jít do soutěže s nějakým speciálem. Přece jen má větší váhu uspět dobře v tradičních kategoriích, které se konzumují nejvíce,“ zdůraznil Hojdar.

Šumavský pivovar má za sebou už dva pivní speciály a nyní chystá další. „Teď už to mohu prozradit, máme na Velikonoce navařen další speciál, i když zatím není na čepu. Kolem Vánoc jsme čepovali medový speciál, teď to byl zázvorový speciál. Na Velikonoce jsme připravili kombinaci obou speciálů. Teď nám dozrává medovo-zázvorový speciál 14°. I když ne vždy platí, že když se dají dohromady dvě dobré věci, výsledek musí být stejně dobrý, v tomto případě si myslím, že ale opravdu je nač se těšit,“ poodhalil na závěr připravovanou specialitu Šumavského pivovaru Ivan Hojdar.

Zdroj: Prachatický deník.cz | Autor: Miroslav Fuchs

Vítání jara na nádvoří rychnovského pivovaru se letos konalo již potřetí.

Městský Podorlický pivovar byl opět po roce dějištěm akce nazvané Vítání jara, která na nádvoří přilákala řadu návštěvníků. Se zimou tak v Rychnově skoncovali. „Jedná se o třetí ročník s tím, že ten první byl 21. března 2009, kdy došlo ke znovuotevření rychnovského pivovaru veřejnosti. Loni to bylo 20. března a letos to vyšlo na Josefa. Hrají tu dvě kapely, jednou z nich je takřka naše dvorní Combi, která vše uzavře. Je tu prodej zabijačkových specialit, prodávají se rychnovská piva včetně velikonoční várky Habrováka,“ líčil nedlouho po zahájení akce jednatel pořádající společnosti Tomáš Konvalina.

Právě u stánku se zabijačkovými pochoutkami se už od počátku tvořila fronta, na jiných místech si návštěvníci pro změnu dopřávali zlatavý mok či něco jiného. K mání byly také místní destiláty nebo mošt, případně prodej kraslic. „Je to zkrátka ukončení zimy a zahájení jara, i když počasí na to nevypadá. Zima ještě vystrkuje drápky,“ věděli v pivovaru.

Zpestřením akce bylo zahájení prodeje pivní novinky nazvané Habrovák. „Je to patnáctistupňový velikonoční speciál, tmavé a silnější pivo, ale lidem chutná,“ těšilo Konvalinu.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Rychnovský deník.cz | Autor: Pavel Illich

Se zjihlými a radostným výrazem se tvářích, což u oficiálních tryzen nad pomníky politických potentátů nevidíte, uctili milovníci (a výrobci) piva památku slavného přednosty stanice Victora Cibicha.

Setkání proběhlo na hřbitově ve Valtířově, kde byl položen věnec na hrob váženého přednosty. Čestnou stráž drželi vojenští veteráni z Babin.

A pokračovalo v pivovaru Velké Březno. Přednosta železniční stanice Cibich, jehož tvář už od roku 1906 zdobí etikety velkobřezenských piv, je bezesporu úctyhodnou, ba lze říci, že dnes již slavnou osobou.

Političtí podivíni a jejich vlády se měnily, a mění, jako ponožky, Cibich ale naopak stále zůstává jako jedna ze zcela jistých stálic české nejen pivní kultury.

Tak sympaticky odulou tvář lze jen stěží najít na parlamentních nebo vládních židlích.

Vzpomínkovou akci „V březnu na Březňáka“ zorganizovalo Sdružení přátel piva, snažící se, abychom zůstali v kvalitě a různorodosti piv malou, a přitom světovou velmocí. Zatím se nám daří být vítězi na první příčce v počtu vypitých piv na jednu v Česku žijící duši.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: František Roček

Ve Zvíkovském Podhradí se v sobotu konala soutěž Jarní cena českých sládků 2011.

„Zatím chodím rovně,“ směje se sládek Novoměstského pivovaru z Prahy Miroslav Vrána. Za sebou má první kolo pivní degustační soutěže. Ochutnal sedm vzorků světlých ležáků.

Je sobotní odpoledne a sládkové z malých pivovarů hodnotí piva. Pivovarský dvůr Zvíkov ve Zvíkovském Podhradí hostí pátý ročník soutěže Jarní cena českých sládků 2011. Zlatavý mok tu prezentuje třicet devět minipivovarů.

Jak říká sládek Miroslav Vrána, kvalita piv je velice vyrovnaná. „Každému degustátorovi jde o to, aby poznal svoje pivo. To pochválit a ty ostatní pohanit. Ale hanit se nedá, protože bych se mohl trefit do svého piva,“ říká sládek Vrána, který pochází z jihu Čech, narodil se v Jindřichově Hradci, ale vyrůstal v Sezimově Ústí.

Novoměstský pivovar, kde pracuje, vyslal do sobotního pátého ročníku soutěže jeden světlý, jeden polotmavý a jeden tmavý ležák. „Kromě loňského roku jsme si vždy nějakou cenu odnesli,“ hodnotí úspěchy ve zvíkovské soutěži Miroslav Vrána.

„Smyslem soutěže je, že se sejdou sládkové z minipivovarů. Je to přátelské setkání. Nejde o to, jestli dostaneme diplom nebo ne, ale o to, že se sejdeme, popovídáme si. Všichni se známe. Že bychom si řezali krky kvůli vítězství, to ne,“ říká s úsměvem.

Na jinou soutěž Novoměstský pivovar z Prahy nejezdí. „Zvíkovská soutěž je nám nejblíže. Je určená pro malé pivovary, kde nemusíme soupeřit s velkými pivovary,“ vysvětluje Vrána. Jak ale záhy dodává, v degustačních soutěžích by je měli šanci porazit.

„Myslím si, že malé pivovary dělají lepší piva než velké společnosti Z toho by strach nebyl. Ale soutěže pro velké pivovary jsou o něčem jiném, tady je přátelštější atmosféra,“ uzavírá sládek Miroslav Vrána

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Písecký deník.cz | Autorka: Klára Černá

Někdejší přednosta stanice ve Velkém Březně a milovník místního piva Victor Cibich se letos opět dočká pocty od Sdružení přátel piva i zaměstnanců velkobřezenského pivovaru. Už popáté se všichni sejdou u jeho hrobu, prohlédnou si pivovar ve Velkém Březně a společně si dají pivo, které měl Victor Cibich tak rád a kterému dal svoji tvář.

Akci „V březnu na Březňáka“ organizuje Sdružení přátel piva i pivovarníků letos už posedmé, u hrobu se všichni sejdou popáté v řadě. „Kdysi jsme začínali ve čtyřech lidech, postupem let se z akce stala příjemná tradice. Letos očekáváme účast zhruba třiceti sympatizantů a milovníků velkobřezenského piva,“ říká Zdeněk Štastný, předseda Pivního sněmu Sdružení přátel piva.

Tvář Victora Cibicha zdobí etiketu tradiční pivní značky už od roku 1906. „Každoročně na hřbitov přineseme věneček z chmelu a obilí ozdobený doutníkem a poděkujeme panu Cibichovi za skvělé pivo, jehož tváří se stal před více než sto lety,“ dodává Zdeněk Šťastný. Letos se obdivovatelé velkobřezenského piva sejdou tuto sobotu po půl jedenácté ve Valtířově a po návštěvě hřbitova se příjemnou procházkou projdou do pivovaru Velké Březno, kde je čeká exkurze po pivovaru a posezení u piva – samozřejmě Březňáku.

Slavného přednosty stanice a jeho portrétu na etiketách si cení i v pivovaru Velké Březno. „Patřičně si vážíme všech tradic, které se vážou k historii našeho pivovaru. Proto podporujeme a rádi se účastníme všech akcí, které s panem Cibichem souvisejí,“ uvedl vrchní sládek pivovaru v Březně Petr Hauskrecht. Na letošní akci zavítají i pivovarníci. Kromě zaměstnanců pivovaru ve Velkém Březně památku položením věnce stejně jako v předchozích letech uctí i obchodní ředitel společnosti Heineken Česká republika Jiří Daněk.

Osobu Victora Cibicha není místním štamgastům potřeba představovat. Zatímco v jiných krajích České republiky se chodí „na pivo“ nebo „na jedno“, v okolí Velkého Března výhradně „na dědka“.

Kvalitu piv z Velkého Března oceňují spotřebitelé i odborníci. Svědčí o tom i řada ocenění v odborných soutěžích. Na letošní České pivní pečeti v Táboře bodoval ziskem třetího místa Březňák tmavý výčepní, na Zlatém poháru Pivex v Brně patřila světlému ležáku Březňák Premium další cena – Certifikát za vyrovnanou kvalitu. Kromě oblíbených piv, kde se tvář Victora Cibicha objevuje na všech etiketách, je pivovar ve Velkém Březně pověstný i svými speciálními pivy, vařenými několikrát v roce u příležitosti jedinečných dní v roce. Speciální piva uvádí spolu se svými spolupracovníky v život manažer a vrchní sládek pivovaru Petr Hauskrecht.

Pořádající Sdružení přátel piva se zaměřuje i na tradice spojené s českým pivem a pomáhá tak udržovat povědomí o něm. Toto sdružení také pořádá řadu osvětových akcí o pivu, pivovarnictví, ale i zodpovědné konzumaci alkoholu.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika

Budějovický Budvar uvedl do provozu modernizovanou linku na stáčení skleněných lahví. Investice za 140 milionů má zvýšit výkon linky přinést finanční úspory. Umožní rovněž dodávat na trh zcela nové formáty hromadného balení lahví.

Linku dodaly společnosti KHS, SSI Schäfer a Mead WV. Zprovozněna byla po dvoutýdenní montáži a 14 dnech zkoušek. Skládá z kartonážního stroje, stroje na skupinové balení lahví, robota pro paletizaci hotových výrobků, ovíjecího stroje a systému pro automatickou dopravu do skladu.

„Nová technologie zvýší výkon stáčecí linky, uspoří obalový materiál asi za 500 tisíc korun ročně a sníží i potřebu pracovních sil, neboť zařízení prakticky nevyžaduje lidskou obsluhu,“ sdělil vedoucí oddělení techniky a energetiky Budvaru Dalibor Čáp.

Protože lahvové linky pivovaru není možné vyřadit z provozu na dobu delší než 14 dní, probíhá již od roku 2005 postupná výměna strojů po etapách.

Zdroj: Euro.cz | Autor: Tobiáš Tvrdík

Humpolecký pivovar Bernard hodlá do budoucna omezit negativní vlivy trhu s obilím, jehož cena loni a letos kvůli špatné úrodě výrazně stoupla. Hodlá proto investovat jedenáct až dvanáct milionů korun do nových sladových sil s cílem zvýšit skladovou kapacitu obilí, z něhož pivovar ve své sladovně v Rajhradě u Brna slad vyrábí.

„Investovat budeme tak, abychom měli větší skladovou kapacitu a mohli lépe reagovat na vývoj cen obilí na trhu i na to, jaká budu sklizeň,“ řekl deníku E15 spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard. Možnost uskladnit více obilí je výhodná i proto, že za uskladnění u jiných subjektů se platí nájem.

Dalších zhruba 55 milionů korun chce pivovar investovat do nových přetlačných tanků, neboť ty původní pocházejí ještě z doby před dvaceti lety, kdy byl pivovar státním podnikem. Současně s tím hodlá Bernard posílit chlazení pivovaru, vybudovat novou sanitační stanici a přemístit filtraci. „Budeme investovat postupně podle toho, jak se budou vyvíjet naše prodeje a trh,“ dodal Bernard.

Další investice spočívá v rozšíření vodních zdrojů. Pivovar vyvrtal dva vrty s nadprůměrným množstvím vody a nyní jedná s městem o tom, že by ji mohl Humpolci dodávat za oboustranně výhodných podmínek.

Kampaň pivovaru odsuzuje policejní razii v České televizi Páteční razii Vojenské policie v České televizi odsuzuje pokračování reklamní kampaně pivovaru Bernard zaštítěné sloganem „Svět se zbláznil“. Zobrazuje po zuby ozbrojené maskované černě oděné vojáky, za nimiž ve studiu stojí reportérka s přelepenými ústy. Přes tři sta billboardů bude rozmístěno tento týden. V únoru se mimo jiné pivovar na plakátech opřel do lékařů vynucujících si vyšší platy.

Zdroj: Zprávy E15.cz | Autor: Dušan Kütner

S heslem Jen tsunami se nedá zastavit startuje novou billboardovou kampaň majitel pivovaru Bernard Stanislav Bernard.

„Výlepem stovek dalších aktuálních „bernardovských“ billboardů po celé republice zareaguje v příštím týdnu Rodinný pivovar Bernard svou svéráznou formou na dvojí bezprecedentní zásah Vojenské policie v České televizi. Na billboardu dělají v televizním studiu společnost sličné zprávařce s přelepenými ústy kukláči v černých overalech s hrozivými zbraněmi v rukou,“ popisuje vizuál nové kampaně tisková zpráva pivovaru.

Bernard přitom akcí sleduje více, než jen reklamu na své podnikatelské aktivity, když uvádí: „Společenská odpovědnost firem není jen o charitě. Ohradit se proti diktátu moci je povinností všech lidí, nejen zodpovědných podnikatelů.“ „Volba ‚zbraní‘ je na každém z nás, ‚oni‘ si taky servítky neberou. Teď to byla veřejnoprávní televize, ale co když příště vlna úřední zvůle dopadne na někoho, kdo se nemůže jen tak nahlas obrátit na veřejnost, na vládu a prezidenta,“ ptá se dále Bernard.

Pivovar již před nedávnem uvedl kampaň, kterou odsuzuje postup lékařských odborářů a LOK. „Zároveň tleskám těm odvážným ředitelům nemocnic, kteří přijmou všechny výpovědi a provoz nemocnic dokážou přesto zajistit,“ vysvětlil tehdy. Za jeden z nejmarkantnějších příkladů úřední zvůle z poslední doby Bernarda považuje postup Městského soudu v Praze, který nedávno prostřednictvím své vyšší soudní úřednice odmítl zaregistrovat nově zakládaný Nadační fond proti korupci s tím, že boj proti ní nepovažuje za veřejně prospěšnou činnost. „A to vše v době, kdy korupci skloňuje vláda a všechny politické strany ve všech pádech a většina lidí v republice již téměř rezignovala,“ upozorňuje Stanislav Bernard.

S poukazem na ničivé následky přírodní katastrofy v Japonsku Bernard říká: „Tsunami bohužel nezastavíš, ale lidské zvůli, ať už se zbraní nebo s tužkou ruce, je třeba se postavit. Lidi braňte se!“

Zdroj: Česká média.cz

Krušovice se v loňském roce staly nejúspěšnější exportní značkou ze všech pivních značek společnosti Heineken Česká republika. Vývoz krušovického piva meziročně vzrostl o více než 6%. Tradičně se značce Krušovice dařilo především na ruském trhu, ale k posílení značky došlo i v dalších zemích, mimo jiné na Slovensku.

„Velký vliv na posilování značky Krušovice na exportních trzích měla především změna exportního brandingu na jaře loňského roku, díky kterému došlo k silnému zviditelnění značky, jejž navíc podtrhla i silná komunikace a akce pro spotřebitele,“ konstatuje Kateřina Zemanová, Export Area Sales Manager pro značku Krušovice a další exportní značky z portfolia skupiny Heineken. Největší exportní odbytiště pro krušovické pivo stále představuje ruský trh, který zaujímá aktuálně 40% podíl z celkového objemu exportu této značky s meziročním nárůstem o téměř 6%.

Krušovice jsou však preferované v širokém měřítku - celkem se značka vyváží do 3 desítek zemí po celém světě.

Dalšími nejdůležitějšími trhy, kam se Krušovice vyvážejí, jsou již zmíněné Slovensko s 20% podílem, Německo s 15% podílem či Švédsko s podílem 6%. Právě ve skandinávských zemích se očekává v roce 2011 další rozšíření exportních aktivit značky.

„Největší meziroční růst jsme zaznamenali na Ukrajině, kde došlo k nárůstu o více než 30%,“ shrnuje úspěchy značky Krušovice na zahraničních trzích Kateřina Zemanová.

Typickou ukázkou úspěšných akcí, kterými si značka Krušovice udržuje vysoké renomé v zahraničí, je tradiční Královský Festival Krušovice Mušketýr, který se letos v únoru uskutečnil v Rusku už posedmé. Po dobu 18 dní se ve vybraných ruských restauracích čepoval unikátní krušovický Mušketýr. Letos se takto prodalo téměř 2000 hektolitrů v 850 restauracích v Moskvě a dalších městech po celém Rusku. Festival již tradičně zahrnuje i soutěž, jejíž hlavní výhrou je zájezd pro dvě osoby do České republiky, zahrnující především návštěvu Královského pivovaru Krušovice a putování za skvělým krušovickým pivem spolu s objevováním české historie.

Krušovický pivovar je také oblíbeným turistickým cílem. Vloni jej navštívilo téměř třicet tisíc turistů ze zahraničí i z České republiky. „Skladba našich návštěvníků koresponduje s tím, kam pivovar svůj produkt vyváží,“ konstatuje Josef Helebrant, který má v Krušovicích návštěvnické programy na starosti. Průvodce exkurzí hostům přiblíží historii pivovaru a ukáže jim kromě výrobních prostor mimo jiné i yysvěcenou kapli přímo uvnitř pivovarského areálu. „Mezi hlavní lákadla prohlídky patří ochutnávky krušovického portfolia přímo v pivovaru. Turistům se líbí, že si mohou sednout a dát si pivo přímo v našem degustačním sále,“ říká Josef Helebrant.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika

Už začátkem března měl mít vyškovský pivovar definitivně nového majitele. Dlouhodobě prodělečnou firmu si totiž přednedávnem od státu pronajala společnost Czech Beverage Industry Company. Kvůli složité situaci při přebírání firmy však bude mít pivovar nového majitele oficiálně zřejmě až od dubna.

To však má být jediná změna plánu. „Poněkud se protáhl proces přebírání pivovaru kvůli registracím na státních úřadech a podobným záležitostem. Teď jsme před podpisem a čekáme, až se všechno vyřeší,“ uvedl člen představenstva společnosti Czech Beverage Industry Company Miloš Hrabák, který má být díky své znalosti pivovarnictví výkonným ředitelem pivovaru.

Oficiální převzetí teď společnost plánuje na prvního dubna. „Je vždycky lepší plánovat to na začátek měsíce, jak kvůli zaměstnancům, tak kvůli dalším technickým věcem,“ vysvětlil Hrabák.

Také současný zaměstnanec pivovaru a odborář Martin Obruča počítá, že nové zaměstnavatele oficiálně přivítají v pivovaru první dubnový den. „Přiznám se, že vzhledem ke složitému papírování kolem celé situace jsem převod pivovaru už prvního března neviděl příliš reálně. Duben už oproti tomu zní jako velmi pravděpodobná možnost,“ podotkl Obruča.

Dodal, že je rád, že noví majitelé mají v plánu zachovat výrobu. „Jsme malý výrobce, snažíme se dělat poctivé české pivo, tak doufám, že se to bude dařit i dál,“ řekl Obruča.

Hrabák to má podle svých slov každopádně v úmyslu. „Nejprve budeme muset udělat důkladnou analýzu. Pivo samotné i výrobu znám. Předběžně můžu říct, že technologie pivovaru je v podstatě v pořádku. Musíme spíš posílit obchod, marketing a vše, co souvisí s touto oblastí,“ zdůraznil Hrabák.

Problémy vyškovského pivovaru, který vlastní stát, začaly před několika lety klesáním tržeb. Postupně se pivovar propadal stále víc a víc do ztráty, až se v roce 2009 dostal do třicetimilionového mínusu. Loni proto stát rozhodl, že výrobu ukončí a všechny zaměstnance propustí. Nakonec místo propouštění začal stát hledat nového nájemce, kterého našel začátkem února.

Zdroj: Vyškovský deník.cz | Autorka: Markéta Forró

Sládci Plzeňského Prazdroje dnes uvařili zvlášť slavnostní várku ležáku Pilsner Urquell, které požehnal plzeňský biskup František Radkovský. Pivem z této velikonoční várky se osvěží mj. poutníci v římské církevní restauraci Giovanni Paolo II. a představitelé Vatikánu.

„Věřím, že dnešní žehnání přinese plzeňskému pivu přinejmenším stejný zdar, jakého se mu dostalo již po historicky prvním požehnání odvážného počinu plzeňských právovárečných měšťanů 5. října 1842,“ sdělil plzeňský biskup František Radkovský.

Pro katolickou církev jsou Velikonoce bezesporu nejdůležitějším svátkem v roce. Velikonoční várka Pilsner Urquell má také křesťanskou symboliku v tom, že bude zrát takřka celou postní dobu, která trvá 40 dní před Velikonocemi a začala Popeleční středou. Nejen křesťané vědí, že důležité záležitosti a události si vyžadují náležitou a dlouhodobou přípravu.

„Považujeme za velkou čest, že pan biskup Radkovský požehnal naší velikonoční várce ležáku Pilsner Urquell. Požehnané pivo chceme poslat v dubnu do Říma, kde bude v době Velikonoc k dispozici poutníkům v církevní restauraci Giovanni Paolo II. Požehnaný Pilsner Urquell bychom také rádi předali přímo vatikánským církevním hodnostářům jako velikonoční dárek Plzeňského Prazdroje,“ řekl Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. Vzorky požehnaných surovin z velikonoční várky budou uchovány v Pivovarském muzeu v Plzni.

Aby měl Pilsner Urquell do Velikonoc dostatečný čas dozrát, musel se vařit s více než pětinedělním předstihem při dodržení tradiční receptury a tedy i technologické lhůty, kterou plzeňští sládci dodržují už od doby prvního sládka Josefa Grolla. První várku plzeňského ležáku, mimochodem také požehnanou, uvařil Josef Groll 5. října 1842 a pivo se poprvé čepovalo o pět a půl týdne později na svatomartinských slavnostech 11. listopadu.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Vedení pivovaru Gambrinus splní slib, který dalo fanouškům plzeňského hokeje na konci ledna. Tehdy v rámci motivace příznivcům HC Plzeň 1929 přislíbili, že pokud hokejisté klubu skončí v tabulce extraligy po základní části v první desítce a postoupí tak do předkola play off, věnuje pivovar zdarma symbolických 10 sudů piva Gambrinus, které navíc vyčepují sami hokejisté HC Plzeň 1929.

Při sobotní akci Den s fanouškem v plzeňské ČEZ Aréně tak budou moci fanoušci zdarma konzumovat zlatavý mok, který jim budou osobně čepovat hokejisté HC Plzeň 1929. Podle mluvčího klubu Jiřího Světlíka by se akce měli účastnit všichni hráči s výjimkou hráčů se střídavým startem v 1. lize (např. Salfický, Kovář, Jeřábek, Stránský, Pitule).

Pivovar Gambrinus tak chce poděkovat fanouškům za podporu, které se plzeňští hokejisté těšili i přes nepřízeň osudu, kdy na podzim kvůli chybě v registracích hráčů přišel klub o 19 bodů, ale přesto se probojoval do předkola play off. Na postupu měli plzeňští příznivci výrazný podíl – průměrná domácí návštěva 6068 diváků je třetí nejvyšší v extralize. Deset sudů piva Gambrinus (1000 piv) budou hokejisté čepovat ve foayer východní tribuny v sobotu od 10 hodin, kdy celá akce Den s fanouškem začíná.

Zdroj: Zpravodajství Plzeň.cz | Autorka: Marie Osvaldová